Čtvrtek 24. června 1926

Pánové, projednáváme zároveň také zákon o učitelských platech. Z jakého důvodu, když důstojníci a rotmistři pojati byli do ustanovení zákona o státních úřednících, z jakého důvodu nestalo se totéž, pokud jde o učitele, kteří přece jistě povaze státních úředníků v každém ohledu více vyhovují, nežli obráncové vlasti? Jak tato obrana ve stísněných dobách vypadá, víme přece. Nestalo se tak proto, poněvadž se chtělo, aby při té příležitosti padla jedna z posledních sociálně-politických vymožeností poválečné a převratové doby, paritní zákon učitelský. Jak se tehdy, když přišel paritní zákon, v celém světě mluvilo o sociálním smyslu a jednání státu! A jak si učitelstvo tehdy oddechlo, když bylo na roveň postaveno, nikoli snad postaveno před státní úředníky, kteří mají totéž předběžné vzdělání, a když se jim poskytla rovnost co do postupu a platů. Tento poslední zbytek sociálně-politických opatření, ten nyní byl zničen. Mluvilo se tehdy o poslání učitelů, mluvilo se v revolučních dnech o učitelích jakožto o vychovatelích lidu. A dnes to již neplatí! Sláva českého národa, který vždy byl národem škole nakloněným a z jehož středu vyšli velicí pedagogové, jejichž činnost sahala daleko přes hranice národa, přes hranice nynějšího státu, je v nebezpečí, že zmizí. V zemi Komenského jedná se dnes s učiteli jakožto méněcennými veřejnými zaměstnanci, tím, že se paritní zákon v mnohých a podstatných částech zrušuje. Považuji to právě vzhledem k velkému významu, jaký učitelstvo má, poněvadž stojí na prahu duševního vývoje veškeré mládeže, za jednání velmi nebezpečné, také vzhledem k udržení autority tohoto státu.

A nyní zákon o obvodních lékařích: srovnáme-li platy obvodních lékařů s platem, který budou míti duchovní podle zákona o kongrue, pak shledáváme, že to, co se činí pro ochránce tělesného blaha v tomto státě, stojí daleko za tím, co se činí pro ty, kdož nikoli pro svoji osobu, ale jiným káží, že záleží méně na tělesném blahu, nežli na duševní spáse pozdějšího, po smrti počínajícího věčného života. A tvrdí-li se, že obvodní lékaři mohou svojí privátní praxí vydělati mnohem více, pak chci připamatovati to, že činnost a funkce obvodních lékařů vzrostly tak, že se pro vedlejší výdělek již nedostává času, nemluvě ani o nesmírném významu, který obvodní lékaři mají pro zdraví lidu. A jak se s nimi zachází v této předloze!

Nyní, pánové, několik slov o projednání zákonů ve výborech. To byla zrovna hra s formami jednacího řádu, s pocitem: "Nemůžeme ničeho změniti, nezměníme ničeho". Komedie výborových porad nezdá se mi býti vhodnou k tomu, aby pozvedla vážnost parlamentu, která již tak mnohým v tomto státě je poškozena. A dodnes nemáme ještě vážné důkladné výpočty o finančních podkladech zákonů. Slyšíme, že věc bude státi přes 700 milionů korun, a že se mluví o potížích nalézti úhradu. Ale táži se se svým přítelem, poslancem Taubem: kam pak přišlo těch 225 milionů, které uspořeny byly při restrikčním zákoně a které přece byly určeny pro úpravu úřednických platů? Kam přišlo těch 400 milionů korun, které jsme obdrželi ze zvýšené daně z jízdních lístků v posledních dvou letech, kam přišla daň z cukru atd.? Dr. Engliš řekl v sociálně-politickém výboru, že strany jsou obhájci sociální spravedlnosti oproti finančnímu ministrovi, ministr financí však že hájí poplatníky proti nim. To také již není pravda. Ale nehledě k tomu, že fiskalismus našeho finančního ministra, jenž je schopen zhasiti světlou a jasnou minulost v životě tohoto učence, že tento fiskalismus ho učinil slepým vůči sociálně-politickým nezbytnostem tohoto státu, mohli jsme se již, když první zprávy o tomto zákoně pronikaly do veřejnosti, dozvěděti, že úředníci nechtějí ničeho věděti o tomto zákoně, jak před námi leží, přes určité malé změny, provedené při poradách. Dne 14. dubna 1926 vyslovila se v Podmoklech konference předsednictva svazu německých organizací co nejostřeji proti tomuto zákonu a vyslovila ony požadavky, které po našem názoru také se stanoviska naší strany na tento zákon nutno klásti. Pánové, také dnes musíme vyjádřiti toto stanovisko co nejostřeji a ve všech směrech. Jen nedoufejte, že trpělivost veřejných zaměstnanců snese také ještě tento nový útok na jejich životní úroveň. Neoddávejte se žádnému klamu o sociální povaze a o uzrávání sociálního vědomí v těchto vrstvách. (Zpravodaj sen. dr. Karas: Povolíte také prostředky ke krytí těchto větších nákladů?) Že zrovna zástupce oné strany, která by měla bráti v ochranu chudé proti bohatým, považuje za nutno obrátiti na sebe pozornost, považuji za velice smělé počínání. Pánové, jen nespekulujte s tím, že si to úředníci dají líbiti. Trvalo to dosti dlouho, že se politická obratnost a politické sebevědomí, jež úředníci přece přes všechno mají, skrývalo za měšťáckými ilusemi a měšťáckými nadějemi, že se veřejní zaměstnanci tak dlouho propůjčovali za berana měšťáckým třídním zájmům proti proletariátu. Vy učinili jste všechno, abyste tento proces sociálního vystřízlivění urychlili, životní bída, kterou jste veškerým svým jednáním a nynějšími daňovými zákony tak vystupňovali, přispěla velice k tomu, aby překonány byly protivy mezi pracujícími vrstvami v továrnách, v dílnách, v pisárnách a ve vrstvách lidí pracujících v úřadech. Ostych před společným obranným bojem všech pracujících lidí společně s pracujícím proletariátem se denně více překonává a čím více nějaká úřednická, anebo služební skupina souvisí s hospodářským životem, jak to na př. platí o železničářích, tím rychleji tento proces postupuje. Veřejní zaměstnanci počínají smýšleti odborářsky. Počínají však také používati odborářských prostředků a zříkati se měšťáckých ilusí. Úředník již není - a to je zásluhou vaší kapitalistické, vaší politiky, která má na mysli výdělečné zájmy kapitalistické skupiny - on není více věřícím lokajem panujících tříd, nýbrž odpůrcem kapitalismu, jenž se probouzí k vědomí. A s tímto vědomím probudí se také jeho poznání. Z toho také vyplyne jeho stanovisko k předloženým zákonům. Těmito předlohami dali jste úředníkům, učitelům a lékařům nějakou maličkost a vzali jste jim z valné části týmž okamžikem pomocí cel to, co jste jim dali. Daněmi, o kterých se tyto dny chcete usnésti, vezmete jim ještě poslední zbytek, a činíte těmito skutečnostmi z tohoto zákona neúčinnou klamnou ilusi. Když pak také ještě k tomu přistoupí předloha bytového zákona, pak zhoršili jste sociální postavení veřejných úředníků právě tak jako veškerého dělnictva.

Rozumíme-li pod politikou předvídati, pak nemůže žádná slepota býti větší nežli ta, jakou představuje vaše celá hospodářská, daňová a finanční politika v tomto státě. Nedostává se vám, kteříž provádíte, anebo spoluprovádíte tento smutný obchod, jakéhokoli politického poznání a jakéhokoli sociálního rozhledu, poněvadž, místo abyste úředníky hospodářsky přiměřeně uspokojili, zjednáváte nový nepokoj a pracující lidi nutíte k novým obranným opatřením.

Jaké stanovisko jsme k těmto zákonům zaujali, je vám známo z porad a vyjednávaní v poslanecké sněmovně. Takové jest stanovisko naší strany samozřejmě také zde. Chceme vám také ještě v posledním okamžiku poskytnouti možnost, odstraniti pomocí našich pozměňovacích návrhů nejhorší tvrdosti tohoto zákona. Máte-li skutečně pocit odpovědnosti vůči oněm vrstvám, pro něž tyto zákony jsou určeny, pak musíte přijmouti tyto pozměňovací návrhy. Nejsem tak naivním, abych věřil, že tak učiníte. Váš politický, ale také váš národnostní úsudek jest již tak silně zkalen, že se nemůžete dočkati toho, abyste dokončili to, co bylo obsahem vaší politiky v poslední době. Činíme své stanovisko k těmto zákonům odvislým především od toho, zdali přijmete naše pozměňovací návrhy, které se vesměs pohybují ve skromném rámci toho, čeho těmto vrstvám jest potřebí. Neučiníte-li tak, pak nepozvedneme své ruky, abychom spolu pomáhali přijmouti zákon, který pod zdáním sociálně-politického opatření ničeho nepřináší. Budeme hlasovati proti tomu. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Soukup: Další slovo má pan sen. dr. Franciscy.

Sen. dr. Franciscy [maďarsky]: Návrhy, o ktorých pojednávame, sú výsledkom dohody strán, ktoré tvoria parlamentnú väčšinu. Ako také prešly výborami, a to znamená, že návrhy tieto tu v plene nedoznajú podstatných zmien. Táto okolnosť však ani nevylučuje, ani nečiní zbytočnou kritiku jednotlivých ustanovení týchto návrhov, ktoré i keď tuná nebudú zmenené, predsa však za krátku dobu budú si vyžadovať zmien, až keď k tomu budú nútiť pomery. Čo sa úradníckeho návrhu týče, bolo by možno položiť otázku, či by nebolo bývalo jednoduchejším a účelnejším upraviť požitky úradníkov v rámci doterajších hodnostných tried. Miesto toho predložila vláda tento dosť komplikovaný návrh, ktorého prevedenie dá veľa práce orgánom k tomu povolaným. Platové triedy, platové a služobné stupnice stanoví tento návrh.

V platových triedach postupujú úradníci v každých troch rokoch, tu tedy je automatický postup, avšak žiaľ, len tu je, lebo do vyššej platovej triedy a platovej stupnice môže sa dostať úradník len menovaním. Podstatnou chybou tohoto návrhu je, hovorím, natoľko podstatnou, že by som nemyslel, že preháňam, ak tvrdím, že touto chybou, ak sa stane zákonom, vzbudí nespokojnosť v každej kategórii úradníkov. Nakoľko znám stanovisko úradníckych organizácií, opovážim sa tvrdiť, že prevažná väčšina týchto organizácií priala si postup automatický, a to prianie bolo naprosto oprávnené.

Aj úradník chce byť naprosto slobodným, neodvislým občanom a svoju voľnosť a neodvislosť môže si zabezpečiť len tým, ak nebude jeho postup záviseť od ľubovôle vlády. Za postup úradníka a záujmy s tým spojené nemôže nič iné garantovať, len sankcionovaný zákon. Ľudskej blahovôli nemožno sveriť túto závažnú otázku, lebo tá je premenlivá a podlieha vždy rôznym eventualitám subjektívneho uvažovania. Namieta-li sa proti automatickému postupu, že tento rovnako nakladá so zaslúžilými a nezaslúžilými úradníkmi a tým previňuje sa proti tej zásade dištributívnej spravedlnosti, že zaslúžilých a nezaslúžilých úradníkov nemožno rovnako odmeňovať, na to nutno poznamenať, že úradná kvalifikácia poskytuje úradnému predstavenstvu dosť vhodný prostriedok ku preterovaniu nehodných jednotlivcov. Je síce pravda, že i táto kvalifikácia môže byť predpojatá, avšak proti tomu má úradník možnosť obrany.

Pre úradníkov patriacich k národnostným menšinám prinesie tento menovací postup to, že sa bude v preterovaní, ktorým boli títo úradníci dosiaľ postihnutí, pokračovať ďalej, ba že preterovanie to bude týmto návrhom stabilizované. Aj naďalej nebude sa brať na nich zreteľ pri obsadzovaní vyšších miest, i naďalej bude sa proti nim agitovať, aby ich znechutili, donútili íst do penzie a pri penzionovaní rôznymi reštrikciami sužovali a šikanovali.

Čo sa týče hmotnej stránky tohoto návrhu, táto veľmi vyvoláva kritiku vo veci platov ako úradníckych, tak sudcovských a štátne zastupiteľských. Možno nadhodiť otázku, či stanovené požitky konsolidujú hmotné pomery úradníkov tak, aby títo prostí aspoň tých najťažších starostí mohli sa venovať svojmu povolaniu. Na vyšších platových stupňoch sú úradníci slušne honorovaní, avšak plat v nižších stupňoch nie je primeraný životným potrebám. S platom 9000 Kč nastúpi úradník svoju životnú dráhu a 15 rokov musí slúžiť, kým sa dostane ku 20.000 Kč. Až potom začína trochu bezstarostnejší život, lebo dotiaľ je život úradníka len živorenie, zápolenie, čo mu zabraňovalo i založiť rodinný krb.

S 15.300 Kč začne sudca svoju službu a deväť rokov musí slúžiť, kým dosiahne 20.000 Kč. Za takýchto hmotných pomerov stane sa nemožnou reprezentácia, ktorú si spoločenské postavenie sudcovo vyžaduje a aj u neho po túto dobu jeho úradovania naráža založenie rodiny na ťažkosti. Je na každý pád anomáliou, že kým sudcovia vysokej hodnosti sú dobre, ba pánsky honorovaní, postrádajú sudcovia nižších hodností zaopatrenia, ktoré prísluší ich postaveniu. (Sen. Richter [maďarsky]: Preto je nedostatok sudcov, preto nechce ísť nikto za sudcu!) S hľadiska sociálneho znamená rozhodne úpadok, že rodinný prídavok na ženu je zrušený a vychovávací prídavok na deti obmedzený. Ochrana rodinných záujmov a zveľaďovanie rodinného blahobytu nesmely by doznať úpadku práve teraz, keď zdravý vývin postupuje v sociálnom smere vo všetkých vrstvách spoločenských. V takejto dobe je chyba, jestliže voz zákonodarstva vyšinie sa zo sociálnych koľají.

Veľkú depresiu musí tento návrh vyvolať u tak zv. staropenzistov, nad ichž vecou prechádza návrh proste na denný poriadok a veľkú depresiu musí práve preto vyvolať u každého, komu leží na srdci vec staropenzistov.

Keď vláda tento návrh predložila, vychádzala pravdepodobne z predpokladu, že o veci staropenzistov je už v niekoľkých zákonoch postarané a tedy nie je treba upravovať ich vec novším zákonom. A vskutku máme nie jeden, ale viacero penzijných zákonov, avšak do akej miery sú tieto nedostatočné, je zrejmé hlavne z toho, že veľká väčšina penzistov ani dnes ešte nemôže z týchto platov byť živá.

Penzistov rozvrhnúť možno do štyroch kategórií. Do prvej patria, čo boli penzionovaní ešte uhorskou vládou pred prevratom. Títo dostávajú toľko československých korún, koľko zlatých korún dostávali pred prevratom. Ich penzia činila mesačne 30,60 zlatých korún a poneváč dnešná československá koruna nie je ani jednou šestinou koruny zlatej, možno si predstaviť, akej núdze sú vydaní títo penzisti, ktorí dostávajú dnes svoje penzie v československých korunách.

Druhú skupinu tvoria tí, čo boli československou vládou pri prevrate prevzatí, do určitej doby v službe ponechaní, avšak pozdejšie penzionovaní buďto preto, lebo neovládali štátny jazyk v dostatočnej miere alebo pre svoj pokročilejší vek. Títo dostávajú dnes toľko československých korún, na koľko zlatých korún mali nároky podľa uhorského penzijného zákona. Penzia týchto jednotlivcov pohybuje sa medzi 1500 až 4800 Kč.

Do tretej triedy zaradiť možno tých, ktorých československá vláda prepustila zo služby, lebo nesložili sľub vernosti, a tých, ktorí na základe známeho rozhodnutia správneho súdu ztratili práva domovského. Títo dnes nedostávajú ani penzie, ani platu z milosti, ani odbytného. V penzijnej veci úradníkov a zamestnancov, ktorí boli prepustení pre odopretie sľubu vernosti, rozsudzoval najvyšší správny súd rozmanite. Boly prípady, kde najvyšší správny súd rozhodoval tak, že nesloženie sľubu vernosti ešte nezakladá dôvod ku ztrate penzie. V iných prípadoch zase zamietol sťažnosť práve z tohoto dôvodu. Podľa práva nemôže úradník pozbavený byť svojho nadobudnutého práva preto, lebo nechce ísť do služby, ak zabraňujú mu v tom dôvody fyzické alebo morálne. Penzie, náležiacej na základe služby, nemôže úradník pozdejším zákonom pozbavený byť z toho dôvodu, že úradník len preto nechcel sa ujať služby, lebo vôbec sa nemohol služby ujať.

Sudcovia a zamestnanci, prepustení pre odopretie sľubu vernosti, ešte neboli československými štátnymi občany vtedy, keď odopreli sľub vernosti, lebo v tom území ešte nebol československý štát sriadený a tedy tí jednotlivci ešte sa nemohli previniť proti vernosti k československému štátu. Ich váhanie nemôže znamenať iné, nežli to, že nechceli sa služby ujať, a mohlo činiť vyšším správam dôvodným, aby ich nezamestnaly, avšak neoprávnilo ich k tomu, aby ich československý štát trestal. Jestliže verejní zamestnanci nesložili sľub vernosti, učinili tak zväčša len na rozkaz svojej nadriadenej vrchnosti, bez toho, že by chceli demonštrovať proti československému štátu. Že v chovaní týchto jednotlivcov nebolo žiadnej agresivity, to vysvitá už z toho, že po ustavení štátu československého požiadali o prevzatie do služby všetci, ktorí sa cítili byť ešte schopnými ku službe.

Ešte menej právneho podkladu je k odňatiu penzie tým, ktorých domovská príslušnosť je podľa zmieneného rozhodnutia najvyššieho správneho súdu buďto pochybná alebo neistá. Každý právnik je na čistom s tým, že toto rozhodnutie najv. správneho súdu ešte neuzavrelo aktá tejto veci.

Nielen právnici menšinoví, ale i československí právnici, ako na pr. dr. Dérer, hneď po tomto sudcovskom rozhodnutí nahliadli, že vec túto treba upraviť, a dôsledkom toho je tak zv. "lex Dérer", ktorý je už vo výboroch poslaneckej snemovne a bude čo najskôr pojednávaný. Je aj treba, aby vec táto súrne bola upravená, lebo upravenie tejto veci je prianím, ku ktorému lne odveké obyvateľstvo Slovenska bez rozdielu národnosti. Dotiaľ, dokiaľ vec táto nebude zákonodarstvom upravená a dokiaľ na základe toho zákona budú môcť byť poukázané penzijné požitky, dotiaľ je nutné, aby títo jednotlivci dostali súrnu výpomoc. Aj oni musia byť živí, a výpomoc, ktorú im štát československý poukáže, nebude spojená s rizikom, lebo ak stanoví nový zákon československé štátne občianstvo týchto jednotlivcov, vtedy bude vláda nútená vyplatiť im penzie od tých čias, kedy penzie zastavila. A ak stanoví tento zákon, že dotyční jednotlivci majú štátne občianstvo v cudzej zemi, vtedy poukázaná im výpomoc pôjde na vrub dotyčného štátu. U týchto jednotlivcov tedy československý štát nenesie žiadneho rizika.

Konečne do štvrtej kategórie penzistov patria tí, čo boli československým štátom po prevrate do služby prevzatí a potom po určitej dobe podľa československých zákonov penzionovaní. Títo dostávajú penzie primerané dnešným pomerom. Počet týchto penzistov však je proti staropenzistom veľmi mizivý.

Staropenzistov a novopenzistov učiniť rovnakými! To je tá snaha, okolo ktorej sa točí celá akcia penzistov. Je to takým úkolom zákonodarstva, ktorého plnenie vyžadujú si spravedlnosť, najštriktnejšie právo a altruistické city. Hoden je pracovník svojej mzdy a tým väčšmi je hoden mzdy pracovník, ktorý obetoval svoje sily službám verejných vecí a ktorého zdravie bolo úmornou prácou dlhých rokov podkopané. Odpočinok unaveného človeka má byť bezstarostný a prostý tej trpkosti, ktorú vyvoláva v ňom vedomie, že bol pripravený o ovocie svojej záslužnej práce.

Rovné právo staropenzistov s novými penzisty je upravené sankcionovanými zákony. Sú to zákony č. 394/1922, č. 287/1924 a 131/1924; tieto však dosiaľ neboly prevedené a nemáme žiadnych garancií, že prevedené budú a preto ak odhlasuje zemská strana kresťansko-sociálna návrh zákona o úradníkoch, činí to preto, lebo - ač návrh ten neprináša uspokojenie všetkých oprávnených nárokov úradníkov - predsa len polepší ich hmotné pomery. Pri tom požadujem, aby rovnoprávnosť staropenzistov s novopenzisty bola vyslovená a im penzie podľa nového penzijného zákona boly vyplatené. Čo sa týka prepustených úradníkov a zamestnancov, je požiadavkom našej strany, že nakoľko títo úradníci a zamestnanci prepustení boli preto, lebo nesložili sľub vernosti a nakoľko im podľa starých maďarských zákonov prislúchala penzia vtedy, keď boli zo služby prepustení - aby týmto jednotlivcom boly penzie vyplatené podľa terajšieho nového penzijného zákona československého.

Ak prejdem teraz na návrh zákona o učiteľoch, musím konštatovať, že prianie učiteľského sboru týmto návrhom nebolo splnené. Učiteľské sbory si prialy, aby ich pôžitky upravené boly v rámci úradníckeho zákona, aby tým zdôraznené bolo zákonné stanovisko, že učiteľ je verejným úradníkom. V pôvodnom návrhu vládou podanom učinila poslanecká snemovňa podstatné zmeny, a tieto zmeny môžu naplniť radosťou každého priateľa školy náboženskej. Snemovňa poslancov totiž vyslovila, že ustanovenia tohoto zákona, pokiaľ sa týkajú štátnych učiteľov, vzťahujú sa i na učiteľov neštátnych. Tým sa tedy konečne uskutočňuje učiteľská parita, a toto ustanovenie, dávny to požiadavok spravedlnosti, dôjde zároveň svojho uskutočnenia a znamená medzník dlhého zápasu.

Avšak ustanovenie to ešte neznamená, že na tomto poli už nebude žiadnej práce, lebo i naďalej bude treba pôsobiť v tom smere, aby zákon tento v tomto bode bol poctive prevedený. Beriem-li s uspokojením na vedomie v mene mojej strany toto usnesenie snemovne poslancov, musím dôtklive zdôrazniť, že doplnenie platov neštátnych učiteľov na mieru, aby sa tieto rovnaly platom štátnych učiteľov, nie je so strany vlády a zákonodarstva milosťou, ale uspokojením oprávneného nároku.

Neštátni učitelia majú tú istú kvalifikáciu, konajú tú istú prácu, ako učitelia štátni a doplnenie ich požitkov deje sa zo štátnej pokladne, ktorej príjmy plynú z daní občanov. Prevažná väčšina týchto občanov si praje, požaduje, aby neštátni učitelia dostávali paritné platy a požaduje ešte, aby i neštátnym školám boly udeľované podpory, nutné k ich vydržovaniu.

Pred dvoma rokmi, r. 1924, podalo 7740 katolíckych rodičov vlastnou rukou podpísaný prejav ministerstvu školstva, v ktorom prejave bolo požadované, aby z daní občanov boly hradené sumy, potrebné k úprave požitkov neštátnych, v prvom rade katolíckych učiteľov a vôbec nutné k vydržovaniu škôl cirkvi katolíckej. Avšak nielen katolíci lnú ku svojim školám, ale i pravoverní protestanti a židia, tak že len mizivé procento obyvateľstva bojuje za zrušenie týchto škôl.

Spolok učiteľov na Slovensku, ako aj Spolok slovenských učiteľov, tak zv. SUS, ďalej Všeobecný spolok maďarských učiteľov, Spolok nemeckých učiteľov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi a ich Družstvo konaly dňa 25. februára t. r. schôdzu v Žiline a na tejto schôdzi vyložily menované učiteľské spolky svoje stanovisko voči návrhu učiteľskému. Spolky tie zahrnujú v sebe 75% učiteľstva na Slovensku. V memorande, ktoré tieto spolky vydaly, požadujú mimo parity, aby pôžitky, ktoré neštátnym učiteľom neboly vyplatené preto, lebo vláda nepreviedla zákon č. 274/1919, boly neštátnym učiteľom dodatočne vyplatené. Ďalej požadujú, aby učitelia meštianskych a ľudových škôl zaradení boli do tretej triedy úradníckeho návrhu a ich pôžitky aby podľa toho boly stanovené a tento ich požiadavok je tým oprávnenejší, lebo zák. čl. 171 z r. 1907 kvalifikuje ako štátnych tak neštátnych učiteľov za štátnych úradníkov. Musím zdôrazniť, že ako vláda, tak parlamentné výbory preterovaly toto oprávnené prianie učiteľstva.

Veľmi stiennou stránkou a pálčivou ranou tohoto návrhu je, že nie je v ňom postarané o učiteľov-staropenzistov. Zpomedzi všetkých penzistov ocitajú sa penzionovaní starí učitelia v najbiednejších pomeroch. Dostávajú mesačne 140 až 200 Kč penzie. Sú to najpoľutovaniahodnejšie obeti války a poválečného prevratu. Mnohí nedostávajú ani toľko penzie, čo by stačilo na suchý chlieb pre nich a pre svoje rodiny a keby sa milosrdní ľudia o nich nepostarali, už by dávno boli zahynuli, ako že aj mnohí nesniesli utrpenia a od biedy a starostí zomreli.

Musíme dať hlasitý výraz naším sťažnostiam proti tomu v mene spravedlnosti a humanity. Požadujeme a budeme požadovať vždy, aby osud týchto ľudí, ocitajúcich sa v zbedačenom hmotnom položení a opravdu s núdzou zápasiacich bol čo najskôr korigovaný, a budeme to požadovať dotiaľ, kým prianiu našemu nebude úplne vyhovené.

Vážený senát! I napriek chybám, na ktoré som poukázal, odhlasuje naša strana ako návrh o úradníkoch, tak aj návrh o učiteľoch, lebo ač návrhy tieto neuspokojujú naprosto právné nároky zúčastnených, predsa len veľmi cenné a hodnotné výhody poskytujú ako úradníkom, tak učiteľom čo do ich platov a úpravy ich právnych pomerov a poskytujú základ k zákonitým opatreniam, ktorými môžu byť práve uvedené sťažnosti a krivdy spravodlive a slušne odčinené.

Místopředseda dr. Soukup: Dále uděluji slovo panu sen. Teschnerovi.

Sen. Teschner (německy): Slavný senáte! Jestliže Dante svému Peklu předeslal slova: "Vy, kteří zde vcházíte, zanechte venku všechnu naději", pak měli by zajisté úředníci a učitelé nad oběma sněmovnami, kde zákony mají býti projednány, nadepsati slova: "Vy, kteří zde od státu, jemuž sloužíte, žádáte svá pragmatická práva a sociální práva, zanechte veškeré naděje, že budete vyslyšeni". Podíváme-li se nazpět na platové boje, které již ve starém Rakousku počaly kol roku 1890, pak musíme konstatovati, že tyto boje dodnes nejsou skončeny, poněvadž každá úprava při vejití v platnost byla již dávno předstižena přítomnou situací. Ciferné vylíčení stalo se již v poslanecké sněmovně, resp. v sociálně-politickém, kulturním a finančním výboru, a i když také tyto tři předlohy vykazují leckterou světlou stránku, pak přece daleko převládá temno a čerň. Co roku 1919 oslavováno bylo nadšeně jako vítaný začátek spravedlivého sociálního řešení mzdových a platových otázek, zemřelo v nejbližších letech bídnou smrtí, neboť započalo bezohledné snižování požitků, obzvláště však u učitelstva. Parita je zničena, učitelé občanských škol byli ze skupiny B přeloženi nazpět a když se tehdy znamenití zákonodárcové sami svého díla hrozili, sáhlo se k přímo neuvěřitelnému chlácholení z rozpaků a řeklo se: "Jestliže úředníci a učitelé dostanou menší plat, tedy budou moci méně kupovati, pak již obchodníci půjdou se svými cenami dolů." Dodnes jsme o nějakém poklesu cen ničeho nepozorovali, nýbrž nastalo naopak všeobecné stoupání cen a nyní k tomuto vzestupu přistupují ještě nové daně a cla, takže index samozřejmě poroste a úprava, poněvadž na to nebere zřetele, musí zůstati bez významu. Obzvláště na vydržovatele rodiny nebere se naprosto žádného zřetele; jsou trestáni za to, poněvadž založili rodinu, poněvadž dávají státu děti, státní občany a vojáky. Obzvláště s učitelstvem občanských škol zachází se od pověstného přeřazení ze skupiny B do skupiny C nyní platného zákona s přímým opovržením, ba přímo trestáno je za to, že po těžkém dvou- až tříletém studiu skládá těžkou odbornou zkoušku a za tuto námahu nedostává žádné odměny. Nemůžeme se diviti, když se nedostává tisíců zkoušených učitelských sil na občanských školách, na českých občanských školách prokazatelně již dva tisíce takovýchto zkoušených učitelů, že chlouba starého rakouského školství, občanská škola, která jakožto lidová střední škola má uznaně vysokou cenu kulturní, zasvěcena jest jisté smrti. Tuto znamenitou kategorii škol, jejíž znamenité zařízení a nejlepší úspěchy nám kdysi záviděli, necháváme z krátkozrakosti anebo ze zlé vůle zahynouti. Občanská škola je střední školou dělníka, sedláka, živnostníka, a zjednává pro tyto skupiny nejlepší a nejúspěšnější dorost. Tento dorost bude jednou scházeti, až občanská škola pro stále větší nedostatek dobrých upotřebitelných učitelských sil bude zničena. Toto zničení však obstarává stát sám, poněvadž tyto učitelské kategorie nejsou placeny přiměřeně podle svých zkoušek, svého předběžného vzdělání a svých výkonů. Anebo měli bychom se domnívati, že vůdcové tohoto státu stojí na neuvěřitelném stanovisku, že hloupý lid lze snáze ovládnouti? Chceme se dostati do temného středověku, ve kterém jen přednostním stavům bylo umožněno lepší školní vzdělání? Nemusíme ve XX. století podniknouti vše, abychom zvýšeným vzděláním, hlubší mravní výchovou učinili lid zralým k plnění a vybudování myšlenek přítomnosti, o něž nejlepší lidé všech národů bojovali? Vzpomeňte si na slova velikého průkopníka tohoto státu, pana presidenta Masaryka, který v důležitém a správném poznání spokojeného stavu učitelského kdysi řekl: "Co národ dává škole a učiteli, bude mu tisíceronásobně vráceno".

Třeba nikoli v bezprostřední, tož přece v prostřední souvislosti jest otázka paritního poměru německých občanských škol k českým. Podle záznamů roku 1920/1921 je v Čechách 607 občanských škol s českým jazykem vyučovacím, naproti tomu jen 249 občanských škol s německým jazykem vyučovacím. Vezmeme-li za základ klíč obyvatelstva, pak nedostává se německému lidu v tomto státě 52 německých občanských škol, aby parita vůbec byla zjednána. Bylo by tedy potřebí přikročiti ke zřízení 52 německých občanských škol, neboť o nějaké nadparitě v německém školství u občanských škol nelze více mluviti. Nyní k úhradě předlohy, že otázka úhrady u předložených zákonů vedle jejich obsahu hraje velkou úlohu, je každému vážně myslícímu jasno, neboť také stát musí si jako každý obchodník pro nové výdaje zabezpečiti příjmy. To jest otřepaná pravda, kterou můžeme označiti jakožto kupeckou abecedu. Ale co dlužno podrobiti nejpřísnější kritice, je způsob, jakým se tato úhrada hledá. Provozuje se nebývalý podvod, demagogie nejhoršího druhu. Vzpomínám na článek svého klubovního kolegy posl. Patzela "Tanec smrti milionů" a na vývody svého klubovního kolegy Simma, v nichž se dovozuje, že náklad obnáší nikoli 650, nýbrž 240 milionů. Je-li toto úmyslné klamání již nemorálním v největší míře, pak třeba se přímo zhroziti způsobu nových pramenů příjmů, jež mají sloužiti k úhradě. Zdražení jízdy na železnicích, daň z cukru, daň z lihu, cla na obilí a dobytek, zvýšení kolkovného a výstavních poplatků atd., samá zvýšení, která se dotýkají širokých vrstev lidových, aby t. zv. neproduktivním úředníkům a učitelům byl život oslazen.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP