Zavádí se nyní pojištění proti živelním pohromám a zavádí se zase nesprávně. Pojištění proti živelním pohromám mělo býti vybíráno jako přirážka k dani pozemkové, kterou měly vybírati berní úřady. Tyto berní úřady ovšem budou. vybírati 15% z daně výdělkové a dají to zemědělským radám, kde nemáme žádného zastoupení. A obce budou vybírati ze svých přirážek k pozemkové dani 10% a budou to také dávati zemědělské radě. To mělo býti vybíráno při dani pozemkové jako přirážka na úhradu škod vzniklých krupobitím, proto nemusily býti zřízeny zvláštní útvary; ty okresní státní komise pro podporu v případě živelních pohrom, by byly rozdělily ty dotace, které by tu byly na to poškození.

Volby do zemědělských rad budou se odbývati příštího roku. Prohlašujeme znovu, že budeme považovati za násilí, když budou prováděny na základě dosavadního volebního řádu. Do zemědělských rad musí nastoupiti nové kurie, a to malých zemědělců a zemědělských zaměstnanců, které tam dosud nejsou.

Střední školství jest u nás opatřováno způsobem přehnaným. Rozparcelovali jsme velkostatky a máme je rozparcelovány, ale střední školství se neustále rozšiřuje, jako kdybychom ty velkostatky nabývali, nebo teprve nám rostly. Je to přímo obrácený poměr, tedy střednímu školství se dává všechno, ale tomu lidu zemědělskému za 8 roků neudělalo se nic, ani jediný krok kupředu. Těm lidem na venkově zůstávajícím věnujícím se potom zaměstnání domovinařskému nebo stávajícím se čeledíny nebo služkami, se nevěnuje úplně žádné péče, když vyjdou ze školy. Ani ne taková, jak je pečováno o dorost v živnostenských školách v Jiných povoláních. A toto bych považoval stejně za živnostenské povolání, jako jsou řemesla a jiné. Nic se v té věci nekoná.

Požadujeme také, aby zastoupení na bursách bylo změněno. Na bursách mají převážnou většinu kruhy obchodní. Rozhodují zvláště také o zemědělství. Požadujeme, aby tam bylo paritní zastoupení zemědělců a spotřebitelů; aby vliv na utváření cen tu byl větší. Zemědělec naprosto nemůže rozhodovati o tom, jaké jsou ceny zemědělských výrobků. O tom rozhoduje bursa, svět. Aby na bursy měl vliv, aby se neutvářely tak překotně, tak závratně, řekl bych tak katastrofálně ceny, to je věcí a zájmem zemědělství, a je to také zájem konsumenta. Proto je potřebí, aby na bursy přišli také paritní zástupci zemědělců a spotřebitelů.

Požadovali jsme také, aby pozemky obecní pronajímány byly pouze nejpotřebnějším, aby se nám nevyskytovalo neustále to, když jdou obecní pozemky do dražby, že jdou za dražícími také největší rolníci v obci a přihazují, aby ceny pozemků, které se draží, vyhnány byly do výše nesnesitelné. Nesnesitelnou výši nazývám tu, když za strych pozemku již dnes v obilnářské, a řekl bych hnedle v bramborářské oblasti platíme 350-400 Kč že strychu, tedy ne z celé 1/3 ha. Požadujeme, aby se kolonisace prováděla dále, když není možno, aby náš drobný venkovský lid nalezl práci v průmyslu, když není možno, aby se vystěhoval, umožněte jim, jak v zásadách. zákonů o pozemkové reformě bylo, aby se mohla aspoň část jeho kolonisovati do území, kde je půdy dosti, ale obyvatelstva málo.

Požadovali jsme, a bude také podána příslušná resoluce v této věci - je to specielně západočeský požadavek - aby provedena byla co nejdříve regulace řeky Úhlavy. Řeka Úhlava totiž, jako jiné říčky, rozvodňuje se každým rokem na jaře a na podzim. Jde územím klatovským, kde je několik chemických továren a záplava vod vyčistí jaksi ty žumpy a to všecko z těch chemických továren, vyzvednou se ty jedy, které jsou v jámách nashromážděny, roznesou se po lukách a polích níže položených a na tom území; kudy řeka protéká od Klatov k Přešticům, vyskytuje se neustále strašná slezinná spět. Všecko očkování proti ní nepomáhá a lidé tam přicházejí o dobytek, který nemohou zpeněžiti, ani pokud jde o kůži, ani pokud jde o maso. Všecko se musí vyhoditi, protože je to strašný dobytčí mor. Tomuto zamoření nebo otravování luk dá se předejíti jedině regulací .řeky Úhlavy, aby nemohla ze svých břehů vystupovati.

Má býti provedena lesní reforma. V r. 1923 byl připraven návrh vládního nařízení č. 53, podle kterého mělo míti ministerstvo zemědělství. po případě ředitelství státních statků, nebo pozemkový úřad právo provésti opravnou bonitaci lesů, když se pronajímají, pokud jde o ředitelství státních statků, že nemusí lesy kupovati za ceny, které jsou v tabulkách pro ocenění určeny, že ceny lesů jsou přebonitovány, že za tu cenu v tabulkách označenou nelze jich kupovati veřejným svazům. Tento návrh vládního nařízení leží v šuplíku některého ministra od r. 1923. Poněvadž má číslo 53, je viděti, že byl na začátku roku, avšak leží již 5 roků hnedle v šuplíku a nelze ho dostati ven. Jaké vlivy tu působí, nelze mi říci, ale je to také v zájmu státu, v zájmu obcí, okresů a zemí, aby se tento návrh vládnímu nařízení vydal. Pozemková reforma lesní se oddaluje a lesy se plundrují dále, a tak to jde, věci dospějí tak daleko, že dostaneme naprosto zničený brak, žádný výnosný majetek pro stát a obce.

Pokud jde o pozemkový úřad - výtky o provádění pozemkové reformy si ponechám, to přednáším každý rok uznával jsem vždy těžkosti, které tu jsou, a nikdy jsem si, jak víte, na pozemkový úřad nestěžoval, vím, kdybychom kdokoli prováděli ty těžké, zájmu osobního prospěchu se týkající věcí, že bychom měli potíže, a tak ustupuji od kritiky toho, co se děje při provádění. Ale chtěl bych říci tolik. Zaměstnanci dostávají buď odstupné, náhradu za to, že ztrácejí zaměstnání, anebo příděl a odstupné. Je přímo křiklavé, co se na pozemkovém úřadě děje. To odbytné, po případě pense, těm zaměstnancům se nevyplácejí třeba celá léta. Jsou případy, kdy byl příděl proveden r. 1923, ale zaměstnanci dodnes nemají své pense vyměřené, po případě odbytné vyplacené.

Pozemkový úřad, po případě ten fond pro zaopatřování zaměstnanců, béře si na svědomí, že nechává ty lidi umírati hladem, a umírají tam lidé, a tak nastává to, že peníze musí býti doručeny pozůstalostnímu úřadu, tedy okresnímu soudu, a tak ti lidé, ta matka, žena, po případě příbuzní, které on živí a kteří s ním strádali, nemohou těch peněz dostati poněvadž se hlásí také dědici ostatní, kteří s tím statkem nemají vůbec co dělati. To se týká jak odbytu, tak pense.

Lidem se nevracejí ani přeplatky, které někdo zaplatil! Pozemkový úřad od každého, kdo mu dluhuje za pozemek, vybírá 5% úrok, ale těm, kdo zaplatil více, než to stojí, a kterým přeplatek má vraceti, nedává ani úroku, nechává pense proti všem urgencím ve svém úřadě ležeti a ani haléře jim nenahrazuje. Zde je náprava nutná.

Hledá se vinník nastavších poměrů. Není ho potřebí hledati. Všichni ho známe, ale nechceme to přiznati. Kdo byl svědkem projednávání zákona o clech a kongrue, ten ví, kdo zavinil rozkol. Řekli jsme otevřeně, když si prosadíte svůj justament, ať se také o státní nezbytnosti staráte sami, s námi se o ně starati nemůžete, leda že byste tyto příkré věci odstranili. Nechce se odstraniti clo ani kongrua, dobře. Musíte se tedy o to starati sami a nevyčítati, že s vámi nejdeme.

Řekl bych, jak je možno vyčítati někomu, když jsem mu zapálil doškovou chalupu, že on si všechno nevynese. Jak je to možné, abych mu to vyčítal; když Já mu zapálil chalupu, měl jsem mu to alespoň pomoci vynášeti. Nemůžeme dávati vinu tomu, komu já chalupu zapálil, nýbrž tomu, kdo mu ji zapálil. Chalupu v našich poměrech zapálila politika agrární.

Republika a lidé platí tuze draho celní a kongruový Justament a bylo by dobře, kdyby se věci nezhoršily. Vyčítá-li se nám, že my jsme také volali Němce do vlády, totiž za Tusara, německé soudruhy, po případě německé agrárníky, tož, prosím, rozlišovati laskavě. My jsme národnostně snášenliví a měli jsme právo volati soudruhy, po případě agrárníky do vlády. To jsou také lidé národnostně snášenliví, ti by nedělali politiku klerikální a zpátečnickou, jaká se dělá teď, ti by nebyli dělali republice ostudu za hranicemi, jako se dělá teď, to by byl býval jiný poměr, takový ideální také pro pány agrárníky.

A teď bych řekl, pokud jde o ten poměr "luďáci-Němci". Nikdo se s nimi nevyrovnává. Platí se jim už teď a musí se jim platiti. Myslím, že se ani Němcům neplatí, ale ľudákům se musí důrazně dělati všemožné ústupky. Pánové, to chcete dělati neustále, neustále platiti a vyrovnání nedělati a na konec to vyrovnání také udělati? Nic takového není rozumnou politikou. Mělo se napřed jednati o vstupu do vlády, vyrovnati se s luďáky .a pak se jim nepotřebovalo dělati žádných ústupků.. To věčné placení je kromě toho neprospěšné pro lid i stát. Počínání koalice nás nemýlí a. nezmýlí. Chápeme, že všechno, co je protilidové, musí býti provedeno rychle. Víme, že nemůžete měniti sociální pojištění týden před volbami, že to musíte udělati rychle, .aby se na to do voleb zapomnělo. Musíte zhoršiti bytový zákon, vzíti vojákům volební právo, vezmete jim drahotní přídavky, kongruu jste udělali, uděláte také konkordát, ale všechno to musí se díti rychle, aby se lidu mohlo před volbami zase kašulírovati, že jedině vy máte zájem jeho na zřeteli a že se budete o tento lid starati. Lid však nezapomene; omyl z 15. listopadu bude zde státi jako vykřičník do budoucna. Lid si myslil, že je lhostejno, jde-li k volbám nebo ne, volí-li lidovce, sociálního demokrata, národního demokrata nebo agrárníka, teď se však ukázalo, že volební právo a hlasovací lístek je nástrojem, který řeže do vlastního masa, když se špatně volí. Lid nebude tedy již lhostejným, dostane-li hlasovací lístek, neboť ví, že se ho zneužilo klerikály, agrárníky, zkrátka že se zneužilo hlasovacího lístku chudého člověka . Ten člověk si rozmyslí, koho má napříště voliti, a my dokážeme, že dovedeme ještě bojovati. Myslí se, že jsme zburžoasněli, ale tomu není tak. Není-li boj ještě dosti otevřeným, je to tím, že musíme bojovati na dvě strany, totiž s komunisty nalevo a s vámi napravo. (Sen. Šturc: Děkujeme za doznání!) Že s vámi musíme bojovati, to dokazuje Rusko. Vždyť vy jste tam nebili carismus, ale sociální demokracii a essery, vy jste nebojovali proti reakci panské, ale socialistické a musíte . . . (Sen. Šturc: Také. budeme!) O tom přece nerozhodujete vy, nýbrž někdo jiný. Nejde pouze o to, co vy si myslíte, ani o to, co my myslíme, nýbrž o to, co si myslí lid a ten podle mého názoru uzná, že proletariát, když byl jednotným, také něco zmohl. S vámi frontu dělati nemůžeme, vy s námi také ne, musíme jeden druhého překonati, lid musí dostati rozum.

Československé celní a koaliční strany nesou velkou odpovědnost před přítomností i před budoucností, pokud jde o samostatnost našeho státu. O demokracii v této republice s vámi nemluvím, pouze o udržení této republiky. Tuto ohromnou odpovědnost před dějinami máte, ale mám obavu, že si této odpovědnosti vědomi nejste, což je to nejhorší. Tím končím. (Souhlas stoupenců řečníkových.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Koutný. Uděluji mu slovo.

Sen. Koutný: Dámy a pánové! Slavná sněmovna poslanců schválila rozpočet podle návrhů pana ministra financí. Schválí jej i většina senátu. Tím vlastně dosvědčí všemu voličstvu, že po zkoumání skutečně také seznala, že letošní rozpočet jest aktivní 20 mil. Kč, t. j., že po zaplacení všeho, k čemu je stát zavázán zákony anebo i jinými důvody, zbude po hospodaření za celý rok 1927 20 mil. Kč. Tak rozumí aktivitě prostí lidé, nerozumí jí však pan ministr financí. V důvodové zprávě k vládnímu návrhu finančního zákona vykládá pan ministr, že jsme byli aktivní také loni, ale jinak než letos. Kdybychom byli aktivní letos na týž způsob jako loni, tak by to prý nedělalo 20 mil. Kč, nýbrž 557 mil. Kč. Loni jsme totiž zaplatili investice státní z úvěru, byli jsme aktivní, ale na konci roku jsme neměli přebytek, nevzrostly nám hotovosti, nýbrž dluhy. Státní dluh vzrostl za loňský rok o 1.173633.172 Kč, z hospodářství státního za tento roh, odečteme-li vzrůst dluhů, založených na mírových smlouvách činí tento vzrůst asi 800 mil. Kč. Letos budeme platiti investice ze státního rozpočtu, aktivita má však jinou ránu.

Podle platných zákonů a nařízení by podle doznání pana ministra měl činiti náklad na péči o invalidy o 145 mil. Kč více, nežli je v rozpočtu. O to je tedy náš rozpočet pasivní, poněvadž má býti sděláván na základě zákonů již platných, a ne na základě zákonů, které teprve budou předloženy sněmovně. Na učitele by potřeboval pan ministr vedle toho, co v rozpočtu má, podle své vlastní důvodové zprávy 370 mil. Kč. Tyto náklady patří sice formálně do rozpočtu zemských, má je však platiti stát. A jestliže na ně není pamatováno ve státním rozpočtu, pak je to ve skutečnosti opět pasivum, jen že ukryté.

Vojenský rozpočet byl snížen. Pan ministr však doznává v důvodové zprávě k finančnímu zákonu, že je to snížení pouze formální. 315mil. Kč má býti opatřeno dodatečně zvláštním zákonem o fondu zbrojním. Je to tedy opětně pouze ukryté pasivum. To dělá dohromady 835 mil. Kč. Odečteme-li od toho 20 mil. Kč přebytku rozpočtového, dostaneme skutečné pasivum rozpočtové 815 mil. Kč, které mají býti kryty na základě zákonů, o nichž pan ministr pouze předpokládá, že budou těmito sněmovnami teprve přijaty. Tvrdí-li pan ministr, že rozpočet je aktivní, pak to činí pouze na základě toho, že považuje za jisté, že vládní většina spolkne všechno, co jí vláda předloží. Neobává se, že páni senátoři a poslanci z vládních stran budou přemýšleti o invalidech, o navržených úhradách pro platy učitelské, o zbrojním fondu, počítá pouze, kolik má zajištěných rukou pro hlasování. Že by vládní senátoři a poslanci měli také mozky, to ho zřejmě nezajímá. Páni, kteří hlasují pro tento rozpočet, dokazují pouze, že s tímto názorem pana ministra financí souhlasí, že skutečně nezáleží v těchto sněmovnách na počtu hlav ve státní většině, nýbrž na počtu rukou.

Jako letos, tak i také příštím rokem pracující občanstvo měst i venkova nebude si naříkati na malé daně. Projednávaný finanční zákon bohatým Čechům, Němcům, Maďarům a Polákům, ať již křesťanským nebo židovským, rozhodně neukřivdí. Proto také všichni ti Švarcenberkové, Mágnisové, Kramáři, Rothšildi, Berchtoldi, Liechtensteinové, Wilzckové a ostatní fabrikami, velkostatkáři a velcí peněžníci mohou býti s poměry v demokratické republice úplně spokojeni.

Ministerstvo národní obrany má v rozpočtu pouze 1.320,000.000 Kč, zvýšených, jak jsem již řekl, o 315 mil. Kč na věcnté výdaje. Zvýšení je patrně proto, že vojákům snížen byl žold a nyní se také dějí přípravy, aby jim bylo sebráno i volební právo. V první číslici je zahrnuto i Kč 232.400 na poštovní holuby a za gumu na běžnou potřebu, 4,000.600 Kč. Dosavadní výdaje na československý militarism jsou skutečně úctyhodné. Tento špás vyjádřený v číslicích vyhlíží takto: Roku 1919 Kč 623 mil. - statisíce ani čísti nebudu - r. 1920 Kč 1.212 mil., r. 1921 Kč 2.368 mil., r. 1922 Kč 3.118 mil., r. 1923 Kč 2.225 mil., r. 1924 Kč 2.299 mil., r. 1925 Kč 1.815 mil., r. 1926 Kč 1.931 mil., r. 1922 Kč 1.320 mil. a plus věcné výdaje r. 1922, 315 mil., dohromady 17.884,734.495 Kč. Neproduktivní vojáčkování, střílení Pánu Bohu do oken v manévrách a nástroje na mordování lidí strávily za 9 let trvání Československé republiky právě tolik, jako činí výdaje státních rozpočtů za 2 roky. Je nesporné, že 18 miliardami zmírnilo by se tolik bídy a odstranilo velmi mnoho zla. Tisíce lidí nemá kam hlavu položiti, krčí se ve sklepích, v šopách, starých vagonech, na půdách a všelijakých špelunkách, protože není dostatek bytů, najmě malých. Kdyby se těch 18 miliard Kč dalo na stavbu, tož postavilo by se 596.152 rodinných domků po Kč 30.000. Počítáme-li průměrně s pětičlennou rodinou, tak dostalo by přístřeší 2,980.785 obyvatel. (Sen. Šturc: 1/7 všeho obyvatelstva ve státě!) Když uvážíme, že Praha podle sčítání lidu r. 1921 měla 676.657 duší, tak za těch necelých 18 miliard, hozených do chřtánu militarismu, mělo by na 600.000 rodin, to je pro obyvatelstvo 4 velkých měst jako je Praha, své vlastní bydlení. V každém případě mohly by se za ty peníze postaviti několik vzorných nemocnic, škol, chudobinců, odvodniti několik tisíc měřic pozemků, zregulovati přítoky řek, nebo při nejmenším tři roky by nemusili občané Československé republiky platiti daně, nepočítáme-li cla. Už jenom z toho důvodu nemůžeme jako zástupci pracujícího lidu měst a vemkova hlasovati pro tento rozpočet.

Také soudnictví by zasluhovalo, aby tu o něm bylo mluveno a zejména o persekuci komunistické strany mohli bychom přednésti několik růženců stížností. Zmíním se pouze o jednom případě. Vavřík František, kovář z Veletin u Uh. Brodu v rozhovoru na schůzi sedmičlenného výboru kovářských mistrů, konané 5. května 1926 v Uherském Brodě řekl, že vládní strany rozdělily si před volbami r. 1925 23 mil. Kč. Byl proto pro "pobuřování" na základě výpovědi jediného svědka - ostatní nic neslyšeli - odsouzen k 5dennímu vězení. Státnímu zástupci to bylo málo a proto se odvolal a krajský soud v Uh. Hradišti zvýšil Vavříkovi vězení na 10 dnů. Fakt, pro nějž byl Vavřík odsouzen, konstatoval všechen nevládní tisk a nebyl pro to ani jediný redaktor stíhán, rovněž nebyli zavřeni censoři, kteří toto pobuřování bez závady v novinách - z nichž Vavřík tuto skutečnost čerpal - propustili.

Neméně zajímavý případ přihodil se 21. listopadu 1926 v Bylnici na Vláře. Na týž den svolala tam komunistická strany na "Mýto" veřejnou schůzi lidu, kterou náš stoupenec Rich. Žižka řádně oznámil a kterou okresní politická správa v Uh. Brodě přípisem ze dne 24. listopadu 1926, čís. 29682, vzala na vědomí s upozorněními: "Za udržení pořádku a pokoje se činíte osobně zodpovědným". Místo posl. soudr. Mikulíčka přišel na schůzi soudr. Bimka z Hodonína. Než svolavatel Žižka schůzi zahájil, komisař z Uh. Brodu její konání zakázal s odůvodněním: "Jelikož se nedostavil ohlášený řečník posl. Mikulíček". Všechno vysvětlování a poučování se strany svolavatele referenta, že jednání komisařovo je nezákonné, neobvyklé a za Rakouska nemožné, bylo marné. Poté se část účastníků rozešla a část jich zůstala v hospodě roztroušeně okolo stolů. Za chvíli vpadli do hostince ozbrojení četníci a vyháněli klidně sedící občany ven. A k dovršení této provokace a neznalosti shromažďovacího zákona tohoto komisaře, začali četnicí občany zapisovati patrně proto, aby je pro nic ještě šikanovali honěním po soudech. - Zvláštní je, že intervenující komisaři okresní politické správy v Uh. Brodě téměř každou schůzi komunistů rozpustí, patrně se domnívají, že tato část republiky je kusem zaostalé Asie. (Místopředseda dr Krčméry převzal předsednictví)

I jinak zakusí naši dělníci, domkáři, malorolníci na venkově sekatury od některých úředníků a zřízenců. Nedosti na tom, že exekutoři mají zase na dědinách solo jako za Rakouska, pracující občanstvo jest ještě jinak sekýrováno a pronásledováno. Tak na př. dělníka Ondrůše v Lipově u Strážnice, živitele tří dětí, sebrali finančníci a odvedli do Uh. Hradiště a zavřeli proto, že u něj na hnoji našli trochu výpalků. Totéž se stalo v téže obci malorolníku Fr. Žákovi, otci čtyř dětí, a malorolníku Fr. Daňkovi, živiteli 2 nezaopatřených dítek, jelikož prý u jednoho z nich našli starý nepotřebný kotel na pálení slivovice, který byl však u úřadu řádně přihlášen, a konečně prý nalezeny byly u nich rovněž nějaké výpalky. Všichni tito drobní lidé jsou už od 21. listopadu 1926 v hradišťském kriminále ve vyšetřování .(Slyšte!), zatím co velcí zloději a všelijací gauneři okrádají chudobu i republiku o miliony a jsou na svobodě. Na Strážnicku financ Pavlík, když ohrazovala se chudá žena proti jeho nesprávnému jednáni, tak se na ni osopil: "Babo mlč, nebo skapeš, jak ten v Lhotě". - Jistě každý uzná, že těmto odstrkovaným chudákům velmi těžko se zpívá: "Kde domov můj?".

Předsednictvo senátu rozvrhlo státní rozpočet k projednávání do 4 skupin. Škoda, že neustanovilo skupinu pátou, která by pojednávala výhradně o censuře v Československu a na Moravském Slovácku zvláště. Censoři rakouští byli hotovými anděli naproti censorům nynějším. Na př. takový censor byl v Přerově, musil se zcela určitě učiti zedníkem a specialisoval se na bílení. (Veselost.) Tak např. v časopise "Slovácku" ze dne 18. listopadu 1926 čísle 134 vykuchal stať: "Spiónážská provokace".

(Čte): "Ústřední sekretariát a orgány strany, stejně jako jednotliví soudruzi jsou nyní neustále terčem pozornosti nejen reakčního tisku, ale všech možných špiclů, jichž počínání shoduje se v jednom: předstihují v blbosti všechno očekávání a všecky dřívější podobné pokusy. Nebudeme vyprávěti o provokačních plánech, které jsou proti nám namířeny. Víme o nich a ponecháváme si to pro příhodnou dobu. Náš čas přijde. Vždy, když se pracuje prostředky takového druhu, jako se to děje proti naší straně měrou stále stupňovanou, musí se dostaviti opak toho, co lidé těchto prostředků používajících zamýšleli. Kdo sklidí fiasko a kdo bude konečně v roli žalobce, ukáže se stejně, jako v případech dřívějších, protikomunistických špiclovských afér." Nejhloupějším báchorkám vládního tisku počínajíc "Nár. Listy", "Venkovem", "Prager Presser" a konče "Právem Lidu" a "Českým Slovem", říkáme jen toto: "Máme skutečně starosti a obavy, ale jen o to, aby naši nepřátelé konec konců těchto metod nezanechali, neboť může-li nám něco před veřejností prospěti, pak je to hlavně ničemnost prostředků používaných proti nám a naopak, naše smělé, pravdy se nebojící doznání cílů a prostředků v boji za lepší osud dělnické třídy a všech pracujících vůbec."

Dále se nelíbilo okresnímu hejtmanovi v Přerově dr Bočkovi ve "Slovácku" v č. 136 ze dne 23. listopadu v úvodníku "Dějí se to pěkné věci" toto:

(Čte): "Svádět na komunisty, že oni udělali ten zákon, že oni za to vzali miliony, to by pánům nikdo nevěřil. Tož když to jinak nejde, musí se aspoň proti komunistům s něčím vyrukovat, aby se obrátila pozornost lidu od této aféry. Na komunisty se přišlo zase s obviněním ze špionáže. Občané mají dostat zlost na komunisty a mají nechat skandální aféru s kolaurskými velkostatky mimo svoji pozornost. Tak pracuje dnešní klika v Československu, která jest již pověstná v celém světě a udělala tak Československu opravdu reklamu, jakou nemá žádný stát. Kromě této aféry stala se příhoda, která odhaluje úžasné poměry v "republikánské" spravedlnosti."

A konečně v témže článku dorazil censora konec, v němž se praví:

(Čte): "Říká se, že černoši z Afriky už jsou na cestě, aby se podívali na ten Československý stát. Jest opravdu čas, aby zde již byli. Jenom aby se jim neudělalo špatně!"

Redakce samozřejmě upozornila na censorovo řádění své čtenáře lokálkou, v níž konstatovala, že letos již po třináctkráte zalíbilo se censorově koze, aby se ve "Slovácku" popásla. Proto po čtrnáctkráte zabavil ve "Slovácku" v č. 137 ze dne 25. listopadu 1926 lokálku:

(Čte): "Po třináctkráte v tonuto roce se censorova koza pásla ve sloupcích našeho "Slovácka". V posledním čísle jí zachutnal náš úvodní článek, v němž jeho pisatel činil logické závěry z faktů, že k vůli tomu, aby se monarchista Cyril Koburk mohl státi vlastníkem ohromných statků na Slovensku, utvořen byl zvláštní zákon >lex Cyrill<, a z případu o ministerském autě, které záhadným způsobem připravilo o život občanku Larisovu".

V článku nám bylo dokonce zabaveno známé rčení presidenta Masaryka, že na náš vlastní stát se budou jezdit dívat černoši až z Afriky. Je nám záhadou, proč nám censorova koza spolkla i toto Masarykovo rčení, které zvláště za našich dnů nabývá tak nebývalého významu.

Na konfiskování novin a publikací naši republikánští censoři mohli by dostati patent, a kdyby se mohli pořádat závody, tak jsem přesvědčen, že by vyhráli první cenu, jak o tom svědčí censorem zprasené "Rudé Právo".

V rakouském parlamentě pravil o censorech posl. dr Soukup:

"Konfiskování novin je sprosťáctví. Ba, je to zločin. když lecjaký erární trouba opováží se nám komandovat, co psát smíme a co ne!" A neméně výstižně na říšské radě o censorech vyjádřil se posl. Schönerer: "Co takovému volu napadne, má býti pro nás rozhodující!" Nemyslíte, že uvedené je na československé censory jak ušito? Nemohu také přejíti mlčením to stálé volání pokrokových agrárníků a národních demokratů, jakož i nepokrokových klerikálů a jiných státotvorných stran, aby komunisté byli ze služeb státních a veřejných vyházeni a strana rozpuštěna.To tu již bylo všecko za Bacha, Metternicha, Bismarka a jiných státníků, a nepomohlo to. Když nás nechcete a odpíráte nám práva a právo na život, tak zbavte nás i povinností, třeba výzvou tohoto obsahu: "Žádný komunista nesmí býti vojákem a případní komunisté musí ihned domů do civilu." Tak byste se nejsnadněji zbavili všech nespolehlivých živlů ve vojsku. Další výzva mohla by míti toto znění: "Kdo je organisovaným komunistou, nesmí platit žádné přímé ani nepřímé daně, žádné přirážky a žádné dávky. Kdo snad jaké platil, tedy je stát všem komunistům vrátí." Tím byste měli občanstvo pěkně od sebe oddělené a věřte, že byste si nás tím nepohněvali. - Nevěřím, že byste výzvy toho druhu vydali, poněvadž by vám mnoho lidí na vojně nezůstalo, a potom byste byli vůbec bez daní a mohli byste zapakovat. (Sen. Sochor: Gajda je ještě k dispozici!)

Pan sen. Kopřiva rovněž tu lámal kopí, aby se proti protistátním živlům energeticky zarkočilo, jako proti nepřátelům republiky. Takovéto hásání panu Kopřivovi, jako soupenci korprace, hlásající lásku k bližnímu, rozhodně nepasuje. Ač pan Kopřiva chodí pilně do kostela, je tam velmi nepozorným, neboť jinak by mu nemohlo ujíti často hlásané svaté evangelium ježíše Krista, podle sepsání sv. Matouše v kap. 5., verš 14, kde se praví: >Milujte nepřátele své, dobře čiňtetěm, kteří vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás pronásledují apomlouvají vás.< Totéž doporučuje všem pravověřícím křesťanům evangelista Lukáš v kap. 6, verš 27. a 28. Podle tohoto jasného ustanovení zakladatele křesťanství neměli by nám protistátním živlům vůdcové věřících křesťanů zlořečiti a štváti státní správu proti nám a našim stoupencům, aby je ze státních a veřejných služeb vyhátëla a tím zbavila je a jeich rodiny chleba, ale modliti by se měli za bolševiky, aby se vrátili k těm, u nichhž jee p. Kopřiva. Tušším, že se hodí na vás kap. 7 evangelisty Marka, verš 6. a 7.: >Dobře prorokoval Isaiáš o váspokrytcích, jakož psáno jest: >Lid tento ctí mne ústy, ale srdce daleko jest odemne<.

Z řečí našich stoupenců tu přednesených je prokázáno, že jednání soudů, úřadůfinančních i politických vůči chudému lidu je šlapání i těch zákonů, jichžúcty se měšťáci stále dovolávají. Je to jednání třídní, zaujaté, tak jako jetřídní a nespravedlivý tento rozpočet, který zatěžuje pracující občanstvo a projehož uzákonění hlasovati nebudeme. (Potlesk na lavici komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Následujícím řečníkem je pansen. Havlena. Dávám mu slovo.

Sen. Havlena: Slavný senáte! Do hospodářské skupiny státního rozpočtu,který právě projednáváme, náleží také rozpočet železniční. Projdeme-li vysvětlivky,kterými je rozpočet ministerstva železnic podepřen, seznáme, jak velikého rozsahu jetento jedinečný státní podnik, sloužící svými tratěmi a provozem k udrženíživota hospodářského a kulturního uvnitř republiky, i ve zprostředkování sezahraničními státy. Představíme-li si, v jakém rozsahu je tento podnik zaměstnavatelem,jak velikým jest odběratelem a zákazníkem domácího průmyslu všech oborů, coznamená v ohledu finančním, pochopíme, že i kruhy kapitalistické, kruhy finanční,projevují o něj zájem a činí pokusy vymknouti jej z rukou státu a uchvátitijako přrdmět soukromého finančního vykořisťování. Od nějaké doby udržují seve veřejnosti stále zprrávy, že agenti a vyjednavači cizího i domácího kapitáluslídí a činí pokusy, zdali, jakým způsobem a za jakých podmínek by získaliželeznice do svého soukromého obhospodařování a vedení. Je to jeden z manévrů,které jsou podnikány i v jiných státech proti státnímu železničnímu hospodaření.Znamená to, že upíři velkokapitalističtí obrrátili své zraky a svou slidičskou aziskulačnou honbu po nové oběti. Je tzo životním posláním kapitalismu, polykatistále nové oběti a nové si vyhledávati bez ohledu, zdali sociální, kulturní anárodní statky vůbec budou hluboce dotčeny o rozvráceny. Již od nějaké doby jevedena kritika proti hospodaření na státních drahách našich s patrnou tendencívyytvořiti náladu proti státní správě železniční a pro předání státních drahnějaké soukromé společnosti. Takové snahy se projevují vždy nenápadně. Nejdříveu finančního a bankovního kapitálu, uvnnitř kruhů obchodních a průmyslových, načežpak následuje pravidelně novinářská akce, a potom akce politická. Časopis >PragerBösencourier< již v listopadu věděl, že v nejbližších dnech přijedoudo Prahy zástupci velké cizí kapitalistické společnosti, aby jednali o nájmučeskoslovesnkých státních železnic, a věci této chopili se i jiné listy.

Posl. Brodecký uvedl již při rozpočtové debatě v poslanecké sněmovně,že plán pro předání státních železnic soukromé společnosti je na obzoru a že seo naše státní železnice interesuje jménem cizího i domácího kapitálu jistýjednatel Levasten, který dokazuje, že dráhy budou výnosné, budou-li předány dosoukromých rukou, ku podivu, nebylo oficielně na toto jeho upozorněnív poslanecké sněmovně reagováno. Odpovědní činitelé reagovali teprve na přímédotazy, učiněné v této záležitosti v rozpočtovém výboru. Pan ministrfinancí odpověděl, že zpráva o úmyslu pronájmu našich železnic je naprostobezpodstatná, že jemu je záhadou, odkud se vůbec vzala, a pokud je mu známo, otázkatato se vůbec nevyskytla, ani se o ní neuvažovalo.Úvěrů, o kterých se při této věcimluví, vůbec nechceme. To byla vlastní slova pana ministra financí. Tato odpověďjeho byla by úplně stačila k uklidnění. Byla to jasná, odmítavá odpověď. Ukázalose však, že věci vypadají jinak a že panu ministrovi financí nedostalo se, jak bylozáhodno, z příslušných míst včas náležitých informací. Dotčenou odpověďpana ministra financí otiskl také časopis >Venkov< ve zprávě z rozpočtovéhovýboru senátu. Ale >Venkov<, ústřední orgán strany pana ministerského předsedy,otiskl v témže čísle, a to ze dne 2. prosince, úvodní článek, v němžnavazuje na článek, otištěný ve svém listě již 24. října a podniká útok nastátní vedení našich železnic. Článek končí tím, že radostně vítá akci, čelícípronájmu státních železnic soukromé společnosti. Zakončuje dotčený článektímto způsobem: >lze jen uvítati, že naše vláda vážně pomýšlí na pronájem našichželeznic, vyjednávajíc s právě se vyskytnuvší nabídkou mezinárodníhokapitálu.<