Mám za to, že obnos subvencí na meliorace neměl by se vůbec omezovati proto, že již existuje automatické omezení jejich rozsahu, a to jsou dělnické síly, jež jsou k disposici pro jich provádění. Tím nároky na státní a zemské subvence najdou vždy omezení, které nezvýší nároků nad míru splnitelnosti. Jestli preliminujeme 10 mil. Kč na nezaměstnané, vyvstává otázka, kolik by to musilo být, kdyby nebylo meliorací, kde zemědělské dělnictvo nalézá zaměstnání v době, kdy mu ho polní hospodářství poskytnouti nemůže. A na druhé straně, o co by to bylo méně, kdyby nebylo nešťastného odbornictví, které zakazuje po středověkém způsobu konati jinou práci než svého odboru. (Sen. Hampl: Svoboda živností!) To s tím nesouvisí. Po převratu volalo se u nás po "amerikanismu", bylo proň mnoho nadšení. Teď vyprchalo, nezbyl z něho ani hlavní znak, totiž, že v Americe se nikdo za žádnou práci styděti nesmí, ani nemůže, musí se každý každé práci přizpůsobiti. Tak jeden den třeba štípe dříví, druhý den vyučuje hudbě neb nosí pytle v přístave, aby krátce na to pracoval v tiskárně.

V sumáři státních příjmů a výdajů za kapitolou zemědělství následuje ihned pozemkový úřad. Nechci kritisovati jeho činnost, poněvadž by to vyčerpalo veškerý čas povolený mi k projevu s tohoto místa. Vzpomínám jen toho, že velkolepá transakce reformy pozemkové držby minula bez užitku pro širokou veřejnost. Prospěla sice majetkově těm, jimž byla půda přidělena. Rozdíl mezi cenou záborovou a přídělovou rozplynul se v drahé režii státního pozemkového úřadu; něco shltly nezdařené kolonisační pokusy, velkou část socialistický experiment družstevního obhospodařování zbytkových statků. (Sen. Ant. Novák: Revidujte ceny zbytkových statků!) Potom musíme také ty vaše půjčky revidovati, co máte od kolonisačního fondu. Já jsem to již r. 1920 navrhoval. (Sen. Ant. Novák: Ano! Ano!) My bychom zvednuli obě ruce pro revisi přídělů zbytkových statků, jen to dejte na program. (Výkřiky sen. Ant. Nováka.) Já také již r. 1920 navrhoval, aby z citovaného obnosu utvořen byl mohutný meliorační fond, jenž by přišel k dobru zemědělství veškerému. Bohužel tento návrh zapadl bez ohlasu.

Zde se musím zmíniti o jedné závadě a to je zaknihování přídělů. Půda se rozděluje, ale o to, aby byla uvedena v právní stav podle skutečnosti a nových držitelů, se nikdo nestará. To jsou poměry neudržitelné. Uznávám, že soudy jsou přetíženy. Ale přece musí se i v tom učiniti opatření, aby soud tuto věc mohl vykonati. Nesmí se opakovati, že 6 až 8 let nikdo daně neplatí, ani přirážky. To je v zájmu těch přidělců samých, poněvadž jestli každoročně zaplatí daně, dají je lépe, anebo aspoň mají možnost je zaplatiti. Ale nevím, jak to bude, když jim najednou berní úřad nebo správa předepíše daně za 6 až 8 let. A je zde jiné nebezpečí. Mnozí přídělci jako hospodáři se neosvědčili. Oni z těch přídělů utíkají a kdo pak bude dlužné daně platiti? Bude je platiti ten nový přídělce? Jako význačný případ uvádím, že na našem malém okresu, který má přes 20 tisíc obyvatelů, musilo býti odepsáno 250.000 Kč okresních přirážek, poněvadž nejsou předepsány daně přídělcům. Hospodářství malého samosprávného tělesa ocitne se v nesnázích tím, že se rozpočet změní, a ostatní poplatníci, kteří z pozemkové reformy - a zvláště u nás, když střední rolník měl pronajatou panskou půdu, jež mu byla odňata - mají jen škodu, mají to potěšení, že musí za ostatní dopláceti okresní přirážky.

Slavný senáte! Vláda chystá zákonnou předlohu o scelování pozemků. Nikdo nebude upírati národohospodářskou důležitost scelování pozemků. Musíme se však rozhodně postaviti proti tomu, aby provádění této důležité agrární operace svěřeno bylo státnímu pozemkovému úřadu. Celý duch i vypěstěná tradice jeho mluví pádně proti tomu, aby se mu to svěřilo. Kdo pořád jen páral, nebude obratem ruky dobře sešívati. (Výborně!) A tu myslím, že tento úkol měl by se ponechati zemské samosprávě. Musí se při sdělávání předpisů o scelování půdy vytěžiti zkušenosti z této akce na Moravě, kdež získány cenné poznatky, kdež již v několika desítkách obcí scelování bylo provedeno. Ani tu nelze dosti důrazně varovati, aby akce čistě hospodářská nestala se politikem, neb to je zárodek těžké choroby a místo zdárného díla vytvoří se zmetek odstrašující ty, kteří by zcelovati chtěli.

Vzpomínám též jedné velké závady našeho veřejného života. Provisoria, lépe paskvilu, naší okresní a zemské samosprávy. Jsou to okresní a zemské správní komise. Zde se rozhoduje o ohromných milionech a miliardách národního majetku. A kdo rozhoduje? Kamarádská sdružení, lidé, které nedosadila důvěra voličstva, kteří neprošli ohniskem výběru, kteří znamenají volby, ale kamarádsky se řeklo: tak půjdeš si tam sednouti ty neb onen. - Vyzývám s tohoto místa, aby se provedly ihned řádné volby do okresních zastupitelstev a dosadily se okresní výbory u nás v Čechách tak osvědčené samosprávné korporace, které mohou býti hrdy na vykonanou práci v minulosti jak na poli hospodářském, tak na poli národním. Není možno čekati, až bude zavedeno župní zřízení, proti němuž se v historických zemích jeví spontánní odpor, a není ještě jisté, zda bude zavedeno z důvodů úsporných a správních a národních, snad nikdo nebude chtíti, aby neblahé provisorium trvalo dále, poněvadž je to neslýchané v dějinách veřejné správy, když provisoria tato trvají celých. 8 let.

V rozpočtu jsem také mamě pátral po položkách, které by značily, že první občanská vláda tohoto státu činí přípravy, aby odčinila křivdy, spáchané konfiskací soukromého vlastnictví po převratu. Soukromý majetek starousedlíků byl bez náhrady konfiskován a obcím přidělen. Právní cit velí, aby byl postiženým vrácen.

Upozorňuji ještě, že by bylo také nutno, aby ve státním rozpočtu bylo pamatováno na ty případy, kdy živelními pohromami zničen majetek. Letos ovšem za mimořádně velkých živelných pohrom v naší republice stát nemohl pomoci tak, jak by snad bylo žádoucno. Upozorňuji zvláště na zničené obce okresu strakonického, zvláště Volenice, které nedostaly žádné náhrady a kde jest existence zemědělského podnikatele ohrožena.

S povděkem jsem uvítal zprávu, že vláda pomýšlí a že je to předmětem jednání v jejím středu, že se postará, aby Čechoslovákům, přistěhovalým z Ruska dostalo se přiměřené náhrady. My po velmi určitých slibech jsme neučinili v této věci ničeho, ačkoli jiné státy, které se nemohou honositi tím, že chovají k ruskému lidu bratrské city, v této věci již svoji povinnost vykonaly a těm, kteří přišli o všechen svůj majetek, aspoň tolik, aby si mohli založiti svoji existenci, dali.

Dovolte, abych zde ještě několik slov promluvil o ožehavé otázce dneška, o sociálním pojištění. Mohu s tohoto místa prohlásiti, že my, zkoumajíce jeho účinky, nabyli jsme přesvědčení, že je nutná reforma jistých ustanovení, (Tak jest!) která vyplynula z praktického provádění tohoto pojištění. Prohlašuji, že v této věci nebudeme nikdy sledovati tendence protidělnické, že jsme daleci toho, abychom nějakým způsobem hleděli dělnictvu jeho sociální vymoženosti zkaziti a že jsme daleci toho, že bychom chtěli základnu tohoto jistě lidumilného zařízení bourati.

Velevážení pánové! Bylo zde, v tomto slavném sboru, již mnoho mluveno o politice a já bych jako druhou část své řeči, poněvadž jsem hotov s hospodářskou částí, promluvil něco nepolitického, a to o tom, co tak často slyšíme od pánů z levice, a je to vždy závěr těch nejnadšenějších řečí, aby byl kapitalistický řád společenský zrušen. To je takový slib s příchutí hrozby, pronášený vůči zastáncům nynějšího společenského pořádku. A pak následuje splnění, ovšem jenom slovní. Až zavedeny budou řády socialistické, a tu zůstane vždycky nedopověděno, jaké to mají býti pořádky, jaká pravidla pro vzájemný styk lidí, jaké základy nového společenského řádu mají býti ve skutek uvedeny. Praví se sice, že kapitalistický nebo soukromovlastnický řád nestojí za nic, ten že neskytá všemu lidu blahobyt, mnozí při něm žijí v bídě, proto pryč s ním. A kdyby i poskytoval a lépe umožňoval blahobyt všeho lidu, nemá etického oprávnění, neboť nerespektuje základní mravní pojem každému člověku přirozený. Všichni lidé vyšli od onoho základního pilíře rovnoprávnosti - od nahého na svět zrození. Společenský řád pak má býti tak uzpůsoben, aby k této rovnoprávnosti po celý život individua mohlo se pokračovati.

Dobře, ani my, zastánci nynějšího soukromovlastnického řádu společenského nepopíráme mravní cenu tohoto fakta. Nepřiznáváme také, že by některý člověk již rodem nabyl oprávnění na privilegované postavení v příštím svém životě.

Nuže, páni z levice, když zrušíte a zničíte nynější kapitalistické řády soukromovlastnické, naznačte, jaké budou ty nové. Vypočtěte, jak se při tom povede lidu, jak získá obecný blahobyt, jak se usnadní život všem, neboť všichni lidé mají stejné neporušitelné právo na život! Zatím vy slibujete jenom některým, některé třídě blahobyt, druhým zničení nebo újmu. My naproti tomu budeme zastávati zásadu vyhledávání blaha všech, zkoumati a hledati cesty k tomu. To je program občanský, t. zv. pravý. To je úkol těžký, těžší než ono vaše, jak páni říkají, otočení kolem, aby ten, kdo je nahoře, ocitl se dole. Vy nám, jaký bude nový společenský řád, říci neumíte a ani nemůžete. Zatím udáváte jen prostředky, jak ho docíliti chcete. Někteří toho chtí dosáhnouti poznenáhlu socialisací, jiní rázem, převratem, dekretováním, přesilou spojené vůle většiny a poněvadž to nejde, sobecký člověk příliš lpí na svém majetku, terorem, násilím výbojné menšiny.

Pro nás zastánce soukromého vlastnictví není jiné cesty než potírání směrů evolučních i revolučních. Proč hájíme nynější společenský řád soukromovlastnický? Poněvadž je jedině možný pro duševní vlastnosti jedince, nejvýše vyvinutou sobeckost individua, poněvadž víme, jak za něho se lidu daří, jak se mohou rozvinouti schopnosti jedince i celých národů. Zkrátka, my víme, na čem jsme. (Výkřik: Jste sobci!) Vy nejste sobci? I také proto, že národ sám je individuem. I jemu jako celku patří vlastnická práva a jedině systém soukromovlastnický je s to, obhájiti svébytnost národa. A je-li řád tento pečlivě opatrován, nemilé výstřelky jeho odstraňovány, sebezapíravě sobeckost jedinců brzděna, je on nejdokonalejším řádem společenským. Hájíme jej i proto, že všechny pokusy zavésti kolektivní společenské zřízení selhaly a objevily se býti utopií. Konec jejich byl, že se přeměnily opět v řády soukromovlastnické, jenže zhoršené, se všemi stíny jejich v nejhorším způsobu, kde trpí ten vyděděný nejvíce, a kde se zase musí dlouho pracovati, než se dospěje k jakés takés snesitelnosti. To vidíme jasně v Rusku, kde komunismus zvrhá se v nejhorší, primitivní řád soukromovlastnický. Tam se nic nezměnilo, než osoby vládců, carské činovníky vystřídali komisaři. Lid tam trpí, jeho hmotný a duchovní blahobyt se nezvedl a nenalezlo se z bídy jiného východiska než poznenáhlý návrat k řádům t. zv. kapitalistickým.

My hájíme soukromovlastnický řád společenský proto, že přísnost a obtíže života nemohou a nebudou nikdy stejně rozděleny ani za společenského řádu kolektivního. Vždy bude jeden robit motyku, s kterou druhý musí kopati. Vždy z břevna života ponese jeden konec lehčí, druhý konec těžší. Dejme tomu, že by se uskutečnil nejdokonalejší ideální společenský řád komunistický. Ten nezbaví horníka nebezpečné, vysilující práce v dolech, nezbaví zemědělce obtíží při jeho těžké práci, vedra ani zimy, nezbaví nebezpečí úrazu a smrti dopravního zřízence, ani hnusu odporné práce, čištění stok, továrních komínů nebo parních kotlů dělníky tohoto oboru. Zase inženýři nakreslí v teplé a světlé kanceláři při pohodě a klidu průkop hory, jiní za hukotu podzemních vod, poloudušeni plyny, lapajíce kyslík z přívodních rour, každé minuty vydáni nebezpečí smrti, budou práce tyto prováděti. Byli by i v této nejdokonalejší komuně ředitelé, projektanti i dozorci. Budou jedni poroučeti, druzí poslouchati. Nač a proč měniti tedy společenský řád? Proto, aby místo Y poroučel X, aby místo V konal snadnější práci Z? Ale i to by se ještě zhoršilo, že ti dřívější říditi a poroučeti uměli, ti noví nikoliv. To věru za to nestojí. Tedy, že se něco alespoň změní? Rozdělení majetku opraví, člověk ethický i skutečně více zrovnoprávní, než dosud? Ani zdání!

V nedávných dnech měl jsem rozmluvu se vzdělaným, snad i idealistickým komunistou. Přeli jsme se o to, který společenský řád je pro lidstvo prospěšnější. Na mé námitky, že člověk sám se svou sobeckostí je největší překážkou a znemožňuje zavedení i udržení řádů komunistických, tak tento mi odvětil: "My vypleníme toto sobectví mocí. Utvoříme veliké trusty výrobní, spotřební, peněžnictví shrneme v jedno centrum", a tu mi prozradil, že takovým krystalisačním bodem bankovnictví bude u nás Živnostenská banka. "Pak přinutíme individuum, že myšlence komunismu sloužiti musí chtě - nechtě. Pak shroutíme v podnož jeho i drobného a středního zemědělce českého, který je nám na naší cestě největší překážkou."

Ejhle! To jsou metody a cíle mezinárodního velkokapitalismu, proti němuž i my, zastánci soukromého vlastnictví, se bráníme a brániti budeme, považujíce tyto za výstřelek, za nebezpečí pro blaho lidu.

Komunismus a velkokapitál na jedné linii, stejný cíl ovládnutí lidu, a zase jen proto, aby se vyměnily osoby. Několik velkokapitalistů usiluje ovládnouti celý svět; komunismus se svým programem světové sociální revoluce chce totéž. (Předseda, dr Hruban ujímá se předsednictví.)

Do našich poměrů českých, do šedé přítomnosti přeneseno, celý převrat komunistický vypadal by u nás asi takto: Místo na hradě obsadil by, řekněme třeba p. dr Šmeral, předsednictví ministerské rady příkladně náš kol. Toužil, a ředitelem Živnobanky stal by se p. posl. Haken. (Veselost.) Ostatní poměry by se nezměnily, naopak jen by se zhoršily, jen by přitužil režim kartelů, trustů, koncernů a ringů. Takovouto změnu společenského řádu si nikdo nepřeje a přáti nemůže.

Hned na počátku zkoumání snah po změně společenského řádu narazíme na jednu povážlivou věc: Stejně jako vyznavači komunismu nezačínají ani stoupenci evoluce reformy u sebe, ale chtějí začíti u jiných. Svým životem, společenským postavením, hospodářskými snahami, ať co jednotlivci aneb jako družstevníci, plně a cele včleněni jsou, jak oni říkají, v kapitalistickou soustavu.

Já jsem se neodvážil říci ani pánům z komunistické strany heslo, jímž začínal komunismus prvních křesťanů: "Rozdej, co máš, chudým", proto, poněvadž komunismus prvokřesťanský, jistě vysoce idealistický, záhy ztroskotal. Ale nevidím nikde ani počátek toho, že by se tu pomýšlelo na nějakou změnu. To se odkládá stále do budoucnosti "až to přijde". Zatím vidíme jen závodění o politickou moc, s tím rozdílem, že i my ji chceme získati k obhájení toho, co tu je, páni socialisté odkazují své stoupence na to, co bude, a zatím neví, jaké to má býti.

A jak připravují páni levého směru své stoupence na nový řád? Oni učí svého člena jen právům, nikoliv také povinnosti. Jak jej takto poučeného přivésti chtějí do eldoráda nových řádů společenských, kde přece jen ze zvýšeného konání povinností může býti zvýšen blahobyt? Jestli celá moudrost kromě sociální péče i dělnictvem nelibě přijímané spočívá na zkrácení pracovní doby a zvýšení mzdy a nestojí naproti tomu zvýšená intensita práce, jsou to klamné prostředky a moudrost s brzkým koncem. (Sen. Časný: Mohl byste se stydět, takovou řeč zde přednášet!) Vy nemůžete snést pravdu. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Pane senátore, neračte se rozčilovat! (Hlas: O jakou pravdu se jedná?)

Sen. Miller (pokračuje): Podle mého přesvědčení je to pravda.

Předseda (zvoní): Pánové, neračte vyrušovat řečníka. (Sen. Časný: Pánové, měli byste se stydět za to, že se takovým vývodům smějete. - Výkřiky komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid! Prosím, pánové, nevyrušujte řečníka a neurážejte!

Sen. Miller (pokračuje): Tímto počínáním, jak jsem je právě vyložil, poškodí se snad a ztíží soukromé podnikání, ale konečně poškodí se celé národní hospodářství, pocítí to i dělník ve zvýšené drahotě, rozplyne se zvýšení mzdy, a zkrácená doba pracovní změní se velmi často v nezaměstnanost.

Jak chtějí budovatelé nových řádů rozmnožiti blahobyt širokých vrstev, když práci vyhlašují za kletbu? Vedeni bludem, že se tím bourají společenské řády kapitalistické, nedovolili přísný zákrok proti úmyslnému uhýbání práci, proti přestupkům zákona, proti poškozovatelům celkové výrobní činnosti národa. A přece všichni tito nepoškozují jen kapitalismus, to je mrtvou hmotou, ale živého, pilného pracovníka, jehož povinnost o udržení společnosti lidské zvětšují a podíl z výsledku práce snižují. (Sen. Šturc: Vy jste také málo pracoval za nevolnictví!) Já jsem pracoval jako volný muž dost. (Sen. Šturc: Proto vás musili dohánět karabáčem!) To já už nepamatuji, jestli snad vás, to je něco jiného.

Budeme proto budovati na tom, co tu je, zlepšovati, co bude kázat potřeba doby v oné touze po pokroku, kterou marně nám, zastáncům nynějších řádů, protivníci chtějí upříti. Vidíme znamení příštích dob v tomto faktu. (Výkřik: Aha, proroctví!) To není žádné proroctví, to je pravda. Čím dál, tím více záležitostí stává se společných. Pozorujeme, jak velkolepé hospodářské úkoly konají naše obce, okresy, země, stát. Klasickým příkladem toho jsou státní železné dráhy. Jaký úkol obrovský vykonává i v naší výrobní organisaci družstevnictví, poznáme, že část výrobní činnosti dává se na cesty společného podnikání. A tu praktická potřeba, účelnost a osvědčenost činí přísný výměr - s toho hlediska však, aby podpořily soukromé podnikání. Vývoj jde svou cestou vpřed. My, hájíce nynější společenský řád, nebudeme brzditi pokroku a v této snaze se sejdeme jistě s naším dělníkem, když ne v jednom táboře politickém, kdež jsme nebyli ani ve slavný den 28. října, sejdeme se v jednotě snah, abychom podle lidské možnosti si vybudovali blaživý domov v našem nově osvobozeném státě.

Poněvadž pořádek v státním hospodářství je prvním krokem k tomu, rozpočet podmínkou, budu se svými politickými přáteli proň hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Sochor. Dávám mu slovo.

Sen. Sochor: Vážený senáte! V prvé řadě, než přikročím ke kritice nynějšího rozpočtu, je nutno, abychom vzpomenuli též dob, (Další věty byly usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 14. prosince 1926 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Předseda (zvoní): Pane senátore, citujete něco? Vidím totiž, že jsou to noviny. Vy jste neřekl, že je to citát.

Sen. Sochor (pokračuje): Ano, cituji . . . (Část citátu byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 14. prosince 1926 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Předseda (zvoní): Pane senátore, vy předčítáte celý článek novinářský. To není přece řeč.

Sen. Sochor (pokračuje): Já budu ihned pokračovati, pane předsedo, mám zde již jen kousek. (Další část citátu byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 14. prosince 1926 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Vážený senáte! Nyní několik slov k rozpočtu. V r. 1924 přijaly obě sněmovny zákon o obchodním řízení státních podniků a nyní již projednáváme rozpočet státní, do něhož nevchází podrobný rozpočet železnic přímo, nýbrž jen v příloze. V rozpočtu státním figurují železnice jen svými hospodářskými výsledky. Železnice jsou, lépe řečeno, mají býti již řízeny obchodně. Zatím celé obchodní řízení se nám v rozpočtu jeví jen přesazením číslic, ale nikoliv novým, skutečně obchodním účetním vedením celého podniku a tím méně snad nějakými podstatnými změnami v organisaci drah. Je to podnik byrokraticky spravovaný, jako byl dříve, se všemi vadami byrokratismu v hospodářské správě, podnik, jehož vedení se nic nenaučilo a asi nic už nenaučí, aby se mohlo mluviti o nějakém skutečně hospodářsky účelném vedení správy i hospodářství železničního.

Přímo klasickým dokladem hraní si na obchodní řízení podniku je způsob, jímž je tentokráte hrazen náklad na investice železniční. Kdyby dráhy byly řízeny opravdu obchodně, pak by musily napřed propočítati výnosnost investic, o nichž se jedná, investice rentabilní poříditi vlastním úvěrem, a pokud jde o investice jiného druhu, které chce prováděti správa státní buď z důvodů celkové hospodářské politiky státní, nebo snad z důvodů vojenských a čistě správně politických, na ty by musila vláda přispívati z výnosu státního rozpočtu. Loni si pan ministr financí usnadnil svůj úkol tím, že pořídil všechny investice na dluh, jakoby šlo skutečně o investice ryze obchodní, a slavná sněmovna i senát tento rozpočet spolkla bez námitek, letos je řídí zase z výnosu železnic a slavná sněmovna poslanecká, která uložila zvláštním zákonem obchodní řízení drah, je schválila,tak i slavný rozpočtový výbor senátu. Vládní většina si tak ráčí dělati blázna sama ze sebe i z celé veřejnosti. Chápe patrně, že má v měšťáckém řádě velmi vznešený úkol šaška jeho veličenstva kapitálu, a my nemáme nic proti tomu, aby to dělala, protože čím více bude patrná naprostá nevážnost měšťácké většiny, tím bližší je den, kdy pracující lid pochopí pravý smysl parlamentarismu a tím dřív se také rozhodne vzíti správu věcí do svých vlastních rukou.

Pan, ministr Najman ráčil pochopiti zákon o obchodním řízení skutečně po svém. Domnívá se patrně, že tento zákon mu dává právo, aby si se železnicemi zařídil obchůdek vlastní. Má místo obchodního řízení železnic obchod se železnicemi. Pan ministr doznal, že ministerstvu železnic dostalo se nabídky od jakéhosi koncernu zahraničního, který chce vytvořiti koncern středoevropských železnic. Podle zpráv tisku jedná se prostřednictvím jedné velkobanky domácí - říká se obecně, že je to Živnobanka - a panu ministru se strany živnostenské najednou nevadí, že se tu jedná o vzrůst vlivu bank. Musím říci, že celé jednání má takový divný, u nás už zdomácnělý zápach. Ještě dříve, než se ve veřejnosti vědělo, že se o nějaký nový finanční režim na železnicích jedná, přinesl agrární "Venkov" článek, v němž se přimlouvá za pronájem železnic soukromému kapitálu. Takové věci už známe.

Když se jednalo o koburské dědictví, měl slovanský princ Cyril několik milionů na propagandu. Peníze jsou pryč a také se viděly následky toho propagování. Tento princ něco platil v hotovosti, něco jeho advokáti dodali v naturáliích, na př. v ženských, které byly "von". (Veselost u komunistů.) Nevíme, kde se tentokráte propagovalo, ani kolik to stálo, je však potřebí říci, že vítr věje i tentokráte se strany pana ministra vyučování, který má takový zájem na tom, aby se korupcí ve věci koburské nezabýval výbor sněmovny poslanecké. To, že se jedná o prodej železnic s ministrem, který je ze strany živnostenské, nic na věci nemění, protože zpívají už i vrabci na střeše, že živnostenská strana dělá to, co chtějí agrárníci, při čemž jejich vůdcové jsou celí bez sebe radostí, že jsou také státníky.

Protestujeme se vším důrazem proti tomuto čachrování s majetkem všeho pracujícího lidu v republice. Upozorňujeme pány z měšťácké většiny, že železnice byly postaveny z výtěžku práce lidové a že budeme brániti tento majetek proti úmyslům kohokoliv, ukrásti jej podle zákona, nebo proti zákonu. Vydati železnice státní do rukou mezinárodního kapitálu finančního, neznamená jen prodati kolejnice, lokomotivy, vagony, nádraží, to znamená vydati vlivu zahraničního kapitálu celý hospodářský život, celou výrobu, celý obchod. Jen státy, které jsou koloniemi nebo polokoloniemi kapitálu jiného státu, vydávají železnice kapitálu cizímu. Víme, co se dá dělati politikou tarifní, jak se jí dá ubíjeti výroba i obchod, víme také, co se dá dělati jen pouhým nevčasným přistavováním vagonů. Českoslovenští vlastenci jsou zcela klidní, když se jedná o prodej železnic kapitálu, v němž je prý dokonce i kapitál říšsko-německý, nic si z toho nedělají, že ve středoevropském koncernu železničním by byla celá politika drážní řízena přirozené podle zájmů větších železničních a hospodářských celků, než je malé Československo. My, kteří jsme internacionalisté, bychom neměli nic proti tomu, kdyby hospodářství bylo řízeno podle skutečných hospodářských zájmů všeho pracujícího lidu. Máme však samozřejmé námitky proti tomu, když má býti řízeno podle zájmů mezinárodní spekulace. Našim měšťákům nevadí mezinárodnost zlodějiny, vadí jim však mezinárodnost proletářské obrany proti ní.

Pan ministr Najman hlásal boj proti vlivu velkobank tak dlouho, dokud se nestal ministrem. Dnes už tento boj nehlásá, dnes má zřejmě jiné zájmy. Snad aby vůdcové jeho strany, a mezi ně náleží také ovšem on sám, měli ty velkobanky taky, anebo z nich alespoň podíleček. Chtěl bych si ještě několika slovy všimnouti plánů pan ministra, pokud se týká tarifní politiky. Dopravní tarify byly jeho stranou velmi kritisovány. Nyní již nejsou a pan ministr dokazuje, že to všechno nejde tak rychle, jak si lidé myslí. Ono to vůbec nepůjde tuze rychle, ani tuze pomalu, protože celé hospodaření na železnicích má docela jiný smysl, než který by mělo míti. Teprve tehdy, až se dělníci, malí zemědělci a chudí stoupenci pana ministra železnic zmocní celého železničního majetku, bude možno vykonati něco skutečně vážného, protože pod bezprostřední kontrolou lidu bude možné skutečné obchodní vedení podniků se všemi vymoženostmi moderní správy podnikové. Pan ministr železnic chce předati železnice finančnímu kapitálu, aby mohl zneužíváním železnic utloukati výrobu i obchod, my však chceme, aby dělníci, malí živnostníci, malí rolníci a zaměstnanci železniční spravovali železnice sami, jako musí spravovati celý stát a všechnu velkou výrobu a veliký obchod, nemají-li býti dále okrádáni a ožebračováni.

A proto, dokud jsme nuceni s tohoto místa hájiti zájmy železničních zaměstnanců, pak přísluší nám též plné právo kontroly, jak se v tomto drážním podniku hospodaří, poněvadž prosperita jeho je závislá jedině a výhradně na výkonnosti skutečně pracujících, kterým však bylo poslední platovou úpravou resp. zákonem č. 103 nejvíce ublíženo.

Tvrzení pana ministerského předsedy Švehly, že byly přijaty sociální zákony, které podle jeho názoru znamenají zlepšení hospodářské úrovně slabých vrstev, pak z našeho názoru a holé skutečnosti jsem nucen prohlásiti, že tvrzení toto je vyloženou demagogií, tak jako bylo demagogií tvrzení nynější celně-kongruové většiny, že pevná cla nebudou míti žádného vlivu na zdražování životních potřeb sociálně nejslabších a vůbec pracujícího lidu. A toto mé tvrzení plně potvrdil v jedné z posledních schůzí i pan sen. dr Brabec při své důvodové zprávě o volbě nového předsednictva senátu k socialistickým stranám, když proti této volbě protestovali, "prohlášením": "Já chápu vaši nynější situaci, ale jsme-li dnes my v majoritě, ve které můžete býti zítra zase vy, pak máme plné právo, abychom si volili nové předsednictvo z nynější většiny, a až budete opětně vy v majoritě, pak zajisté uplatníte toto právo opětně pro sebe." - To byl výrok pana sen. dr Brabce. - "Další vaše tvrzení, že přijaté sociální zákony nevyhovují již dnes nejnižším sociálním vrstvám, plně potvrzuji, ale tyto zákony jsme nedělali my, nýbrž vy, a my jsme vám je pomáhali pouze odhlasovati tak, jak jste sobě přáli!"