A vidí sa to klamstvo. Najprv sme to videli my, ktorí sme proti tomuto klamstvu bojovali. Totiž toto klamstvo všetko bolo shrnuté do hesla "autonomia". S týmto klamstvom sa operovalo. Dnes nielen my to vidíme, ale i tí, ktorí sa nechali klamať, ktorí dávali hlasy na ľudovú stranu. I tí to dnes vidia. Nuž, poneváč sa ale pozná duša slovenského človeka, že tento žije vo viere a nádeji, tak sa tomu slovenskému človeku do duše vlieva nová dávka nádeje. Vtedy sľubovala sa práca, chlieb, fabriky a čo ja viem čo ešte, a neprišlo to. Teraz sa musí sľubovať ďalej a musí prísť voľačo iné. A to sú rodobranci. Tí vraj do toho nasekajú a potom bude dobre. Z týchto dôvodov sa šíri a rozmnožuje rodobranectvo, čiže správne rečeno rododranectvo na Slovensku.
Nuž, ale nech si to páni z ľudovej strany zariadia, ako tomu rozumejú, my veríme, že sme predsa ďaleko od stredoveku, že v strednej Európe môže to byť len dejinným momentom, keby národ skočil z omylu do tmy. On sa rýchle zase vydriape a bude si svetla viac vedieť vážiť a ceniť.
Ináč rád počúvam, keď rečník z ľudovej strany vyčíta vláde to, že prezerá potreby Slovenska. Ostáva tak menej k vyčítaniu z našej strany, československej sociálne demokratickej. Je však charakteristické, a to je treba priklincovať, že ľudová strana dáva tak oddane súhlas k tomu štátnemu rozpočtu, ktorý je naskúpejším zo všetkých štátnych rozpočtov - proti Slovensku, ktoré doteraz boly tu pojednávané. (Výkřik: Proč jste při těch prvních rozpočtech na to nepoukázal?) Pri tých prvých rozpočtoch, tu sú svedkovia, som vždy prednášal potreby Slovenska.
Až dosiaľ boly v každom štátnom rozpočte zaradené položky na najnaliehavejšie potreby Slovenska a Podkarpatskej Rusi. (Výkřik: Na papieri!) Na papieri, ale boly tam. (Výkřiky.) Ale boli sme tam s p. Šrámkom, ktorý je celkom iného názoru než sme my. (Výkřik: Ale je váš? - Není?)
Je pravda, že sa preliminované obnosy nevyplatily, a to s odôvodnením, že vraj nieto peňazí, nuž, ale predsa sa niečo vykonalo. Z toho vyplýva, že vláda uznávala potreby Slovenska a Podkarpatskej Rusi, bola tu snaha, a čo hlavné, nebolo odvahy nerešpektovať hlasy zo Slovenska. Až tohoto roku, keď má vláda za sebou ľudákov, má p. minister financií dr Engliš odvahu hovoriť, že Slovensko musí so železnicami počkať, až budú peniaze, až si železnice toľko zarobia, že sa to vyplatí. (Výkřiky.) Hneď to bude nasledovať, pána kolega. Vy ste veľmi netrpezlivý. Ja som Vás nevyrušoval.
Pán gen. referent Kornel Stodola prečítal rad-radom všetky potreby Slovenska. Ja som už prehlásil v rozpočtovom výbore, že mi vypil načisto rybník. Všetko vyčítal, čo všetko potrebujeme rad-radom, snáď viac pre noviny, lebo ku koncu doporučoval rozpočet schváliť tak, ako je, bez preliminovania položiek pre Slovensko a Podkarpatskú Rus. Ba, ešte idem ďalej. Keď sme navrhovali rezolúcie v prospech Slovenska, aspoň aby bola tá papierová rezolúcia, i vtedy doporučoval: "žiadam zamietnuť!"
Ráčili ste povedať, že sme sa nebránili a nedomáhali. Ale, hej, my sme sa domáhali. Prečítam vám rad-radom veci o železniciach:
R. 1921 bolo preliminované vo štátnom rozpočte, ku ktorému sme dali súhlas: 20 mil. Kč na železnicu Handlová-Horná Štubňa, na železnicu Červená Skala-Margecany 35 mil. Kč. (Výkřiky.) Ráčte si to zaznamenávať, to bude užitočnejšie, než pokrikovať. Na Slivenská Nová Ves-Trebišov 17 mil. Kč, Užhorod-Mukačevo 15 mil. Kč, Mukačevo-Bilki-Hust 30 mil. Kč, Veselí na Morave-Nov. Mesto n. Váh. 20 mil. Kč, Krupina-Zvolen 25 mil. Kč, Žabokreky spojka 5 mil. Kč. (Výkřik: Prečo ste r. 1922 sa nepýtali, prečo tie peniaze sa nedostaly? Vy ste boli vo vláde, vy ste čušali!)
R. 1922 bolo preliminované na železnicu Handlová-Hor. Štubňa nových 20 mil. Kč, Červená Skala-Margecany 12 mil. Kč, Slivenská Nová Ves-Trebišov 5 mil. Kč, Užhorod-Mukačevo 10 mil. Kč, Mukačevo-Bilki-Hust 5 mil. Kč, Veselí na Morave-Nové Mesto n. Váhom 20 mil. Kč, Krupina-Zvolen 10 mil. Kč, spojka pri Žabokrekoch 2 mil. Kč, Podolinec-Orlov 1 mil. Kč, Tvrdošín-Podhora 2,500.000 Kč.
R. 1923: Handlová-Horná Štubňa 25 mil. Kč, Červená Skala-Margecany 10 mil. Kč, Slivenská Nová Ves-Trebišov 15 mil. Kč, Užhorod-Mukačevo 29 mil. Kč, Mukačevo-Bilki-Hust 600.000 Kč, Veselí na Morave-Nové Mesto n. Váhom 50 mil. Kč, Krupina-Zvolen 58 mil. Kč, spojka pri Žabokrekoch 30.000 Kč, Podolinec-Orlov 400.000 Kč, Tvrdošín-Podhora 400.000 Kč, Myjava-Brezová 90.000 Kč.
R. 1924: Handlová-Horná Štubňa 3 mil. Kč, Červená Skala-Margecany 2 mil. Kč, Slivenská Nová Ves-Trebišov 2 mil. Kč, Užhorod-Mukačevo 8 mil. Kč, Mukačevo-Bilki-Hust 854.000 Kč, Veselí na Morave-Nové Mesto n. Váhom 48,127.000 Kč, Krupina-Zvolen 46,600.000 Kč, spojka pri Žabokrekoch 30.000 Kč, Podolinec-Orlov 623.000 Kč, Tvrdošín-Podhora 562.000 Kč, Myjava-Brezová 301.000 Kč, Jablonica-Plav. Sv. Mikuláš 301.000 Kč.
R. 1925: stavba nových dráh Handlová-Horná Štubňa 8 mil. Kč, Červená Skala-Margecany 1 mil. Kč, Užhorod-Mukačevo 1 mil. Kč, Mukačevo-Bilki-Hust 400.000 Kč, Veselí na Morave-Nové Mesto nad Váhom 54,700.000 Kč, Krupina-Zvolen 10 mil. Kč, Podolinec-Orlov 500.000 Kč.
R. 1926: na stavbu železníc Handlová-Horná Štubňa 2 mil. Kč, Veselí na Mor.-Nové Mesto n. V. 70 mil. Kč, Krupina-Zvolen 10 mil. Kč.
Tedy celkom vyzerala vec takto: R. 1921 bolo preliminované na železnice na Slovensku 167 mil. Kč, r. 1922 87,500.000 Kč, r. 1923 188,520.000 Kč, r. 1924 112,400.000 Kč, r. 1925 75,600.000 Kč a r. 1926 82,000.000 Kč. Toto sme vymáhali do rozpočtu, a to sme vymohli. Za to, že čo vláda nevykonala, nie je na nás. (Sen. Janík: Vy ste mali predsedu, mohli ste robiť, čo ste chceli!) Chceli sme, ale nemali sme toľko moci. Snáď nebudete predpokladať, že sme nechceli. To je veľmi detinské, keď predpokladáte, že sme nechceli, aby na Slovensku boly železnice, aby stá a tisíce robotníkov malo tam prácu. Ste tak naivní, aby ste tomu verili? (Sen. Janík: Pod ministerským predsedom Tusarom ste to mohli previesť!)
Teda vec vyzerala takto: R. 1921 sa celý ten preliminovaný obnos prepadnul, nevidelo sa ani haliera. R. 1922 z tých 87,500.000 Kč sa vyplatilo na železnice len na Slovensku 3,534.050,34 Kč. R. 1923 z tých 188,520.000 Kč bolo vydané na stavby železníc na Slovensku 21,091.024,82 Kč. R. 1924 z tých 112,400.000 Kč bolo vydané na stavbu železníc 47,702.637,16 Kč. R. 1925 z tých preliminovaných 75,600.000 Kč sa vydalo 42,020.000 Kč a roku 1926 z preliminovaných 132,600.000 Kč, pokiaľ sú moje informácie správné, vydalo sa 81,550.000 Kč. Tedy za roky, kedy bola silne zastúpená československá sociálne demokratická strana robotnícka, vydalo sa na železničné stavby na Slovensku 195,897.712,32 Kč. Vedľa toho na práce prípravné a trasovacie sa vydalo za roky 1922-1924, pokiaľ je to známe z uzávierok účtov štát. rozpočtu, 1,514.750,58 Kč.
Pánovia, prosím, ja by som vám želal, aby ste aspoň tieto miliony docielili pre železnice na Slovensku. (Hlas: Nie sú tam!)
Sú tam! Stavajú sa železnice, to už viete. Na druhý rok bude otvorená dráha Nové Mesto nad Váhom-Veselí na Morave; máte železnicu Zvolen-Krupina a ešte iné spojky. Tedy sú tu.
Ale charakteristické je toto: My sme boli do istej miery oklamaní, ale vy hlasujete bez toho, že by bol jeden halier na slovenské železnice poukázaný v štátnom rozpočte. Kričíte za záujmy Slovenska, a tuná obe ruky dvíhate za takýto rozpočet, ktorý je najskúpejší voči Slovensku a Podkarpatskej Rusi a spokojíte sa s tým, že sa podarilo pánu generálnemu zpravodajovi Stodolovi vymôcť rezolúciou dva miliony na stavbu železnice Handlová-Horná Štubňa. Na tomto môže pracovať asi 40-50 robotníkov, no, tak počítajte, kedy tá železnice bude vystavaná, a vedľa toho jeden milion na slobodný prístav v Bratislave.
Pánovia, my sme to mali v zákone, ale vy to máte na kuse papieru, rezolúciu, ktorou si môže voľakto, čo ja viem, utrieť oči. (Sen. Janík: Avšak my za 7 rokov to prevedieme všetko!) Daj Bože! Však viem, že žijete stále v nádeji a vo viere.
Nechcem ani tým najmenším zakrývať, že Slovensko za celú tú dobu, čo sme boli i my účastní vo vláde, sa zanedbávalo. Ale my máme aspoň tie úspechy, a môžeme vám poukázať, že sme svolali mnoho ministerských radcov a sekčných šéfov, že sme mali početné, mnohé a mnohé konferencie, prišli na ne ministerskí referenti a sekční šefovia a dokazovali, ako situácia stojí finančne. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)
Je pravda, že Slovensko trpí hospodárskou krízou viac než ostatné zeme. Hociktorú vec, keď štatistiku vezmeme do ruky, môžeme to konštatovať. Nezamestnanosť je pomerne k obyvateľstvu väčšia než v historických zemiach, v každej obci stoja továrne bez provozu, stavebný ruch je nepoctivý a tiež v pomere k historickým zemiam veľmi chabý. Nemôžem zamlčať ani to, že si na Slovensku trúfajú i páni ministri nerešpektovať právnych pomerov. Je tu treba s tohoto miesta priklincovať, že na Slovensku stal sa verejným notárom v Trenčíne poslanec, čo nie je podľa platných zákonov na Slovensku dnes správné. (Výkřik: Podle ústavní listiny?) Nie, podľa zákonov tam platných. (Výkřik: Kdo je to?) Je to pán Michal Slávik. (Výkřik: To je notár?) Je vymenovaným verejným notárom v Trenčíne ako poslanec. Maďarský zákon z r. 1874 o verejných notároch ustanovuje, že verejný notár nemôže byť poslancom, a jestliby sa mal stať verejný notár poslancom, musí sa vzdať napred verej. notárskeho miesta. (Výkřik: Naopak!) Analogicky je to aj naopak. Jestli voľakto je poslancom a stane sa verejným notárom, má sa zaďakovať z poslaneckého mandátu. Na túto okolnosť bol pán minister spravedlnosti upozornený. Tak sa mi zdá, že u nás opravdu zavládne spravedlnosť nemecká. Tedy proti tomuto nerešpektovaniu zákona alebo pri najmenšom mýlnemu výkladu zákonov je treba s tohoto miesta protestovať.
Je treba pohovoriť opäť aj o školstve na Slovensku a o školstve menšinovom. Táto otázka ostáva stále boľavým bodom. Máme na Slovensku rad obcí a kolonií, ktoré sa z pozemkovej reformy vyplývajúc tam tvoria. Pomenujem poniektoré: Miloslava na Žitnom ostrove, Hviezdoslavov, Szőlős-Puszta, Séta-Kert, Malý Fajkürt, Violín.
Strašlivé školy sú tiež na Zvolensku: Veledín, Hodejovo, Fiľakovo, Radošovce, Ožďany. (Výkřik: To též my máme na svědomí?) Nezazlievajte mi, keď to tu znovu priklincujem. Strašné pomery školské pre slovenskú koloniu sú tiež v Leviciach a nie dosť utešené pomery školské sú v Bratislave. Tam v novej štvrti, Tehelné Pole, sa volá po mnoho rokov za náležite vybudovanú školu, aby odpovedala terajším pomerom. Nedostatočná škola je tiež v Račišdorfe a Pezinku. Tiež Myjava, ten čisto slovenský kraj, zvlášte tie kopanice myjavské, majú školstvo v strašne ubohom stave.
O školách na slovenskom východe sme hovorili mnoho a mnoho. Treba znovu priklincovať ubohé školy Brezovka pri Bardiove, Obručné, Lačnov a Ovčie. Treba pripomenúť na školu Ruská Nová Ves, ktorá škola stojí pod patronátom správy štátnych lesov. V tejto škole - totiž vlastne tam školy niet, je zatvorená - keď sme tam pred 2 rokmi boli, našli sme v škole sliepky, našli sme tam domáce zvieratá, ale deti ovšem nie. Táto škola stojacá pod patronátom štátnych lesov, je zatvorená, je na spadnutie, ale za to je tu vystavená pekná bielučká stojňa pre farárhovho koňa, nákladom správy štátnych lesov. Keď som to v rozpočtovom výbore toho roku prednášal, keď som to lanského roku prednášal, pán minister si to vždy zaznačil, ale ako som sa dnes dozvedel na určitom mieste, ešte sa v tejto veci nič nestalo.
Keď sme u školských otázok, musím poukázať, že nielen Slovensko je v tomto ohľade zanedbané, ale tuná máme celé prípisy o českých menšinových školách. (Ukazuje.) V týchto prípisoch je pojednané, v akom strašnom stave tieto menšinové školy sú. Páni ministri už dávno majú tieto prípisy v rukách, intervenovali poslanci a senátori, hovorili o tom páni ministri, ale vždy a vždy je treba volať znova a je treba volať zástupcov robotníckych vrstiev, a to preto, poneváč sú to robotníci, ktorí týmto stavom najviac trpia. Však my si vieme pamätať z tých starých dôb, keď sa nám hovorilo, že sme beznárodní, či medzinárodní, že si nevieme vážiť národa. Takí páni poštmajstri alebo voľajaký malý úradníčok - posielali svoje decká do škôl panských, nemeckých, ale decko českého robotníka chodilo do školy českej tam, kde nedávali chleba s maslom, kde nedávali olovranty. Do chatrnej búdy chodilo to decko českého robotníka, a je smutné, že ešte teraz, keď máme tú republiku 7 rokov, zase to robotníctvo sa musí ozývať a poukazovať, v akom trapnom, strašnom stave sú školy menšinové.
Landškroun píše: Posudek komisionelní mluví tu mimo jiné o tom, že v měšťanské škole, která je umístěna poměrně lépe než škola obecná, jsou mokré stěny v učebnách. Žáci jsou pro nedostatek místa nuceni seděti až u samých stěn. Následky jsou hrozné. Celá řada dětí trpí chorobami zrakovými a při vlhkém počasí zvláště žáci obecné školy jsou nemocní. U jedné žákyně - je uvedeno její jméno - jest zjištěno zkřivení páteře. Pobyt v této škole za mokrých dnů zimních a jarních je pro děti pravou trýzní. Přikládá se dopis v této veci.
Oldřichov: Škola je přeplněna dětmi. Byt pro učitele je naprosto závadný, nedá se v zimě vytopiti a dítky trpí častými nemocemi. Učitel bydlí nyní zatímně v jednom pokojíku po německém učiteli. Nedojde-li vbrzku ke stavbě, je česká škola ohrožena.
Zabružany: Českých dětí stále přibývá a musí se zaváděti střídavé vyučování. České děti jsou nuceny choditi pro nedostatek místa v české škole do německé opatrovny.
Mimoň: Jedná se již od r. 1923 o stavbu školy a nynější budova, v níž je umístěna česká škola, uznaná ve všech ohledech, zejména zdravotních, za naprosto nezpůsobilou. V místě je živnostenská škola pokračovací, mateřská škola a opatrovna a proto stavby školní budovy je nanejvýš třeba.
Žalhostice: Tu se přikládá zvláštní dopis.
Haberspirk: česká škola je ohrožena tím, že vyprší lhůta nájmu s německou obcí. V místě se jedná současně o zřízení mateřské školky, aby české děti již od nejmladších let nebyly odnárodňovány.
Cukmantl: Přikládá se dopis s obrázkem z r. 1910. (Ukazuje obrázek.) Poměry jsou velmi strašné. Od r. 1919 trvá na zdejší škole polodenní vyučování, dvě třídy jsou k vyučování úplně nezpůsobilé a je nutno po celý den uměle osvětlovati, dítky kazí si v těchto třídách zrak atd.
V jednom dopise Národní Jednota na Morave, ktorá sa na nás obrátila vo veciach školských o pomoc, píše mimo iné: České školy, které slibovány již v dřívějších letech, dosud nejsou postaveny, jako na př.: v Šumperku, Hněvotíne, Slavoníně, Usově, Mladějovicích, Újezdě, Lužicích, Hradečném, Březové, Mikulově, Temenici, Heřmanicích, Šenově, Odrech u Opavy, Jistebníku - tedy celá řada. Na Opavsku a Těšínsku jsou to místa: Ropice, Řeka, Žuka Dolní a Horní, Lichtná, Střítež, Vítkov atd. Odhaduje se, že by bylo třeba na vybudování těchto škol aspoň 70 mil. Kč.
Slávny senát! Nesmiem tiež opomenúť zastať sa tých ubohých učiteľov, ktorí sú postižení - povedal by som - zlovôlou byrokracie. Píšu o tom takto: "Jak krutý, bezohledný a nespravedlivý byl § 47. Učitelé, kteří do poslední chvíle - totiž § 7 zákona z 22. prosince 1924 - poctivě pracovali, někteří až do dubna 1926 byli o přeložení do výslužby vyrozuměni, kdežto ti, kteří z různých příčin vyrozuměni nebyli a při řádném odchodu svém do pense dostali výslužné podle nového požitkového zákona i za dobu od 1. ledna 1926 až do svého pensionování plné služné podle téhož zákona - a zase ti, kteří v té době k plné spokojenosti službu skutečně vykonávali, nedostali ani jedno ani druhé, ale jako provinilci byli na hodinu z úřadu propušteni, a tak hmotně i morálně před celou veřejností poníženi." Ti, kteří byli o pensionování uvědomeni po odhlasování restrikčního zákona, tedy až po 1. lednu, konali svou službu, ale pod tou záminkou, že byli již uvědomeni o pensionování, vypadají z výhod toho zákona. Naproti tomu ti, kteří z různých příčin, tedy snad z kamarádství atd. vyrozuměni byli ne v lednu, ale v květnu nebo později, dostali výslužné nebo plné služné. Ukřivděno je § 47 zmíněného zákona 320 starým učitelům.
Musím poukázať tiež na pokračovacie školstvo, o ktorom tu už do istej miery hovoril pán sen. Kotrba. Je treba brať do ohľadu, že naše pokračovacie školstvo je už skoro 40 rokov staré. Do týchto škôl svojho času chodili učňovia, ktorí sa v tej škole učili teprve náležite čítať a písať. Dnes chodia do týchto škôl učňovia, ktorí vychodili aspoň 5 škôl ľudových alebo 2, 3 triedy meštianskej školy. Tedy je treba, aby sa toto školstvo prispôsobovalo dnešnej dobe.
Ďalšie podobné sťažnosti by som mal na to, že sa nedbá o akademické menzy. Myslím, že tieto prípisy i ostatní páni senátori dostali. Musím sa zvlášť prihovárať za kolegium vysokoškolského študentstva v Bratislave a za internát. Je konštatované, že sú učebne i menza v takých miestnostiach, kde myši a rôzny hmyz je rozmnožený, sú to človeka nedôstojné miestnosti. Je tu tiež podanie študentstva pražského, ktoré žiada upravenie kolegia Masarykovho. Je tu celá vylíčenie, ktoré dokazuje, že ten byrokratický šimel znemožňuje študentstvu, aby bolo zúčastnené na správe toho kolegia a študenti preto žiadajú náležitú podporu v tejto veci. Myslím, že nie je treba o tom tak mnoho hovoriť, každý z nás cíti, že sme opravdu národom chudobným, národom zproletarizovaným. Zproletarizovaným preto, poneváč v jednej časti tejto republiky zúril maďarizačný proces, násilné maďarizovanie a týmže zároveň vykorisťovanie a tým národ zostal chudobný. A na druhej strane zúril ten germanizačný proces. A národ zproletarizovaný potrebuje sociálné opatrenia.
Ku koncu by som poznamenal pánom, ktorí vlastne už utiekli . . . (Sen. Ant. Novák: Vždyť se hovorilo o školách!) . . . že sľubovali slovenskému ľudu prácu a chlieb. Pomocou spovedelnice a kazateľne klamali ľud a podarilo sa im tento ľud opravdu oklamať, využiť zbrane, tej zbrane, ktorú my sme vymohli do rúk proletariátu. (Souhlas.) A dnes títo páni majú to víťazstvo. Po tomto víťazstve začína sa utrhovať chlieb od úst, pomáha sa zdražovať a snižovať životná úroveň slovenského ľudu a všetkého ostatného pracujúceho ľudu, a vedľa toho odmeňujú sa tí, ktorí pomáhali agitovať, odmeňujú sa príplatkami na kongruu.
Je to odveký boj, boj pravdy so lžou. Tento boj sa tiahne celými dejinami ľudstva. Od času k času je pravda zatlačovaná do pozadia, ale ona sa zase prederie. Lož používa vždy zbraní podlých, zákerných, stoja jej k dišpozícii silní jedinci. Pravda bojuje zbraňou čestnou, lebo je to pravda, t. j. všetko to, čo považujeme za najpeknejšie, za najušľachtilejšie a najdokonalejšie, je to to, čo si predstavujeme v tom najvyššom, v tom najspravodlivejšom božstve. A veru nebude ku cti tomu národu, ktorý prijde medzi poslednými, tomu hrozí hanba a záhuba.
To vám kladiem ku koncu, pánovia, na srdce! (Výborně! - Potlesk stoupenců řečníkových.)
Místopředseda Donát: Slovo má dále pan sen. Miller.
Sen. Miller: Slavný senáte! Když jsem se chystal pročísti obsáhlou knihovnu o 35 svazcích, která obsahuje rozpočet našeho státu na r. 1927, ocitla se zvláštní náhodou nahoře tenká knížka s nápisem: "Skupina IV. Zpráva stát. dluhu." A tu hned na prvním listě jsem se dočetl, že suma sumárum jsme dlužni 34.945 mil., čili bez pakatýlku 55 mil., 35 miliard. "Zaplať Pán Bůh!", to jsem řekl jenom z nechvalného zvyku, poněvadž to sem nikterak nepatřilo, hned jsem si také obratem vzpomněl, že to není všechno a že se nad námi vznáší Damoklův meč, reparace. To je číslo přímo strašidelné, a to právě proto, že nevíme, jak je vysoké. Tak se utěšujeme tím, že jsme zatím nasekali tolik dluhů, že ty reparace, abychom je unesli, nemohou býti nijak vysoké. Při tak zatížených pozemkových knihách bývá některý vklad fingovaný na některého příbuzného nebo přítele, když pak usedlost přijde na buben, majitel se s těmi penězi shledá. My máme v naší dlužní knize též vklady přátel, a to Američanů a Angličanů, ale velmi pochybuji, že by nám haléř slevili.
Když jsem se tak probíral těmi našimi výpůjčkami, říkal jsem si: "No, tahle musila být, tahle také, i ta stavební losová, budiž, alespoň mají lidé radost, co dávati k Ježíšku (Veselost.) a hodně skvělých nadějí, každoročně obnovovaných, že vyhrají ten milion," až jsem narazil na položku 6: "6% slosovatelná státní půjčka atd.", vydaná na úhradu schodku moučného hospodářství, čili krátce "moučná půjčka", četl jsem dále dlužný obnos 4.400 mil., úrok 262 mil., úmor 88 mil., celkem 350 mil. Postavíme-li naproti tomuto obnosu 51/2 miliardy a úrok a úmor 350 milionů, na které ještě každoročně se musejí dávat a 30 mil. na meliorace, které se dávají s výčitkami, což činí 1/12, chápeme, že to není v nějakém poměru.
Tato půjčka moučná neměla by se tak jmenovati, nýbrž "výstražná" nebo krátce "pozor", a to pozor na vázané hospodářství. To je daleko do budoucnosti výmluvná výstraha a neblahou vzpomínkou na omyl, že by státní administrativa byla schopna vyživovati lid. Poněvadž ještě dnes přes tuto výmluvnou výstrahu jeví se chuť vrátiti se k vázanému hospodářství, posledně se to projevuje při stanovení ceny konsumního cukru a tím také tlakem na ceny řepy, a zvláště že se stále chce obživiti monstrum konsumentských komor, nelze dosti často poukázati na tento odstrašující příklad.
Kol. Kotrba dnes protestoval proti tomu, že se nezrušuje ministerstvo zásobování. Já se k tomuto protestu připojuji, poněvadž aspoň se již vzalo v úvahu, nebo se přislíbilo, že toto prazbytečné ministerstvo bude zrušeno, a to z toho důvodu, že máme již dosti veřejných institucí, které jsme tak překotně nadělali po převratu. Tehdy jsme v takovém rozpoložení na všechno možné udělali úřady.
Zbytečné instituce veřejné jen zatěžují státní rozpočet neplodnými osobními výdaji. Nač chcete zřizovati konsumentské komory? Řeknu to přímo: Aby poškozovaly výrobu, bojovaly proti jejímu rozvoji a utloukaly mnohá výrobní odvětví. Konsumentské komory znají jedinou moudrost: vázané hospodářství a diktát cen. Že nerušený vývoj výroby a volná soutěž jsou nejlepší ochranou konsumenta, to se nechce chápati, a i po dokonalém krachu vázaného hospodářství, vždy a ve všech státech a i u nás se nechce této výstraze rozuměti.
Při kapitole "moučná půjčka", my zemědělci s hořkostí vzpomínáme, že to bylo hospodářství, jež nelze nazvati tureckým, poněvadž by to bylo urážkou konsolidující se republiky turecké. Vzpomínáme s trpkostí, zatím co rapidně rostl deficit vázaného hospodářství, že nám obilí násilím se rekvirovalo, nejprve za 90 Kč a teprve později, když naše měna tímto Bohu i lidem nemilým hospodářstvím byla zkažena, za 160 Kč 1 q. My jsme se tehdy naivně domnívali, že sloužíme státu, že mu ulehčujeme jeho počátky, že šetříme jeho financí. A vy jste zatím ukládali na bedra státu břemena miliardová, a to se pociťuje tím trpčeji, že to byl dluh docela zbytečný. Nad touto kapitolou "moučná půjčka" rozjímal jsem o tom, jak jsme se těšili, jak se finančně zařídíme, dosáhneme-li státní samostatnosti. Země koruny české přispívaly na pasivní země předlitavské asi 280 miliony, a když nebudeme nuceni tento obnos dávati Rakousku, jak se zařídíme, jak snížíme daně, vybudujeme hospodářské i kulturní instituce a jak usnadníme lidu život a jak také budeme pracovati k tomu, abychom vynikli v soutěži národů. A ejhle, skutečnost jest jiná. Aktivum naše vyssává dluh, na jehož zúročení a umoření dáváme ročně 2465 milionů Kč, tedy za předválečné relace měnové 1 : 7 352 mil.
Vždycky jsme též žehrali na to, že země koruny české přispívají na experiment okupace v Bosně a Hercegovině. Aby dějiny našeho národa našly pokračování, máme i my svoji Bosnu Hercegovinu - Podkarpatskou Rus. Jestliže v Rakousku platba na okupované země měla posíliti nepřátelský nám státní útvar, platbou na Podkarpatskou Rus máme posíliti stát náš. Rádi bychom tyto oběti nesli. Bohužel zem tato vysílá jako své zástupce do parlamentu ve velké většině komunisty a ti jistě nejsou státu mnoho přátelští.
Marno nyní vzpomínati dluhů lehkomyslně nadělaných. Z toho vytěžiti můžeme jedině výstrahu a odtud hospodařiti tak, aby nás nestihla kletba potomstva. Tedy šetřiti na pravém místě a včas, a zvláště se varovati triviálního hesla: "Však to někdo zaplatí." To je rovné lehkomyslnému z posledních dnů předrevolučního království francouzského: "Po nás potopa!" My se nechceme utopiti v dluzích, nezbývá, než se uskrovniti a šetřiti. A jak to vždy bývá, žádá se, aby se začalo šetřiti u těch druhých, jen u nich ne. A tak se též žádá, aby se šetřilo při kapitole státního rozpočtu "Zemědělství". Leč tu by nesprávná šetrnost byla celku národního hospodářství nejškodlivější. Je v zájmu samého státu věnovati zemědělství co největší péči, zde by nesprávná šetrnost poškodila nejen zemědělství, nýbrž i veškeré obyvatelstvo, i ty, kteří zemědělské povolání nemají za své životní.
Z celkového rozpočtu státních výdajů 9703 miliony zabírá ministerstvo zemědělství 204 miliony, tedy necelá 2% a z toho ještě hradí téměř 30 milionů vlastními příjmy. Státní pokladna přispívá obnosem 186 mil. Kč.
Jestli nás zemědělce uspokojuje opatření tohoto ministerstva, co se týče školství a výzkumnictví, péče o zvelebení jednotlivých oborů výroby, nemůže nás naprosto uspokojiti obnos věnovaný na meliorace. Tu se dává mimo dotací 30 milionů melioračnímu fondu ještě obnos 11 milionů. Ač rádi uznáváme snahu, že obnos tento při restrikci ostatních položek byl o 3 miliony Kč zvýšen, obnos na meliorace vynaložený je nejvýnosnější investicí, jejíž zúročení svojí výší překvapuje. Jest uznati chvályhodnou snahu zemědělců samotných, že se o meliorace, nejvíce o odvodnění mokrých půd starají a hojně projektů si vypracovati dávají.
Bylo by však nesmírnou škodou pro stát, aby některé projekty musily býti odsunuty, že nestačí státní a zemská dotace. A tu by bylo nutno v mezích samotného rozpočtu ministerstva zemědělství zkoumati, zda by nebylo možno na některých položkách ušetřiti a melioracím je věnovati. Tak se mi zdá, že by bylo nutno přezkoumati subvenční podporování, co se týče nákupu strojů, plemenného dobytka a hřebců a pak výdaje na různé exkurse a nákladné representační výpravy. Zda tu vynaložené peníze lépe by se neuplatnily ku prospěchu zemědělství věnováním jich na meliorace?
Při této příležitosti musím vysloviti důtklivé přání, aby veškeré instituce na podporu zemědělství byly odpolitisovány, aby nebylo jiného vodítka při posuzování žádostí o subvence, než věcná podstata a účelnost. Nesmí nikdy prospěch jednotlivce býti ukazovatelem blahovůle, ale prospěch zemědělství vůbec. Musí umlknouti oprávněné výtky a stížnosti, že se udílení subvencí řídí podle příslušnosti k té neb oné politické straně. (Tak jest!)
Žádám proto pana ministra zemědělství, aby odstranil příčiny těchto výtek, aby každý zemědělec v našem státě bez rozdílu mohl viděti v ministerstvu zemědělství svoji nejvyšší ochrannou instituci, na jejíž povýšenost nad stranicko-politické zápolení může s plnou důvěrou spolehnouti.