S tohoto hlediska se dívám na to, jak se věci vyvinuly před převratem a v jaké situaci jsou po převratě. My jsme byli skutečně rádi a uvítali jsme to s povděkem, když sociální demokracie zaujala positivní stanovisko po převratě, když uznal, že má určité závazky k národu. Jistě jsme s plným přesvědčením tehdy trvali na tom, aby koalice národní byla vybudována také za součinnosti socialistických stran. My jsme tehdá byli velmi slabí. Ve starém revolučním Národním shromáždění, právě v této místnosti, jsem cítili, jak nespravedlivě bylo tenkráte revoluční Národní shromáždění obesláno a jak jsme měli býti z národa vystrčeni. Celá věc patří historii, patří minulosti, o tom nebudu mluviti. Ale lid ukázal, kde jsou jeho sympatie a kam jdou jeho cíle. Lid sám se postavil proti šílenému boji protikulturnímu, který se zde vyvinul. A dnes bychom si mohli o všelijakých věcech mluviti snad už trochu klidněji a bez těch vášní, které nás tenkráte vedly, a mohli bychom si říci, zdali všecko to, co jsme dělali, bylo užitečné pro lid. Lid chce míti klid, práci a chléb a chce míti také klid kulturní. Nechceme žádných bojů, my odsuzujeme také všechny ty pokusy, které se tu dály, aby byl národ náš nábožensky rozštěpen a rozeštván. Lid chce klid, práci a chléb a je povinností každé vlády, aby se o to starala.

Řekl jsem, že se postavíme s veškerou rozhodností proti tomu, aby náš stát byl socialistickou republikou. Sociální politiku, ano, tu jsme dělali a budeme dělati dále. Socialistický stát nikdy, poněvadž to znamená hrob našeho národa a státu. (Tak jest!).

A teď zase, prosím, těm pánům upřímné slovíčko. Jakým způsobem chcete bojovati proti komunistům, když stojíte na témž principu, když stojíte na požadavku diktatury proletariátu, když stojíte na požadavku sociální revoluce, když to tady všechno posuzujete s hlediska třídního boje?

Ještě před dvěma roky, tuším, na sjezdě ostravském to bylo, prohlásil pan dr Meissner, že sociální demokracie není stranou sociálních reforem, nýbrž stranou socialistickou, to znamená, že trvá na tom, aby náš soukromohospodářský řád byl změněn v řád socialistický. Není-li zde rozdílu programového podle prohlášení pana dra Meissnera mezi komunisty a sociální demokracií, táži se, jak potom chcete, pánové, držeti svoji posici a svoji frontu proti komunistům? Ale to je vaše věc, my se do toho nepleteme. Věřte nám, že bychom ze srdce rádi viděli, kdyby sociální demokracie stala se rozumnou sociálně reformní stranou u nás, kdyby dělala sociální reformy, i kdyby byla hodně průbojnou, ale zásadně musí se zříci toho, co ji spojuje s komunisty. Pak je situace jasná a pak jsme se mezi sebou velmi sblížili: ale dokud toho nebude, potud je marno mluviti a nějakém postupu, který by sociální demokracii z té její politické mizérie vytrhl.

Já se nebudu o těch věcech již déle zmiňovati, jenom bych přece ještě rád některý citát zde uvedl. Je to citát z řeči, kterou měl dr Šmeral na schůzi v Brně v srpnu 1917, poněvadž to velmi jasně ukazuje, jaká byla tenkráte nálada - bylo to krátce po štokholmské konferenci - v kruzích sociální demokracie. Tenkráte byl dr Šmeral vůdcem sociální demokracie, a to, co zde cituji, bylo také v >Právu lidu< 24. srpna 1917 vytištěno. (čte): >Problém německý i v případěnaprostého vítězství bude pro dohodu do budoucnosti důležitějším než problémčeský. (Slyšte!) A myslíte, že by bylo pro ni na mírové konferenci takjednoduché, násilím vtlačiti tři miliony Němců sudetských do jakékoliv státníkonstrukce, ve které by se tito nacházeli pod cizí většinou a kterou by všichni dojednoho odmítali? Ne, byla by to horší otevřená rána na těle Evropy, než byloAlsasko-Lotrinsko, ve kterém počet obyvatelstva francouzského nečinil ani půlmilionu.<

Tedy zde máte krédo sociální demokracie před převratem. Já tedy velmi jasně chápu, že se zde pořád páni nemohou jaksi zříci té krásné naděje do budoucnosti, že přece jednou se octnou s komunisty v jedné frontě. Píše to kol. Stivín v brožuře, kterou vydal hned po volbách: >Proč republika stůně?< - Republika stůně jednak na komunisty, jednak na klerikály, kteří vyhráli při volbách. Ale důležité je, co povídá na stránce 23, jaká bude ta soustava vládní koalice, a píše (čte): >Sociální demokracie položila bolševikům otázku, jak chtějí využíti své číselnémoci v parlamentě. Připomenula jim jejich heslo: >Vlády dělníků a sedláků< a předvedlajim možnost utvoření takové vlády. Vláda by vypadala takto:< - to konečně není neznámo.

(Čte): >Tato kombinace by znamenala utvoření vlády, jež by měla vparlamentě většinu 70 hlasů, čili 35 nad polovinu. Vláda ta mohla by se tedy utvořitii tehdy, kdyby některá z menších skupin odřekla svou účast.<

A >Rudé Právo< po tom všem jednání, které zde bylo, odpovídá veřejně: >Myjsme nevešli na jednání, které nám sociálně demokratické vedení velmi dotěrněnabízelo, abychom společně s nimi posadili se do ministerských křesel Švehlovyvlády.

Tedy tak situace vypadá, když posuzujeme docela kriticky tu jednotnou frontu a kdyžsi uvědomíme, proč musilo za takových okolností dojíti k utvoření novéfronty, - nechci říci občanské fronty - ale k utvoření fronty stran, kterým záležína zdravém vývoji našeho státu. (Výborně!)

A nyní bych chtěl něco podotknouti s hlediska hospodářského k tomuto rozpočtu.Osm roků trvání našeho státu jest krátká doba, ale musíme si přiznati, že vesrovnání s okolními státy udělali jsme přece jen značný pokrok. Dělali jsme sicechyby, které se už nedají napraviti, ale aspoň jsme se poučili. Je to jako zlý sen,který je dnes již za námi. Jsme na cestě ke zdravé konsolidaci a stabilisaci našehostátu. Bylo by zbytečno, probírati zde jednotlivé položky. Výsledkem rozpočtu jesturčitý přebytek, sice malý, ale přece efektivní a myslím, že ho mohlo býtidocíleno pouze velkou vírou a nadějí ministra financí, že poplatnictvo snese i vroce 1927 nynější daňové zatížení. Ovšem pochybuji, že by to zatížení bylo možnoi do budoucnosti nejen s ohledem na jednotlivce, nýbrž i na stát. Nesouhlasil bych se všímtak, jak je to v důvodové zprávě uvedeno, že efekt finanční jest správnoposuzovati jen podle toho, kolik vypadá absolutně v našem státě veřejných dávek nahlavu; na stránce 4. důvodové zprávy se uvádí, že na příklad v Anglii připadána hlavu 2.570 korun, ve Francii 760, ve Spojených státech severoamerických asi 978, vBelgii 1.909, v Holandsku 994, v ltalii 460, ve Švýcarsku 393. Myslím, že tyto čísliceby se takovým způsobem neměly tradovati, poněvadž je potřeba rozeznávati mezistátem chudým a bohatým. Něco jiného znamená zatížení Amerického dělníka 978korunami, než zatížení našeho dělníka. Ten dělník americký i průmyslníkamerický snese po případě dvojnásobné i trojnásobné zatížení, o tomnepochybuji, ale u nás se to nesnese. Musíme si dobře uvědomiti, že sice nejsmezrovna nejchudším státem na kontinentě, ale že také nejsme tak bohatým státem, jaksi u nás někteří pánové představovali po převratu. Je znám výrok jednoho pána,který rozhodoval v našich financích, že prý náš stát je tak bohatý, že ho anisebe horší vláda nemůže poškoditi. To si musíme odvyknouti, a mohu říci, že sena to pánové dnes již dívají jinak.

My jsme - v tom je celý náš hospodářský problém - po Rakousku zdědili jednutřetinu obyvatelstva, jednu třetinu půdy, ale zdědili jsme dvě třetiny průmyslu. Tuovšem jest otázkou, jaký bude náš hospodářský rozvoj, jak si dovedeme opatřitinaši hospodářskou obchodní bilanci a zabezpečiti vývoz našich surovin a když nesurovin, tedy aspoň vývoz fabrikátů, to znamená vývoz práce. Do toho našeho výrobníhoa hospodářského procesu zasahuje někdy, v letech poválečných zasahovala zcela určitě,velmi rušivě měnová politika finanční. Dnes není sporu o tom, že pro nás takzvaná inflace nebyla žádným štěstím, že byla neštěstím, zhoubou, právě takjako radikální deflace byla zhoubou pro náš hospodářský život.. (Tak jest!) Nášstát konečně mezi těmi úskalími, mezi tou Scillou a Charibdou, proplul a žije dnespod heslem a ochranou stabilisace; a proto plně souhlasíme s těmi zákony a nařízeními,které umožňují Národní bance československé, aby byla skutečnou ochránkynístabilisace naší měny, a to nejen pro foro externo, ale také pro foro interno, cožznačí, že musí naše cedulová banka plniti úkol regulátora našeho hospodářskéhoživota. Po této stránce máme ještě mnoho nesplněných přání, ale také odůvodněnounaději, že v budoucnosti bude lépe.

Jedno bych si dovolil vytknouti. Co říci tomu, kdež cedulová banka na příkladneposkytuje lombardu ani na státní cenné papírny, mající sirotčí jistotu? Co řício nemožné censuře při povolování reeskontních úvěrů? 'I'o není opatrnápolitika finanční, nýbrž škodlivé opatrnictví. Tomuto opatrnictví máme také co děkovatiza občasné krise peněžní.

Na jednu neblahou stránku naší finanční politiky chci ještě poukázati. To je našepojišťovnictví. Bylo v zájmu našeho národního hospodářství, abychom zcela zbytečněa nerozumně dali koncese celé řadě cizích, židovských pojišťoven u nás, ač jsmek tomu nebyli nikterak nuceni žádnými smlouvami a závazky mezinárodními. V důsledkutoho vyvážíme ročně stamiliony hotových peněz do ciziny a co je nejhorším anejnebezpečnějším - snad si toho páni v našich vojenských továrnách ani nejsou vědomi- že celý náš průmyslový život jest dopodrobna kontrolován cizinou.

Nechci o tom obšírněji mluviti, ale velice prosím, aby to bylo na kompetentníchmístech velmi svědomitě uváženo. Jinde se vyhrožuje tomu, kdo by se dověděl onašich vojenských zařízeních, třebas Jenom v dílnách, ale na druhých místech, ato těch nejdůležitějších, dáváme na pospas skutečná vojenská tajemství.

K těm jednotlivostem bych ještě rád něco uvedl. Já jsem zdůraznil, že dělámesociální politiku. My ji budeme dělat. Nesmí nám nikdo říci, že bychom se stavěliproti sociálnímu pojištění. Naopak, my jsme byli první, bylo to v revolučnímNárodním shromáždění, kteří jsme zde s kolegou Valouškem podali návrh nazavedení sociálního pojištění, kdy na sklonku zasedání, v předposlední schůzipřišel kol. Johanis s návrhem na zavedení sociálního pojišťování. Paknám v >Právu Lidu< napsali, že děláme demagogii. Oni s tím přišli v posledníchvíli, ale to nebyla demagogie, to bylo v pořádku. My na tom budeme trvati dále.Sociální pojištění musí býti zachováno, poněvadž je to veliká charta svobodypracujících lidí. Kdo pracuje celý život, má právo, aby byl ve stáří zaopatřen.To je křesťanská zásada. (Sen. Zimák: Řekněte to také vašim kolegům v klubu!)Těm to nepotřebuji říkati, ti to mají v srdci. Já vám řeknu něco jiného,proti čemu my se stavíme, to jsou věci, které neohrožují existenci sociálního pojištění,nýbrž které je mohou ohroziti v jeho důsledcích. My chceme toto sociální pojištěnímíti zdravé, takové, které by bylo v zájmu lidu. My ho neděláme pro několik těchagitátorů a pro politické štvanice (Výkřiky socialistických senátorů.). nýbržpro lid, který potřebuje ochrany a zaopatření pro stáří. Zde mám několik dat zrozpočtu. Jde o přípravné práce k vybudování sociálního pojištění apreliminované náklady ve státních rozpočtech. A máme tam už na rok 1921 těchto nákladů400.000, na rok 1922 máme preliminováno 1,000,000 Kč, na rok 1923 zase 1 milion, na rok1924 400,000, na rok 1925 1 milion, na rok 1926 300.000 a na rok 1927 100.000, spočítejteto, dohromady to činí 4,200.000 Kč. Prosím, to bylo dáno na přípravné práce prosociální pojištění! Já jsem si vypsal, v čem asi tyto přípravné práce spočívaly:Předně v cestování v Německu a různých zemích, potom v poplatku za půjčení sčítacíchstrojů ze Státního statistického úřadu, remunerace některých úředníků, honorářněkterým pánům ve Všeobecném pensijním ústavu; na příklad dru Schönbaumovivyplaceno bylo 225.000 v roce 1924. (Výkřiky.) My se stavíme ovšem proti tomu,aby se takovým způsobem hospodařilo.

Mám zde jiná zajímavá data, a to kolik stál Mezinárodní ústav práce vŽenevě: v roce 1923 306.000 Kč, v roce 1924 150 tisíc Kč, v roce 1925 75.000 Kč, vroce 1926 100.000 Kč a na rok 1922 jest preliminováno 75.000 Kč.

>Sociální revue<, kterou nikdo nečte, která u nás má velmi malý význam: vroce 1923 115.000 Kč, v roce 1924 90.000 Kč, v roce 1925 90.000 Kč, v roce 1926 90.000Kč a na rok 1927 jest preliminována částka 85.000 Kč.

V ministerstvu sociální péče jest také knihovna, kterou opět nikdo nečte.Na ni bylo vydáno: v roce 1923 30.000 Kč, v roce 1924 20.000 Kč, v roce 1920 20.000Kč, v roce I926 25.000 Kč a na rok 1922 jest zařaděno 25.000 Kč.

Prosím, spočítejte si tyto obnosy a řekněte, kam jdou?

Zde máte podpory konsumním družstvům v sociální péči. Rád bych věděl, kolikjest podporováno družstev lidových, ale nemusím se ani ptáti, vím, že není anijedno. (K sen. Šabatovi): Pan kolega je ve Svazu hospodářských družstev, mohlby nám tudíž říci, dostala-li družstva lidová ze sociální péče nějakoupodporu?

Konsumní družstva dostala: v r. 1926 2,500.000 Kč, v r. 1924 1,500.000 Kč, v r.1925 1,500.000 Kč, v r. 1926 1,500.000 Kč a na rok 1927 jest zařazena částka1,200.000 Kč.

Prosím, to jsou obnosy, které se dávají na podpory a půjčky konsumním družstvům.

Existují také t. zv . rozhodčí komise v závodních výborech, o jichž působnostise v závodech mnoho neví, jenom že se někdy sejdou. (Výkřiky.) Na tytorozhodčí komise jsme dali - jsou to diety, které se členům platí - za rok 19232,800.000 Kč, za r. 1924 1,625.000 Kč, za r. 1925 200.000 Kč, za r. 1926 120.000 Kč ana r. 1927 jest preliminováno 100.000 Kč.

Spočtěte si ty to všechny obnosy a nedivte se, že lidé jsou roztrpčeni, chtějísociální pojištění, ale chtějí také míti záruku, že se takovým způsobemnebude zašantročovat jejich jmění. (Výkřiky.) To jest jedna kapitola, račtezjistiti, kam ty peníze přišly, mne by to velmi zajímalo.

Ústřední sociální pojišťovna zaměstnanců. Mám zde propočty této sociálnípojišťovny: V prvním roce přijímá dohromady asi 577.000. Kč, zůstává stav jmění482.000 Kč. To stoupá v druhém, třetím roce až v třicátém roce bude míti tatoústřední pojišťovna zaměstnanců 16.306,000.000 Kč kapitálu. Druhou jest pojišťovnaosob samostatných. Začne s 260.000 Kč a na konci 30. roku bude míti 6.095,000.000 Kč.Dohromady tyto dva sociální ústavy budou míti ve svých rukách soustředěno22.401,000.000 Kč. Já se ptám: Potřebujeme my takovým způsobem dělati kapitály apro koho? - a to je to nejdůležitější, kdo to bude míti v rukou. Nechci tu mluviti ootázce antisemitské, ale že víme, v čem jest nebezpečí. Nebezpečí našeho hospodářskéhoživota jest v tom, aby dva a půl procenta Židů neovládlo 14 milionů našehoobyvatelstva. (Tak jest! - Potlesk.) a prosím, kdo bude potom rozhodovati otěchto miliardách, které se tam nashromáždí? My nemůžeme k tomu klidně přihlížeti,aby se potom s tímto jměním nějak hospodařilo proti zájmům lidu. Tím senedotýkáme nikterak existence sociálního pojištění, ale žádáme, aby pojištěníbylo vybudováno na zásadách principu úhradového a nikoliv kapitálového. (Sen.Jarolim [německy]: Vy jste neslyšel, že Drozd kradl, když mluvíte o tom, že senehospodaří?) Prosím vás, přečtěte si soudní spisy a uvidíte, že odnášelza cizí viny, že tam kradl někdo jiný a ne on. Já bych vám to velmi doporučoval.

My musíme trvat na tom, aby všechny tyto otázky byly řádně projednán. A kdyžjsem se už zmínil o vážnosti senátu, ještě bych upozornil na jednu věc, která setýká také vážnosti senátu. My jsme v sociálně-politickém výboru, když sejednalo o požitkovém systému státního zaměstnanectva, odhlasovali jednohlasněresoluci - byli to páni i z komunistické strany, kteří hlasovali pro resoluci - aprosím, četli jsme v takové polooficielní knížce, kde píše jeden člen té úřednickékomise, která pracovala na požitkovém systému, že resoluce senátu pro něho nemájinak závaznosti. Nevím, je-li možno, aby takovým způsobem mluvil úředník, kterýjest přímo vázán tím, na čem se zákonodárný sbor usnese. Týká se to otázkycertifikatistů. Tam jsem ukázal na to, že stala se křivda při propočítání služebníchlet. Nebudu o těch věcech obšírně mluviti, poněvadž předpokládám, žejsou známy. Jde o to, aby se těm certifikatistům - jsou to úředníi, kteřístoupili do státní služby na základě dvanáctileté i delší služby vojenské a kteříkonali na vojně všechny úřednické práce - započítala vojenská služba. To senestalo při zákoně o propočítání let a nyní by se jim ještě podle požitkovéhosystému měla sraziti čekatelská doba pětiletá, takže by skutečně ztráceli nějakých9-12 let podle toho, do které kategorie patří. To je naprosto nespravedlivé vůči státnímzaměstnancům, kterým se vesměs všechna vojenská služba započítává. My jsme setoho ujali. Víme, že věci byly dosti odiosní po převratu, že se na ty staré úředníkymnozí dívali jako na Rakušáky. Měl jsem několikráte příležitost postaviti seproti takové divné představě. Kdo byl věrným a spolehlivým úředníkem zaRakouska, byl jím také po převratu. (Výborně!) A mohu říci z vlastní zkušenosti,poněvadž jsem poznal ty lidi v úřadech, že kdyby nebylo tohoto kádru pevných,zapracovaných a zdisciplinovaných státních úředníků nebyli bychom tak snadnopřevrat udělali byli bychom narazili na daleko větší potíže. A při tom, že konalivěrně své povinnosti, měli také české národní přesvědčení. (Tak jest!) Celářada mezi nimi také trpěla. Proto je tedy nespravedlivé, aby se po nich hodilo slovem>rakušáctví< a aby byli proto nějakým způsobem přímo persekvováni. Konečně názory,i ve stranách socialistických, se hodně změnily, poněvadž právě za socialistickéhoministra v národní obraně byl vypracován návrh zákona, aby se zavedly novécertifikáty pro ty poddůstojníky, kteří budou déle v armádě sloužiti. A když semluví dnes o délce vojenské služby, otázka není, bude-li zavedena 18měsíčni nebo14měsíční nebo 12měsíční, - sám považuji za velmi dobře možné, aby služebnídoba byla zkrácena - ale může býti zkrácena jen tenkráte, budeme-li míti pevnýkádr zapracovaných poddůstojníků. (Souhlas.) To je předpoklad zkrácenévojenské služby. Vojenští poddůstojníci, kteří dobrovolně budou dále sloužiti,budou sloužiti jistě jen tenkráte, když se jim za to něco dá, když budou viděti,že po 12 letech služebních nebo po delší služební době budou zaopatřeni někde vestátní službě, jako to bylo za Rakouska. Jiným způsobem to není možné. Nemůžemeod člověka žádati, aby se věnoval za nejnepříznivějších poměrů vojenské služběa po 12 letech byl vyhozen na dlažbu. To také zdůraznil ministr Stříbrnýsvého času ve dvanáctce státnězaměstnanecké, kde se o tom jednalo.

Tedy je nutno, když se mají certifikáty zase uváděti, povšimnouti si, jak se nato budou dívati noví certifikatisté, když vidí, co se stalo starým, jak staří byliodkopnuti. Měli sice v zákoně z r. 1872 na základě certifikátu právo, aby byli přijatido státní služby - a co se stalo? Po převratu se prostě právo nerespektovalo. - A comne nejvíce zabolelo a roztrpčilo, bylo, když jsem slyšel z úst zástupce vlády, žeprý to právo již dnes nebude už aktuálním, poněvadž celá řada těchrotmistrů-certifikatistů, bývalých poddůstojníků, prý již to právo ztrácítím, že se dožijí 42. roku věku.

Poděkoval bych se za takový výklad toho, co jest nabyté právo. Mám-li nabytéprávo, pak ho stát musí respektovati a ne říci: Počkáme, až dosáhneš 42ti let apak to právo ztrácíš! Mluvil jsem s pány ministry i úředníky v několika resortecha všude mne ujistili, že mají pro to velké pochopení a že také o to se budoustarati, ale že to jest věc ministerské rady a že v ministerské radě o ní budeznovu jednáno. Velice bych prosil, aby to, co je jejich dobrým právem, co také bylovysloveno v resoluci našeho senátu, bylo vládou respektováno. (Výborně!)

A když jsem u toho požitkového systému - nechci ovšem o tom mluviti podrobně, aleřekl jsem to s této tribuny při příležitosti projednávání požitkového systému,že jsme nedostali žádného propočtu o těch 750 milionech, které měla ta úpravastáti. Toho jsme nedostali, ačkoli jsme to urgovali v těch desítkách a dvanáctkáchněkolikráte. Myslím tedy, že bude velmi účelno, aby to vláda pověděla, jak vypadáto propočítání na základě provádění nového zákona.. Mám tu jeden obrázek asice jedná se o soudce, tedy o ty, proti kterým se vedl dosti tuhý boj také se stranyostatních vysokoškoláků, poněvadž se na ně ukazovalo, že dostávají více nežlijiní. Mám obrázek, jak vypadá dnešní provádění požitkového systému v oborusoudní služby v Čechách. Ty staré požitky dělaly k 1. říj~nu 1926 96,220.000 Kč,pensijní příspěvky staré dělaly 3,232.239 Kč, tedy efektivní plat, který dávalstát, byl 92,537.261 Kč.

Naproti tomu po převedení do nového požitkového systému vyplácejí se tyto požitky91,254.156 Kč, nový pensijní příspěvek je zvýšen následkem toho na 4,169.397 Kč.Rozdíl jest přibližně 1,543.000 Kč. K tomu přijde zvýšená daň z příjmů, kterádělá 2,842.609 Kč. Podle toho můžeme velmi snad no podívat se na to, jak vypadácelé provedení tohoto požitkového systému v oboru justiční služby v Čechách.Ptám se, kde potom jest těch 750 milionů, které isme dali na požitkový systém? Abylo by velmi záhodno, aby vláda také nám jasně tuto sumu propočítala, co dřívenemohla učiniti, poněvadž propočítání neměla, abychom to alespoň teď, když užjest to propočítání v praksi provedeno, viděli.

A když jsem u státních zaměstnanců a u sociálního pojištění, rád bych sezmínil o jedné věci, kterou myslím, budeme moci velmi snadno podporovati. My jsme sepostarali již o všechny pracující vrstvy, zaopatřili jsme je pro stáří ainvaliditu, ale na jednu, a to velmi důležitou složku našeho veřejného života, ismenevzpomněli. To jsou novináři. Vláda jim po léta slibuje, že i o ně bude postaránopro případ stáří vhodným starobním pojištěním. Sám president republiky po příjezdudo osvobozené vlasti vzpomněl našich novinářů a zdůraznil potřebu o jich zájmy sepostarati. Dosud mimo slibů novináři ničeho více neslyšeli, ačkoliv nikdo jejich záslužnépráce upříti nemůže. je věru na čase, aby vláda předložila konečně urychleněnávrh starobního potištění čsl. novinářů a zpříjemnila jim tak jejich úmornoua zodpovědnou práci, zmírnila starosti, vzpružila jejich síly, aby jim konečně dalato, co se jim tak dlouho slibuje. Vzorem nám může býti přátelská Jugoslavie. Tam onovináře se již dávno postarali. Následujme vzácného příkladu a zabezpečme našenovináře, splaťme jim konečně, co jsme jim dlužni.

K jednotlivostem mám dalších několik poznámek. jedná se o to, aby t. zv.provisionisté báňských podniků, zejména Slovensku, nebyli zkrácení o drahotní přídavkya výpomoce, kterých se jim dostávalo po čas války a po převratu a které měly býtisraženy na 30%. Myslím, že ministerstvo veř. prací sice jedná naprosto korektněkdyž odmítá přijmouti těch 17,300.000 Kč na svůj etát budgetní, poněvadž jest zákonemz r. 1922 vázáno vésti tyto podniky ve smyslu soukromohospodářskéhopodnikání. Nezbývá tedy, než aby tyto pomoci a přídavky byly vypláceny dáleministerstvem financí. A já bych v zájmu těch skutečně veteránů těžképráce se vřele za to přimlouval, aby se jim po té stránce vyhovělo.

V poslední době dochází k likvidaci soukromých dolů, které zůstaly státu dlužnyuhelnou dávku. Tyto dávky dosahují také mnohdy výše několika milionů a ačkolivdoly vybraly tuto dávku od svých odběratelů, neodvedly ji státu. Doporučuji ministrufinancí, aby nejen při placení uhelné dávky báňskými závody, ale i při vývozu adovozu, finanční úřady učinily všechna, opatření, aby tyto dávky byly zajištěnyvčas.

A pak ještě jedna věc, kterou bych zde rád uvedl. Je to otázka úrazových rent,které berou ti, kteří utrpěli úraz v letech předválečných. Je skutečně něcopřímo krutě nespravedlivého v tom, když se těmto lidem, těmto ubožákům počítáza základ výměry roční výdělek z doly předválečné, tedy přirozeně nepoměrněnízký proti nynějším poválečným mzdám a platům. V důsledku toho jsou i tyúrazové renty pranepatrné. Máme případy, že při 40%ní ztrátě pracovníschopnosti - to jest značně velká ztráta - je vyměřena renta 12.80 Kč měsíčně.To je při úrazu z roku 1892. Při úrazu z r. 1904 dokonce pouhých 5.43 K (Slyšte!),ba ještě při úrazu z roku 1912 při 25%ní ztrátě pracovní schopnosti jen 8 K25 hal. měsíčně. Tedy jistě je třeba, abychom v této věci také provedli nějakounápravu.

Nyní ještě bych se měl zmíniti krátce o otázce, která také rozvířila vposlední době naši veřejnou hladinu. To je otázka, co s našimi železnicemi. Majíbýti pronajaty, nebo prodány? Myslím, že věc nemůžeme posuzovati jen s hlediskatoho úzkoprsého, hospodářského, finančního. Já bych chápal, kdyby se jednalo ojednotlivce, že by si dovedl poraditi a dovedl mnoho ušetřiti tím, kdyby provedl to, očem se ve veřejnosti mluvilo, železnice prostě pronajal nebo prodal.

Vím. že by to pro stát bylo finančně výhodné, o tom nepochybuji, ale prosím,musíme posuzovati železnice s docela jiného hlediska. Zde neběží jen o podnikobchodní, fnanční, nýbrž také veřejný, na kterém je celá veřejnost zúčastněnaa kde je potřebí, aby z toho veřejného hlediska byla věc řešena. V ostatníchstátech, které jsou našimi blízkými i vzdálenějšími sousedy, je věc rozřešenavesměs ve smyslu státního provozu železničního. Výjimky tvoří jen Anglie aAmerika. Poměru v Anglii a Americe jsou ovšem docela jiné, které my ještě, jak jsemse s počátku zmínil, my chudý stát, proti nim nemůžeme napodobovati. V ostatních všechstátech je železnice v provozu státním. Když uvážíme všechny ty prospěchy, kteréželeznice přináší veřejnosti, když uvážíme, že ministerstvu financí odvádíznačný obnos - na rok 1927 je preliminován na 600 mil. Kč - tedy přicházíme i ktomu poznání, že železnice jsou velmi málo pasivní a že při účelné reorganisacicelé správy a provozu budou plniti velmi dobře svůj úkol. Chceme, aby železničníspráva byla vzornou, aby odstranila ještě ty vady, které tu jsou. Nebudu o těchvěcech podrobně mluviti, nejsem také odborník, ale myslím, když jsme jednou začaliventilovati otázky úspor a šetření ve státní správě, že bychom v oborudopravnictví, ať se to týká železnic, nebo pošt, nebo konečně ministerstva veřejnýchprací, účelnou organisací této správu mohli docíliti velmi mnoho personálníchúspor. (Sen.Ant. Novák: Nezřizovati nová oddělení!) Ano, zejména to, aomezovati se na ty nejdůležitější sekce, vymeziti vysokoškolákům skutečnéúkoly, které odpovídají jejich předběžnému vzdělání. Není potřebí, abyvysokoškolák dělal páce, které může zastati středoškolák, po případu i úředníkkategorie D. Takovým způsobem se dají věci velmi dobře reorganisovati, a budeme pakdaleko státně, vojensky, řekl bych i politicky klidnější, když budeme míti tentoohromný provoz ve státních rukách. (Tak jest!)

Ale na jednu věc chtěl bych ještě upozorniti pana ministra železnic. V rozpočtuna výstavbu budovy pro železniční ministerstvo máme zařazeno 50 mil. Kč. Myslím,že by se těch 50 mil. Kč mohlo účelněji dáti na vybudování spojky mezi našimipražskými nádražími, kde to jistě v zájmu provozu je nesmírně důležito a nutno.

A pak, prosím. Nedotýkám se tím, když to uvedu, nikterak spravedlivých požadavkůa staré tradice a zvyklosti, které mají příslušníci železniční služby, alepřece jen nemohu si představiti, že se může dávati uhlí za režijní cenu a na todopláceti. Režijní uhlí přece znamená, že prodávám za cenu, za kterou jedostávám. Prosím, ministerstvo železnic doplácí fakticky. V roce 1922 doplatilo jenna položku tohoto režijního uhlí 96,560.000 Kč, na rok 1923 58,867.000 Kč, na rok1924 39,216.590 Kč, na rok 1925 30,330.000 Kč, na rok 1926 26,870.000 Kč, na rok 192724,700.000 Kč. (Výkřik: Ten příděl toho uhlí je také hodně zredukován!) Jáse těch otázek nedotýkám.

Jsou ještě jiné věci. Na příklad bylo si mně venku stěžováno na to, žeželezničáři dostávají zdarma dovoz různého zboží, tedy řekněme na př.kukuřice, která se dováží zdarma pro příslušníky státních drah, a tím se vkonsumech snižuje cena kukuřice o 20 Kč, ale ovšem jen pro ty, kteří jsou přímoodběrateli železničních konsumů, nebo kteří to potom prodávají dále, což se takéděje. Nemluvím proti tomu, aby ti, kteří jsou v železniční službě zaměstnáni,také měli určité výhody, ale pořádek je potřebí udělati také v této věci.

Vážený senáte! Ještě něco chci říci. Je to otázka radiofonie a rozhlasu. O těchvěcech se mluvilo v rozpočtové debatě několikráte v poslanecké sněmovně, alemluvilo se o tom výhradně s hlediska kulturního, nikoliv po stránce národohospodářské,ač přece otázka ta je důležitá s hlediska právě národohospodářského. Tento průmyslje pro nás výnosnější, než průmysl automobilní. Podle světové statistiky připadájeden přístroj radiový ve Spojených Státech na 27 obyvatel, v Německu na 36, vAnglii na 26, ve Francii na 40, v Rakousku na 32, ve Vídni samé na 20, v Belgii na 35, unás na 84. Tedy průměr je 30. Při tom musíme počítati, že je zde asi 20% těchnepřihlášených, kteří odebírají, jak se říká, proud >na černo<. Ale i tak zRadiojournálu sebéře se na předplatném na 20 mil., jak se počítá, na r. 1927. Přírůstekpři průmyslu radiofonickém za r. 1926 se odhaduje podle sdělení Sdruženíčeskoslovenských průmyslníků radiofonie na 80 mil., na domácí průmysl připadá 25mil. a 35 mil. na dovoz. Z toho jest vycleno asi 18 mil. a to ostatní sem jde pod falešnoudeklarací, tedy skoro jedna polovina všech přístrojů. Je potřebí větší kontrolypři dovozu, kontrolovati, jak sem tyto přístroje přišly, je potřebí, aby seodstranila také velká nestejnoměrnost v celních předpisech. Máme na různé artiklycla 5 až 25 %. V ostatních státech, v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, chrání sisvou výrobu velice důrazně, energicky, vysokými cly a vyžadují potvrzení o tom, žedovážené předměty se nevyrábějí doma. Potřebujeme, aby pro domácí průmysl u nástaké se něco dálo, abychom své občanstvo vychovávali k tomu, že má v prvé řaděodebírati výrobky domácí a ne výrobky cizí, když ty cizí nejsou lepší, ale horší.