Cukrovary. Před chvilkou jsem se o nich zmínil. Mají pravdu někteří majitelé cukrovarů, že prodělali, a jsou zase jiní, kteří hodně vydělají. Nechť se zřídí syndikát, kde by se zisky i ztráty dobře rozdělily, aby v tom všem byla jistá rozumná účelnost a spravedlnost a ovšem zase si přeji, aby zde byl také stát, který by chránil sám sebe a konsumenty před poškozením zájmů konsumentských i státních.

I v oboru uhelných dolů dá se mluviti o syndikalismu. Vždyť ty poměry jsou dnes velmi nezdravé, ať se díváte do hnědouhelné pánve, nebo jinam, někde jsou doly ve fatální situaci, někde v situaci skvělé, a tu bych si přál, abychom nestáli na stanovisku negativním. Nechť syndikalism, jako vyšší forma výrobní a obchodní i tady se uplatní. Vývoj se nedá zadržeti nikde a v ničem, proto ani socialismus nemůže tedy dělati pštrosí politiku.

O sociálním pojištění a jiných otázkách sociálních promluvili již mnozí přátelé z tábora národně socialistického i sociálně demokratického. Prosím vás, co to znamená, že dnes, když máme vládní prohlášení, že vláda je jen pokračováním dřívější vlády, respektive že její program je jen ten starý program, co to znamená, že kde jaký řečník vládní většiny vystupuje a mluví hned proti sociálnímu pojištění? My jsme přece ty předlohy společně projednávali a společně odhlasovali, a když vláda ústy ministerského předsedy prohlásila, že přejímá starý program, pak jsou to závazky pro nás všechny. (Souhlas.)

Správně řekl jeden z kolegů, nevím, kdo to byl, že sociální potištění je jen dílo lidské. Prosím, co je vadného, může se vždycky napravovati, ale nerad bych viděl, aby nám mělo zkameněti srdce, které v nás ozvalo se po válce a po převratu, aby zmizelo pochopení pro naše lidské povinnosti a pro sociální úkoly celého státu. Vždyť víte, že v Německu to byl Bismark, který přišel se sociálním pojištěním invalidním a starobním a dobře chápal, co je to odbourávání třídní nespokojenosti a nenávisti pro celý stát a víte, že vyplácíme renty invalidní a starobní na Hlučínsku podle starých platných německých zákonů a hle - Německo při tom všem neklesá, naopak té v konkurenci přímo nebezpečné pro celou Evropu.

Přál bych si méně sobectví snad nás všech. Když se díváte na poměry v dělnictvu, musíte žasnouti, jaký to máme krásný živel v těchto širokých masách našeho národa. Podle posledních úředních zpráv je v Československu nezaměstnaných přes 77.000, ale to jsou ovšem nezaměstnaní, kteří se ve zprostředkovatelnách práce o zaměstnání hlásí. Ve skutečnosti je počet nezaměstnaných daleko větší. Veliký počet nezaměstnaných dělníků a dělnic, jenž nemá nároku na podporu v nezaměstnanosti, nehlásí se ve zprostředkovatelnách a nemůže býti proto v úřední statistice uveden.

Máme tedy více nezaměstnaných, asi 150 až 180.000. Ale vedle plně nezaměstnaných je velký počet těch dělníků a dělnic, kteří pracují omezenou dobu pracovní. V některých výrobních odvětvích a velkých průmyslových závodech se pracuje 40, 32, 24, ano i jen 16 hodin týdně. Jsou závody, v nichž je dělnictvo vysazeno z práce 14 dní, poté týden pracuje a opět je vysazeno z práce. Tak na př. v Daňkovce v Karlíně a ve Slaném pracuje se již od letních měsíců zkráceně a dokonce velký počet dělníků pouze 27 hodin týdně.

Nejvíce jsou postiženy nezaměstnaností odbory: kovodělný, dřevodělný, textilní a lučební. Nedostatek zaměstnání, k němuž druží se neseriosní jednání mnohých zaměstnavatelů, kteří dané nepříznivé hospodářské situace využívají a redukují dělnictvu výdělky a mzdy, má značný vliv na výdělky a životní úroveň zaměstnaného dělnictva. Je neuvěřitelno, jak nízké mzdy jsou dělnictvu placeny. Vydělával-li na př. kvalifikovaný kovopracovník průměrně 200 až 250 Kč týdně, klesl jeho výdělek při omezené době pracovní i přes zvýšenou výkonnost na 80, 100, nejvýš 150 Kč týdně. Jsou však závody, kde kovopracovníci i při plné době pracovní 48 hodin vydělávají při práci denní a úkolové 100 až 150Kč týdně. Pomocní dělníci v kovodělných závodech vydělávají 80 Kč týdně. V jiných odborech nejsou poměry o nic lepší. Naopak v textilním průmyslu nejsou ojedinělé výdělky 60, 70 Kč týdně, u žen 25, 30 až 40 Kč při zredukované době pracovní. Nikdo se neptá, jak může býti dělnictvo při těchto žebráckých mzdách živo, jak si může právě v zimní době opatřiti nezbytné životní potřeby.

Dokonce vyskytují se případy, že podnikatelé donucují dělnictvo ke snížení mezd, jak právě v této době vidíme v textilních závodech v Praze, kde již po několik týdnů nacházejí se textilní dělníci a dělnice v těžkém obranném zápase.

Mějte to na zřeteli, myslete na ty hodné, chudé dělníky a dělnice. to je také národ, je to velká část národa a tito lidé práce, lidé naši mají často teď nouzi a i hlad. Jak vysoko stojí tito lidé mravně nad leckterého boháče! Tito lidé, s takovými nepatrnými příjmy, anebo odkázáni na podporu v nezaměstnanosti, neproklínají republiku, milují svůj stát, milují svůj národ. To je přímo něco dojímavého. Povinností nás všech je, abychom člověka s člověkem sbližovali a odklízeli příčiny třídní nenávisti a proto je zájem také národní a státní, abychom své nejchudší spolubratry a spolusestry nepřipravovali o trochu zajištění v dobách bídy a zbavovali je víry v sociální spravedlnost nás všech!

Dovolte, abych nyní zde, když o těchto lidských citech mluvím, reagoval na řeč p. kol. Staška z katolické lidové strany v poslanecké sněmovně. Řekl, že socialismus znamená rozklad a katolicismus konstruktivnost. To je velmi nesprávně řečeno. Nikdy křesťanství nemá býti stavěno proti socialismu. Náboženství musí býti sociálně účinné, jinak křesťanství není víc křesťanstvím. Takovou krásnou knihu jsem si koupil >Sociální zásady Ježíšovy<. Některým je jistě známa tato kniha Valtra Rauschenbusche, někdejšího profesora na bohosloveckém semináři v Americe. Čteme, jak profesor Rauschenbusch pracoval mezi nejchudšími, v New Yorku, aby měl osobní styk s lidmi bídnými, aby poznal celou dnešní tíhu sociální otázky, aby ji viděl a cítil, že sociální touhy nejsou jen teoretickým výmyslem několika myslitelů, snílků a nespokojenců, nýbrž důsledkem sociálních a hospodářských řádů, výsledkem nevyhnutelným a nezdolatelným. Tisíce a miliony drobných lidí trpí nezaviněně, jsou předmětem bezohledného tlaku kapitalistického stroje, jsou zotročeni, poněvadž musejí se dáti ve službu těch, kdož mají hospodářskou moc a kdož rozhodují svrchovaně nad jejich životními podmínkami . . . Sobectví, nespravedlnost, tvrdost a vědomí křivdy a útlaku kupí se bez přestáni a zhušťují se v těžké mraky, které mohou přinésti nebezpečnou bouři pro všecko, co bylo vytvořeno prací staletí a tisíciletí. Prof. Rauschenbusch si klade otázku, co má dělati křesťanství, aby byly překonány různé sociální nemoci. Nebudu citovati všechno to krásné, co v knize čtu. Přál bych si, aby i u nás církve dostaly se na výši tohoto amerického theologa.

Socialismus neznamená rozklad, a není konstruktivním vždy katolicismus. Mám respekt před každým kulturním a náboženským názorem a nic mi není tak odporné, jako sociální a náboženská nesnášenlivost. A jako respektuji u každého jeho náboženský názor a sám si přeji, aby můj také byl respektován, přece považuji to za ohromnou nespravedlnost, za strašnou nevděčnost, když u nás za všecko, co dvě konstruktivní a státu věrné socialistické strany vykonaly pro stát a pro národ, co vykonaly pro záchranu našeho národa a pro republiku, když mluví se o nich po tom všem docela proti pravdě jako o hnutí dekonstruktivním. Vzpomeňte si jen pánové, co socialistické strany pro klid v republice vykonaly ke konci roku 1918-1920. Kdo byl na přední stráži proti náporu všech, kteří zanášeli neklid do naší republiky? Žádný nemůže popříti, že zde konali socialisté s veškerým sebezapřením práci, která náleží dějinám naší mladé republiky! Já nebudu mluviti jenom co vykonaly pro stát, ale co vykonaly také pro obce? I tam bylo zle a klid byl vážně ohrožen! Vidím proti sobě náhodou tehdejšího vinohradského starostu, může vám říci, že nebylo mléka, nebylo mouky, nebylo chleba a že kdyby byly tenkráte socialistické strany na radnici nebyly udělaly všechno pro udržení klidu, bylo by nebezpečí bouří a rozvratu v našich městech. A, pánové, to není dnes žádný strašák, ten rok 1919 jest odbytý! Tenkrát našemu státu hrozilo skutečné nebezpečí!

A když hrozil útok z Maďarska - vzpomeňte na dobrodružnou výpravu aeroplánem exkaisra Karla do Uher - kdo stál první na místě v ohromném meetingu na Staroměstském náměstí? Obě socialistické strany, a prohlásily: chopíme se pušek, abychom zachránily reppuibliku. Vzpomeňte si, že pan ministr Udržal řekl v kterémsi výboru, že synkové bohatých rodin se ulejvali a ulejvají pořád.

Pánové! Náboženství musí býti sociální učení. Mně stále tanou na mysli dvě slova z desatera: Nezabiješ a nepokradeš! Co to znamená? >Nezabiješ!< Když budu mluviti ústy člověka XX. století: Ty nebudeš člověka, který jest odkázán na výdělek svých rukou, olupovati o jeho zdraví, vše učiníš, aby mohl býti co nejdéle zdráv, neboť ten člověk jest částí tvého národa. To je to: >Nezabiješ!< A to >nepokradeš<, když nebudeš připravovati dělný lid o výdělek a nebudeš mysliti jen na svou kapsu, ale také, aby sluníčko radosti svítilo i na ty, kteří pracují za mzdu. Proto mluvíme, abychom se dohodli, ne abychom na sebe navzájem útočili. Proto jsem nerad četl jednostrannou řeč kol. Staška a dnes zase slyšel podobnou úzce stranickou řeč kol. dr Mazance. Je krise a my nebudeme tak malicherní, abychom si neřekli, že je i v socialismu. Je, zejména po převratu. kdy do socialistických stran vnikli lidé, kteří se socialismem nemají nic společného a velice ho kompromitují. Nepotřebujeme to popírati. Socialismus hledá novou cestu a formulky pro všelicos, musí všelicos jinak vysloviti než před 20 roky. Jestliže zde má býti pro socialism vědecký základ a zkušenost, pak musíme počítati s těmito vědeckými poznatky a zkušenostmi. Ale je tu také mravní a náboženská krise. Podle Krista mají silnější pomáhati slabým, a přál bych si, abychom tedy, když se jedná o ochranu dělnictva, našli se v jedné řadě s těmi, kteří dovolávají se křesťanství všude, kde se jedná o spravedlivé požadavky. Chápu to, že pro socialismus musíme míti duchovní a mravní předpoklady. Proto mně v Americe imponovaly církve daleko více nežli v Evropě. Nemám na zřeteli jednu církev, ale všechny církve v Americe stojí nepopiratelně výše nežli v Evropě. Ti, kteří se teď vrátili z Ameriky - byl to nedávno velmi ušlechtilý opat Zavoral, teď se z Ameriky vrátili také jiní, myslím, že není to dávno, co se vrátil i otec Hlinka z Ameriky - všichni musí přijíti vám s tím přesvědčením a řeknou vám, čím v Americe jsou církevní organisace a náboženství a že je tam krásná náboženská snášelivost. I v Anglii katolictví stojí vysoko a je na postupu. (Sen. Habrman: To nejsou političtí agitátoři jako u nás! - V Jindřichově Hradci chodili od strany ke straně a říkali: Hlasovací lístky nezapomeňte, odevzdáte je Pánu Bohu! - Sen. dr. Reyl: To je nesmysl!, - Sen. Habrman: To je fakt!) V Anglii celá řada kněží je v socialistické straně Labour Party. Není každý křesťanem, kdo se před veřejností nápadně modlí. Nikdy se nebudu posmívati někomu, kdo s hlubokým zanícením hledá útěchu a soustředění mysli v modlitbě, ale ani t. zv. tibetský mlýnek k odtáčeni modliteb ve vých. Asii užívaný není ještě důkazem pravé zbožnosti. Především musí se jednati o náboženství účinné. A mnozí, kteří je na příklad ve Švýcarsku pochopili, i faráři jsou přímo v socialistické straně. A když v Belgii jsem si všiml, co tam dělá moderní katolictví, tu smekám často před touto solidaritou křesťanskou, znaje, že katolická levice v Belgii podporovala sociální demokraty a zachránila osmihodinovou dobu pracovní.

Kdyby u nás všecko bylo tak, jak jsem to viděl jinde, budu velmi šťasten. U nás snad veškeré církve - nebudou neobjektivní - budou se musiti trochu přeorientovati a rozhlédnouti do Ameriky, Anglie a Belgie, musí se dostati na vyšší niveau a blíž klidu a jeho bídě, pak bude mezi námi více porozumění a vy budete jinak mluviti o socialismu. V očích mnohých Angličanů není socialismus ničím jiným nežli prakticky prováděným křesťanstvím. Proto tady v socialistických stranách najdete tolik předních pracovníků v církvích a církevních kazatelů atd. Při velké hornické otázce a při jiných velkých sociálních událostech pozorovali jste, že dokonce episkopát považoval za nutné se veřejně ozvati.

Vím, že poctivé náboženské hnutí zušlechťuje, zbavuje člověka přemíry sobectví, povznáší k altruismu, a následkem toho je to jeden z předpokladů pro sociální výchovu. K socialismu nemohu nikoho komandovati a nikomu nemohu jej diktovati. K socialismu mohu jen vychovávati. Ti, kteří přišli z Ameriky, také vám říkají, co je to odluka a zda poškozuje náboženství. Pamatuji se, že již ti první, co sem přišli z českých katolíků po převratu z Ameriky, mluvili o odluce jinak, než se u nás mluvívá. Odlukou v Americe náboženská vyznání získala, a je přímo podivuhodné, co všecko církve v Americe dělají, jistě: katolická církev a naší krajané také. (Sen. dr Reyl: Ale tam je odluka 30 let! Každý má být politicky organisován!) Bojím se toho, aby se u nás pořád myslilo, že každý věřící musí býci politicky organisován. V tom je nebezpečí. Náboženství je jiná sféra a politika také. Přál bych si všude ducha křesťanství, ale jako si nepřeji, aby socialism se hlásal, a aby k němu se hlásil ten, kdo citem socialism neprožil a socialistou není, v zájmu náboženství nestojte o matrikové katolíky, tak my si nepřejeme matrikových socialistů. Nepřejeme si, aby se hlásili k nám lidé, zaplatili si legitimaci a s ní pak dělali kšefty. Je třeba,abyste i vy byli po této stránce opatrní. Opakuji, s každým si musíme porozuměti, kdo bude míti dar lásky z lidu, kdo z náboženství nebude činiti politikum, nýbrž bude jím inspirován, aby své síly obětoval lidu. Proto přátelé nezalekla mne ani prohlášení, která byla v novinách a o čem bylo také psáno, že jedná se o konkordát. Copak nemůže býti náš křesťanský život bez konkordátu? Loni o poměru k Vatikánu po odjezdu nuncia Marmaggiho udělala vláda závazné prohlášení. V této vládě byl také zástupce lidové strany ministr Msgre Šrámek. Toto prohlášení vládní se stalo oficielně a jednomyslně, tedy za spoluúčasti pana Msgra Šrámka. Toto prohlášení také úředně sdělil zahraniční ministr do Říma. V této věci se, jak jsem hluboce přesvědčen, nezměnilo nic, nezměnilo se také nic ve Vatikáně, a na to musím také klásti důraz. Prohlášení vládní, pokud vím, zdůrazňovalo, že může u nás platiti jen jediná autorita, a to státní a žádná jiná! Na tomto principu musí státi každý u nás bez rozdílu stran a náboženství, právě tak jako na tomto principu stojí každý katolík anglický nebo americký. Nemohou zde býti dvě autority. Jedna státní a druhá za hranicemi. Bylo by dobře, kdyby vláda rozptýlila rychle veškeré pochybnosti, mohou-li býti vůbec nějaké. Loňské prohlášení nebylo nikým měněno, a jsem přesvědčen, že trvá a měněno nebude.

Co říkám o náboženství, jak já mu rozumím a chci rozuměti, to platí také o vlastenectví. Vlastenectví předpokládá také účinnou a opravdovou lásku k lidu, jak tomu krásně rozuměli naši buditelé národní a jak to krásně vyjádřil Tyrš. Víme, co čistého a krásného je v opravdovém národním cítění a tady nenecháme se v našem národě překonat nikým a v ničem.

Jednou už jsem tu řekl, jakou chybu máme a tu už nám pánové musí odpustit chybu, že za členy národa považujeme také ty chudé. (Souhlas.) Ale to vám všem mohu říci, může se díti cokoliv, co nás roztrpčuje, mohou tu býti vlády jakékoliv, prapor republiky lid náš nezradí a neopustí nikdy a nikdo toho nedokáže, abychom v lásce k národu jen poněkud zakolísali. Naopak, čím větší bude nebezpečí jakékoliv pro národ a pro republiku a - třeba jen nahodilou vládní kombinaci - tím vřelejší bude náš skutečný nacionalismus. Za Rakouska jsme se neptali, jaké jsou vlády a byli jsme upřímnými a vlasteneckými, dnes nemůžeme také věděti, jak se vlády budou jmenovati, ale my a naše cítění se měnit nemůže. (Potlesk.) Někdy, když vidíme ten vývoj, zavrtíme hlavou a zdá se nám, že bude nám pomalu těžko citovati i to proroctví Komenského vám známé: >Věřím v Bohu i já,že po přejití vichřice hněvu hříchy na nás uvaleného vláda věcí tvých toběse vrátí o lide český< . . . Někdy je to již pomalu ironické, když vidíme, jak ta vláda z rukou lidu našeho se přenáší do rukou jiných, byli jsme a zůstaneme vždycky optimisty. Mohou přijíti episody nepříjemné, velice nepříjemné episody, ale v těžké chvíli vítězství jen tam, kde se opře síla lidu. Tam je nejspolehlivější zdroj mravní, fysické a politické síly a moci celého národa. To se ukázalo vždy i za války i po převratu a jen slepec mohl by považovati za moudré dělati politiku proti tomuto lidu, kterému jste se všichni nedávno obdivovali na velkých sokolských slavnostech a nic vás to netrápilo, že je tam taková většina našich socialistů, kteří zkoušku z vlastenectví skládati nepotřebují před nikým. (Potlesk.) A podívejte se na naše hraničáře! Kdo to je, kdo representuje tady tu národní statečnost? Když to víte, žasnete, jak ve fašistickém letáku se může psát, že musí přijíti nové Lipany, aby mohl přijíti nový 28. říjen. Přejí si pánové novou >panskoujednotu< proti lidu zříditi? Víme, jak končila tenkráte ta >Panská jednota<. (Různé výkřiky.) Nemusí to hned býti ničemnost, může to býti bezměrná hloupost, ale i ta dráždí. Ne, pánové, vlastenectvím není štváti proti pracujícímu lidu, vlasteneckou povinností je mu pomáhati. Od převratu jsme půdu kypřili a zasévali a teď je třeba, aby bylo více slunce, a to je láska, vzájemná úcta, vzájemné porozumění a vzájemná pomoc. (Potlesk.)

Přišli Němci do vlády. Nemám ničeho proti tomu. Je v tom jistý smysl, když část národa, která hlásala za hranicemi irredentu, najednou se od irredenty odvrací. Ale na tolik jsme objektivní, abychom řekli, že nemáme práva žádati od Němců, aby hájili tento stát, když přijde těžká chvíle. Nemáme práva žádati to ani od strany ludové, poněvadž jejich vývoj byl zcela jiný. Za tuto republiku především musíme ručiti my, kdo jsme společnou rukou za tuto republiku bojovali a společně ji tvořili. A proto vláda naší republiky má býti především výrazem této skutečnosti a tohoto přesvědčení. Nemůže to býti nahodilá koperdeka sešitá ze všech barev, musí to býti rozumová synthese všech skutečně státu oddaných sil, synthese všech poctivých a státu věrných živlů, jimž jedná se předně o trvalé zabezpečení republiky za všech okolností a také její hájení a za druhé o klidný její vývoj a pokrok, při čemž musí býti poctivě respektována rovnováha sil, které národ tvoří. (Souhlas.)

Vzpomeňte si na ta léta, která jsme prožívali po převratě. Kolem nás byl všude chaos a rozvrat. To, že sedlák a dělník si porozuměli, způsobilo, že jsme mohli sedm let klidně prožíti. Neměli jsme valuty a my jsme ji tvořili a stabilisovali. Pozemková reforma byla kus erevoluce, není o tom žádné pochyby. I to sociální pojištění vklínili jsem bez bojů do náruče svého pokojného vývoje. Všecko šlo prostě, vývojově a klidně, ač kolem nás všude byl chaos a rozvrat valutový, sociální a politický. Stali jsme se tak pomaloučku jediným ostrůvkem klidu a pořádku ve střední Evropě. A teď se vytýká nehospodárnost socialistů! Vždyť žádný socialista finančním ministrem nikdy nebyl! A nezapomínejte: Deflaci platili dělníci nejdráže! Nemůže se přece vytýkati socialistům, že hájí zájmy těch, kteří denní chléb musí vydělávati si prací. Budeme vytýkati zemědělcům, že hájí zájmy zemědělců? To je jejich povinnost! Budeme vytýkati živnostníkům, že hájí zájmy živnostenské? To je jejich povinnost. Budu já napadati katolickou stranu, že se starala o své duchovní? Prosím, ona konala povinnost. Ale jako jim to nikdo nemůže vytýkati a také nevytýká - rozhodnutí v demokracii přináší hlasováni, proto nikdo se zdravým rozumem nesmí vytýkati soc. stranám, že hájí zájmy těch, kteří pracují, ať už v dílnách, v továrnách nebo v kancelářích. (Sen. Kahler: To se nevytýká!) Bohužel, to se právě nerozumně napadá, ačkoli řekl jsem jaký máme zájem na tom, aby se vedlo dobře především celku. Nebude-li se vésti dobře celku, tož nepovede se ani dobře jeho částem a vede-li se části mizerně, tak to také celek odnáší.

V politice chyba je někdy více než zločin. Zločin ohrožuje jednoho nebo několik lidí, ale chyba v politice se někdy vymstí na celém národě. A já bych si nepřál, aby u nás dělalo se uměle různými články a řečmi veřejné mínění, že je dnes třeba se >vymstíti socialistům<, vládnouti proti socialistům. Já rozumím tomu: mají se ostře proti sobě stavěti zaměstnavatelové a zaměstnanci, zaměstnavatelé mají ve všem jít proti zaměstnancům. Prosím, nepokračujte v této politice z důvodů celonárodních i sociálních. Bylo by to neštěstím vašeho národa. Uvažte, máte zde kolegy z tábora komunistického, ať řeknou vám, kolik při volbách měli hlasů, zdá se mi cely milion hlasů a vy chcete při tom vyvolávati pocit nejistoty v druhých ještě vrstvách pracujícího našeho národa, pocit nejistoty se všemi neblahými politickými důsledky, místo, abyste připoutávali tyto vrstvy k republice, ke společné práci, abyste v nich vyvolávali přesvědčení, že dům republiky je také jejich domem a že můžeme s nimi ovšem také počítati i v nejvážnější době, kdy celý národ a republika žádá oběti největší! (Potlesk.)

Ještě několik slov k rozpočtu ministerstva národní obrany. Armáda je organisace pohotovosti pro chvíle, kdyby náš stát byl ohrožen. Nám není lhostejný osud armády, přejeme si míti dobrou armádu. Ovšem dobrá armáda stojí hodně peněz. Ale prosím, dnes spor jest o tak zv. 14měsíční nebo 18měsíční dobu služební. Budeme při tom mluviti také o tak zv. vojenské předvýchově. Otázka snížení presenční doby je v zákoně rozřešena. Ale dnes se říká, že musíme míti napřed dostatečný instrukční sbor poddůstojníků a vojenskou předvýchovu. Pánové, technické vedení naší armády, to je generální štáb - šest let o tom věděl, že je to nezbytné, my jsme na to upozorňovali a já zde v tomto senátě před půl třetím rokem jsem přednesl své názory - proč tedy správa armády za 6 let žádných příprav nevykonala pro to, co letos jest předepsáno zákonem? Za 2 léta prý zkrácení presenční služby už bude možné, do té doby přípravy vykonány budou. Co je možností za 2 léta, bylo možností letos, kdyby technické vedení armády svou povinnosti bylo včas vykonalo. Branné výbory ocitají se ovšem v situaci, že jsou spoluobžalovanými, poněvadž naše branné výbory musí býti tím, čím jsou ve Francii, to jest jedním z takových generálních výborů, které se staví hned vedle výboru zahraničního. Jen v Německu je celá literatura o tom, jaká by měla být nová organisace branných sil národa. U nás bylo by třeba prostudovati archiv ministerstva národní obrany. Již za generála Pellé, plukovník Kalous, muž velmi schopný a s velkými zkušenostmi navrhoval a odůvodňoval 14měsíční presenční dobu a jen politické důvody rozhodly službu 24 a pak 18 měsíců, ovšem jen do roku letošního. Přirozeně, že 14měsiční presenční služba předpokládá jiný výcvikový program. Všechno z kasáren musí pryč, co tam nepatří! Vím, že nemůžeme říditi se Švýcarskem, nemůžeme míti u nás švýcarskou milici, neboť poměry jsou u nás jiné. Předpoklady pro 14měsíční službu znamenají ovšem spoustu věcí, zřízení dostatečně početného a zdatného sboru důstojnického z povolání, konsolidaci poměrů v důstojnickém sboru, ulehčení od strážní služby, opatření výcvikových táborů a potřebných výcvikových kreditů a konečně dobře organisovaná vojenská předvýchova. Ale na to všecko měli jsme 6 let času a ty se právě propásly.

Pokud čtu v novinách o chystané voj. předvýchově, tu jsou-li správné, považuji ohlašované projekty přímo za nemožné a ve svých důsledcích přímo za nebezpečné. Z takové nucené předvýchovy v posledních letech před nastoupením voj. služby, mohli by míti radost jen kolegové z tábora komunistického a německá a maďarská irredenta. Ti všichni by se věci chopili. Nevím, v jaké hlavě nový projekt se zrodil, ale ta hlava neví, že v našem národě mame mnoho mravních a spolehlivých sil, které se úplně ignorují, od Sokola počínaje až po Dělnické tělocvičné jednoty a že je mnoho organisací, kde by se mohlo již od mládí hodně vykonati, niž by mohlo se hloupě pořád mluviti o práci pro militarismus. Zkrátka stojíme před otázkou, která musí býti prostudována vážně, neboť to není jen projekt fysické zdatnosti, nýbrž také problém spolehlivosti státní a problém mravní.

Bude se mi snad vyčítati, že se ujímám inteligence v armádě, že musí sloužiti také 18měsíců. Ujímám-li se všech, musím ujmouti se i inteligence! V této věci s p. min. nár. obrany nemohu souhlasiti. Proč pak ve Francii dovedou celou věc organisovati již jinak? Ve Francii, kde se jednalo o to, aby inteligence neztrácela - to není 18 měsíců, pro inteligenta je to vždy ztráta 2 roků - bylo by možné u nás upraviti právě tak už v zákoně o branné přípravě jako ve Francii.

Přál bych si, kdyby se u nás našel nějaký malý generál Seekt. Ono není všecko špatné, co se v Německu děje. Gen. Seekt ukázal přímo geniálně, co znamená býti organisátorem v době, kdy versaillský mír zakazoval Německu míti stálou velkou armádu. U nás se stále ještě myslí, že stačí starý kontingentovaný systém kasárnický, místo abychom pochopili, že to zastaraly systém, zastaralá metoda, že v tom cení duch národa a ohromné mravní a fysické síly našeho československého národa zůstávají úplně nevyužitkovány. Nic to není platno, musíme míti odvaho myslit a nebát se reforem, když ty reformy znamenají zlepšenou, zvýšenou, brannost státu. Že myslím také na ducha armády, je samozřejmo, neboť cifra sebe větší je málo platna není-li ducha!

Máme zde bratry ze Slovenska. Já si nemohu pomoci, pořád jsem přesvědčen, že naše československá jednota, naše kopulace je krásnou synthézou Čechů a Slováků. V máji to bylo 30 let, co jsem zakládal v Praze Československou jednotu ještě s prof. Pastrnkem, mužem výborným a mám radost z vývoje, který se stal.

Prosím, nedívejte se na nás Čechy, jako na odpůrce Slováků. Není to prostě možné, náš národ byl vždy vychováván už od malička, od té čítanky na obecné škole k té, bych řekl, přímo sentimentální lásce ke každému Slovákovi. Bratři Slováci si musí také uvědomiti, co znamená převrat, vždyť ještě 30 let a nebylo by slovenského národa, něco strašného bylo, co Slovensku hrozilo . . . Já byl šťasten, když jsem si vzpomněl na naše porady v Budapešti v máji r. t914, když jsme debatovali o tom, co dělati. A mně tehdy po rozhovoru s ministrem Sazonovem bylo jasno, že už to musíme dělati politicky, nic jiného. A vzpomínají toho také mnozí Slováci, kteří tenkráte byli na těch poradách. Jsme štastni, že jsme se dožili svobody i pro bratry slovenské. Přeji si, aby každý Čech měl v úctě Slováka a rozuměl jeho mentalitě a ovšem i naopak! Může se státi, že přijde Čech, který nerozumí zvláštní duši vašeho lidu, ve vás je mnoho lyrismu, mnoho umělecké citové zbožnosti.

To lituji vždy, ale vy, když na Slovensku stane se chyba, nesmíte při tom zapomenouti, že na Slovensku vykrvácelo pro společnou svobodu mnoho české krve a ta nás musí také pojiti. Kteří jsou z Vysokomýtska vám poví o zeměbraneckém pluku 30, který se nám vrátil z italské fronty nepokažený a pod vedením svého plukovníka, šel na Slovensko a kde měl 67 mrtvých a 200 raněných.

Tato československá naše jednota znamená pro nás všechny mnoho, ale vy bratří ze Slovenska si musíte uvědomiti, že tato Československá jednota znamená hlavně a napřed vaši záštitu a asekuraci proti každému, kdyby vás napadl. My se dnes nebojíme, že bychom byli napadeni od severu, od Německa, poněvadž náš poměr dnes k Německu je klidný, ale nebezpečí je na jihu. Když jsem byl v Budapešti, ukázali mi mapy, které jsou všude vyvěšovány na nádražích a v restauracích. Je to mapa >Magyar-Országu< původního a v něm hranice dnešního malého Maďarska a pod mapou výkřik: >Ne, ne nikdy!< To je výkřik, který nám musí zníti všem v uších: Československo je první v nebězpečí: Československá jednota znamená, že Čech chopí se pušky, aby nemohl nikdy Slovák býti připraven o svobodu a samostatnost. (Výborně!) V tom je naše jednota. Jinak bych si přál, aby se zakládalo na Slovensku ještě více lidových škol. Sám jsem viděl spoustu míst, kde děti od roku 1914 vyučovány nejsou. To mně neimponuje, když na př. v Bratislavě se pochlubíme palácem za 26 milionů pro zemědělské museum, ale tam u Dukelského průsmyku nad Bardějovem jsou rozstříleny školy pořád a tisíce dětí bez vyučování.

Podkarpatská Rus je ovšem jiný problém. Skorem bych si již přál, aby senát měl odvahu a vzchopil se po všem zklamání, a zvolil zvláštní vyšetřovací výbor pro zkoumání poměrů v Podkarpatské Rusi. Co je nám platné, co jsme tam vykonali v oboru školském, co je nám platné, co lékaři vykonali, a je to mnoho, co vykonali, v tom boji s epidemií atd.? Co je platné ukazovati, že četník vykonává v těch zapadlých krajích, kde není kultury, komunikace a ničeho, dílo bezpečnosti, které je přímo bezpříkladné. (Místopředseda dr Brabec převzal předsednictví.) Co je platné říkati, kolik milionů jsme tam dali, poměry jsou takové, že stojí dnes pomalu kde kdo, proti naší republice. Musíme se tázati, kde jsou příčiny a odstraňovati je. Nestačí konstatovati fakta a fatalisticky se dívati na vývoj událostí. Neporozuměli jsme náboženským potřebám tohoto lidu, postupovali jsme velmi nešikovně, zneužívali jsme četníků, kteří zaslouží naši úctu tam, kde lid hledal naši ochranu, nebo aspoň porozumění ve svých náboženských projevech myslili jsme, že i na Podk. Rus mezi domácí lid musíme přenášet naše stranictví a dokázali jsme i ten zázrak, v celém světě nevídaný, že židovstvo vždy jindy za všech okolností vládní, jsme vzájemně rozeštvali a vehnali do stran státu málo příjemných.