V budúcnosti budú musieť železničné štátné podniky pokračovať systematicky. Bolo by treba, keby sostavily presný program, nielen jednoročný rozpočet, ale program pre obdobie niekoľkých budúcích rokov o tom, ktoré tarífné úpravy sú nútené prevádzať a na druhej strane, ktoré úspory a aká reorganizácia by viedla k týmto úsporám. - O našej dopravnej politike som hovoril obširne vo výbore.

Aby naša celoštátna tarifná politika mohla byť racionálna, je nezbytnosťou, aby vybudované boly transverzálné dráhy hlavne na Slovensku, kde najviac chybujú. Je to Handlová-Horná Štubňa, Červená Skala-Margecany, Prešov-Vranov. A tu musím s vďakou kvitovať našu dohodu s pánom ministrom železnic, ktorej podklad je naša rezolúcia v rozpočtovom výbore skoro jednohlasne prijatá, že totiž s výstavbou dráhy Handlová-Horná Štubňa započne sa s nákladom 2 mil. roku 1927 a že tento náklad sa zväčší na rok 1928 na 10-15 milionov. Môžem ubezpečiť pána ministra železníc, že týmto odhodlaním podnikov železničných učiní celoštátnemu hospodárskému vývoju veľkú službu. Nekočne ma teší, že pán ministerský predseda dr Švehla vzal v známosť túto dohodu a s ňou úplne súhlasí, nechže mu bude zo slovenskej strany vyslovená iskrenná vďaka.

Ďalšie smernice pri vybudovaní železníc na Slovensku by boly sostavenie a sosilnenie vrchnej stavby na tranzverzálnych vicinálkach, výstavba staničných budov, spomeniem len Bratislavu, Košice. Ďalej motorizácia dráh, rozmnoženie vozidiel a pozdejšie elektrizácia dráh.

S netrpelivosťou čakáme tarifnú reformu, ktorá by doniesla jednotné prepočítanie sadzieb v celej republike. Jedným z jej hlavných úkoloch bude sblížiť slovenský východ a Podkarpatskú Rus k zemiam historickým. Bude nutno mať na zreteli exportné tarify a na využitie našej tranzitnej dopravy medzi orientom a occidentom, a na sväzové tarify s cudzinou.

Že naše uhoľné tarify sú nesmierne drahé, je známé. Zo slovenských priemyslov si ťažko sťažujú priemysel drevarský, cukrovarnický.

Vzhľadom k usnadneniu zásobovania veľkých fabričných stredísk historických zemí je potrebné veľké odstupňovanie sadzieb zo slovenského východu a Podkarpatskej Rusi pre zemiaky, zeleninu, ovocie, pre výrobu živočišnú.

Ako zaujímavý zjav môžem konštatovať, že od r. 1924, keď tarify boly na Slovensku niečo zľavnené, zvyšovala sa tu stále doprava, ktorá iste vyvážila výpadok tarifných úľav.

Štatistické dáta vystavané na Medzinárodnom Dunajskom Veletrhu to potvrdzujú, ukazujú, že v bratislavskom a košickom riaditeľstve podaj vagonov obnášal: r. 1922 510.329, r. 1923 600.578, r. 1924 731.474, r. 1925 853.086.

Sem by bolo nutné poznamenať, aby naša vodná doprava Labe-Dunaj bola vsunutá do tarifnej štruktúry železníc. Parita prístavov dunajských s labskými, keďže akčný radius naších dunajských prístavov rozprostiera sa dnes až do Poľska.

Zakončil by som túto kapitolu s poznámkou, že by bolo nutné rozšíriť kompetenciu riaditeľstiev železníc. V administrácii železníc smie ísť centralizácia len nakoľko to účelnosť vyžaduje. Väčšie právo dispozície vytvorí prepotrebnú etiku zodpovednosti a znemožňuje zmechanizáciu duší.

Naše podniky ovšem musia venovať ešte jednej otázke čo najväčšiu pozornosť. Je to súťaž automobilovej dopravy.

V Nemecku nákladné autá do vzdialenosti 150 km môžu súťažiť úspešne so železnicou.

V dialkovej doprave nákladné autá sú v ohľade rýchlosti lepšie na tom než dráhy, lebo nie sú viazané na strnulý systém koľajníc. V Nemecku pri automobilovej doprave nákladnej padá 25-30 pf na tunový km. Ríšské dráhy počítajú pre rýchlotovar I. triedy na vzdialenosť 100 km 34²/₁₀ pf, na 200 km 30⁸/₁₀ pf.

Druhým veľmi dôležitým podnikom je čsl. pošta, včetne poštovných úradov šekových. I tu prebrali sme veľmi nedostatočné zariadenie, špeciálne telefonné a telegrafné. Vítame rozvoj pošty podzemným kábelovým zavedením aj z medzinárodného ohľadu, vývoj radiotelefonie a prajeme si pre Slovensko zlepšenie telefonného spojenia s Prahou.

Kapitolu o štátnych podnikoch končím s opätovne vyslovenou žiadosťou, aby na Slovensku pri umiestnení nových síl bral sa ohľad predovšetkým na reflektantov zo Slovenska, vyžaduje to povážlivý stav našej nezamestnanosti.

Nech mi bude dovolené ešte niekoľko poznámok o Podkarpatskej Rusi.

Pokiaľ v štátnom rozpočte na r. 1927 Podkarpatská Rus figuruje v jednotlivých kapitolách, vo zvláštnom rozpočte vykazuje následujúci preliminár výdajov a príjmov: úhrnom na r. 1927: výdaje činia 252,730.745 Kč, príjmy činia 85,280.032 Kč, je tedy deficit 167,450.713 Kč.

V Ročenke ČSR, z r. 1926 bol urobený pokus sostaviť približný obraz všetkých nákladov venovaných na Podkarpatskú Rus a príjmov plynúcich z Podkarpatskej Rusi k celkovému počtu obyvateľstva Československej republiky, podľa ktorého kľúča bolo vyrátané, že úhrn štátnych výdajov pre Podkarpatskú Rus obnáša 480,677.457 Kč, kdežto úhrn príjmov obnáša 185,443.009 Kč, takže sa javí úhrnné mínus 295,234.448 Kč. K tomuto výpočtu je nutné podotknúť, že u železníc boly výdavky vyrátané nie podľa populačného kľúča, ale podľa dielčieho rozpočtu riaditeľstva štát. dráh v Košiciach.

Týmto sa blížím ku koncu svojej reči. Ešte niekoľko slov by som chcel povedať. Našemu delnictvu, robotníctvu a sriadenectvu.

Slávny senát! My žijeme v dobe práce, človek chce panovať, on chce prírodu, život podmaniť. Problémy premôcť. Toto uskutoční sa nie jedine mravnou vôľou, umeleckou tvorbou, vedeckou mysľou, ale aj hospodárskym a technickým dielom, prácou. Práca je činnosť, ktorú účelne prevádzame, aby sme upokojili potrebu duše, umu.

Každý, ktorý tvorí hodnoty, pracuje na kultúre, pracuje na pozdvihnutí úrovne kultúrnej. Nielen podujímateľ, dielovedúci človek, t. zv. inteligencia koná duchovnú a umovú prácu, ale aj delník, robotník. Pri zunení hámrov, dýmu hutí, pri sviste kolies, pri siatí a zvonení kôs vyvinuje sa ľudská tvorčia sila, a síce tým cieľom pracovať na hodnotách nepomínajúcich. Premáhaním prírody na podklade vyššieho vývoja ľudstva prejavuje sa tvorčia božská vôľa.

Gerhard Hauptmann vo svojom diele "Tkalci", píše o tom, že každý človek trpí túhou. I delník v tieni komínov horuje túhou, ktorá letí na neviditeľných krýdlach do sivých ďalekostí.

Nechže ho nik nevytrháva z práce. Nech mu nik neukazuje nedostižiteľné ideále, ktoré sú cudzie jeho povolaniu, jeho bytnosti, ale nech sa mu zidealizuje jeho práca, nech sa mu vytvorí metodický podklad, nech sa pripúta vláknami duše ku kultúre, nech sa mu dá vždy hlbšie a hlbšie nazrieť do toho, že čo za smysel má jeho trud. Jeho túha môže byť jedine vtedy ukojená, keď pochopí posledný smysel svojej úlohy, smysel svojho vlastného žitia a jestvovania.

Výrobné vrstvy, delníci musia si vydobiť pocit ľudskej dôstojnosti, ktorú ničím nemôžu nadobudnúť, jedine kultúrou diela, kultúrou práce. Oni cítia sa správne urazenými vo svojej človečenskej hodnosti, keď ich pracovná sila zhodnotená je jako tovar, ako veci, ktoré predávajú sa na trhu ako ktorékoľvek zbožie. Iste že nesmieme trpieť náhľad, ako by delník ako nejaký moderný otrok povolaný bol konať len nizké výkony, kdežto jedine dôchovný aristokrat kultúrnu prácu. Každý človek môže konať kultúrnu prácu. A človek je podľa slov Carlyla tu k práci.

Technika vytvorí z manuelného robotníka pracovníka hlavou. Pravá idea techniky nie je na zmechanizovanie človeka, ale na výkon aj ideálnych hodnôt, ktoré by maly aj tej niekedy nutnosťou zmechanizovanej práce udrieť ráz osobnosti. Čím vyššie postúpi celok, tím ide vyššie aj jednotlivec, ktorý je len časť celku. Tým postavený je na vyššiu úroveň kultury, ktorá je aj jeho dielo. Ovšem jeho vlastné "ja" mizne. My nežijeme viac v kultúrnych epochách náboženstva a umenia, nie viac v dobách plastiky a etiky.

Mnohí píšu o zaniknutí civilizácie. Nebezpečenstvo by bolo len vtedy, keby technikou dobyla sa samodržava a keby udusila všetky druhé kultúrne imania. Kultúra je veľký nedobyteľný celok, v ktorom technika zaujíma viac podružnú, dnes ale ovšem vývodiacu dominantnú čiastku. Tie druhé kultúrne sily majú pôsobiť, aby techniku svojim duševným vplyvom zošľachtily.

Samá technika je nie kultura, mesto mrakodrapov ako Chicago nie je kultúrnym ideálom. Keď aj už zanikla tá doba, kde nympha na potôčku snila, ktoré teraz kalia vody továrieň, technika sľubuje novú dobu, lebo je vstave niečo cele nového ľudstvu objaviť. Umenie, veda obsahujú len úzký kruh ľudí, kým technika zasahuje do blahobytu celého človečenstva. Tá závratná výška, v ktorej sa pohybuje veda a umenie, urobená je technikou prístupnou širokým vrstvám. Vždy väčšie sú jej dimenzie, chce čas a priestor premôcť. Ona predstavuje túhu faustovskú človečenstva do nadľudského. Technika je pokrok a tento tvorí vždy priaznivejšie podmienky, na podklade ktorých sa prejavujú tie druhé kultúrne imania, ako sú umenie a veda, mravnosť a náboženstvo, tieto lúče civilizácie. Pokrok už vytvoril svetovú dopravu a tým podklad ku kultúrnej pospolitosti a kultúrnemu poriadku celého človečenstva. Myšlienka techniky znamená najopravdivejšiu inkarnáciu kultúrneho snaženia človečenstva do nekonečnej budúcnosti Božstvu v ústrety. A v tomto snažení i tomu najjednoduchšiemu delníkovi pripadá úloha prometeuská.

Slávny senát! Ja končím, ďakujem slávnemu senátu za veľkú trpezlivosť a prosím ho za odpustenie, jestli vzlet mojich myšlienok nevyrovná sa žeravej túhe milionov, aby tento náš rozpočet stal sa prostriedkom zvýšiť blaho národa, doniesť tisícom uspokojenie a záblesk lepšej budúcnosti, aby zveľadil slávu a česť našej drahej vlasti, aby bol nápomocným zmenšiť davovú biedu.

Prial by som si, aby tá debata, ktorá sa rozpradie, viedla sa z vysokého zorného úhla jednotného frontu solidarity práce a pravdy, aby nás sblížila v znamení tých myšlienok, ktorých hlavným protagonistom je náš pán prezident a ktoré krásne stipuloval nedávno náš pán ministerský predseda Švehla, keď riekol, že sa právom môže povedať, že práca vykonaná od ziačatku našej republiky vykazuje vzostupnú liniu pokroku k demokracii a humanite, k mieru spravedlivosti a poriadku.

Slávny senát! Dovoľujem si menom rozpočtového výboru predložiť rozpočet spolu s finančným zákonom a rozpočtovým výborom pojatými rezolúciami slávnemu senátu ku schváleniu. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni tito řečníci, a to: k první skupině "proti": Dr Brunar, Pánek, Niessner, Jokl, Löw, Friedrich, Habrman, Zimák, Filipínský, Kučera; "pro": sen. Prošek, Vollay, dr Medinger, dr Franciscy, Lukeš, dr Kovalik, inž. Klimko, Adolf Scholz, Kopřiva, dr Baxa, dr Grosschmid.

Nežli dám slovo prvnímu řečníku, navrhuji, aby řečnická lhůta stanovena byla na jednotlivé kluby, a to tak, že připadá na

Přikročíme nyní k rozpravě o skupině první. To je skupina politická, zahrnující kapitoly 1-9: President republiky a kancelář presidenta republiky, Zákonodárné sbory, Předsednictvo ministerské rady, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo národní obrany, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo spravedlnosti s Nejvyšším soudem, Ministerstvo unifikací, Nejvyšší správní soud a Volební soud.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Uděluji slovo prvému řečníku "proti" panu sen. Habrmanovi.

Sen. Habrman: Slavný senáte! Vážené dámy a pánové! Pozorovateli našeho parlamentního života poskytuje projednávání státního rozpočtu v obou sněmovnách zajímavé pozorování. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Je proň pozoruhodným přeskupení politických stran. To děje se ovšem také v jiných státech. Přesto u našeho státu, jehož základny se ještě budují, je přeskupení sil politických stran pozoruhodnější zjev, nežli ve státech se staletými tradicemi a zkušenostmi. Nové seskupení politických mocenských sil v našem státě, ve kterémž po prvé německé a maďarské strany přihlásily se ke spolupráci, odpovědnosti a vládě státu, nazváno bylo panem ministerským předsedou velikým, dějinným okamžikem. Je tomu tak v jistém směru. Velikost dějinných chvil spočívá však mnohem více ve výsledcích, nežli v nástupu. Chci proto podrobiti zkoumaní a posouzení směr a výsledky činnosti vlád popřevratových a zodpovědět otázku, čeho lze očekávati od nové, při svém zrození pokřtěné celněkongruové vlády, československo-německo-maďarské, a jak my říkáme - klerikální.

Duch vlád popřevratových. Po zhroucení imperialistické války Habsburků a Hohenzollerů a vítězství osvobozených snah našeho lidu a jiných národů, seskupily se u nás všecky tehdejší strany československé k ustavení vlády našeho státu. Byl to postup samozřejmý. Po zbourání starého bylo třeba stavěti a budovati nové. Kdo boural staré přihlásil se k budovatelské práci nového. Na místo despotické, o policii, armádu a konkordát se opírající monarchie, odvozující vznik a trvání "z vůle boží", udržující národy a lid v porobě národní a kulturní, v hospodářské a sociální bídě, jevil se nesporný cíl, vyjádřený později naší ústavní listinou, vybudování svobodného demokratického státu, s demokratickými zřízeními, zajišťujícími možnosti vývoje a uskutečňování programových cílů a snah tkvících na půdě svobody a demokracie, hospodářské a sociální spravedlnosti v rámci nově utvořeného státu.

Výsledkem politiky a snah tohoto seskupení politických stran a sil popřevratových vlád do ustavení celně-kongruového seskupení bylo vybudování demokratického státu se všeobecným, rovným, poměrným a tajným právem hlasovacím do všech zastupitelských a zákonodárných sborů, čímž dána možnost k vývoji všech národních sil společenských, hospodářských a sociálních podle početnosti významu a přirozeně také, pokud jde o školství a o jeho osvobození od zaostalosti rakouské byrokracie, aby bylo vybaveno možnostmi pedagogického zdravého vývoje opírajícího se o pravdu, skutečnost a vědu.

Nastoupena cesta úpravy poměru práce k výrobě uskutečňováním dělnického a sociálně-politického zákonodárství. V duchu washingtonské konvence, tvořící součástku versaillské smlouvy mírové, ustanovena zákonem 8hodinová doba pracovní, upraveno postavení ženy v dílnách a závodech, ustanovena práce noční, povinná placená dovolená, zákonem určeno zřizování továrních výborů k ochraně pracujících při propouštění a přijímání, dozoru nad

pracovními řády, kolektivními smlouvami, a k spoluúčasti pracujících při dozoru správy velkopodniků a jiné. Upraveno nemocenské a úrazové pojištění zaměstnaných, vybudováno sociální pojištění všech za mzdu pracujících, zajišťující pojištěným zaměstnancům vedle známých nároků v nemoci a úrazu důchod ve stáří a po uplynutí čekací lhůty důchod invalidní bez ohledu na věk, a pamatováno na groš vdov a sirotků.

V politice vnitřní ponechávána možnost všem propracovávati se k metodám demokracie a osvícenosti, v zahraničních věcech vztýčena znovu tradice našeho lidu, Poděbradova a Komenského, spočívající v zásadním odmítnutí dobývačné politiky v každém ohledu. Nemísení se do záležitostí jiných států, což ovšem také znamená nestrpěti zasahování cizích vlivů do záležitostí a věcí našich, pěstování přátelské mírové politiky se všemi sousedy a státy, směřující v životě národů a států k řešení mezinárodních a mezistátních poměrů dorozuměním smírčími a mezistátními soudy.

Ve věcech státu prodchnuty byly všechny strany vědomím a pevnou vůlí v případu potřeby všemi prostředky a zbraněmi hájiti stát proti všem úkladům a záměrům a obětovati všecko pro zachování svobody neodvislosti a samostatnosti Československého státu. Při vstupu do sněmoven praveno v prohlášení, že program a cíl nové vlády je pokračování v duchu práce a činnosti minulých vlád. Zkoumejme, zachovává-li se toto ujištění, a jaké výhledy do budoucnosti poskytuje nový vládní režim.

Několik slov o staré a nové koalici. V tisku i projevech se hledá vinník. Projevuje se patrně probuzené svědomí. Občanské strany české jednomyslně a svorně snaží se prokázati, že rozbití všenárodní koalice a ustavení českoněmecké vlády zavinili socialisté, a snaží se přišíti černého Petra socialistickým stranám, zejména straně naší.

Nemáme důvodu vyhýbati se rozhovoru o této věci. Jsme toho názoru, že zásluha o rozbití staré a ustavení nové koalice náleží se všemi důsledky těm, kdož bez předchozího dorozumění podle známého obyčeje tehdejší koalice vyjadřovaného slovy: "Dohodli jsme se, abychom se dohodli," nepostarali se včas o dohodu a trvali na překotném maximálním provedení pevných a agrárních cel a kongruové předlohy, obyvatelstvo a stát tak těžce zatěžujících.

Po celou dobu trvání bývalé koalice, kdykoli prohlášen byl třeba jen jednou stranou nesouhlas s některou otázkou, požadavkem neb předlohou, byla tato odsunuta až do docílení dohody.

Strany socialistické nemohly hlasovati, ani vzíti odpovědnost za pevná agrární cla v maximálním pojetí, jelikož v důsledcích znamenala zvýšení beztak již nesnesitelné drahoty všech životních potřeb a uvalení ještě větších nesnází a bídy na všecky spotřebitelské vrstvy obyvatelstva, zejména námezdné dělnictvo, zaměstnanectvo, zřízenectvo a gážisty. (Sen. Šabata: A co sociální pojištění?) Já k tomu přijdu, pane kolego, a prosím, abyste byl tak laskav a pozorně poslouchal. Musíme projednati jedno po druhém, není-liž pravda?

Pevná agrární cla jsou způsobilá prospěti velkovýrobci zemědělských plodin - o tom jsme nikdo nepochybovali; neprospívají však malým rolníkům a domkářům, jejichž hospodářství sotva vynese, kolik sami pro sebe potřebují, často musí ještě chleboviny, brambory, tuky a krmivo přikupovati. Neprospěšná, ba škodlivá jsou pro všechen ostatní venkovský lid, dělnictvo a živnostnictvo a všechny konsumenty odkázané na nákup poživatin. Tyto dny přinesla "Národní Politika" srovnání o vzestupu cen v drobném prodeji a konstatovala, že ceny poživatin stouply průměrně o 30%. To postačí jako doklad k tomu, co jsem právě pravil. Letos při nedostatečné úrodě jsou menší zemědělci odkázáni na nákup obilí, mouky i bramborů a těžce pociťují stoupnutí cen výrobků zemědělských a nastalou drahotu.

Kdo zavinil bezohledné prosazování agrárních cel a kongruy a přičinil se o námluvy u Němců a Maďarů, zasloužil se o rozbití bývalé a ustavení nynější koalice.

Socialisté nemohli setrvati v politice zatěžující pracující lid a všechny spotřebitelské vrstvy, Účast jejich v koalici a ve vládě byla podmíněna ochranou zájmů širokých vrstev lidových, které je do sněmoven vyslaly s možností zájmy jejich obhájiti a pro ně pracovati. Jakmile této možnosti nebylo, byly ze souručenství s občanskými stranami prostě vypuzeni.

Nyní několik slov o námluvách socialistů do vlády.

Zajímavým je chování tisku českých občanských stran zaslouživších se o celně-kongruovou většinu. Neopomíjejí přesvědčovati socialistické strany o možnosti a nutnosti opětného vstoupení do vládního souručenství. Zároveň však v týchž výtiscích týchž listů, ve kterých se strany socialistické zvou do nové všenárodní koalice, přinášejí o socialistech, dělnictvu a jeho snahách výpady a tupení horší a pustší, nežli jsme zažili v dobách největšího úpadku veřejného života v českém lidu, když se nejhloupěji a nejnevěcněji psalo proti dělnictvu a socialistickému hnutí. (Sen. Časný: Dnešní úvodník "Venkova"!) Toho jsem náhodou ještě nečetl.

Myslí-li kdo, že tento způsob psaní a počínání naladí příslušníky socialistických stran, dělnictvo a pokrokové občanstvo ke spolupráci a činnosti, obávám se, že se mýlí.

Podobně působí zastírání souručenství českých občanských stran s Němci a Maďary v nové koalici, zrádcováním československé sociální demokracie pro její zásadní stanovisko o postupu veškerého dělnictva všech národů a zemí v zápasech proti hospodářskému a sociálnímu útlaku a v jeho emancipačních a socialistických snahách.

O sociálních demokratech československých se vědělo vždycky, jelikož se tím nikdy netajili, že jsou stoupenci vzájemné práce s dělníky a socialisty všech národů celého světa. Takovými byli od počátku socialistického hnutí, jsou jimi nyní a patrně budou i v budoucnosti. To jim však nikdy nezabraňovalo, hájiti nezištně věc národa. V popřevratové době obětovali jednotu strany právě tomuto přesvědčení a této práci.

Stydlivé a neupřímné jednání českých občanských stran, vstoupivších do souručenství s Němci a Maďary na 100 či jen 50%, zúčastněných buď jen v koalici československo - německo - maďarské klerikální, nebo v této koalici a ve vládě, nezakryje skutečnost, které jsme právě svědky. Veřejnost dovede rozlišovati. Pochopí zásadní stanovisko sociálních demokratů, hlásajících nutnost zavedení sociálně-politických požadavků ve všech státech a zemích vzájemným postupem veškerého dělnictva.

Vystihne rozdíl projevující se v postupu všech těch, kdož vyhlašují Němce a Maďary za odvěké nepřátele, neváhají však spojiti se s nimi, s těmi odvěkými nepřáteli, jak oni praví, kyne-li jim stavovský okamžitý prospěch a splňují se sobecké a stranické zájmy, třeba tím trpěla většina československého lidu, jako se stalo uzákoněním agrárních cel a kongruy.

Pánové a dámy! O účasti Němců ve vládě. Nejsme a nebyli jsme nikdy zásadně proti účasti Němců ve vládě a moci. Nesouhlasíme však se způsobem, jak se to stalo a proč se tak stalo.

Před převratem, v dobách, kdy se znatelněji rýsovala možnost uskutečnění samostatného československého státu, nebylo ihned doma jednotnosti v názorech na podstatu příštího nového státního útvaru. Uvažovalo se o několika možnostech: o českém státě v historických hranicích, o státě československém s územími obývanými většinou československého lidu v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Dospělo se k názorům, že novému státnímu útvaru musí se poskytnouti všecky náležitosti a vlastnosti samostatného a neodvislého života politického, hospodářského a finančního i strategicky zajištěného. Tento názor zvítězil ve většině tehdy rozhodujících československých činitelů; také ve straně naší. Sám jsem působil ve smyslu jeho prosazení a uplatnění. Toto pojetí československého státu bylo sankcionováno versaillským mírovým kongresem s připojením Podkarpatské Rusi. Tak se ocitlo v hranicích Československé republiky na 3 miliony Němců a Maďarů.

Lidé politicky myslící a schopní počítati se skutečnostmi nikdy v úvahách o vývoji našeho státu nevylučovali Němce ze spolurozhodování ve státě. Naše ústava a volební řády tomu nasvědčují. Všecko, čeho jsme poskytli sami sobě na vlivu a moci, dali jsme všem, také Němcům a Maďarům. Čechoslovákům nedali jsme ústavou a demokratickými zařízeními ani o píď práv více. Zavedli jsme rovné právo pro všechny beze všech výhod pro kohokoliv. To je dokladem, že nikdo nepočítal s ovládáním jedněch druhými. Němcům byla tak otevřena cesta k vývoji a vyspění při spolurozhodování v našem státě.

Splnění této možnosti mělo však býti připravováno, aby nastoupení Němců do odpovědné činnosti s účastí ve vládě a moci mohlo se chápati a bylo mu porozuměno veškerým obyvatelstvem. V zájmu věci nemělo se připustiti, aby povolání Němců do vládní většiny a do vlády stalo se z důvodů stranických a zištných na úkor většiny obyvatelstva jak českého, tak slovenského i německého.

Účast Němců ve vládě byla získána k odhlasování pevných agrárních cel a kongruy. Tedy k docílení prospěchu dvou činitelů: zemědělských velkovýrobců a duchovenstva.

Přibrání Němců do vlády mělo předcházeti vypracování národně-politického programu, programu, který by vstupu Němců do vlády poskytl v jejich národě oporu a důvěru, Čechům a Slovákům bylo zároveň zajištěno, že německými nacionály šířené výklady, že se Němci dostali do pevnosti, aby z této pomáhali iredentě a rozvratné práci, jsou pouhými tlachy.

Je komu znám národně-politický program nové koaliční vlády? Není! Já jej aspoň neznám, a nevím, zdali přítomní páni ministři jej znají. V tom spočívá nebezpečí. Účast Němců ve vládě byla by velikým dějinným okamžikem, kdyby se byla připravovala a byla uskutečněna po vypracování národně-politického programu.

Nynější stav účasti Němců ve vládě znamená jen vstoupení německých a maďarských stavovských stran, německých agrárníků a živnostníků, s německými a maďarskými klerikály do spojenectví s českými agrárníky a klerikály, k zabezpečení velkoagrárních a církevních zájmů. Více prozatím nelze spatřovati v účasti Němců ve vládě.

Neváhám však, pánové a dámy, loyálně prohlásiti, že si přejeme, aby vstup Němců do vlády provázen byl úspěchem, aby znamenal něco jiného, než jen spojení se zájmových stran proti velké většině obyvatelstva, aby znamenal posílení myšlenky státní, aby i oni, Němci i Maďaři, kdyby toho nutnost vyžadovala, čehož si ovšem nepřejeme, společně s námi Čechy a Slováky, kteří jsme pro tento stát pracovali a bojovali, v daném okamžiku také s námi byli schopni obětovati všecko pro jeho udržení, životy i statky. (Výborně!) Pánové, zdali toto souručenství německo-maďarské by stálo v tomto ohledu s námi, tuto otázku byste si musili zodpověděti sami.

Vidíme povážlivá znamení. Nynější vláda bude pokračovati v duchu programu vlád předcházejících, popřevratových - praveno ve vládním prohlášení. Pozorujeme povážlivé činy vlády a projevy jí blízkých činitelů, která jsou v naprostém rozporu s jejím slavnostním vstupním prohlášením, čehož velice a upřímně litujeme, jelikož bychom si nepřáli nic vroucněji, nežli aby tato vláda postupovala ve šlépějích vlád popřevratových, tedy všenárodní koalice.

Předloha zákona o finančním hospodářství územní samosprávy je útokem na demokracii, - a pánové, když to mám říci v tak slavném sboru Národního shromáždění československého, je mi to nesmírně líto, je takovým útokem na samosprávu, a je mně líto, že to musím vysloviti, jakého se neodvážila ani habsburská monarchie proti samosprávě. Odnímá právo samostatného rozhodování ve věcech finančního hospodářství voleným zastupitelským sborům a dává v područí samosprávu byrokratům. Těmto dává právo škrtati příjmové rozpočtové položky obcím a nařizovati bez odvolání nepřímé dávky a zatížení poplatnictva. To je čin proti demokracii. Omezením přirážkových příjmů mají se zatížiti široké vrstvy lidové. Uvalováním nepřímých dávek a zvýšením dosavadních. Béře se tak lidu možnost rozhodování a odpovědnosti a zavádí se pouhé figurantství demokracie, abych se tak vyjádřil. Na místo vlády lidu pro lid, nastoluje se diktát a poručnictví byrokracie, o níž není prokázáno, že by vždycky znala potřeby samosprávy a byla nadána zkušenostmi a nutnými náležitostmi v tomto směru.

Pánové, jsem dalek toho, abych podceňoval jakýmkoliv způsobem naše státní úředníky. Ale pánové, tak jako činitelé v samosprávě působící často mají potřebí léta zkušenosti a práce, nežli do samosprávné činnosti vniknou, pochopí ji a dovedou konati užitečnou práci tak, pánové, myslím, že totéž platí o našich státních úřednících, kteří, když se nezabývají samosprávou, nemohou míti takových náležitostí, a na základě toho moc, která se vkládá do jejich rukou, je přespřílišnou a nemusí býti nejblahodárnější. Pánové, lze říci, že se chce jíti na kořen naší demokracie, a já velmi lituji, že musím jmenovati pána, kterého si osobně vážím, že pan posl. dr Kramář volal po sjezdu samosprávných činovníků své strany po omezení voličského práva do obcí. "Venkov" v čísle ze dne 28. listopadu si přichvaloval, že hlasováním pro rozpočet ve sněmovně se projevila většina, jež ukázala možnost jistých oprav, vyžadujících absolutní dvoutřetinovou většinu. Projev tento je všeobecně chápán jako návod k sáhnutí na základnu všeobecného práva hlasovacího. Je-li tento výklad správný, nemohu posouditi, ale uvádím jej jako důvod, že zde tato obava vznikla. Z řad nynější koalice se podobné projevy množí.