Zde se ovšem ukázalo, že zisky cukrovarů jsou přednější než potřeba půdy drobných zemědělců. Ostatně cosi podobného stalo se i u nás, a děje se tak stále. Plaňanskému cukrovaru v obvodu kolínském přidělen veliký objekt půdy, ač bylo v místě a okolí spousta uchazečů, kteří vyšli na prázdno, nebo jen s nepatrným přídělem.

Konečně i aféra koburská a způsob, jakým má býti vyřešena tato trapná věc pro některé vedoucí politiky, je příznačnou pro poměry zavládnuvší v tomto státě. Do aféry zapleteno jest několik špiček měšťácké společnosti spolu s ministrem dr Hodžou. Jde o zašantročení stamilionového majetku, který podle zákonů o pozemkové reformě měl připadnouti státu. Lid žádá vysvětlení celé záležitosti, zvláště jak došlo k tomu zvláštnímu dodatku >lex Koburg<. Poslanci v zájmu zjednání jasna podali návrh na zřízení nestranné vyšetřovací komise a členové dnešní celně-kongruové koalice spolu se stranou >čistých rukou< hlasují proti zřízení výboru, proti nestrannému vyšetření této ošklivé aféry.

Pan Voženílek na můj dotaz v rozpočtovém výboru řekl: >O koburských statcíchse u nás ještě nejednalo< - totiž v pozemkovém úřadě. A za 4 dny po jeho prohlášení jako presidenta pozemkového úřadu přináší zprávu denní tisk, že koburské panství na Slovensku je rozprodáno z volné ruky. Panství Filakovo a Čabrad podle této zprávy rozprodává filiálka Agrární banky v Bratislavě. Co to znamená? Statky Koburků byly přece podle platných zákonů státem zabrány a podle těchto zákonů o těchto statcích rozhoduje na jedné straně pozemkový úřad, na druhé straně ministerstvo zemědělství. Tedy proti tvrzení pana Voženílka o podstatné části těchto statků bylo již rozhodnuto státním pozemkovým úřadem, a to tak, že byly propuštěny ze záboru na základě §u 11 záborového zákona. Za jakým účelem? Předně, aby Agrární banka vydělala několik milionů na tomto kšeftu. Za druhé, že Koburkové za svoje panství dostanou o několik milionů více. Chudí zemědělci slovenští, pokud dostanou půdu, budou musiti tuto důkladně zaplatiti zásluhou techtlůmechtlů agrární partaje a pozemkového úřadu.

Pan kol. Petřík ve své řeči ptal se, čí politika se dělá a přišel k závěru, že ne pana Švehly, ale pana Hodži. Dělá prý se politika ne lidí rozumných, ale lidí výstředních. Nu, my takhle na věc nehledíme, my víme jedno, že jak pan Švehla, tak pan Hodža, jak ty všechny předcházející koalice, tak tato nová koalice jsou a vždycky budou obstarávati v prvé řadě zájmy kapitalistů, zájmy buržoasie. (Výkřik: Ovšem pod pláštíkem zájmů státu!) Samozřejmě! Vidíme to zvláště na tom, co citují o tomto způsobu provádění pozemkové reformy. Co bylo naslibováno po převratu těm drobným zemědělcům, tomu venkovskému lidu, jak to bude u nás vypadat, jak odčiněny budou hříchy, spáchané na českém zemědělském lidu v době pobělohorské, jak znovu ten malý člověk dojde ke svému, jak znovu bude moci pracovati na půdě, která patřila jeho otcům! Dnes vidíme však pravý opak. Dnes ještě, když ten nešťastník chce dostati kousek té půdy, musí se napřed vykázati legitimací určité politické partaje, která má hlavní slovo v pozemkovém úřadě. Není-li toho, jde to po čertech velmi špatně, může míti jinak zákonných důvodů pro to jakoukoliv spoustu.

Že obstarávány jsou v prvé řadě zájmy kapitalistické třídy, to také bylo ukázáno téměř všemi řečníky, - nejen z oposice, ale což je zajímavé, bylo to dokazováno i některými řečníky se strany dnešní koalice. Já bych řekl, že všechny počiny této koalice až do této chvíle měly na starosti v prvé řadě jenom obstarávání zájmů buržoasie. Ale i ty předcházející koalice řídily se tímto a pracovaly v tomto duchu: v prvé řadě podnikatelský zisk, nedotknutelnost podnikatelských zisků a teprve potom, když snad ozýval se příliš silně repot z řad pracujícího lidu, z těch velikých mas, které tvoří obrovskou většinu v tomto státě a které také vlastně svojí prací tento stát udržují při existenci, bez jejichž práce by vlastně nemohli ani pánové hospodařit ve státě, poněvadž by neměli s čím, tak snad se dělalo také něco pro pracující lid. Ale vždy to bylo nedostatečné. Velmi dobře to demonstruje zákon o t. zv. sociálním pojištění, kde dnes všichni tvůrcové, ať zprava nebo zleva dovolávají se jeho novelisace, jeho změn. (Sen. Ant. Novák: Ale každý s jiného hlediska!) Ano, já říkám, ať zprava nebo zleva. Jisto je, že se názory o způsobu novelisování rozcházejí.

Pan. kol. Petřík, když sondoval půdu dnešní koalice, řekl také mezi jiným, že páni luďáci si dají za to nekřesťansky platiti, že podporují vládu. Ale do jisté míry neměl ustáleného úsudku o tom, jestli také německé měšťácké strany si nedají nějak honorovati tu svoji práci na té národa roli dědičné. (Sen. Toužil: On říkal, že to dělají zadarmo!) On to tak neřekl, a jestli ano, pak neměl politického jasna. Já ho právě chci upozorniti na toto. Kdyby byl býval v rozpočtovém výboru, snad by byl bez pochyby, že jeden pán také z dnešní koalice, pan sen. dr Fáček, přece se tázal, jak už je to daleko s tím zřízením fondu pro sanaci severočeských finančních ústavů. Tedy jest jisto, aspoň jak jsme zvyklí, jak se to u nás dělá v tom politickém handlování, že zde bude také určitá kvota pro honorování práce těch německých měšťanských stran na té národa roli dědičné. (Sen. Toužil: To víš, že tam z lásky k Donátovi nešli! - Veselost.) Já bych chtěl říci, že také německé strany měšťácké, pokud jsou v dnešní koalici, již dostaly zaplaceno. (Sen, dr Hilgenreiner: Nic nedostaly!) Prosím, němečtí agrárníci již dostali až příliš mnoho, a to ve formě ochranných cel, a vy, pane kolego (obrácen k sen. dr Hilgenreinerovi) jste také dostali, a to ve formě kongruy. To byl přece také dosti slušný dárek, to je nepopiratelné. Tedy určitě něco zde jste již dostali, což je prokázáno, a to ostatní teprve přijde. (Sen. Toužil: To se dělalo tak, aby pravice nevěděla, co dělá levice!) Nepochybně.

V závěru chci říci, poněvadž již mě upozorňuje pan kol. Donát, že někteří z pánů chtěli nás přesvědčiti o neúčelnosti socialismu, o neúčelnosti komunismu. Mezi jinými to byl pan kol. Miller, který nás chtěl přesvědčiti, že je nemožno utvořiti socialistický stát, že je to absurdum že vlastně ten svatý egoism bude vždy silnější, než jsou nějaké doktriny. (Sen. Ant. Novák: Snad jste nečekal, pane kolego, že bude mluviti pro socialistický stát?) Nečekal. Já se o tom jen krátce zmiňuji. Přání jest otcem myšlenky. Pan sen. Miller jako politik určité partaje, která v prvé řadě representuje u nás těžký kapitál, samozřejmě nemůže nikdy míti zájmu na tom, a nemůže také chtíti, aby vytvořen zde byl socialistický stát, on má přece něco jiného na mysli. A on také, jak konečně také plně přiznal, má na mysli jen a jen udržení dosavadního kapitalistického řádu. Jak říkám, přání jest otcem myšlenky, ale pak nemusí pan sen. Miller tolik a tolik nám učeně zde vykládati o tom, je-li oprávněný zase náš názor na společenské zřízení, jak my si je představujeme. Tedy je nutno uvážiti, že tento způsob myšlení ovládá samozřejmě všechny strany občanské bez rozdílu, ale tyto strany občanské nesmějí zapomínati, že v jejich lůně, zejména v lůně republikánské strany, jest obrovská většina pracujícího lidu, který velmi těžce nese způsob hospodaření v tomto státě a který také těžko bude moci býti vámi přesvědčen, pánové, že jste to v tomto případě udělali dobře. Tento lid také samozřejmě stává se čím dále tím více kritickým, a na to nezapomeňte. Ne, jak vy tvrdíte, že pro nás je zákonem teorie zbídačení mas, k čertu! To je naivita, pravý opak - celý systém kapitalistický, dosavadní kapitalistické zřízení samo ve své podstatě nese již zárodek příštího nového společenského zřízení na základech socialistických, kde bude úplná rovnost politická i hospodářská, tedy ona vysoká forma společenská komunistická společnost. To jest jisto, na tom se nedá změniti nic, i kdyby pan sen. Miller tvrdil, co chce, i druzí pánové, nezmění se na tom nic, je to tvrdá skutečnost. Ale, když snad je ochotna určitá socialistická strana - aspoň podle vyjádření pana kolegy Petříka - bojovati proti nám, - bojovati proti těm, kteří chceme tento starý řád zvrátiti a vytvořiti nový řád úplně svobodných lidí, tedy my mu přejeme, aby se o to pokusil, ale říkám otevřeně, že se rozejde se svými vlastními zástupci, s prostými proletáři. kteří docela jinak věc chápou, kteří nemohou jíti cestou evoluce, jak si to přeje, poněvadž za zeleným stolem nedají se měniti řády společenské. Jest absolutně vyloučeno, že to jde smlouváním, jde to jen otevřeným zápasem. Popírati třídní zápas je sice úlohou dnešních vůdců měšťanských stran, ale nemá to býti úkolem socialisty. Věřím, že pracující lid nejen u nás, ale v celém světě dojde toho, co chce. totiž odstranění vykořisťování člověka člověkem. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dávám slovo panu sen. Fritscherovi.

Sen. Fritscher (německy): Slavný senáte! Rozpočtová debata blíží se ke konci. Všechny strany takřka se dostaly ke slovu, kritisovaly a sdělovaly svá přání a požadavky. Německá křesťansko-sociální strana lidová dala prostřednictvím pana sen. dr Medingera prohlásiti své stanovisko hned na začátku debaty a pověřila mne nyní ještě ke konci tím, abych doplnil některé požadavky, zvláště na poli kulturním, sociálním a národohospodářském, jakož abych pronesl slovo na obranu proti neospravedlněným obviněním.

Během debaty byly zejména s německé strany proneseny trpké stížnosti do zcela pochybené zahraniční politiky státu, jež se více řídila srdcem nežli rozumem, nebrala zřetele na bezprostřední sousední státy, které jsou přece nejlepšími odběrateli našeho zboží, zameškala příznivé obchodní smlouvy a smlouvy o právní ochraně a stala se takto spoluvinnou na nynější hospodářské krisi, kterou trpíme. Dodatečná platonická prohlášení o přátelství k Německu a Rakousku prospějí padlé mého mínění málo.

Bývalé hospodářství ve státě, mrhání daňovými penězi na padlé banky a hospodářská družstva, vydrancování našeho národního jmění, smrtící politika uzavírání hranic, tísnivá daňová břemena, to vše bylo předmětem ostré kritiky. Přímo děsivá byla statistická data o tom, kolik německého majetku pozemkový úřad vyvlastnil, kolik německých škol bylo zavřeno, kolik německých úředníků bylo restringováno. Snad se mnohý ještě šovinisticky smýšlející státní občan zamyslí a uvěří konečně tomu, že se německému lidu způsobilo bezpráví, velké bezpráví. Dosavadní cesta německého lidu byla cestou trnitou. Jak se utváří budoucnost? Tak zvané aktivistické strany nastoupily tedy novou cestu. Pan president označil tento okamžik za >historický< a dr Dérer nedávno nazval účast Němců ve vládě >skutečností nesporně velkého významu.< Bouřlivě došlo ke zhroucení všenárodní české koalice. Bezútěšný finanční stav státu vyžadoval rychlého jednání. Aktivistické německé strany vstoupily po zralé úvaze do vlády a vyslaly dva ze svých nejlepších mužů k zastupování německých zájmů do ministerské rady. Básník praví: >Každé příležitosti se chop, však pozor, zda téžpravým cop, sic místo kýženého štěstí jen paruka ti zbude v pěsti<. Prohlédli jsme si muže, se kterými chceme nadále společně pracovati. Spoléháme na jejich poctivost a mužnou věrnost. Nechceme vybojovati nic jiného, nežli to, co nám ústava zaručuje, plnou rovnoprávnost ve všech oborech, stejnou vážnost, stejné hodnocení jako rovní mezi sobě rovnými. V poctivé spoluprácí má se dokonce řešiti tak obtížná národnostní otázka. >Bude třeba překonati mnohé obtíže,< řekl pan president a je přece pravda: osmileté odcizení a nepřátelství nezmění se přes noc ve vroucí přátelství. Síla aktivismu musí však spočívati v jeho vytrvalosti a v jeho trpělivosti. Ani začáteční zklamání a obtíže nás nezmýlí. Nemáme také žádných přehnaných nadějí. Ale musíme konstatovati jednu skutečnost: přece jsme se národnostnímu míru, vzájemnému porozumění přiblížili o hezký kousek. Locarno a Ženeva nalezly u nás trochu napodobení, i když cesta k plnému vyrovnání jest ještě namáhavá.

Jeden z oposičních kolegů nazval novou německo-československou většinu nepřirozeným manželstvím z rozumu a prorokoval jeho brzký rozvod. Že nastalo příliš brzo a odvrátilo zhroucení státu. V lidové mluvě se říká, že manželství z rozumu obyčejně déle trvají nežli sňatky z lásky, poněvadž právě rozum zachovává převahu. Zhroucení státu mohu si za nynějších poměrů představiti jen velmi těžce. Kdybychom nebyli podali ruky, tu by byla prostě přišla jiná většina nebo diktatura. Zdali by pak poslední věci německého lidu nebyly bývaly horší věcí prvních, to ponechávám nerozhodnuto. Neshledávám tento vzájemný poměr nepřirozeným. Bydlíme po staletí vedle sebe, po dlouhou dobu sdíleli jsme společné osudy, na Moravě dokonce přivedli jsme to ke snesitelnému stavu národnostního vyrovnání. K čemu máme si nyní najednou vzájemně rozbíjeti hlavy a beztak trpký život šikanami si ztrpčovati ještě více. Hrozí-li nebezpečí, že dům, ve kterém mám svůj nábytek a poslední jmění, které mi nebylo ještě vyvlastněno, se zboří, pak právě je mou povinností pomoci podepříti tento dům, jinak stanu se ještě úplným žebrákem. Je velkým omylem, když se někdo domnívá a vědomě neustále tvrdí, že jen sobecké stavovské zájmy a starosti o měšec stmelily novou většinu. Nikoliv, existují také vyšší zájmy: společný světový názor, stejný kulturní směr, nebo v případě, že tu není plný souhlas, vzájemná vážnost a snášelivost, poctivá snaha, abychom zhroucené hospodářství společně znovu povznesli. To vše je lepší tmel nežli pouhý egoismus. Ani různost jazyková nesmí býti nepřekonatelnou překážkou, neboť řeč je člověku dána k vzájemnému dorozumívání, nikoli však, aby jako člověk mezi lidmi vzdor své řeči zůstal nepochopen.

Byli lidé, kteří také Locarno označovali za zbabělé zřeknutí se německé půdy a německého národa, za hanebné podlízání u Společnosti národů, která přece že prý má jen ten účel, aby provedenou loupež zajistila; jiní vítají Locarno jako začátek nové doby, kdy budeme v míru a společně tvořiti novou Evropu, kdy německý národ poprvé jako rovnoprávný s jinými rovnoprávný mi zasedne k poradnímu stolu. A Ženeva ospravedlnila Locarno. Ten slouží síle svého národa nejlépe, řekl před několika dny v Ženevě dr Stresemann, kdo pečuje o to, aby se mohl v míru rozvíjeti, - to je politika cti a důstojnosti.

V nejideálnějším manželství však jsou prý tu a tam bouře a přes veškerou družnost prý mnohdy zazní buben k boji. Proto však nemusí hned dojíti k rozvodu, i když rozvod v Československu byl velmi usnadněn. Pryč s pesimismem, je půdou, na které ještě nikdy nic dobrého nevyrostlo. Věříme ve vzestup svého vroucně milovaného, těžce zkoušeného německého lidu. Proto jsme přiložili ruku k dílu a následujeme s důvěrou oba naše německé ministry na nové cestě. Pouhou kritikou se obyčejně ničeho nezmění, kritika, která neukazuje žádného lepšího východiska, jen zeslabuje dobré síly. (Sen. Niessner [německy]: Nejlépe všechno přijmouti bez kritiky!) Kritiky si dokonce přejeme a prosíme vás o ni, nesmí jen býti zlovolnou, nýbrž musí nám ukazovati cesty, kterými se máme bráti.

Pokud se týče rozpočtu samého, podtrhuji ještě jednou to, co kolega dr Medinger jménem naší strany prohlásil. Povolení rozpočtu neznamená žádné schvalování dosavadní správy a také nikoliv jednotlivých bodů rozpočtu, na jehož sestavení jsme neměli vůbec žádného vlivu. Zejména obrovských obnosů, které pohlcuje nejen zahrávání si našeho státu na velmoc v zahraniční politice, nýbrž také zcela obzvláště vojenství, dalo by se lépe a produktivněji použíti pro sociální účely. (Sen. Löw [německy]: Nuže, přehlasujme to!) Vy to beztak uděláte. Pan president nás sice utěšuje, že je zřejmou snahou Evropy, zmenšiti vojenská břemena obzvláště také služební dobu, a soudí, že vojenské operace znamenají současně hospodářskou organisaci. Navrhli bychom rádi pana ministra Udržala pro příští Nobelovu mírovou cenu, a to pro celou, kdyby brzy dal překovati meče na kosy a srpy. Je sice pravda, po 8 let také socialistické strany klidně spolu polykaly vojenský rozpočet, který byl ještě vyšší nežli tentokrát. Také Rusko vydržuje velkou armádu, také v Německu vytvořeno bylo po převratu námezdní vojsko, a kromě toho existuje ještě dobrovolná vojenská organisace, republikánský ochranný svaz. To všechno ukazuje na to, že jsme v každém případě ještě velmi vzdáleni vroucně vytouženého evropského míru. (Sen. Niessner [německy]: Ochranný svaz v Rakousku ruší mír?) Nikoliv, může jej rušiti. Je-li dvojí vojsko, jedno zákonité a jedno dobrovolné... (Sen. Niessner [německy]: Vy nevíte, co to jest!) Přijdu se k vám zeptat, abych tomu rozuměl. Když za hmotným odzbrojením nenásleduje odzbrojení psychické, nebude míti celý evropský mír žádného trvání.

Oposiční řečník mínil, že měšťáci nemají žádných ideálů, ani kulturních. Považuji proto za svou povinnost, uvésti na paměť také kulturní požadavky své strany. Protivou ke zesvětštění školy, jež zastupuje sociálně-demokratická strana, zasazuje se náš program stejným hávem za položení pevných základů pro výchovu mládeže ve škole spolupůsobením náboženství. Vyučování náboženství dlužno podle našeho programu na nižších a středních školách ve všech třídách ponechati jako hlavní předmět a pečlivě je pěstovati, aniž by se vykonával neoprávněný tlak. Tak to v něm doslovně stojí. (Sen. Löw [německy]: To se však nedodržuje!) Nad tím vy úzkostlivě bdíte. V každém čísle vašich novin je tam někdo, kdo řekne jen o nějaké slovo více. (Veselost.) Programy zde nejsou proto, aby stály jako hvězdy na nebi, programy jsou zde k tomu, aby se uskutečňovaly. Krásná slova. My ve svém srdci ničeho netajíme a prohlašujeme: Pro katolické děti odmítáme státní školu bez náboženství co nejrozhodněji (Potlesk.) a považovali bychom ji jen za nejhorší tyranii svědomí. Když si ji přejí míti rodiče bez vyznání, dobře, ať ji mají a zodpovídají. Když si však katoličtí rodiče žádají nábožensko-mravní výchovu, pak se také jim nesmí právo zkracovati. (Sen. Löw [německy]: Jen žádný nátlak!) Samozřejmě, jenom vy se snažíte přes to vše své děti odvraceti. Tedy svoboda, ať žije svoboda, ale pro obě strany, nikoli svoboda, kterou jen vy myslíte! S plánovitým zesvětštěním školy libovolným výkladem malého školského zákona musí nyní býti konec, ve škole má vše ustati a tu budete se mnou souhlasiti, pane Löwe, co by náboženské city mohlo urážeti. Je surovostí také u dospělého, když se posmívá tornu, co jinému je svatým. To se zde stalo několikráte při debatě o kongrue. Že se hodiny náboženství musí stanoviti jako poslední hodina vyučovací, že se dětem brání v náboženských cvičeních, nebo že se jim neposkytuje pro ně času, to my katolíci považujeme za odstrkování. Ať to jiní považují za reakci, pánové, ještě nikdy nebylo reakce tak naléhavě potřebí, jako právě v našem dnešním školství; neboť pohoršení maličkých je veliké. V českých školách mnohem více nežli v německých, kde se přece zdravý smysl většiny našeho učitelstva vystříhal nejpříkřejších stránek kulturního boje. Proč vznášíme tento zdánlivě zpátečnický požadavek školský, odůvodníme při debatě o školství. V >Sozialdemokratu< četl jsem před několika dny v úvodníku o obchodu děvčaty případnou větu: >Služba kapitalismu otupuje svědomí.< Zajisté, smýšlení pouze materialistické proměňuje pozemské statky místo požehnání v kletbu. Kletba dnešního kapitalistického hospodářství pochází z nezdravého duševního směru, ze vše otravujícího materialismu. (Sen. Niessner [německy]: Vy přece sloužíte kapitalismu každým krokem! Vy přece nejste pro jeho odstranění!) My k tomu beřeme ještě kadidlo a vykuřujeme ho. (Veselost. Sen. Niessner [německy]: To stojí v každé encyklice!) Přečtu vám jednou kapitolu o kapitalismu, vyňatou z pastýřského listu rakouských biskupů. To sprásknete ruce. (Sen. Niessner [německy]: Já Vám jednu encykliku...) Zdědil jste ji od svého pana strýce, pana faráře v Oldřichově? (Sen. Niessner [německy]: Co tím chcete říci?) Kde jste ji dědil? (Sen. Niessner [německy]: Jsou přece všeobecně přístupny pro každého!) Přístupny ano, ale odkud Vy ji máte, to nevím, já ji musím míti jako duchovní.

Bez duševního ozdravění postrádá hospodářské povznesení pevné podpory a zhroutí se jako domek z karet. Nazýváme se hrdostí křesťanskými sociály: chceme uplatniti síly křesťanství také v sociálním životě. (Sen. Niessner [německy]: Podle jména!) Kdo chce jiné křesťany kritisovati, musí sám býti lepší. (Sen. Niessner [německy]: Vy nejste ani sociální ani křesťanští!) Musíme u sebe samých začíti s reformou. (Sen. Niessner [německy]: Křesťanství ústy je Vaším křesťanstvím!) Odsuzujeme třídní nenávist, která nám nemůže přinésti zahojení sociální bídy stejně jako přepjatý stavovský egoismus, jenž musí vésti jen k občanské válce. K zahojení všech těchto duševních škod potřebujeme vyšších, náboženských sil. Slavný německý národohospodář prof. dr Sombart, bude vám asi znám, jenž nedávno ve Stuttgartě nazval třídní boj nebezpečím pro duševní život mas, vyslovil krásnou větu: V německé nábožnosti a v národním smyslu je pramen ozdravění. Z pouhého pracovního, anebo výrobního společenství nemůže nikdy vzniknouti láska. (Sen. Polach [německy]: Škoda, že jste nečetl, co napsal před tím!) A k tomuto krásnému přesvědčení došel nyní. (Veselost. - Sen. Polach [německy]: Na zrádce, kterým se opovrhuje, jakým jest Sombart v celém vědeckém světě, na toho vy se odvoláváte!) Tak, jím se opovrhuje, poněvadž mluví pravdu? Dobře, béřeme to na vědomí. Proto klademe ve svém programu požadavek, aby katolická církev právě tak, jako jiné náboženské společnosti bez překážek směla plniti své nábožensko-mravní mírové poslání ve státě. Naukou o poctivosti při výdělku, pravdivosti ve styku, o povinnosti lásky k bližnímu, o péči o chudé, nemocné a sirotky, o svatosti přísahy, nedotknutelnosti cizího majetku, života a cizí cti koná církev státotvornou práci. (Sen. Böhr [německy]: Velmi dobře!) Je-li autorita státu zakotvena ve svědomí občanů, spočívá bezpečněji nežli na bajonetech četníků.

Veřejný život má a musí zase býti veden duchem svědomitosti, jinak se udusíme v bahně afér. Nikoli ve vzájemném boji mezi státem a církví leží spása, nýbrž ve vzájemné podpoře. Úplnou rozluku považujeme za zbytečnou a škodlivou. Stát nechť dá každé uznané náboženské společnosti to, co jí náleží, nechť chrání náboženskou svobodu. Ve sporných otázkách - také pan president nepřeje si žádného kulturního boje - nechť dojde ke smírnému narovnání. Není téměř státu v Evropě, který ke svým obyvatelům čítá katolíky, a jenž, nelekejte se, nebyl již uzavřel konkordát s Apoštolskou stolicí. Naše ministerstvo zahraničních věci dospělo teprve k výměně not. 78 % katolického obyvatelstva žádá brzké vyřízení panujícího konfliktu. (Výkřiky německých křesťanských sociálů: Bravo!) Vítáme, že konečně slíbena byla úprava patronátního práva. Následkem pozemkové reformy a zrušení fideikomisů nechtějí nebo nemohou vyvlastnění dosavadní patronové nésti více patronátní břemena, ke kterým je rozhodnutí nejvyššího soudu podivným způsobem zavazuje. Kostely chátrají, místa farářů zůstávají neobsazena. Brzké úpravy je potřebí. Také mnohá budova náboženského fondu nalézá se ve stavu, který přímo dlužno označiti za ostudu. Poukazuji na příklad na kostel Eucharistů v Brně. (Sen. Niessner [německy]: Stojí to skutečně všechno tak ve vašem rukopise? To jste si všechno napsal?) Napíši si úmyslně všechno, aby páni stenografové neměli toho tolik psáti. Jinak rád mluvím bez poznámek. (Hluk a odpor na levici.) Káži každé neděle s kazatelny. Dovedu to lépe, ale vy, vy nám jen fušujete do kázání, když nám zde chcete konati přednášky o náboženství. (Sen. Niessner [německy]: Napsané kázaní?) Velmi dobře, velcí pánové mluví vždy z papíru. (Veselost. --Hluk.) To, oč se snažíme, je předejíti dalšímu uvolnění zákonů o manželství.

Náboženské a národnostní důvody vedou nás k tomu, abychom varovali důrazně před dalším uvolněním zákonů o manželství. Je-li manželství jen smlouvou a tato smlouva z nejnicotnějších důvodů může býti zrušena, pak všechna reforma rodiny nemá žádného smyslu, pak jdeme bez záchrany vstříc zkáze. Státem poskytovaný příspěvek ve věcech kultu považujeme za částečné plnění restituční povinnosti pro bezpráví a násilné odnětí církevního jmění. Jistý oposiční řečník vytýkal nám nenávist proti straně dělnické, snahu, zjednati platnost na celé čáře kapitalistických zájmů a zmenšiti úspěch revoluce. Nikoli, pánové, tohoto zločinu se nedopustíme. V našich křesťansko-sociálních řadách stojí tisíce dělníků, neznám žádného patentu, žádného privilegia, které by jedné jediné straně poskytovalo právo mluviti jménem proletariátu. Rozlišování v měšťáky a dělníky jest jen umělé. (Souhlas.) Ve smyslu ústavy mají zde býti jen rovnoprávní státní občané. Politicky nemělo by se více mluviti o měšťácích a dělnicích. Dělníci dotáhli to již v československém státě až k hodnosti ministrů. Domáháme se hospodářského řádu, který směřuje k uspokojení životních potřeb všech, kde podnikatelé a dělníci stojí vedle sebe jako lidé a působí společně. Technika nesmí dělníky zotročovati. (Sen. Reyzl [německy]: Postavte se jednou ke stroji v přádelně, pak již uvidíto, co tj.!) Vždyť vy také více u toho nestojíte. Vyšel jsem z chudé rodiny, z velmi chudé rodiny a pracoval jsem svýma rukama po celý život. (Sen. Niessner [německy]: Pak jste zrádcem! - Různé výkřiky. -Hluk na levici.) Pánové, křikem nevyřídíte ničeho. To uznejte. (Sen. Niessner [německy]: To vy dovedete lépe!) Naprosto nikoli, v tom palmu dávám vám. (Veselost.) Jen když něco vězí za tím křikem, pak je lépe. Technika nesmí dělníka zotročovati. (Sen. Havlena: Nic na tom měnit!) Počkejte, přijdu k tomu! Má naopak osvoboditi člověka z jeho pracovního otroctví, proto klademe požadavek: stávající sociální zákony nechť zůstanou, nechť se zlepší, a nechť se vytvoří nové.

Pomýšlím při tom obzvláště na velké dílo starobního a invalidního pojištění. Plni obdivu pohlížíme k Německu. 19 milionů lidí je tam pojištěno proti nemoci, roční příspěvky činí 1,1 miliardy říšských marek, 10 milionů obdrželo ve 200 milionech pracovních dnů podpory, 17 milionů je pojištěno pro případ invalidity. Říšské příspěvky obnášely 700 milionů. l,6 milionu invalidů, 200.000 vdov a 1,3 milionu sirotků dostávají své důchody. Pojištění zaměstnanců vztahuje se na 2 miliony lidí. 200 milionů říšských marek se ročně sežene a poskytuje se nyní 80.000 důchodů.

Úrazové pojištění čítá 23 miliony pojištěnců, z toho připadá 14 milionů na zemědělství a 9.4 na průmysl a živnosti. Hornické pokladny čítají 800.000 členů. Německo platí ročně 2,5 milionu říšských marek na sociální pojištění, a my platíme 2.573 milionů na dluhy v našem státě. 14 milionů lidí dostávalo podporu v nemoci, invaliditě, při úrazech a ve stáří. Zajisté to dílo, se kterým možno se pochlubiti.

A naše sociální pojištění, které vstoupilo v platnost? Pracovali jsme spolu, aby k němu došlo, snažili jsme se všude vzbuditi pro ně porozumění. Zákon vykazuje nedostatky a tvrdosti. Neukvapujme se hned. Vítáme proto utvoření výboru k opětnému přezkoumání zákona, i chceme v něm spolupracovati, aby zákon skutečně se stal tím, čím býti má, totiž ochranou střechou pro dělníka ve dnech jeho nemoci, stáří a neduživosti. (Výkřiky sen. Polacha. - Hluk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím o klid! (Sen. Niessner [německy]: Takový podvod zde ještě nebyl! - Sen. Böhr [německy]:- To jste si nerozvážil!).

Sen. Fritscher (poakračuje): Na to se nereaguje, ačkoli jsme reakcionáři. (Veselost.) Zapomnělo se v zákoně vzíti zřetel na Hlučínsko a obzvláště na tamní poměry. Četní obyvatelé Hlučínska nabyli na základě dlouholetého placení příspěvků podle říšsko-německých zákonů nároků anebo čák na zaopatřovací požitky a na tyto nároky se při nynějším právním stavu nevzalo zřetele anebo jen měrou nedostatečnou. Vítáme, že se konečně jednou pomýšlí na pastorky tohoto státu, na civilní a vojenské pensisty, a že jejich naprosto nedostačitelné pense mají býti upraveny. Pan ministr financí to již slíbil. Netajíme se obtížemi této úpravy. Podle statistiky, kterou mám po ruce, máme bez provisionistů asi 39.000 civilních státních pensistů, pro které je rozpočten náklad 430 milionů, 52.000 železničářů, z nichž mnozí byli posláni násilně do výslužby, aby uvolnili místa pro nové uchazeče, 24.000 učitelů, 30.000 vojenských pensistů, tedy asi 150.000 pensistů, pro něž je zařazena úhrnná potřeba 1.300 milionů. V cizině žije asi 100 pensionovaných civilních úředníků, 100 železničářů, 200 učitelů a 3.000 vojenských osob, kteří nesmírně těžce nesou, že z výhod unifikačního zákona budou vyloučeni. Doporučujeme vládě naléhavě, aby prohlédla petice, jež předložilo pensionované civilní úřednictvo a československý svaz důstojníků, i prosíme; aby těmto požadavkům pokud jen možno bylo vyhověno.

Vítáme s radostí, že také otázka provisionistů má býti upravena. Je přece hanebné, že na příklad starý listonoš má vystačiti měsíčně s 81 Kč. Vítáme, že konečně po osmi letech ministr sociální péče slibuje, že chce zlepšiti zákon o invalidech. Dosti dlouho čekali invalidé na takovéhoto ministra. (Sem. Löw [německy]: Ale plenum to zamítne!) Dojdeme ještě k debatě o té věci a dokážeme vám to. Programaticky považuje naše strana za samozřejmou povinnost vděčnosti, aby vydatně bylo postaráno o válečné poškozence a o pozůstalé po těch, kteří ve válce utrpěli nehody. Že náš stát ve věci tohoto zaopatření stojí na místě posledním, je hanba. Data o bídném zaopatření sdělili někteří řečníci v debatě na základě statistiky, kterou vydal leták >Válečného poškozence<. Poukaz na Německo, kde strana centra má vedoucí úlohu v sociální politice, jakož i na německé Rakousko, kde vaši přátelé stejného smýšlení mají také nějaké olovo, zabezpečuje vaši stranu zajisté před nespravedlivou výtkou, že pro invalidy nemáme srdce. (Sen. Niessner: [německy]: S návrhy, které budou přijaty... Výkřiky.) Podávati návrhy a nepečovati zároveň o úhradu, tomu my Němci říkáme: Chtít čepicemi vyzvánět poledne. Demonstračními návrhy a resolucemi politování hodným obětem války nepomůžeme. Je spíše potřebí tuhým vyjednáváním pro ně docíliti pokud možno nejlepšího údělu. Vítáme, že se přikročuje k novelisaci, respektive prodloužení podpory v nezaměstnanosti, tedy gentského systému. (Sen. Niessner [německy]: Připouštíte tedy, že jste po 8 let podváděli... Výkřiky. - Hluk.) Počkám, až domluvíte.