V souvislosti s tím bych rád řekl něco o vojenských dílnách telegrafních, které měly na poli radiotelefonie jistě velice značné výhody, ale které celkem zklamaly, ačkoliv jejich prostředky a jejich protekce byla značná. V rozpočtu marně hledáme úhradu na ně, r. 1926 preliminovanou obnosem 1,500.000 Kč, ač mají hodnotu 4 až 5 mil. Odkud by1y tedy tyto dílny vystavěny? Bylo by zajímavo zjistiti, jakým způsobem došlo ke stavbě těchto dílen a zdali se snad našel nějaký dobrodinec, který nám je vystavěl. Víme, že Nejvyšší kontrolní úřad má z toho těžkou hlavu, ale vytrvale schvaluje položky rozpočtem nepovolené. Je to snad nějaké vojenské tajemství a nepůsobí divným dojmem, když na jedné straně vedoucí činitel prohlásí přeci členem senátu, že dá stíhati každého pro velezradu, o kom by se zjistilo, že něco ví o radiotelefonických přístrojích vyrobených ve vojenských dílnách a na druhé straně se kupují tyto přístroje z ciziny, hlavně z Francie, poněvadž telegrafní dílny nejsou schopny tolik vyráběti? Když jsme vojenské správě povolili minulá léta na zakoupení výzbroje radiové 27 mil., tedy jistě jsme to činili proto, že to bylo velice účelné pro obranu státu, věnovali jsme více než Francie a přece musím, ač velmi nerad, konstatovati, že radiovýzbroj naší armády není na výši doby. Ve vysvětlivkách k rozpočtu na rok 1924 pod titulem >nákup radiostaniczákopových pro letectví a vyšší velitelství< je neodkladné, čteme. A když to bylo neodkladné v roce 1923 ptám se, proč to nebylo dodnes provedeno?

Ačkoliv vojenské dílny telegrafní jsou samostatným hospodářským podnikem, přece nikde v rozpočtu nejsou vedeny jako výrobní podnik, třebaže jeho rozpočet dosahuje úctyhodných cifer. Tak do strojního zařízení bylo investováno přes 1 1 milionu, mzdy činí ročně 4 miliony 339.240, roční spotřeba proudu 1/3 mil. Kč, atd. Tyto částky nejsou nikde vyúčtovány, ani sděleno, jaké hodnoty byly vyrobeny. Nemohu ani souhlasiti s názorem vojenské správy v rozpočtu vyjádřeném, nahraditi odborné síly civilní vojenskými vyučenými v učilištích pro telegrafní vojsko, zvláště když telegrafní dílnu nedodávají jen pro potřebu vojenské správy, ale i pro soukromé účely důstojníků a pro polovojenské útvary. Vážení pánové, v rozpočtu na r. 1925 se odůvodňuje zvýšení osobních a řádných výdajů o 2,654.000 Kč, nutným rozšířením dosavadních vojenských dílen určeným hlavně pro výrobu radiotelegrafních specielních typů vojenských, kterých domácí závody nevyrábějí, čímž vzrostl počet civilního dělnictva. Totéž nám sděluje vojenská správa v rozpočtu na rok 1926, kde zvyšuje se potřeba pro civilní zaměstnance na 4 mil. 339.000 Kč a odůvodňuje se to tím, že bylo opětné nutno rozmnožiti počet civilního zaměstnanectva, poněvadž se ukázala nutnost zabezpečení výroby telegrafních přístrojů pro armádu a to hlavně těch, jež nelze koupí vůbec získati a jichž výroba už z vojenských důvodů nemůže býti zadávána civilním závodům.

A když jsem se octl ve sféře vojenské, chtěl bych se ještě zmíniti o jedné věci, která také v poslední době rozvířila značně naši veřejnost. Myslím, že je správné, když se o těchto věcech mluví v parlamentě, jistě účelnější, než když se mluví o nich jinde a když se konfiskují plánky, které se k tomu vztahují. My jsme četli nedávno - vlastně my jsme viděli to vybílené místo v novinách kde bylo veřejné trestní oznámení býv. štáb. kapitána Milána Boubely uveřejněno, který byl v benzinovém procese odsouzen na 2 roky a který obviňuje předsedu hlavního líčení, že se dopustil zločinu zneužití úřední moci podle §u 380 vojenského trestního zákona. Když jsem to četl, řekl jsem si, že ta věc je přímo strašná. Prosím, kdo si vezme na zodpovídání, aby veřejně ze zločinu obvinil předsedu vojenského soudu, ten jistě k tomu musí míti nějaký důvod. A jaký důvod byl u kapitána Boubely ? Nemluvím o tom, je-li vinen či není-li vinen, jak to vypadalo v benzinovém procese, to je prozatím věcí vedlejší, o těch věcech nemluvím; musím však konstatovati tolik: Ten člověk sáhl k nejzazšímu prostředku zoufalství, aby si vymohl obnovu trestního řízení. Vydal také knihu, která je psána velmi objektivně a kriticky. Zdali je všechno správné nebo nesprávné, nevím, o tom nebudu také rozhodovati, ale jedno je prosím jistě na uváženou. Když toto bylo uveřejněno, když se tam odvolává na zaujaté posudky vojenských znalců a říká, že byly vědomě nepravdivé a vyzývá znalce, aby ho žalovali, prosím, ministerstvo národní obrany doporučilo znalcům, aby nežalovali, a to důvěrným výnosem. Nemohu to pochopiti. Kárný výbor vojenský jistě stíhá každého, kdo by jakýmkoliv způsobem projevil nějakou lhostejnost v otázce cti. Ten důvěrný výnos byl uveřejněn dne 23. října letošního roku v >Bohemii< i s jednacím číslem a uvádí se tam důvody, pro které ministerstvo národní obrany nedoporučilo znalcům žalovati. >Ministerstvonárodní obrany nepokládá za oportunní, aby byla veřejnost zneklidňována opětnýmpřetřásáním benzinového procesu.

Prosím, aby mi bylo dovoleno k tomu učiniti několik poznámek. V našem trestním acivilním zákoníku a jednacím řadu máme ustanovení, že za jistých podmínek a zvážných důvodů jest připuštěna obnova řízení. Ustanovení toto jest zcelasprávným, neboť může se vždy státi, že se do soudního rozhodnutí vloudí omyl,že se rozhodne někdy proti právu, tedy nespravedlivě. Je to princip naprosto správnýa nevím, proč bychom nemohli této zásady co nejbenevolentněji užívati a proč se mázakazovati možnost očisty tomu, kdo se tak zoufalým způsobem domáhá svérehabilitace.

Podotýkám, že nemám žádný zájem na tom, jak věc dopadne, nevím, je-li Boubelavinen nebo ne, znám pouze to, čeho jsem se dočetl ve veřejných listech o tom celémprocesu. Jest mi však přímo strašným pomyšlení, že by u nás bylo možno, aby bylněkdo nevinně odsouzen a aby se mu znemožňovalo domoci se obnovy.

Otázka pozemkové reformy blíží se svému ukončení. Budeme s pozemkovou reformouzemědělskou brzy hotovi, nechci však o tom hovořiti, neboť naše stanovisko v otázkáchreorganisace státního pozemkového úřadu v otázkách revise všech přídělů, kterébyly učiněny v pozemkovém úřadě, bylo již mnohokráte tlumočeno.

Chci však poukázati na to, že jsou zde nerozřešeny ještě některé věci. Tážise, co jest s novelisací táborového zákona, kterou měli býti vyloučeny ze záborůvšechny samostatné průmyslové podniky, podle §u 3. Nevím, z jakého důvodu se věcstále protahuje - trvá to již tři roky - a bylo by zapotřebí, aby konečně přestalustavičný neklid v těchto otázkách, jakož i tahanice o průmyslové podniky.Máme zájem na tom, aby konečně § 3, který se praktikuje pouze podle dobréhozdání, byl jednou proveden, poněvadž tím ty průmyslové podniky můžeme jenom posíliti.

Druhá otázka týká se zejména Slovenska. Páni ze Slovenska mají jistě zájem natom, co se stalo se zákonem o t. zv. rentových pachtech. kde se slibovala půdazemědělskému lidu na Slovensku. Nevím, co s tím je, ačkoliv věc je podle méhonázoru velmi naléhavá. Byl bych rád, aby otázky, které někdy tak těžce seřešily a které způsobily jistou krutost v celém jednání, byly do budoucnostiodstraněny.

Já nechci býti obhájcem nikoho. My jsme šli do pozemkové reformy s velmipoctivými úmysly. My jsme šli proto, poněvadž jsme chtěli drobnému zemědělskémulidu opatřiti půdu. Nic jiného jsme při tom neměli na mysli. A my jsme se tenkráte přimlouvaliza návrh, který byl svého času učiněn Svazem velkostatkářů, aby se určitákvota, snad 30-40% půdy postoupila hned bez dlouhých průtahů zadarmo do vlastnictvídrobnému zemědělskému lidu. Byl to návrh, který byl jistě velmi dobře přijatelný,a který by nám byl uspořil mnoho zlosti, nepříjemností a těch těžkých chvil,které, myslím, vláda měla a které vláda ještě může míti vzhledem k tomu, že otázkadnes jest. předmětem jednání mezinárodního tribunálu. Jak to bude potom vypadat,nevím, až se bude muset nějakým způsobem ta věc napravovat, anebo sneseme-li to, abycizí na př. říšskoněmečtí příslušníci byli daleko výhodněji postaveni nežpříslušníci naši, než naši domácí lidé. Nevím tedy, jak věci se vyvinou, alepřál bych si, abychom alespoň pro budoucnost, zejména když stojíme na prahu velkét. zv. lesní reformy, si z dosavadního postupu vzali poučení, a aby se neopakovalo to,čeho jsme byli svědky při zemědělské reformě. Jenom velmi vážné sociální důvodumohou ospravedlnit s hlediska morálky tak hluboký zásah do soukroméhovlastnictví, jako je pozemková reforma. A při tom nutno postupovati spravedlivě. Stalose na příklad, při oceňování chmelnic velkostatku Kolešovického, že bylyodhadnuty na 2200 Kč za 1 ha, ačkoli podle statistického výkazu zemědělské radybyla cena 1 ha chmelné půdy 50.000 Kč, v Kněževsi dokonce 88.000 Kč. Nevím, zdalitakovým způsobem je možno dělati pozemkovou reformu. My si musíme vždy uvědomit,že něco jiného jest dělati pozemkovou reformu pro chudé zemědělské rodiny, kterépotřebují půdu, než pro ty, kteří si tím rozmnožují své už dosti značnéhospodářství. Zde musíme velmi dobře rozeznávati a není žádného morálního důvodu,aby jeden byl ožebračen na prospěch druhého. To jest princip křesťanský, odkterého my nemůžeme ustoupiti. S tohoto hlediska se díváme na reformu, pokud setýká mnohých přídělů zbytkových statků.

Já jsem, myslím, také v poslanecké sněmovně, když se o té věci jednalo,upozornil na to, jakým způsobem se dělá pozemková reforma na jedné stráně a nadruhé straně, jak jsme se nemohli dostati k tomu zestátnění dolů, ačkoliv tobyl požadavek všech stran, po převratu, ačkoliv to bylo ve všech vládních prohlášeníchtak zdůrazňováno, ačkoliv jsme měli socialistické ministry, kteří to zdůrazňovalive svých projevech v parlamentě. My jsme, prosím, k tomu nedošly. (Sen. Dundr:Jste ještě dnes pro zestátnění dolů?) My jsme to hájili vždycky, po převratujsme to žádali, ale prosím, co řeknete tomu, když jste potom četli v socialistickýchnovinách, že by to stálo stát, nevím, asi 15 miliard. (Sen. Dundr: To byla našeargumentace!) Ne, to bylo v >Právu Lidu<. Ale já vám říkám jenom tolik, zde sepočítá s maximální náhradou, která se měla dáti židovským uhlobaronům, (Takjest!) ale na druhé straně se v pozemkové reformě provedl velmi snadno zákonnáhradový, zákon přídělový a všechen soubor pozemkových zákonů, kde se velmisnadno a rychle otázka náhrady rozřešila. (Tak jest!) Proč tem dvojí loket?Jenom na to jsme chtěl upozorniti. Říkám tolik, kdyby ty doly byly v rukou, řekněme,katolické církve, tak by si páni dovedli velmi snadno pomoci, tu by byly doly již dávnozestátněny,- ale poněvadž ty doly patří židovským uhlobaronům, nesmí se na ně sáhnouti.(Místopředseda Böhr převzal předsednictví.) Tak věc ve skutečnostivypadá, (Tak jest! - Sen. Dundr: Vaše církev je rpo nás úplně zbytečnou institucí!)Já vím, ale pro lidstvo ne. (Sen. Dundr: Pro lidstvo také! - Bez církvebudeme!) Bez církve a náboženství se, ještě žádný stát neudržel a taky nášstát se neudrží. Na bolševicích zakládati stát nebudeme. (Sen. Bodnar[rusínsky]: Církev toť první kramář na světě! Je to podvod lidí! - MístopředsedaBöhr zvoní:) V Rusku si řekli, že je náboženství opiem lidstva a také dodopracovali. (Sen. Dundr: Můžeme se podívat do středověku a uvidíme věci, kterécírkev nadělala!) Já bych moc rád, abychom se podívali do toho středověku,poněvadž tam bychom našli něco, čeho u nás nemáme, totiž ochranu práce, takovou,jakou nedovedeme pracujícímu člověku dáti všemi svými reformami. (Výkřiky.) Codovedla církev na poli cechovním, na poli ochrany hospodářské a řemeslné práce, potom dnes v našem státě toužíme a kdybychom měli dnes to, co církev udělala vestředověku právě pro ochranu tělesné práce, pak máme dnešní otázku sociální unás rozřešenu. (Sen. Dundr: Zotročení lidstva byste si přáli! - Sen. dr Reyl: Vytomu nerozumíte! - Sen. Dundr: K vám se nepůjdu učiti, k panáčkům! - Timně dali velmi málo!)

Vážené shromáždění, já budu hotov. Ještě bych upozornil na jednu věc, vekteré jsem již pracoval dříve. Je to otázka toho nešťastného ústavu pro hluchoněména Smíchově. Prosím, co se stalo? Já to jenom krátce zrekapituluji. Ústav prohluchoněmé na Smíchově byl vybudován příspěvky dobročinnými, příspěvkysoukromými, příspěvky obcí, zemí, státu i zahraničními, poněvadž to byl jeden znejkrásnějších ústavů světě. Ve středu Prahy, pod Petřínem, tedy hygienickyzaložen, tak vybaven všemi prostředky, že to bylo přímo štěstím pro hluchoněmédítě, které se tam dostalo. A které to byly děti? Zde mám výroční zprávyústavu, z těchto výročních zpráv je viděti tolik, na př. roku 1921 bylo tam celkem105 dětí a z těchto 105 dětí bylo 13 dětí z rodin chalupnických, 12 z rodin dělníkůzemědělských, 33 dětí z rodin dělníků průmyslových, 13 dětí z rodin řemeslníkůa živnostníků a 4 děti byly, a to po dvou, z rodin učitelů a úředníků. Jeviděti, že to byl ústav nesmírně dobročinný, nesmírně humanitní, právě pronejslabší a nejchudší vrstvy. A co se stalo? Tento ústav byl roku 1921 zabrán (Slyšte!)k účelům úřadu statistického, a to takovým způsobem, že to skutečně musíodsouditi každý cítící člověk a litovat toho, že státní správa k těmtoprostředkům sáhla. Za asistence 30 strážníků byl ústav násilím zrovna předzapočetím školního roku vyklizen. Já jsem tenkráte intervenoval a bylo mně slíbeno,že se do dvou let zase hluchoněmí vrátí zpátky, to bylo roku 1921, dnes je rok 1926,tedy již 5 let a ústav dosud svému vlastníku nebyl vrácen.

Velmi bych proto apeloval v tom směru na pana ministra veřejných prací, aby konečnětato křivda, která se stala humanitnímu ústavu za vlády tak velmi humanitního našehopana presidenta, byla odstraněna. jest to přímo strašné, když slyšíme nářkyrodičů, kteří nemohou děti umístiti, kteří se obracejí se všelikými prosbamisem a tam: Ústav byl zařízen asi na 120 dětí, posledně tam bylo asi 130 dědí, alez těch bylo možno umístiti jen asi 25 v ústavu, který poskytl probošt kapitolySvatovítské pan biskup Frind (Výkřik: Klerikálové!) - ano, klerikál, nekomunista - aby tam našly děti útulek. Jest to ovšem jen provisorium a není možné,aby tento fakt nebyl odčiněn a přes to, že jsem o té věci mluvil již v sociálně -politickém výboru poslanecké sněmovny, přes to, že bylo slíbeno, že do dvou letbude ústav vrácen svému účelu, se ještě dodnes nic nestalo. Za hranicemi jistě tonepůsobí dobře, když se u nás dějí takové věci.

Tento ústav byl střediskem hluchoněmých celé střední Evropy, sem dojížděli,zde měli své sjezdy, zde se shromažďovali bývalí chovanci nejen z Prahy, ale i zvenkova, jako ve svém domově, rádi přišli i staří, kteří byli z ústavu dávnovenku, vzájemně se těšili a radovali - a to v.še bylo neblahým zákrokemministerstva veřejných prací přerušeno a rozrušeno. Domnívám se, že náš stát,který musí býti státem právním a myslím, že dnes jsme již tak daleko, že totovědomí právního státu proniklo do veřejnosti ve všech směrech - nebude dělati žádnýchexperimentů socialistických a pokrokářských, nýbrž, že bude dělati jen rozumnouhospodářskou politiku zdravého vývoje, ať se jmenuje jeho vláda třeba občanskouneb jakkoliv.

Ku konci krátce se chci zmíniti o věci pro celý stát nejdůležitější, o nížse dosti mluvilo, zde i v poslanecké sněmovně. Vláda si musí býti vědoma toho,když chceme stabilisaci hospodářskou, když chceme stabilisaci státní na celé frontě,že musíme míti také stabilisaci kulturní a musíme odčiniti bezpráví, které sestalo katolickým dětem ve školách, když za dnešní anarchie ve školství nemohoubýti vychovávány tak, jak rodiče si přejí. Náboženská povinná výchova prokatolické děti jest naším požadavkem a požadavkem majority našeho státu. (Odporna straně socialistů. - Výkřiky. - Hluk.) Dejte veřejným hlasováním o tomrozhodnouti a já vám tvrdím, že to referendum lidu bude zníti tak, aby naše katolickéděti byly vychovávány v katolické škole. To jest požadavek, od kteréhoneustoupíme, a máme-li z něčeho radost, (Sen. Dundr: Marné volání!) mámeradost z kulturního složení naší vlády a očekáváme, že v tom ohledu vláda nynějšísplní to, co jest požadavkem celé naší rozumné křesťanské veřejnosti. Aponěvadž máme ku vládě důvěru, budeme hlasovati pro její rozpočet. (Potlesksenátorů strany lidové.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Prvním řečníkem skupiny IV. jest pan sen. Reyzl.Dávám mu slovo.

Sen. Reyzl (německy): Vážený senáte! Dříve nežli počnu mluviti orozpočtu, chtěl bych něco podotknouti k vývodům pana kol. Mazance. Mluvil skoro 1 1 hodiny proti socialismu, proti dilníkům.Kroutil očima pro samou ethiku, ve skutečnosti však jeho řeč překypovala lží apomluvami o internacionále. Chtěl bych se pana kol. Mazance otázati, zdali je muznámo, co kdysi řekl Heine: >Každé slovo bylo nočník, a žádný nebyl prázdný<.Chtěl bych toho slova použíti s obměnou a říci: Každé slovo roh hojnosti; plnýjezovitského překrucování pravdy, a představuje-li si pan kol. Mazanec rohhojnosti jako nočník, pak nemám nic proti tomu. Myslím, že je to jedině správnáodpověď, kterou lze dáti řečníkovi, jako je pan dr Mazanec. (Výkřiky.)

Chci nyní přistoupiti k vlastní úloze, která na mne vznesena, promluviti kposlední kapitole rozpočtové, ke skupině finanční. Byl jsem r. 1917 jako návštěvníkgalerie, v rakouském parlamentě svědkem řeči tehdejšího agrárního poslance Udržala,dnešního ministra války. Pamatuji se zcela určitě, jak ve své řeči řekl: >Zde ješkoda každého poctivého slova< - totiž ve starém rakouském parlamentu. Bezděkymne již zde často napadl tento výrok pana ministra Udržala. Myslím, že se hodíještě více na československý parlament a obzvláště na jeho druhou komoru, senát.Víme, že na tom, o čem dnes jednáme, nic se nezmění. Radíme se po celé dny až donoci o tomto zákoně, který máme před sebou, a namlouváme si, že svými řečmi natom něco změníme. Též já jsem si vědom toho, že se mi nepodaří vás přemluviti,že rozpočet není takový, jaký by stát potřeboval. Též jsem si vědom toho, žerozpočet bude přijat tak, jak byl předložen, že všechna námaha je marná. Přes toje naší úlohou jakožto zástupců dělnictva, abychom tento rozpočet, jenž tolik jevychvalován jako umělecky kousek našeho finančního ministra, kterého za to většinovéstrany zbožňují skoro jako světce, abychom tento výrobek finančního ministra - je přeceve skutečnosti duší rozpočtu - podrobili bližšímu prozkoumání.

Na čem si naše dnešní většina nejvíce zakládá, je, že se tento rozpočetpodstatné liší od předcházejících, které jsme projednávali. Přiznáváme bezobalu: snad v technickém ohledu. Pan ministr financí předkládá nám dnes rozpočet,který jest 20 miliony aktivní. Zvolal jsem již v rozpočtovém výboru: Mohli jste totoplus vyjádřiti 40 miliony. Je to přece maličkost: potřebujeme jen výtěžek některéz daní, které jdou do set milionů, zařaditi částkou o 20 milionů vyšší. Vím všaktaké, proč toho neučinil, ačkoli beze všeho přiznal, že by to šlo učiniti.Neučinil tak proto, poněvadž by věrohodnost aktivity rozpočtu byla poněkudpochybnou. Věrohodnost byla by mnohem menší, nežli při menším přebytku. Panministr financí přiznal, že tohoto aktivního rozpočtu bylo lze docíliti jen jistýmnátlakem na naše hospodářství. Pan ministr financí přiznal, že máme daně, kterézatěžují hospodářství a že v prvé řadě dopravní daně rušivě stojí v cestěrozvoji našeho hospodářství. Prohlásil zcela správně, pokud zatěžujeme dopravudaněmi a pokud nedovedeme této dopravě uleviti a tím uleviti národnímu hospodářství,že stává se republika jaksi větší, jednotlivá místa vzdálenější, hraniceobsáhlejší, čímž zase zatěžujeme obchod v republice. Pan ministr financí je vtéto příčině velmi přístupný a připouští, že tento rozpočet není takový,který v prvé řadě může uspokojiti národní hospodářství. Ale od přiznání, žeto, co se nám zde předkládá, až do skutečného, pozměňujícího činu je dalekácesta. Nemyslím proto také, že pan ministr financí a většinové strany mohou a majíbýti tak pyšnými na rozpočet po stránce technické.

Příznačnou byla řeč zpravodaje pana ing. Bečky, bývalého ministrafinancí. Uvedl ve své správě ministra financí do značných rozpaků, kdyždovozoval, že nakladatelská společnost >Orbis< je něčím velice tajemným, že vrozpočtu nenalézáme o tom žádných výkazů, ačkoli je známo, že tato nakladatelskáspolečnost jest objektem státním a že je vydržována ze státních peněz. Oněkolika takových případech bylo promluveno během jednání o rozpočtu.

Rozpočet má tedy býti takový, aby nám demonstroval spoření ve státní správě.Ale zkoumejme v prvé řadě otázku, zdali je zcela správné, že rozpočet je stabilnía že ve druhé řadě rozpočet je takový, jaký odpovídá skutečným potřebámstátu. My socialisté víme, že tento rozpočet není ničím jiným, nežli výrazemmoci panujících tříd, že to není rozpočet, jenž uspokojuje všechny vrstvyobyvatelstva. nýbrž jen některé vrstvy obyvatelstva tohoto státu, a že tudíž mysocialisté z toho důvodu musíme proti němu bojovati. Ale i když se postavíme nastanovisko, že stát, jak dnes existuje, ačkoli nám nevyhovuje, přece by mohl mítirozpočet, který vyjadřuje jeho konsolidaci, pak není tomu tak ani s tohoto stanoviska,i vynasnažím se, abych vám na několika cifrách ukázal, že nějaká konsolidace zdeve skutečnosti není. V prvé řadě chtěl bych promluviti o věcech daňových. Víte,že jsme u berních správ měli obrovské nedodělky a lze již uvěřiti, že tyto úřadynejsou s to, aby tyto nedodělky vypracovaly, a že bylo potřebí podniknouti snad některévýjimečné kroky, aby z toho vybředly. Ale v jaké formě se to stalo je na pováženoua to obzvláště pro státní správu, která chce, aby se o ní věřilo, že chce jendobro státu. Víme dnes, že mnohým firmám odepsány byly daňové obnosy jdoucí dostatisíců, ba skoro do milionů, kde toho nebylo potřebí, a víme také, že následkemtohoto úbytku daní stát mra druhé straně vymáhal daně u nejchudších vrstevobyvatelstva, které těžce trpěly poválečnou krisí.

Letos prý věc s naším státním dluhem je poněkud jasnější, jak nám bylosděleno. Dnes shledáváme, že se seznam státních dluhů odhaduje na 35 miliard; rokuloňského, pamatuji-li se dobře, byla tato suma odhadována na 28 miliard.Poznamenávám: >odhadována<, neboť přesně neví nikdo, co náš stát dluhuje.Podle vývodů zpravodaje v této věci nemůže to také nikdo věděti, poněvadž to záležíhlavně od kursu dolaru a od stavu měny.

Když se již pan ministr financí snaží, aby rozpočet úsporami učinil aktivním,kteréžto úspory, jak již několik kolegů na to poukázalo, postihují právě tynejchudší vrstvy obyvatelstva, dělníky, pak bylo by lze se stanoviska pana ministrafinancí ještě leccos uspořiti, co v tamto rozpočtu zatěžuje státní hospodářství.Připomínám, že při poradě o rozpočtu ministerstva zemědělství pan ministr prof. Srdínkovýslovně konstatoval, že v blízké budoucnosti zatláčení síly koňské siloumotorickou bude znamenati problém pro stát. Ačkoli pan ministr Srdínko touznává a ačkoli také podal toto prohlášení, figuruje v jeho resortu pro chov konína rok 1927 obnos 22 milionů. Jsme-li již tak daleko, a víme, že chov koní vdohledné době bude míti pro stát malý význam, mohlo by se přece zajisté na těchtopenězích něco ušetřiti.

A nyní čistý výnos státních podniků! Když toto nové komerční zařízení ustátních podniků vstoupilo v platnost, bylo jako důvodu použito záminky, že se tytopodniky musí vypláceti. Dokud jsou ve státní správě, není to možno. Dobře,podniky vedou se nyní podle zásad obchodnického účetnictví, a my vidíme, že tytopodniky přesto se nevyplácejí. I když tyto podniky v rozpočtu figurují s čistýmziskem 1100 milionů Kč, dlužno povážiti, že tento čistý zisk pochází ztabákového monopolu a z třídní loterie, že to tedy ve skutečnosti jsou dávky,které platí obyvatelstvo, a že to nikterak není čistý výtěžek, poněvadž přecestát má v těchto dvou věcech monopol, nemá žádné konkurence a může žádaticeny, jaké chce. Následkem toho musí tyto podniky býti aktivní. O železnicíchčteme tak málo, slyšíme jen, že se nevyplácejí. Jestliže se tedy na základě novéhohospodářství v těchto podnicích dráhy nevyplácejí, lze snadno pochopiti, ženechtěli umlknouti pověsti o propachtování československých drah. Ale také u drahje tomu tak, že jsou to předměty státní správy, která se může ubrániti každéjiné konkurenci, takže tyto instituce nemuseli stanoviti konkurenční ceny. Není tedyžádným příznivým symptomem pro komercialisaci, že naše dráhy dnes ještě nejsouaktivní. Nechci mluviti o tom, co spadá do jiných oborů, chci však poznamenat, žepan ministr financí v rozpočtovém výboru prohlásil, že vývoz naašeho průmyslu dociziny obnáší více nežli jednu třetinu. Toho jsme se chopili a poukázali jsme nazcela falešnou vládní politiku, která nemůže dosáhnouti ničeho jiného, nežli ztíženítohoto vývozu. Upozornili jsme však také pána ministra financí ve výboru na to,má-li se již spořiti, že má se tak státi, kde to je možno. Upozornil jsem naútraty cesty delegace do Jugoslávie, myslím, že právem, neboť byla to zcela soukromácesta, kterou pořádalo několik stran našich zákonodárných sborů, a tuto zcelasoukromou cestu mohly si tyto strany již zaplatiti samy, aniž by si ji daly platiti odstátu. Obzvláště zajímavé jsou každoročně vývody našeho presidenta nejvyššíhoúčetního kontrolního úřadu. Tyto vývody pana presidenta bývají vždy velmikritické, i poznamenávám, že se tato kritika ani letos nelišila od kritiky, kterouprojevil v jiných letech k rozpočtu a ke státní správě. Jeho kritika vrcholí hlavněve výtce, že nejvyšší účetní kontrolní úřad nemá práva zkoumati doklady co dojejich, řekneme, vnitřní hodnoty, zdali dotčené sumy vydány byly také právem činic, nýbrž že tato kontrola se vztahuje jen na právo přezkoumání v normálnímsmyslu, tedy zdali doklady souhlasí. A také zde pan president vytýkal mnohé, co jiždříve bylo předmětem naší kritiky v senátě. To se týká v prvé řadě t. zv.virimentů. Jsou nehoráznosti v zemi parlamentárně spravované, poněvadž stavípovolení rozpočtu úplně na hlavu, poněvadž pak přece je zbytečno jednati o nějakémoboru, o nějaké kapitole, když dotčenému správci tohoto oboru jest úplně volno, má-lipříliš málo peněz, tyto peníze vzíti z jiného oboru, anebo uspoří-li něco, tytopeníze přikázati pro výdaje jiného oboru. Parlament mohl by si tedy, dokavad jsouvirementy dovoleny, svou práci uspořiti, nepotřeboval by se raditi o jednotlivýchkapitolách rozpočtu, nýbrž mohl by se právě tak dobře usnésti: >povolujeme 10nebo 11 miliard a páni ve vládě ať si to mezi sebou rozdělí, co každý potřebuje

Pan ministr financí prohlásil také v rozpočtovém výboru, že rovnováha rozpočtuby neměla žádné ceny, kdyby ji bylo docíleno nátlakem na hospodářství. Pánové,on si ve své řeči sám odporoval, když nám dokazoval, anebo chtěl dokázati, žedaň z obratu nelze odstraniti. Každý národní hospodář je dnes přesvědčeni, že národníhospodářství ve státě může se vzchopiti jen tehdy, když tato nejvýš škodlivádaň se zmírní, anebo zcela zmizí. Zamýšlená berní reforma této úlevy nepřináší,daň z obratu a přepychová daň se dále ponechává, a v zákoně, který nám dnes knovelisaci daně z obratu bude předložen, jsou dokonce velmi četná ustanovení oprotidřívějším ustanovením zostřena. Pan ministr financí tedy škodí sobě sám, kdyžvyslovuje toto tvrzení, že rovnováhy lze docíliti jen tehdy, nevykonává-li se žádnýpřemrštěný nátlak na hospodářství, dokud otcové nových berních zákonů tento nátlakneodstraní. Řečník přede mnou, kolega Havlena, již dnes prohlásil, že panministr financí při poradách o propachtování železnic prohlásil, že nemáme potřebíuzavírati půjčky v cizině, že jsme již tak konsolidováni, že své státníhospodářství udržovati můžeme z vlastních prostředků a že tudíž nelzejednati o otázce propachtování tak důležitého zařízení jako železnic cizině. Nato jsem pana ministra financí žádal, ježto přece jeho slovo ve vládě je směrodatným,aby, poněvadž přece z ciziny ničeho více nepotřebujeme, působil k tomu, by mnohémiliony, které jsme každého roku platili za propagandu v cizině, v rozpočtu bylyškrtnuty a určeny pro jiné účely. Tyto miliony pro zahraniční propagandu jsouvyhozeny tak dlouho, dokud cizinci, který k nám přijde, neukážeme, že jsme modernímstátem, který si cení kultury. Jen 2 příklady chtěl bych uvésti. Říká-li se, žese můžeme měřiti s každým kulturním státem, pak pravím já, že na příkladzdravotní poměry na mnohých nádražích u nás dokazují opak toho. Chtěl bych požádatipana ministra železnic, aby, až jednou pojede do Německa, zdržel se v Podmoklech ašel tam na záchod, na pissoir. Podmokly jsou přece velice významným pohraničnímnádražím, jímž ročně projíždí statisíce cizinců. Já sám jsem již tamslyšel velmi zvláštní projevy o poměrech v naší republice, když jsem se tam natěchto záchodech sešel s cizinci. Žádal bych pana ministra, aby tak také jednou učinila přijde k poznání, že naše miliony na zahraniční propagandu ničeho nepomohou,pokud nejprimitivnější věci u nás nezařídíme podle nového stavu této techniky,tak aby také cizinci před tím mohli míti úctu. Rentabilita železnic mohla by dnespřece býti aspoň taková, aby se vyřídily nejnaléhavější věci, které již předválkou byly zamýšleny. Nádraží v Rybništi mělo býti již před válkou přestavěno.Je to železniční uzel, kde se obyčejně v 8 hodin večer křižují 4 vlaky ve stejnoudobu. Tyto 4 vlaky stojí na 4 kolejích vedle sebe. Lidé, kteří chtějí nastoupiti dočtvrtého vlaku, musejí přelézati 3 vlaky. To je stav naprosto neudržitelný. Neminerok, aniž bych v rozpočtovém výboru pana ministra železnic na to neupozorňoval. Jižpřed lety byla nám slíbena náprava, ale nic se neděje. Toto nádraží, pod kterýmby bylo nutno zříditi tunel, nalézá se ve stavu, který nelze vypsati. Je velice načase, aby se železniční správa rozhodla tyto poměry změniti. Zcela zajímavé bylyvývody našeho pana ministra veřejných prací prof. dr Spiny. Vypravoval nám,že ministerstvo veřejných prací musí vystačiti se zcela určitou sumou, a že otázkulze klásti jen takto: čeho je více potřeba stavěti, školu anebo okresníhejtmanství? Zvláštní to otázka. Víme, co z toho vzejde, že se totiž vždy dokáže,že je mnohem potřebnější stavěti okresní hejtmanství nežli školu.