Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím, pánové, nerušte pana řečníka!

Sen. Ant. Novák (pokračuje):..... pěkně prosím, můj čas je vymezen a já bych velmi těžce nesl... (Sen. Toužil: Ale Sechtrův ne! - Místopředseda dr Brabec zvoní.)... kdyby vysocectěný pan předsedající mne volal k ukončení.

Bylo by velmi zajímavo na poznámky zde přednesené odpovídati a hovořiti o tom hospodářství v obcích. A kdo by při tom pochodil špatně? Ale nebudou to jistě socialistické strany, které převzaly hospodářství za nejtěžších poměrů a které v době nejtěžší musely se snažiti o výživu obyvatelstva. Tedy, prosím, s těmi poznámkami velmi opatrně! Pane kolego, já mám také rád dobrou přiléhavou poznámku, ale tam, kde je nebezpečná, raději, jak se lidově říká.... (Sen. Toužil: Sechtr má pražírnu kávy, myslí, že bude zde též pražiti.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím, pánové, o klid!

Sen. Ant. Novák (pokračuje): Ale, prosím, nemluvte stále o této otázce. Já bych rád vzpomenul ještě jednoho. Způsob, jakým se zde jedná, je nejlépe charakterisován také tímto: My jsme předložili ve výborech řadu resolučních a opravných návrhů. Pan kolega referent o jednotlivých návrzích se vyslovil, že jsou mu sympatické, ale v zápětí navrhl zamítnutí těchto návrhů tam, kde jde o zájem malého lidu a drobných zemědělců. A vy dnes budete míti také povinnost, abyste tyto návrhy, které směřují jedině ku prospěchu drobných zemědělců, odhlasovali. Budete míti povinnost přiznati barvu tam, kde máte plná ústa lásky, tam, kterou jste se stále oháněli. Budete míti povinnost o návrzích, které my jsme předložili, hlasovati.

Prosím, zajímavý je jeden návrh, o kterém bude celní koalice hlasovati, a kde prosím za přijetí, neboť sám pan referent prohlásil, že mu je velmi sympatický tento návrh, který neznamená prostě nic jiného, nežli, aby do určitého sboru vedle 3 ministerstev bylo přizváno též ministerstvo sociální péče a zásobování. Ale i tento návrh pan kolega navrhl k zamítnutí.

Velmi často se zde hovoří a plným právem se strany kolegů venkovských o situaci, jaká tam se vyvinula, o té bídě, která tam skutečně - a já to podpisuji - v určitých oblastech je velmi těžká. My jsme podali návrh, aby pro horské stolice slovenské povolen byl bezcelný dovoz kukuřice, obilí a brambor do výše 150.000 q, nejméně však 50.000 q. Prosím, tento návrh byl zamítnut a ti pánové, kteří zde mluví do jisté míry oprávněně (Hluk. - Výkřiky sen. Melíška.)... pane kolego, my jsme v zájmu Slovenska vždycky činili to, co bylo v naších silách. My jsme Slovensko měli rádi, a máme rádi, ale neděláme se Slovenskem kšefty, jako děláte vy. (Sen. dr Kovalik: Co jste pro ně udělali, když jste byli ve vládě?) Vy jste to byli, kteří jste všechno rozbíjeli. (Sen. Šturc: Vy jste prodali chudé Slováky, jako Jidáš prodal Krista! - Hluk. - Místopředseda dr Brabec zvoní.) Dovolím si poukázati na řadu návrhů, z nichž ani o jednom není možno prohlásiti, že by to byl návrh neproveditelný. Zmíním se ku příkladu o návrhu: >Vláda se vyzývá, abyco nejdříve předložila k ústavnímu projednání návrh zákona, podle něhož půdapřidělená v pozemkové reformě drobným zemědělcům, smí býti propachtována neboodprodána opět jen osobám, které podle přídělového zákona mají nárok na přídělpůdy, a v němž bylo by zakázáno zemědělcům nad 20 ha půdu pachtovati či kupovatileč v tom případě, kdyby drobných uchazečů nebylo.< Velectění, je tento návrh namířen proti zájmům drobných zemědělců? I tento návrh, který v prvé řadě zaručuje, nebo má zaručiti půdu drobným zemědělcům, k návrhu pana referenta byl zamítnut. Tedy prosím, mohl bych citovati další návrhy, ale je to zbytečné. Za chvíli slavný senát bude míti příležitost... (Hluk. - Výkřiky sen. Sáblíka.) Přečtu další návrh: Vláda se vyzývá, aby předložila výkaz o přídělů zbytkových statků a o tom, za jakou cenu byly přiděleny. (Obrácen k sen. Sáblíkovi.) I proti tomuto návrhu jste se pane kolego postavil, kde nejedná se o zájmy malých lidí podle vašeho názoru. Já to uvádím z toho důvodu, že vaším krásným slovům, jež stále jste mluvil o lásce k drobnému zemědělci, prostě nevěříme. Končím. Končím tím, abych navázal na počátek, zdali tato historická budova bude svědkem, jak bude odhlasován vyložený útok proti drobnému lidu, (Výborně! u stoupenců řečníkových.) kdy bude odhlasováno zákonem, že člověk malý, člověk chudý musí v této republice hladovět. Kdo to odhlasuje, bude za to přirozeně také odpovídati, bude odpovídati nejen pro tento okamžik, ale také do budoucna a jak jsem řekl, slavná vláda nechť také vezme na vědomí, že v dějinách našeho mladého státu nevyskytl se ještě okamžik, aby se vláda chovala způsobem... nenalézám vhodného slova parlamentárního (Hlas: Násilným!) jako se chovala v daném případě. Nemůžeme hlasovati pro zákon, nemáme také důvěru k této vládě. (Sen. Sochor: Hanba jí! - Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku panu sen. Kučerovi.

Sen. Kučera: Slavný senáte! Páni navrhovatelé i zpravodajové celní předlohy, které nám předkládají ke schválení, odůvodňují hlavně krisí v zemědělství. Dokazují nám spoustu číslic, které si ovšem objednali, že výnosnost zemědělských usedlostí je tak nepatrná, že jen vysoká ochranná cla mohou zemědělství zachrániti.

Pánové, mohu uvésti příklad z okresu unhošťského. Kolega Sechtr tam nemá daleko. Tam je obec Chýňava, zemědělská obec, kde se nepěstuje řepa, kde je bonita půdy hodně podřadná a prosím, tam v místní raifeisence dostoupila výše vkladů 7 a 1 mil. Kč. (Slyšte!) A prosím, jsou tam mezi rolníky silní jedinci, střední rolníci, kteří mají tam vklad až 450.000 Kč. Nepovídám zde žádnou pohádku. A tito všichni silní jedinci dnes k nám přicházejí, že prý je krise v zemědělství, že prý nemají na vydání. Je správné, jak zde bylo řečeno soudruhem, že tito lidé jsou největšími nepříteli investic ve vlastních svých podnicích. Ale nejen to. Tito lidé jsou největšími nepříteli jakýchkoli prací v obcích. Provádějí se na př. v obcích různé práce jako stavby silnic, které slouží výhradně zájmům sedláků, a tito pánové proti stavbě silnic protestují, poněvadž u nás na okrese neovládají obce, nýbrž ovládají je tam socialisté a komunisté. Proto oni musí protestovati i proti tomu, co slouží jim. Je to jistě zajímavé, že protestují i proti elektrisaci obcí, jak zde bylo správně uvedeno, poněvadž tyto elektrisace obcí provádějí socialistická a komunistická zastupitelstva a oni nemohou o tom rozhodovati. Tito páni mají zavedeno doma domácí vedení, mají zakoupeny elektromotory, ale protestují, poněvadž jsou to komunisté a socialisté, kteří chtějí elektrisaci dělati na účet obce. Chtějí, aby elektrisace českého venkova byla prováděna družstevně. A proč to chtějí? Soudruh Průša to nedopověděl, ale já to mohu říci otevřeně, poněvadž jako člen elektrárenského svazu středočeského v Praze mám o tom zkušenosti. Oni chtějí, aby pomocí družstev mohli tyto elektrárenské svazy ovládnouti. Ústřední hospodářská jednota v Praze má svůj elektrárenský odbor a ten rozesílá na obce pokyny, jak se má postupovati. Vedle toho mají založenu elektrárenskou společnost t. zv. VES, která vlastně provozuje veškeré instalace domácích vedení i sekunderních sítí. Proto oni chtějí družstevně prováděti elektrisace, aby je prováděla tato VES - oni jí říkají elektrotechnikové >veš<, (Veselost.) poněvadž ty elektrotechniky okrádá. Je zajímavo, že páni zástupci živnostníků zde s touto partou táhnou, kdežto oni - mohu to říci ze zkušenosti - dělají tu největší konkurenci a nejenom to, oni v každé obci měli přímluvčí, že si přejí, aby to dělala VES. (Hlas: Veš! - Veselost.) Ústřední hospodářská jednota vládne ohromným kapitálem, nepotřebuje okamžitě peněz a proto má výhodu, že může ovládnouti Elektrárenský svaz. Oni mají v tomto svazu svého zástupce, bývalého kandidáta pana Proška z Lounska. Tento pán nezasedá ani v obecním ani v okresním zastupitelstvu, ale je zástupcem ve správní radě Elektrárenského svazu. Jak se tam dostal, to je veliká otázka. Tento pán je úředníkem Ústřední hospodářské jednoty a mluvilo se dokonce o tom, že je ve správní radě Elektrárenské společnosti VES. Tedy proto potřebují družstevnictví, aby ovládli tento svaz. A já se tomu nedivím. Tento svaz je financován okresy a obcemi bezúročnými vklady. Přiznávám, že dnes jsou ohromné investice v elektrisaci, které se ještě nerentují, poněvadž všechny obce nejsou připojeny, a zejména jsou to agrárníci, kteří dělají největší překážky elektrisaci, a tito bohatí agrárníci čekají, až vyjdou prováděcí nařízení o subvencích, která mají platit jen pro chudé obce, poněvadž vědí, že když mají strýčka v pekle, že i nejbohatší obce je budou dostávat. Tak to vypadá v praxi.

Útočilo se zde také na obecní zastupitelstva socialistická. Byl jsem 5 roků předsedou okresní správní komise a jistě nemohl by kolega Sechtr, který je ze sousedního okresu, jmenovat ani jednu obec, kde by socialisté přivedli obec do bankrotu, ale my bychom mohli jmenovat mnoho obcí, které agrárníci přivedli do špatného hospodářství. (Sen. Sechtr: Daleko do toho nemají ty vaše obce!)

Vždyť my jsme vlastně po těch agrárnících převzali vyjedený krám. Oni za celou válku nedělali žádných úprav v obcích, oni upisovali válečné půjčky, aby tam nahoře byli hodní, aby jim nebrali z chlévů dobytek, aby jej brali domkářům, oni za celou válku nic nedělali a my jsme po nich převzali zpustošené hospodářství. Přirozeně, když základna měnová zůstala tatáž, ale cena peněz byla desetkráte nižší, měli jsme desetkrát vyšší náklady a když jsme musili v obcích něco dělat a když jsme přišli, že musíme zavésti vyšší přirážky, poněvadž byli zvyklí na 30% a někde více, křičeli: hleďte, socialisté přivedou obce do bankrotu! Ale tak to není. My jsme tam dělali pořádek, co jste tam za desítiletí zanedbali, měli jsme snahu napraviti, ale tato snaha se nesetkala ani u vládních kruhů s pochopením. Vládní kruhy to byly, které nám vlastně podrážely nohy. Nešťastné předpisování daní, odejmutí obcím práva, vybírati si přirážky, a odpisy daní průmyslovým podnikům přivedly obce do bankrotu, ne socialisté. My na Kladensku, na Unhoštsku, Berounsku a všude, kde byl veliký průmysl, byli jsme povinni sdělávat obecní přirážky podle předpisů Pražské železářské a jiných společností, které byly před dvěma, třemi roky a my jsme se teprve za tři roky dověděli, že ty předpisy byly daleko menší. Ta pověstná Pražská železářská společnost, o které se říkalo, že je germánská, avšak v jejímž čele stojí starosta obce sokolské dr Scheiner, a pokud se týká železářské společnosti, platila před válkou okrouhle nějakých 180.000 předepsané daně výdělkové, a za republiky v r. 1924 tento předpis dělal 3000 K. (Slyšte! - Hanba! - Sen. Sochor: Sežrali to správní radové na tantiémách!) Tedy nyní najednou vyšlo na jevo, že ty obce prý dostaly ohromné přeplatky, že mají přeplaceno 500 až 800 tisíc korun. Jen na třech okresích Kladno, Unhošť, Beroun, dělalo to 35 milionů korun. - Tedy to neukradli komunisté, ani socialisté. A my jsme potom byli obviňováni, že jsme obecní, nebo okresní hospodářství přiváděli do bankrotu, takto se o nás mluvilo, zejména v agrárním tisku, ze vzteku, že pantátové nebyli již obecními nebo okresními starosty.

Tak vypadá ta situace. Nemám bohužel tolik času, abych mohl komunální otázku docela rozvinouti. Naši lidé byli tak obětaví, že nařídili nucenou práci a chtěli postaviti za 11 mil. školu. Oekli jsme jim, lidé, to nemůžete dělati, za 11 mil. práce neuděláte. Když to nedokázali, tedy postavili si svépomocí hřbitov, ale agrárníci ještě proti tomu protestovali. Našim agrárníkům se nezachováte vůbec a to jen proto, že ztratili vládu v obcích a nemohou na chudáky již pouštěti takovou hrůzu.

Prosím, jak se chovali dále? Celý sanační zákon o obcích se minul cílem, dostali jsme asi 3 příděly daně pozemkové, teď dostáváme 1 daně domovní a nic více. Jest jisto, že za takových poměrů, kde byly desetkráte vyšší náklady, a kdy musí se všechno při lenosti agrárníků napravovati, nebylo možno v obci něco udělati. (Výkřiky sen. Sechtra.) - Vždyť pan Sechtr v žádném zastupitelstvu nezasedal, nemůže tedy nic povídati, jak socialisté, nebo komunisté v obci hospodaří. Mluviti dnes o tom, že komunisté, anebo socialisté přivedli obce do bankrotu, jest více než drzost - říkám to otevřeně.

U nás se mluví o tom, že je krise v zemědělství. Nepopírám, prosím, že je krise v zemědělství. Ano, je, ale ne u sedláků, kterým cla pomohou, ale v prvé řadě je krise mezi zemědělským proletariátem a vidím, že u vás není ani trochu dobré vůle, abyste té krisi odpomohli. Vždyť jste dostávali 400 K za jeden q pšenice a platili jste těm chudákům daleko méně. Jaké poměry byly ve válce a co jste dělali se zemědělskou čeledí? Platili jste jim předválečné platy a teprve po převratě, když svou organisací vynutili si vyšší platy, byli jste jim nuceni více platiti, ale nedělali jste to z lásky, ale ze strachu, aby za hříchy, které jste napáchali za války, nevzali jste od dělnictva odplatu. (Hlas: Dnes nemají strachu, dnes mají pendreky!) - Dnes věřím, že již nemají strachu, poněvadž, i když ztratili obce a okresy, uchvátili vládní moc. Vidíte, že nemají ministerského předsedu, ale vláda úřednická dělá to, co agrárníci nakomandují, ovšem že se musili také koupiti měšťáci němečtí a maďarští, aby pomáhali a musili se koupiti živnostníci; jak správně jste zde povídali, krávě se musí přidělávati šestý cecík, aby i strana živnostenská mohla republiku cucati. Tak to vypadá ve skutečnosti. (Výborně!)

Hospodářské postavení zemědělského dělníka je dnes na té nejnižší úrovni a myslím, že by stačilo těm pánům, kdyby se šli podívati do bytů zemědělských dělníků, jak ti dělníci žijí, a viděli to na vlastní oči. Zemědělský dělník podléhá nemocenskému pojištění, ale zpravidla páni hospodáři mají špatnou paměť a zapomenou ho přihlásiti. Teprve když se něco stane, musí je nemocenská pokladna pokutovati. (Sen. Sochor: Ale dobytek mají pojištěný!) To ano, poněvadž ten si musí koupiti, kdežto čeleď vyhodí na dlažbu a dostanou jinou.

Pokud se týče úrazového pojištění, je teprve ubohé. Úrazové potištění zemědělského dělnictva se vztahuje pouze na hospodářské stroje, a když potom nějaký ubožák při zemědělství utrpí úraz, kdyby se zmrzačil a nemohl pracovati dále, buďte ujištěni, že ho ten hospodář brzy vyhodí. Mám sám v obci jako starosta takový případ, že se nám zmrzačil dělník, který již po 20 roků pracoval u statkáře, který má 100 ha polí a když je nyní k práci neschopen, vzkáže se obci: Musíte mu dáti byt, já ho musím vystěhovati. Úrazová pojišťovna mu nedá ani haléře a takový sedlák 100 ha ho chce vyhoditi na dlažbu a řekne: Vy, obec, se musíte postarati o byt. Jaké bylo zacházení se zemědělskými dělníky na dvorech? Každý měsíc vekslují dělníky, hledají něco lepšího, a poněvadž nemohou najíti hned práci, nemají byt, přijdou na obec a říkají, vy jim musíte byt najíti, poněvadž jste socialisté a komunisté. Já jsem však řekl: Budete-li takto postupovati, nestačili by nám ani Albrechtské kasárny ze Smíchova. My bychom musili přestěhovati všechny kasární objekty celé Prahy. Vy to střídáte více, než v holubníku. (Sen. Toužil: Teď bude předložen zákon o stavebním ruchu a ten to odstraní!) Zákon o stavebním ruchu? My máme na tom venkově polorozbořené pastoušky a kdybyste je chtěli opraviti, budou agrárníci protestovati, a musí to projíti všemi instancemi, okresní správní komisí a musí to jíti na zemský výbor, poněvadž se páni spoléhají, že mají u okresů aspoň ty úředníky, kteří jim pomohli k těm místům a že to zvrátí. Nemohou se tedy ani ty pastoušky opraviti.

Teď si vzpomeňte, abyste si na nějaké obci postavili nějaký obecní dům. Mezi těmi protestanty nejsou však jen sedláci, nýbrž i zástupci velkostatků. To se děje soustavně. Je jisto, že postavení zemědělských dělníků je dnes skutečně hrozným. Ovšem ti páni to viděti nechtějí, domnívají se, že když zaměstnávají zemědělského dělníka, že mu vlastně prokazují milost a dobrodiní, že se může na jejich pozemcích na ně lacino dříti. Těmto dělníkům bylo po převratu slibováno, že zemědělský proletariát v republice bude obšťastněn pozemkovou reformou, mluvilo se o tom, že bude provedena kolonisace, že rodiny zemědělských dělníků budou usazovány, a dnes když takový zemědělský dělník - může býti třeba tamhle od pana knížete Fürstenberga - žádá o příděl, tak se vyšetřuje a řekne se: Inu, hochu, ty nemáš chalupu a hospodářské náčiní, tobě pole nemůžeme dáti, jak bys to pole obdělával? Slibovalo se, že dostanou půdu a státní úvěry, aby se udrželi se svými rodinami. Dnes, kdybychom měli čas probírati pozemkovou reformu, tedy musili bychom si říci, že nebylo snad většího švindlu v dějinách, který byl spáchán na chudém dělnickém lidu, jako byla právě tato pozemková reforma. (Výborně!) Těmto chudým dělníkům se slibovala půda, ale nedalo se jim nic.

Jednu malou vložku, jak je postaráno na státních velkostatcích o ty zemědělské dělníky. U nás na okrese na státním velkostatku pracovali manželé Bělíkovi 42 roků. Muž zemřel r. 1921. Zůstala po něm vdova. Myslíte, že jí státní velkostatky, které jsou dnes majetkem republiky, vyměřili nějakou pensi? Ne. Dávají jí z milosti 150 Kč ročně. (Smích.) To je žena, která je dnes 79 roků stará a která by potřebovala ještě opatrovnici, aby jí ošetřovala. Takhle se řeší tato otázka. Když ani stát nedovede vyřešiti tuto otázku, tak je pochopitelno, že neočekáváme, že by naši agrárníci měli měkké srdce, až budou míti vyšší cla, že by zemědělským dělníkům ten jejich zlý osud zlepšili. Jsme o tom přesvědčeni, že ne.

Ještě druhá vrstva, která je tu, které se to skutečně dotkne a která skutečně prožívá tuto zemědělskou krisi. To je 11 milionu těch drobných zemědělců. I tyto jste podvedli. Slibovali jste jim, že jim bude dán dostatek půdy, aby se na ní mohli obživiti, poněvadž tito zemědělci vesměs se nemohou na této půdě obživiti, jsou to průmysloví sezónní dělníci, a právě v republice je nyní ohromná průmyslová krise. Tito nenalézají zaměstnání jinde, poněvadž dělníci, kteří jsou živi výhradně ze svých rukou, odkazují je, že mají kousek pole a kravičku a že se nějak protlukou. Na to si kol. Sechtr stěžoval. To je přirozené, když ten dělník má jen ruce a ten výdělek, že říká těm lépe situovaným, vy to musíte nějaký čas vydržeti. Tito lidé tím trpí, ne že nejsou vysoká cla, nýbrž tím, že je hospodářská krise, že je nezaměstnanost a oni nemohou zaměstnání nalézti. To je příčina té krise těch malozemědělců, a nikoliv vysoká cla.

Nebudu se šířiti o těch, kteří neměli tu půdu, poněvadž soudr. Průša o tom již mluvil. Máme spoustu zemědělců, kteří nevlastní půdu, kteří jsou pachtýři a platí ohromný pacht, o kterém tu bylo mluveno a který dosahuje ohromné číslice. Tito lidé skutečně prožívají ohromnou krisi. A ti lidé, když si potom ustaví nějaké družstvo, tedy přirozeně, jakmile nemají cejch domovinářů, vládní subvence nedostanou. (Sen. Šturc: Tomu se říká právo a rovnocennost občanská!) Tak to vypadá ve skutečnosti s těmi drobnými zemědělci. Přiznáváme, že zde je krise zemědělství, ale těch zemědělců, kteří skutečně na půdě pracují, ale ne těch, kteří mají půdu jako nějaký kapitál uložený, kteří berou z ní úroky, kteří nepracují, nýbrž vezmou si toliko flintičku na ramena a jdou stříleti. To nejsou žádní zemědělci. To jsou kapitalisté zrovna takoví, jako průmysloví akcionáři; (Hlas: Parasiti!) ti mají kapitál investovaný v zemědělství a tito jej mají investovaný v průmyslových podnicích. Pro ty vlastně se tato celní předloha tvoří.

Je zajímavo, že živnostenská strana, která má ve svých řadách takové proletáře na vesnici, kteří jsou zpola zemědělci a zpola živnostníky a daří se jim hůře než dělníkům, že se postavila do jednotné fronty s těmito agrárními zemany! (Výkřiky senátorů živnostenské strany.) Nejen to, živnostenská strana si počíná na vesnicích daleko reakčněji, než strana agrární. (Výkřiky senátorů živnostenské strany.) Tak to, pánové, vypadá.

Pánové, živnostníci, nerozčilujte se! Já mám o té věci právo mluviti, poněvadž jsem také živnostník. (Sen. Thoř: Nerozumíte tomu!) Rozumím tomu dobře, poněvadž jako živnostník přes 20 roků pracuji a nevykořisťoval jsem žádného dělníka. Moji pracovní silou byly moje ruce. (Sen. Thoř: A my je vykořisťujeme? - Sen. Hampl: Vy jste pro to vykořisťování! - Hluk. - Výkřiky mezi senátory komunistickými a sen. Thořem.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Pánové, zachovejte klid, aby se mohlo pokračovati v debatě!

Sen. Kučera (pokračuje): Teď pánové, jak byla prováděna ta pozemková reforma, pokud se týče malých domkářů. Já zde mám... (Hluk. - Výkřiky. - Sen. Thoř: Teď děláte politiku pro chudáky! Sami hrabete! - Sen. Průša: Já to vyřídím krátce. - Hluk. - Místopředseda dr Brabec zvoní.)

Chci jen malou ukázku, jak se u nás provádí parcelace. Na okresu Nové Strašecí v obci Tuchlovicích úředník státního pozemkového úřadu ing. Frolík měl statek a poněvadž věděl, že v sousední obci Rudě bude již druhá etapa parcelačního řízení a bude tam utvořen zbytkový statek, tedy hned dal přepsati statek na jméno tchýně a ta jej nabídla obci Tuchlovicím k rozparcelování, aby dostali i v Tuchlovicích domkáři statek. A tak na její jméno pan ing. Frolík dostal zbytkový velkostatek v Rudě. (Slyšte! - Sen. Šturc: A jest ve službách státu! To jsou podvody!) A tomuto panu Frolíkovi byly ponechány veškeré budovy v Tuchlovicích, aby si je prodal z volné ruky. Teď státní pozemkový úřad neměl ani tolik sebevědomí, aby mu zabral budovy. Budovy mu ponechali, aby je prodal z volné ruky. A v poslední době, když obec ani v Tuchlovicích ani v Rudě nedostala ani korec půdy, nedostala nic, pak teprve se občané srazili, posílali deputace, se kterými jsem chodil, že prý je to nemožné a že se to musí zvrátit, a víte, co řekli na státním pozemkovém úřadě? My v tom nevidíme nic hrozného, on nabídl svůj velkostatek na výměnu. To je věc prošlá zákonem. (Sen. Šturc: Pro ně je to poctivost a pro nás zlodějství!) V této deputaci byli zástupci agrární strany, živnostenské strany, zástupci legionářů a zástupci komunistů, jak z Rudé tak z Tuchlovic. To je jasné, že v těchto obcích se stalo veliké bezpráví.

A kdybych chtěl mluviti, co se stalo ve Světlé n. S., tam je tak zvaný rybník, dnes je to louka. Tu louku měli dostat drobní lidé, ale nějaký fabrikant milionář přišel a řekl: já ku svému podniku potřebuji rybník a já ten rybník založím. Dodnes však žádný rybník nezaložil, on tu louku pachtuje a prodává a těm domkářům tak vypálil rybník.

Prosím, tak se provádí pozemková reforma ve prospěch toho chudého lidu! Po převratě nám slibovali, jak budou odčiňovati bělohorskou křivdu, jak těm šlechticům, kteří pomáhali obírat ten československý národ, vezmou velkostatky a vyženou je z Československé republiky. Jděte se dneska podívati! Největší nepřítel českého národa, kníže Fürstenberg, ke kterému jezdil císař Vilém na hony, sedí na svém panství a republika mu platí přes 20 milionů za velkostatek Lány. A tento kníže Fürstenberg zůstává republice přes 10 mil. dlužen a berní správa rakovnická nemůže dokázati, aby mu to vtělila do knih. To jsou případy, které přímo křičí! Kdybychom prošli celou republiku, najdeme snad málo čestných výjimek, aby pozemková reforma - neříkám uspokojila, ale aspoň dopadla bez velkého rámusu. Vy jste to byli, kteří jste říkali lidem: jen si připravte kolíky, bude se to měřit. My jsme nebyli demagogové, ale vy jste dělali demagogii. Říkali jsme: buďte velice opatrní. Oni hned po převratu měli archy. Kdo nebyl v republikánské organisaci, pro toto bylo jisté, že půdu nedostane a takovou demagogii jste dělali vy a ne socialisté, ani komunisté. Je fakt, že mluví se dnes o krisi v zemědělství. Je jisto, že krise tu je. Je mezi malými zemědělci. Ale vy touto celní předlohou ji nevyřešíte. To bychom musili politiku jinak dělati, musili bychom míti ve vládě schopné lidi, kteří dovedou schopnou a poctivou politiku dělati, a vláda musila by se v prvé řadě starati o průmysl v Československé republice, o plné zaměstnání. Pokud budete posílati armádu dělníků, kteří tu nemají práci, do Ameriky - a oni ani nemusejí odjížděti do Ameriky, poněvadž Amerika má Evropu koupenou, - potud budu zvědav, jak tyto otázky vyřešíte, dnes, když nová břemena uvalujete na pracující vrstvy a tu krisi budete dále zhoršovati.

Tuto otázku byste sobě měli předložiti. Nám říkáte, že jsme demagogové, že voláme ulici na pomoc. Jsme přesvědčeni, že tu z té tribuny nemůžeme překaziti zločin, který chcete spáchati, proto se musíme odvolávati k lidu. Jsme si vědomi, jako jste dovedli utvořiti jednotnou frontu buržoasie české, německé i maďarské, jako jste dovedli zahoditi vlastenectví jako kus starého hadru, vy pořád to vlastenectví hlásáte, kteří lidu říkáte o lásce k vlasti a národu, ale sami žádné lásky k vlasti nemáte, tak chcete ho jen zaslepiti a k tomu účelu zneužíváte i sokolské myšlenky a sokolského sletu. Vy, kteří dnes oblékáte sokolský kroj, jste největšími nepřáteli chudého pracujícího lidu, zrovna tak, jako jimi jsou měšťáci maďarští, a němečtí. Ti to nedělají z lásky k republice, dělají to jedině proto, že snad jste jim za to dobře zaplatili. Když nebudete dobře platit, oni vám také nebudou déle sloužiti, to je jisté. A poněvadž je o vás známo, že moc neradi platíte dluhy, že se o tu finanční moc neradi dlouho dělíte, je jisto, že ta koalice nebude míti dlouhého trvání.

Pokud se týče luďáků a lidovců českých, ti lidé se snad dali koupiti za ten páterský plat. (Sen. Šturc: Ale také za sanaci jejich vykradených bank!) Ale nevím, jestli jejich voličové budou spokojeni, že se pomohlo páterům, ale oni zůstali na holičkách.

Konstatujeme, jako vy jste dovedli utvořiti jednotnou frontu, že všichni potlačovaní také ji utvoří a bez ohledu národnosti se postaví proti vám do boje. Vím, že dnes z této tribuny to nezmůžeme, ale věřím, že jednotná fronta vašim útokům v budoucnu bude čeliti a nejen to, že sami podnikneme útok proti vám. (Výborně! - Potlesk u komunistických senátorů.)

Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníkovi panu sen. dr Soukupovi.

Sen. Soukup: Vážený senáte! Před skončením debaty o úpravě celního sazebníku mám za svou povinnost říci jménem svého klubu v této památné chvíli těchto několik slov: Jsme bezprostředně před hlasováním. O jeho výsledku nemůže býti pochybnosti. Je to poprvé v dějinách našeho Národního shromáždění, že stojíme před novou konstelací většiny. Je to dnes celní koalice československo-německo-maďarská. Poprvé vstoupí do Sbírky zákonů a nařízení této republiky zákon, k němuž si podali ruce mužové tábora československého, stejně jako německého a maďarského, mezi nimiž se zdála nepřekročitelná propast národního i státního antagonismu. Litujeme, že k tomuto souručenství došlo jedině z brutálního třídního sobectví a že je to aliance útoků na životní úroveň našeho nejchudobnějšího lidu a útoku, jemuž v dosavadních letech trvání našeho státu nebylo rovno.

Iniciativa k tomuto útoku vzešla z našeho senátu. Byla zahájena resolucí kolegy Donáta. To nebyl jistě návrh, jako to byl diktát. Ve sněmovně poslanecké byl tento diktát formálně i meritorně stupňován. U nás v senátě se pánové z dnešní koalice vzdali hromadně slova. Nemají zájmu na této debatě, zvednou se jen ruce v táboře českém a slovenském jako německém a maďarském a čeká se jen na verdikt předsedův: To je většina. - To je nová většina. Návrh, o němž se nikdo nepokusil seriosně jednati, stane se zákonem, zákonem diktátu, k němuž dnes tak zvaná odbornická vláda republiky neměla do této chvíle, bohužel, co říci. (Hlas: Není to úřednická vláda?) My jsme nepostavili proti diktátu diktát. Nejsme strana obstrukcí. Příliš velikým je náš respekt před tím, co bychom mohli nazvati majestátem demokracie. Víme však, že není ještě všech dnů konec. Strany celní koalice budou hlasovati, hlasovati bezohledně a tvrdě. Je tu však apelace k lidu a kdo hlasuje, bude ovšem také odpovídati.

O všeobecném dělnickém, sociálním pojišťování, invalidním a starobním, jednali jsme 5 let. A pracovali jsme do úmoru a do úpadu. Celých 5 let trval tento vysilující zápas, jenž byl komplikován pojišťováním osob samostatně výdělečných, na němž pánové z koalice celní neprojevují dnes ku podivu žádného zájmu. 5 let trvalo, než byl schválen zákon, jenž není ničím jiným, než nejprimitivnějším příkazem obecné sociální spravedlnosti, jehož břemena dopadají nejtíže na pracující lid sám, jenž je však nutnosti celé naší státní raisony a bez něhož není možným žádný moderní kulturní stát demokratický, který nechce a nemůže dopustiti, aby obětí strašných zápasů o existenci, invalidů a veteránů práce, byly vydány na pospas nelidskému trápení a umírání v brlozích člověka nehodných.