Zahájena v 9 hodin 50 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, Klofáč, dr Krčméry, dr Soukup.

Zapisovatelé: Kalčok, Pastyřík.

131 senátor podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda dr Švehla; ministři: dr Hodža, dr Eugliš, dr Mayr-Harting, Najman, dr Nosek, dr Spina, dr Srdínko, Šrámek, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji dnešní schůzi.

Z předsednictva přikázáno:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte): Výboru technicko-dopravnímu:

Tisk 302. Vládní návrh zákona o železniční přepravě.

Výboru zahraničnímu a technicko-dopravnímu:

Tisk 303. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnicích a Mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích podepsané dne 23. října 1924 v Bernu.

Výboru rozpočtovému:

Tisk 306. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 700) zákona, kterým se mění zákon ze dne 3. dubna 1925, čís. 53 Sb. z. a n., o dávkách za úřední úkonu ve věcech správních, a prodlužuje jeho platnost (tisk 756).

Tisk 307. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 704) zákona, kterým se pozměňuje zákon ze dne 21. prosince 1923, čís. 268 Sb. z. a n. o dani z obratu a dani přepychové a prodlužuje jeho platnost (tisk 757).

Výboru sociálně-politickému:

Tisk 308. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 584) zákona o prodloužení účinnosti a doplnění zákona o mimořádných opatřeních bytové péče (tisk 747).

Výboru sociálně-politickému a rozpočtovému:

Tisk 309. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 632) zákona o hranici příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců (tisk 759).

Předseda: Navrhuji, aby bylo uloženo výborům, aby o shora uvedených usneseních poslanecké sněmovny č. t. 306, 30Z; 308 a 309 podaly zprávu ve lhůtě 24 hodin.

Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku.(Děje se.)

To je většina. Návrh můj se přijímá.

V 53. schůzi senátu zvolen byl místopředsedou senátu sen. dr František Soukup. - Táži se nově zvoleného pana místopředsedy, zda tuto volbu přijímá.

Sen. dr Soukup: Přijímám.

Předseda: Nově zvolený pan místopředseda vykoná slib místopředsedy senátu podle §u 7 jednacího řádu do mých rukou.

Žádám pana zapisovatele sen. dr Procházku, aby přečetl příslušnou formuli slibu, a žádám nově zvoleného pana místopředsedu, aby uvedený slib vykonal.

Zapisovatel sen. dr Procházka (čte): S1ibuji, že budu zachovávati zákony a svůj úřad předsednický nestranně zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Sen. dr Soukup (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

Předseda: Klub senátorů československé stranu národně-socialistické oznámil. že předsedou klubu byl zvolen sen. Klofáč a místopředsedy sen. dr Klouda a dr Krouský.

Sen. dr Franciscy a dr Grosschmid oznámili. že utvořili samostatný klub krajinské křesťansko-socialistické strany, jehož předsedou je sen. dr Franciscy.

Přikročíme k projednávání denního pořadu:

Pokračování v rozpravě o zprávě rozpočtového výboru k usneseniu poslaneckej snemovne (tlačivo 290) o vládnom návrhu štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1922. Tisk 300.

Dávám slovo dalšímu řečníku, kterým je pan sen. Petřík.

Sen. Petřík: Slavný senáte! Poměry v našem senátě změnily se od květnového zasedání podstatně. Vypadalo by to, jakoby se změnily k lepšímu. Přestaly zde hřmotné projevy luďáků. přestaly zde projevy komunistů a také Němců. Vše se uklidnilo, vše vypadá, jako kdyby všichni měli velikou starost jenom o prospěch republiky a věci, které v republice máme na starosti.

Když se projednávala pilně podaná osnova zákona o zavedení pevných agrárních cel. prohlásili jsme zde zřetelně, když tvořivší se většina proti nám tato cla pak kongruu odhlasuje, že musí převzíti také odpovědnost za ostatní státní nezbytnosti a že si je bude musiti toutéž většinou, po případě jinou většinou - ovšem bez nás - opatřiti. To se také stalo. Některé strany německé, maďarské a luďáci vstoupili do vlády a hlasují pro nezbytnosti státní. Od té doby přestaly ironické výkřiky: "to je většina" na německé straně, přestaly po případě také jinde. Ale pozorujeme-li fysiognomii stran zastoupených v senátu, zvláště fysiognomii českých stran celně kongruové koalice, vidíme, vážení přátelé, přece jen veliké rozpaky v těch tvářích. Je také viděti, že věci neklapají podle vůle a podle chuti. Nedá se zastříti, že neklapají tak, jak by klapat měly, a je to viděti z neúčast ministrů při rozpočtové debatě, jak v posl. sněmovně, tak v senátě - tedy věc, která se dělá, ale která nesrostla s nikým, věc, řekl bych, hnedle cizí.

Největší uspokojení, určitou jasnost ve tváři a ve zraku čteme jedině na stranách německých. Je to také viděti v tom, že z nich spadla. velká starost o věci, které se zde odehrávají, poněvadž po většině není zde nikoho, kdežto dříve byli zde plně zúčastněni, aby jim nic neušlo, poněvadž měli přece jen odpovědnost před voliči. Dnes spoléhají se na ty, kteří jsou účastni ve vládě, a nestarají se o to, složivše odpovědnost na ty, kteří převzali odpovědnost ve vládě, v senátě a v poslanecké sněmovně.

Slavný senáte, podívejme se, čí politika se dělá v našem státě od odhlasování cel a kongruy. Prosím, dělá se politika Švehlova, politika člověka, který je státníkem více než agrárníkem? Ale kde pak! Jeho politika se nedělá. Dělá se politika p. dr Hodži, o kterém nemůžeme říci. že je mu stát milejší než ostatní nějaký zájem, předpokládaje,. že má maďarskou, nebo německou, nebo jakoukoliv orientaci. Dělá se zde politika p. Donáta. A dále, u národních demokratů, dělá se politika dr Kramáře, nebo zde u nás dra Brabce? Ale toto! Tady se dělá politika p. sen. Dyka, který tu chtěl brožuru Horkého imunisovati, který si s tím dal práci, aby zde ty - řekněme si - drzosti, přivedl k platnosti, a dělá se zde politika velkého člověka u národních demokratů p. Millera. V našem státě se dělá politika ne rozumných lidí, nýbrž výstředníků, kteří nemají žádné odpovědnosti ani k sobě, ani k státu.

Slibovalo se, že cla nepřivodí drahotu, že se dělají v zájmu státu, že nám umožní výhodné uzavírání obchodních smluv, že stoupne z toho zaměstnanost atd. Ale co vidíme? Splnilo se to? Nesplnilo se z toho naprosto nic. Obchodní `smlouvy uzavírati nemůžeme vůbec, prodlužujeme úmluvu s Maďarskem, jak dlouho můžeme. My jsme v úzkých, a nikoliv Maďaři. Rakousko vypovědělo nám obchodní smlouvu a v důsledku toho není uzavřena žádná výhodná obchodní smlouva od té doly, jak se počítalo. Drahota náramně vzrůstá, v protože obchodní smlouvy uzavřeny nejsou a stavební ruch prodloužen není, klesá naprosto zaměstnanost. Dostáváme se do poměrů přímo válečných, jak jsme to říkali před tím, než se cla zavedla, s tím jen rozdílem, že tehdy měli jsme peníze a neměli jsme možnosti získati živobytí, kdežto dnes je to obráceně, živobytí možno získati dosti. ale není peněz.

V národohospodářském výboru žádal jsem zástupce vlády tam přítomné, aby mně dali odpověď, zdali ten justament o zavedení vysokých agrárních cel nebude míti žádného následku, jakéhosi odcizení nebo ochlazení těch přátelských styků s Polskem, Jugoslavií a Rumunskem - s Uhry jsem to věděl, že nastane, poněvadž tu beztoho vzájemné styky nebyly příjemné - a poukázal jsem také na Rusko. Za ministerstvo zahraničí, kterému tato věc patřila a které odpovědět mělo, nepřihlásil se nikdo z pánů úředníků přítomných ke slovu, ale přihlásil se bývalý státní tajemník pan Pazderka a ten prohlásil, že není třeba takové obav míti, že na uzavírání obchodních smluv nebo dělání vysokých cel pohlíží každý stát jako na věc svého obchodu, že se na to jako na obchodní věc pohlíží a že žádné odcizení tu nenastane. Ale nikdo nemusí býti jemným pozorovatelem, aby vystihl, že od té doby nastalo tu odcizení mezi námi a Polskem, Jugoslavií a mezi Rumunskem. Ty styky již takové nejsou a také Malá Dohoda od té doby tak pevně nedrží jako držela.

Cla tehdy byla zavedena také pro drobné zemědělce. Při nejmenším se to tak prohlašovalo. Prosím, jaké výhody clo může drobným zemědělcům poskytovati, dokázáno je z této brožurky, kterou ke konci r. 1925 vydal Státní pozemkový úřad, kde ve hlavě II. se uvádí, jaké je rozvrstvení pozemkové držby, totiž zemědělské půdy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, tedy v historických zemích. A hned v tom úvodním nadpise říká: Další 4 tabulky mají ukázati jednak nesmírné soustředění velkých ploch půdních ve vlastnictví malého počtu velkostatkářů, jednak ohromný počet trpasličích případů držby, resp. nejdrobnějších závodů zemědělských, jež ani z daleka nezabezpečují obživu rodin na nich hospodařících. Tedy pozemkový úřad sám říká, že největší část držitelů půdy nemá tolik půdy, aby se mohla rodina uživiti. Co těm lidem prospějí cla, prosím? Zde je to úředně řečeno a není potřebí, aby se bral zřetel na to, co říká snad sen. Petřík.

V Čechách, na Moravě a ve Slezsku je držitelů zemědělské půdy 1,483.042 a ty skupiny od 0 do 1 ha, od 1 do 1 ha, a od 1 do 2 ha má 1,049.457 držitelů. Tito držitelé dohromady vlastní 503.309 ha, tedy více než 1 milion držitelů vlastní jenom půl milionu ha půdy. Na jednoho připadá jen půl ha. Další skupina od 2 do 5 ha čítá 176.826 držitelů s 560.855 ha půdy. (Sen. Časný: To jsou i zahrádky v Praze, říká kolega Sehnal!) Tady nic nezesměšníte. Jděte na Pozemkový úřad a řekněte, že tam dali květináče. Že je tam zelinářská půda zahrnuta, to věřím, ale že je tam ten čtverec půdy, kde stojí stromy na Václavském náměstí zasazeny, to je směšné. (Sen. Sehnal: Jsou tam všechny pražské zahrádky ve Velké i vnitřní Praze!) Je tam zahrnuta zemědělská půda, ale nevím, zdali je pražská zahrádka zemědělskou půdou. (Sen. Sehnal: Ty zahrádky jsou počítány ve všech městech do zemědělské půdy!) Snad je do zemědělské půdy počítána půda zahradnická, ale ten dvorek v Praze se do toho nepočítá. Dohromady tyto 4 skupiny držitelů půdy od nula hektarů do 5 ha vykazují 1,226.283 osob a 1,064.164 lia, to znamená, že připadá na jednoho .průměrně 3 ha. Zbytek držitelů půdy od 5 ha výše čítá 256.259 osob a vlastní pak 6,690.402 ha, to znamená, že průměrně na jednoho připadá 26 ha. Tito lidé mají nejvíce z cel. Ale ti, které jsem uváděl napřed, musí na cla dopláceti.

Tak vypadá držba pozemková v historických zemích. O Podkarpatské Rusi a Slovensku nemluvím, poněvadž tam domkářských usedlostí ani mnoho není. Co tedy mají drobní zemědělci z cel? Černou mouku jednomletou, která bude dělati velké obtíže v krajích, kde se nemůže pěstovati pšenice, kde si takový drobný horský zemědělec dával ze žita vytáhnouti trochu vejraže, ze které se peklo to, co se jinde peče z mouky pšeničné. To se mu znemožní zavedením jednomleté mouky žitné a on bude přinucen kupovati mouku pšeničnou, kterou obvykle nekupoval.

Vedle černé mouky bude míti zemědělec, tu výhodu, že bude kupovati uhromně drahá krmiva. Drobný zemědělec nemá vlastní louky, musí ji pachtovati, anebo musí kupovati otavy. Toto kupování mu přijde náramně draho a letos nebude moci krmiti si nejen vepře, protože nemá brambor, ale ani hovězí dobytek, poněvadž píce je drahá a koupě její nebo pacht pozemků se mu znemožňuje.

Drobný zemědělec trpí letos neúrodou zrna, žita a pšenice, zaplavena byla sena, po př. zničena, nemá brambory a vážení přátelé, má k tomu to nadělení jednomletou černou mouku. Drobný zemědělec i tam, kde pohroma živelní nebyla, i když nebude musiti kupovati o mnohem více mouky pšeničné, po případě i žitné, bude musiti kupovati veškeré zemáky jak k jídlu, tak i ke krmení a tak také k sázení. "Večer" tedy list strany agrární z 19. listopadu 1926 oznamoval, že sklizeň zemáků je nebývale veliká, že jsme sklidili 42 mil. metrických centů brambor, že jich zbývá po uhrazení všech potřeb lihovarům a všeho, co se na průmysl potřebuje, i když se odpočte množství k sázení potřebné, ještě 20 mil. metr. centů a z toho ˛e jich konsum - tedy asi 7 a 1 mil. obyvatelstva - młže spotřebovati pouze 3 1 mil. metrických centů, 16 1 mil. q že je zde a že si s nimi prý nevíme rady, že je hříchem na republice spáchaným, že se dovoluje dovézti 3.600 vagonů brambor a vyhoditi za hranice 36 mil. Kč, když toho není potřebí. Sklizeň brambor jde prý od 70 do 120 q na 1 ha.

Slavný senáte! Noviny mohou udělati chybu. Novinář nebo tiskař může přidati někam nulu, ale nemůže přidávati ke všem číslicím nulu, když Je těchto číslic tuze mnoho v jednom článku. "Večer" nedal si tu práci, aby svou zprávu odvolal, a aby prohlásil, že není pravdivá. Co pak jsme někde v Indii, kde nevíme, co se děle? Brambory kupuje každý malý i velkostatkář. Kde tedy ty brambory jsou, když všichni musí kupovati dovezené brambory, i ti, kdož prohlašují, že je jich tolik. Nejsou! Ale kdyby těch bramborů tolik bylo, kdo by mohl spravedlivě odůvodniti cenu, která se za brambory žádá? Proč bychom kupovali brambory po 99 Kč - když jest jich takový nadbytek.

Cla zplodila kongruu a jest otázkou, co je větším hříchem, zda cla, nebo ta kongrua. To je po kozlech těžko vědět. Před půl rokem, než chtěli pevná cla, dostali klouzavá. Snad ten půl roku mohli s nimi vydržeti, zvláště když bylo tak draho, ale co bylo agrární straně do toho, že se při klouzavých clech těžko obchoduje? To bylo přece věcí obchodních jednatelů a obchodníků. Do těch věcí jim naprosto ničeho nebylo, to bylo věcí bursy nebo obchodu. Měli se tedy spokojiti se cly, které jsme zavedli před listopadem, před volbami r. 1925. Jen proto, že tu bylo více hlasů, musilo se důvěry lidu zneužíti, hlasovacích lístků musilo se zneužíti k zavedení pevných agrárních cel. Aby se cla dostala, musili klerikálům dáti kongruu. Říkají, že se starají pouze o potřeby drobného lidu, nemají však jiné starosti, než se starati o potřeby kněží za prvé zavedením kongruy a za. druhé znemožněním parcelace na velkostatcích, církvi náležejících. Jaké výhody jsou tu pro drobný lid, to bych rád věděl. Naše koaliční strany nevzaly si k srdci heslo Havlíčkovo "Nic jim nevěřte a nic jim nedávejte!" ony toto heslo převrátily; věří jim i dávají. Ale prosím ta logika! Na národnědemokratickém sjezdu samosprávy asi před dvěma týdny konaném, prohlásil pan dr Kramář, že je potřebí revidovati volební řád do obcí a že lidé, kteří neplatí žádné daně, nemohou míti takové volební právo, jaké mají ti, kteří platí. Kdyby byl logickým ten pan dr Kramář, řekl by: ale proč má platiti na kněze ten, kdo žádné víry nemá? Taková je tam demokracie. Na jedné straně říká se, že nejsi poplatníkem, že nemáš voliti, ale na druhé straně máš platiti na kněze. (Výkřik: Veliká nerozumnost!) Ano. Odhlasovali jste tuto velkou nerozumnost, ale zároveň i velkou darebnost. Cla zavinila kongruu. Kněžím upraveno bylo služné, ale státní zaměstnanci musili čekat, přes to, že měli slavnostní prohlášení bývalé koalice, že budou prvními, kteří služné zvýšené dostanou. Pro kněze koalice peníze má, ubohým vojínům snižuje se však drahotní přídavek o 1 Kč denně.

Drahotní přídavky vojákům bereme, poněvadž prý je laciněji, než když jsme jim tu korunu dali. To se rozumí, musí býti laciněji. Kdyby tomu tak bylo, každý by pochopil, že se může druhotní přídavek vzíti, ale když se všecko zdražuje. . .(Výkřiky ľudových senátorů.) . . . Vy jste pro to, tu korunu odbourati, máte pravdu, ale kněžím je dobré ji dáti, že ano, s tím souhlasíte, to je známá logika zástupců drobného lidu slovenského.

Tedy drahotní přídavky se odbouraly a řeklo se, že se při tom ušetří asi 30 mil. Kč. Nedal jsem si s tím sice velkou práci, ale uvážím-li, že průměrný stav vojska Je 120 tisíc mužů - v zimním období je také až 150 tisíc - důstojníků máme kolem 20 tisíc, a poněvadž až do rotmistra se bere ten druhotní přídavek korunový bere se to průměrně za rok nejméně 100 tisíc mužům a poněvadž je 365 dnů do roka, je to na jednoho muže 365 Kč a do roka to dělá u všech 365 mil. Kč a nikoliv 30 mil. Kč, jak vy tvrdíte.

Drahotní přídavek se vojákům bere přes to, že drahota stoupá. Vezme se také volební právo vojákům a četníkům, ale jeptiškám se zakrytými tvářemi, které nepotřebují před volební komisí ani závoje sejmouti, těm se volební právo nechá. To je výborné; to děláte moc dobře, jen těm četníkům a vojákům, důstojníkům a rotmistrům proboha to volební právo vezměte.

18ti měsíční vojenskou službu laskavě zaveďte zas. (Kontroverse mezi sen. Pociskem a Časným na jedné a senátory republikánské strany na druhé straně.) My se pamatujeme, že za Rakouska jsme všichni říkali . . . (Hluk.)

Předseda (zvoní): Pane sen. Časný, neračte vyrušovati!

Sen. Petřík (pokračuje): Za Rakouska jsme všichni říkávali: Když voják má dost rozumu na to, aby mohl nositi kvér, má také dost rozumu na to, aby mohl dostati hlasovací lístek. To jsme říkali všeobecně v Čechách proti Rakousku. Co jste dělali za Rakouska vy, kteří jste ze Slovenska, to nevím. A poněvadž máme teď samostatnou republiku, musíme míti křivou tvář k demokracii? Teď už není pravda to, co byoo pravdoui za Raouska, teď to musí býti jiné?

Sociální pojištění se musí zhoršiti. Musí se zavésti konkordát. Rozluku církve od státu neuděláte, ale konkordát ano. Zavedete třídní daňovou reformu; ukáži ještě, jak bude třídní. Zastavíte k vůli clům provádění pozemkové reformy, zvláště na církevních statcích, zastavíte kolonisaci, nebudete moci provésti reformu lesní, nedáte pojištění přestárlým. kterým je republika slibuje už 8 let, a kteří na to mají složeno 130 mil Kč, včetně úroků za tu dobu, takže by poplatník nedal na toto pojištění několik let ani haléře. Ale přesto toto pojištění nezavedete. Stavební ruch sabotujete a nemáte nic jiného na starosti, než abyste řekli, že ve starých domech se musí činže přiblížiti činži v nových domech. Zapomínáte, že nové domy, které se stavěly po válce, patří družstvům, obcím a státu. V těch domech nemůže býti žádné vysoké činže. Činže ve starých domech, jestli to pustíte, jistě dostoupí činži v domech nových, ba dokonce ji i předči. Ve starých nezdravých, tmavých domech bez záchodů, nebo s jedním záchodem pro celou pavlač bude činže o mnoho dražší, ač jsou tam byty bez koupelny, předsíně a světla, než v nových domech, které se velkým nákladem stavěly. Dobře! To je vaše spravedlnost. Udělejte to! A dále, prosím, dvakráte se dělala agrární cla, ale ani jednou se neupravila cla průmyslová. Neustále jsme se snažili o to, když se chtěla klouzavá cla a když jsme byli v tísni, pokud jde o naše příslušníky, neustále jsme navrhovali: zmírněte průmyslová cla na výrobky, kterých zemědělství potřebuje. Na nic se však nesáhlo. Není divu. agrárníci nejsou dnes zemědělci, jako byli před 30 lety, nýbrž jsou dnes průmyslníky nejen na cukr, nejen na líh, nejen na pivo, oni jsou dnes průmyslníky a hutníky, tedy majiteli a spolumajiteli hutnických závodů a peněžních ústavů. Proto je těžko od nich dnes chtíti, aby odbourávali průmyslová cla. Oboje cla vysoká, bez jakéhokoliv náběhu na to, aby některá nesnesitelná cla průmyslová byla upravena, aby průmysl byl přinucen přizpůsobiti se daným poměrům, které se vyvíjejí v okolních státech, hlavně v Americe a Německu. (Výkřiky.) A prosím, agituje se mezi agrárníky tím, že prý nám řekli, když jsme nechtěli vysoká agrární cla: "Tedy odbouráme všechna cla, aby byla naprostá bezcelnost!" Ať prohlásí, komu to bylo při vyjednávání řečeno, že se odbourají všechna cla! Takových věcí se po venkově používá k agitaci. Návrh odbourati průmyslová cla byl naším návrhem, nikoho jiného.

Se strany agrární se prohlašuje, že on mají na starosti a pečují o drobné zemědělce a že jenom oni mohou zemědělci prospěti. "Venkov jedna rodina" My prý jsme lidé, kteří zastáváme zájmy v továrně pracujícího člověka, a oni člověka na políčku pracujícího. Od letošního května nebo června nejsme s nimi v koalici a přihlížejme k tomu, co pro ten drobný lid udělali. Měli jsme dva zákony na ochranu drobných pachtýřů, ten původní zákon na ochranu drobných pachtýřů a zákon o vnucených pachtech, tedy § 63 přídělového zákona. Tyto zákony o ochraně drobných pachtýřů docházely letošního podzimu, ke dni 30. září. Prosím, když jsme v té koalici nebyli, proč jste ty zákony na ochranu drobných pachtýřů neobnovili, vždyť se jednalo o vaše lidi? Vždyť říkáte, drobní zemědělci patří nám. (Výkrik : Oni je ti drobní pachtýři volili!) Ano, a teď je za to nechávají na holičkách. Když jsme roku 1924 prodlužovali zákon na ochranu drobných pachtýřů, pamatuji se, že jsme tehdy měli usneseno, že ten, kdo nemá 15 ha vlastní půdy, není povinen prodloužiti pacht tomu, kdo od něho má pozemky najaty; ale ten, kdo má přes 15 ha, že musí pacht prodloužiti. Na tomto zákoně bylo pracováno přes 3 roku a když jsme k němu došli, bylo v poslední chvíli těchto 15 ha zvýšeno na 25 ha a pak jen ti, co měli více než 90 strychů, byli povinni prodloužiti pachty. (Výkřik: Na úkor těch malých!) Zhoršení zákona zavinilo, že jsme přišli skoro o veškeré pachty u rolníků a o veškeré pachty na farách.

Pokud jde o § 63, je věc ještě horší. Při §u 63 Jednalo se o velkostatky, o zabranou půdu, tedy o majitele latifundii a ani tento §. 63 obnoven nebyl. A tak se vyskytly tyto případy, jenom dva uvedu. Na panství Hradiště u Blovic majitel firma Klikar a spol. byla provedena pozemková reforma. U obce Vlčice, dostali jsme pozemky podle §u 63, které ležely přímo za zahrádkami našich domkářů. Když se roku 1924 prováděla pozemková reforma, odmítla firma Klikar a spol. tyto pozemky dáti do vlastnictví, a nemohli jsme ji k tomu přinutiti, poněvadž podle §u 11, 2, 5 a 20 atd. byla by si jistě vymohla, aby jí pozemek ten. zůstal ve vlastnictví. Provedl se příděl na pozemcích, o nichž docílena dohoda a pozemky podle su 63 pronajaté byly nechány dále v pachtu.

Kdyby byl býval zákon obnoven, byl by musel velkostatkář pozemek ten nechati v pachtu. Zákon obnoven nebyl a lidé o tyto pozemky přišli. Takových případů je na tucty. Jiná věc jsou velkostatky, dvory vykoupené před válkou, které malí přes 150 ha, ale ne přes 300 ha. Ony by jaksi do záboru patřily s 8 nebo 10 ha, ale poněvadž se většině velkostatkářů nechalo 180 až 200 ha, proto nemůže se na malé jíti přísně a nechati jim jen 150 ha. A tak se propouští ze záboru majetek do 170 ha, a majitel nemusí do přídělu nic postoupiti. Ale, prosím, pachty podle §u 63, které tam byly, ty bychom byli podchytili, kdyby zákon byl prodloužen, takto. však o ně přicházíme, protože zákon prodloužen není. Tak je chráněn velkostatkář, který nemusil nic dáti na parcelaci a poněvadž k němu byl pozemkový úřad liberální, nemá ani povinnosti, aby ponechal těch pár hektarů půdy, které podle §u 63 byly zpachtovány na dále v pachtu.

Tak agrární strana dokázala, že se jí jedná více o zájmy velkostatkářů, než o zájem vlastního drobného lidu, o kterém tvrdí, že je jejím příslušníkem. Prohlašuji s tohoto místa, že trváme na prodloužení pachtů, že budeme neustále obnovovati tento svůj požadavek a když nezachytíme tyto pachty letošního nebo příštího roku, že je zachytíme v letech následujících; naši lidé budou si pamatovati, od koho měli pachty ještě v r. 1926 a ty se jim musejí vrátiti. Na to budeme dbáti, když strana agrární není ochotna zákon obnoviti a o drobné pachtýře se starati.

Dělá strana agrární politiku domkářů nebo rolníků a zbytkářů? Dělá politiku zbytkářů a rolníků, ne domovinářů. Je to viděti na clech, cla neprospěla drobnému lidu, naopak cla ho utloukají; cla jsou věci, které propagoval bývalý ministr Prášek a když se s nim strana rozešla, převzal tato úlohu ministr Hodža, který by jistě učinil straně agrární mnoho obtíží, kdyby nebyla přišla aféra koburská, která myslím, že mu zlomila trochu vaz, alespoň může mu snáze parírovati; ale bylo by udělalo mnoho nesnází straně, kdyby toho nebylo. Věc hnána je touto politikou na ostří nože, vysoká cla jsou politikou rolníků a zbytkářů.

Také v daňové reformě odráží se jeho vliv: pozemková daň má zůstati nezměněna. Náš ministr financí - a neslouží mu to ke cti; prosím, ať je uražen jakkoliv, myslím, že to přímá urážka není, jinak si ho vážím - ale jeho pevnosti, jakou ukázal proti nám, a jeho, řekněme si, takové odhodlané obhajobě jeho zásad, neslouží ke cti a vážnosti, že teď, kdy bývalá koruna je 7 krát levnější než před válkou, že ponechává daň u pozemku takovou, jaká byla před válkou. (Výkřik: Musely by se zrušiti přirážky válečné!) Prosím, pane kolego, to je 200%, tedy zdražujete korunu jen dvakrát, je-li valorisace provedena u všech daní, proč nemá tak býti u daně pozemkové? (Výkřik: Poněvadž je tam zahrnuta daň obratová a všechny ostatní!) Proboha, to je u jiných věcí také. Věc je přímou trýzní, co s naší republikou děláte a jaký vliv tam vykonáváte.

Přímo trýzeň je to, na to se dívat člověku, který má trochu smysly pohromadě. Daň pozemková, která je založena na bonitování půdy, na čistém katastrálním výnosu, před 100 lety dělaném! Čistý katastrální výnos byl směšně nepatrný k dnešním poměrům a násobí se 22.7%. Kdo má čistý katastrální výnos 10, platí 22.7%, násobeno dvěma, - přirážku - ale když jste začali o těch přirážkách, podívejte se, jak se vyvíjeli takové venkovské obce. Daň zůstává na předválečné koruně, stát si pobírá 200% přirážek, ale na to se nemůže rozepisovat obecní přirážka, to shrábne stát. Jak jsou nebohé zemědělské obce, protože mají tak nízkou základnu daňovou. To je trýzeň. .

Pozemková daň má zůstati nezměněna. Myslili jsme, když budeme v koalici, že zmůžeme, aby pozemková daň byla odstupňována jako daň živnostenská.. Proč malý živnostník na venkově bez dělníka platí nejmenší daň důchodovou a proč větší se 2 nebo 3 dělníky platí větší než on a proč v městě, čím větší závod, tím větší odstupňování? Proč to nemá býti také v zemědělství? Proč to má býti neustále favorisováno, když mají vysoká cla, když si je vymohli.

Nyní by se jednalo o to, že navrhujeme: Tak dobře, nechte nízký násobek u těch malých, ať jim uděláte nějakou výhodu. Do čistého katastrálního výnosu 75 Kč, ať je násobeno 22.7%, u čistého kat. výnosu do 250ať je násobek 50%, u třetí stupnice 100% a u čtvrté 150%, tak dojdeme na 6násobek u největšího majetku zemědělského. Bylo by to nespravedlivé vůči jiným zásadám daňovým? Nebylo. Ani na to se liberálně přistoupiti nechce.

A teď domovní daň. Také zde je úmysl domovní daň zhoršiti, teritorium daně činžovní má býti rozšířeno, říká se v daňové reformě. Dříve v malých obcích, kde nebyla více než polovina obytných místností pronajata, platila se domovní daň třídní, u větších, kde bylo tolik a tolik pronajato, platil činžovní daň majitel z činže vybrané. Dnes už se to zvyšuje v obcích, kde je pronajatých místností více než 1, zostřuje se to 4krát. Provozovny zůstávají nezdaněny. Výborně! Pánové, rolník, který má starý statek se 2 ohromnými obytnými místnostmi, který má ohromnou rozlohu stáje, stodoly, kůlny, špejchar (Výkřik: Husy!) my máme také něco jiného než jen ty husy. který zaujímá se svými budovami 1 obce bude platit domovní dao třídní ze dvou místností, protože z těch provozoven nebude platit nic, ale domkář, který, aby získal byty pro členy své rodiny, v malé chaloupce napěchuje 5 bytů, všechny jako jazyk, bude platiti domovní daň případně činžovní daň z 5 místností. Nemá se kam hnout, nemá kousek zahrady, ale bude platiti 3-4krát tolik, jako ten rolník, který se svým statkem zaujímá 1 obce. To jsou ohromné spravedlnosti! A co se týee živnostníka, je tomu zase tak. Nejnižší živnostenská daň do čistého příjmu 5000 činila 36 Kč. Dnes to má býti 100 a teď si vezměte takového malého člověka. Na dani pozemkové je zkrácen proti rolníku, na dani domovní jest zkrácen proti rolníku a na dani živnostenské je zase bit proti rolníku. Proti rolníkovi budou třikrát nepříznivě a nepřirozeně zdaněni. Krise agrární se objeví v nejkratší době k vůli těmto rozporům, že nemůže vyhověti domovinářům a zbytkářům. Také k vůli těm ideovým rozporům, že je část, kteří jsou státotvorní více, nežli egoističtí a ti, kteří nejsou státotvorní a jsou egoističtí. Mezi těmito dvěma proudy rozvine se boj. Jsou tu zájmy domovinářské, zájmy statkářské a zájmy zbytkové. Buďto vyhovíte zbytkařům a nevyhovíte domovinářům, anebo s vámi nepůjdou zbytkaři. Musí tu nastati rozvrat.

A tak se objeví, co se objevilo u nás. Myslil jsem, že je naprosto vyloučeno, že bychom do nějakých pěti let mohli přestati býti členy vládní koalice. Nebylo ani možno mysliti, že zvláště by to byly obě socialistické strany, a stalo se to. Jde to bez nás. Totéž se stane také s agrárníky. Při nejbližších volbách budou agrárníci odkázáni na počet hlasů svých vlastních příslušníků, i ta městská inteligence, která se za nimi tak hrnula, je opustí, protože uvidí letošního roku, jak se to nevyplácelo dáti jim hlasy. I tak zvaná agrární inteligence a agrárníci sami nebudou tak silni, aby si zvolili 45 poslanců. Jim nestačí dech ani na 25 a s 25 se u nás nemusí počítati. Ostatně nepočítají s nimi ani v Bulharsku, Italii, v Rusku a třeba také v jiných státech.