Úterý 14. prosince 1926

Myslím, že sotva v některém jiném oboru mohlo býti provedeno tak radikální zkrácení jako právě při pěstování pícnin, kde dotace byla snížena z 280.000 Kč na 80.000 Kč. Takováto opatření neslouží ke cti, neboť také chudší státy, jako Německo a Rakousko, mají pro tento účel více peněz po ruce, o Švýcarsku vůbec nemluvě.

V pěstování pícnin spočívá zároveň také zvelebení chovu dobytka. jsme si všichni vědomi, že dlouhou válkou náš chov dobytka těžce byl poškozen. V rakouském státě byla nám zadržena veliká suma. V Uhrách vyplatil ministr války všechny peníze, v Rakousku se řeklo: na znovuvybudování chovu dobytka nemohu vám peníze vyplatiti. Proto bylo nám 40% zadrženo. Nelekejte se, tato položka činí 856 milionů korun, rakousko-uherských korun. Kam se ty poděly? Ty můžeme právem žádati od rakousko-uherské monarchie. Zdali reparační komise ještě bude s to, aby nám těchto 856 milionů vyplatila, o tom pochybují, ale jsou to naše peníze, které patřily sedlákům v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, v Horních Rakousích, Štyrsku atd.; jimi svého času nakládala rakouská vláda. Tisza řekl v Budapešti ministrovi války: Zde peníze, zde zboží. A skoro 50% bylo zadrženo. To je podvod spáchaný na selském stavu těch zemí, které byly přinuceny dodávati dobytek. Čechy samy musily dodávati za měsíc 82.000 kusů dobytka, nehledě k tomu, že v den mobilisace musilo býti dodáno 158.000 koní. A jak nám byli zaplaceni? Po 400 až nejvýš 500 korunách. A pak se mluví o tom, že válka pro sedláky nebyla vlastně ničím jiným, nežli tažením pro lichváře atd. To je největší nespravedlnost, kterou na sedlácích těchto zemí pášete. Byly nám diktovány ceny dobytka byly nám rekvirováni koně a dávány za to ceny, které se platily za dob Marie Terezie. Výtku lichvy musí sedláci, obzvláště v historických zemích, stále ještě slyšeti. (Sen. Fahrner [německy]: Co dělala společnost pro zpeněžení dobytka?) To je to právě. Byl jsem přece presidentem této společnosti s Chaloupkou. (Sen. Fahrner [německy]: Ukradla sedlákovi poslední krávu z chléva!) To dělalo vrchní velitelství armády. My jsme byli administrativním prováděcím orgánem. Kdybychom to nechali dělat vojákům, pak neměli bychom ve chlévě ani jediné krávy. Chránili jsme naše zemědělství pokud možno, a když jsme dodávali, nechtěli jsme, aby naše děti zmíraly hladem, a proto němečtí i čeští sedláci dodávali dobytek.

Nebezpečí rakoviny bramborů nastalo také v Čechách. Tu bych byl očekával, že ministerstvo zemědělství na potírání rakoviny bramborů, která nás může uvésti do hrozné situace, poskytne větší dotaci. Viděli jsme v Čechách v okresech varnsdorfském, šluknovském, rumburském a žacléřském, kde se kdysi objevila rakovina bramborů, na celá léta zničena byla sklizeň bramborů. Tato položka byla nám příliš zkrácena, i nevím, zdali zemědělské rady s ministerstvem zemědělství budou s to, aby potírání této choroby energicky mohly prováděti. (Místopředseda Klofač převzal předsednictví .)

Německá sekce zemědělské rady sama udržuje 400 pokusných stanic pro hnojení umělým hnojivem. Také tyto pokusy s hnojením potřebují kontroly, potřebují však také zpravodajství, pozorování, a zkrácení této položky, která vyžaduje nesmírně mnoho času, námahy, péče, výpočtů, poučení a kontroly, musilo by pro budoucnost pro všechny zemědělské rady míti ten účinek, že by tyto nadále sotva mohla řešiti tyto úkoly. Nevím, odkud se k tomu mají vzíti peníze.

O poměrech chovu dobytka zmínil jsem se již v souvislosti s pěstováním pícnin, poněvadž nemohu dobře od sebe odloučiti chov dobytka a pěstění pícnin. Také to je zanedbáváno.

V posledním čase vzmohlo se velice mlékařství, ježto jsme založili nesčetná družstva, která prospívají hlavně malým sedlákům. Mám za to, že by bylo na místě, aby položka pro vzdělání asistentů pro mlékařství, kteří řídí spolky pro kontrolu mléka, nebyla úplně škrtnuta, neboť je nesporno, že právě v tomto vzdělání bylo znamenati veliký pokrok.

Velice macešsky bylo v novém státním rozpočtu jednáno s oborem hospodářských strojů. Dotace snížena byla ze 2.4 milionu na 400.000 Kč, tedy rovněž na šestinu dřívějšího obnosu. Zůstal tedy jen velmi skrovný zbytek, ze kterého však také obstarávati musíme zkoušení strojů. Musíme chrániti sedláky před jejich poškozováním se strany obchodníků se stroji a továrníků. K tomuto účelu však tato položka sotva vystačí.

V oboru meliorací je celá řada okresů ještě pozadu i měli by tam kulturní technikové ještě velmi mnoho práce, aby tam zemědělství přivedli na intensivnější stupeň. Bohužel také zde povolen prostředky sotva postačí, aby bylo lze rozvinouti meliorační činnost, také by v zájmu pokroku státu a zemědělství bylo potřebí, ačkoli zajisté nikde nemůže se státních peněz použíti tak produktivně, jako podporováním meliorace půdy.

Chci se zmíniti ještě o pozemkové reformě. Pozemková reforma, bohužel, při přidělování půdy nebrala dříve ohledu na německé zemědělce. Doufejme, že to málo co pozemková reforma vůbec ještě může rozděliti, rozděleno bude spravedlivým způsobem, a že se vezme ohled na německé sedláky.

Za velice důležitou považuji berní reformu. Berní reformy je naléhavě potřebí, poněvadž finance samosprávných korporací, tedy obcí a okresů, následkem dlouho trvajícího provádění pozemkové reformy se octly v největším nepořádku. Starý majitel již neplatí, poněvadž více neklidí, nový majitel také neplatí, poněvadž převod ještě nebyl proveden a poněvadž neobdržel ještě žádného předpisu. Jak potom má býti udržováno obecní hospodářství? Doufám, že naším přičiněním a přičiněním koalovaných stran věc bude brzo upravena, sice dostaneme se v obcích do poměrů, nad kterými by vstávaly vlasy na hlavě. Ohledně daně z příjmu stojíme na tomto stanovisku: příjem malých rolníků a živnostníků, kteří sami pracují, je příjem ryze pracovní a musí se tudíž na něj při vyměřování daně z příjmu bráti ohled.

Doufám, že naše spolupráce ve většině musí co nejdříve odstraniti a vyříditi všechny tyto vady, neboť německý lid miluje pořádek a spravedlnost. Za těchto předpokladů hlasujeme pro státní rozpočet. (Souhlas a potlesk německých agrárních senátorů.)

Místopředseda Klofáč: Uděluji slovo paní sen. Sehnalové.

Sen. Sehnalová: Vážený senáte! Máme pronášeti s tohoto místa svoje řeči a názory o státním rozpočtu na rok 1927. Vláda by ráda viděla, abychom jej všichni bez výhrady politického přesvědčení v tomto senátním plenu schválili, bez ohledu na to, zdali nám každému zde zastupujícímu určitou část národa tento vládní rozpočet vyhovuje. Pakli kdo dá proti rozpočtu svůj nesouhlas, je považován vládními pány a jejich přívrženci za protivládního a nemilujícího republiku Československou, za zrádce národa aneb za >nýmanta<, vezmeme-li to slovy časopisu agrárního >Venkova<.

Já si však dovolím váženému senátu pověděti, jak se dělnická třída cítí šťastna obdařením takového rozpočtu, který nám tato koaliční vláda předkládá a jak se dělnictvu při takovém jistě velmi důmyslně sestaveném rozpočtu žije. Nemohu ani jinak, chci-li o tom mluviti, než vzpomenouti osvobození Československé republiky v den 28. října 1918. Co tu bylo jásotu a radosti mezi celým národem a ulice matičky Prahy otřásaly se bouří té radosti. Strhávaly se rakušácké odznaky a i sloupy naší rakouské poníženosti. A tak se dělo po celé Československé republice. Lid všude se radoval a jásal, neboť byl konec té hrozné válce a těšil se, že se mu bude žíti lépe v osvobozené české zemi, něž se mu žilo v tom starém zkostnatělém Rakousku pod vládou německé šlechty a vysoké rakouské hierarchie. A tu přišli čeští pánové a vlastenci a skláněli se s blahovolností k chudému lidu a slibovali mu, jak se bude míti v nově zrozené republice dobře, jak si bude lid sám vládnouti pod heslem demokracie, že nebudeme musit odváděti té nenáviděné Vídni naše daně. Ano, ten bohatý zdroj našich daní přímých i nepřímých, který plynul od nás do Vídně, a do Čech se nám takřka nic nevracelo, zůstane prý nám doma na naše potřeby a vydání, a toho placení daní, že bude daleko méně než za Rakouska. Bude se prý lépe hospodařiti a přihlížeti k potřebám malého lidu. Tenkráte se nám dělníkům zdálo, že opravdu ti pánové změkli a >přišli do sebe< a že opravdu se jim zželelo toho chudého a ujařmeného lidu po té hrozné válce. Věřili jsme tomu tím spíše, když přišla pro nás dělníky tak radostná a dlouho toužená zpráva, že Revoluční shromáždění odhlasovalo zákon o 8hodinné době pracovní, čímž dalo jaksi směnku veškerému pracujícímu lidu o jeho dobré vůli. Tu 8hodinnou dobu pracovní, nám nyní tisíckráte při každé příležitosti vyčítanou a nyní do nejvyšší míry ohroženou. Dělnictvo se radovalo, když tato zpráva rozlétla se do továren a dílen a přála bych vám, vážený senáte, viděti a cítiti tu radost, jakou měli dělníci z tohoto zákona, tak jako jsem ji viděla a cítila já sama, tehdy jako tovární dělnice. Bohužel, trpce jsme se zklamali a mimoděk si musíme vzpomenouti Havlíčkova varování před pány, kde říkal: >Nechoď, Vašku, s pányna led!< My víme nyní, že pánové nám nedávali naše práva z lásky k chudým a českému člověku, že to nedělali z dobrého srdce, ale že to bylo docela něco jiného, co je k tomu přimělo. Dnes si to, vážené shromáždění senátní, můžeme říci upřímně, že to byla obava před velikou revolucí ruskou, kde po celá staletí trpící ruský lid pod carskou knutou utvořil si svojí vlastní republiku dělnicko-rolnickou jako vzor pro všechno snažení dělnictva a že to vřelo mezi lidem pracujícím po celém světě. Proto pánové u nás byli tak blahovolní a ochotni, volali zástupce dělníků do vlády a slibovali nám všechna práva demokracie. Ale to jen na tak dlouho, dokud zástupci kapitálu nedostali pod svou střechu jiné zákony, které dělnictvu to málo, co mu dali, zase z části brali, anebo tak zpaškutili, že dělnictvo s odporem se od toho odvrací. Pánové říkali našim dělnickým zástupcům, které jsme vyslali po převratu s celou důvěrou do vlády, při odbourávání dělnických práv, že musí tito proto hlasovati prý pro zachování mladé republiky Československé. A musíme říci, že opravdu zástupci socialističtí obou stran přinášeli ve prospěch republiky veliké oběti, zhoršením dělnických poměrů, a jak sám přiznal jeden pan senátor z klubu českých socialistů, když projednávala se cla, že přinášeli za obět i ztrátu svolí reputace mezi dělnictvem.

A dělnictvo svoji důvěru draze zaplatilo ztrátou svých dělnických práv a zákonů. Pánové nynější česko-německo-maďarsko koaliční většiny se domnívají, že nám vezmou všechno to, co nám tehdy ze strachu před revolucí dali, a uvrhnou nás ještě do větší poroby, než za nenáviděného námi Rakouska. Socialističtí zástupci přinášeli oběti pro mladou republiku Československou, ale zástupci buržoasie nepřinesli ani jedinou oběť ve prospěch milované jejich republiky, pakli se toto týkalo jejich kapes, totiž jejich finančních zisků. A když po loňských listopadových volbách dovedli si zajistiti většinu spojením se stranami křesťanskou, ludovou a živnostenskou, a co hlavního při tom, se zástupci německých i maďarských kapitalistů, nestáli již o spolupráci socialistických zástupců, protože jich již nepotřebují a ignorují je.

To asi jsem chtěla říci, než přikročím ke kritice rozpočtu skupiny sociální péče. Chci poukázati na tuto část, která nám jako dělníkům má býti nejbližším, a jak tvrdí různí pánové, zvláště předešlý řečník pan kol. sen. Mazanec, který se obíral tím, je prý to velký dar v rozpočtu státním dělnictvu daný.

V rozpočtu sociální péče jest obnos 838,204.452 Kč, obnos na pohled velmi slušný, ale snad žádná jiná číslice v rozpočtu vládním neobsahuje tolik různých resortů, zahrnujíc všechny pod jednou sumou, jako právě rozpočet sociální péče. Sociální péče má zahrnouti v sobě péči o mládež, o osoby tělesně neb duševně úchylné, má míti součinnost v péči chudinské, ve vystěhovalectví, repatriaci, péči bytové a stavební, ve všeobecné sociální politice a nezaměstnání, zprostředkování práce, živnostenské inspekce, sociální pojištění, péči o válečné poškozence a péči o pracovní družstva dělnická a invalidní. Jistě obsáhlá to agenda.

A teď abychom se podívali, jak se ta agenda sociální péče v praksi provádí. Při prohlížení položek v rozpočtu marně jsem tam hledala, samozřejmě jako žena, doložku pro budování útulků pro rodičky, kojence, matky a děti, ovšem že z rodin chudých. Bohaté si mohou všechen přepych dovoliti, poněvadž jejich mužové, fabrikami, bankéři, akcionáři, dividendáři, tantiemáři a různé jiné veličiny za peníze z dělnictva vydřené mohou jim celý blahobyt zaopatřiti sami. Abych nekřivdila, musím podotknouti, že v rozpočtu ministerstva zdravotnictví na jedné stránce se tam krčí 10.000 Kč věnovaných vzornému zařízení ústavu pro kojence v Praze. V roce 1924 za ministrováni pana Msgra Šrámka bylo dáno na 182 poraden pro matky a kojence, na 40 stravovacích stanic pro mládež a na ústav pro rodičky na Štvanici také 10.000 Kč, ale na kulturní účely katolické církve dala vláda téntýž rok 68 mil. Kč, a letos za téhož pana ministra je v rozpočtu na účelu církevních kultů, na školství a národní osvětu 71 mil. Kč. Naproti tomu na ošetření erárních kobyl dala tehdy vláda 28 mil. Kč. Na armádu vůbec je položka 1.935 mil. Kč, a ještě je k tomu zřízen fond, kam se má dávat každý rok 315 milionů po 11 let, z čehož se budou kupovati děla, flinty a různé náboje, jedovaté masky, atd. Na chov vojenských koní je položka 1,484.430 Kč, na nákup vojenských koní 20,450.000 Kč, na paušál poštovních vojenských holubů 232.400 Kč, na výlohy pro chov a výcvik služebních psů 123.140 Kč, a další vybudování instituce služebních psů u četnictva 10.000 Kč a 115.000 Kč. Na četnictvo výhradně samo o sobě bez policie a ostatních orgánů je v rozpočtu 220,405.220 Kč. (Sen. Štorc: O výchovu psů se pečuje v době, kdy máme presidentem profesora a ministry jsou profesoři!) Ano! Tato všechno dává vláda mimo jiné a jiné na vraždění lidí. Naproti tomu na veškeré školy a vzdělání dává se v rozpočtu 325,222.962 Kč, proto také podle toho kultura u nás vypadá a je velké nebezpečí, že vysoký klerus uchvátí zase školy do svých rukou. Alespoň podle nynější koalice možno tak souditi a bude na opravdovou kulturu vydáno potom ještě méně. Péči o mládež dává vláda 19,208.545 Kč, tudíž o mnoho milionů více dává na vojenské psy, holuby a koně. Na francouzskou v vojenskou missi dává se 5 1 mil. Kč. Ve hradním rozpočtu je též 15 tisíc na medvědinec a naproti tomu je tam položka jenom 5 tisíc na opatrovnu dětí. Je viděti, pánové cení více medvědinec než opatrovnu. Censora filmová je financována 185.000 Kč, proto tedy pánové tak ochotně zcensurovali film >Křižník Potěmkin< a budou censurovati všechny pokrokové filmy. Na péči o nezaměstnané dělnictvo je pamatováno pouze 10,850.000 Kč, tedy méně ještě než loni. Válečným poškozencům a jejich pozůstalým je v rozpočtu dáno 477 mil. Kč, z nichž 13 mil. Kč přijde na věcná vydání. Zákonná ochrana dětí v cizí péči a dětí nemanželských je v obnosu 50.000 a podpora dobrovolné péče o mládež 150.000 Kč. Ministerstvo zdravotnictví dostává méně než loni, 126,226.606 Kč, a ministerstvo zemědělství má rozpočet na 204,600.000 Kč. Z těchto jen tak nahodile vzatých čísel poznáme, že ministr financí dr Engliš s nynější koaliční vládou nejméně přál dělnictvu a všem těm malým, jak se říká špatně finančně postaveným lidem.

Vážený senáte! Nyní můžete se mnou nahlédnouti do továren a dílen, na pole těch malých baráčníků a chalupníčků, mezi malé živnostníky a řemeslníky a do v šech těchto jejich domácností a uvidíte obraz nouze, bídy, obraz toho největšího zoufalství v dělnických rodinách. Dělnictvo průmyslové nenalézá patřičného zaměstnání, textilní dělnictvo živoří již od převratu, poněvadž vláda československá nedovede opatřiti pro něho stálé zaměstnání. Malí baráčníci a chalupníčkové musí se po většině také obraceti po výdělku průmyslovém, poněvadž skromná jejich políčka je neuživí s rodinami, tedy také tím trpí i malí živnostníci a řemeslníci. Samozřejmě, když nemá průmyslový dělník, za co by kupoval, oni tím trpí, protože nemají pro koho pracovati a komu prodávati. A zhrozili byste se, pánové, jak to vypadá v rodinách dělníků, když nemají práci. Všude nedostatek, hlad a bída. Když dělník průmyslový vydělával za dobré konjunktury 150 až 180 Kč týdně, když stál na vrcholu své kolektivní smlouvy, než přišla stabilisace československé koruny, ani tehdá nemohl uhájiti svých nejnutnějších potřeb, poněvadž byl po válce hladový, nahý a bos. A stabilisace koruny československé dala první ránu dělnictvu. Dělníkům se stále slibovalo, že bude laciněji, že musí tudíž oni, ti nejchudší, sleviti ze svých mezd. Dělnictvu textilnímu se odbourala mzda následkem toho z jara r. 1923 o 30% a musilo si přibrati k úmorné a vysilující práci o jeden stroj více za menší mzdu, a tak to bylo ve všech oborech práce. Slibovaná láce se však nedostavila, neboť to, co bylo na krátko levnější, během krátké doby zase zdražilo a od té doby stoupá čím dále tím více ve své drahotě, za což můžeme hlavně poděkovati agrárním clům, pánové.

Že tato drahota se zvýšila následkem agrárních cel, je viděti i z toho, že v jednom rozpočtovém resortu je zahrnuta položka vyšší o 27.000 Kč na civilní stráž, což se odůvodňuje ve vysvětlivce jako zdražení mouky na chléb. Pánové, dělník průmyslový vydělává nyní místo 150 Kč jenom 40, 50, 60 Kč a nejvýše 120 Kč. A dělník zemědělský 40 až 60 Kč, a to v době žní a v plném týdnu. Dělnictvo stavební bylo taktéž letos málo zaměstnáno a je po většině nezaměstnáno už déle. Vláda nepodporuje stavební ruch, nemá prý na to úhradu, ale má úhradu na různé zbytečné mise, representace i na ruské Wrangelovce. Různí pánové si již postavili svoje subvenční domy a vily a jsou zaopatřeni. Nuže po nich může přijít potopa. To je věc již stará a známá. Kovodělníci taktéž trpí nezaměstnaností, a přála bych viděti vládním pánům z koalice, kterak bolestně působilo, když loni v lednu a únoru propouštěly různé kovodělné továrny dělnictvo z práce, mezi nimi továrna Českomoravská a Kolben, kterak stály ženy s úzkostí a strachem, celé zoufalé, v pátek i v sobotu před závody, zdali nepadl také ten nešťastný los na jejich muže živitele. Dělnictvo textilní prožívá toto již od převratu, že neví dne ani hodiny, kdy bude z práce propuštěno. Totéž prožívá dělnictvo sklářské a jiných oborů. Následkem toho je stálou nezaměstnaností vyčerpáno finančně i morálně a nemá tolik sil namnoze, aby se bránilo, a bere praci za nepatrný jen blat. Výsledek toho je, že v dělnických rodinách je podvýživa, z toho nemoce, tuberkulosa na denním pořádku. Vláda nemá porozumění pro potřeby dělnictva a nedělá takovou politiku, která by byla prospěšna a zaručovala práci dělníkům. Ta možnost zde je, kdyby totiž uznala okamžitě sovětské Rusko de jure, které by svými objednávkami práci dělnictvu z velké části zabezpečilo. Vláda se stará pouze o zabezpečení armády, bank, cukrovarů a lihovarů. Jak stoupají boháčům dividendy a kterak tito pánové zvyšují a dotují své reservy v bankách, velmi dobře vystihli a uvedli v naléhavé interpelaci tisk čís. 233 před nedávnem němečtí sociální demokraté v senátě, kde uvádějí detailně, co těžká buržoasie na krisi a nezaměstnanosti dělnictva vydělává, zatím co dělnictvo zmírá hladem. Položka pro nezaměstnané dělníky 10,850.000 Kč je přímo výsměchem pro morovou ránu nezaměstnanosti dělnictva, uvážíme-li, že v roce 1922 a 1923, kde byla také taková nezaměstnanost jako roku letošního, bylo vyplaceno na podporách v nezaměstnanosti 209,398.718 Kč a 392,227.160 Kč a letos od měsíce dubna 1925 do konce března 1926 vyplatil stát pouze 3.675.572 Kč. Nemusíme se proto ani dost málo diviti, že dělnictvo gentský systém nenávidí a usiluje o jeho zrušení, poněvadž jeho paragrafy vylučují celé tisíce dělníků z podpory. Královská podpora nezaměstnaného dělníka, když vyhovuje všem předpisům gentského systému, činí 16 až 32 Kč. To je potom sociální péče o nezaměstnané! (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Stejnou měrou jako vláda měří nezaměstnaným, měří také válečným poškozencům, invalidům, vdovám, starým rodičům a sirotkům po padlých vojínech. Je přímo úžasné, že musí tito ubožáci tak úporně hájiti svá práva na život, že musí jíti na ulice vystavovati svoji nemohoucnost tělesnou a svoje zmrzačelé údy a protestovati jako živé mrtvoly pánům pod okny, aby si udrželi svoje tak nízké a nedostatečné renty. Jakým právem jim oni pánové škrtali z položek jejich ubohé žebrácké renty, které jim nestačí ani na nejnutnější živobytí? Velké procento těchto ubožáků, chtějí-li býti živi, chodí žebrotou, stojí na ulicích a v sobotu u továren prosí u chudých dělníků, aby jim ze své hubené mzdy poskytli almužnu. Ti chudí se ovšem spíše ustrnou nad těmi ubožáky, ale pánové, kteří se za války >ulejvali< a vykupovali se penězi a naturaliemi u různých úřadů a oficírů, ti dnes lají těmto ubožákům a škrtali položky z jejich žebráckých rent a honí po lékařských a vojenských prohlídkách ty, již krváceli pro svobodu republiky Československé. Až kapitalističtí pánové zase vyvolají válečnou vřavu, budiž jim doporučeno, aby oni sami šli v prvních řadách válečného pole a krváceli a dali se zmrzačiti, když jsou tak uznalí ve vyměřování rent. To je také sociální péče republiky Československé! Ovšem vláda kapitalistická nechce dělati zákony pro chudáky prospěšné, třebas říkala o sobě, že je vládou demokracie. Ona nechce dáti stavěti domy pro nebydlící, nemocnice a ozdravovny pro nemocné a choré, útulky pro rodičky, opatrovny a jesle pro děti, sanatoria pro tuberkulosní atd.

Přála bych viděti pánům zjev, který jsem viděla letos v únoru o 1 1 hod. v noci u Wilsonova nádraží, kde zástup lidí chudých v dešti a zimě spal na schodech, v koutech, na zemi, anebo opřen o zeď. Hlavní město Praha nemá budovy, kam by se tito ubožáci skryli v noci, a musí tudíž zůstati na ulici. Není dostatečných útulků pro služebné a tyto jsou vystavovány náruči prostituce. Vláda nebuduje sociálního pojištění a ani nedbá pojištění žen v mateřství. A naopak ještě to málo, co máme, chce zhoršiti. Na všecky podobné instituce se u nás musí choditi žebrat.

Okresní sociální péče musí živořiti a býti zavírány pro nedostatek peněz, poněvadž slibované subvence se jim nevyplácejí. Podle statistiky zemské sociální péče přijde na každou okresní sociální péči roční subvence 5.500 Kč ročně, ale ta namnoze se ani nevyplácí. A mohu uvésti příklad, že u nás v okresu novopackém okresní sociální péče o mládež v Nové Pace nedostala dosud subvence pro rok 1926 ani haléře, ačkoliv již máme konec roku a z těch důvodů hrozí se jejím zrušením z nedostatku finančních prostředků, což také ostatně může dosvědčiti pan kol. Dresler, který je také z okresu tohoto a jakožto starosta okresní správní komise je o tom velmi dobře informován. V okresu tomto jest velká textilní krise a i jiné obory práci nenalézali u proto jest zde tato instituce nanejvýš potřebná. Mohu také přednésti, že již 3 roky je projektována regulace delší části řeky Javorky od obce Ostroměře přes lázně Bělohrad a dále, ale posud se k regulaci nemohlo přikročiti, ačkoliv dělníků jest jenom v malém lázeňském místě Bělohradě na tuto práci přihlášených na obecním úřadě 180 osob, kteří nemají úplně žádnou práci již delší čas a rádi by na regulaci pracovali. Vláda prý nemá na to peněz, ale má dosti peněz na letadla, kanony, na různé bezúčelné pomníky, na zvony, psi, holuby a koně pro vojsko. (Souhlas.) Vláda dovede strhovati dělníkům daně přímo ze sáčků o výplatách. Prostřednictvím firem v Hořicích v měsíci červnu tohoto roku, strhovali v továrně Feuersteinově ze 60 Kč výplaty 6 Kč týdně na daně. Fabrikanti to rádi dělají, protože se zavděčí vládě a uchrání tím sebe od daní a svoje peníze buď vyvezou za hranice, kde je výnosně uloží, aneb je investují do svých podniků. Ale vláda má dosti peněz na sanování zkrachovaných bank, na kněžskou kongruu.(Sen. Šturc: Na chránění zlodějů!), a proto musí peníze ždímati na daních chudých zřízenců železničních a státních sluhů, proto musí zabavovati chudým malorolníkům krávy ve chlévech, malým živnostníkům zrcadla, pohovky a jiné věci, jako prý luxusní, avšak velkým statkářům, šlechticům, fabrikantům, když nechtí daně platiti, nezabaví ani jeden luxusní automobil a ani jedinou věc luxusního nábytku. Lid bydlí ve sklepních bytech, v děrách, cihelnách, průjezdech, na půdách, v parcích a na ulicích, ale panstvo to nikterak nehne, a kdo má kloudné bydlení, ten musí platiti obrovskou činži, dávati vysoké odstupné nesvědomitým domácím pánům. To všechno úřady s vládou vědí, ale mlčky to schvalují. Avšak netrpí, když dělníci proti tomuto pořádku reptají, když se brání proti clům a drahotě z nich vyplývající. Vláda netrpí, když dělnictvo se domáhá větších mezd. Tu ihned místo podpor v nezaměstnání posílá na bezbranný lid vojsko a policii. Před týdnem, když vyloučené dělnictvo textilních pražských závodů konalo veřejnou schůzi na Slovanském ostrově a když se v poledne klidně ubíralo domů, mělo zatarasenou cestu u Národního divadla policii a musilo postranními uličkami ubírati se k domovu, snad aby buržoasie na hlavních ulicích neviděla ztrápené postavy chudých, udřených textiláků. (Výkřik: Zcela správně!)

Koaliční vláda prosadila za 5 neděl agrární cla, kterými uvrhla statisíce chudých rodin do větší nouze a strádání, aby z toho mělo prospěch několik procent velkostatkářů, cukrovarníků a lihovarníků. Tato koaliční vláda chce zhoršiti starobní pojištění, na kterém pracovalo se po 6 let, prosím, než uzřelo světlo světa jako - nedochůdče (Sen. Šturc: Zmetek!), ano, a z toho vysvítá, jak páni dělají sociální vymoženosti pro dělníky, kterými se tak rádi chlubí a nám předhazují. Dělník ke stáru aby šel žebrat, nebo, nemůže-li již pracovati, aby dal se odstřeliti. Sami si však na sebe pamatovali velice dobře tučnými dividendami a též pensemi. Tomu se pak říká humanita! Páni tak rádi nám vyčítají 8hodinovou dobu pracovní. Ta však jest již dnes takřka jen na papíře. (Sen. Šturc: Oni mají jednoduchou frekvenci, celý den nedělají nic!) 8hodinová doba pracovní všude se ruší, když ne dobrovolně, tedy násilím. V továrnách, dílnách, na polích - na těch vůbec neexistuje. Podle úřední statistiky živnostenské inspekce byla povolena práce přes čas za r. 1925 14,505.292 hodiny. Práce ta byla povolena o půl až 1-2 hod. denně. Jen v textilii byla práce povolena přes čas v 1366 závodech, z toho žen bylo zaměstnáno přes čas 189.123. V různých potravních též krejčovských a jiných závodech pracuje velmi často personál od 5 hodin ráno až do 12 hodin v noci. Tisíce dělníků však pracuje přes čas bez vědomí úřadů, jsouce k tomu svými zaměstnavateli přímo nuceni hrozbou propuštění z práce. Pracuje se přes čas v obchodech, v úřadech, v kancelářích a namnoze si ještě musí bráti práci domů, aby vyhověli svým prácedárcům a představeným úřadů, aby nebyli považováni za méně schopné a udrželi se v místě. Žena dělnická pracuje denně až 16-18 hodin i více. Často ani za celý týden neuvidí svých dětí, poněvadž, když ráno o 4.-5. hodině odchází do práce, ony ještě spí, a večer když se vrací domů z práce, ony už zase spí, a tak s nimi promluví třeba až v sobotu nebo v neděli. Žena dělnická, když přijde domů z práce, musí va- řiti, práti, spravovati, zkrátka celý pořádek dělati a nemá ani trochu času, aby se se svými dětmi polaskala a pohovořila. Děti jsou namnoze samy na sebe odkázány po celý den, zvláště kde není opatroven v místě - a těch je velký nedostatek, protože vláda nechce opatrovny subvencovati. Namnoze se stává, že děti bývají zavřeny v bytě, než se rodiče vrátí, aby rodiče byli jisti, že se jim na ulici nic nestane. A velmi často opatrují děti zase jenom děti, čímž zase škola zůstává pozadu. Totéž je u dělnictva zemědělského. Žena zemědělcova musí býti od časného rána do pozdní noci při pracích polních i domácích, i ona musí svoje děti tahati po polích. Žena dělnická si mnoho neodevzdá se ženou malého rolníka a živnostníka, které všechny musí pomáhati živiti rodinu.

Zde v senátě slyšela jsem již několikráte od některých pánů senátorů výkřiky, výčitky dělnictvu za 8mihodinovou dobu pracovní, což bylo jich velmi nedůstojno. Já bych se chtěla těchto křičících pánů zeptati, proč to neřeknou všem pánům a dámám své společenské třídy, kteří po celý život nic nedělali, mají služky, chůvy, kuchařky, pokojské a frisérky, jejich práce je procházka, chůze do divadel a zábav, do kaváren a k manikuře. Ti chudí nemají míti nárok na něco jiného, než na práci a dřinu a ani tu nemohou ještě nalézti a ti bohatí bez práce z mozolů dělnických mají nárok na všechny požitky těla i ducha. Dělníci za svoji práci musejí hladověti, poněvadž v chudých domácnostech jim není dopřáno dosyta se najísti, když chléb a mouka, cukr, maso horentně podražily, a ani bramborů se dosyta najísti nemohou. Byla jsem svědkem v jedné rodině v Podkrkonoší, kde rodina chudého skláře, který také přišel dobrodiním agrárních cel o práci, měla k obědu 13 - přesně počítáno 13 bramborů, o které se mělo děliti 5 osob - ne maso, jak říká pan sen. Sechtr. Děti se rvaly o těch 13 bramborů a otci a matce tekly po tvářích slzy jako hrachy a sami ničeho nepozřeli. Minulou sobotu přišla ke mně do bytu žena-dělnice textilačka z okolí Nové Paky, která již od jara je bez zaměstnání a muž její byl před časem též propuštěn z práce. Jinou práci nelze jim přes usilovné hledání nalézti. Mají 2 malé děti, dvouleté a čtyřleté, a tito jinak řádní dělníci musili již prodati takřka všechno šatstvo, peřiny i části nábytku, aby měli na činži a nejnutnější živobytí. Také říkala tato dělnice, že nemůže ani bramborů dosyta dětem dáti. Škoda, že tu není pan sen. Sechtr! Podporu v nezaměstnanosti podle dobrodiní gentského systému nedostávají, protože měli přerušené členství následkem nezaměstnanosti, bez vlastní viny. To je také sociální péče.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP