Jak se spoří a na jakém základě se dělají úspory, toho jiný příklad. Varnsdorf je vzdálen od Šluknova 3 hodiny pěšky. Podám-li v Šluknově v 7 hodin ráno dopis, obdrží ho adresát ve Varnsdorfu příštího dne v 1 10 nebo v 10 hodin dopoledne, prosím, při vzdálenosti 3 hodin pěšky. To pochází z toho, že ve Varnsdorfu, městě o 22.000 obyvatel, od nové úpravy zrušeno bylo u pošty jedno doručování a že se v tomto městě doručuje jen dvakrát denně k veliké škodě pro hospodářství, cestovní podniky a továrny. Veliká část železničních a poštovních zásilek zůstává skoro celý den ležeti na poště. Máme za to, že se zde dělí úspory na nepravém místě a že se stát tím sám poškozuje.

Nyní něco o úředních listech. Každého roku, pánové, vytýkáme tyto obrovské sumy, které zde figurují jako disposiční fond a jako výdaje státní tiskárny. Věc má se tak, že nemůžeme obdržeti jasnou představu o tom, k čemu se těchto sum používá. Můžeme jen právem tušiti, že se těchto peněz používá jako příspěvku pro noviny ve státním nákladu. Každého roku nám to bylo popřeno. Přednosta státní tiskárny vždy prohlašoval, že všechny tyto úřední listy jsou aktivní a že nepotřebují žádných příspěvků. Dnes slyšeli jsme z úst pana zpravodaje dr Karasa, že následkem nízkých cen úřední listy nemohou býti aktivní, že tudíž musí obdržeti příspěvky. Chci to konstatovati veřejně, poněvadž to řekl zpravodaj, že to tedy musí býti pravda, a že pan zpravodaj dr Karas svými vývody tvrzení přednostů státní tiskárny a ministrů v předchozích poradách o rozpočtu usvědčil ze lži.

Také pan ministerský předseda dr Švehla nás v rozpočtovém výboru navštívil a pronesl překrásnou řeč. Tak překrásnou, že příslušníci většiny přímo byli nadšeni jeho vývody. Mluvil tam také o reformě správy a ubezpečoval nás, že tato reforma nikdy nemůže býti skončena, poněvadž se vynořují vždy nové otázky v dnešním politickém životě, které vždy dlužno upravovati podle nové doby, takže tedy reforma správy nikdy nemůže býti ukončena. Nemyslil jsem si při tom nic jiného, nežli: kdyby jen konečně jednou reforma správy začala. Víme, že již dlouho máme na papíře župní rozdělení, ale kdy dojde k volbám do těchto župních zastupitelstev, neví nikdo. Naše poměry v autonomních okresních správách jsou neudržitelny. Nepřikročuje se k tomu, aby odstraněn byl systém jmenovaných osob a aby obyvatelstvo samo mohlo rozhodnouti, koho chce míti svými zástupci, nýbrž klidně snáší se tento starý šlendrián a ještě si mnoho domýšlíme o tom, že máme župní ústavu na papíře, na kterou se vůči cizině vždy můžeme odvolávati. Pan ministerský předseda dr Švehla řekl nám také toto: dlužno odstraniti názor, že obyvatelstvo v úřadech vždy vidí pronásledovatele. Pánové, nikdo by si toho toužebněji nepřál, nežli mi, kteří jako zástupcové dělníka po celý rok slyšíme sta žalob o ničemném zacházení u mnohých úřadů, jakého se dělníkům tam od státních úředníků dostává. Je dnes skutečností nepopíratelnou, že se s dělníky u každého úřadu jedná zcela jinak, nežli s majetnými váženými lidmi. V demokracii měli by všichni státní občané býti před zákonem a před úřadem rovni. Dnes toho nenajdeme. A ostych pracujících lidí jíti na úřad, ať je to již pro pas, nebo nějaké vysvědčení, nebo pro něco jiného, vzniká jen tím, že se s lidmi u úřadů zachází jako s Heloty a nikoli jako s plnoprávnými státními občany. Pan ministerský předseda dr Švehla nechť zde skutečně své veškeré autority, kterou přece nepochybně dnes u většinových stran má, použije k tomu, aby konečně jednou vnesl moderního ducha do naší správy a aby naším úřadům vštípil, že dělníci jsou také lidé, kteří zasluhují, aby se s nimi zacházelo právě tak jako s jinými státními občanu. Předloženému rozpočtu lze velmi mnoho vytýkati. Nejen že se hemží tiskovými chybami, které jen z části byly opraveny, nelze z něm také znamenati onu jasnost, která by nás mohla uspokojiti. V položce >kongrua< na příklad není udáno nic bližšího nežli sumy, a v dodatku >vysvětlivky< není uvedeno nic jiného nežli opakování sum, jak stojí již v státním rozpočtu. Zdá se, že zde jest úmyslná vůle tyto věci zastříti závojem, aby nebylo lze jasně viděti, jak se tyto výdaje rozdělují a jak vypadá vnitřní povaha celé této položky.

Pan zpravodaj Stodola dal si letos mnoho práce s rozpočtem. Mluvil jsem o tom již v rozpočtovém výboru. Řečníci oposice budou letos patrně musit mluviti déle, poněvadž zpravodaj nezaujal k rozpočtu vůbec žádného kritického stanoviska. V dřívějších letech byl bývalý senátor dr Horáček zpravodajem pro rozpočet a pánové budou se pamatovati, s jakým kritickým zrakem pan prof. Horáček posuzoval zde rozpočet. Předešel tak mnohého oposičního řečníka, poněvadž mnozí nechtěli opakovati to, co řekl sám zpravodaj. Dnes je tomu jinak. Letos pan kol. Stodola neučinil nic jiného, nežli že ministra financí a rozpočet vychvaloval do nebes. Měl jsem dojem, že jeho vývody znamenaly, jen chválu ministra financí, což se projevilo také v tom, že pan ministr financí dr Engliš mu po jeho řeči blahopřál a že mu za jeho referát silně potřásl rukou. Dříve se to nikdy nestalo, že by byl pan ministr financí kritickému zpravodaji potřásl ruku. Pan kolega Stodola byl tak laskav a připojil k rozpočtu tabulku, kde vypočten je percentuálně podíl každého oboru na veškerých výdajích státních. Jestliže jsme zde mluvili o obrovsky vysokých výdajích, o výdajích po našem názoru zcela neproduktivních a státu škodlivých, pak naše vývody přijímány byly dosti skepticky. Pan kolega Stodola dokazuje nám ve svém přehledu, že militarismus pohlcuje skoro 20% státních výdajů, předem ovšem jen 15%, k tomu však přistupuje známých 350 milionů z věcného fondu, jak řečeno tedy skoro 20%. Ale k tomu přistupují ještě větší výdaje pro vojenskou předvýchovu mládeže. Můžeme počítati, že s těmi položkami, které tkví v různých oborech pro militarismus přímo nebo nepřímo, pohlcuje jistě 25% příjmů státního hospodářství. Nechci o tom dále mluviti a nic opakovati. Chci však upozorniti na hlasy, které nyní velmi často pronikly k nám z Ameriky následkem tohoto šíleného zbrojení ve střední Evropě, a to se v prvé řadě týkalo Československa. Máte-li skutečně na mysli zmodernisovati státní správu a učiniti naše národní hospodářství aktivním, pak máte zde další pole pro úspory, a s těmito miliardami, které se zde vyhazují, bylo by lze vytvořiti mnohý zájem státu.

Nyní dovolte, abych na chvíli přešel k sociálním otázkám, o kterých je potřeba ještě promluviti, pokud se jich řečníci mé strany před tím ještě nedotkli. Zde chci poukázati na klasický výrok pana kolegy Procházky, zpravodaje pro kapitolu XVII., sociální péče. Řekl tam: Gentský systém osvědčil se podle očekávání. (Výkřiky.) Kdo však ví, jak tento gentský systém pro dělnictvo je nedostatečný a škodlivý, ten po tomto výroku pana kolegy Procházky dojde k přesvědčení, že tato vláda, jejíž zpravodaj může učiniti takovýto výrok, je spíše vším jiným, nežli sociální. Víte nyní dále, že pan ministr veřejných prací dr Spina v Lanškrouně ve své řeči řekl mezi jiným, že tato vláda snad je protisocialistická, nikoli však protisociální. Chtěl tím říci, že si měšťácká většina u nás je vědoma také svých sociálních povinností vůči chudší části obyvatelstva a že podle toho jedná. Budu míti příležitost poukázati na některé věci, což dokáže, že tato vláda je nejen protisocialistická, nýbrž že jetí směr je také zásadně protisociální. Nechci se dotýkati všeho toho, co se dosud stalo v otázce zdražení životních potřeb pro chudé vrstvy obyvatelstva, a chci uvésti jen věci, ke kterým došlo nyní v posledních dnech, na příklad: otázka živnostenské inspekce nemá býti řešena v zájmu dělnictva. Kolega Jarolim již na to poukázal, že jsme každoročně v rozpočtovém výboru podávali resoluce, týkající se živnostenské inspekce, které skoro vždy byly přijaty, na příklad vybudování živnostenské inspekce, ustanovování ženských továrních inspektorek. Dodnes však nebylo ničeho učiněno a jsem přesvědčen, že také příštího roku při projednávání rozpočtu v této otázce nic nebude učiněno. Kdybyste měli porozumění pro to, čeho se našim živnostenským a průmyslovým podnikům nedostává, pak musili byste dojíti k tomu, že dobře vybudovaná živnostenská inspekce je v zájmu podniků samotných. I když se mnozí podnikatelé proti tomu brání a jsou nepřáteli tohoto zařízení, pak se každý rozumný podnikatel - nerozumní zde také vždy byli - zasazovati bude o živnostenskou inspekci, neboť lze zabrániti mnohému neštěstí, mnoho učiniti pro zdraví dělníků zcela jednoduchými opatřeními, která stát a podnikatele nestojí žádné peníze; zdraví dělnických dětí a dělnických žen může utrpěti obrovské škody, potrvá-li starý šlendrián.

Otázky válečných poškozenců dotkl se téměř každý řečník oposice a také řečníci většiny vyslovili svůj soucit s válečnými poškozenci. Chci s tohoto místa poukázati na jednu věc. Přicházejí ke mně často váleční poškozenci, kteří si trpce stěžují, že jim na úřadech úředníci často řeknou: >buďte rádi, ževůbec něco dostáváte, československý stát by nebyl vůbec povinen něco dávati,neboť vy jste se neustali mrzáky pro československý stát, a nám do toho ve skutečnostinic není<. Obrátil jsem se již ve výboru na pana ministra s prosbou, aby úředníky poučil, že nemají takto zacházeti s válečnými mrzáky. I když se vychází z terminologie naší panující třídy, je tento výrok falešný a mylný. Neboť jedno je jisto. Kdyby diplomaté ve starém Rakousku nebyli bývali tak slepí a hloupí a kdyby po prvém roce války uzavřeli mír, nebyl by také československý stát obdržel svoji samostatnost a byl by dodnes částí staré monarchie. Jen úplným rozvratem této středoevropské moci bylo možno československý národ učiniti samostatným, a následkem toho mají oběti této dlouholeté války nárok na to, aby se stát o ně staral a aby s nimi jinak jednal než dnes. Jeden případ: reciprocita mezi Německem a Československem, otázka to, kterou tak snadno by bylo upraviti a ve které Německo vždy vycházelo ochotně vstříc, kterou však naše vláda systematicky sabotuje. Od roku 1920 do 1923 platilo Německo dětem a matkám československých příslušníků důchody. Roku 1923 bylo zahájeno vyjednávání, které se rozbilo, Německo však vyplácelo důchody dále, Československo nikoli. Československo dětem a příslušníkům říšských Němců, kteří byli u nás, tyto důchody nevyplácelo. Nyní si Německo ovšem také řeklo: >konečně nemusíme si dát všechno líbiti<. Věc má se tedy tak, že následkem sabotáže naší vlády trpí vlastní státní příslušníci v Německu, že se Německo také zbavilo této povinnosti, a že tudíž naši váleční poškozenci velice byli poškozeni. Chtěl bych uvésti na paměť případ, jak se s československými státními příslušníky jedná u našich vlastních úřadů v cizině. Stoprocentní válečný poškozenec Lugert v Leubnitz v Sasku je povolán k sociálně-lékařské prohlídce na konsulát. Je-li to stoprocentní invalida, přiznáte, že při dnešní praksi sociálně-lékařských prohlídek tento muž musí býti skutečně mrzákem. Jde na konsulát, dá se prohlédnouti a obdrží pak vyzvání, aby zaplatil 24 Kč za vysvědčení. Píše na konsulát, že z důchodu pro válečné poškozence to nemůže zaplatiti, konsulát ať toto vysvědčení zaplatí sám. Zdůrazňuji: na vyzvání konsulátu šel tam tento člověk, nikoli snad z vlastní vůle, a měl pak ještě zaplatiti těch 24 Kč. 3 marky! Obdržel následující vyřízení >Podepsanýkonsulát lituje, že nemůže zaplatiti žádané 3 marky za lékařské vysvědčení,poněvadž charitativní fond, ze kterého by vysvědčení bylo lze zaplatiti, jest jižvyčerpán a jiných fondů po ruce není. Částku 3 marek musíte sám ze svého důchoduzaplatiti.< Ustanovení pro konsuláty znějí tak, že konsul jest oprávněn vypláceti bez zvláštních manipulací dobročinné podpory do 500 Kč. Tohoto chudého válečného invalidu nechají však na holičkách a nutí ho ještě, aby ze svého důchodu platil vysvědčení, za které nežádal. Neučinil tak, zemřel pak, a nyní se vede exekuce proti vdově pro tyto 3 marky, které měl válečný invalida zaplatiti za vysvědčení. (Výkřiky [německy]: Neslýchané!)

Ke konci chtěl bych ještě něco poznamenati Viděli jsme jsme ve výboru senátu něco velmi zajímavého. Při hlasování byl zde také návrh sen. Kahlera a Hilgenreinera stran válečných poškozenc§. Víte, že v poslední době zúčastnilo se schůzí válečných poškozenců také několik poslanců a senátorů nové většiny, a že tam válečným poškozencům učinili různé sliby. Nuže, měli snad poctivou vůli provést je také v praksi a podali resoluční návrh v tom směru, aby válečným poškozencům, kteří neprávem braly důchod, a které stát nyní nutí tento důchod vrátiti, tento obnos byl darován. Při tom ostatně nebyl by stát mnoho rozdal, poněvadž by to nebylo dělalo mnoho. Bylo by to po mém názoru jen balamucení válečných poškozenců, poněvadž by to bývalo k dobru jen pranepatrnému počtu. A nyní stalo se toto: před hlasováním radila se o tom nová koalice >Osmička< - to je teploměr v republice; až do rozchodu staré koalice ukazoval parlament 5° reakce, dnes 8° - a německé měšťácké vlvládní sttrany byly pohnuty k tomu, aby tuto mírnou a slabou resolucí odvolaly. A také ji odvolaly. Připomínám, že my tuto resoluci zde v senátě podáváme jako svoji a že pány z křesťansko-sociální strany a ze strany Svazu zemědělců přinutíme hlasovati proti své vlastní resoluci, chtějí-li válečné poškozence skutečně poškoditi. Jsem přesvědčen, že to učiní, poněvadž jim blaho válečných poškozenců nikterak neleží na srdci, nýbrž jen demagogií je to, co tropí ve schůzích. Váleční poškozenci budou zcela přesně věděti, že závisí právě od strany křesťansko-sociální, která jim vždy slibovala podporu, zdali jejich přání budou splněna, či nikoli. Také váleční poškozenci dovedou počítati, vypočtou si poměr hlasů v senátě a budou věděti kolik hlasů má oposice, a když potom budou počítati hlasy křesťanských sociálů, budou také váleční poškozenci věděti, že by při dobré vůli křesťanských sociálů bylo bývalo možno docíliti již nějakých úlev pro válečné poškozence. Věc má se ve skutečnosti tak, že také křesťansko-sociální strana a Svaz zemědělců, kteří nyní v koalici hrají úlohu, kterouž dříve hráli čeští sociální demokraté a národní socialisté, podrobí se kategorickému imperativu v koalici a že jim zájmy válečných poškozenců budou zcela lhostejny, jen aby si to nezkazili, poněvadž jde o jejich ministerská křesla a že tudíž lidu nepřátelskou politiku budou spolu prováděti tak dlouho, až budeme míti nové volby a až voličové tyto strany s mokrým hadrem poženou ke všem čertům! (Potlesk.)

Místopředseda Böhr: Slovo má dále pan sen. Janík.

Sen. Janík: Slávny senát! Keď som prvýkrat vstúpil do tejto siene zákonodarstva a čítal som tamto naproti takmer už po 8 ročných zkúsenostiach v našej Československej republike veľavýznamné slová >Pravda vítězí<, zamyslel som sa - a vezte, prišlo. mi všeličo na um.

Veď áno. Pravda víťazi. To je nádej slovenského národa, ktorá udržuje v ňom ešte akú takú trpezlivosť pri jeho nesmierných krivdách a prenasledovaní, že konečne posiaľ tá križovaná, ubíjaná, trmácajúca sa a pokrívkajúcu pravda i v našej Československej republike zvíťazí. My Slováci, keď by sme boli už prestali veriť v slovách, že >Pravda vítězí< - odhodiac trpezlivost stranou - iným spôsobom už dávno boli by sme sa postarali, aby si žobrajúca pravda sadla za stôl, za ktorým dnes ešte vždy sedí krivda a nespravedlnosť!

Pripomínam to len na charakteristiku dnešnej doby a posiaľ vládnuceho režimu, ktorý - povedzme si otvorene - sám schovávajuc sa za pravdu, aby do vnútra tejto vniesol rozklad, raniac ju, aby na dlhšiu dobu mohol ju pochovať. Titulom toho vládnuci páni ohradili sa hustými plotmi paragrafov, keď vykládali si tú pravdu po svojom, keď povedali, že čierna krava má tiež čierne mlieko. Národ pod následkami krutých pamagrafov musel veriť, že je čierne.

Slávny senát! Mám niekoľko skromných poznámok k štátnemu rozpočtu, pokiaľ sa týka železnic Slovenska a Podkarpatskej Rusi. Chcem byť veľmi stručný a objektivný. Obmedzujem sa len na to, kde nezbytne a bezodkladne má sa stať náprava, ak sa nemáme topiť v starých hriechoch a krivdách, páchaných jak na slovenskom a rusínskom personále železničnom, tak na samom Slovensku a Podkarpatskej Rusi.

V našej republike sa stále hovorilo len o šetrení, ak sa niečo malo dať pre Slovensko; kde by sa ale šetriť malo - sa prstom nehlo. A o šetrení konečne sa začalo hovoriť len vtedy, keď vládnuci páni ešte za socialistického režimu zbadali, že republika sa topí v dlžobách, tak na príklaď keď zbadali, že máme dlžoby 35 miliard Kč, od ktorej musíme ročne len úrokov platiť 1900 milionov Kč. To je zlé hospodárenie! Pýtam sa, kde a na kom mienite dnes zašporovať tieto úžasné miliardy a miliony? Či na Slovensku? Aspoň šťátny rozpočet, pokiaľ sa týka Slovenska, nadsvedčuje tomu, že áno. Tam na tom ubohom Slovensku, ktoré je náč vyhlašované jak doma, tak v zahraničí za sebe nestačné. Na ktoré sa v štátnom rozpočte, hlavne čo sa týka investícií, pamätuje len kde tu nejakou tisicovkou.

Slávny senát! Moja skromná mienka je, že s tým šetrením v záujme republiky a poplatníctva by sa malo začať uprimne a ináč.

Schody totiž - a to myslím schody republiky - by sa nemali zametať sdola nahor, ako sa to posiaľ dialo - ale shora nadol. Ukáže-li sa dobrý príklad shora - som presvedčený, že nebude toľko nespokojnosti ani dolu a naše poplatníctvo vtedy bez ťažkosti a ochotne siahne do vačkov, aby si udržalo svoj štát. Zdôrazňujem však ale, kým sa so šetrením u nás bude zametať sdola nahor - je to už samo v sebe prirodzené, že kým z drobných sa bude drať deviata koža, zatiaľ hore pánom vždy bude na kožiach pribúdať. V tom páde ani nech sa nečaká spokojnosti v republike od tých, ktorí jú vlastne podnes udržujú - trpezlive snášajúc všetky bremená a ťarchy, že predsa raz tá krížovaná pravda zvíťazí!

Kristus v pravde prvý a posiaľ posledný zákonodárca doniesol na svet zákon lásky pre všetkých jednaký a prosím preto, aby nebolo robené vždy z tých najdrobnejších poslušné stádo otrokov voči republike, kde pre túto treba dávať a nepoznané stádo otrokov tam, kde republika niečo dáva. Toto isté nech platí aj v ohlade národnostnom. Cieľom toho nech sa zlikviduje konečne strannícky režim českého úradníctva na Slovensku a Podk. Rusi, aby ešte i dnes uplatňovaly sa tam na úkor domorodých všelijaké záhadné individuá, ktoré s republikou cítia len, pokiaľ táto dáva, i na úkor čestne smýšľajúcich Čechov-úradníkov.

Keď už som pri tomto predmete, aby som bol uprimný a vyhlo sa generalizovaniu čo do nedostatočných kvalifikacií cudzého žel. zamestnanectva na Slovensku a Podk. Rusi - snažne žiadam slávny senát, aby prijal už viackráť opakovaný v oboch zákonodarnych sboroch, požiadavok Slovenskej ľudovej strany, aby previedla sa konečne už raz revizia kvalifikácií všetkého železničného zamestnanectva na Slovensku a Podkarpatskej Rusi a to zvláštnou komisiou, pozostávajúcou zo Slovákov, aby sa tam ti druhí nemuseli hanbou píriť, keď komisia bude zjištovať všelijaké zajímavé kvalifikácie.

Slušní bratia Česi, ktorým záleží na dobrom svojom mene, vo svojom záujme mali by sa sami zaujať za uskutočnenie tohoto nášho požiadavku. Dnes je svrchovaný čas práve, keď tu hore je odstavený od vlády prehnaný socialistický režim, aby sa zistili socialistické kvalifikácie všetkého železničného zamestnanectva, počnúc od vrchu až dolu. Vyžaduje to záujem republiky a nášho štátu, ktorého majetok je práve takými záhadnými kvalifikáciami manipulovaný, ktoré sa my snažíme z verejnej správy neúprosne odstrániť. I v tomto ohľade, prosím, nech sa začne zametať shora.

Správny sbor pri ministerstve železnic bol menovaný ešte bývalým ministrom p. Stříbrným a pozostáva takmer zo samých socaliatov, čomu sa hovorí >odborníci<. Ako tento správny sbor gazduje, stačí zistenie, keď je socialistický i so správnou radou. Ináč menovanie toto do správneho sboru a správnej rady pri ministerstve železnic svojho času bolo odôvodnené, že menovanými odborníkmi sa začne odpolitizovať správa štátnych železníc, nakoľko sú tieto vraj obchodným podnikom. Zo Slovenska do správného sboru bol menovaný aj to len náhradník pán vládny radca Charvát a to nie Slovák. I tuná Slováci boli takto obídeni a odstrčaní.

Tento výbor úraduje už 1 1 roka, doteraz však v praktickej železničnej službe o nejakom zjednodušení výkonu nieto ani stopy. Naopak služebné výkony sú viac zkomplikované ako to bolo pred tým, ačkoľvek správny výbor bol k tomu ustanovený, aby previedol zjednodušenie výkonu a z toho vyplývajúcu reorganzáciu štátnych železníc. Od týchto výkonov závisí konečná úprava našich hospodárskych pomerov. Trváme v záujme podniku na reorganizácii tohoto správneho výboru. Nech že sú povolaní zamestnanci, ktorí vykazujú dlhoročnú praktičnú železničnú službu, do tohoto sboru a zároveň jedon pr.aktický úradník, neodborník, čo je v riadení tomto správnom výbore dovolené. Následky toho, totiž nezastúpenia žiadnym Slovákom ani v správnom sbore ani v správnej rade sa i nadmieru javia.

Kým Slovensko je systematicky vynechávané zo všetkých prepotrebných investicií na doplnenie a vybudovanie železničných sietí, zatiaľ v zázemných čiastkach republiky sa investujú velké obnosy; vždy nové a nové železnice sa budujú a zoštátňujú.

Stačí vzpomenúť zákon č. 156 Sb. z. a n. zo dňa 23. júna 1925, ktorým bolo v Čechách a na Morave zoštátnené blízko 50 miestnych železníc. Zatiaľ na Slovensku sa nevie soštátniť ani jedna miestna železnica. Tak na pr. 22 km dlhá trať Poprad-Veľká-Podolinec má 5 majitelov s rôznymi tarifami. Predstavte si ten chaos. A ako sa budujú železničné sieti na Slovensku, stačí vzpomenúť zákon č. 235 Sb. z. a n. zo dňa 30. marca 1920, ktorým bolo ustálené vybudovať 13 spojujúcích tratí do konca r. 1925. A síce maly sa vybudovať s týmto zákonom trati: Mandlová-Horná Štubna, Červená Skala-Margecany, Spišská Nová Ves-Trebišov, Užhorod-Mukačevo, Mukačevo-Bilki-Husť, Veselí n. Mor.-Nové Mesto n. Váh., Krupina-Zvolen, Jablonica-Plav. Sv. Mikuláš, Myjava-Brezová. Spojka Žabokreky, Podolinec-Orlov, Tvrdošín-Polhora, a konečne železnice sprostredkujúcu vyhodné spojenie so severným Slovenskom. Na pr.: Horná Štubňa-Handlová, táto už za maďarského režimu bola projiektována. I naše ministerstvo železníc každý rok na papíeri investovalo v rozpočte milionové položky na túto železnicu, áno vyslalo tam ministerstvo svojich odborníkov, od jara do jesene v tom peknom údolí si letovali a rozmeriavali do zeme hlobili kolíky. Prišli chlapci, ktorí stádo pásavali, kolíky vytiahli a vymeriavalo sa nanovo. Jak, vážený senát, táto trať by bola pre Slovensko dôležitá, musím zdôrazniť, lebo veľké uhoľné ložiská prvotriedné sú tam. Už z tohoto by Slovensko mnoho vyhralo, že by nemuselo z dalekého Karvinna a Dombrovi uhlia dovážať, keď vo stredu Slovenska je prvotriedné uhlie. Uhoľná spoločnost sama chcela a chce viac milionovým obnosom prispieť ku stavbe tejto železnice. Žiaducé je, aby sa už v roku 1922 pristúpilo ku práci, ku stavbe tejto železnice, aby tamojšie slovenské robotníctvo, ktoré i tak je bez chleba, prišlo k práci.

Na tieto trati v minuloročných rozpočtoch bol určený podrobný investičný program s príslušnými úhradami. A čo sa stalo? Vybudovala sa horko ťažko 33 km trať Krupina-Zvolen a nejaké predpráce spojky Nové Mesto n./Váhom a s budováním ostatných tratí čo? Tie môžu čakať, kým sa v Čechách nezelektrizujú železnice. Na slovenské trati v tomto rozpočte je sotva pamätované pol milionom Kč, kým len na jednu trať na Morave Vsetín-Bilnice Brumov preliminuje sa 44 mil. Kč.

Slávny senát! Je nesporné, že Slovensku v tomto ohľade sa úžasne krivdí a to vedome, poneváč neverím, byť len trochu dobrej vôle uprimne pomáha Slovensku, že by sa nenašly prostriedky i v medziach tohoto rozpočtu a okamžité započatie s budovaním železničných spojak ustanovených zákonom 235/20 Sb. z. a n. Lebo kým sa na Slovensku veselo v každom väčšom meste budujú vojenské kasáme v desať milionových nákladoch, zatial sa vážne o žiadnom šetreni na prepotrebných veciach hovoriť nedá. Slávny senát! Jaké by to bolo hospodarenie, že náš štát posiaľ doplatil na štátnych veľkostatkoch 503 mil. Kč a na štátne lesy 46 mil. Kč?

Jak k tomu príde naša chudobná republika a jej tažko obľažené poplatníctvo, že pánu ministrovi zahraničia okrem jeho slušného platu a tajných fondov platíme na cestovné ročne 750.000 Kč? Kým sa plnými hrstiama na rôzné takéto zbytočné veci platia miliony Kč, zatiaľ sa sotva pol miliona Kč investuje na vybudovánie prepotrebnej železničnej sieti Slovenska, lebo vraj nieto prostriedkov a štát musí šetriť.

Za takto porozhadzované miliony štátneho majetku - nehovoriac ani o milionach vyplatených na podporu v nezamestnanosti, - republika sa mohla postaviť na pevné hospodárske základy. Naša krv národná nemusela potokami za chlebom odtiekat za Oceán. Národ mohol mať chleba, republika mohla v hospodárskom ohľade byť o 50 rokov napred. My sme mohli byť zbaveni starosti o lepší stav štátu a občianstvo v tomto mohlo byť blažené!

Pripomínam tieto hriechy minulosti len preto, aby sme sa podobných v budúcnosti pilne varovali. Stane-li sa tak, čo úfam, verím vtedy, že v dohladnej dobe napravia sa krivdy Slovenska v investičnom ohľade. A už i nastávajúceho roku nech sa v tom smere započne radikálnymi prípravami.

Cieľom toho nech je platnosť investičného zákona 235/20 Sb, z. a n. predložená, ktorý nech je jednočasne doplneny programom s výstavbou železnice Žilina-Rajec-Nem. Právno. Výstavba tejto železnice bola projektovaná ešte štátom maďarským, ktoré uskutočnenie prekazila len svetová vojna. Výstavba tejto železnice sa odôvodňuje okrem vážnych strategických a hospodárskych dôvodov sama.

Rovnako nech sa vážne započne s prácami pre elektrizáciu slovenských železníc, nakoľko k tomu daleko priaznivejšie podmienky jestvujú tam tak i potreba jako v ostatných čiastkach republiky. Lebo lacný, potrebný elektrický pohon ľahkým spôsobom môže sa zadovážiť zregulovaním väčšich slovenských riek a výstavbou k tomu potrebných turbín. Nakoľko št. železnice sú obchodným podnikom, dľa tohoto rozpočtu má činiť prebytok prievozných príjmov 135,387.420 Kč, k tomu 1/5 výťažku premávkových dani má činiť 136 mil. Kč, úhrnom teda 271,387.420 Kč, ktoré ponecháva p. minister financií ministerstvu železnic na krytie investičných prác, spojených na zhustenie železničných sietí nech je z tohoto obnosu aspoň polovička venovaná na investície železníc na Slovensku jednako na vybudovanie nových železníc a jednako na zdokonalenie nádražných budov. Lebo je absurdum, že posiaľ ako na pr. v Žiline, kde je frekvencia vyrovnajúca sa takmer Bratislaer, alebo Brnu, nádražná budova vyzerá ako nejaký vojenský barák, tak i skoro všetky stanice vôbec po celom Slovensku. (Tak jesť!)

V jazykovom ohlade správy železníc na Slovensku ja apelujem hlavne na pána ministra železníc, aby nariadil riaditelstvám štát. železníc na Slovensku, že by exekvovali dôsledne usnesenie min. rady zo dňa 30. júna 1922 a zo dňa 20. oktobra 1926, dľa ktorého na Slovensku má sa výlučne úradovať len slovensky. (Tak jest!) Rovnako nech učiní potrebné opatrenie ministerstvo železníc, aby boly vydané konečne v slovenskom jazyku všetky úradné inštrukcie a pomôcky ku zkúškam zamestnanectva. (Výborně!)

V ohľade personálnom žiadame previesť prísnu reviziu prevedeného restrikčného zákona 286/24 Sb. z. a n., ktorý ešťe za režimu socialistického teroru stranicky bol zneužitý povyhadzovaním v prevažnej väčšine dobre zapracovaného slovenského zamestnanectva spoľahlivého pre náš štát. (Výkřik: To je pravda! Tak jest!) Totižto vtedy ešte panujúci socialistický teror v obore železničnej správy aspoň takto si vysvetľoval a prevádzal reštrikčný zákon.

V železničných službách na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi je zamestnané niečo vyše 30 tisíc zamestnancov. Z pomedzi ktorých úradná štatistika sice vykazuje 18 tisíc slovenských zamestnancov, v skutočnosti však je ich len okolo 15 tisíc, tedy ani nie 50%. Vzdor tomu, slávny senát, do tri tisíc hláv počítajúcej úradnej kvoty reštrinkčnej pre Slovensko padlo asi 70% domorodých, čiže slovenskych a rusínskych zamestnancov a len 30% zamestnancov českých vzdor tomu, že týchto je do 50% v železničných službách na Slovensku. Je až príliš krikľavé, že by medzi tými 50% českého zamestnanectva bolo bývalo len 30% zralých a súcich do reštrinkcie, kým medzi druhými 50% slovenského a rusínského zamestnanectva našlo sa dľa mienky socialistického teroru až 70% zralých pre reštringovanie.

Opakujem, na Slovensku sa reštrikcia prevádzala prehnanou socialistickou stranníckosťou, a preto súrna náprava je nezbytná. Tak na príklad, prečo nebol reštiringovaný Karol Vejmelka, koželuh, na teraz prednostu vo Východnej, Josef Liška, prednosta, Hronská Breznica, Jaroslav Šulz, prednosta v Gáni, Lajbl, prednosta odboru, Nová Žilina, Špidla, prednosta dielne, Zvolen, Mansfelda, prednosta, Topoľčany, Zoulek a Kadlec, Nové Zámky, Pelikán, Prešov, Kabeš a Staněk, Košice, Anderla, Brabenec, Vrútky, František Volek a Václav Obr, Veľké Šurany, a stá a stá iných, taktiež mnoho vyše 60ročných. O hore vzpomenutých podané boly viac razy na riaditeľstvo a ministerstvo konkretné ponosy Za to tito páni dnes tým viac prenasledujú slovenské a rusínské železničiarstvo. Bližšie dáta dovolím si p. ministrovi železnic podať. Strana ľudová, ku ktorej patrím, nežiadala žiadné privilegiá, ale domahá sa len spravodlivosti, aby každému bolo rovnako meramé. (Tak jest!) A ja úfam a mám náděj v pánu ministrovi železnic, že najde tú cestu. aby krivdy odstranené boly.