Myslím, že je to povážlivý zjav, ale že sa ho netreba ľakať. Každému hrajú chvíľu - sa povedá. 15. november nás zdecimoval, ale my sme presvedčení, že zrovna tak, ako sme bojovali, aby ten národ mal politické právo, aby mal toho politického práva toľko, koľko ho má každý boháč, či to bol gróf alebo magnát. Sme presvedčení, že toto právo prezto, že nás zdecimovalo, prinesie časom svoje ovocie. Toto politické právo hýbe spodnými vrstvami ľudu. Ľud bude premýšľať, čo sa stalo vtedy a čo sa deje teraz. My sme to boli, ktorí sme horovali za to, že keď rovnosť, tak rovnosť, keď rovnosť pohlavia, nech majú aj ženy volebné právo. A ženy nás najviace zklamaly s volebným právom, ženy, ktoré podliehajú najviac vlivom zo zpovedníc a kazatelníc. (Výkřiky. - Hlas: Je to tak, sú to fakta!)

Je to proti zákonu, že sa ruší tajomstvo volieb, ale nie je proti zákonu keď ja to tu hovorím. Zpovednica je to, kde sa agituje. Žial, to je.

Myslím, že prišla doba, aby sme sa v záujme parlamentarizmu a demokracie somkli. Myslím, že nepomôžou ani hrozby tými koňskými kopytami a to nastavovanie vládneho rozumu pendrekami, že sa všetko prekoná, keď ti, ktorí bojovali pre zdemokratizovanie parlamentarizmu, sa sídu, somknú a budú ten parlamentarizmus chrániť tak ako si ho vymáhal. Ja viem, že z tejto debaty vyjdeme porazení, že návrhy tak, ako sie tieto tá colná a dražobná koalicia ujednala, budú odhlasované, že ale my s hrdým čelom môžeme ísť medzi národ a ukázať mu, ako ho zklamali ti, ktorí mu sľubovali všetko iné, všetko možné, len novú vlnu dražoby nie. Asi 22% voličov snáď hlasovalo pre clá, ale ti ostatní neboli pre clá, tie ostatné hlasy, ktoré pripadly stranám dnes pomáhajúcim presadzovať clá, neboly hlasy za clá, najmä to neboly hlasy odovzdané slovenským ľuďákom. Národ je klamaný a tento zklamaný národ to raz pomstí. Že sa pomstí som tak pevne presvedčený, ako viem, že ten socializmus, dnes trochu do pozadia odstrčený, ktorý sa vám podarilo zastaviť v postupe na kratičký čas, že ten socializmus zase mohutnejšou a osveženejšou silou, pevnejším železným krokom bude si raziť cestu ďalej. (Pochvala.)

Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. dr Franciscy.

Sen. dr Franciscy (maďarsky): Chcem v krátkosti nastieniť stanovisko mojej strany, krajinskej strany kresťansko-sociálnej v otázke pevných zemedelských ciel. Návrh, o ktorom pojednávame, založený je na tom zásadnom stanovisku, že požívajú-li colnej ochrany výrobky priemyselné, musia byť výrobky zemedelské rovnakej ochrany účastné. Hladisko to je tým dôležitejšie, čím je istejšie, že zemedelské obecenstvo Československej republiky potrebuje ochrany jak zo strany vlády, tak zo strany zákonodarstva.

S týmto zásadným stanoviskom krajinská strana kresťansko-sociálna súhlasí a aj by odhlasovala tento návrh, keby tomu nestály v ceste dnes uplatňované verejnohospodárske nazeranie a smery a keby jednak hospodárske obecenstvo mohlo od tohoto návrhu očakávať značnejší úžitok a jednak keby sa nebolo báť od toho, že zvýšením zemedelských ciel budú zdražené všetky predmety verejnej spotreby. Je faktom čerpaným zo svetovej zkúsenosti, že koľkokráť zvýšila sa cena chleba a múky, toľkokrát zvýšily sa i ceny ostatných potravín a vždy zdražily i priemyslové výrobky a všetky predmety verejnej spotreby.

Otázka zemedelských ciel už dnes nesmie byť uvažovaná len z tak zv. hľadiska paritného; chránime-li tedy produkty priemyslové, nesmieme odoprieť ochranu ani produktom zemedelským. Toto paritné hľadisko dnes však už nestačí pri uvažovaní tejto otázky. Hľadiská tejto otázky musíme skúmať z cela iného zorného úhlu. V dobe, keď československý štát zaviedol priemyslové clá, ktoré ešte i dnes platia, panovalo v celej strednej Európe nazeranie, že štáty a zvlášte následnícke štáty, utvorené z bývalej rakúsko-uhorskej monarchie musia svoju územnú integritu a národnú neodvislosť chrániť pohraničnými zátvory a colnými ochrannými opatreniami. Keby vláda v tej dobe bola zaviedla pevné zemedelské clá, bolo by toto opatrenie zodpovedalo vtedajšej verejnohospodárskej mentalite, ač by nebolo vyhovovalo záujmom štátu.

Od tých čias národohospodárske smery a nazeranie podstatne sa zmenily. Dnes už niet významnejšieho národohospodára, ktorý by nehlásal, že hlavným dôvodom hospodárskej biedy strednej Európy sú hraničné zátvory a colné ochranné opatrenia. V tomto smere dovolávam sa jedného klasického svedka, svedka moderného, jehož názor je týchto čias smerodatným u najvyššieho fóra dneška, u Spoločnosti národov. Dr. Layton, hospodársky znalec Spoločnosti národov prejavil v jesennom zasedání minulého roku svoj názor o hospodárskom položení Rakúska. Vo svojom prejave zmienil sa aj o hospodárskych pomeroch následníckych štátov. Pohraničné zátvorové opatrenia následníckych štátov, povedal zmienený národohospodár, ktoré boly nimi po rozpadnutí monarchie vo stupňovanej miere v život uvedené, ochromujú obchodné styky a v ceste obchodných stykov stoja vysoké colné sadzby. Takáto colná politika znamená nebezpečenstvo pre strednú Európu, lebo vyvolá zdraženie cien a vedie k iracionálnym výrobným metódam. Len radikálné sníženie ciel v nástupníckych štátoch môže štáty tieto hospodársky postaviť na nohy. Činská hradba následníckych štátov musí spadnúť a politike zátvoru hraníc treba učiniť koniec. (Sen. Richter: Vice versa!)

Podobne usudzuje i obyvateľstvo samo, obzvlášte obyvateľstvo Slovenska. Nech ideme kam chceme medzi obyvateľstvo, všade počúvame, že len uvoľnenie hraníc a odstránenie prekážok obchodného styku môže odpomôcť týmto tiesnivým pomerom, v ktorých sa týchto čias hospodársky život Slovenska ocíta. Ovšem musíme uznať, že všetky prekážky navzájomného styku nie sme v stave naraz odstrániť, avšak osudnou chybou je, že na miesto toho, aby sme učinili kroky k odstráneniu týchto prekážok, staviame nové prekážky v cestu hospodárskych stykov, čím zväčšujeme nesnádze, ktorými je voľnosť stykov medzi jednotlivými štáty hatená. Takýmito prekážkami v stykoch medzi Československom a susednými štáty budú pevné zemedelské clá. (Sen. Richter [maďarsky]: A priemyslové clá!)

V dobe, kedy by bolo nanajvýš potrebné zrevidovať i clá priemyslené (Sen. Egry [maďarsky]: Urobme i to!) a snížiť niektoré z týchto celných sadzieb, iné však naprosto zrušiť, aby obchodné smluvy so susednými štáty mohly byť čím snadnejšie uzavreté, obzvlášte s agrárnym Maďarskom a Juhosláviou, vtedy vláda zemedelskými clami uvalí nové prekážky v cestu dovozu zemedelských výrobkov týchto zemedelských štátov, čím verejné zásobovanie obyvateľstva postaví pred veľké nesnádze.

Všeobecne je známy fakt, že výživa a vôbec verejné zásobovanie obyvateľstva Československa, zvlášte Slovenska je veľmi ťažkým životným problémom. Ťažko živoria tu ľudia, odkázaní na hotové peniaze, pre ktorých čo len nepatrné zdraženie cien potravín znamená už vážnu starosť a veľké nesnádze. Do tejto triedy patria tisíce bývalých úradníkov a verejných zamestnancov, živoriacich z mizernej penzie, tam sú stá a tisíce úradníkov a zamestnancov, prepustených bez akejkoľvek penzie alebo penzie z milosti. Týmto bude zavedením zemedelských ciel znesnadnené živobytie, títo pocítia i malé zdraženie, naproti tomu gazdovské obecenstvo nebude mať z nízkych obilných ciel vôbec značnejšieho osohu, vyššie obilné clá však vôbec nemôžu hospodárskemu obecenstvu poskytovať výhľady na vyššie príjmy, lebo zdraží-li značne chleba, múka a dobytka, v rovnakej miere zdražia i ceny priemyslové výrobky, ktorých gazda potrebuje.

Dve strany bývalej koalície, strana československých sociálnych demokratov a československých národných socialistov nechcú tento colný návrh. Strany tieto ani v zásade nesúhlasily s týmto návrhom. To bola príčina rozpadnutia koalície. Rozvrat koalície je dobrý pre celú opoziciu. Dobrý bude pre slovenskú ľudovú stranu, lebo v bývalej koalicii bola najväčšia prekážka autonomie, najúhlavnejšiemu to požiadavku slovenskej ľudovej strany. Rozvrat koalicie je k dobru i maďarským a nemeckým opozičným stranám, lebo v zápase, ktorý tieto strany viedly za práva národnostných menšín, narážaly v koalicii na najväčšiu prekážku. Je tedy eminentným záujmom celej opozicie, aby sa stará koalicia znova neustavila; ale či sa ona opravdu neustaví? Nedošlo by k tomu nikdy, keby colný návrh v parlamente neprešiel, lebo otázka táto by bola stálou prekážkou obnovy koalicie. Poneváč však v demokratickom štáte nelzä verejné veci dlho bez parlamentnej vlády spravovať - experimenty možno robiť, avšak neparlamentnú vládu v demokratickom štáte nelzä stabilizovať - preto správcovia vecí a osudu štátu boli by nútení postarať sa o parlametnú vládu, do ktorej by mohla vstúpiť i opozicia za cenu splnenia jej oprávnených požiadavkov. Je totižto samozrejmé, že nelzä-li v nejakom parlamente sohnať väčšinu národnú, nutno utvoriť národnostnú väčšinu zo strán národov, ktoré v štáte žijú.

Prejdú-li však pevné obilné clá a vôbec zemedelské clá v parlamente pomocou a prispením opozicie, tým opozicia sama odsunie prekážku s cesty starej koalicie a táto koalicia znova sa síde, znova bude vládnuť a pokračovať v politike, proti ktorej vzniesla opozicia toľko oprávnených sťažností.

Nekryje sa so skutkom tvrdenie, že otázka pevných zemedelských ciel je len otázkou hospodárskou. Je ona otázkou politickou i hospodársko-politickou. Návrh tento nevyhovuje hľadiskám hospodárskym, s hľadiskami politickými a hospodárskymi je v priamom odpore a preto i v mene mojej strany neprijímam ho za podklad podrobnej rozpravy. (Souhlas stoupenců řečníkových.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Ant. Novák.

Sen. Ant. Novák: Slavný senáte! Tato budova není příliš stará, není to jedna ze starých pražských budov, ale její historie je do jisté míry zajímavá. Účastníci a členové tohoto slavného sboru mohou letošního roku vzpomínati 15tiletého výročí, kdy 30. října bývalý nejvyšší maršálek Lobkowitz končil poslední schůzi zemského sněmu v této místnosti. Bylo by také zajímavo, vzpomenouti, bude tomu pomalu 150 roků, kdy na těchto místech hrálo se divadlo, italsky a německy. A zdá se mi, že dnes opětně hraje se na těchto místech divadlo, ne italsky, ale česko-německo-maďarsky.

Slavný senáte! Při tom divadle nejsmutnější roli přirozeně hraje ten, kdo je representantem vlády, pan ministerský předseda.

Nerad bych používal neparlamentárních výrazů, ale prosím, tam, kde se projednává zákon, který má tak dalekosáhlý význam pro občany tohoto státu, jak již bylo několikráte konstatováno, pro pana ministerského předsedu to neexistuje, ten neuzná za vhodné, aby také senát poctil svoji vzácnou návštěvou. Viděli jsme zde nejčastěji ještě vysoce ctěného pana ministra pošt, který zde trpělivě vyseděl řadu hodin. Když se projednával zákon ve výboru národohospodářském, po dvakrát jsem žádal, aby se dostavili aspoň zástupci ministerstva národní obrany a veřejných prací, ale neuznali za vhodné se dostaviti. Jak jsem řekl, odehrává se zde takové divadlo, kde by nám to konečně, upřímně řečeno, nevadilo, když se zde objevilo nové souručenství českoněmecké. Ti, kteří do poslední chvíle neuznávají tento stát, jedná-li se o zájem jejich kapes a o zájem stranický, s naprostým klidem spojí se s pány českých stran a viděli jsme na počátku projednávání tohoto zákona úsměšek na rtech evangelického pátera jako katolického faráře. (Hlas: Naopak!) Ne naopak, stejný úsměšek, a nechci vzpomínati předchozího, kde k tomu již dříve i pan ministr zemědělství přiložil své polínko.

Slavná majorita má své vítězství v kapse. My jsme použili a použijeme všech parlamentárních prostředků, abychom poukázali, jakým způsobem se jedná. V době předcházející jednalo se o zákony ne tak dalekosáhlého významu jako nyní, na příklad o celní sazebník, a prosím, bezpočtukráte zástupci jednotlivých resortů přicházeli se svými námitkami, zvláště zástupci zúčastněných ministerstev. Bylo zde již u příležitosti projednávání prvního návrhu pana Donáta sneseno dostatek materiálu, kde jsme vyvraceli, co na druhé straně tvrdí celní koalice, že se jim také jedná o zájmy malého lidu, malých zemědělců. Není potřeba a také nemám již času k tomu, abych mohl poněkud podrobněji projednávati tuto otázku, jak těmto pánům jde o zájmy lidu, ale budiž mi dovoleno, abych vzpomenul jen tak úryvkovitě některých zajímavých momentů.

Dělnictvo volá po delší dobu, aby vedle obchodních komor a vedle zemědělských rad zřízeny byly také dělnické komory. Doposud provedeno to nebylo a prosím, jak to vypadá v zemědělské radě? Mám po ruce statut zemědělské rady, který končí: Dáno ve Vídni, dne 20. března 1891, František Josef I., Taafe, Falkenhayn. (Místopředseda dr Brabec převzal předsednictví.)

Velectění, co jste udělali v zájmu drobných zemědělců, aby v korporaci zájmové, kde bezvýhradně jedná se a má se jednati o zájmy zemědělců, ti malí zemědělci také spolurozhodovali? Prstem jste nehnuli, naopak všemi prostředky jste bránili, aby drobný zemědělec nemohl spolurozhodovati. Důvody, proč se tak děje, jsou na snadě.

Když jsme projednávali předlohu zákona v národohospodářském výboru, pánové odhlasovali si zkrácenou dobu řečnickou. Měl jsem po ruce velmi zajímavý materiál, jakým způsobem rozděluje se v této korporaci několik desítek milionů, které ve formě subvencí jsou rozdávány. Uvedl jsem již v národohospodářském výboru, že principielně nestavíme se proti podpoře zde nebo onde se strany státu, ale stavíme se proti tomu stranickému rozdělování, stavíme se proti tomu, aby podpora udělována byla jednotlivcům a v převážné většině zámožným jednotlivcům. Já tam v zásuvce mám za rok 1924 výkazy o rozdaných subvencích, kde nejedná se jen o jednotlivce, nýbrž kde se favorisují určité kraje podle toho, jak který vlivný činovník v tomto kraji pracuje. A zde jsme nikdy neviděli, že by právě pánové z celního souručenství, kteří se nyní tak slibně stále honosí láskou k drobnému zemědělci, také toho drobného zemědělce připustili, anebo se snaží připustiti do vlastní zájmové korporace, na účet veřejných prostředků vydržované, která každoročně disponuje několika desítkami milionů, se kterými se libovolně hospodaří mnohdy způsobem vyloženě strýčkovským, kde vládne protekce... (Elektrické osvětlení na okamžik pohasíná.) - Již se zde připozdívá. (Sen. Roháček: To je znamení pro vás!) To je otázka, pane kolego! - Přirozeně, že nelze zde mluviti o lásce, kde bychom mohli jíti dále a mohli se podívati na některé velmi zajímavé zjevy. Podívejte se na boj řepařů, podívejte se na loňský a zároveň na letošní rok, kdy řepa loni platila 22 i 23 Kč za 1 q. Mezi cukrovary rolnickými a mezi cukrovary kapitalistickými sváděl se úporný souboj, a byl to ministr Československé republiky, který - jako aktivní ministr do toho zasahoval takovým způsobem - mám na zřeteli pana Malypetra - na Lounsku sváděn byl hotový souboj mezi cukrovarem lounským, cukrovarem Vopršalovým a pana Malypetra v Kloboukách, - a přímo poškozen byl stát, aby cukrovar státní dostal o 200 tisíc q méně jen z toho důvodu, aby výrobu na sebe strhl cukrovar rolnický! Tedy i po této stránce nemůžeme jen tak lehko uvěřiti všem těm důvodům a argumentům zde přednášeným. Vzpomínám ještě jedné zajímavé položky v celním sazebníku. Pánové slovem i tiskem stále poukazují, že prý jsou horentně vysoká cla průmyslová. Nikdo z nás to nikdy nepopíral. Naopak při každé příležitosti jsme zdůrazňovali, že jsme ochotni o této otázce jednati. Nový celní sazebník, který je předmětem jednání v jedné položce 508, zavádí také clo 50% výrobní ceny na letadla. Kladl jsem dotaz na p. zástupce ministerstva obchodu. Pokrčil rameny, telefonoval okamžitě do ministerstva a žádal informace, ale informací nedostal. Pan zástupce ministerstva financí dal odpověď vyhýbavou, zástupci ministerstva národní obrany a veřejných prací se do schůze vůbec nedostavili, a když jsem kladl dotaz na pana referenta kolegu Sáblíka, řekl: Nevím, jak se to tam dostalo. Tak se dělá celní sazebník, takovým způsobem se projednává tak dalekosáhlý zákon, kde ministerstvo národní obrany, které vyživuje armádu 150 tisíc lidí, v prvé řadě pochopitelně má a musí míti zájem na tom, jakým způsobem a za jaké ceny tuto armádu vyživuje, ale nemělo naprosto žádného zájmu. Letadla nekupuje žádný sedlák, ani velký sedlák. Co by s nimi dělal? Reklamní letadlo má Baťa a pak máme ještě několik sportovních letadel v republice. Pro to, co stát výhradně potřebuje a kupuje, tak důležitý výrobek jako je letadlo, tvoří zde monopol pro 2, 3 fabriky, aby ony mohly podle svého vkusu se říditi. Mne nikdo nebude a nemůže podezřívati, že bych nebyl obhájcem domácího průmyslu, naopak v dobách, kdy páni z ministerstva národní obrany snažili se za všech okolností zrušiti státní letecké dílny, které jim byly trnem v oku, stál jsem na stanovisku, aby státní letecké dílny byly zachovány z důvodů, aby zde byly regulační výrobní cenou. Tím však není řečeno, aby se právě tam, kde je stát jediným odběratelem - objednávky jdou do set milionů, - tvořil monopol ve prospěch několika fabrik. Nejde pouze o letadla, i letadlové motory jsou zatíženy clem 15.000 Kč za kus. Je to politika? Já jsem velmi zvědav, donutím-li pana referenta, aby o této otázce aspoň v plenu senátu se vyjádřil. Ministr národní obrany nemluví, ministerský předseda Černý nemluví, zástupci úřadů nemluví, referent nemluví, ale při tom dokazují slovem i tiskem, že obhajují zájmy malých zemědělců, avšak vyloženě pracují k tomu, aby stát byl okraden. Však on to někdo zaplatí! (Výkřiky.) Tato politika je nesprávná, s touto politikou souhlasiti nemůžeme. Vytýkáme zde veřejně, že nepromyšlený celní sazebník velmi narychlo byl zpracován, jak několika pánům se zdálo. Jeden z novodobých pánů příslušníků republikánské strany československého venkova, jeden z pánů, kteří činí sobě nárok, aby byli považováni za autoritu, pan prof. Brdlík sám ve svých spisech docela správně rozděluje oblasti podle hodnoty půdy, je-li to oblast řepařská, obilnářská, bramborářská, pastvinářská atd. To přirozeně hraje význačnou roli při celním sazebníku. Na to se nepomýšlí. Zásadou je: máme nyní většinu, celní sazebník musí býti za všech okolností promrskán. Při tom při každé příležitosti mají páni tolik troufalosti a tolik odvahy, že dělnictvu se vyčítá: vy jste již svoje dostali, vy máte sociální pojištění. (Výkřiky sen. Havleny.) Dělnictvo je ještě nemá, teprve vstupuje v platnost. (Výkřiky.) Ale den ze dne soustavně se toto dělnictvu vyčítá. To provokuje, to dráždí. Jedná-li se tímto způsobem, neračte zapomenouti, že také dělnictvo nezapomíná.

My bychom mohli také poukázati na předválečné ceny plodin ve zlatě, na ceny plodin dnešní. A také na mzdu dělníka. Dalo to mnoho práce, než toho zemědělského dělníka podařilo se aspoň na to niveau postaviti, aby nebyl moderním otrokem, jako po celá desetiletí u nás v Čechách byl, a namnoze je, zvláště na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Když vidíme cenu pšenice ve zlatě 23,24 K, cenu ječmene 18,20 K, cenu žita 16,20, a když vidíme dnes cenu pšenice v dnešní koruně 235, ječmene 180, žita 150, podívejme se také na mzdy dělníků, deputátníků, kde deputátník měl ve zlatě 25 až 35 K měsíčně. Dnes má 125 až 135 Kč. Je to rozdíl, který odpovídá zvýšené ceně? Není. To je samozřejmé, to je pochopitelné. (Sen. Fijala: Oni mluví o vysokých nákladech, které prý zatěžují mzdy!) Já se naprosto netajím tím tam, kde je možno hledati styčný bod a kde by bylo možno vyřaditi nereelní meziobchod. Prosím, přímý styk producenta s konsumentem?! Na pražských jatkách několik komisionářů vydělává tisíce a desettisíce, což namnoze má také velmi značný vliv na dirigování cen způsobem mnohdy zfalšovaným, nesouhlasím. (Hlas: No dobrá, ale bursovní spekulanti a jateční spekulanti!) Bursovní spekulace a jateční spekulace, to je všecko stejné. V této době v Bratislavě leží přes 1.000 vagónů kukuřice, která je tam uložena na spekulaci a kde páni také zapomínají, že dnes, když v oblastech pastvinářských snaží se chovatelé dobytka vykrmiti dobytek, potřebují také krmiv jadrných a že bez nich ten dobytek přirozeně nezhodnotí v plném rozsahu. A zde se přímo pracuje k tomu, aby jadrná krmiva byla do té míry zdražena, že situace těch drobných chovatelů pochopitelně nebude zlepšena, naopak bude podstatně zhoršena.

Ovšem, všecko to, co zde mluvíme, je hlasem volajícího na poušti. V těchto dnech díval jsem se ve sněmovně poslanecké s galerie a pamatuji doby předcházející, jakým způsobem tam vždycky zuřil pan kolega Hanreich, jakým způsobem ti druzí páni se vždycky stavěli proti té republice, nenalezli na ní jediného dobrého, a dnes ve vzácném souručenství s českými pány pracují tam, kde jde o zájmy jejich kapes, tam, kde jde o to přitlačiti drobného člověka bez rozdílu národností, českého i německého, Slováka i Maďara. To nebude trpěti jen český dělník, to bude trpěti ten druhý také.

Ještě jedno je zajímavé. O tom již velmi podrobně mluvil s naší strany přítel Dundr, jakou tato politika bude míti odezvu u nás za hranicemi v t. zv. Malé Dohodě. Nedávno naši páni příslušníci republikánské strany českého venkova jeli do Polska na návštěvu svých polských kolegů, jaké hymny pěli a zároveň také uvítali polské kolegy ve vlastech našich, ale prakticky provádějí pravý opak, prakticky se snaží, aby nebylo zde skutečně přátelského poměru Malé Dohody, ale aby docházelo ke konfliktům, které budou míti význam na trhu, v prvé řadě na trhu průmyslovém.

Když o těchto otázkách uvažuji, vzpomínám ještě jedné zajímavé okolnosti. Předloni r. 1924 přišlo ministerstvo financí z důvodů úsporných s požadavkem, že musí se snížiti důchody válečných poškozenců. Mezi ministerstvem financí a ministerstvem sociální péče byl sváděn úporný zápas, aby se zde něco ušetřilo v zájmu republiky, že prý invalidé mají příliš veliký důchod: 1.600 Kč 100% invalida, vdova 600 Kč, sirotek 400 Kč. Pravda, některým pánům se to zdá býti mnoho. Sami o své bídě mluví, na druhé straně tam, kde chuďas žije s několika korunami, tu bídu viděti nechtějí. Jsem velmi zvědav, zdali nyní bude míti ministerstvo financí odvahu tam, kde se dnes zdražuje sousto každému drobnému člověku a kde velmi těžce bude postiženo ještě těch 412.000 důchodců válečných poškozenců, aby přišlo opětně s požadavkem odbourání drahotní přirážky, snížení důchodů atd.? Mám ten dojem, že nebude míti ministerstvo financí pro dozírnou dobu té odvahy, poněvadž by to musilo vyvolati elementární odpor stejně tak, jako dnes cla a politika, která se v této místnosti končí a kde ještě dnes mají býti cla také odhlasována.

Pravda, páni se dohodli; dnešní celní majorita odhlasuje cla zkráceným řízením. Bude jednáno v nejbližších dnech o splátku strany lidové, o známém návrhu kongruovém. To je ta politika, na kterou jsem v úvodě dovolil si upozorniti, že tento dům bude míti o jeden historický okamžik více. Po celá ta léta od r. 1861, kdy poprvé se zde sešel sněm pánů českých, byly zde výhradně vrstvy privilegované, - z této síně lid dělný byl vyloučen, - až po válce nová doba umožnila, aby jako rovný s rovnými do této místnosti vešel. Dnes stranické zájmy nastupují nad zájmy státní, zájmy státní nepřirostly k srdci těm, kteří po 7 roků se velmi často jimi oháněli. (Výkřiky sen. Průši.) Přirozeně bude povinností pánů, aby nosnost tohoto souručenství také dokázali pro ostatní otázky, aby nosnost tohoto nového souručenství, namířeného výhradně a jedině proti lidu, výhradně a jedině pro útisk drobného lidu, osvědčili také tam, kde půjde o zájmy státu. (Sen. Průša: Nemůže se osvědčiti, poněvadž lid je státem!) Já to také vím, jak jsem řekl z předu. Nevím, jak se budou tvářiti pánové Hanreich a druzí jeho páni kolegové, jakým způsobem dokáží, že měli pochopení pro vyšší zájmy, nejen tehdy, když se jednalo o jejich prospěch osobní, o prospěch jejich kapes.

Přirozeně, že nemůžeme ničeho namítati. Vznášíme pouze důrazný protest. Upozorňovali jsme, jaké budou následky. Za to odpovídá také ta celní majorita, tam odtud, až tam od toho krajního křídla až na toto krajní křídlo. (Ukazuje od krajní levice až po krajní pravici.) A že to nebude takové, jak páni sobě představují, myslím, že je možno velice určitě prohlásiti.

Na druhé straně nenalézám vhodných slov, jakým způsobem bych ještě mohl charakterisovati vládu. Podívejte se na prázdná křesla. (Ukazuje.) Totoť jest naše slavná vláda, to je representace naší slavné vlády. (Veselost.) Takhle to vypadá také ve výborech, tam, kde se jedná o zákony tak dalekosáhlé, jakých jsme velmi málo ještě projednávali, tam kde se jedná o zákony, kde každý ministr, každý resort má povinnost velmi pečlivě, řekl bych přímo vědecky, přednésti svoje návrhy. Ne, slavná vláda - bylo to zde již také konstatováno - jedině když dělnictvo protestuje, brutální silou chce ukázat: (Hlas: Pendreky!) - Vy budete poslouchat, my vládneme. Je otázka, zda a do jaké míry se s tím vždycky vystačí? Je otázka, zda a do jaké míry tato slavná vláda, která se tak nechvalně proslavila za dobu svého trvání, bude míti odvahu tímto způsobem pokračovati.

Samozřejmě nemáme k této vládě důvěry a nemůžeme ji míti právě pro ty události z posledních dnů v poslanecké sněmovně, které se v této místnosti přímo vyvrcholují. Pánové, když část naší české žurnalistiky píše takovým způsobem, že se snaží dokázati, jak veliké dílo se zde koná a jakým způsobem se prospívá státu a národu, myslím, že by byl daleko vděčnější úkol dokázati to ciferně, jíti do podrobností a ne nám, jak se to dělo v posledních dnech, stále dokazovati: vždyť vy jste v souručenství s komunisty, s Němci, s německými sociálními demokraty atd. Ano, jsme v souručenství v tomto okamžiku proti útoku, který se děje na malý lid, ale to souručenství není ničím vázáno. Není vázáno vzájemnou kompensací, kdy dnes na jedné straně dostává republikánská strana československého venkova společně s Němci a na druhé straně předem je pevně smluveno, že páni se strany lidové přijdou také ke svému, ke kongrue.

V těchto dnech četl jsem v jednom krajinském živnostenském listě v Jihlavě článek, ve kterém jeden dobrý muž, redaktor, velmi poctivě a otevřeně píše o službách, které nyní živnostenská strana koná. Pravda, podpisuji, živnostenská strana koná nyní velmi cenné služby celní koalici. K závěru toho článku redaktor ten poznamenává, že jistě bude také za to pochopení a že se vyjde vstříc požadavkům této strany. (Hlas: Dostanou o jeden cecek víc!) Ne, jedná se o další věci.

Kolikrát, promiňte ten běžný výraz, dělnictvu otloukají o hubu, že dostalo sociální pojištění. Dělnictvo to sociální pojištění prozatím ještě nemá - prakticky vstoupí teprve v platnost - ale již dnes drobným způsobem snaží se bourat strana živnostenská ve sněmovně to, na co dělnictvo mělo plné právo, co dělnictvu mělo býti již dávno splněno. Zde je tedy ta splátka, kterou pánové se strany živnostenské ještě očekávají. Co tomu říkáte příslušníci této strany? (Sen. Kianička: To je naší starostí!) Pane kolego, promiňte, vy jste mi vzal to slovo z úst, jest pravda, že je to vaší starostí. (Hluk. - Výkřiky. - Hádka sociálně-demokratických senátorů se sen. Kianičkou.)

Je pravda, že z té vaší starosti nás prozatím hlava boleti nemusí, jakým způsobem vy odůvodníte vašemu členstvu, že ten drobný živnostník, ten drobný váš příslušník... (Sen. Kianička: Vy jste sám živnostník, truhlář!) Pane kolego, já se za to nestydím, ano, já jsem truhlář, truhlářský tovaryš, a tedy mi přiznáte, že mluvím do jisté míry také z vlastního přesvědčení. (Sen. Kianička: Mně nemusíte hroziti!) Pane kolego, já nikomu nevyhrožuji a nikdy mne nenapadne, abych chtěl někomu vyhrožovati. Za to budete odpovídali vy, to bude vaší starostí. Ale považuji za svou povinnost připomenouti v této době... (Sen. Kianička: Žádné starostí si nedělejte!) Ale nedělám si starosti, pravda, ale tam, kde my máme starost o zájmy malého lidu a dělnictva, vy se tu postavíte do pósy bohorovné a chcete nám vytýkali, že hájíme zájmy malého lidu. Tedy prosím, není potřebí žádného roztrpčení. Nevytýkám, ale mám dojem, že dobře nečiníte a dnes z vašich kruhů... (Sen. Kianička: Ale o nás se nestarejte, jen vy dobře čiňte!) Ale prosím, pak my také máme právo říci, abyste se vy nestaral o nás, a když se dělnictvo domohlo sociálního pojištění, vy nemáte nejmenšího práva, abyste mu je každou chvíli vytýkali. (Hluk.) Jsem pevně přesvědčen, že vás ve vašich názorech pro tuto dobu nezvrátím. Vy jste se dali zapsati do souručenství celního... (Sen. Kianička: Tak jako vy!) Ne prosím. (Sen. Kianička: Vy jste byli volakedy v souručenství 7 let a nyní jsme my tam, kde vy jste byli před 7 lety!) Ano, byli jsme, přiznávám. My jsme byli jedním z nosných sloupů této republiky, my jsme pro tuto republiku vykonali kus práce, a když jeden z pánů kolegů slovenských ještě dnes se opovážil adresovati do našich řad tu nemístnou poznámku, zaslouží to plného odsouzení. Ale dnes mezi vámi a námi je podstatný rozdíl. (Sen. Šturc k sen. Sechtrovi: Tak, jako vypadají ty obce, ve kterých jste hospodařili? - Sen. Sechtr: A obce, kde jste hospodařili vy?) Pane kolego, to by byla velmi vděčná debata a dojde k tomu příležitostně, že budeme také mluviti o hospodářství v obcích. My jsme ochotni... (Sen. Sechtr: Složiti účty! - Sen. Toužil odpovídá sen. Sechtrovi: Které vy jste neskládali ani za 20 let! - Hluk a výkřiky senátorů strany československých socialistů, strany republikánské a komunistické.) Pánové, prosím vás... (Výkřiky.) Velectění, pěkně prosím, můj čas je vymezen... (Výkřiky.)