Předseda (zvoní): K slovu je dále přihlášen pan sen. Habrman. Dávám mu je.

Sen. Habrman: Slavný senáte! Dámy a pánové! Jistě nikoho nepřekvapí, prohlásím-li v úvodu, že stanovisko strany, jíž mám v tomto slavném senátě čest zastupovati, je proti kongruové předloze, jíž se má nejen, jak se široká veřejnost domnívá, upraviti plát a příjmy duchovních, nýbrž chce se přes všechno varování na stát přesunouti a uvaliti největší část nákladu na duchovenstvo a církevní funkcionáře. Jsme proti této předloze se stanoviska zásadního, věcného a politického. Neváháme říci, že předloha tato v nejširších vrstvách obyvatelstva vzbudila týž, ba mnohem větší a hlubší odpor, nežli pevná cla agrární. Tato po našem názoru přivodí zdražení chlebovin a všech životních potřeb veškerého obyvatelstva. Soudní lidé musí považovati za samozřejmé, že zvýšení cel zemědělských výrobků převaleno bude na konsumenty a všechny nutné životní potřeby veškerého obyvatelstva budou zdraženy, což musí přivoditi zhoršení postavení všeho konsumentstva, zejména dělnictva a všech zaměstnanců s pevným platem. Tento nešťastný experiment, který tak těžce zasáhne pracující lid a všechny konsumentské vrstvy, byl odůvodněn krisí zemědělské výroby. Předloha kongruální není odůvodněna krisí stavů duchovních. Nejširší veřejnosti je zřejmo, že obě předlohy jsou spojitými nádobami. Kruhy agrární získaly stranu lidovou pro hlasování pro pevná zemědělská cla, znamenající zdražení poživatin všemu obyvatelstvu, a za tuto úsluhu agrárníci budou hlasovati pro kongruu.

Tento celně kongruální pakt ostatně byl rozšířen. Prozatím jen veřejnosti sděleno, že se má vedle hospodářského prospěchu německým a maďarským agrárníkům, maďarským a německým křesťanským sociálům dostati ústupků národně-politických. Za agrární cla a kongruu české strany rozdávají, jak ony dosud prohlašovaly, nedotknutelný majetek, mravní majetek československého národa a jeho nezadatelná práva. Jeví se tedy postavení a základna celní a kongruové většiny vzájemnostní společností, zajišťující si hmotný prospěch a obchodující národně-politickými a mravními hodnotami. Rozčarování v nejširších vrstvách obyvatelstva nenechá na sebe dlouho čekati. Zejména v českém lidu bije to příliš do očí. Jedni a titíž lidé volali a doposud volají po všenárodní koalici, o zápasech a bojích proti odvěkým nepřátelům německým a maďarským, staví se proti všem, kdož se opováží projeviti odlišný názor, a na druhé straně vstupují s těmito skutečnými, anebo domnělými odvěkými nepřáteli v pakt, uvalují na sebe odpovědnost za ústupky národně-politické týmž Němcům a Maďarům.

Toto počínání bude názorným poučením našemu lidu, který pochopí, jak se za okamžitý, hospodářský a stranický prospěch obchoduje zájmy státními a národně-politickými.

Jsme proti kongruové předloze zejména se stanoviska zásadního.. Považujeme úpravu postavení a platů duchovních a církevních činitelů za věc církví, nikoliv státu. Činí-li se tak přece, považujeme tento čin za neblahý a poškozující zájmy státu. Cílem moderního demokratického státu je uvolnění a odpoutání se od církví, nikoliv zatěžkávání státu povinnostmi vůči církvím a církevníkům. Cítíme tím tížeji tuto chybu, jelikož se děje v republice, v níž se touto předlohou v jistém smyslu duchovní a církevní činitelé postátňují, čehož se inkonkordátní Rakousko dovedlo vyvarovati. Ve staré monarchii přispívá stát na kongruální příplatky ve formě zálohy na Náboženskou Matici pro katolické duchovní, které mohly býti zpět vymáhány. V republice využitím a zneužitím politicko-parlamentárních nesnází uvalují se na stát neslýchaná břemena, duchovní a církevní činitelé staví se v jistém smyslu na roveň státním zaměstnancům, jimiž v žádném ohledu nebyli a také nejsou.

Jsme také proti kongruové předloze z toho důvodu, že pojednává jen o části celého církevně-politického problému, který v našem státě má býti řešen najednou, a nikoliv po částech. Řešení církevně-politických otázek považujeme za nutné a žádoucí jedině ve smyslu naprosté a úplné laicisace státu, v odpoutání a odloučení církví od státu se zachováním volnosti církevním organisacím na podkladě spolkových a koaličních zákonných ustanovení, žíti a vyvíjeti se.

Na podzim oznamovalo se ze zpráv z okolí pana arcibiskupa Kordače jednání o souboru církevně-politických otázek. Týž jednal prý s papežskými směrodatnými činiteli a s Vatikánem o úpravě diecésí a mimo jiné též o budoucích oslavách Husových. Vatikán by neměl podle těchto sdělení nic proti budoucím oslavám Husovým, když by nepřešly na pole teologicko-náboženské a omezovaly se na uctívání Jana Husa jakožto pěstitele jazyka a českého písemnictví. Otázka upravení diecésí podle hranic je samozřejmá. Nelze si ani představiti a také trpěti v samostatném, suverénním a právním státě, aby zahraniční činitelé jakýmkoli způsobem, třeba i v církevních záležitostech zasahovali a působili na obyvatelstvo našeho státu. Řím v této věci nečinil by prý obtíží. Pokud jde o význam Jana Husa, považuji za svoji povinnost říci toto: O uctívání zasloužilých mužů našeho lidu a národa, zejména o nositeli jména největší a nejkrásnější doby našeho lidu a národa, Jana Husi, nedovolí náš lid nikomu nařizovati, jak se má anebo smí uctívati. Jsme jistě vděčni za všecko, co Jan Hus vykonal ve smyslu péče o pěstění jazyka a českého písemnictví. Daleko větší pro nás je však význam Jana Husa v jiném oboru. Veliký trpitel kostnický stal se veškerému českému pokrokovému a spravedlivě smýšlejícímu lidu a všem národům celého světa pro svoje působení ve směru očisty křesťanského učení, pravdy, lásky a spravedlnosti zářným a krásným příkladem a zjevem. Pro tento jeho veliký a záslužný čin před jeho vzácnou památkou se všichni osvícení, pokrokoví a spravedliví lidé sklání. Pro tuto jeho činnost byl středověkým církevním koncilem k smrti odsouzen, pacholkům světské moci vydán s úmyslem, aby hanebnou smrtí byl utracen. Pro tuto svou činnost stal se Mistr Jan Hus velikým, krásným zjevem svítícím po staletí na cestu všem pokolením budoucím. Tohoto Jana Husa nedá si český lid nikým vzíti, význam a jeho památku oslabiti, znešvařiti a zfalšovati. Čím jsme se stali, čím jsme a budeme, z největší části děkujeme tomuto našemu krásnému, velikému a slavnému vzoru, době husitské, z jeho ducha vyšlé, všem buditelům a apoštolům českého lidu v dobách pokoření, probuzení, až po dny opětného návratu vlády moci a rozhodování o svých osudech. Bez tohoto Husa nebyli bychom ničím a sotva bychom zde byli jako národ a stát. V tomto pojetí a s tímto významem, pokud bude český lid, bude ctěna a oslavována památka Mistra Jana Husi. S touto láskou a úctou k tomuto největšímu zjevu krve našeho lidu pohlížejí a pohlížeti budou všichni ušlechtilí, osvícení a pokrokoví lidé národa českého nevyjímaje ani těch, kteří se formálně a okázale k tomu nepřiznávají. Památku Jana Husa pro tyto jeho zásluhy uznávají a uznávati budou také všichni osvícení a pokrokoví, spravedlivě cítící lidé všech věků a vyznání. Kdokoliv by se odvážil našemu lidu falšovati památku Jana Husa, jinak jej líčiti a vykládati, nežli jak byl zapsán v srdcích milionů lidí, nepochodí, bude odmítnut, nechť je to kdokoliv v Praze nebo Římě. (Tak jest!) Mistr Jan Hus byl jen jeden. Jaký byl, jak působil a jak byl pochopen, takovým na věčné časy zůstane. (Potlesk.)

Sdělovalo-li se, kdyby příští oslavy Rusovy dály se v mezích úcty k památce pěstitele českého jazyka a českého písemnictví, že by potom mohlo býti jednáno o obsazení nunciatury v Praze na místo odešlého Marmaggiho, je třeba říci, že tato podmínka splněna nebude, alespoň ne za souhlasu většiny všech pokrokových lidí v tomto státě. Za tuto cenu asi pražská nunciatura obsazena nebude.

V souvislosti s cestou pana arcibiskupa a s jednáním v Římě byla uvedena též otázka jmenování biskupů a jiných hodnostářů v československé republice. Řím považuje prý tuto záležitost za zásadní. Také vláda republiky Československé považovala tuto otázku za zásadní a v tomto smyslu o ní bylo již rozhodnuto. Jmenování katolických vysokých hodnostářů předchozím schválením korunou rakouskou bylo prý právem uděleným nositelům rakouské koruny osobně, než nepřešlo jako ostatní výsostná práva Habsburků na činitele nové státní moci, na vládu československou. Tato otázka je, myslím, bezpředmětnou, protože po mém názoru jednou pro vždy usnesením vlády republiky Československé byla rozhodnuta. Mám za to a pevně věřím, že toto právo republiky zašantročeno nebude. Z uvedeného dále je patrno, že pražský episkopát sám je měl na mysli považoval za samozřejmé, že tyto otázky mají býti řešeny v celku. Jestli dnes přišla celní kongruová většina s úpravou, jak se praví, duchovních a církevních hodnostářů, nebo činitelů, bez jakéhokoliv upravení církevně-politických otázek, tu bez nejmenších ústupků uvaluje na sebe před dějinami našeho lidu a tohoto státu velmi těžkou odpovědnost. Jedině ona bude odpovídati za tento čin. Úřednická vláda jako o clech, také o této otázce neřekla své mínění, i ona je spoluodpovědnou za oslabení stanoviska státu vůči církevním činitelům, jednajícím v duchu cizím, cizího ducha, cizího prospěchu a jiné cizí svrchovanosti; nežli státu československého, ducha, kterému více jde o prospěch, vliv a moc vlastní, nikoliv o věc státu, národa a lidí.

Dámy a pánové, já se ohlížím, zdali některý z pánů naší slavné úřednické vlády je přítomen, a moje výtky, které jsem tlumočil, také slyšeli, aby mohly býti na kompetentním místě... (Výkřik: Pan ministr osvěty!) Je zde? Není. Pan ministr sociální péče, promiňte, já jsem vás přehlédl. Nejste sice malý, ale přehlédl jsem vás. Tím je mi milejší, že jste zde. Pánové, otázka tato je tak eminentního dosahu, že je povinností vlády, i úřednické, aby nám aspoň do jisté míry sdělila, jaké stanovisko její v této otázce je, po př. souhlasí-li s tímto řešením, anebo nesouhlasí-li. Tedy já plně volám k odpovědnosti nynější vládu také za tuto otázku.

Nemůžeme býti pro tuto předlohu i se stanoviska věcného. Byly činěny pokusy projednati ji jako součástku předlohy požitkové o státních a veřejných zaměstnancích, jak ve sněmovně ubylo praveno, vpašováním §u 211 do požitkové předlohy státních a veřejných zaměstnanců. Když to bylo zamítnuto, měla se tato kongruová předloha projednati v souvislosti s těmi ostatními předlohami, aby aspoň touto formálností, bylo zjevněno, že se jedná také o státní, nebo veřejné zaměstnance. I od tohoto pokusu se musilo upustiti. Byl úmysl těmito počiny jaksi prosaditi názor, jak jsem pravil, že duchovní a církevní zaměstnanci jsou aspoň v jistém smyslu jakýmisi státními, nebo veřejnými zaměstnanci. Uvádělo se, že obyčejně současně, anebo obdobně s úpravou platů státních zaměstnanců upravována byla kongrua. V jistém smyslu bylo tomu tak. Když se však jednalo, a to je pozoruhodné, pánové, prosincovým zákonem o snížení platů úředníkům, zřízencům a učitelům, nepřihlásili se duchovní, ani episkopát, aby se také na ně při této příležitosti pamatovalo. Tentokráte nejedná se vlastně o úpravu kongruy, nýbrž o převalení placení duchovních na bedra státu a veškerého obyvatelstva na úplně novém podkladu. A o to běží, to je to nejdůležitější a nejpovážlivější, co spatřujeme v této předloze. Jak jsem pravil, čeho se nedostalo kněžím od apoštolského Rakouska, a když toto pravím, v neprospěch našeho vlastního státu, který tak miluji a tak si ho vážím a tak jej vysoce ctím, tak cítím velikou bolest nad tím, že národ náš a naše demokracie takovýmto způsobem mohla býti potupena, ponížena starým habsburským Rakouskem. (Sen. Toužil: To není náš národ!) Tím národem jsme my, ty vrstvy obyvatelstva, které tento stát živí a které se o něj starají. Tedy kněžím od apoštolského Rakouska nebylo takovéto nové právo dáno ani za režimu Metternichova, ani za Bachova systému, a to, co nedostali tenkráte, to dostávají, dámy a pánové, dnes za součinnosti jisté části kdysi také pokrokových, svobodných a za pravdu v husitském smyslu se bijících lidí. (Sen. Dundr: "Boží bojovníci"!)

Státními zaměstnanci duchovní nejsou. Povaha státního zaměstnanectva je zřejma tím, že všichni státní zaměstnanci, úředníci a zřízenci slouží, vykonávají své poslání a, působí v zájmu veškerého občanstva a poplatnictva, a je proto odůvodněno, když je stát odměňuje a platí z výnosů prostředků, plynoucích ode všech obyvatel. Duchovní a církevní činitelé slouží a působí jen pro příslušníky svých církví, nikoli v zájmu všech obyvatel. To se týká také vedení matrik, jež ostatně rádi jim odebereme a zlaicisujeme. Pánové, já nejsem názoru pana doktora Engliše, našeho pana ministra financí, jehož si osobně velice vážím a ctím, že zlaicisování matrik by stálo více, než když je opatřeno tímto způsoben. To není ničím prokázáno, musilo by to býti dosvědčeno a já neváhám říci pánové a dámy, i kdyby tomu tak bylo, i kdyby zlaicisovaní vedení matrik stálo týž obnos, myslím, že by to bylo spravedlivější, daleko spravedlivější, když by občanští lidé a občanské úřady tuto povinnost převzaly na sebe, když by nad tímto zřízením matrik a nad občany rozhodoval náš občanský zákoník a všechno disciplinární řízení vůči zaměstnancům a úředníkům, kdežto oproti pánům duchovním je stát a naše společnost v různých okamžicích bez jakéhokoliv práva, zasáhnouti a hájiti stát a občanstvo. Jak jsem řekl, to týká se také vedení matrik, a tedy nemůže to býti počítáno za státní nějakou funkci. Z tohoto stanoviska je proto nepochopitelným a nespravedlivým, žádá-li se, aby na kněze a církevní činitele platilo všechno obyvatelstvo bez rozdílu, je-li členem církví, či nikoliv.

Požitková předloha ustanovuje též úpravu platů a služebních poměrů zřízenců a zaměstnanců státních podniků a veřejných korporací, obcí, zemí a jejich podniků, samosprávných ústavů atd. Tyto státní podniky a veřejné korporace mají povinnost úpravu platů svým zaměstnancům provésti samy z vlastních prostředků. Možno-li církve zařaditi mezi veřejné korporace nebo podniky, pak jako tyto mají provésti úpravu platů a služebních poměrů z vlastní moci a z vlastních prostředků. Tak tomu bylo od XII. století až po naši dobu v církvi římsko-katolické. Duchovní a církevní správy hradily si své zaměstnance samy. Pokud prostředky farních správ nestačily, jak o tom vypráví "Österreichischer Staatswörterbuch", připlácelo se podle usnesení nejvyšší církevní správy z církevních fondů duchovním, aby mohli býti důstojně živi. Tento poměr zůstal až do konfiskace církevních majetků císařem Josefem II., z jejíhož výnosu zřízena byla "Náboženská Matice". Teprve, když výnos tento domněle, anebo skutečně nestačil na přeplatky duchovním; uvolil se stát přispívati na kongruální příplatky duchovním, avšak na účet "Náboženské Matice" ve formě záloh s právem vymáhání vyplacených obnosů zpět pokladně státní. Tento stav vědomě nebyl změněn v republice zákonem kongruálním z roku 1919 ani zákonem z r. 1920. Teprve touto předlohou, za niž béře odpovědnost celně-kongruová většina, má býti na stát uvalena povinnost platiti a vydržovati duchovní a církevní činitele. Stát uvaluje na sebe veliké břemeno, aniž by zaň v náhradu nabyl jakéhokoliv práva vůči církvím a církevním činitelům a aniž by o píď přiblížil zajištění své neodvislosti a svrchovanosti moci světské nad církvemi. Charakteristickým a smutným zjevem je, že se strany vlády a ministerstva financí proti tomuto požadavku nebyla vznesena nejmenší námitka. Máme za to, že se předloženou osnovou nejedná o zažehnání neodkladné hospodářské, anebo sociální krise duchovních. Veliké většině obyvatelstva, dělnictva, živnostnictva, malorolníkům, domkářům, gážistům a zaměstnancům všeho druhu vede se mnohem hůře nežli 90% duchovních..

Nelze se proto diviti a musí se chápati odpor a rozhořčení všech těchto vrstev při pomyšlení, že každý, nechť je členem církve, nebo ne, i nejchudší z nejchudších má, jak se praví, ročně na duchovní a církevní hodnostáře přispívati 10.- 15.- 20.- korunami. Jsou-li příjmy jisté části duchovních, jak se praví, v pohorských krajích nedostatečné, což nechceme popírati, má býti o ně postaráno jinak, nežli z prostředků státních a z kapes veškerého poplatnictva. Domnívají-li se církevní kruhy, že je úpravy platů kněží třeba, má býti na ně pamatováno jiným způsobem, nežli útokem na stát a uvalením naň tak velikého a trvalého břemena.

Z jakých prostředků? Povím to ihned. Z prostředků plynoucích z kostelních a církevních majetků, které jsou veliké. Z výnosu velikých prebend duchovních a církevních majetků snadno a dostatečně by se upravily životní poměry duchovním v pohorských krajích a oněm, kteří strádají.

Církevní majetek přesně úředně u nás ještě zjištěn nebyl a není zjištěn do této chvíle. Je veliký, movitý i nemovitý. Z výnosu jeho, pokud je znám, uhradila by se všecko vydání kongruová. Nejbohatším, pravým nabobem mezi církvemi a náboženskými společnostmi v našem státě je církev římsko-katolická. Je pravým kapitalistou mezi ostatními církvemi a náboženskými společnostmi, jež vůči ní možno nazvati proletářskými. Církevní jmění movité a nemovité vůbec nebylo a není přibližně zjištěno. To platí o všech vyznáních. Pozůstává hlavně z velikého počtu beneficiálních a mnohých jiných fondů a majetků kostelních a církevních. Vymyká se každému odhadu a úřady doposud nikdy přesně zjištěno nebylo. Církev římsko-katolická je, pokud jde o jmění movité, nejbohatší. Nejsou-li tato tvrzení správná? (Sen. dr. Reyl: Nejsou!) Prosil bych, postarejte se o to, pane senátore, aby byla zjištěna pravda. To by nás velmi zajímalo. Já se informoval na nejkompetentnějších místech, a dověděl jsem se, že rozsah ani dosah kostelního a církevního majetku v republice dosud zjištěn nebyl.

Uvedu několik číslic nemovitého majetku zabraných velkostatků církevních v republice Československé, vlastněných církví římsko-katolickou. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku obnášela půda určená k zabrání ve smyslu zákona o pozemkové reformě s výměrou nad 250 ha v držení jednoho právního majitele, úhrnem 236.186 ha 16.52 a. Z toho 59.477 ha je půdy zemědělské. Počítaje průměrem 1 ha za 5 až 10 tisíc Kč, obnáší tento majetek církevní 1¹/₂ miliardy až 2.361,860.000 Kč. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi majetek církevních zabraných velkostatků obnáší 251.925 kat. j. Počítaje 1 katastrální jitro 4.000 Kč, vykazuje tento majetek přes jednu miliardu Kč. V území celého státu obnáší nemovitý majetek, spadající pod výměru, stanovenou pozemkovou reformou ve výši nad 250 ha, obrovskou sumu přes 2¹/₂ až půl čtvrt miliardy korun československých. (Výkřiky.) Mohl bych, pánové, uváděti zde majetek jednotlivých arcibiskupství, biskupství a kapitol atd. Já to pominu, poněvadž tato čísla jsou dosti známa, nikým nebyla vyvrácena a v těch několika číslicích je celý obraz majetků církevních a kostelních. Tyto majetky představující miliardové jmění byly by dostatečným podkladem ročních příjmů k hrazení kongruových příplatku katolickým kněžím.

V tuto výši, o níž jsem zde mluvil, není započítán majetek nemovitý, zapsaný pod jedním právním vlastníkem ve výměře pod 250 ha; dále není v tom započítán majetek kostelů, far a jiných církevních beneficií a fondů a není v tom uveden příjem far a duchovenstva za kostelní a církevní úkony, spadající pod tzv. štolová ustanovení, a nejsou v uvedených číslicích uvedeny ceny církevních majetků, budov a podniků všeho druhu. Věru, kdo toto střízlivě uváží, musí užasnouti nad požadavkem, vyjádřeným kongruovou předlohou, žádající úpravu platů duchovním z prostředků státních, z kapes veškerého i nejchudšího obyvatelstva, zatěžující každou duši.

Je přímo nepochopitelným, jak možno v duchu Kristově, který hlásal: "Nepřišel jsem k bohatým, nýbrž k chudým" a který nepřišel k sytým, nýbrž k hladovým, žádati, aby chudý dělník, živnostník, chalupník a domkář, chudá vdova a sirotek, přispívali na udržování duchovních, přináležejících a působících pro církve s miliardovými majetky, vynášejícími stamiliony korun ročně.

Jsou ještě jiné prostředky: Úhrada vydání na duchovní z prostředků dobrovolných, aneb povinných, hrazených členy a příslušníky církví, podle zásady: Církve nechť si vydržují a platí jejich příslušníci. Kdo jest z přesvědčení a dobré vůle členem té, či oné církve, rád přispěje na její udržení a k jejímu prospěchu. O darmesácké farizeje a matrikové příslušníky ani církve nemohou dbáti. Všichni, jímž jde o více, nežli pohodlnost a formální příslušnost k církvím, přiznají, že hrazení úhrady potřeb církví jejich příslušníky prospělo by čisté náboženskosti mnohem více, nežli plané, pohodlné a nedůstojné matrikové darmesácké členství.

Všem, jimž jde a skutečnou a čistou náboženskost, jimž se protiví farizejství, plané a neupřímné předstírání věření a přiznávání k té, či oné církvi, musí býti jasným a pochopitelným, že skutečně a opravdově věřící zaplatili by rádi povinný poplatek své církvi a zaopatřili by tak plat svým kněžím. Kdo z opravdově věřících bojí se odpadlictví od církve pro případné zavedení příspěvků, nebo poplatnost příslušníků církvím? Bylo by to nelichotivým, ba velmi špatným vysvědčením vyznavačům a příslušníkům církví, kdyby jimi zůstávali jen proto, že je nic nestojí, a naopak, odpadli a vystoupili by z církví, kdyby na jich vydržování měli přispěti.

Ve Spojených Státech Severoamerických vydržují si církevníci a platí své církve sami. A neškodí to náboženskosti, ani církvím. Naopak. Poměr mezi duchovními a církevníky je lepší, nežli zde. Pozoroval jsem tam mnohem více čisté náboženskosti, nežli tomu jest u nás, kde se všemi prostředky pracuje a působí k zachování příslušnosti k církvi zadarmo, bezplatně a kde na bezplatné, bezvědomé, často protivědomé matrikové členství nevěrců a neznabohů se tolik drží a tolik váhy klade.

Kolegům senátorům ze Slovenska bych doporučoval, aby ve svých krajích na Slovensku si promluvili se svými tzv. Amerikány. O těchto je známo, že nenáleží k nejposlednějším lidem na Slovensku, naopak k nejpokročilejším a řekl bych k nejmodernějším a nejlepším. (Sen. dr. Kovalik: Ale, ti americkí Slováci nenapadajú katolíkov, oni ich ctí!) Promiňte, pane kolego, nevíte, co chci právě říci. Pane kolego, mluvte s těmito vašimi Amerikány o tom, jak je katolická církev zorganisována ve Spojených státech amerických a oni vám řeknou, že tam je naprostá svoboda církve. Kdo tam chce v církvi býti, může přistoupiti ke kterékoli církvi, může z ní vystoupiti, každý občan má právo také svoji církev si založiti a kdo v jakékoliv církvi je, musí ovšem na církev také přispívati. (Sen. dr. Kovalik: Tam neurážejí city katolíků!) Pane kolego, domnívám se, když budete loyálně sledovati moji řeč, že jsem se o věrouce a náboženství ani jediným slovem nezmínil, které by mohlo býti považováno za urážku. Mluvím pouze o platech kongruových, a vyslovuji-li zde názor, jakým způsobem tato úhrada má býti docílena, tedy, pánové, nemůže býti v tom spatřováno, to, co byste rádi nám někomu po případě namluvili. A proto dovolávám se vašich Amerikánů slovenských. V Čechách je to konečně známo a tyto otázky jsou rozluštěny. Oni vám řeknou, že za tohoto stavu věcí věřící se svými církvemi jsou v daleko těsnějším styku, že tam je daleko více skutečné náboženskosti, ba dokonce - což alespoň mně bylo dosti nepochopitelno, když jsem do Ameriky přišel, že tam jsou církve - také katolická - daleko bohatší, než kterékoliv církve ve kterémkoliv státě a národě v Evropě. To je také důležité. Tedy, pánové, je třeba na vše nahlížeti střízlivě, je třeba si také zvyknouti, debatovati o otázkách z různých zorných úhlů, neboť jen takovýmto způsobem názory mohou býti uplatněny, po případě zjištěny.

Nyní dovolte několik slov o podstatě této kongruové předlohy. O kongrue bylo v našich sněmovnách jednáno dvakráte, r. 1919 a 1920. Pánové, tento odstavec zde přednáším z toho důvodu, jelikož mnozí pánové také ve sněmovně poslanecké a také v tisku argumentují hlasování pro tuto předlohu, že prý to není po prvé v republice a že prý dokonce za ministrování Habrmanova byly kongruové předlohy dvakráte přijaty. Pánové, to, ca bylo v r. 1919 a v r. 1920, bylo něco naprosto jiného, než to, co má býti uskutečněno předlohou kongruovou z roku 1926. Oba tyto zákony z r. 1919 a 1920 zůstaly přesně v podstatě kongruálních ustanovení z dob konkordátního monarchistického a apoštolského císařství. Ustanovily poměrně skromné zvýšení kongruy, jak tomu bývalo v Rakousku. Státem vyplácené obnosy účtovány jako zálohy církevním a náboženským fondům, poskytovaným se zachováním práva, vyúčtování a vrácen státu. Kongruální příplatky kněžím zachovávaly do té doby zřejmě povahu platů zaměstnanců církevních, placených církvemi, nikoliv státem. Stát jen na umožnění výplat kongruálním církvím poskytoval půjčky ve formě záloh. Navrhovatelům obou předloh z r. 1919 a 1920 ani v nejmenší míře nepřišlo na mysl, sníti o statuování jakékoliv povahy státně-zřízeneckého zaměstnání kněží a duchovních. V úvodu důvodové zprávy, doporučují předlohu kongruovou ke přijetí, připomněl zpravodaj dr. Ant. Cyril Stojan, bývalý olomoucký arcibiskup, že poměr mezi církví a státem bude upraven, a než se tak stane, vzhledem k neslýchané drahotě, aby kněžím byla poskytnuta nepatrná pomoc. Kongruální příplatek zvýšen ročně o 1200 Kč a platy provisorů o 100 Kč měsíčně. Římsko-katolickým a řecko-katolickým duchovním na Slovensku určeno zvýšiti jejich požitky o 1200 Kč, to znamená, že šlo a výpomoc z nouze, nikoliv o nový poměr církví ke státu, jak stanoví předloha nynější.

Ve zprávě kulturního výboru r. 1920 týž zpravodaj dr. Ant. Cyril Stojan v úvodu pravil: V důvěře a v očekávání, že jede a sociální otázky a výpomoc do úpravy v poměni státu k církvím, byla podána tato předloha. Z základnímu platu duchovních ustanoveno zvýšení od 1300 do 3000 Kč, na Slovensku od 800 do 1600 Kč. V doslovu týž zpravodaj praví: "Zpráva státně-zřízeneckého výboru odpadá" - a to je zajímavé, pánové a dámy, "neb týž se prohlásil za nekompetentní (Slyšte!) nepovažuje duchovní za státní úředníky". S tímto názorem patrně zpravodaj a navrhovatelé souhlasili, jelikož neprojevili žádného jiného stanoviska a nijak se neohradili.

Uvedené prokazuje nad slunce jasněji, že tzv. kongruové předlohy z r. 1919 a 1920 nebyly v podstatě žádnými novými církevně-politickými ustanoveními, nýbrž pouhou výpomocí z nouze. Dnešní předloha zrušuje dosavadní právní stav a nastoluje nový nevýhodný a tvrdý, jímž všichni duchovní a jiní církevní činitelé stavěni jsou v jistém smyslu na roveň státním zaměstnancům státem placeným, aniž by poměr církví ke státu byl změněn, jak očekávali sami navrhovatelé obou dřívějších předloh, o nichž jsem se zmínil. Podstata této předlohy prozrazuje jasně využití okamžitých nesnází politicko-parlamentárních k docílení placení duchovních státem. V tomto smyslu znamená to přepadení státu a veliké části obyvatelstva, jaké doposud nebylo v dějinách státu zaznamenáno. Tentokráte nejde o pouhou výpomoc z nouze, nýbrž o splnění diktátu. Nejedná se o okamžité zvýšení kongruy, nýbrž o stálé nepřetržité zvyšování její po 30 let. Předloha stanoví upravení platu z prostředků státních, zavadí výchovné pro dítky duchovní, nárok na odpočivné duchovních s právem pozůstalostním, výchovné a odpočivné ve smyslu zákona o státních zaměstnancích. Nejnižší základní plat kněžím a církevním činitelům kongruálním ustanovuje se ve výši 9000 Kč ročně desetkráte, vždy po 3 letech o 972 Kč zvýšitelný.

Ustanovuje tudíž tato předloha nejnižší možný plat s desateronásobným zvýšením vždy po třech lotech, dosahující výše 18.972 K. Nárok na odpočivné jest ustanoven po 35leté službě a 60 letech stáří. Církvím nekongruálním a náboženským společnostem státem uznaným, předloha určuje dotace ve výši poměru počtu příslušníků vyznání a odpovídající umožnění platu kněžím a duchovním jako církví kongruálních.

Tíživým dojmem působí tato předloha. Není provázena číslicemi znázorňujícími výši spotřeby na vydání stanovené. Pan ministr dr. Engliš v sociálně-politickém výboru poslanecké sněmovny uvedl, že vyžadovali bude asi 37 milionů, ale doloženo to není nijak, takže je zde volnost dohadů téměř neomezená. Není jasno, zdali tohoto obnosu bude dosaženo v prvém roce úpravy kongruové, anebo po desátém zvýšení kongruových příplatků. Abych byl upřímným, já dnes dopoledne jsem mluvil s panem ministrem dr. Englišem a on mi vysvětlil tuto záhadu tím způsobem, že ten obnos, který on uvedl, obsahuje celou číslici po jeho názoru, které bude dosazeno tímto upravením kongruy. Charakteristickým a nápadným musilo každému býti, že se strany vlády a státu ani jediným slůvkem nebylo poukázáno na obtíže s úhradou těchto zvýšených břemen. Když se jednalo o učitelstvo a státní zaměstnanectvo, nebylo nářkům konce. Když se jedná o duchovenstvo sloužící církvím s miliardovým jměním a stamilionovými ročními příjmy, ani slovem nepromluveno o obtížích hospodářských a peněžních našeho státu. Tím více a bolestněji pocítí toto jednání a tuto nevysvětlitelnou a neodůvodněnou štědrost vůči církvím veškeré poplatnictvo a obyvatelstvo, zejména knihy pokrokové a dělnické. Ono pocítí toto jednání jako políček ve tvář. Tento čin nijak neposílí důvěru jednotlivých vrstev obyvatelstva k našemu státu, zejména když se uváží, že z těchto kruhů nyní státem placených tak často a těžce na státu, jeho představitelích a jeho orgánech bylo hřešeno, hlavně však také proto, že si stát za tak těžká a krvavá břemena přinášená z prostředků veškerého obyvatelstva proti iloyalitě zakročiti a znemožniti, aby nevyhradil disciplinární možnost případně lidé placení státem zapřahovali se do cizích služeb proti vlastnímu lidu a vlastnímu státu.

Za nedlouho bude skončen náš zápas proti této neblahé předloze přinášející prospěch a užitek jednomu stavu na úkor a škodu veškerého obyvatelstva. Na naší straně je pravda. Hájíme právo a zájem obyvatelstva, právo a zájem státu. My zůstaneme v menšině. Celně-kongruová většina provede svoji. Československo-německo-maďarská většina rozhodne o kongrue, jako rozhodla o clu. Stoupenci Říma a vyznavači církví ruku v ruce s falešnými vyznavači husitství odhlasují kongruovou předlohu. V lidu našem nebylo takovéto podívané. Naši buditelé po Komenského a Havlíčka s Husem, Žižkou a Prokopem Holým by zaplakali nad těmi českými lidmi, kteří tak často se jich dovolávali a nyní hlasy svými staví oporu Římu a dogmatářského církevnictví.

A nyní slovíčko pánům celně-kongruové většiny z táboru československého, slovo pravdy a přiznání. Kdokoliv se domníval, že po krátkém vypřáhnutí stmelí se opět bývalá československá většina, klame se. Tato možnost rozbita byla zejména předlohou kongruovou; na dlouho. Jen pošetilec a blázen mohl by ještě nyní po násilném promrskání obou předloh tak nepřirozenou a z tak různých činitelů sehnanou většinou očekávati a věřiti ve znovuvzkříšení bývalé staré koalice!. Nedovedu si představiti možnost hlasování u příležitosti rozpočtu pro kultové položky, a v případu, že tyto budou odhlasovány celně kongruovou většinou hlasování pro rozpočet v druhém čtení, schvalující také pakt kongruový.

Veřejnost, pozorující politické a parlamentární události, je připravena na další činy celně-kongruové většiny. Chápe, že nejsme svědky jen krátké přechodné politicko-parlamentární episody. Množí se případy pokusů znešvařiti naše sociálně-politické zákonodárství, zachovati dlouhou službu vojenskou a jiné reakční úmysly. Připouští další její počiny ve směru protilidovém, protidemokratickém a reakčním. Mnoho pánů z českého tábora kongruové většiny octlo se v osudném omylu. Domnívají se, že vedou, a nechápou, že jsou vedeni a hnáni církevními stranami. Končí tak smutně svoji veřejnou činnost, kdysi slibnou, probíjející tradici našeho národa a lidu. Vyšli do bojů a zápasů za svobodu, demokracii a pokrok a napomáhají stavěti reakcionářský režim, nepřátelský tradicím a duchu našeho národa, demokracii a pokroku.

Všem, kdož mají schopnost viděti a odvoditi důsledky z vyvíjejících se věcí, jsou patrny příznaky počátků rodícího se nového režimu připomínajícího nejsmutnější doby Luegrovského panství ve Vídni, režimu zpátečnického, protilidového, sobeckého, živícího se pěstováním a udržováním nenávisti proti svobodným, demokratickým zřízením, proti lidu pracujícímu, proti pokroku a zejména proti socialismu.

Pánové a dámy! Na podzim tento nový režim octne se před zkouškou ohněm, před hlasováním pro státní rozpočet. Mnoho znamení nasvědčuje, že páni Němci a Maďaři se na tento úkol připravují. Budiž? Pánové z celně-kongruové většiny! Dík roztříštěnosti dělnického, socialistického táboru, podařilo se vám zmocniti se přechodně možnosti rozhodování v našem státě. Dosavadní vaše úspěchy poučují nás o tom, v jakém směru, k jakým účelům a úkolům ji použijete.

Ve smyslu stranických sobeckých cílů, nikoliv se zřetelem k dobru všech tříd veškerého obyvatelstva v zájmu státu.

Nám, socialistickým stranám a všem pokrokovým lidem zůstává povinnost, postaviti se vědomě na stráž požadavku v zájmu a potřeb lidu, demokracie, socialismu a státu. My tuto povinnost s radostí a dobrým vědomím přijímáme a jsme již nyní přesvědčeni o tom, že vítězství v nedaleké době přikloní se k věci naší, k věci ducha demokracie a státu, k věci veškerého pracujícího a pokrokového lidu, spoléhající na pokrok a socialismus.

Budoucnost náleží nám, pokroku, svobodě, demokracii a socialismu. Marná jsou úsilí, udupati pokrok, svobodu a socialismus, věc pracujícího, všechno blaho a všecky podmínky života opatřujícího lidu. Zdvojnásobíme své úsilí ve směru dosažení svých kulturních požadavků úplné svobody ducha, vyznání a věření s cílem uskutečnění svobodného, demokratického státu na podkladě rozluky státu a školy od církví.

S námi půjdou všichni opravdově pokrokoví lidé, proti nám zpátečníci. Jako doposud, i nyní, a v budoucnu vítěziti bude pravda proti dogmatům, světlo proti tmě, svoboda a osvícenost proti zaostalosti a pověrám. (Výborně! - Potlesk.)