Vy říkáte: Když jsme dali státním zaměstnancům veškerá politická práva atd., jsou také státní zaměstnanci povinni platiti daně, a tudíž daň 100%ní. My s našeho stanoviska bychom proti tomu ničeho nenamítali. Upravíte-li poměry státních zaměstnanců na tolik, aby mohli alespoň uživiti svoji rodinu a pak, zbývá-li jim ještě z toho obnosu, který jim dáváte, tolik, aby mohli z toho platiti daně, nechť je platí Ale my zjišťujeme při těch obrovských rozporech, které jsou v zákoně obsaženy, že státní zaměstnanci, zejména dělnictvo a najmě dělnictvo smluvní zotročujete na stupeň přímo koloniálního otroka. (Výkřik sen. Toužila.)

Místopředseda dr. Hruban: Prosím, pane senátore, nevyrušujte řečníka!

Sen. Sochor (pokračuje): Nechlubte se tím, že máte skutečně vážný zájem, touto předlohou těm nejubožejším v tomto státě, státním zaměstnancům pomoci. Pracujícímu lidu a najmě státním zaměstnancům, kteří representují v tomto státě nejdůležitější živel, kteří vykonávají jednu z nejnebezpečnějších, nejtěžších a nejzodpovědnějších prácí, odměňujete se macešsky za všechno, co státní zaměstnanci po převratu pro československý stát vykonali. Vy jste to plně uznali, že státní zaměstnanec na konci války i po převratu pro tento stát zachránil nedocenitelný majetek. My to víme, co jsme vykonali pro tuto republiku, pro naše osamostatnění, i vy jste tu věc částečně pochopili a uznávali, ale jestli jste nám dali po převratu nepatrné výhody a jestli jste vyrovnali některé nepatrné křivdy, které se nám staly za Rakouska, pak všechny ty výhody jste nám nedali z dobrého srdce a lásky k pracujícímu lidu, zvláště k státnímu zaměstnanci, nýbrž výhradně proto, že státní zaměstnanec a veškerý proletariát stál tu více-méně zcelený, poněvadž nemohl zapomenouti na všechny křivdy a všechno to pronásledování, které se mu stalo během války. Proletariát, dělnictvo i státní zaměstnanectvo byl roztrpčen, tedy jen ze strachu a pod vlivem tohoto strachu jste uvolovali samozřejmě dáti mu jisté výhody, které jste mu až do dnešní doby odpírali. Vy jste, vážený senáte, prohlašovali, že dnešní úpravě předcházel už zákon č. 286, kterým měla býti provedena restrikce ve státních službách, že prý bude vždy lépe, když bude méně zaměstnanců lépe honorovaných, než když jich tam bude celá spousta s malým platem nepostačitelným. No, jak na to nahlížíte, já nevím. S našeho stanoviska my dnes zjišťujeme fakt již v původní předloze č. 100, že skutečně o ty nejnižší kategorie - a vy to dnes přiznáváte páni zpravodajové i v sociálně-politickém výboru jste to přiznali - že to není už úpravou, nýbrž jen jistým provisoriem pro státní zaměstnance, které bude musiti býti ihned v zápětí zase nově upravováno a kladeny nové požadavky pro státní zaměstnance. Tvrdí to i vysocí vůdcové odborových organizací ve své odůvodňovací zprávě, že tuto předlohu vlastně není možno bráti, jak se říká, za definitivní, že se budou musiti klásti nové požadavky, úprava mezd, platů atd. Prosím vás, řekněte mi, nač děláme zákony, když již hned v zápětí před odhlasováním prohlašujeme, že je to pouze provisorium, které se stalo nutností, poněvadž, kdyby se měla dnes tato předloha zamítnouti a jíti zpět do Národního shromáždění, že by tím byla ohrožena její zpětná platnost. S našeho stanoviska, vážené dámy a pánové, zdůrazňuji, že kdybyste měli dobrý a poctivý úmysl státním zaměstnancům nižších kategorií ulehčiti jejich existenční podmínky, pak by to nebyla žádná odpovědnost ani pro nás, ani pro vás, kdybychom tuto celou předlohu v celém jejím znění vrátili národnímu shromáždění, aby byly provedeny opravné návrhy, které jsme nekladli jen my komunisté, ale které kladli všecky odborové organisace soustředěné v ústředním výboru důvěrníků v ministerstvu železnic. Z toho už vyplývá, že nejen my strana komunistická a její odborové organisace, zdůrazňují, že předloha byla nepřijatelná, poněvadž v ústředním výboru důvěrníků při ministerstvu železnic všichni zástupci, kteří tam zastupují všechny státní zaměstnanecké organisace, najmě železniční, vyjádřili se proti této předloze jako proti nepřijatelné, poškozující státní zaměstnance a vypracovali společnou novou předlohu solidárně, tedy s pozměňovacími návrhy a žádali své politické kruhy, aby tato předloha byla hájena. My jsme tedy viděli, že co se v sociálně-politickém výboru odehrává, je vyloženou komedií. My víme, co předcházelo před tím, proč se musila rozejíti parlamentní vláda, proč musila býti nastolena vláda Černého, jenom snad z těch důvodů, poněvadž si to nechtěl nikdo vzíti na odpovědnost, aby mohl potom před veřejností státně-zaměstnaneckou zodpověděti tento pamflet, jaký v této předloze je obsažen.

Pánové, v sociálně-politickém výboru, a řekl to pan sen. dr. Mazanec v sociálně-politickém výboru včera u nás v senátě, že organisace prý s tím souhlasily. A já musím pana senátora upozorniti na to, že tam byli sice jen zástupci organisace, totiž její representanti, kteří jsou z této organisace, jak se říká, vydržováni, ale zástupci organisace volení, kteří jsou voleni v ústředním výboru důvěrníků, ti s touto předlohou nesouhlasili a nesouhlasí již z toho důvodu, poněvadž vypracovali předlohu novou. Vy jste to a limine zamítli. My konečně víme, že v této sněmovně neprosadíme ani naše pozměňovací návrhy, víme, že vy to neuděláte také, že nemáte tolik dobré vůle, jak vy tvrdíte, že ta předloha vyhovuje, že celá spousta státních zaměstnanců na to čeká, ale my víme jaké kategorie, to jsem řekl kolikráte otevřeně. Proto, pane kolego, si to státní zaměstnanci s vámi příležitostně vyrovnají, to buďte ubezpečen. Přes hlavy těch, kteří je zradili, ať to bylo se strany té či oné, státní zaměstnanci budou jedenkráte s vámi účtovati, poněvadž jejich trpělivost jest již u konce. Nedomnívejte se stále, že u nás se dá dělnictvo, státní zaměstnanci a vůbec pracující vrstvy takovým způsobem terorizovati a šikanovati, vykořisťovávati, poněvadž státním zaměstnancům se začíná, jak se říká, rozbřeskávati v hlavě, že všecko to, co se do dnešního dne dálo, dělo se proti jejich zájmům, jejich existencím a pro jejich zotročení, a ti dotčení, kteří se vydávali za jejich zástupce, že je šeredně klamali a klamou do dnešního dne.

Ten zákon č. 286, vážený senáte, měl státu přinésti jisté vymoženosti, zkrátka hmotné výhody, aby mohli prý býti ti noví zaměstnanci státní, kteří zůstanou ve státních službách, ve své existenci hmotně zajištěni. My však konstatovali, a o tom máme nespočetné množství důkazů, že zákon č. 286, ať již byl ve svém obsahu špatný, že byl nejhrubším způsobem v tomto státě zneužíván. Tento zákon byl těmi dotčenými, kteří podle tohoto zákona měli plniti provedení restrikce, přímo hrubě porušován, zneužit, ať již to bylo oproti jinonárodním státním zaměstnancům, či proti nám, komunistům, ale bez ohledu na to musili býti restringováni i jiní zaměstnanci národnosti české, příslušníci jiných organizací a já mám takovou spoustu důkazů, že najmě § 14 tohoto zákona, kde se má bráti zřetel na majetkové poměry, na poměry rodinné, počet dítek v rodinách atd., to že bylo úplně opomíjeno a zůstala ve službách státu různá a různá individua, individua taková, která se vetřela za doby války do státních služeb a dovedla si tam uplatniti svoji posici. Samozřejmě my přespříliš dobře víme, jakými prostředky atd. (Zpravodaj sen. dr. Karas: A politickými legitimacemi!)... a různými legitimacemi, to je úplně správné. Tam restrikce nesáhla na tyto lidi, restrikce vyhazovala lidi ven na dlažbu i tam, kde se tomu ohrazoval i služební přednosta, který byl kompetentní navrhnouti restrikci, ale přicházely, bohužel, i jiné vlivy a osobnosti, které přes hlavu služebního přednosty dávaly pokyny, které osoby mají býti vyhazovány ze státní služby a které osoby mají tam býti ponechány. Jsou to tedy smutné zjevy - říká se nám, před zákony má býti respekt a úcta, před zákony máme si býti všichni rovni a podobně - že dnes takovým způsobem tato instituce tak hanebným způsobem dovedla ten zákon zneužíti a ještě za to byla některými státními úřady mimořádně odměněna, byli také odměněni i její členové, dokonce i svými odborovými organizacemi tučnými odměnami peněžními za to, že vykonaly katovské dílo na těch nejubožejších státních zaměstnancích. K té věci ještě přijdu. Já zejména, vážený senáte, poukazuji na vady této předlohy, v prvé řadě, jaké jsou to ohromné třídní rozpory v počátečních platech úředníků a zaměstnanců. Uvažte, že u kategorie zřízenecké činí to 6.300 Kč. Dovedli jste to rozpočítati jako matematikové, kolik to bude znamenati pro toho státního zaměstnance na denním platu? (Zpravodaj sen. dr. Karas: K tomu je ještě činovní přídavek!) Činovní přídavek, jak hanebně je tento přídavek stanoven. Vy se domníváte, že činovné pro vysokého úředníka má býti takové, aby tento mohl bydleti v paláci, a zřízenci že postačí prasečí chlívek, když v zápětí na to vydáváte novelu zákona bytového a povolujete, že nájemné může býti zvýšeno o 350%. Jděte se podívati, jak bydlejí státní zaměstnanci a jak bydlí dělnictvo, v jakých ubikacích. Vy chcete také to činovné tříditi podle jednotlivých míst, podle počtu obyvatelstva. Ne, vážení pánové, dnes jsou ty poměry venku a ve venkovských městech a vesnicích o mnoho horší, než jsou konec konců ve velkém městě. Já bych činovné neupravoval podle míst, poněvadž ta zlodějna v československém státě, to vydírání, a to lichvářství je všeobecné v každé vesnici, kde je jakýkoliv hokynář usazen, prodávající konsumentům. Plným právem můžeme volati k vám, že je velká křivda u těch nižších kategorií, kterým stanovíte takové nepatrné činovné, ale vysokému byrokratu, tomu nezávidíme, chceme, aby byl každý uspokojen, ale jako zástupci dělnictva a státních zaměstnanců, kteří vykonávají těžkou a odpovědnou službu, musíme se zasazovati o to, aby jim bylo dáno to, co jim přísluší a patří. To činovné, pane zpravodaji, to není plat. Možná že ten majitel domu, u kterého ten zaměstnanec bydlí, ještě dvakráte tolik mu vezme ze služného, když ten zaměstnanec chce bydleti jako člověk. To není příjem k udržení rodiny, na výchovu dítek atd., poněvadž služné má tomuto účelu sloužiti a činovné dostanou domácí. A ti se již postarají o to, aby to činovné dostalo se tím novým zákonem o ochraně nájemníků zpět do jejich kapes. A nyní prosím bych si přál vysvětlení, jaké stanovisko zaujal ten dotčený sbor, který tuto předlohu pracoval ke smluvnímu dělnictvu. (Zpravodaj sen. dr. Karas: Zákon se týká jen pragmatikálních!) Ano, a my z toho zákona vystihujeme, že toho pragmatikálního bude velice málo a to bude jen ona kasta, kterou potřebujete, aby vám držela vaše pilíře. Ale ta další kasta, která vykonává tu skutečnou práci u vás, to budou služební otroci, se kterými může ten nebo onen přednosta nakládati. To je na př. dělnictvo na drahách, dělnictvo vrchní stavby, v topírnách, skladištích a pod. Takový přednosta má jistou práci, na př. kus tratě položiti a má na to vysazený určitý obnos peněz. Za ty musí ten objekt postaviti. To je velmi důležito věděti.

Využívá nezaměstnanosti v největší míře. On bere tam kde jakého chudáka, který nemá dát co do úst, a takový pán mu nabídne 12 Kč denního platu a chce od něho, aby vykonával těžkou otrockou práci. Nosí kolejnice, pražce, krumpluje celý den na slunci a trati a zdá se panu přednostovi, že mu dává mnoho. (Sen. Šturc: Když se ozve, tak ho propustí!) Ano! A proč to ten přednosta dělá? Poněvadž je to jedna bezcitná bestie a takových máme více. Nehledí na poměry v rodině toho zaměstnance, ubožáka dělníka, nýbrž pamatuje sám na sebe, poněvadž, čím více na těch lidech vydře, čím více vydře z toho obnosu, který má na tu práci povolený, tím větší dostane novoroční odměnu. Celý přebytek shrábne a strčí do nenasytného měšce a chudáci děti těch dělníků mohou pochcípati hlady. To jsou autority, které nosí ve dne v noci - a snad i s ním chodí spát - ten velký vlastenecký odznak.

Tak vypadají poměry ve státní službě, a najmě u železnic.

Teď přídavek rodinný. Je viděti, že pro dělníky a jejich dítky nemáte pochopení žádného. Vidíme to na těch přídavcích pro děti. Už se dává obrovská, mnohem větší kvóta pro dítě úředníka, než pro dítě dělníka. Vy se domníváte, že to dítě toho dělníka nezasluhuje takové výchovy, takové výživy a takové ubikace jako dítě toho úředníka. Zapomínáte, že je mezi dělnictvem přece také spousta dítek schopných, nadaných, které by skutečně, kdyby otec s matkou měli peníze, zasluhovaly, aby byly dány na vyšší školy. Ale vy jim to znemožňujete, aby děti našich dělníků, proletářů, vůbec žádné výchovy nedostaly. (Sen. Šturc: Aby ostaly otroky!) Ano, zajisté. Aby zůstaly pod knutou svázány jako v maštali dobytek. Zapřáhneme tě a potáhneš!

Naproti tomu, - zase proti tomu nic nenamítáme - je to přáno úřednictvu, a ta kvóta, která se jim dává na výchovu dítek není přemrštěná, ale jest to poctivé jednání s dělnictvem, když říkají: "Ty hlupáčku, můžeš žvýkati tvrdou kůrku a tvoje děti ať se stanou tuberkulosními, nebo mrzáky, to je nám lhostejno, nám je prvním zájem naší kapsy a vaše práce, a když nebudeš pracovati, padni, dostaneme otroka jiného!"

Nyní přicházím ještě k další věci, která je v této předloze pro nás velmi nepříjemná. Totiž čekací doba. Podívejte se. Musím znovu zdůrazňovati, že čekací doba za Rakouska nebyla tak příkrá, jako to stanoví dnešní zákon. Když již Rakousko přijímalo zaměstnance, neboli aspiranta nebo čekatele do kteréhokoli oboru, domnívám se, že toho člověka ten stát nebo státní podnik nutně potřebuje, když ho přijal. Domnívám se, že jeden rok plně postačí, abych vyzkoumal schopnosti státního zaměstnance, je-li způsobilým, aby ten obor a práci, kterou mu přidělím v dotyčné instituci, byl schopen zastávati. To je čekací doba. Vy ji rozlišujete však u těch vysokých státních zaměstnanců na jeden rok, u smluvních na 12 roků. (Hlas: Skandál!) To bylo sníženo ze 14 na 12. Ale není také vyloučena možnost, že po těch 12 letech, jak se to stalo po výnosu u ministerstva železnic, kdy měl zaměstnanec zaručenou definitivu po 5 letech, prodloužila se definitiva z 5 na 10 roků. A pak, když na to měl konečně nárok, před uplynulým 10. rokem byl propuštěn, vyhozen na 8 dní a po 8 dnech znovu přijat jako nový zaměstnanec. (Zpravodaj sen. dr. Karas: Čekací doba u vysokoškoláka, který musil 17 roků studovati?) Dobře, pane zpravodaji, já tomu vysokoškolákovi ze srdce přeji tu jednoroční čekací dobu, ale domnívám se, že by stačilo 5 let, aby bylo zaručeno, že skutečně po tom pětiletém období přijde zaměstnanec na systemizované místo, které mu přísluší. Ale dáti mu 12letou čekací dobu, a pak než 12 roků uplyne - my to vidíme, bude-li darebákem, bude špinit, tupit, podlízati k svým představeným bude dobře, ten dostane se na místo. (Sen. Hlávka: Měl jsem praxi u stroje, jezdil jsem 19 roků!) Jinak bude propuštěn a stane se opět novým smluvním dělníkem. Proto pánové trvají houževnatě na oné systemizaci míst. Co bude znamenati ta systemizace míst? Již zde mnohý z vás řekl, že svědomitý úředník, dbalý svých povinností a schopný, opře se svému představenému, který skutečně jeho oboru nebude rozuměti - a takových máme mnoho u nás ve státní službě, poněvadž, kdybychom ze státní služby je vyndali, pak by si v privátních podnicích nevydělali ani na slanou vodu - tak ten zřízenec, který si dovede hájiti svoje já a nebude dělati ze sebe demagoga a darebáka - na systemizované místo, třeba byl schopným a dobrým, nepřijde, ale dostane se tam nějaký šplhavec, který nestojí za nic, než aby byl ze státní služby vyhozen. Bude u nás zavedena největší korupce, to, co jsme za Rakouska nejvíce potírali, korupce, která teď u nás v mnohých zemích už panuje. Jest přímo hnusné, dívati se na věci, ale teď teprve bude úřednictvo a zřízenectvo poníženo takovými individuy, že si před nimi každý poctivý a charakterní státní zaměstnanec musí odplivnout.

O činovném jsem se již zmínil. Zdůraznil jsem, že odsuzuji ten paragraf této předlohy, jak je to rozděleno. Jsouť skupiny A, B, C, D. Stanoví se to podle počtu obyvatelstva města atd. Kdybyste byli tenkrát přijali takový nevinný návrh v tomto sboru na zřízení 18členného státně-zaměstnaneckého výboru - řeklo se, že teď už je pozdě, nemůžeme to vrátiti poslanecké sněmovně, poněvadž by se ztratila zpětná platnost - mohlo býti mnoho a mnoho odčiněno v tomto zákoně, mohlo býti mnoho a mnoho závad, které tato osnova obsahuje, odstraněno, ke kterým se i vy dnes sami musíte přiznávati. Vážení přátelé! Už nebudu mluviti o dovolených státním zaměstnancům, najmě řeknu železničním zaměstnancům, poněvadž já jsem železničář, a u těch druhých to ani konec konců neznám. Tam jste tu dovolenou vůbec zkrátili, tam jste je poškodili zase o to, co dávalo staré Rakousko. Dovolená se nedává dnes podle služebních let, nýbrž podle platové stupnice a některý ubožák bude moci sloužiti jako Methusalem, bude míti nízký plat a podle toho bude míti také dovolenou. Ale ten, který bude míti protekci, která mu bude umožněna systémem tohoto zákona, bude samozřejmě horentně postupovati a samozřejmě také podle toho bude vypadati jeho dovolená.

Ale jedna věc byla v této předloze opět opomenuta. Pamatuji, že již po převratu, když jsme se dovolávali odčinění veškerých křivd a nápravy, co se nám stalo za rakouského režimu, slíbili jste staropensistům, a to čestným slovem, a říkali jste, že je to naší ctí a parlamentu, aby se staropensistům vůbec jejich poměry upravily tak, aby byli postaveni na roveň novopensistům. Přátelé, myslím, že ti staropensisté jsou také příslušníci tohoto státu a že také vykonávali pro tento stát služby, že ano? Jestli jsme se jmenovali Rakousko, nebo je-li to dnes Československá republika, ti plně svým povinnostem dostáli. Ale vaše sliby byly klamem, vaše sliby byly demagogií, poněvadž jste pro staropensisty do dnešního dne nevykonali ničeho. Viděl jsem případy, kde se prý také poměry upravují staropensistům zákonem čís. 287. Já viděl případy, a těch případů je nesčíslné množství, najmě u těch nejubožejších, že prosím Kč 1,50 a také až Kč 2,50 měsíčně ten člověk béře. Měsíčně. Je to hanba. Ano, hanba je to, měsíčně: Kč 2,50, Kč 3 a tak se to stupňovalo. (Zpravodaj sen. dr. Karas: To je dar z milosti!) Žádné dary z milosti, pense je to, já to prosím vím. 5 Kč měsíčně, někde to stoupalo výše, čím vyšší gáže. (Zpravodaj sen. dr. Karas: Dar z milosti není nikdy nízký!) Taková fakta jsou. Jestli si přejete, přinesu vám to, vím to z likvidatury. (Zpravodaj sen. dr. Karas: Zajímalo by to!) To jste právě měl věděti, pak byste nám také mohl pověděti to, co vy víte. Nepopírám vaše schopnosti, které jste vkládal do tohoto zákona, ale také jste mohl vyslechnouti ono, o čem dnes nevíte a o čem jste se nechtěl dáti přesvědčiti. Ano, takové nepatrné almužny jsou dávány nebožákům.

Vážení přítomní! Kdyby tato předloha byla i přinesla něco státním zaměstnancům těch nižších kategorií, pak nesmíte mi upříti všichni, jak zde stojíte přítomni, že během té doby, co se tato předloha a úprava státních zaměstnanců projednává, že se děje systematicky. To sleduji od převratu. Jakmile počalo se psáti v žurnalistice, ať již odborové nebo v denním tisku, že státním zaměstnancům se budou opět upravovati jejich poměry, bez ohledu na všechno počalo všude pomalu stoupání cen životních potřeb a státní zaměstnanci, když se toto projednávání jejich úpravy táhne rok, pak konečně nedostanou vůbec ničeho, ale zaplatili celou spoustu mimořádných příplatků na živobytí a jiné životní potřeby. To musili předem lichvářům zaplatiti. (Zpravodaj sen. dr. Karas: Proto to nesmíme vraceti, ale hned vyříditi!) Ihned vyříditi tuto předlohu, kterou již uznáváte sami za vadnou, kterou uznáváte, že těmto nižším kategoriím se dostane toho velice málo. A víte to, pánové, že již dnes drahota stoupla, mouka stoupla o 40 haléřů a snad více na 1 kg, stouply ceny tuku, masa a jiných životních potřeb a ještě dáváte možnost zvýšiti nájemné o 350% majitelům domů. Nevím tedy, zdali jste se zachovali tak ke státním zaměstnancům, jak jste se zachovat měli. Vy jste při projednávání této předlohy státně-zaměstnanecké v sociálně-politickém výboru tvrdili, že vláda nemůže ustoupiti ani o jediný krok zpět, poněvadž není úhrady. Nemůžeme státním zaměstnancům dáti více, musí to býti tak, jak to ta původní předloha stanoví. Dělají se pouze nepatrné změny, které nepřinášejí nic v jednotlivých paragrafech. Nebyla úhrada. Ale zajímavé je, že v zápětí se objevila předloha kongruová a pro tu měl stát a nynější vládní režim okamžitě úhrady k disposici. Ale ne pro ty, kteří ve státě těžce pracují a veškerá břemena spolu nesou, ne těm, kteří vykonávají tu nejodpovědnější a nejtěžší službu, kterým jste vyměřili daně se zpětnou platností od r. 1919, ačkoliv jste jim od té doby jejich životní úroveň snížili o 50%. Pro ty nemáte úhrady. Ale ti, kteří stát, jeho výchovu, jeho děti příštího pokolení demoralizují, těm nejreakčnějším živlům, po kterých jste nedávno ještě plivali a snad s nimi společně půjdete 6. července poplivati Husův pomník, tu jeho památku, pro ty byla úhrada ihned, pro ty, kteří podrývají základy státu a budou podrývati i nadále, úhrada je. Ale pro ty, kteří pro vás pracují, nemáte pochopení. Ale, pánové, varuji vás, dejte si dobře pozor, jak budou vypadat v krátké době poměry, my dáváme ještě k tomu toto prohlášení:

Naše strana vynaložila vše, aby služební a mzdové poměry státních zaměstnanců a zaměstnanců podniků státem spravovaných a ostatních veřejných zaměstnanců byly spravedlivě upraveny s ohledem na služební a pracovní výkon, jakož i stávající drahotní poměry. Pánové, to se nestalo. To se nestalo absolutně, státním zaměstnancům nebylo učiněno zadost, poněvadž tyto poměry je zotročují ještě více, nežli je zotročovaly před rokem. Konstatujeme, že zákon, jak byl předložen, těmto samozřejmým požadavkům spravedlnosti neodpovídá, neboť zlepšuje poměry pouze u zaměstnanců vyšších kategorií a poškozuje a zvláště po stránce právní velkou většinu státních zaměstnanců hospodářsky nejníže postavených. Kdyby existoval ten státně-zaměstnanecký výbor, mohli jsme o všech těch vadách a nedostatcích domluviti a mohla ta celá úprava vypadati docela jinak. Nedostatečné počáteční platy, prodloužení čekací lhůty, zhoršené podmínky pro jmenování, automatický postup, povyšování a postupy a nespravedlivé zařadění do tříd činovného, to vše dokazuje, že tímto zákonem nemá býti odčiněna křivda zákona č. 396, nýbrž má býti tato křivda ještě zvětšena, a to také fakticky jest. Nemůžeme nikdy s tímto návrhem souhlasiti, a proto se vším důrazem zvláště odmítáme jeho ustanovení o systemizaci míst, která má býti provedena nařízením a bude závislá od libovůle vlády. Prosím ta systemizace míst má býti provedena opětně toutéž restrikční komisí, která byla ustanovena k propouštění státních zaměstnanců. Proč by neměla býti, když již to chcete zavést a násilně vnutiti těm státním zaměstnancům, proč by nemohla býti zvolena komise ze zástupců vlády nebo podniků a zástupců všech těch kategorií, tedy proč tam mají dominovat pouze dvě organisace v této restrikční komisi nebo systemizační komisi, aby tam zneužívaly svého vlivu. (Hlas: Jsme tam všichni v restrikční komisi!) Všichni tam nejste, pane kolego, já vím, jak se to provádí. Tak, prosím, my trváme na úplném odstranění systemizace. Já vím, když vás stát rakouský přijal jako aspiranta, měl jste čekací dobu jednoho roku. Po roce jste byl akcesistou a pak jste pravidelně postupoval. Jen tehdy ovšem ne, kdybyste se byl dopustil disciplinárního činu, pak vám ten postup byl prodloužen o jeden rok. (Zpravodaj sen. dr. Karas: Já byl za Rakouska 2 léta praktikantem zadarmo!) My jsme to také neschvalovali a odsuzovali jsme to, ale jak to bude choditi dnes podle systemizace, velice o tom pochybuji, že by to tak bylo. Ustanovení §u 210, které znemožňuje spravedlivou úpravu poměrů zaměstnanců státních podniků, zvláště u železnic, omezuje autonomní práva samosprávných korporací a sociálně-pojišťovacích ústavů, vyřazuje z pragmatikálního nároku smluvní dělníky.

Zákon neupravil poměry pensistů. Řekněte mi někdo z vás, že jste to upravili. Dnes máme již 4 druhy pensistů a podle této nové úpravy bude to již asi 5 druhů. Jaký je to chaos, jaká nesrovnalost, jaká je to nepříjemná situace, když vidíte venku takového starého pensistu, jak on chodí jako žebrák, nemůže si poříditi oblek, nemůže svou rodinu uživiti, aby šel dělati nádeníka, pakli by tu práci našel, a je-li schopen pracovati, aby se mohl uživit. Je to hanba pro tento stát, že takovým hanebným způsobem se o ty lidi postaral, že jejich poměry neupravil. Je to hanba pro tento stát. Snažili jsme se docíliti nápravy, podali jsme návrhy, chtěli jsme pozměňovacími návrhy odstraniti alespoň nejtěžší závady zákona. Poněvadž většina bez ohledu na zájmy státních zaměstnanců tyto návrhy zamítla, chceme dáti při projednávání této předlohy v plénu ještě jednou příležitost stranám, které podporu státním zaměstnancům slibovaly, aby se k našim návrhům vyslovily. Budou-li naše návrhy i zde zamítnuty, ponecháme odpovědnost za předlohu těm, kteří v této nepřijatelné formě ji schválili, budeme hlasovati proti předloze a vynasnažíme se, abychom opřeni o jednotnou frontu státních zaměstnanců bojem mimo parlament spravedlivou úpravu pro tyto zaměstnance si vynutili. Vážený senáte! Já vás upozorňuji, že my tím nechceme strašiti. Vy nám říkáte, komunisté dělají strašáka, vy říkáte, že máte na nás Černého a pendreky. Ale státní zaměstnanci jsou sytí vašich slibů, jsou sytí také poměrů, které se v tomto státě odehrávají. Nedomnívejte se, že státní zaměstnanci nevidí do všeho toho skvělého, co se v tomto státě děje, do těch nečestných afér, jak bezohledným způsobem se plýtvá majetkem tohoto státu. Vy se domníváte, že klidně a mlčky budou ke všemu přihlížeti. My z toho vyvodíme důsledky. Státní zaměstnanci a proletariát chápe, v jaké situaci jest a vidí, že tyto zákonodárné sbory jeho poměry neupraví v tomto složení, že bude si musiti pomoci sám, totiž jednotnou frontou. Ale potom vás upozorňuji, pánové, že všichni, kdo se domnívají, že sedí na nejpevnějších místech a trůnech tohoto státu, že poletí dolů a že státní zaměstnanci je hodí tam, kam patří. (Výborně! - Potlesk senátorů strany komunistické.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Habrman. Dávám mu slovo. (Hluk.)

Prosím o klid!

Sen. Habrman: Slavný senáte! Dámy a pánové! Považuji za svou povinnost, abych k příležitosti projednávání t. zv. učitelské předlohy projevil zde několik slov o našem národním školství, učitelích obecných a měšťanských škol.

My, socialisté a lidé pokrokoví, klademe na vzdělání nejširších vrstev lidových velikou váhu. Vycházíme z přesvědčení, že všechno dobro lidí a národů, všechny programy, naděje a snahy, čelící k dobru lidí a lidstva, mohou býti uskutečněny a dosaženy jen zvýšením vzdělání, rozmnožením všeobecně užitečných a odborných schopností a zejména zvýšením osvícenosti. Nevěřím v zázraky a v možnost dekrety zlepšovati a zdokonalovati lidi. Toho je možno docíliti jen výchovou a vzděláním. Zejména pro obyvatelstvo našeho státu je potřebí věnovati péči a všechny možné prostředky k umožnění rozvoje, vzdělanosti a osvícenosti. Jsme národem a státem malým. Jako v minulosti, dnes i v budoucnu můžeme vítěziti prostředky ducha, vzdělaností a schopností, nikoliv brutální mocí a násilím. Jako v soutěži na poli mezinárodní politiky, v ohledu hospodářském a směru kulturním, tak také v úpravě poměrů domácích, k vybudování státních a společenských zřízení, zejména však v ohledu uskutečnění požadavků a cílů nejvýše možné hospodářské a sociální spravedlnosti, je nám třeba vzdělání a osvícenosti nejširších vrstev lidových, dosažitelných výchovou a výučbou v dobrých školách národních.