Více než 80% dítek každého národa a státu, také našeho, prochází jen obecnou a měšťanskou školou. Jsme upřímnými přáteli veškerého našeho školství od obecné, střední až po nejvyšší učiliště. Obecná a měšťanská škola je nám však zvláště blízká z důvodů uvedených, že jsou navštěvovány dítkami nejširších a všech vrstev lidových.

Proto žádáme dokonalou školu obecnou a měšťanskou, aby dítky nejširších vrstev lidových, zejména lidu pracujícího byly náležitě vychovány a vyzbrojeny pro tvrdý hospodářský a sociální život, který je očekává. Takové školy docílíme, bude-li učitel moderně vzdělán a řádně zaplacen tak, aby se mohl svému povolání plně věnovati bez starosti o holou existenci.

Lituji, že není více příležitosti, ani možnosti v tomto stadiu osnov učitelských přičiniti návrhy, směřující k jejich zlepšení. Páni a dámy jistě vědí, a my to víme všichni, že my jsme vlastně sborem určeným k tomu, aby schvaloval to, co dole na druhé straně Vltavy bylo usneseno a na základě toho, zejména při této příležitosti jakékoliv opravy věcné, po př. v podrobnostech, jsou vyloučeny. (Sen. Toužil: Jsme špatným korektivem!) Ano, jsme nedokonalým korektivem. Myslím, že je třeba říci, že senát a také všichni páni senátoři, myslím, všech stran a všech politických směrů nejsou příliš hrdými na tento úkol tohoto slavného našeho sboru. Naopak, všichni pociťujeme nutnost pracovati a působiti k tomu, aby také náš senát v Československé republice stal se rovnocenným činitelem, jak je to v jiných demokratických státech se sněmovnou lidovou. (Sen. Toužil: Anebo ať jde k čertu!) Nicméně jeví se naléhavá nutnost zlepšení v mnohém ohledu učitelské předlohy, zejména však v otázce parity učitelstva se státními zaměstnanci se stejnoškolským vzděláním a zajištění výhod v úpravě platů učitelů měšťanských škol. (Místopředseda Niessner převzal předsednictví.)

Revoluční Národní shromáždění splnilo 10letý požadavek učitelů a přijalo t. zv. paritní zákon, který pro přítomnost a budoucnost postavil učitelstvo co do požitků na roveň státním úředníkům. To nemělo jen význam hmotný, hlavně mravní, neboť v budoucnosti měly odpadnouti zápasy o učitelské platy, které se měly říditi nadále podle platů státních úředníků a zaměstnanců se stejným vzděláním. Po přijetí parity mohlo se učitelstvo věnovati klidně práci ve škole a mezi lidem.

Máme všichni zkušenosti, jak neblaze působilo, když t. zv. zákonem prosincovým byla parita učitelů se státními úředníky porušena. Chtěl by někdo vědomě podobnou situaci opakovati? A přece nynější osnova v této kardinální otázce nevylučuje všechnu pochybnost. Nerespektuje dosti zásadu ducha parity, která se právě uplatňuje pro státní úředníky, u nichž se počítá s dvojím povýšením.

Bude proto příčinou neklidu a bude to škoditi škole. V ohledu formálním nepodařilo se rozřešiti otázku učitelských platů v jednom zákoně se státními zaměstnanci. Tím bývala by myšlenka parity posílena. Konečně nevidím překážek, proč by nemohl býti uskutečněn zákon č. 292 z r. 1920, podle kterého má býti osobní náklad na učitelstvo zestátněn. Taková úprava zjednodušila by administrativu, zajistila by lépe paritu učitelstva se státními úředníky. A konečně v podstatě pro poplatníky by nebylo nic zhoršeno. Nezáleží, z které kapsy se potřebný peníz zaplatí. Pro myšlenku státní zestátnění osobních nákladů na školy národní působilo by jen ke prospěchu. Budiž ještě jednou jasně řečeno, že zásadní opuštění principu parity není již myslitelno. Takového ponížení hmotného i mravního by prostě nesneslo ani učitelstvo ani občanstvo. Opravdu hluboce lituji, že ještě v jiném bodu má osnova osudnou vadu. Myslím honorování zkoušených učitelů měšťanských škol. Snad autoři osnovy posuzovali plat učitele měšťanské školy sám o sobě, a shledali, že je dostatečný. Takové posuzování je však plně nesprávné. Vysoká úroveň měšťanské školy, o které se všude mluvilo a která byla obecně uznávána, byla dosažena tím, že na měšťanských školách působilo vesměs učitelstvo zkoušené a ještě byla jistá zásoba zkoušených na školách obecných. Dnes však schází na měšťanských školách asi ¹/₄ potřebného počtu zkoušených sil. Osnova, která poskytuje učitelstvu měšťanských škol malé zlepšení proti platu učitele školy obecné, nebude působiti na mladé učitelstvo povzbudivě. Ale o to se právě jedná, tato věc, to je opatření dostatečného počtu zkoušených učitelů není a nesmí býti otázkou finanční, neboť je to věc národní kultury. Je povinností státu, aby pečoval, by měšťanská škola mohla plniti své poslání. Může tak činiti jen tehdy, má-li dostatek zkoušeného učitelstva. Protože konání zkoušek je dobrovolné, musí býti moudrou státní správou podněcováno, a to je možno jenom tím, že se zavede náležité honorování odborných zkoušek. Strany nové většiny nevysvětlí a neomluví, byť i sebe více se namáhaly, že našly snadno 40 až 50 milionů na kněžskou kongruu, nenašly však 5 milionů Kč na udržení neb obnovení bývalé úrovně měšťanských škol. Dámy a pánové, to je velmi svůdné a velmi charakteristické. Bolí nás tento čin, proto zejména, jelikož naše měšťanská škola je jedinou vyšší školou, již může navštěvovati dítko veliké většiny obyvatelstva a národa, pracujícího lidu a všech lidí chudších. Přejeme si a žádáme větší a zaslouženější péče této jediné vyšší škole dítek obecného lidu.

Dámy a pánové! Neustaneme usilovati, aby mravní i hmotné postavení učitelstva bylo posilováno. Novodobá hesla o vzdělání a pokroku bereme vážně. Chceme školu svobodnou, učitele osvíceného, vzdělaného a hmotně zajištěného. A prohlašuji zde slavnostně: Kdyby dočasná konstelace politická, kterou my zoveme celní kongruová většina a koalice, chtěla útočiti na republikánskou školu, budeme ji brániti a pevně věřím a všichni pokrokoví lidé jsme přesvědčeni, že tuto republikánskou školu s jejími dosavadními vymoženostmi ubráníme.

Dámy a pánové! My čeští sociální demokraté budeme hlasovati pro učitelskou předlohu třebas neodpovídá našim přáním a našim snahám a také naším očekáváním, protože je přece jen pokrokem a že učitelstvo, se kterým my jsme byli v neustálém styku, je toho mínění, abychom pro tuto předlohu hlasovali a působili dále ve prospěch učitelstva a ve prospěch našeho národního, obecného a měšťanského školství.

Místopředseda Niessner (zvoní): Slovo má pan sen. Sláma.

Sen. Sláma: Slavný senáte! Konečně je předložena předloha kde se má řešiti celý problém otázky státně-zaměstnanecké, kterážto osnova nadělala mnoho zlé krve, mnoho roztrpčenosti a nespokojenosti. Je jisto, že kategorie úřednictva a zřízenectva potřebovaly poslední dobou upravení svých otázek hospodářských. Je pravda, že nutně je očekávaly, ale musí se teď konstatovati, že právě stranické rozpory v politických stranách znemožňovaly projednávání této předlohy již tenkráte, kdy předložena býti měla. My na otázku státního zaměstnanectva se díváme s toho stanoviska, že chceme, aby naše úřednictvo, zřízenectvo a naše veškeré státní zaměstnanectvo bylo spokojeno, a to z toho důvodu, že spokojený člověk vykonává práci s láskou ve prospěch státu a národa. Tedy my jsme stranou, která za každou cenu v daném případě se postaví vždycky, aby platy státních zaměstnanců byly upraveny. Ale podmínkou je jediná věc. žádáme, že naše státní zaměstnanectvo, státní zřízenci a státní úřednictvo musí býti takového rázu, aby vyhovovalo podmínkám daným, by pozvedli prestiž naší republiky, aby se upravil též jednou ten poměr státní administrativy, takže žádáme, aby úřednictvo bylo úplně odpolitisováno a aby se věnovalo těm úkolům, které prováděti bylo pověřeno.

S mého stanoviska je předloha nedostatečná a dále ještě je s toho hlediska nevyjasněná, když také v souvislosti s tímto zákonem mají býti řešeny zároveň otázky státního zaměstnanectva a také zákon o systemisaci míst. Velectění pánové! Doposud nevíme při provádění restrikce, jak ta restrikce ještě dopadne, poněvadž se provádí neustále, ale víme, že se propouštěla spousta našich zřízenců a úředníků a víme, že na tuto restrikci se ještě doplácelo. Ale kdybychom zde měli zjednodušiti státní administrativu, což vyžaduje buďto župní zřízení, anebo zemské zřízení, nevíme, zůstane-li v těch mezích, jako zemské výbory, nebo společně se zemskou správou politickou a se zemským výborem, když budeme viděti, jak to bude vypadati, mohli by úředníci, kteří podle restrikčního zákona mohou a musí býti propuštěni, mohli by býti dosazeni do různých institucí a zamezilo by se, že úředníci přijdou z místa ven. Měli by pak určité zaměstnání.

Na otázku celkového rázu se dívám s toho hlediska, že úřednictvo má býti odpolitisováno. Chceme, aby byly upraveny úřednictvu všechny otázky související s jeho existencí, ale musíme trvati na tom, že chceme míti úřednictvo zdatné a úřednictvo nepolitické, poněvadž dnes vidíme ten systém, že měl-li někdo odznak, že se usazoval na místo, že se dělo něco nezdravého, a musím se připojiti též k tomu, třebas nejsem přítelem... (Sen. Toužil: Hokynář má právo dělati politiku, ale úředník ne!)... může dělati takovou politiku, ale rázu takového, aby ne snad vyhovovala stranám, nýbrž celku. To je správná politika úředníka. Hokynář může dělati politiku, ale také úředník může dělati politiku jako každý druhý. Nezazlívám, když dělá politiku, ale nechceme, aby ta politická moc úředníků přišla k uplatnění stranám. To jsem chtěl říci. Tedy my žádáme při tom, aby se úřednictvu vedlo tím způsobem, by nastalo ozdravění těch věcí, které jsou nutné k ozdravění naší administrativy, a v těch věcech budeme je všestranně podporovati.

Musíme říci, že předloha sama nevyhovuje, ani požadavkům celku, ani požadavkům úřednictva, v mnohých částech zklamala jednotlivé kategorie, a jsou k tomu také naváděni jistým způsobem, pořádají se schůze, ačkoliv doposud není nic uzákoněno a schůze tyto se pořádají proto, aby se úmyslným způsobem vzbuzovala řevnivost a nedůvěra k celému vládnímu systému a aby se též brojilo proti státu, proti vedoucím ve státě, parlamentu i senátu, tedy s toho stanoviska to není zdravé a všechny politické strany si musí uvědomiti, kdyby zde byly finanční prostředky k disposici, že by se tato otázka dala upraviti tím způsobem, že by veškeré kategorie byly uspokojeny tak, jak si toho přejí. Podle daných poměrů musí se počítati s tím, jaké jsou peněžité hotovosti. Dnes mohu říci, že předloha není konečná, že bude nutno na ni dále pracovati, aby naše úřednictvo a zřízenectvo bylo uspokojeno. Co se týče nás, zejména školské otázky, těší nás, že přichází již doba, kde učitelstvo jednou se domůže toho, aby bylo ve stejné paritě se státním úřednictvem, poněvadž učitelstvo považujeme za velice důležitou složku našeho národního hnutí. Jsou to činitelé, kteří vychovávají náš dorost, který má býti zase činitelem v národě, řádným občanem a Čechem. Sympatisujeme úplně s úpravou otázky platů učitelských, ale bohužel za daných poměrů dá se učiniti jen tolik, co je možno. Při pozdější úpravě, až k této dojde, bude naše strana zase státi za požadavky všech kategorií i učitelstva. Ale musím konstatovati, že v celé předloze zapomnělo se na jednu věc, a to na otázku odborného učitelstva, odborných profesorů na odborných školách a inspektorů na živnostenských školách odborných. Proč se zapomnělo? Velectění pánové, jestliže si představíte, že z průmyslových škol, z odborných škol vychází to nejhlavnější jádro národa, jestliže si představíte, že tam mají býti vychováni lidé, aby byli zdatní pro národ, co se týče hospodářské kvality, hospodářské vyspělosti a na druhé straně také hospodářské poplatnosti, totiž, aby takový člověk, který je vychováván na těchto ústavech pro život, byl platnou složkou národní a platnou složkou, pokud jde o poplatnost, a právě to je největší škoda, že na to bylo zapomenuto, že na odborných školách je velice malý stav učitelstva odborně skutečně vyškoleného, a zapomnělo se na to, že předběžná odborná kvalifikace se jim nezapočítala, ač se jim započítati měla, uváží-li se, že přijde některý mladší člověk jako vzdělavatel, profesor na tyto odborné školy, musí se počítati s tím, že alespoň při 30letém vyučování bude pokračovat jen tím způsobem, co umí, co se naučil, a budou tím trpět celé generace, které on vyučoval. Z toho důvodu si přejeme, aby tam přišli lidé s plnou praxí, a ta aby byla započítána. Tyto požadavky uvádíme v naší vlastní resoluci, doufajíce, že vláda přijde vstříc a upraví otázky odborných učitelů.

Dále je zde zapomínáno na tu největší složku živnostnictva, a to na živnostenské školství. Velectění pánové, dovolte mně: Máme ve státě školství různého druhu, ale ani jediné školství, které by stát neplatil. Jedině je to živnostenské školství pokračovací, které si musí platiti živnostnictvo z velké části samo. To je nespravedlnost prováděná na složce ve státě nejvíce poplatné, která musí vychovávat dorost pro stát, ale vyučovací metodu musí prováděti samo. Školy si musí vydržovati samo, z malé části je subvencuje stát a země, z větší části odborná společenstva a společenstvo smíšené, které musí v zájmu dorostu živnostenského tyto školy vydržovati. Žádáme, aby stát učinil nápravu vůči střednímu stavu, aby jednou pokračovací školství převzal do své správy a dotoval je tak, jak má býti dotováno. V otázkách, týkajících se celého zákona jsme všichni jaksi za jedno, že všem těm kategoriím přejeme zlepšení, ale jedná se pánové o věc úhrady. Jakmile se jedná o úhradu, přestávají všechny iluse a teorie, musí se každý činitel držeti fakt. Jsme všichni pro to, aby se platy upravily, ale také žádáme, aby se řeklo, jakým způsobem vlastně se má úhrada sehnati, aby tyto otázky mohly býti vyřízeny. Vám se to krásně řekne. Žádáte všechno, navrhujete všechno, ale o úhradu se nestaráte. Nám střednímu stavu nejvíce na tom záleží, protože každý člověk, když něco žádá, musí míti úhradu, a musí o tom uvažovati.

Strany, které z této věci dělají zásadní otázku, nemají odpovědnosti za otázku schopnosti platební, nýbrž za otázku schopnosti agitační. Jestliže se zde řekne, žádáme všechno a úřednictvo nebo státní zaměstnanectvo súčtuje s těmi, kteří předlohu provádějí za daných poměrů, a pak se řekne, budeme hlasovati proti předloze, to je velice lehké, to jest demagogie, ale pro ty, kteří to provádějí, je to těžší, neb se jedná o věc úhrady.

My nemůžeme se dívati na tuto otázku s toho stanoviska, abychom užívali frází a demagogie vůči státnímu zaměstnanectvu, chceme-li upravovati tyto otázky. Víme, že nejsou všichni spokojeni, ale musíme upravovati v daném rámci, jak je to možno. Máme ale také odpovědnost a musíme finanční úhradu sehnat, nechlubíme se, ale staráme se o úhradu, neslibujeme, ale dáváme, co můžeme.

Celkem naše strana postavila se za tyto požadavky. Víme, že nejsou toho rázu, aby uspokojily všechny kategorie, ale budeme pro ně hlasovati.

A tu dovolte ke konci, abych se ohradil proti některým věcem, které se objevily při projednávání celního tarifu. Bylo na nás útočeno ze socialistických řad, že my jsme pro to, aby se zdražovalo chudému lidu všechno, chleba, obilí, mouka a že zde v senátě pro to hlasujeme o pomáháme velkým agrárníkům, statkářům a kapitalistům.

Musím důrazně odmítnouti tyto útoky. Co děláme, děláme z toho důvodu, že víme, proč to děláme. Jestli však jsme hlasovali pro cla, tedy z toho důvodu, že musíme míti paritu celní. Jestliže máme cla na náš průmysl, musíme míti cla na naše polní plodiny a výrobky moučné. To je jedno stanovisko. S druhého stanoviska se na to díváme tak, že každá složka v národě má býti chráněna zákonem, tak musí býti chráněna i složka selského stavu proto, že všechny ostatní složky zákonnou ochranu mají, a též poněkud naše strana.

Jestliže se mluví o tom, kdo je vinen zdražováním, tedy mluvilo a psalo se v socialistických časopisech, že o 60-80 haléřů bude 1 kg mouky zdražen. Finanční efekt okamžitě se objevil. Zdražení se objevilo, ale tím jsou vinny socialistické strany, že o tom psaly, protože meziobchod si všímá bedlivě každého záchvěvu politického a hospodářského. Vše to brali za bernou minci. Protože se psalo o zdražení o 60-80 hal., a zvýšení cen masa, brali to v úvahu. A to zdražovali ti, kteří měli velké zásoby, a také zdražovaly konsumní spolky.

Jestliže se na to díváme s hlediska všeobecného, je to velmi pěkné, když se to říká se sociálního, rozumového a lidského stanoviska: Musíme všechno snížiti, aby nebyla taková drahota. Ale dovolte mi, říká se to zejména nám živnostníkům. Právě to říkal pan kolega Sochor, když obhajoval svůj názor, že je předloha špatná, jak poukazoval, že na každé vesnici jsou keťasi, kteří zdražují. To je dávno přežilé, ale právě že se to říká musím poukázati na to. Tenkráte, když jste byli u vlády, když jste měli moc v rukou, když jste měli státní hospodářství zavedeno, když jste dostávali nákupy, měli jste subvence pro konsumy a přednostní právo nákupní, když jste všechny ty věci měli, prodávali jste laciněji mouku, brambory a ostatní? Ještě dráže jste to prodávali, než ten náš obchodník, který zboží dostává až z poslední ruky bez veškerých výhod. Tak rozumíme drahotě, tak rozumíme zdražování a demagogii. Prosil bych jednou pro vždy, nechte nás živnostníky úplně stranou. My známe tu vaší velikou lásku k nám. Vy se o nás staráte, jen když potřebujete o volbách hlasy živnostníků. Po volbách děláte to, co je ve vašem programu, co je vaším principem. Chcete vymeziti meziobchod vůbec a když byste ho vymezili, nevím, nebyla-li by drahota větší zaviněná konsumními spolky, které mají ještě nyní konkurencí veřejného rázu, jestli by nebylo dráže bez ohledu na vaše fráse a na vaše hesla. Že by bylo laciněji, nás nepřesvědčíte. (Sen. Toužil: Jak dlouho je tomu, co jsi vystoupil ze strany socialistické!) Již dlouho, ale právě proto, že to velmi dobře znám, o tom mluvím, ale komunistou ještě nejsem. A abych užíval jenom frásí, toho nejsem zvyklý.

Jestli útočíte na živnostnictvo, kde máte tu sociální spravedlnost. V "Právu Lidu" vyhlašuje se bojkot všem těm, kteří hlasovali pro agrární cla. Pánové, kdo je vlastně ten národ? Je to jen dělnická třída? My si vážíme dělného lidu, my jsme s ním v úzkém styku, ale dělnictvo není národ, národ jsou veškeré složky, které vedle sebe musejí státi a mají žíti v pospolitosti a snášenlivosti. My tu snášenlivost pěstujeme a největším škůdcem snášenlivosti národní a hospodářské a společenské jste vy vůdcové. Dovolte mi, je to peprné slovo, ale musím vám říci, pro živnostníky jste měli vždy jen nejlepší sliby a vždy jen nejlepší fráse. Co jste dávali tomu živnostnictvu. Byli to vaši voliči a dnes vidíte, že živnostnictvo musí hájiti svoje zájmy samo. Vzpomínám jen na ty blahé doby, když vy jste vládli. 7 roků jste byli u toho vesla a živnostnictvu jste dávali břemena a sami jste rozhodovali a sami jste brali. Vzpomínám na tu blahou dobu, když jste r. 1920 použili dělnictva, aby z hladu na ulici rozbíjelo krámy, a to ze samé lásky k živnostnictvu rozbíjeli jste ty papírnické obchody, obchody s dýmkami, a různým nářadím se rozbíjely, jen ne tam, kde byl chleba, to všechno ze staré zášti vůči tomu stavu.

A dovolte mi, jestliže zde padlo jedno slovo neparlamentárního výrazu, že jsme přišli k jedné krásné části ženského těla nahoře a že z toho vlastně chceme týt, řekl to kolega Havlena, já ten výraz tomu nedám, jako to řekl on a pak to řekl jeden kolega z komunistické strany: Sedm roků jste u toho byli, vy jste to mléko, tu smetanu vyssávali ven. Sedm roků jste také poroučeli, ale my jsme přišli k prázdnému. Tedy všichni vládnoucí činitelé budou se musiti starati, aby se to naplnilo zase, abyste zase z čeho měli tahati pro případ, kdybyste k tomu zase přišli. (Výkřik: To je fráze!) Ano, je to fráze, protože jste to řekli, musím označiti, že je to skutečně fráze, my ale přišli jsme skutečně k snědenému krámu. Tedy pánové, zásadně musím ty útoky odmítnouti provždy a žádám též, aby nás nechaly socialistické strany na pokoji, protože my jsme mírumilovní, my chceme snášeti se s každou složkou, my také s dělníky nemáme žádné nepřátelské styky, neválčíme s nimi. Jsme s nimi v nejbližším styku a také jim přejeme. Kdyby nebylo vůdců, nebylo by také rozporů mezi zaměstnavateli a dělníky.

Z těchto všech důvodů, které jsem zde shrnul, budeme hlasovati pro požitkový zákon a přejeme si jen, aby všecky strany svorně propagovaly, že se zákon bude musiti jednou změniti v tom smyslu, aby se všemu zaměstnanectvu vyhovělo tak při daných poměrech, jak toho bude vyžadovati. (Potlesk.)

Místopředseda Niessner: Dalším řečníkem je pan sen. dr. Törköly.

Sen. dr. Törköly (maďarsky): Veľavážený senát! Najväčšou chybou pojednávaného práve návrhu o úprave platov je, že upravuje platy úradníkov, avšak zároveň vôbec nestará sa o neodvislosť úradníkov. Dovoláva sa služobnej pragmatiky, ktorá bola vydaná ešte zákonodarstvom rakúskej ríše a ktorá zaisťuje všetko, len neodvislosť úradníkov nie. Veď systém tajnej kvalifikácie ustaľuje sa touto služobnou pragmatikou a toto samo o sebe stačí, aby táto služobná pragmatika neuspokojila žiadneho občana, ktorý len niečo dbá o slobodu a spravodlivosť.

Avšak, veľavážený senát, tu, zdá sa, ani nie je ochoty so strany vlády zaistiť neodvislosť úradníkov, lebo veď stačí poukázať na jediný fakt, že ústava predpisuje, aby o neodvislosti sudcov, o organizácii súdov a o služobných pomeroch sudcov vynesený bol zvláštny zákon, stačí, ak poukážem na to, že uplynulých 7 rokov nepostačilo k tomu, aby zákon tento bol vynesený a sudcovská moc aby stala sa kautelou ústavy; z toho môžeme vyvodzovať jedine, že tu niet nejakej vážnejšej snahy, aby tieto organizačné zákony o sudcovskej moci boly vynesené a aby sudcovská, zkrátka vôbec úradnícka neodvislosť bola zaistená. A predsa vývoj by mal byť ten, že po sriadení sudcovskej neodvislosti mala by sa vláda postarať tiež o zaistenie neodvislosti ostatných úradníkov a postarať sa o takú služobnú pragmatiku, ktorá zaistí úradníkom neodvislosť a nepripustí, aby úradník stal sa otrokom svojho predstaveného alebo vládnej moci a závisel od ich samovôle.

Veľavážení pánovia! My tedy musíme sa snažiť, aby čo najskôr bol uvedený v život zákon o sudcovskej neodvislosti, o služobných pomeroch sudcov, o súdnej organizácii a aby bola sriadená pragmatika, ktorá v prvom rade vyhovuje právnemu štátu, lebo veď my musíme sa snažiť byť právnym štátom, kde majú byť úradníci úplne neodvislí, avšak zároveň zodpovední. Potrebujeme služobnej pragmatiky, ktorá popri vybudovaní neodvislosti vyslovuje, že každý úradník je osobne zodpovedný za každé nezákonné ustanovenie a opatrenie, a to i vtedy, ak je poslušný vyššej vôli. Každý úradník, ktorý nectí zákona, nech zodpovedá za svoje skutky a má byť pohnaný k zodpovednosti pred súd bez akéhokoľvek predbežného zmocnenia, lebo márne udeľuje ústava práva slobody, ak nie sú tieto zaistené. Máme k tomu len jediný prostriedok a ten je, aby stanovená bola bezvýnimečná zodpovednosť každého občianskeho i vojenského úradníka.

Súdy majú byť strážcami všetkých práv a majú každého donútiť, aby rešpektoval zákony. My musíme požadovať, aby vláda hneď splnila rozkaz ústavy a predložila návrh zákona o sudcovskej neodvislosti, lebo ač v § 99 ústavnej listiny sú základné línie tejto neodvislosti položené, avšak podrobne ešte sudcovská moc do dnes nie je upravená. Preto sa môže stať, že sudcovská neodvislosť môže sa obchádzať jednoducho podľa ľubovôle. Do miest s vysokým platom menujú sudcov, ktorí sú na určitom mieste vláde nepohodlní, i keď tam ani sami nechcú ísť. Nuž či nie je prostým obídením sudcovskej neodvislosti, ak pridelia sudcu sem alebo tam? Sudcovská neodvislosť je tak veľkou kautelou pre štátnych občanov, že jej je nezbytne treba proti nadužívaniu exekutívnej moci.

Zákon o služobných pomeroch sudcov treba sriadiť už preto, lebo je nemožné, aby sudcovia postavení boli na podklad služobnej pragmatiky, ktorá bola sriadená ešte zákonodarstvom rakúskej ríše. Avšak ani súdnu organizáciu nemožno ponechať tak, ako je dnes, keď úradnícka vláda vydala v poslednom momente nariadenie o zmene organizácie súdov, ktorým sa národné menšiny pripravujú o svoje práva.

Po tejto stránke požadujeme, aby aj súdnu organizáciu upravilo zákonodarstvo, lebo bude mať takto možnosť vyjadriť sa o jej sriadení a všemožne odparírovať, aby menšiny boly vo svojich právach ukracované.

Ak skúmame teraz platový návrh sám, napadne nám § 17, ktorý vyslovuje, že predpokladom povýšenia do platovej triedy je zdatnosť, upotrebiteľnosť a spoľahlivosť. Tento paragraf povedá ešte, že prednosta úradu zistí, či sú tu tieto predpoklady. Požadujeme, aby ustanovenie toto bolo bezpodmienečne vyškrtnuté, a musíme požadovať povýšenie automatické, lebo len príslušníci národnostných menšín vedeli by najlepšie povedať, čo znamená spoľahlivosť a akú moc dá tento spôsob riešenia do rúk šovinistického a v záujme svojho povýšenia prehorlivého prednostu úradu.

Prejavujem, že i keď vzhľadom na iné okolnosti tento návrh odhlasujeme, neuspokojíme sa dotiaľ, dokiaľ § 17 tohoto zákona nebude nahradený takým iným paragrafom, ktorý vyhovie a zaistí úradníkom neodvislosť.

V otázke úpravy platov cirkevných učiteľov poslanecká snemovňa, aby honorovala prianie vyslovené opozíciou, tedy i maďarskou národnou stranou, poskytla cirkevným učiteľom rovnaké nakladanie, ako učiteľom štátnym, zaisťuje im rovnaké platy so štátnymi učiteľmi, tým však podľa môjho názoru neriešila ešte otázku cirkevných učiteľov a už vopred protestujem proti tomu, aby - keď bude upravený pomer cirkevných učiteľov ku štátu - urobili to tak, že by zase neboly práva národnostných menšín rešpektované.

Avšak zásada, že s cirkevnými učiteľmi treba rovnako tak nakladať ako so štátnymi, ešte nie je úplne prevedená. V tomto ohľade poukazujem na učiteľov náboženstva, kde sa činí rozdiel medzi učiteľom náboženstva, ktorého menuje štát, a medzi učiteľom náboženstva, ktorého zamestnáva niektorá cirkev. Tamten má plat, a tento len odmenu za hodiny a túto odmenu zmenšili tým, že slúčili viacero tried, i štyri triedy v jedno k vyučovaniu náboženstva, kde potom učiteľ cirkvou menovaný má za 2 náboženské hodiny... (Sen. dr Herz [maďarsky]: Aj tých 2 hodín je veľa!) Vám, pane senátor, môže byť veľa, mne však málo, lebo ja kladiem na vyučovanie náboženstva veľkú váhu.... týždenne len 40 až 80 korún. Aj tu požadujeme rovnaké nakladanie a požadujeme, aby príslušní ministri previedli to nariadením.

Rovnaké nakladanie nevidím prevedené čo do úpravy platov ani u profesorov stredných škôl cirkevných, u ktorých nastane stav, že ak pôjdu do penzie, nebude im štátna podpora do penzie zarátaná a stane sa s nimi to, že po 35-40 ročnej službe budú mať 7000-8000 Kč ročnej penzie, čo za dnešných pomerov po 35-40ročnej ťažkej práci nestačí ani na slušné živobytie. Prajeme si reparáciu i v tomto smere a žiadame, aby doplnok platu, poukázaný ako štátna podpora, bol v úplnej výške do penzie zarátaný.

Ako viem, podala slovenská ľudová strana v tejto otázke návrh, aby sa snemovňa usniesla uložiť príslušnému ministerstvu, aby otázka táto upravená bola nariadením, a k tomu návrhu sa v mene mojej strany bezpodmienečne pripojujem.

Pri úprave platov bolo so sudcami veľmi nevýhodne naložené. Čo do sudcovského prídavku sa ich pomery oproti lex Dolanský, č. 491/1924, zhoršia, lebo podľa návrhu bude tento prídavok menší. Opatrenie toto je rázu pozbavovania práv. Návrh je v celku dobrý pre premiérov zamestnaných na vyšších miestach u apelačných súdov, lebo týchto dôkladne zaopatruje, a poneváč títo tvoria len 5% všetkých sudcov, dostáva sa ostatným 95% len hladová mzda. Preto je táto časť návrhu protidemokratická.