Ale mně přece jen nezdá se, jak jsem dříve byl již řekl, že bychom byli na cestě úspornosti postoupili, mně zdá se, že zůstali jsme na cestě úspornosti naopak státi. Račte, prosím, uvážiti, že jediná kapitola ministerstva národní obrany vyžaduje ve svém etátu o 250 mil. Kč méně než tomu bylo na r. 1926. A jestliže zdůvodňuje důvodová zpráva rozpočtová, že výdaje vzrostly o určitou řadu milionů na r. 1927, které se musí připočítati k rozpočtu z r. 1926, je to správné. Ale také musíme si býti vědomi toho, že v rozpočtu na r. 1927 podle těchto nových zákonů bylo docíleno úspor pro r. 1927. Zbývá, totiž odečteme-li od 388 mil. Kč těch 250 mil. Kč na národní obranu, 138 mil. Kč. Tedy oproti dřívějším, řekl bych, skokům, které se jevily v úspornosti státních vydání je viděti, že tento letošní není tak přiměřeny a že skutečně moje dřívější rozpoznání jeví se správným, že jsme se na cestě úspornosti pozastavili.

Důvodová zpráva říká dále velmi závažnou věc pro rozpočet; přiznává totiž, že rozpočet na r. 1927 je aktivnější, než jak oficielně v rozpočtu je uvedeno. Je tudíž v oficielním státním rozpočtu, při nejmenším řečeno, neupřímnost. Já ji chápu, velevážení, jako důsledek jisté, snad nahodilé nerozvážnosti, která nechtíc býti otevřeně přiznána, musí býti a je vymlouvána zcela novou teorií o tom, jak mohou býti investice státních podniků zaúčtovány do konečného rozpočtu. A to ovšem zcela jinak se děje, než jak dosavadní ustálená obchodní praxe činila a činí a jak - zdůrazňuji - finanční úřady dodnes na bilanční účtování soukromých i veřejných podniků se dívaly. Obdobně na základě této nové teorie je do rozpočtu státních podniků, resp. státních drah zaúčtována kvota 20%ní z dopravní daně ve prospěch provozu státních drah. Výsledkem této nové teorie je skutečně zmenšena aktivita našeho státního rozpočtu přibližně asi o 500 mil. Kč a stát, velevážení, zbaven tím makavého důkazu, jak jsme postupovali a jak konsolidoval se náš stát v poslední době. Účelu touto novou teorií předstíraného mohlo býti ovšem dosaženo jinou formou podle mého soudu, aniž by byl umenšován skutečný sestup aktivity ve státním hospodářství. Přiznávám se, že já počítám skutečně za správnou tuto zvýšenou aktivitu a že mne tato zvýšená aktivita ve státním rozpočtu těší, přiznávám však se, že by mne těšila ještě více, kdyby tato zvýšená aktivita vznikla ze skutečných úspor ve výdajích rozpočtových a nebyla opodstatněna ve veliké části nebo cele zvýšenými příjmy. Neboť zvýšený příjem neznačí ještě ulehčení poplatnictvu, kdežto snížením výdajů daleko více přibližujeme se k tomu, abychom mohli počítati se snížením, resp. ulehčením poplatnictvu samému.

A přece vidíme, že bychom toho velmi potřebovali, neboť naše daňové zatížení, vážení, jak zde bylo s mnoha stran přiznáno a uznáváno, jest opravdu veliké a působí svými výsledky neblaze na náš obchod i průmysl, na naši podnikavost, a my přece s ohledem na všecky poměry našeho státu, na jeho potřebu státních výdajů, na jeho potřebu, resp. nutnost zaměstnanosti našeho dělnictva potřebujeme, aby naše podnikání neklesalo, nýbrž, aby se zvedalo. (Sen. Štorc: Uznejte Rusko a bude práce dost!) To bychom dopadli. A proto myslím, velectění, že musíme této otázce věnovati tu největší pozornost, že bedlivě se jí musíme všímati a že musíme a měli bychom si všimnouti nálady, která v našich činitelích podnikatelských se vzmáhá a které musí podlé mého názoru býti co nejrychleji čeleno, nemáme-li dojíti k velikým úhonám ve státním hospodářství. Myslím, že zejména naše dělnictvo této otázce musí věnovati svoji pozornost a nejen snad my, jak říkají kapitalisté nebo zaměstnavatelé jsme touto otázkou velmi dotčeni, nýbrž také oni, a já chci na příkladech, které, myslím, že nejlépe tuto věc vystihuji, uvésti, kam se dostáváme, kam jsme se vlastně již dostali. Pan sen. Klofáč a jiní pánové zde uváděli, jaká nálada zmáhá se v dělnictvu a jak dělnictvo musí se dívati na to, když vidí, že nemá dosti zaměstnanosti, když vzniká mu z toho bída a vše, co s tím souvisí, a jaké je to pro republiku nebezpečí. Přiznávám, ale prosil bych, aby také pánové věnovali pozornost tomu, jaký život prožívají podnikatelé, a řeknu nejen podnikatelé průmysloví, nýbrž také podnikatelé zemědělští. (Tak jest! - Senátor Toužil: Hlavní věc jest dělník!) Není hlavní věcí jen dělník, stejně musí se mysliti také na to, aby mohl míti práci. Proto ukazuji, jak jsme přetíženi daňovými břemeny. (Výkřiky sen. Toužila.) Na příkladě snad dá se to nejlépe vysvětliti. Navštívil mne před krátkou dobou kolega z mých studií - a připomínám, že je vykonal s dobrým prospěchem, - který hned po dokončení studií věnoval se s láskou průmyslu, maje k tomu jistou příležitost, protože jeho otec byl malým průmyslníkem. Jak vím, vrhl se do toho se vší chutí a touhou jeho největší bylo, aby svůj závod zvětšil a mohl jej předati svému synu, kterého taktéž vedl k tomu, aby se svým vzděláním mohl se k tomu dostati. Proto bylo pro mne velikým překvapením, když mne žádal, abych mu poradil, v čem by uložil svůj majetek a zdůvodňoval toto své rozhodnutí asi takto: Věřte, není to možné již vydržeti se všemi těmi orgány dělnictva i státními. Samá organisace, výbor, inspektor a dozor, přiznání daní a když je pod tímto tlakem učiním, nevěří se mi. Začne nové šetření a když se prošetří a ukáže se, že mé přiznání bylo poctivé, dostanu předepsanou základní daň, která ze zisku asi kolem 100.000 Kč činí 3.000 Kč. - To by nebylo podle vašeho názoru asi tak hrozné, když má příjem 100.000 Kč, že se mu vyměří daň 3.000 Kč, ale nezapomeňte, že k tomu přichází hned 250% přirážky válečné, že k tomu přicházejí přirážky zemské, okresní, obecní, obchodní komory, zdravotní a nevím ještě které, což v jeho případu činilo - když jsem to prohlížel, prosím já zde ten platební příkaz mám, kdo by snad nevěřil může si to prohlédnouti - 324% a výsledek je ten, že tyto 3.000 Kč se zvedly na konečnou sumu 20.000 Kč. Vezměte k tomu ještě daň příjmovou a vidíte, kolik mu zbude za veškeru práci, námahu a odvahu a co musí z toho dáti státu. Ale jsou ještě daleko horší případy, kdy na př. z příjmu 200.000 Kč vyměřena byla základní daň 9.000 a ta na konec vzrostla na 142.000. Zaplaťte z touho ještě daň příjmovou a vidíte, že z příjmů, které považujete za čisté, zbývá mu 58.000 a 142.000 má dáti státu. Tedy vžijte se do toho, jaké důsledky z toho plynou, a nedivte se, jestliže dochází k tomu, na co ukazuji, že člověk, který s láskou šel do podnikání, dnes z něho utíká, pomýšlí na to, aby si opatřil cenné papíry a říká: já mám větší příjem a skutečně klidný život, poněvadž se zbavím všech těch garnitur, které mne provázejí při podnikání.

Je viděti z toho, že tvrzení... (Sen. Toužil: Nějakou hospodářskou formulku na léčení!) Já ukazuji, že léčení, které u vás přichází, není dobré... že je vším vinen podnikatel, není správné, že musí býti obapolně uvažováno, abychom našli cestu, aby se podnikání vyplácelo - potom bude zaměstnanost. Jestli naši lidé budou utíkat z podniků, potom budete míti nezaměstnanost dále, a to vám namůže býti lhostejno.

Proto mám za to, že je nezbytností, abychom přikročili opravdu co nejrychleji k daňové reformě. Daňová reforma doznala ovšem jisté změny a lituji toho, přichází se s daňovou reformou vlastně horší, než jak původně byla, a myslím, že budou míti také pánové se strany živnostenské velmi těžké postavení, aby zdůvodnili své počínání když se již v předešlém parlamentu mělo jednati o uzákonění daňové předlohy, když se proti této předloze stavěli a když žádali, aby daňová předloha byla prováděna někým jiným, než ministrem, vycházejícím z národní demokracie. (Výkřiky sen. Thoře.)

Pane kolego, jen si račte prohlédnouti, co se řečnilo na schůzích na př. v Turnově. (Sen. Trčka: Jedná se o řešení reformy daňové!) Ano, ale já bych jen rád věděl, jak omluvíte toto své počínání, jak dnes budete omlouvati u svých příslušníků a zejména, jak budete hlasovati pro tuto zhoršenou reformu. Ovšem, když jste ve vládě, musíte pro ni hlasovati. (Sen Trčka: Je otázka, jestli pro takovou reformu budeme hlasovati!) Já mohu prohlásiti za naši stranu, že v této věci se shodneme, i my budeme usilovati o zlepšení této reformy a o to, aby byla co nejrychleji uzákoněna. (Sen. Trčka: Já myslím, že panu dr Englišovi nejde o to, aby udělal něco horšího, než už bylo!) Jestli znáte, jaká byla a je, pak uznáte, že je zhoršena!

Mohlo by se mi namítnouti, že toto zhoršení nastalo z důsledků, které tato reforma má na autonomní hospodářství a také na rovnováhu rozpočtu. Byl jsem si dobře vědom důsledků této reformy, jak byla původně navrhována, a přece jsem se jí odvážil, ačkoliv jsem nebyl tak optimistický, přiznám se, jako pan ministr dr Engliš, který se domnívá, že uzákoněním této reformy dospěje ke hrazení jejího schodku novým, resp. zlepšeným přihlášením poplatnictva. Já jsem příliš na tuto věc nespoléhal, ale na něco jiného jsem spoléhal, totiž na to, že my z let předešlých máme hezkou sumu daňových nedoplatků a že tedy vzniklý úbytek daní bude moci býti po nějaká léta hrazen a mezi tím, že se bude moci prohloubiti a vypracovati daň obratová a že po letech úplně zmizí tento úbytek, který nám nastane novou reformou. (Sen. Trčka: Myslím, že je to velmi optimistické nazírání také od vás, poněvadž nevím, jak Mauthner a Waldes budou ty nedoměrky dopláceti!) I s tím, pane kolego, jsem počítal, to se rozumí, že tyto věci nastanou, já to také vím, ale musíme uvážiti, (Sen. Trčka: 56 milionů, které se změnily v 5 milionů!) že kvota těchto nedoplatků daňových a poplatků státních je velmi obsáhlá a přece z toho tolik zbude, aby tímto způsobem mohl býti úbytek hrazen. Ale překvapuje mne do jisté míry, že pan ministr financí si tuto cestu zahradil 17. článkem zákona finančního, kde říká, že tyto přebytky, větší kvoty daňové, které by se našly půjdou na úmor státního dluhu. Chovám jistou obavu, že když by těchto úbytků bylo, že se budou případně těžko hraditi? A obávám se, abychom se nedostali do jistých obtíží v placení, a poněvadž každá takováto porucha má velké důsledky pro státní hospodářství a celý veřejný život, varuji před tím, abychom k těmto věcem nedospěli, a nevraceli se k novým státním poukázkám krátkodobým.

Myslím, že dostatečně zdůvodnil jsem, že nezbytností, která stojí přede dveřmi u nás, jest, aby- naše daňová reforma byla skutečně provedena a náležitě upravena, resp. zlepšena proti tomu, jak nynější osnova zní. (Sen. Thoř: A spravedlivá pro všechny!) Ano, souhlasím. I v letošní debatě - která byla obsáhlá i hluboká v některých případech - bylo mnoho a mnoho návrhů, které se často doplňují, ale i často a opravdu se potírají, bylo užíváno, jako v letech předešlých, silných slov a často i hřmotných hlasů. Jsem přesvědčen, že mnohý z pánů, který těchto silných slov dnes tak jako v letech předešlých užil, těžko by dokazoval jejich oprávněnost, a řeknu, že jistě bude příjemno mnohým pánům z let minulých, jestliže neuvedu jich jména u jich výroků z let předešlých. Já sám na sobě zkusil jsem toho dosti, zejména při projednávání rozpočtů. Musil jsem vyslechnouti se stran oposičních, že rozpočty na léta 1924, 1925 i 1926 - téměř při všech rozpočtech - jsou fingovány, musil jsem prožíti, že se dokazovalo, že rozpočet je přikrášlen - a byl to zrovna jeden z pánů senátorů - že je frisírován z toho důvodu, aby byli oklamáni Američané, ale přes to, že na to nepůjdou a státu nepůjčí nic. Jak víte, půjčili. Bylo docela - to zase ve sněmovně dolní - řečeno v jiném případě, že rozpočet na r. 1925 jest zfixlován. A vážení pánové, také jsem nedožil toho, že byl učiněn ve sněmovně návrh, aby rozpočet, tato >podvodná< předloha, byl vzat z denního pořadu. Tento návrh byl učiněn z vážné strany politické; nebudu ji jmenovat, ať se páni podívají do protokolu, říkám, který rok se to stalo. To všechno člověk musil přeslechnouti. I letos jsme přeslechli zde dosti se stran oposičních proti vládní většině nebo proti většině rozpočtové silných slov. Přál bych si, aby dožil se pan nástupce toho příjemného pocitu, který prožívám já, když mohu dnes po dvou a třech letech ukázati na to, jak se mluvilo a ukázati, co říkají cifry naší účetní závěrky státního hospodářství.

Jak pravím, rozpočet byl fingován, řeklo se, výdaje jsou příliš nízko počítány, příjmy pak zvýšeny nadměrně. A ejhle, v účetní závěrce se přichází k tomu, že výdaje jsou oproti preliminovaným sníženy o 443 mil. Kč, že příjmy nad půl miliardy jsou větší a že státní hospodářství za tento rok oproti dohadovanému schodku se zlepšuje o 1.124 mil. Kč a že daňové nedoplatky stouply o 950 mil. Kč. Z toho je viděti, že tomu, tak nebylo, co zde bylo tak vyčítáno - a zase musím říci, bylo to i se stran vládních vyčítáno, že prý se příliš krutě, vymáhají daně atd. (Sen. Thoř: Na malém živnostnictvu ano!) Také ne, to se mýlíte! A já vám řeknu, že důkazem toho, že tomu nebylo, jsou vnitřní výnosy, které i na to malé živnostnictvo i na to dělnictvo veliké ohledy braly. (Odpor živnostníků.) Ale i na rok 1925 dožíváme se toho, že byly příjmy zvýšeny, výdaje sníženy a příjmy zvýšeny tak, že nejen že nedošlo k předvídanému nebo preliminovanému schodku, nýbrž že byly uplaceny všecky novými zákonu povolené náklady i potřeby státu a že nad to ještě zbyl čistý výtěžek. (Sen. Thoř: Kde je?) Jest ve státní pokladně! - A vedle toho ve dvou letech byl o sta milionů zvednut státní majetek čili státní podstata.

Připomínám, že na toto hospodářství, které bylo tak kaceřováno, může býti tehdejší vláda opravdu pyšna a zmiňuji se hlavně z té příčiny o těchto věcech, abych na nich ukázal, jak musíme, anebo bychom měli jako řečníci na tomto místě býti opatrni ve svých výrazech, aby dodatečně nebylo dokázáno, že jsme byli špatnými proroky, resp. špatnými znalci věci. Kdybychom to měli ve své představě, myslím, že by náš chod parlamentní byl při všech věcech klidnější, poněvadž každý by si řekl: musím dáti pozor, jak to nakonec dopadne. A té seriosnosti mezi námi je potřebí a proto se o tom zmiňuji.

Nebudu vás unavovati dalšími čísly, ty zde byly v různých a různých variacích probrány. Dovolte, abych končil své poznámky a výklady a ubezpečil vás, že si z duše přeji, aby naši nástupcové ve státním hospodaření dožili se ještě lepších výsledků, než my v letech předešlých, neboť pro nás, myslím, pro všecky, blaho republiky je zákonem nejvyšším. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dále má slovo pan sen. Průša.

Sen. Průša: Vážený senáte! Při projednávání rozpočtu na příští rok nemohl jsem dobře pochopiti tu neúčast vlády a konečně i pánu poslanců a senátorů při projednávání této tak vysoce důležité otázky pro stát. Nemohl jsem to pochopiti, ale teď již jsem to pochopil, zejména po prohlášení pana kol. Klofáče. Ano, tak věc vypadá, teď si pánové mohou opravdu již dovoliti do jisté míry tento luxus, protože je zde jedna strana, která až do poslední chvíle sice mluvila oposičně, ale v rozhodující chvíli přiskočila na pomoc a řekla: ano, my budeme hlasovati pro rozpočet. Důvody, které byly uvedeny, by snad zasloužily kritiky, ale pro krátkost doby nebudu se o tom zmiňovati. (Výkřik: To není žádná nečest, když budou hlasovati pro rozpočet!) Já neříkám, že je to nečest, ale konstatuji prostě věc. Pan inž. Bečka řekl mezi jiným a kritisoval do jisté míry rozpočet a přes všecko to, že užil velmi vybraných slov, řekl: Nutno věnovati dostatek pozornosti rostoucí nezaměstnanosti. Tedy je samozřejmo, že pan inž. Bečka, jako bývalý ministr financí tohoto státu, jako národohospodář, plně pochopil, že krise není v takovém stavu, jak nám se snažil to vylíčiti pan ministr Engliš ve svém resumé, nýbrž, že je zde krise v rostoucím stadiu, že se stává vysoce nebezpečnou a tedy volal zde po tom, aby tato otázka byla studována a řešena. Samozřejmě, pan inž. Bečka s hlediska svého, s hlediska příslušnosti k určité partaji a k určitému stavu měl samozřejmě - ovšem zase to řekl zcela vybranými slovy - do jisté míry námitky, které ovšem plně otevřeně neřekl o tom, jak by se to mělo dále vyřešit. On zajisté napřed, a plně mu to přiznávám, měl na mysli, že rozřešiti by se to dalo tou pověstnou racionalisací. Rozebírat to by bylo velmi disputábl, prozatím se omezím na toto. Pánové, racionalisací se neodstraní nezaměstnanost. Již jsem to také své doby řekl, naopak je zde nebezpečí, že nezaměstnanost se rozroste do vyšší míry. Na druhé straně také nelze ani druhým způsobem tak, jak vy to říkáte, snad pozvednouti podnikatelskou schopnost majitelů výrobních prostředků tím, že by se do jisté míry snížily mzdy, že by se zlevnila tím způsobem výroba a že by se staly určité výrobky našeho průmyslu snad konkurence schopné. Za dnešního stavu je to absolutně vyloučeno dvojnásobně proto, že vy jste dali souhlas k oné nešťastné celně-ochranářské politice agrární. Tento zákon, který vy jste zde odhlasovali, ten již vám znemožnil toto, poněvadž, je-li podnikatel trochu seriosní, musí mu záležeti na tom, aby také ten pracovník, který pracuje v jeho podniku, měl alespoň tolik, aby tu práci mohl vykonat a mohl se najísti. Touto svojí politikou jste si zavřeli dveře. Tedy je jisto, že tato politika vaše je přirozeně pravým opakem toho, co jinak si přejete vykonati na tomto poli. (Sen. Toužil: Je otázka, zdali celní politika otevře trhy!) Absolutně ne! Nechci to opakovat, aby zbůhdarma zdržoval. Opak byl pravdou. Bylo ukázáno na obtíže při sjednávání smluv a tyto obtíže jsou opakem toho, co bylo stoupenci celně-ochranářské politiky tvrzeno. Je jistě zajímavé, že bývalý ministr financí tohoto státu si stěžoval na způsob předpisování daní. Ano, já bych chtěl dodati, měl říci na způsob vymáhání daní. Je to opravdu něco zvláštního, jak se u nás předpisuji daně, zejména těm malým. Nemyslím takového podnikatele, který by měl toho celkového ročního výtěžku 100.000 Kč, při takovém nedá se mluviti o nějakém velkém podnikateli, pro ty je docela jiné měřítko, a vysvětlil jsem to v rozpočtovém výboru, ale jistě že zejména pro malé lidi, pro malé živnostníky a dělníky i drobné zemědělce jsou předpisy prazvláštní a prazvláštní prakse je u berní správy.

Jestli tito lidé hlásí výtěžek 15-20 tisíc, tedy jistě dostávají z berní správy potom až o 100% vyšší předpis. Tu je samozřejmé, že také v tomto případě se dovolávají tito určité nápravy a konečně je zajímavo, že této nápravy dříve se dovolávali také páni ze strany středostavovské, živnostenské a já bych řekl, že právě toto volání po odstranění toho dvojího lokte a po kusu spravedlnosti v tomto směru přispělo k tomu, že dnes strana středostavovská má také jednoho ministra ve vládě, poněvadž jen to, že oni tak ostře kritisovali celý systém správy a celý dosavadní způsob hospodaření v tomto státě, jim přispělo k tomu, že o tolik se zvýšil počet odevzdaných hlasů pro jejich stranu v posledních listopadových volbách. (Výkřik: Co na to říkají voliči?) Prosím, to vlastně potom poznáte, až přijdou volby. Tedy chci říci, jak ti druzí se na to dívají.

List jedné buržoasní strany, ovšem takové strany, která nemá dosud zastoupení parlamentního, to je, nemá poslanců ani senátorů, glosoval odhlasování státního rozpočtu na r. 1927 poslaneckou sněmovnou v uzávěru takto: >Vědecké a státnickédílo, jakým je letošní rozpočet Englišův, zasloužilo si více respektu avíce snahy pochopiti problém státního hospodářství. Ale dejte nám pokoj s vážnouprací, když se v zákulisí rozdělují všelijaké odměny za slušné chování ařeší několik krásných afér.<.

Výslovně podotýkám, že list ten náleží straně, která nemá dosud ani poslanců, ani senátorů, takže nebéře účasti ani na vládní koalici, ani na blahovolné oposici státotvorné. Tím se vysvětluje ona výčitka v koalici i v státotvorné oposici, že nevěnovala dostatek respektu a práce státnímu rozpočtu a že raději se páni zaměstnávají něčím příjemnějším, rozdělováním odměn za slušné chování a tutláním různých krásných afér, které opravdu se rodí téměř každodenně a krásnější jedna druhé, ve kterých buď ti, buď oni, aneb všichni společně jsou namočeni.

Výtka, že tito páni poslanci nevěnovali dostatek respektu a porozumění pro dílo pana Engliše, je plně oprávněna proto, že, studujeme-li vládní rozpočet sdělaný ministrem Englišem, vidíme, že tento rozpočet jest opravdu sdělán mistrně, řekl bych chytře. Zájmy buržoasie, zájmy kapitalistů, ať finančních, průmyslových, či agrárních jsou v rozpočtu opravdu uměle, ano chytře obstarány. Spolu s odůvodňovací filipikou páně Englišovou tvoří v nezasvěcenci tento rozpočet dojem, že jest ideálním dílem spravedlnosti, že měří každému podle jeho hospodářské potence. Jinými slovy, státní vydání a příjmy mají býti uspořádány tak, aby u příjmů, t. j. daní a dávek, bylo zatížení úměrné nosnosti bez ohrožení existence, zejména širokých mas pracujícího lidu, a rovněž ve výdajích státních, že dostatečnou měrou je pamatováno na sociální a kulturní potřeby lidu.

Ovšem předložený rozpočet na r. 1927 svědčí o jiném. Přihlédneme-li k jednotlivým kapitolám příjmů a vydání státních, k jejich výši a určení, vidíme, že páni ze stran koalice dopustili se opravdu netaktnosti vůči svému ministru, nebo rozpočet tak, jak je předložen, je rozpočtem třídním, v němž potřeby a zájmy pracujícího lidu jsou prabídně obstarány, a to jen proto, aby nebyly dotčeny podnikatelské zisky buržoasie, kapitalistů.

Pan dr Engliš již nás zde přesvědčoval o nedotknutelnosti podnikatelského zisku. Podnikatelský zisk je mu svatým a proto také rozpočet jím sdělaný podle toho vypadá. Jakým způsobem mají býti uhrazeny státní výdaje a na kolik je pravdou tvrzení o snížení berních břemen, ukazuje toto: Daně spotřební t. j. z cukru, masa, lihu, potravní daň, všeobecná nápojová atd. přes 1.700 milionů zvýšení o 380 milionů. Kolky, daň dopravní, z jízdních lístků, dávka z jízdného atd. 1.730 milionů, zvýšení 150 milionů. Cla cca 1.050 milionů, zvýšení 240 milionů. Snížení vidíme u daní přímých. Daň pozemková, činžovní, domovní z 230 na 121 milionů, daně výdělkové z 260 na 220 milionů. U daně z tantiem z 17.5 mil. na 17 milionů, naopak zvýšení daně z příjmu z 995 mil. na 1.127 mil. Na tomto kusém výpočtu hlavních daní je viděti, že stát přímo či nepřímo největší část svých příjmů vydře z pracujícího lidu, protože tak zv. daně nepřímé tvoří hlavní zdroj státních příjmů a proto že tyto nepřímé daně spolu s daní z příjmu platí v prvé řadě široké kruhy spotřebitelské a proto u nich nalézáme ve většině silné zvýšení. Nás neklame ani snížení preliminované sumy pro daň z obratu, kde jeví se snížení ca o 400 milionů, z 1.500 milionů na 1.113 milionů, protože pan ministr prohlásil, že u této daně zrovna tak jako u druhých, očekává podstatně vyšší výnos na podkladě zvýšené intensity při vymáhání daní. Poplatníci mají se na co těšiti. Vyšší předpisy, více upomínek a více exekucí! Možná i více sebevražd ubohých poplatníků. Na chudých domkářích, chalupnících, živnostnících a pracujícím lidu vůbec, budou se daně vymáhati s větší přísností, pan ministr chce, jak řekl, pozvednouti daňovou morálku u občanstva. Nu, proti gustu žádný dišputát, ale my se domníváme, že pozvednouti daňovou morálku a pochopení pro povinnosti občanské je potřeba, někde jinde, a to u kapitalistů, u těch, kdož defraudují miliony na daních. U těchto kruhů nutno pozvednouti tu daňovou morálku a nejen to, ale také důkladně zdaniti jejich zisky, které oni shrabují z práce a potu pracujícího lidu. Prozatím ovšem se to dělá jinak, u malých se pozveduje daňová morálka exekucemi, mezi tím co velkým miliony dlužných daní se odpouští. Nemůže ovšem býti ani jinak, vždyť jsme ve státě, o kterém se sice troubí do světa, že je státem nejvyšší demokracie politické i hospodářské, ale který ve skutečnosti je spravován diktaturou buržoasie bez rozdílu národnosti. Buržoasie využívá své politické moci ve státě plnou měrou. V rozpočtu snížena je položka výdajů pro zaopatření válečných poškozenců o 71 milionu. Snížení toto je omlouváno úmrtím části invalidů, dále zastavením podpory sirotkům, kteří dosáhli zákonného věku. Přimyslíme-li ohlášenou novou úpravu požitků válečných poškozenců, podle které má dojíti k novému snížení důchodů těchto obětí války, pak nutno zvolati k vám pánové z koalice - ovšem vy mezi tím zase pracujete v restauraci - což nemáte žádného smyslu, žádného cítění pro tyto ubožáky? To, co jste jim dosud dávali, aby zmírněno bylo jejich utrpení, byla jen žebrácká almužna a nyní, když vaše celé hospodářství je na psu, chcete je zachrániti tím, že snížíte beztak nedostatečné renty těch, kdož bez své viny a proti své vůli byli zmrzačeni, i těch, kdož ztratili své živitele.

Tímto svým počinem nejlépe dokazujete, co v podstatě jste, co jsou kapitalisté vůbec. Když ohroženy jsou zájmy určité skupiny kapitalistů druhou kapitalistickou skupinou, volá se z obou táborů o ohrožení vlasti, a národ je volán do zbraně. A když svými těly a krví zachrání bohatství a statky buržoasií, nemá tato proň jiného vděku, než že považuje nešťastníky zmrzačené v zájmu ochrany jejich blahobytu za přítěž a podle toho s nimi jedná.

Pánové! Vaše politika pod vůdcovstvím agrárníků přispěla silně k tomu, že tisíce dělníků je bez práce, marně hledá zaměstnání. Tisíce proletářů bylo donuceno jíti si hledati práci a chléb za hranice, tisíce jich dožilo se zklamání, žijí za hranicemi bez prostředků. Ve Francii jest jich na 40.000, avšak podle posledních zpráv vzrůstá tam ohromě nezaměstnanost, francouzská vláda ohlašuje jejich vypovídání a položka >péče o přistěhovalce a vystěhovalce< se snižuje.

Přesto, že zásluhou ochranářské politiky agrární továrny u nás omezují výrobu a nezaměstnanost roste, snížena v rozpočtu položka >péče o nezaměstnané< z 27,950.000 na 10,850.000 Kč. Bylo již o tom mluveno podrobně soudr. Toužilem, než ukazuje to jasně, na čí účet má býti udržena rovnováha rozpočtová. Při tom nemohu jinak než vytknouti stranám československých sociálních demokratů a československých socialistů, že právě ony to byly, které ve staré koalici s buržoasními stranami prosazovaly nešťastný zákon o gentském systému a tak sice umožnily kapitalistům sanovati své hospodaření na účet nezaměstnaných, ale zároveň s tím přičinily se, že dnes nezaměstnaní jsou vydáni na pospas bídě a hladu.

Pan zpravodaj s potěšením konstatoval snížení výdajů na armádu o 6,11 %, avšak v kapitole XXII, tit. 4 shledáváme se s položkou pod názvem: >Fond pro věcné potřebynárodní obrany< v obnosu 315 milionů Kč. Tato dodatečná položka na kanony, bomby, otravné plyny atd. pravděpodobně byla zařazena dodatečně, když dostaly se k sluchu tvůrců rozpočtu tóny páně Benešovy šalmaje míru. Domnívám se, že mělo býti pamatováno v této kapitole ještě na jeden fond, pomocí kterého obrněna by byla trpělivost občanstva.

Na sestavení rozpočtu je viděti jak na výdajích, tak na příjmech jeho třídnost. Mezitím co ministerstvo financí snaží se vydříti co nejvíce na daních spotřebních, clech a nepřímých daních vůbec z kapes pracujícího lidu, škrtá i to málo, co dosud dávalo na t. zv. charitativní péči. Iluse o demokracii ať jdou k čertu!

Pro tuto koalici zrovna tak jako pro předcházející byl, jest a bude jenom jeden příkaz svatým: Konsolidace kapitalistického řádu, nedotknutelnost kapitalistických zisků. V zájmu nedotknutelnosti kapitalistických zisků musí býti berní břemena vypjata až k nesnesitelnosti.

Pánové! Pan zpravodaj řekl: Řádná správa a vláda demokratických států v dobách, které se přibližují normálním, nemá příčin k zamlčování skutečností i třeba nepříjemných, naopak usiluje otevřeně jim čeliti.

To, co se u nás v poslední době děje, je v úplném rozporu s tímto tvrzením.

Pracující lid, který ve skutečnosti svou prací udržuje stát, neboť z výtěžku své práce platí obrovskou většinu výdajů státních, nemůže se dovolati toho, aby již jednou zúčtováno bylo řádně se všemi těmi aféristy a korupčníky: >Řádnáspráva nemá příčin k zamlčování skutečností, třeba nepříjemných!< A přece, jak se to u nás dělá? V rozpočtovém výboru žádal jsem o vysvětlení případu cukrovarů slovenských, propuštění ze záboru půdy a 15 mil. Kč daných k disposici p. dr Fabrymu. Tyto tři cukrovary mají 43 tisíce ha orné půdy. Že jest na Slovensku hlad po půdě, potvrdili v této debatě všichni řečníci ze Slovenska. Tisíce rodin drobných zemědělců očekávalo, že podle platných zákonů o pozemkové reformě bude jim půda z těchto obrovských cukrovarnických latifundií přidělena, aby na ní nalezli obživu i se svými rodinami, a najednou se dovídají z úst Předsedy Pozemkového úřadu pana inž. Voženílka, že jejich očekávání je marným. Pan Voženílek v této věci odpověděl na můj dotaz, že přídělové řízení na statcích těchto cukrovarů bylo skončeno, ovšem provedeno bylo tak, že cukrovarům zůstalo cca 30 tisíc ha půdy. Uváděný důvod, že cukrovary této půdy potřebují pro zajištění potřebného kvantu řepy pro své podnikání nelze bráti vážně. Vždyť i Čechách a na Moravě je většina cukrovarů, které nevlastní žádné, nebo jen malé množství půdy, rozhodně v žádném případě tolik, kolik ponecháno těmto 3 cukrovarům. Jest jisto, že drobní nabyvatelé pěstovali by rovněž řepu a dodávali by ji cukrovarům, ovšem cukrovary musily by o tuto soutěžiti, jinými slovy, zisk cukrovarů by byl snížen.