Místopředseda dr Brabec (zvoní): Nevyrušujte řečníka!

Sen. Fritscher (pokračuje): Mně to nic nedělá, pane předsedo. (Veselost.) Bída těch, kteří podporu vyčerpali, volá v nynější abnormální hospodářské krisi po prodloužení podpory. Organisace se zakrvácejí, dostávají příliš pozdě nazpět obnosy, které poskytly zálohou. Béřeme s radostí na vědomí, že pan ministr financí a veřejných prací chce přikročiti k sanaci bratrských pokladen, a že má býti také počato se sanací spořitelen, které byly zničeny tím, že válečné půjčky nebyly zaplaceny. (Sen. Löw [německy]: To je hlavní věcí!) Vy máte také velikou dělnickou spořitelnu a byli byste také rádi, kdyby byla sanována.

Vítáme, že konečně dojde také k zákonu o starobním pojištění osob přes 60 roků starých, které tudíž nespadají více pod sociální pojištění. Vidíme před sebou, pánové, značené množství sociální práce, tedy žádnou stagnaci v oboru sociálním. (Výkřiky a hluk.) Konsumní spolky obdržely také svůj podíl. Čím větší je bída, tím vydatnější a různější musí býti sociální péče.

Svaz křesťansko-sociálních odborových organisací se sídlem ve Svitavách zaslal ministerstvu sociální péče memorandum a prosil, aby se zahájily ještě jiné sociálně-politické práce v oboru sociálního zákonodárství. Žádáme ministerstvo, aby tyto požadavky pokud možno brzo vzalo v úvahu.

Obzvláště zmiňuji se ještě o novelisaci zákona o svátcích, o zákonném stanovení dvojitých svátků, o na roveň postavení dělníků a zaměstnanců ve státních podnicích, obzvláště dělníků v továrnách na tabák a horníků s ostatními kategoriemi státních zaměstnanců. Ale tato úprava mzdy, na kterou dělnictvo tabákové režie od celých měsíců již čeká marně, nesmí vésti ke zhoršení mzdových poměrů o několik stupňů. Státní podnik, který může státní pokladně odváděti jednu miliardu 6,568.064 Kč jako čistý výnos, měl by býti vzorem také pokud jde o placení dělnictva. Bude-li propočítání služného dílenských mistrů a dílovedoucích ještě déle oddalováno, pak musíme se právem obávati, že doplatky za tento rok již neobdrží.

Ohražujeme se tudíž právem proti tomu, aby se o nás vykřikovalo, že jsme protisociální. Moji klubovní kolegové promluvili v poslanecké sněmovně i v senátě o přáních a stížnostech průmyslu, zemědělství a živností. Také zaměstnancům a dělníkům musí se dostati jejich práva. Ovšem však jsme, za to nemohu, protisocialističtí. Neodvažuji se souditi o socialismu jakožto hospodářském systému, neboť slyšeli jsme také výtku, že pro socialismus nemáme porozumění. Profesor Robert Wilbrandt, kterého věru si můžeme vážiti jako důkladného znalce všech sociálních problémů, soudil nedávno >Neue Rundschau<: Socialismus je klesajícím korábem. Nepronikl. Ztratil zase přívržence, kteří po převratu k němu proudili. (Sen. Havlena: Ale staví nové koráby!) To připadá komunistům. Dluženo znamenati nejen odpadnutí vynikajících učenců, marxismus sám ukazuje víc a více stav kritického vzpamatování sebe sama, anebo, co je ještě více symptomatické, stav únavy, antipatie, ztrátu rozmachu a víry. Zanikla víra, která socialismu dodávala sílu rozmachu. (Senátor Niessner [německy]l: Od třiceti let vykopáváte socialismu hrob, ale on žije!) Vy sobě sami vykopáváte hrob. Vidím, jak padá jedna větev za druhou. Kolega dr Czech před několika týdny.(Různé výkřiky sen. Niessnera. - Hluk.) Pane kolego Niessnere, jako bývalý předseda musíte přece věděti, že nesmí mluviti dva najednou. (Veelost.) Jsem v nevýhodě, ustoupím.

Zanikla víra, která socialismu poskytovala síly rozmachu. (Sen. Niessner [německy]: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá!) Vy v ní již ležíte. (Veselost. Sen. Niessner [německy]: Takové vtipy můžete vypravovat v kostele, ale ne zde!) Vy tam přece nechodíte, tam vám to nemohu říci. (Veselost.) Ale prosím vás, nevyrušujte nepřetržitě, já zde klidně čtu, co jsem si pečlivě napsal, vy však neustále vyrušujete.

Je mnohem, mnohem snazší, pánové... (Sen. Niessner [německy]: Vy chcete pochovati sociální demokracii, neboť chcete dostati poplatky za štolu!) Kdyby vy jste je dostal, pane kolego, ani 14 dní byste nezůstal knězem. Podívejte se do knih o štolách u jiných, najdete to. Ale je mnohem snazší pronášeti agitační řeči, než konati sociální práci. My chceme činiti toto druhé v zájmu utlačovaných vrstev našeho lidu, který má spolu dorůstati do spoluvlastnictví a do společné správy hospodářství. Teprve spoluvlastnictví sjednává dělnictvu svazek s domovinou a lidem, vědomí osobní ceny, kteréž jsouc si vědomo odpovědnosti, uznává také životní společenství lidu a jemu slouží. (Sen. Niessner [německy]: To vidíme na korupci křesťansko-sociální strany! Jedna korupční aféra za druhou! A ani jedna není pravdivou!) Jen dr Ahrer odcestoval do budoucího státu, při čemž si dal od Eldersche ukázati cestu. (Hluk. - Sen. Niessner [německy]: Samý podvod ve znamení Krista!) Ve schůzi lidu můžete řáditi. Nyní ostatně nepřijde už nic o sociálních demokratech, nyní zas můžeme býti klidní. (Veselost.)

Bylo podáno množství pozměňovacích návrhů k rozpočtu, staly se bezpředmětnými tím, že číslice rozpočtu. (Sen. Löw [německy]: Vy jste vybudováni na lži a klamu!)...báječné, a to řekne Löw!... stanoveny jsou usnesením poslanecké sněmovny. Mezi resolučními návrhy oposice nalézá se řada takových, jichž obsah je nám velice sympatický. Myslíme však, že většina bude míti po ruce rychlejší prostředky pro splnění oprávněných požadavků nežli pouhé resoluční návrhy. Proto budeme hlasovati jen pro resoluční návrhy, přijaté v rozpočtovém výboru.

Nikoli ve vzájemném vášnivém boji a stranické nenávisti lze očekávati záchranu z hospodářské bídy, nýbrž ve svorné sociální práci a společné lásce k lidu, z něhož pocházíme, leží spása. Od mnoha řečí v rozpočtové debatě dlužno nyní přejíti k plodné spolupráci. Spolupráce mé strany nemá se nedostávati. Jde o život anebo zánik našeho lidu. Proto pravíme s Gneisenauem: >Slaboch nechať ve strachu si stýská, velkých cílů odvaha jen získá.< - budeme hlasovati po prvé pro státní rozpočet. (Potlesk a souhlas stran většinových.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dávám slovo panu sen. Jarošovi.

Sen. Jaroš: Velectění pánové! (Hluk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Jaroš (pokračuje): Tento dům hostil už různou společnost a také různé řeči zde byly pronášeny. V době předpřevratové, dokud byl sněm kuriální, slyšeli jsme tu naše feudální pány mluviti. Ale budiž k jejich cti řečeno, žádný z nich se nedovedl zmoci na takovou řeč, jako právě předešlý pan řečník, řeč, která jistě tam dole nejenom je vítána, poněvadž věří tam, že zapaluje. A já, když jsem viděl naše pány z české strany, jak jim zrovna mluvil z duše, jak byla viděti ta příbuznost... (Sen. Fritscher [německy]: V koalici, již se milují!)... když mluvil, jak příbuznost určitých zájmů se zde jevila, vzpomněl jsem si na ty (Sen. Niessner: Husity!) nefalšované Husity, kteří zde seděli před 250 lety, kdyby se zde tak objevili, co by té české společnosti tak řekli...

Předešlý pan řečník poukázal na to, jak se církvi uškodilo, že kongrua vlastně nic není, to že je jenom splátka na ten dluh, kterým je republika církvi povinna. Já bych řekl něco jiného: Církev by měla aspoň polovinu svého majetku dáti ve prospěch republiky, poněvadž... (Sen. Fritscher [německy]: Již se nám to vzalo! Církev nemá ani desetinu svého jmění!)... její majetek ne její zásluhou, nýbrž desolátním válečným stavem a neštěstím vzrostl několikanásobně. Bylo by dobře, kdyby se pan kolega třeba zeptal nedaleko na arcibiskupství, co vynášely lesy před válkou a co dnes se dostane za 10-20.000 pevných metrů, které se prodávají holandské společnosti, kdy lid na Březnicku a Rožmitálsku nemá čím topiti, protože dříví se mu neprodá. (Sen. Fritscher [německy]: Církevní jmění spravuje stát! - Sen. Ant. Novák: Neshromažďujte pokladů!)

Tedy ono s tou chudobou církve není to tak zlé.

Pan kolega mluvil také o tom, že sociální politika se dnes dostala do pravých kolejí, poněvadž tam přišel pravý muž. Jsem dalek koho podezírati, že by někdo, protože nosí kněžský háv, nemohl míti sociální cítění. Naopak, i v politice byli mužové, zejména v Belgii tamější křesťanské a katolické hnutí mělo velmi mnoho mužů, kteří měli silné sociální cítění. Ano, zkušenosti určité zde máme, a poněvadž u všech těch stran, které dnes v koalici jsou, je stelná shoda brzditi, nebo řekl bych uvolňovati, v sociální politice. Máme strach, aby s těmi dělníky nedopadlo to tak asi, jako to dopadlo kdysi s nemocnými v benešovské nemocnici. Tam byla jedna kněžna, velmi dobrá katolička, a ta pamatovala na nemocné v benešovské nemocnici každého roku, když jela do Lurd tím, že poslala jim třílitrovou láhev vody. (Veselost. - Sen. Fritscher [německy]: A něco k tomu!) To by mohl říci kolega dr Veselý, který tam 20 let bydlil vedle ní, jaké měla sociální cítění, a jakého ražení bylo to její křesťanství. (Sen. Dundr: Zbožná katolička!).

Velevážení pánové, pan generelní zpravodaj začal velmi krásně apotheosou na naše legionáře, kteří padli na Slovensku, a na naše železničáře, na naše poštovní zřízence. Je to hezké, když se při takové příležitosti, jako je debata o rozpočtu, vzpomene také těch, kteří se obětovali za vlast. Ale já myslím, že hezčí by bylo, kdyby se také vzpomenulo těch, kteří tu po nich z zůstali. Dostali jsme dnes zase, nebo snad tento týden, každý z nás dopis válečných invalidů, kde se žádá příspěvek na vánoční stromek, který si každého roku pořizují a který stojí průměrně 30-40.000 Kč. Naříkají na tu dnešní dobu, která je horší, než leta předešlá a prosí o milodary. Nebylo by záslužné, kdyby v tom rozpočtu bylo každého roku pamatováno na děti těch, kteří se pro republiku obětovali? (Sen. Fritscher [německy]: Snad to přijde!) Já nevěřím, že to přijde, když to v prvním roce vaší vlády nepřišlo.

Pan generální zpravodaj a celá řada řečníků, kteří po něm mluvili, si libovali, že rozpočet jest jasný, že je přehledný i po technické stránce je daleko lépe vypraven, a co hlavního, že se jeví úspora. A jako červená niť se v celé té debatě táhlo: hlavní věc je, že se trochu zabrzdilo v té sociální politice a že se nedělají více žádné sociálně-politické zákony. Ale všichni ti páni, kteří projevovali radost nad tím, že se šetřilo, že v rozpočtu není na žádné věci rozhazováno, jeden za druhým dokazovali, že jejich stavu bylo přece jen v rozpočtu málo měřeno. Byly to živnostníci, byli to rolníci, že ano, a každý si naříkal, že to ministerstvo zemědělství, že to ministerstvo obchodu mělo býti v rozpočtu více dotováno, že mělo býti na ně více pamatováno. V jediném, jak pravím, byli všichni stejní, že útočili na sociální politiku, osm let po převratě u nás prováděnou, a dokazovali, že konečně jednou se nám musí říci rozumné slovo, že se takto jíti dále nemůže, nýbrž z toho, co se dalo, že se musí určitá část odbourati. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Velectění pánové! Já věřím, že u nás až do převratu v zemědělství nebylo vůbec žádného pojištění, ani nemocenského, ani úrazového, ani starobního a invalidního. Já věřím, že dnes, když se zavedlo starobní, invalidní a nemocenské pojištění, že to působí nepříznivě a že se na to na venkově žehrá. Ale někteří páni poukazovali, a zejména to byl kolega Prošek, že zemědělský stav není s to, aby unesl takové mimořádné dávky, jako je pojištění nemocenské a pojištění starobní a invalidní. Poukázal na to, jak také konkurenčně nebude náš stát dosti schopným, aby mohl konkurovati s cizinou.

Vážení pánové! Zde předešlý řečník ukázal na cifru, kolik na pojištění ročně je dáno v Německu stejně průmyslem jako zemědělstvím. Dokazoval, jaké veliké miliardy jsou to ročně, a dokazoval také, že tam již sebrali veliké obnosy a dokazoval také, jaké renty může dnes Německo vypláceti. Vy říkáte, že v Německu mají celní ochranu, ale jen vezměte v úvahu, že mají v Německu starobní a invalidní pojištění 30 let od doby, kdy v celé Evropě vůbec zavedeno nebylo a kdy museli celých 30 let počítati s konkurencí, kterou jim dělaly státy, které pojištění zavedeno neměly a přes to, že konkurenci měli téměř ze všech států, dovedli nejen toto pojištění unésti, vybudovati a rozšířiti, ale dělali konkurenci všem státům, které pojištění neměly. (Sen. Hrejsa: Racionalisace!) Celní politika ochranná začíná teprve po letech 1900. (Sen. Hrejsa: V osmdesátých letech ji zavedl Bismarck! - Hluk. - Místopředseda Böhr zvoní.)

Ale, pánové, vy říkáte, že u nás zemědělství to nemůže unésti. Kdybychom porovnávali zemědělství v Německu a u nás, nikdo přece nebude tvrditi, že naše zemědělství stojí níže, než zemědělství německé. (Výkřiky: Ano, stojí níže!) V tom by jste si dávali v prvé řadě špatné vysvědčení a za druhé nebudete tvrditi, že Německo má půdu lepší třídy než Československá republika. Kdyby to byla pravda, nepěstovali bychom tolik řepy, kdyby to bylo pravda, nevyváželi bychom za miliony ječmene prvotřídní jakosti do Německa, nevyváželi bychom za ohromné sumy chmel právě do toho Německa. Vyvážíme proto, poněvadž naše půda je schopna dáti víc a uroditi lepší plodiny, než je s to uroditi půda Německa. (Výkřiky.) Pánové, to bychom se marně přeli o tyto věci, to je zcela jasně a určitě dokázáno, vezměte celé Braniborsko a Pomořany, je to samý písek, pěstují se tam na ohromných lánech brambory, nebudete tudíž tvrditi, že tam zemědělec je na tom lépe, než u nás, že může lépe nésti pojištění nežli zemědělec náš. (Výkřik: Ale draslo a fosfát mají doma!) Věřím, že s umělými hnojivy máte větší potíže než před válkou, ale dnes situace taková již není.

Ale, pánové, vždyť vy největším nositelem pojištění nejste. Vy zde vždy mluvíte pro někoho jiného. O tom není sporu, že největší podíl na starobním a invalidním pojištění budou míti průmyslové závody a průmyslové dělnictvo. (Sen. Kroiher:Proti tomu nic nemáme!) Já věřím, že nemáte, ale váš zájem musí se vlastně nésti k tomu, aby pojištění, do kterého jsou pojati také zemědělci, bylo společné s průmyslem, poněvadž vyšší pojišťovací kvota u průmyslového dělnictva umožňuje malé pojišťovací kvoty v zemědělství, poněvadž pojištění je založeno na vzájemnosti. Tedy naším zájmem by spíše mělo býti, abyste nás podporovali v té sociální politice a nestavěli se tak příkře proti ní. Je prostě nemyslitelno, že by dnes dělnictvo mohlo býti bez pojištění starobního, invalidního a nemocenského. (Výkřik: Já jsem řekl, že nejsme proti němu!) U vás všichni zemědělci jsou pojištěni v nejnižších třídách. Nejnižší třída zajišťuje pojištěnci v invaliditě po třech letech 100 nebo něco přes 100 Kč měsíčně. Chcete, aby tyto příspěvky byly ještě menší, aby nebral ani 100 Kč měsíčně? To přece nemůžete chtít. V nemocenském pojištění jste také v nejnižších třídách. Na jakou kvotu to chcete snížit? Vždyť i tak bere ten dělník, když se roznemůže, nepatrný peníz, který daleko nedostačuje k jeho nevyhnutelné výživě. Kdo dnes pracuje proti sociálnímu potištění, pracuje vlastně skutečně proti svému lidu a národu, poněvadž je dnes nemyslitelno, aby se mohly vrátit předválečné poměry. (Sen. inž. Klimko: Ľud nechce!)

Pánové, mohl bych vám ukázati na jednotlivých příkladech, jak nerozumná by to byla politika. Pánové ze živnostenské strany poukazovali, že za učně by se nemělo platit, a všemi pány bylo poukazováno, proč služky jsou pojištěny, když se provdávají. Mohu vám říci z prakse, kde i mezi učni se vyskytne hojně invalidů, a že i v mladistvém věku se může státi člověk úplně neschopným práce. Stačí, aby nesvědomitý zaměstnavatel jej nechal spát někde v nevytopené místnosti a on dostane kloubový revmatismus, kterého se celý život nezbaví, třeba mu vyndají nějaký kloub a ten člověk je mrzák po celý život. Komu má padnout ten člověk na obtíž? Anebo se zraní, dostane epilepsii, které se nezbaví celý život, zraní si míchu, je mrzák, a kdo se má o toho hocha starat? Totéž je se služebnými. Služebná se provdá, ale kde je záruka, že třeba za rok nebude vdovou? (Výkřik: Tj. jedno procento proti tomu risiku!) Není to jedno procento, to se vám zdá, když vidíte z města 2 osoby za několik let, ale pojištěno je sta, tisíce, miliony takových jedinců a může se vyskytnout 10, 15.000 případů, a kdo se má o ty lidi pak starat? A co se stane ze ženy, která se vdá a jejíž muž třeba byl tuberkulosní, když si ji vzal, nakazil ji a udělal ji invalidní, nebude jí dobrých těch pár let, která si platila jako svobodná, když může pokračovat v pojištění nebo má ihned nárok na invalidní rentu? Neříkám, že jsou to případy tak hojné, ale proto, že se vyskytují v pojištění, musí býti na ně pamatováno. Podívejme se dnes na pojištění nemocenské. Věřím, že se platí dnes více než kdysi, ale nezapomínejte, že kdysi jsme platili nemocnici jednu korunu a dnes za den 25 Kč. Nezapomínejte, že dnes se žádá - a každý člověk, který je pojištěn, má právo to žádat - nejlepší léčení, jaké dnešní lékařská věda poskytnouti může. Nemůžeme chtíti, aby veřejná nemocnice poskytovala nemocnému röntgen, osvětlení horským sluncem, dávala náklady, které jdou někdy do set tisíců, to není s to nésti, musila by to zaplatiti země nebo stát. Vy byste to platili v jiné formě státu. Dovolte, aby o člověka, který poctivě pracuje a stane se mu něco, bylo řádným způsobem postaráno. Jestli se dnes ukazuje na to, že pojištění mezi dělnictvem není populární, že samo dělnictvo proti němu mluví, je pochopitelné. Nemocenské pojištění před 35 lety také nebylo populární, také se proti němu mluvilo, a mluvte dnes s dělnicí, která je těhotná, která 12 nebo 18 neděl zůstane doma a je-li pojištěná, dostane 10 Kč denně a za těch 12 neděl 1300 až 1500 Kč. Mluvte s ní, aby nebyla pojištěná. (Sen. Havlena: Oni řeknou, že je to rozhazování peněz!) Dělnictvo dnes chápe, co má v tom nemocenském pojištění a co bude míti v pojištění starobním a invalidním.

Jsou dělníci, kteří nadávají, ale to jsou většinou dělníci indiferentní, na které se dá působiti, kteří nejsou kritičtí, kteří nečtou, kteří dosud nevidí výsledky toho pojištění. Výsledky pojištění bude viděti teprve za tři roky. Přijďte sami někdo do vesnice, kde zemřel muž a žena dostala 900 Kč na ruku. Okamžitě se mění mentalita těch lidí. >Vidíte, pojištění je dobré, dostala devětstovek ruku.< Jak bude jednou vypadati matka nebo otec neschopný práce, až dostane rentu? Pojištění musí si samo popularitu, náladu mezi dělnictvem získati, ale je ovšem možno, že ho mohou ostatní napadati.

Říkáte pojištění není populární. My jsme měli stavební ruch a o tom není sporu, že republika stavebním ruchem provedla velmi mnoho, ale i když..,(Sen. inž. Klimko: A zbohatli pri tom!) Snad, možná, nevím. Pánové, měli jsme stavební ruch, stát dával 90. 80. 70 procent a nebyli to jen dělníci, byli to i úřednici, kteří nevěřili, že to půjde, že to stát opravdu bude garantovati. Říkali: oni později na nás přijdou. Neměli k tomu důvěru. A pak přišli a žádali, když bylo pozdě, celé serie dělníků... (Sen. inž. Klimko: Družstvo dostalo podle skončené práce!) Můžete míti proti stavebnímu ruchu námitky, ale musíte si uvědomiti, co by se bylo stalo, kdyby jej nebylo. (Sen. inž. Klimko: Bolo by to dobré, keby sa to bolo dobře prevádzalo!)

Pánové poukazovali na to, kdyby mělo dělnictvo hlasovati o starobním a invalidním pojištění, že by to špatně dopadlo. Zrovna totéž bychom mohli říci o clech: kdyby mělo dělnictvo a náš lid hlasovati o clech, jistě by to s nimi nedopadlo dobře.

Ale ještě k tomu, že by ty zemědělské kruhy pojištění nesnesly. Vezměme cenu zemědělských produktů před válkou a valorisujme to na dnešní poměry a řekněme, jestli přece ten stav poměrně není lepší a jestli ta pojistná kvota, těch 200-400 Kč, hraje takovou roli, aby to nebylo pro živnostenský stav k snesení. Já věřím, že situace pro živnostníka je zlá, když ten hoch přijde, nic nedělá a živnostník má na něho platit. Ale přijde doba, kdy něco udělá, protože se učí, třeba je jeho práce malá (Sen. Jarolim [německy]: Dělá také práci pro psa!), není placen a musí to vynahraditi.

Bylo by snad jednou dobře, kdybychom spočítali ty oběti a břemena, která musí přinésti dělnictvo ve prospěch státu, kdybychom spočítali, co zaplatí na dávkách nepřímých. Vy poukazujete na veliká břemena, která musí platiti dnes zaměstnavatel na pojištění. Ale co má dělati dělník, který nejen že musí platiti pojistné, ale který nemá doma práci a musí za prací do Prahy nebo do Brna a musí každý týden, když se chce na rodinu domů podívati, zaplatiti 15 až 20 Kč na jízdném. Z pražského nádraží každou sobotu a v neděli večer ze Šumavy, nejenom v létě, ale i v zimě, jest vypravováno několik vlaků, které přivážejí dělnictvo sem a odtud. Jsou to dělníci, kteří vydělají 110 až 120 Kč v Praze. Platí si pojistné a musí každý týden dáti 15-20 Kč, chtějí-li viděti rodinu, nehledě k tomu, co zaplatí na nocležném v Praze, kde jich spí v jedné místnosti 8-10, že spí v obydlí, kde se střídají zase s nocležníky, kteří pracují v noci a ve dne spí. A když přijedou domů v sobotu, jsou rádi, když rodině mohou dáti 50-60 Kč. A vidíte, ti lidé rádi si platí na pojištění, poněvadž vědí, že pro ně znamená pojištění v budoucnosti.

Ale pánové, zde by byla snadná odpomoc. My nebudeme a nemůžeme pochopitelně prohlásiti, že budeme hlasovati pro rozpočet, ale možná, že bychom pro něj hlasovali, kdyby ta dnešní většina, která nechce již prováděti žádné další sociální zákonodárství, která je rozhodnuta šetřiti, se aspoň starala o to, aby podnikavost u nás byla větší. Nedávno jsme četli zprávu, že u nás oficielně je asi 60.000 nezaměstnaných. Jděte na Šumavu - pan kolega Kroiher je ze Šumavy, on potvrdí, že těch 60.000 nezaměstnaných je jenom na Šumavě, a potvrdí jistě, že letošního roku je na Šumavě ohromná bída, že ji tam mají nejen dělníci, ale i zemědělci. Pánové, co stojí dnešní většině, dnešní koalici v cestě, aby konečně na té Šumavě se nepočalo s nějakou prací? Vždyť se mluvilo již před volbami o tom. že se budou regulovati tamější toky, že se tam budou upravovati silnice, že se tam budou stavěti přehrady a ta Šumava si peníze vydělá, ona nechce nic zadarmo, ale potřebuje, aby se tam jednou začalo! Možno, že bychom hlasovali pro ten rozpočet, že bychom hlasovali i pro to, kdyby pan ministr byl přišel a řekl: já potřebuji nějakou novou půjčku, aby se ty práce mohly podniknouti, poněvadž bychom viděli, že se tedy politika trochu změnila, že se neprovádí snad politika sociální, ale že se provádí politika hospodářská. To, nejde odbýti pak slovem: když se u nás dělníci stěhují. To je stará nemoc u nás, to je honba za penězi do Ameriky. Věřím, jsou takoví jednotlivci, ale, pánové, zeptejte se v ministerstvu sociální péče. To nejsou lidé ze Slovenska, to jsou lidé z Čech, kteří tam mají žádosti tři, čtyři roky, aby mohli odejeti do Ameriky. Tam jsou žádosti otců, kteří jsou již tři, čtyři leta v Americe a nemohou za sebou dostati své rodiny. To jsou žádosti lidí, kteří měli zde chalupu, již ji snědli a bojí se, že než dostanou vyhotovení, aby mohli odejíti, že nebudou míti na cestu. (Sen. Hrejsa: To není naší vinou! Amerika tam nepouští lidi!) To ne takto! Já to, pane kolego, nemyslím, aby ta Amerika dala nám volnost, abychom tam mohli vyvážeti materiál, to ne. Já myslím, že u nás v republice je ještě tolik práce a tolik nových věcí k dělání, že bychom nemusili míti zahálející lidi a že bychom nemusili míti lidí, kteří trpí bídu.

Pánové, vy mluvíte proti stavebnímu ruchu. Vzal čert to státní hospodářství předválečné, třeba i s byty, ale jenom, prosím vás, pomozte k novým. To je lehko říci: zrušte ochranu nájemníků... Víte, co by se ještě dnes stalo? Já myslím, že by ještě docházelo k vraždám, poněvadž ještě dnes by se činže honily do takové výše, že by z toho lidé šíleli. Dokud nezmizí ty kolonie baráků, které jsou kolem Prahy, které budí ostudu a které každý cizinec, který přijde, ukazuje, do té doby nelze mluviti o odbourání ochrany nájemníků. Dnes by bylo možno stavěti, stavitelé by stavěli, ale umožněte jim, aby si vypůjčili na ty stavby. Oni vydělají na domě 8 až 10 procent, ale než ho dostavějí, dají 15 procent na úrocích. Dokud je tento stav, nedivte se, že se vší mocí bráníme proti i tomu, aby byla zrušena ochrana nájemníků.

Pan kolega Miller a pan kolega dr Mazanec odmítal snahy socialismu a komunismu. A pan kolega dr Mazanec řekl: Náš stát nebude než křesťanským státem, svatováclavským státem, u nás není místa pro stát socialistický. (Serz. Havlena: Pro pokrokový a socialistický!) Ano, pro pokrokový a socialistický, anebo komunistický. Pánové, to je vaše právo, abyste odmítali snahy, tendence a ideje, se kterými nesouhlasíte. To je vaše právo. abyste prohlašovali, že trváte na individuelním vlastnictví a tak dále, a že se bráníte socialismu a že jste zjevnými odpůrci socialistů a komunistů. Ale, pánové, tím se ta věc nespraví. Jestli chce pan kolega dr Mazanec udělati z té naší republiky křesťanský stát, může ho udělati tím nejsnadnějším způsobem, když se bude starati o to, aby životní úroveň toho katolického, jak on říká, lidu v této republice byla povznesena. Toho bohužel u nás není. U nás stále se, řekl bych, proto nebezpečí socialismu nevidí, co se má dělati. Vezměte těm socialistům a komunistům vítr z plachet, dělejte to, aby lidé byli spokojeni. Nemůže žádný z vás, a vy jste sami na to v debatě poukazovali, říci, že by životní úroveň našeho lidu odpovídala tomu, co považujeme za lidské a člověka důstojné. Jak žije náš člověk? Prosím, ptejte se 50 nebo 100 lidí, kolik máš košil a kolik lidí vám řekne: já jich mám 6. Ptejte se sta lidí, jak bydlíš a kolik lidí vám řekne: já mám dvě místnosti. Ptejte se sta lidí, jak z vás žije, kolikráte denně jíš a co jíš a uvidíte, že je u nás ještě mnoho k dohánění vůči cizině a když pořád se holedbáme tím demokratismem, - a má ho v ústech u nás každý, když říká, že si přeje republiku demokratickou katolík i helvét, křesťan i bezvěrec, tedy, vážení pánové, hleďme to prováděti také v praksi. To bude nejlepší způsob, dostati se k tomu křesťanství, a nejlépe se zbavíte toho strašáku socialismu. Ale ta životní úroveň lidu musí býti dříve povznesena. Pánové, před válkou jsem měl příležitost býti několik neděl v Anglii, ale když jsem viděl, jak anglický dělník žije a jak bydlí, - neříkám, že všichni, ale ti inteligentní vědomí lidé, - když jsem viděl družstevníky anglické, kterých tam bylo již před válkou přes 2 miliony, ty jejich krásné družstevní osady, ta krásná zařízení jejich bytů, když jsem viděl, co v poledne jedí, tu jsem si řekl: jak daleko máme k tobě ještě, Anglie? Věřím, že Anglie je koloniálním státem, že se tam dováží z celého světa, že je to země bohatá, že naše republika není tak bohatá, ale tak chudá ta republika není, abychom mohli založiti ruce v klín a říkati, že u nás nemůžeme nic dělati! Nežehrejte pořád na lidi pro podporu v nezaměstnání, nevyčítejte jim každý krejcar, který dostanou, ale snažme se něco dělati. Jak říkám, práce je u nás dosti. Ta Šumava, kdyby se do ní hodilo půl miliardy, ona jí vrátí v 10letech jistě se slušeným úrokem, ale musí se něco začíti. Mějte na mysli, že desetitisícům a statisícům lidí jsme vlastně přervali určitý způsob života. Ta Šumava až k Příbrami, ta celá jižní Morava tíhla do Vídně, od Bavor, a ten sever zase do Saska. To se všecko přerušilo, to osm let neexistuje, protože je tam nepustí, neboť oni tam mají sami bídy dostatek. Ale nestaráme se o to, abychom těm lidem dali práci, aby měli dostatek výživy. Pánové, to není žádná demagogie, ale když tam přijdu na schůzi a když ke mně přijde člověk ze Šumavy a řekne: >Já jsem tkadlec, tam v Kunžáku vydělám 50 Kč.< a 90 Kč stojí metrický cent bramborů, když mně řekne, že za metr dříví třetí třídy, které stálo dříve 2 až 3 Kč, musí dáti 60 až 65 Kč, když mně řekne, že dnes ve státních lesích se s nimi nakládá jako se zvěří, že jsou vyháněni odtamtud, že nesmějí sbírati jahody, houby ani chrastí, tedy, vážení přátelé, si řeknu, že ono tu přece jen není něco v pořádku. Bylo by dobře, kdybyste těmto věcem věnovali trochu více péče, a pak byste se ani socialismu ani komunismu nemusili tak báti, jako se ho bojíte. Myslíte-li, že se to spraví tím, když proti němu budete psáti a mluviti a na poli sociální politiky budete brzditi, pak, vážení pánové, se mýlíte. Myšlenka socialismu nevznikla v těch, kteří ji dnes hlásají, myšlenku socialismu propagovali lidé, kteří ani sami socialisty nebyli. Přečtěte si Rousseau-a, nebo se podívejte, jak starý Tolstoj se díval na otázku majetku, jak on sám byl rozerván a nespokojen, poněvadž věděl, že žije v blahobytu a okolo něho že jsou stamiliony lidí, kteří neměli dáti co do úst! To není věc naší doby, to je věc staletí stará, ta se nedá odpraviti žádným útokem na socialismus nebo komunismus, ta se dá odpraviti jen tím, když v té sociální politice budeme pokračovati. Nevěřte tomu, že jsme toho učinili tolik, abychom nemohli učiniti více. Vezměte zákon o přestárlých. Kdy se už slibovalo starcům, že se jim těch 100, 80 nebo 60 Kč měsíčně dá. Zase uplynula tři léta. Říkáte: Jsme pokračovateli v politice staré koalice. Stará koalice měla v programu zákon o přestárlých. Pánové, proč s ním nic neděláte? Stará koalice měla v programu nějaký alespoň změněný zákon o stavebním ruchu. Také zde nic neděláte. Musím říci, že pan ministerský předseda, když zde prohlásil, že chce pokračovati, snad to myslil osobně upřímně, ale maje dnes koalici tohoto složení, nemůže provozovati politiku staré koalice, jak by si přál.