Co jsme provedli v otázce jazykové, je přímo do nebe volající. My sami vychováváme si irredentu a děláme úředně vše možné, aby odpoutání našeho státu bylo pokud možno usnadněno. Ale Podkarpatská Rus hlavně potřebuje lidu dát chleba. Tady nelze postupovat tak, jako u nás. Ani při pozemkové reformě nemůžete některé problémy tam řešiti obvyklými metodami našich zemědělských stran, to jest pozemkovou reformou.

To má smysl na jihu u řeky Tisy, ale na severu ve Verchovině pozemková reforma v našem smyslu nemá žádného smyslu, poněvadž tamější člověk není polař, nýbrž pastevec a dřevorubec a my jsme marně volali, aby při náležité účasti státu hledal se velký kapitál, který by sfruktifikoval to velké bohatství, které jest v lesích. Za miliony dřeva hnije, práce není, jest hlad a kde je hlad, jest těžko dělati státní politiku. Opakuji stížnosti, které máme my. Loni zjišťovali jsme pravdu s kolegy senátory různých stran na různých místech - jsou pořád akutní a je jich tolik, že bych si přál, jak jsem řekl, zvláštní komisi, která by se problémem Podkarpatské Rusi vážně zabývala, jestliže nechceme o Podkarpatskou Rus prostě přijíti. Zdá se mi, že se hlavní chyby dějí v pražských centrálách. Aspoň dnes jsem přesvědčen, že i viceguvernér Ehrenfeld měl dobrou vůli - ale rozkazy z Prahy křížily jeho snahy. Možná, že i ten Rozsypal, kterého jsem loni zde tak prudce napadl, není tím pravým vinníkem, že prostě plní jen rozkazy z Prahy, které svědčí o naprosté neznalosti do jistých poměrů na Podk. Rusi.

Scházíme se a rokujeme ve chvíli, kdy Evropa se sbližuje. Rozdělují se Nobelovy ceny - snad je to symbolické, když representanti velikých států, Anglie, Francie i Německa, dostávají tento viditelný důkaz uznání za sblížení Evropy. Je v tom i Amerika, jakožto zástupce finančního živlu. Jsme hrdi, že v té pacifikaci Evropy činně spolupůsobil také náš stát a náš ministr.

Není pochybnosti, že, jestliže veliké dílo pacifikační bylo již vykonáno, není to ještě kýžená Panevropa, - je tu zatím jen ocelářská Panevropa, ale politická ne - ale, veliký krok kupředu, kus poctivé práce byl už vykonán. Víme, že existence naší republiky je pouze na kartě míru a ne války a proto žádné dobrodružství! Jsme proti každému dobrodružství za hranicemi a také proti dobrodružné politice doma. Nemá již smyslu žádná irredenta proti našemu státu, nemá také smyslu žádná dobrodružná zahraniční politika. Proto tiskneme dnes všem ruku, kteří pracovali pro pacifikaci centrální Evropy v t. zv. Malé Dohodě a litujeme smrti velkého státníka N. Pašiče, se kterým nás mnoho pojilo, Pašiče, který vykonal víc, než dnešní generace si dovede uvědomit, a jestli to vykonal pro svůj národ, tedy to vykonal také pro náš národ.

Přejeme si, aby odstraněny byly veškeré překážky, které jsou ještě na cestě další pacifikace Evropy. Nová válka by znamenala konec Evropy, konec evropského vlivu a bílé civilisace ve světě. Třikrát byl jsem v Americe a všímal jsem si žlutého plemene. Když byl jsem jako žurnalisté v ruskojaponské vojně, čtu všechno, co se týče těchto problémů. Nezahrávejme si s ohněm, abychom nerozdmýchali požár války, jak to pozorujeme na jihu evropském. Byl by to zločin, který si žádný poctivý člověk nemůže vzít na svědomí. Válka evropská může nakonec znamenati jen zbolševisování Evropy a hospodářsky konečné vítězství Ameriky, vítězství amerického zlata nad Evropou a ohromný postup žlutého plemene, na které se budeme muset jinak dívat, než jak jsme byli zvyklí, majíce za to, že je to líný konservativní živel, kdežto pravý opak je pravdou.

Co znamená Japonsko, nemusíme si ani připomínat.

Proto každého zdravím, kdo stará se o sblížení v Evropě a o mír. Svět naše mírumilovné snahy poznal a oceňuje nás podle toho. Nepokažme si ničím svou dobrou pověst. K nám a za nás mluví pořád duch naší revoluce a neopustíme její program. Jsme a zůstaneme tomu programu věrni. Proroctví Komenského zatím citovat nemůžeme, ale přijdou nové zkušenosti a ty nás všecky donutí, abychom znovu uvažovali o slavných historických slovech Lincolnových, o slovech, jež opakoval president Masaryk po svém triumfálním příjezdu, o slovech, která tenké pro náš národ musí býti programem. Tvoříme-li vládu své mladé ještě republiky, můžeme si ta slova často opakovat. Opakujeme si ta slavná slova o vládě z lidu, lidu a pro lid. To znamená, že strany, které republiku milují více než sebe, musí porozuměti volání doby a všechny spojené síly věnovati kulturnímu, hospodářskému a sociálnímu povznesení lidu, který je národem a je státem.

Protože láska k naší drahé republice je větší než jakýkoli náš zájem stranický a než jakákoli nechuť, nechceme se při hlasování o rozpočtu schovávati. Co je dnes, všecko je provisorium, je episoda, i ta vláda. Národ náš musí žít věčně a republiku chceme míti trvalou a silnou, na to myslíme, myslíme na budoucnost národa i republiky a proto věrni svému programu - prohlašuji to za náš klub - s výhradami, jež učinili už naši kolegové v poslanecké sněmovně - budeme hlasovati pro rozpočet. (Hlučný potlesk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dávám slovo panu sen. Šabatovi.

Sen. Šabata: Slavný senáte! Již po deváté předkládá nám vláda republiky Československé za svého trvání státní rozpočet k ústavnímu projednání. Rok od roku mají tyto rozpočty tendenci klesající, což je potěšitelné a svědčí o tom, že se naše poměry hospodářské i valutní rok od roku lepší a stabilisují. Zvláště poslední tři léta jsou toho důkazem. Letošní rozpočet má zvlášť jednu nepopíratelnou přednost, že je jasný, přehledný, seriosní, ssdělávaný, jak se zdá, na podkladě nosnosti hospodářské síly se zřetelem i k budoucím poměrům, jak se vytvářejí v našem státě.

Musíme míti stále na paměti, že i nadále musíme zůstati státem převážně exportním, s obchodní bilancí aktivní, s hospodářskými i valutními poměry spořádanými, máme-li v koncertu evropských států znamenati jednotku, s níž se jako s rovnocenným činitelem v mezinárodním styku počítati musí. Tuto prestiž sobě udržeti jest úkolem naší vlády - úkolem odpovědným a nesnadným.

Od té doby, co se poměry hospodářské i sociální v sousedním Německu konsolidují, vyvíjí toto úžasnou činnost ve všech oborech hospodářské a průmyslové výroby a vyvstává v něm nejen průmyslu, ale i našemu zemědělství velice nebezpečný konkurent. Prodá a odbude, kdo bude s to nejlevněji vyráběti. A k tomu cíli musí se spojiti za součinnosti státu veškeré složky našeho národního hospodářství v plné harmonii a opravdové snaze, pomoci jeden druhému, s patřičným zřetelem k státnímu celku.

Dosud máme svoji obchodní bilanci aktivní. Není obav do nejbližší budoucnosti. Jeví se to také v poklesu nezaměstnanosti.

Pan ministr financí ve svém exposé o rozpočtu na r. 1922 pronesl tato slov a jsme chudší, než jsme byli před válkou - podle toho musíme žíti<.

To není mluveno do vědru, je potřebí se nad tím zamysliti. Stát, který má zjištěný dluh v částce 35 miliard - nezjištěný reparační a ještě neznámý dluh, stát, který musí každoročně na úroky a úmor téhož dluhu preliminovati přes 21 miliardy - kde na jednu hlav u připadá okrouhle 1100 Kč veřejných dávek bez příspěvků sociálních a jiných, odkázaný sám na sebe a svoji hospodářskou sílu, není bohatý a musí podle rady dr Rašína nejen šetřiti, ale také pracovati a při tom mysliti do budoucna. Tak se mně zdá, že na tuto radu někdy zapomínáme a žijeme nad své poměry. O venkovském zemědělci, ať malém či středním, se to říci nemůže. Zatím co na venkově je citelný nedostatek pracovních sil, najmě hospodářské čeledi, vykazuje průmysl nezaměstnanost a města, zvláště velká, se přelidňují lidmi, kteří od selské práce utíkají a tam ji marně hledají, zhusta propadajíc mravní zkáze, zvláště mladé ženy a dívky. Čeliti tomuto zlu je povinností obcí i státu.

Bohužel, že s tak zv. pokrokovou kulturou zaznamenáváme číselný úbytek porodů, zejména v Čechách. Nebude lépe, dokud se nám nepodaří zvýšiti mravní úroveň mládeže, zavésti starý pořádek, kázeň a mravně-náboženskou výchovu ve škole a moudrá zařízení mimo školu.

Dnešní poměry školské, jak se jeví venku i ve městech, jsou neudržitelné, vládne tam anarchie, učitelstvo až na čestné výjimky, prosáklé sociálním nihilismem, netají se záští protikatolickým a podle toho jsou také výsledky, nad nimiž každý rozšafný člověk trne a děsí se budoucnosti. Práce katechetů za těchto okolností, ač je úmorná, jest minimální. Ký div, že katoličtí rodiče jsou nespokojeni s nynější výchovou ve škole a domáhají se právem škol katolických, s katolicky uvědomělými učiteli.

Budiž nařízeno učitelům, aby se nedotýkali náboženských citů svěřené mládeže. Pan kol. Klofáč chválil americké poměry v tomto směru. Tam nesmí učitel útočiti na náboženské city dítěte, ať je to dítě katolické, nebo protestantské, nebo židovské. Totéž si přejeme my, aby, než budeme míti takové školy, o kterých jsem mluvil, než bude přivedeno v život, abychom měli školy s našimi učiteli, nedopouštěli se učitelé dnešní přímo otravování našich dítek, což nadále strpěti nemůžeme. (Výkřiky.)

Vážení pánové! O těchto věcech, které jsou opravdu v pravém slova smyslu ožehavé, promluvil nedávno v poslanecké sněmovně posl. Stašek, ale zato se všechny socialistické pokrokové listy na něho vrhly a důkladně ho zpracovaly, jenže na tom, co řekl, nic se nezměnilo, a co pronesl, my bychom s tohoto místa mohli podepsati.

Při této věci dovoluji si citovati výrok, který svého času pronesl v berlínském parlamentu vůdce socialistické demokracie Bebel a který se hodí časově i na naše poměry. Pravil: >Vy nám, socialistům vytýkáte, že směřujeme k násilnému komunismu. Ano, v cestu se nám staví tři překážky: Křesťanská rodina na základě svátostného manželství, křesťanská škola a soukromé vlastnictví. První dvě překážky komunismu, křesťanskou rodinu a křesťanskou školu odstraňujete vy, pánové, svými zákony o civilním rozlučitelném manželství a beznáboženské škole, při tom se domníváte, že my socialisté z vděčnosti za vaši pomoc proti křesťanské rodině a škole zastavíme se u překážky třetí, u soukromého vlastnictví. Nikoli - tu si odstraníme po vývratu dvou prvých již sami bez vás a proti vám.< Pánové, to je mluva zcela jasná a hodí se úplně na naše poměry.

Trapně působí, když v socialistickém tisku všech odstínů i na schůzích, ba i zde v této sněmovně, demagogicky stále se tvrdí, že nynější vyživovací poměry přivoděny byly zavedením celní ochrany na výrobky zemědělské a úpravou platů či t. zv. kongruou. Promluvím stručně o clech - o kongrue jsou jiní k tomu povolanější. Pravím tolik: Bylo-li spravedlivo a potřebno vyřešiti otázku úpravy platů státních zaměstnanců, nemohlo z tohoto sociálního opatření duchovenstvo býti vyloučeno. Jen tvrdošijná zaujatost proti tomuto důležitému stavu mohla vzbuditi odpor proti této úpravě. 78% katolíků v republice mluví jasně, kdo největší kvotou na úpravu tuto přispěje.

Cla musila bytí zavedena nejen v zájmu zemědělské práce, ale i v zájmu státního hospodářství, jako nezbytná kompensace při uzavírání obchodních smluv se sousedními státy, jmenovitě Maďarskem, Polskem, Německem atd. Ministr zahraničí nám to několikráte potvrdil. V této době se cla téměř neprojevují, něco málo u obilí, u dobytka vůbec ne. Mají spíše význam fiskální, než hospodářský. Kdybych měl moc, nerozpakoval bych se cla na obilí dočasně suspendovati, aby se umlčelo bezpodstatné štvaní našich odpůrců, socialistů. Jestli dnes ceny poživatin o něco stouply, není to zásluhou celní ochrany, nýbrž následkem neúrody, zaviněné vlivy povětrnostními, nedostatkem pohotových zásob a cenovými poměry na světovém trhu. (Tak jest!)

Nebudu otázku cel tisickráte objasněnou zevrubněji probírati, jen krátce se dotknu toho, jak došlo ke změněným poměrům ve vládě. Po převratu za vlády socialistického režimu nebylo vůbec pamatováno na celní ochranu zemědělských produktů, za to však cla na průmyslové výrobky z ciziny byla až k nemožnosti vystupňována, takže jakýkoliv dovoz k nám byl plně znemožněn. Důsledkem toho měly naše průmyslové závody dobrou konjunkturu v zázemí a dělnictvo, majíc stále zaměstnání, mohlo stupňovati svoje požadavky. Ale naproti tomu toto znemožnění cizí konkurence vyvolalo velkou drahotu šatstva, hospodářských a jiných strojů atd., zkrátka věcí, které zemědělci potřebují. Zemědělské výrobky z ciziny byly k nám dováženy volně, bezcelně, vývoz náš do ciziny klesal a nebýti vývozu cukru a dříví byla by naše obchodní bilance bývala pasivní. Touto jednostrannou hospodářskou politikou ubíjen je nejdůležitější a také nejpočetnější stav naší republiky, zemědělství a mlynářství. To byl stav naprosto neudržitelný, musilo se něco státi a stalo se - zavedena na zkoušku t. zv. cla klouzavá a když se tato neosvědčila, t. j. pro zemědělce, - spekulace byla s nimi spokojena, plnila si kapsy - musilo dojíti k zavedení pevných cel přes živelní odpor pánů z oposičního tábora. (Výborně!) A konečně vystupňovali to tak daleko, že rozbili t. zv. všenárodní koalici.Dnes po osmi letech po prvé dostala se vláda věcí našich do rukou občanských stran. Převaha socialistů ve vládě po léta působila k překotnému tvoření zákonů, na které, jak se nyní ukázalo, nnejsme hospodářsky dosti silni. Hlasovali jsme pro 8hodinovou pracovní dobu, pro zákon o placené dovolené, pro nemocenské, starobní a invalidní pojištění a celouo řadu jiných zákonů sociálních, vědouce, že jich prováděním náš zemědělský stav sice zatíží; učinili jsme tak, abychom zabránili vnitřním bojům, které by ohrozily stát náš v jeho základech. To byl náš důvod. (Tak jest!)

Když v důsledku krise však došlo na naše zemědělské požadavky, to je zavedení celní ochrany, nežádali jsme nic více, než jem rovnoprávné ocenění práce dělníka pracujícího do úmoru na své půdě ne podle hodin, a aby přestal býti rolník nejhůře placeným dělníkem ve státě. Tu jsme u nedávných spolupracovníků narazili na nejtužší odpor stupňovaný až k radikalismu, překonávajícímu samé komunisty a vykřikování, že zemědělci chtí dělnictvo vyhladověti atd., a posud se tak děje.

Byl konec socialistické státotvornosti a také konec všenárodní koalice zásluhou lidí, pro jichž zájmy jsme řadu let společně pracovali. Přihlásili se Němci k parlamentní spolupráci, bez výhrad uznali tento stát a dokumentovali tím, že mají více pochopení pro naléhavé požadavky tohoto státu, než zástupci t. zv. státotvorné oposice. Republika nesmí býti ani na moment vydána choutkám a kapricím jednotlivých politických stran. (Tak jest! - Výborně!)

Nyní máme vládu občanských stran, pokrokovou v dobrém toho slova smyslu, naprosto ne reakční, jak oposičníci stále vykřikují, máme vládu, která vám, pánové z oposičního tábora, dokáže, že to půjde také bez vás, ale nikoli proti vám resp. proti vašim sociálním vymoženostem. Období vašich reforem zavedením sociálního pojištění vyvrcholilo a nyní musí dojíti k období reforem hospodářských. O to se již také postaráme.

Mnoho se mluví a píše o novelisaci sociálního pojištění. Snaha po opravě jeví se nejen v řadách zaměstnanců, ale i v řadách dělnictva samého. Přišlo v nevhodné době zemědělské i průmyslové krise a těžce zatěžuje nás zemědělce. Naše zemědělské dělnictvo nechce naň platiti a hospodáři jsou nuceni činiti tak za ně. Ani průmyslové dělnictvo není nadšeno, snad výhody jeho dobře nechápe.

Loyálně prohlašuji, že nechceme bourati, co jsme pomohli stavěti, opravy však si zabraňovati nedáme. Vždyť žádné dílo lidské není tak dokonalým, aby nepotřebovalo opravy. Toto dílo, zvlášť nemajíc vzoru a nejsouc vyzkoušeno, není prosto podstatných závad. (Tak jest!) Jedna z nich je, že je příliš drahé a ve svých výsledcích dosti problematické. Zmírní-li se prémie, bude to k dobru veškerých kategorií dělnictva, a sloučením úrazového pojištění se sociálním zlevní se režie, a k tonu je třepa také pracovati. Nedivme se, že zaměstnavatel i pojištěnec má nechuť k placení vysokých prémii, když se dočítá a slyší, jaké miliony věnují se na stavbu úředních budov, paláců a jich komfortních zařízení, že se tvoří stamilionové fondy, které umožňují vyplácení vysokých gáži zaměstnancům, jakých daleko nemají zaměstnanci státní. Dovídá se, že služka podle výpočtů dr Brdlíka, kdyby si po 10 roků ukládala prémie do některého peněžního ústavu, spořitelny atd., opatří si kapitál 10 tisíc Kč, kdežto dnes, kdyby se provdala, nedostává podle zákona ničeho. Bude nutno, aby dostala aspoň část těch vkladů, které tam dala, zpět, když se snad vdáním osamostatní. To jsou tedy věci, které nejsou vzaty ze vzduchu, které však zajisté dráždí a dávají podnět k nechuti proti tomuto velkému - to nepopírám - sociálnímu dílu.

Pokud se týče sociálního pojištění samostatně hospodařících, nelze je té doby vzhledem k hospodářské krisi a daňovému zatížení aktivovati, a vyčkáme, až jaké úlevy přinese reforma berní.

A nyní několik slov k rozpočtu samému. Přirozeně zajímá mě, jako zemědělce, položka, která v letošním státním rozpočtu věnována je na největší odvětví národního hospodářství, zemědělství.

Z celkového rozpočtu okrouhle 10 miliard, připadá na zemědělství pouhých 2041 mil. Kč, oproti loňskému rozpočtu o 11.3 mil. Kč méně. Vzhledem k důležitosti tohoto ministerstva a jeho rozsáhlé agendě, je to obnos nedostatečný, a bude míti toto škrcení dojista neblahý vliv nejen na produkci zemědělskou, ale i na státní hospodářství. Poukazuji jen na kap. II. § 2 >Hospodářství polní a lesní<. Na této kapitole spočívá veškerá státní akce zvelebovací pro naše zemědělské obory a lesnictví. Ještě loni činila dotace na položky >Pěstování rostlin, chov dobytka atd.< 48 mil. Kč, v letošním rozpočtu však již jen 38 mil. Kč, a ještě v tomto obnosu je zahranit obnos per 10 milionů Kč na podporu elektrárenských družstev a obcí na základě zákona z 1. července 1926, takže na vlastní zvelebovací akci pro přečetné obory zemědělské výroby v celé republice zbývá pouhých 28 mil. Kč. S tímto obnosem nebude lze dělati nějakých zázraků.

Taktéž je to s melioračním fondem. Ač byl zvýšen z 15 mil. Kč na 30 mil. Kč, nedostačuje na úkoly, které na něho doléhají. Tisíce ha půdy čeká na odvodnění, aby se staly úrodnými a přispěly tak k vyřešení otázky státní soběstačnosti.

Popelkou naší výroby je lnářství. Mluvím o této rostlině proto, poněvadž v senátě o ní dosud nikdo nemluvil. Mluvím o ní tak, jako ten poslanec, co vždy mluvil o zrušení té loterie a dočkal se ho. Také já doufám, že dočkám se toho, co sleduji v této otázce lnářství. Co znamená pro krajiny nižší, úrodné cukrovka, to je pro polohy vyšší, horské, chudší, len. Stát náš dosud velice málo učinil pro toto národohospodářské odvětví, jak po stránce pěstitelské, tak po stránce obchodně průmyslové. Následek této nevšímavosti byl, že lnářství, které svého času bylo v oblastech našich velice rozšířené, kdy plátno nahrazovalo zvláště v chudších domácnostech oděv, rok od roku upadalo a kdyby se mu nemělo pomoci, snad by docela vymizelo. V poslední době zdá se, že jeví se zájem o zachování ba rozšířeni pěstování této průmyslové rostliny. Založen za tím účelem spolek pěstitelů lnu, jemuž stojí v čele předseda zemského správního výboru Crha a založen spolek pěstitelů a tírníků t. zv. >Senosvaz<. Tyto .dvě organisace vzaly na sebe úlohu starati se o povznesení zanedbaného lnářství. Mají-li tyto organisace vyvinouti úspěšnou činnost, neobejde se to bez podpory státní. Chci poukázati na to, jak v sousedních státech je lnářství podporováno. Podle dat >Senosvazu< povolil říšský sněm německý na r. 1926 subvenci v obnosu 72 mil. Kč na dobu 15 měsíců, z kteréhožto obnosu připadá na pěstitele 24 mil. Kč, zbytek na živnosti a lnářský průmysl. Anglie dotuje lnářství obnosem 612 mil. Kč. Rusko povolilo dokonce 400 mil. Kč na 5 roků a malé Estonsko věnovalo na podporu lnářství skoro 2 mil. Kč. Naproti tomu poskytla naše Československá republika pro toto odvětví na r. 1926 200.000 Kč, pro rok 1927 preliminuje 300.000 Kč. Je to obnos v poměru se jmenovanými státy směšně nepatrný. A přece se u nás jeví značná potřeba této průmyslové rostliny, jak to vysvítá z obchodní bilance našeho státu, která se za jeden rok zatěžuje obnosem 724 mil. Kč, neboť se k nám dováží len beze cla a tím podporuje se konkurence cizího zboží se zbožím zde vypěstovaným, ubíjí se tak lnářství naše a odbírá se chuť pěstitelům.

V naši republice je více než dost půdy schopné pro pěstování lnu. Všechny pohraniční krajiny Čech, Moravy a zvláště Slovenska a Podkarpatská Rus, jsou vhodné, pro pěstování lnu. Tím by se poskytl zdroj přijmu chudým horským zemědělcům, poněvadž je to rostlina, která nemá potřebí bůh ví jak úrodné půdy, nýbrž spíše klimatických podmínek. Je povinností státu z těchto ohledů národohospodářských lnářství co nejúčinněji podporovati a docíliti tak soběstačnosti. Mohlo by se to státi tím způsobem, že by se pěstitelům více než dosud poskytovala vydatnější podpora na zakoupení originelního osiva, družstvům pak len spracujícím krátkodobé úvěry na zásoby, aby nebyly nuceny zboží za každou cenu prodávati. Dále bylo by potřebí zřízení úvěrového fondu v obnose aspoň 10 mil. za účelem centralisace lnářství, zřízení ústředních skladišť atd. Peníz tomuto odvětví věnovaný vrátí se dozajista státu, byť i v jiné formě, zpět několikanásobně.

A nyní ještě několik slov na adresu ministerstva veřejných prácí. Jsou všeobecně známy katastrofy vodou způsobené po celé republice. Nikde však nezpůsobila záplava tolik škod, jako na středním Labi, ve středu s Pardubicemi, kde byla přímo katastrofální, neboť Labe vystoupilo místa až 3 m nad normál. Podle sdělení středolabského komitétu v Hradci Králové bylo postiženo záplavou 120 obcí ve 14 samosprávných okresích polabských. Zatopeno bylo na 20.000 ha poli, luk a zahrad, zjištěna škoda na kulturách obnosem 49 a 1 mil. Kč. Lidských obydlí a hospodářských budov zaplaveno a z části i zničeno na 1.701, čímž škoda způsobena na 3,856.000 Kč. Škody na cestách a silničních objektech činí 883.000 Kč. Celková škoda způsobená letos červnovou záplavou činí na 60 mil. Kč, s připočtením letošní lednové záplavy odhadnuté na 10 mil. Kč, činí škoda v tomto jmenovaném labském povodí na 70 mil. Kč. T'o je t. zv. záplava katastrofální, která přicházívá za 30 až 40 let, ale jsou záplavy t. zv. střední, které přicházejí rok co rok v těchto polabských končinách, způsobují škody podle úředního šetření každoročně za 5 až 8 mil. Kč. To jsou škody vzedmutím Labe způsobené, jsou ale ještě ohromné škody mokrem způsobené, na nižinných pozemcích polabských i na okolních přítocích, jako obou Orlicích a jiných přítocích. To jsou škody nenahraditelné.

Polabské rolnictvo je trpělivé, ale dnes trpělivost přechází každému, vždyť jde mnohému o celý jeho majetek. Sám jsem osobně s pány kolegy poslanci jako zástupci tato postižená místa, zvláště u Pardubicka, shlédl a považuji tudíž za svou povinnost při této příležitosti vznésti na ministra veřejných prací důtklivý apel, aby regulační práce na středním Labi byly tempem co nejrychlejším prováděny a tak obyvatelé tohoto inundačního povodí zbaveni úzkosti před každou větší vodou. Pro postižené žádám, aby jim byla poskytnuta plnou měrou pomoc podle zákona z 15. října 1923. A poněvadž podpora, která jim z dobrodiní tohoto zákona vyplývá, bude naprosto nedostatečnou, aby jim udělena byla mimořádná podpora z prostředků státních, jeví se státní pojištění proti elementárním škodám nutné, ale s našeho stanoviska nikoli povinné, nýbrž dobrovolně. (Výborně!)

Ministerstvo železnic žádáme, aby pro krajiny živelní letošní katastrofou postižené, co nejmožnější dopravní slevu na krmiva, stelivo, zásilky hnojiv, vápna, chilského ledku, stavebního materiálu a zkrátka na vše, co pro znovuzřízení svého majetku potřebují, poskytlo.

Na ministerstvo národní obrany vznáším důtklivou žádost, aby dědicům středních usedlostí, pokud jsou nuceni vykonávati vojenskou službu, byly poskytnuty co nejširší úlevy a povoloval se u větší míře než dosud odklad vojenské služby, event. pokud se týče vojenských cvičení, výkonným zemědělcům v době nenaléhavých polních prací. Státní dodávky sena, slámy, nechť jsou zadávány centrokooperativu poukazem k dalšímu rozdělení na jednotlivé v něm sdružené svazy. Vzhledem k tomu, že bylo již dávno zrušeno vázané hospodářství zemědělského majetku, nechť je též zrušeno vázané hospodářství, pokud se týká majetku domovního.

Provedením pozemkové reformy nastaly takové územní změny, že se jeví nejvýš nutným nahraditi honební zákon z roku 1866 zákonem novým, jímž by při ochraně zvěře nebyli drobní zemědělci poškozeni.

Na konec prosím, nebudiž mi zazlíváno, když cituji zde na adresu pánů z oposice výrok říšského kancléře dr Marxe o demokratismu. Pravil: >Demokracie žádá přísné povinnosti od těch, kdož získali práv a svobody státních občanů. Nejedná státotvorně a národně, kdo kritisuje a snižuje přítomnou státní moc, avšak zdráhá se sám přiložiti ruku k dílu, aby pomohl budovati stát, aby hospodářský a národní život doznal rozkvětu. Není vlastenecké rušiti pracně vybudovaný státní pořádek a přiváděti do něho zmatek.< Těchto slov, prosím, by si povšimla naše t. zv. státotvorná a nestátotvorná oposice.

Konečně prohlašuji, že máme plnou důvěru k této občanské koaliční vládě v předpokladu, že bude pěstovati politiku klidu, pořádku, nestrannosti a poctivosti vůči všem stranám a stavům, tedy i vůči našemu dobrému lidu venkovskému, že se rázně postaví proti všem kazimírům naší milé Československé republiky, nechť jsou z kterékoli strany, že bude dbáti co největší úspornosti ve všech oborech státní správy, pokud není šetrnost na úkor produktivity. Po všem tom prohlašuji jménem i svým i jménem strany, ke které mám čest přináležeti, že budeme s plným vědomím odpovědnosti hlasovati pro předložený rozpočet. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen inž. Bečka.

Sen. inž. Bečka: Slavný senáte! Pan generální zpravodaj ve své široké a pěkné zprávě rozebral rozpočet dosti detailně a vyslovil své potěšení nad jeho konečný mi výsledky a nad jeho formou. Pan zpravodaj ovšem k určitým oddílům rozpočtu, aby toto své přesvědčení mohl přednésti, musil si vzíti podle mého soudu velmi růžová skla. Nemůžeme mu toho však zazlívati, vždyť je zpravodajem vládních stran, bylo to tedy jeho povinností. Já nejsem ovšem vázán tím způsobem jako byl on, mohu tedy o rozpočtu promluviti nezávazně, volně. Mým vodítkem bude usuzovati o rozpočtu, jak se chová k celkovému prospěchu státu. Je to vždy zásadou naší strany a tudíž i při této příležitosti mou povinností.

V rozpočtu jsou skutečně některá čísla velice trapná pro náš veřejný život. Předešlý pan řečník zmínil se zde o číslech státního dluhu. Uvážíme-li - jak on sám uvádí - na tu konečnou číslici potřeby státního dluhu 2.573,000.000 Kč, při celkové potřebě našeho rozpočtu výdaje kolem 10 miliard, vidíme, že to činí bohužel přes 1 veškerých našich příjmů. Mám za to, že ta čísla, která uváděl předešlý pan řečník a která nebudu tudíž opakovati, volají ke každému příslušníku našeho státu, aby uvažoval o jejich důsledku a aby si byl plně vědom, jak těžko doléhají na každého poplatníka našeho státu. Zdá se mi však, že to, co prohlašoval již dr Rašín a co opakoval i předešlý pan řečník, že toutiž musíme šetřiti a pracovati, abychom se z těchto důsledků dostali, není posud tak vžito a nevžívá se tou intensitou do našeho všeobecného života, jak by bylo potřebí. (Souhlas.) Tyto nezbytnost není chápána nejen u jednotlivců, nýbrž ani v mnoha našich ministerstvech. Uvažte, že ze 23 kapitol našeho rozpočtu pouze 8 docílilo toho, že nepřekročilo potřeby obsažené v rozpočtu na r. 1926. Bohužel, je zde 15 kapitol, které nezůstaly v rovině s rozpočtem letošního roku, nýbrž žádají zvýšení rozpočtu. Je viděti, že nestačí úsilí šetrnosti, o kterém jsem přesvědčen, že vyvozují příslušníci ministerstva financí na ostatní resorty, ale že je potřebí, aby toto úsilí bylo skutečně prováděno v jednotlivých resortech a aby tato nezbytnost byla pochopena ve všech činitelích našeho parlamentu. (Výborně!)

Neboť, jestliže shledáme se s číslicí 550 mil. Kč, oč zvýšila se naše potřeba za jediný rok, oč je totiž v rozpočtu na r. 1927 více žádáno na výdajích státních, než bylo v rozpočtu na r. 1926, pak se nad tím opravdu musíme zamysliti, musíme si říci, že touto cestou přece jen to dále nejde. (Souhlas.) A myslím - a apostrofuji tu pana ministra financí přímo - že pan ministr financí, když tyto věci si rozmyslí, musí se státi naprosto neúprosným proti všem, kteří žádají dále zvýšení výdajů a kteří nedovedou náležitě šetřiti, tak, jak je toho nezbytně potřebí, abychom ne v dluzích státních stále stoupali, nýbrž, abychom byli schopni toho, abychom mohli tyto dluhy začíti také upláceti. (Výborně!) A může to, řekl bych, pan ministr financí směle činiti, neboť zde běží o něco nejvyššího, běží opravdu o budoucnost našeho státu. (Souhlas.)

Důvodová zpráva k rozpočtu na rok 1927 sice nás utěšuje tím, že říká, že oproti roku letošnímu, tedy r. 1926 dociluje se úspor ve státním rozpočtu 388 mil. Kč, ačkoliv, vážení, konečná cifra rozpočtová je o 452 mil. Kč vyšší, než konečná rozpočtová cifra potřebná na r. 1926. Ovšem omlouvá nebo vysvětluje to důvodová zpráva k rozpočtu na r. 1927 tím, že říká: kdyby se k rozpočtu na r. 1926 přirazily výdaje potřebné v rozpočtu na r. 1927 na základě nových zákonů, které byly Národním shromážděním usneseny, ukazuje se, že skutečně se ušetřuje 388 mil. Kč.