Ke svému překvapení však jsem se přesvědčil, že strany celní koalice, mezi nimi strana pana kolegy Sáblíka, tedy republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, která v celní otázce vede prim, upravila cla na automobily, letadla, traktory, hedvábná tkaniva a t. pod., ale o clech na hospodářské stroje, kosy, srpy, motyky, lopaty, rýče atd. není v celním sazebníku ani zmínky. Patrně páni zástupci republikánské strany, jakož i zástupci celní koalice více užívají automobilů a letadel, nežli kos, lopat a rýčů, a proto se starali, aby cla byla upravena na automobily, letadla a hedvábí, a o tom, co potřebují malozemědělci a domkáři, budou jen psát a mluvit.
Abych usnadnil posici panu kolegovi Sáblíkovi, přišel jsem sám s návrhem v národohospodářském výboru, aby osnova zákona, jímž se částečně mění zákon o celním sazebníku, byla rozšířena ještě na některé jiné druhy zboží, zejména, aby byla upravena cla na kosy, srpy, motyky, lopaty, rýče, vidle, kladiva, mlýnky, mlátičky, žentoury, secí stroje, pluhy, brány a odstředivky.
Cla na tyto předměty by byla upravena tak, aby rovnala se čtyřnásobné celní výši předválečné.
Jaké však bylo moje překvapení, když pan kolega Sáblík, který tolik horoval pro celní paritu mezi průmyslem a zemědělstvím, postavil se proti mému návrhu a žádal jeho zamítnutí. Z toho je pochopitelno, že se republikánské straně zemědělského a malorolnického lidu, tak jako ostatním pánům z celní koalice, nejedná o ochranu a podporu zemědělské výroby, zvláště již pak ne o podporu malého zemědělce a domáře, ale o bursovní spekulanty, velkoagrární družstva a spekulační vydřiduchy.
Pro tuto společnost pracují páni z celní koalice a proto nad každým dnem, který uplyne bez zavedení pevných zemědělských cel, tolik nářku a spílání v časopisech. Pevná zemědělská cla měla vejíti v platnost již 1. května t. r. Když podařilo se nám oddáliti tuto otázku až dodnes, tedy více nežli o 50 dnů, zachránili jsme pro spotřebitelské kruhy, mezi něž dnes patří velká část malozemědělců a domkářů, 500 milionů Kč a zemědělství jsme nepoškodili v tom nejmenším, protože zemědělci jsou vyprodáni.
Snahou naší je, aby pevná zemědělská cla nevešla dříve v platnost, nežli po nové sklizni. Proto podáváme návrh, aby, bude-li osnova zákona, jímž se částečně mění zákon o celním sazebníku, tisk poslanecké sněmovny čís. 129, přijata, byl čl. IX. v první větě doplněn takto: >Zákon tento nabývá účinnosti 5. dnem po vyhlášení, nejdříve však 1. srpna 1926< a tím se přesvědčíme, zda páni z celní koalice mají na zřeteli zájem spotřebitelů, či zájem obilních spekulantů. Ostatně všecky okolnosti nasvědčují k tomu, že pánům z celní koalice příliš na srdci neleží, jak se zemědělcům vede.
Živelní katastrofa, jež postihla téměř celou Československou republiku, nezajímá tak pány z celní koalice jako pevná zemědělská cla. Jinak by dojista již byli našli východisko, jak dalo by se těmto lidem pomoci. Zdá se, že starost o zemědělce i v tomto případě ponechávají páni z celní koalice zase nám. My se však ani této povinnosti nevyhýbáme a učiníme na prospěch zemědělců všechno, co je v naší moci.
Jsme si velmi dobře vědomi, že živelními katastrofami bývají zpravidla nejvíce postiženi malozemědělci a domkáři. Zatím co větší rolníci a statkáři mají rozloženy svoje pozemky na všech stranách, má malozemědělec a domkář zpravidla kousek pole v jednom směru, a když ten směr je postižen živelní katastrofou, jsou tito hospodářsky a sociálně slabší zemědělci zničeni.
V důsledku toho podáváme návrh, aby bylo uloženo vládě, aby nařídila všem okresním správám politickým, by katastrofální škody způsobené živelními pohromami, zejména krupobitím, průtrží mračen, povodněmi a tak podobně, všude byly vyšetřovány s náležitou benevolencí a učiněno vše, čeho k rychlému odvrácení katastrofy je zapotřebí.
Žádáme dále, aby vládě bylo uloženo, aby vyzvala vrchní zemské finanční ředitelství, by bezodkladně byly vyplaceny malozemědělcům a domkářům zadržené peníze, ať již z okolkovací akce, či z dávky majetku a přírůstku na majetku a z důvodů, že postiženi jsou i živnostníci, tedy také drobným živnostníkům. Do působení státního pozemkového úřadu stěžovali jsme si již minule, jak následkem propuštění 329.000 ha půdy ze záboru a tvořením zbytkových statků desetitisícům drobných uchazečů nedostalo se přídělu půdy. Dnes však musím se znovu zabývati státním pozemkovým úřadem. Není v republice druhého úřadu, do něhož bylo by si tolik stěžováno, jako právě do státního pozemkového úřadu. Stále a stále nás docházejí stížnosti, že přidělená půda drobným uchazečům není převedena knihovně. Trvá již několik roků, co se provádí přídělové řízení, avšak přes veškeré urgence, drobní uchazeči nemohou se dočkati knihovního pořádku. Tím šíří a zvětšuje se nejistota o právním stavu věci a mezi drobnými zemědělci koluje pověst, že v dohledné době bude jim půda odejmuta. Mimo to pochází z takového jednání státního pozemkového úřadu hmotná škoda drobným přídělcům. Drobní uchazeči opatřili si peníze úvěrem. Poněvadž knihovní pořádek není proveden, státní pozemkový úřad nevyúčtuje konečnou splátku, a když se tak stane, žádá 5% úroků z prodlení. Tímto způsobem musejí drobní přídělci platiti úroky dvoje. Jednak zmíněnému úřadu, jednak věřitelům. Navrhujeme, aby vláda byla vyzvána, aby bez prodlení uložila státnímu pozemkovému úřadu, aby přidělenou půdu drobným uchazečům přivedl do knihovního pořádku. Státnímu pozemkovému úřadu budiž uloženo dále, dokud nebude proveden knihovní pořádek, že nemá práva vybírati úroků z prodlení. Tomuto úřadu budiž také uloženo, že veškerou zabranou půdu musí přidělovati podle platných zákonů o pozemkové reformě. V poslední době dělá státní pozemkový úřad t. zv. dohodu s majiteli zabrané půdy. Na základě této dohody pak majitelé zabrané půdy určují příděl půdy drobným uchazečům podle své vůle a za cenu velmi zvýšenou, kromě toho však těmto drobným uchazečům ukládá se placení dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí a jiných poplatků tak, jakoby půda ta nebyla přídělem podle zákonů o pozemkové reformě. Státnímu pozemkovému úřadu budiž uloženo, aby ustanovení o nabývací smlouvě, v němž se přídělec půdy zavazuje, že veškerou půdu i tu, kterou dostává přidělenou, i onu, jíž byl dříve vlastníkem, jakmile dojde k zcelování půdy, dává úřadu pro zcelování půdy k disposici, z této smlouvy odstranil, a aby veřejně prohlásil, že toto ustanovení je anulováno.
V Československé republice nalézá se sta, ba tisíce majitelů budov, domků, již následkem neznalosti věci dostali se do situace, že musí platiti domovní daň z místností, jež ve skutečnosti nemají. Majitelé takovýchto budov domáhají se nápravy často několik roků, nežli získají ulehčení. Proto žádáme, aby bylo uloženo vládě, by vyzvala příslušné úřady, aby v těchto věcech projednávaly se žádosti a stížnosti cestou zkrácenou, a tak těmto zpravidla sociálně a hospodářsky slabým majitelům budov dostalo se ulehčení. U žádného stavu v Československé republice není třeba větší nápravy, jako je tomu u malozemědělců. Každá třída lidu aspoň do jisté míry určuje si odměnu za svoji práci, za své výkony. Jenom malozemědělci nemají k tomu práva. Těm určuje odměnu za jejich práci a námahu pražská plodinová bursa, totiž velmi často pánové, kteří ani nesejí, ani nežnou, ani nezklízí, ale kteří z mozolů a potu zemědělcova se obohacují.
Přes to, že tento stav je neudržitelný, hlasovali zástupci republikánské strany a celní koalice proti mému návrhu, aby v plodinových bursách dostalo se zastoupení též zástupcům výroby malozemědělské, drobným živnostem a spotřebitelům.
Přicházím proto s novými návrhy na úpravu směrných cen na pšenici a žito, eventuelně na zavedení minimálních a maximálních cen na tyto ušlechtilé druhy obilí. Přicházíme s těmito návrhy proto, aby také malozemědělci měli jistotu a mohli si alespoň udělati rozpočet, co v tom kterém roce mohou utržiti za svou práci a za svou námahu.
Doufám, že tyto odůvodněné návrhy, s nimiž přicházím, slavný senát uzná za oprávněné a dojista také připustí, aby tyto návrhy dostaly se tam, kde budou projednávány a kde dostane se těmto drobným zemědělcům - tedy k ochraně zemědělské výroby - náležitého zastoupení. Nebudou-li tyto návrhy připuštěny a schváleny, pak ovšem prohlašuji, že tak jako ostatní dva moji kolegové pro zavedení pevných zemědělských cel hlasovati nemůžeme. (Potlesk.)
Místopředseda dr Soukup: Slovo má dále pan sen. Zimák.
Sen. Zimák: Slávny senát! Bolo z tohoto miesta vyslovené, že clá na zemedelské produkty sú výplodom vôle československého národa a bolo to vyslovené tými istými ústami, ktoré tiež z tohoto miesta vyslovily, že jestli by sa malo s Nemcami v tomto štáte spoločne vládnuť, že by na to musel byť opýtaný národ. Nuž my sme v posledných týždňoch a aj dnes svedkami toho, že sa vládne česky, slovensky, nemecky, maďarsky spoločne bez pýtania sa národa a že sa tvoria zákony proti vôli československého národa, a že tvorením týchto zákonov neprichádza k výrazu vôľa ľudu ani československého ani inonárodného občianstva, že prichádza k výrazom vôle silných jedincov, ktorí majú školu k udávaniu tónu na zakríknutie hospodársky slabých a zproletarizovaných.
Pre zavedenie ciel na agrárne produkty hlasovalo najvýše 81 státisícov eeskoslovenských volieov a niečo vyše 500.000 nemeckých voličov, tedy zo 7 miliónov voličov okrúhle 1,350.000, čo odpovedá 22% voličstva. To ostatné, čo sa ku clám pripojilo, je výsledok politických čachrov, ktorými sú zradené záujmy najväčšej časti obyvateľstva tohoto štátu.
Bývalá koalícia ako všenárodná reprezentantka štátotvornosti previedla štátnu lodicu tejto republiky v najťažších dobách v najnebezpečnejšom úskalí. Prežili sme strašné doby nedostatku na životných potrebách, najťažšiu dobu drahoty a žili sme v presvedčení, že po prekročení horyzontu dražoby objaví sa slnko, ktoré svojimi hrejúcimi paprsky nás bude blažiť a posilňovať v nádeji na lepšiu budúcnosť. Keď sme horko-ťažko prežili najťažšiu dobu nedostatku životných potrieb, dostavila sa nekalá konkurencia okoličnych štátov, a to infláciou. Chceli nás strhnúť do bankrotu a zkompromitovať nás, že sme neschopní si vládnuť. V dôsledku tejto inflácie okoličnych štátov stali sme sa v tehdajšej dobe najdražšími výrobci. Z komínov továrieň prestalo sa kúriť a všade tam objavila sa príšera nezamestnanosti. V tej dobe žili sme v presvedčení, že je to doba prechodná, že je to doba, ktorú je treba so železnou trpelivosťou pretrvať a prežiť. Všetko šlo tak, ako sme si predstavovali. Okolné štáty po narobení mnohá škôd musely prejsť na reálne hospodárenie, šly pre pôžičku zahraničnú, dostali tejto pôžičky s podmienkou, že dostanú tútora, ktorému sa musia v hospodárskych záležitostiach podrobiť. Tak nutne nastalo nahradenie škôd, čím šla dražoba v týchto štátoch hore, kdežto my jsme boli už za najvyššou hranicou a u nás išla dražoba dolu.
Nuž, musel prísť tragický 15. november, aby všetky nádeje na lepšiu budúcnosť došly zklamania. Ľudia si nedoviedli oceniť prácu minulého Národného shromáždenia, tú prácu sociálnu, tie, ktoré se nám z tohoto miesta vytýkajú a ktorá práca bola v záujme zdarného pokojného vývinu tohoto štátu a najmä v záujme všetkých sociálne slabých. A snáď musel príjsť takýto 15. november, lebo pokrok, to sú dva kroky dopredu a jeden krok nazpät. 15. november dal sociálnemu hospodárskemu a kultúrnemu pokroku ranu, po ktorej ten krok nazpät. Ja nebudem a nepokúsim sa presvedčiť, že zemedelské clá na najnutnejšie životné potreby, ktorých sa 10.000 vagónov musia do republiky dovážať, je útok na životnú úroveň najpočetnejšej triedy obyvateľstva tohoto štátu.
Socialistické strany nie sú propagátormi ciel, ale sú priateľami hospodárskeho a obchodného uvoľnenia. Jestliže máme tedy vysoké clá na priemyslové výrobky, nie je to vinou strany československej sociálnej demokracie, ktorá je odpovedná za socialistický program a socialistický pokrok a postup v tomto štáte. Je známo, že sme to boli my, ktorí na tomto poli sme boli ochotní v coľnej otázke hľadať paritu medzi priemyslovými výrobky a medzi poľnohospodárskymi produkty. 15. november nalial volakého zázračného životného elixíru do žíl reakčných živlov a tieto sa hrnú na všetko to, čo je socialistické v tomto štáte. Ja bych predložil otázku: Čie je to v záujme vývinu národného, v záujme a dobru tejto republiky, nášho štátu? Jestli je štát, ktorý potrebuje socializmus v záujme svojej existencie, potom je to Československá republika, v ktorej je tým, štát udržujícím elementom živel český a slovenský a tiež všetok živel proletársky môže lnúť k tomuto štátu, keď v ňom nájde snesiteľnejšie životné podmienky a je mu umožnená cesta k sociálnej a hospodárskej spravedlnosti. (Výborně!) Jestli sa však pánovia z občianskych tried somkli a s akousi záludnou chuťou sa pustili do socialistov, potom cítim nutnosť hovoriť aspoň do radov tých, ktorí do nedávna niesli s nami, s československými sociálnymi demokraty, odpovednosť za osudy tohoto štátu. Pánovia, upozorňujem vás, že režete do mäsa tohoto štátu. My sme vo starom Uhorsku volali do okien maďarských grofov a magnátov toto: >Chleba ľudu, aby mal vlasť!< A po takomto tragickom poučení, jakého sa dostalo maďarským grofom a magnátom, idete vy pánovia odtrhávať ten chlieb od úst. Robíte to tak, ako ten cigáň, ktorý hladovému koni uvázal na ojo seno tak ďaleko, aby ten kôň sa snažil to seno dostať, a tak ťahal až dotiahol a padnul. Vyzerá to pánovia tiež tak, ako s tým rytierom, ktorý po vyhranej vojne nakázal, aby jeho koňovi, ktorý mu pomáhal vojnu vyhrať, sa dávala tá istá krma, čo sa dáva somárovi, však že už je po vojne. Ozaj kôň dostával takú krmu, ako somár. Ale prišla doba nového konfliktu a rytier potreboval znova koňa. Sadnul si na toho, somárskou krmou krmeného koňa, ale tento pri prvom útoku klesnul a rytierovi sa dostalo poučenia, že ľahko je s koňa spraviť somára, ale ťažšie je zo somára spraviť koňa.<
Ja som sa zmienil, pánovia, že tento štát potrebuje socializmu. Prečo že ho potrebuje? Prežili sme prvé doby nedostatku v tejto republike, tie doby, kedy sme mali vypočítané, koľko je v tejto republike obilia, koľko je tu múky, ba dokonca koľko párov topánok je tuná, koľko metrov látky, koľko metrov bielizne, poneváč to bolo treba volako usporiadať, aby sa toho nechytila špekulácia. V tej dobe nám sabotovali hospodárstvo. Najmä na Slovensku snáď to bolo najnápadnejšie. Tam tie veľkostatky boly všetky v rukách grófov, magnátov a židovských arendátorov, ktorí nechávali celé lány neobrábané, aby bieda v štáte bola ešte väčšia. Vymohli sme, aby tam bola dosadená vnútená správa. Bol na taký veľkostatok postavený správca s mocou štátu, aby dozeral na gazdovanie. Za krátko sme sa však presvedčili, že ten pán vnútený správca dostal flintu na plece a s pánom grófom alebo židovským arendátorom po prípade s milostivou paňou šli pekne na poľovku, tedy v najužšom priateľstve.
Bol nedostatek obilia. Vymohlo sa štátne obhospodarovanie. Boly strany, ktoré veľmi agresívne pôsobily k tomu, aby štátne obhospodarovanie sluhalo. Je to vraj český fígel. Lokomotíva stanie, keď ide >do Čech, do Čech< ale nazpät ide tak: >na Slovensko, na Slovensko, na Slovensko<, to má znamenať, že prázdne idú vlaky na Slovensko a plné do Čiech. Všetky zákroky, kontrolovanie, dozieranie narazily na úskoky. Keď sa zakazovalo bohatým sedliakom zkrmovať obilie, lebože je ho málo pre výživu ľudí objavilo sa obchádzanie zákazu v bravčom ľajne, v hnoji. Dokázalo sa, že pre bravcov bolo obilie, pre bravcov bola múka, ale pre chudobných ľudí, ktorí hladoveli a nemali toľko peňazí koľko bohatý sedliak alebo veľkostatkár žiadal za múku a obilia nebolo.
To je asi jeden z dokladov, že štát hoci by chcel proti chamtivosti silných jedincov, prísnym spôsobom zakročovať, nemá k tomu moci a toľko síly. Tu je treba iných činiteľov, ktorí hája záujem opravdového národa.
Veď boly doby, keď sa povedalo, za starého Rakúska-Uhorska, že socializmus zastaví u Podmoklí. A bolo to v dobe rozmachu priemyslu, ktorí rozmach, hoci priniesol volačo dobrého, mal tiež svoju stinnú stránku. A tá stinná stránka pre národ bola veľmi nebezpečná. Učenci museli poukazovať na to, že není správne, keď socialistov posadzujú na lavice obžalovaných s vrahom, lúpežníkom a zlodejom, hovorím, že je to všechno jedno. Boly doby, keď učenci upozorňovali štátnikov, že toto musí raz prestať, že štát nemá toľko moci, aby hamoval a zhamoval chamtivosť veľkokapitalistov, a keď nemá toľko moci, musí tu byť iný činiteľ, ktorý štátu pomáha. Veď objavilo sa, že keď štátni činitelia budú pokračovať v prenasledovaní obrodného socialistického hnutia, že prichádza doba, kedy štát nebude mať schopných ľudí za vojakov, lebo spoločnosť ľudská chradnula. Čo sa starali takí kapitalisti, ktorí zatvárali medzi múry fabrík robotníctvo, hrnúce sa od roľníckej práce, a stavajúce sa do fronty pred fabrikou, ponúkajúc lacnejšie svoje pracovné sily, čo sa fabrikant staral, keď sa 15, 16 hodín pracovalo, za mzdu hladovú, akože to bude pôsobiť na zdravie národa? Človek chradnul, nebol v stave vyživiť svoju rodinu. Ženy i deti museli pomáhať, aby rodiny mohly sa udržať pri živote. Matky prinášaly na svet nemocné deti, vyvinula sa v strašných rozmeroch tuberkulóza, ktorá zachvátila celý národ. Čo sa o to starali páni? Musel sa starať niekto iný, musel sa starať socializmus, to obrodné hnutie, ktoré upozorňovalo štátnikov, že je tu treba dať voľnosť obrane, aby človek mohol opravdu ľudsky žiť.
Slávny senát! Snáď by som mohol poukázať na to, nakoľko neodpovedá skutočnosti, že clá sú výronom vôle ľudu, prejavenej 15. novembra. (Výkriky na laviciach ľudákov. Dostali ste to!) Áno, dostali sme to. Ale mali by ste dať ruku na srdce, jestli od vás to bola práca poctivá a jestli bola k prospechu ľudu, národa a tohoto štátu. Iste, pánovia, aspoň vy, ktorí sa tam ohlasujete, vy ste nešli do tých volieb s tým, že chcete zavádzať clá, že chcete agrárnikom pomáhať zavádzať clá a zdražovať národu životné potreby. Vy ste šli do tých volieb s tým, že dali ste tomu síce titul autonómie, ale vo skutočnosti je to niečo iného, poneváč autonómia je predsa len heslo reakcie. (Sen. Dúrčanský: Vy ste predávali zboží až za 300 K, keď vo skutočnosti stálo 120!) Ja som nepredal ani zrnka, ale poviem vám niečo. (Sen. Dúrčanský: Prečo ste nerobili so špekulanty poriadok?) Pane kolego, nakoľko síly bolo v našich rukách, natoľko sme robili poriadok. (Hluk.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Zimák (pokračuje): Keby ste chceli, pane kolego Dúrčanský vedeť, ako to bolo s tým obilím, pripomeneme vám niečo z tých prvých dôb. (Výkriky sen. Dúrčanského.) Ja bych mal specielne p. kol. Dúrčanskému niekoľko slov. (Sen. Dúrčanský: Veď spolu často hovoríme!) Bude to účinnejšie, rieknem-li to tu, i pre vašu dušu, máte-li akú. Vy ste ráčil poukázať na to, že sme to obilie draho odpredávali. My sme ho neodpredávali, my sme proletári, pomáhali sme k tomu, aby obilie, ktorého bolo na Slovensku málo, nestalo sa predmetom špekulácie, lebo žalúdok, to je zlá vec. Vy si budete vedet pamätovať, že keď obilia bolo najmenej, že boly ženy delníkov, ktoré musely odniesť i posledné topánky i poslednú perinu za trochu toho obilia alebo mlieka a iného toho živobitia. (Sen. Dúrčanský: Živnostníci vám budú tiež vďační, práve som dostal prípis, abych som intervenoval!) Pane kolego, vy ste mal možnosť a bolo to vaše právo s tohoto miesta hovoriť a preto teraz keď sa jedná o zdraženie životných potrieb, o utrhovanie chleba od úst slovenskému robotníkovi, nepokrikujte na nás, keď nemáte kuráže s tohoto miesta vašu stranu a seba obhajovať. (Místopředseda dr Soukup zvoní.) Vy ste mal vtedy, pri tej prvej zkúške, ktorú pán sen. Donát nechal tápať po situácii s tým jeho návrhom, vtedy ste mal kuráž i vy tuná sa pustiť do robotníctva a sústavne celú pol hodinu ste brýzgal na socialistov, vyprával ste romány a najkomickejší monológ bol, keď ste vyprával, že preto je bieda na svete a Slovensku zvlášte, poneváč socialisti mnoho tančia. Povedal ste to, že hej? (Sen. Toužil: Hlinka také tančí!)
Pane kolego, keby to od nás, od socialistov záviselo, my by sme povedali: netančiť. Ale my sme tých zvykov zlých i menej zlých zdedili z tej starej spoločnosti velikú hrsť a vidíte, že sa od nich nemôžeme tak rýchle odpútať, hoci na tom stále pracujeme, abysme z tých starých nerestí, ktorých najviac stredovek zaviedol, ten národ vytrhli. Veď máme známe výroky veľkých mysliteľov, ktorí povedali, že dokiaľ otroci tančia, dotiaľ sa otrokári smejú. A my to tým naším ľudom povedáme. Ale soberte tomu človekovi ten tanec ešte, ktorý má od stredoveku, tak ostane celkom vo vašich klepetách. (Sen. Dúrčanský: Neznám väčšieho otroctva ako keď bola vláda socialistická!) Keby sme chceli povedať o tom, kedy bolo najväčšie otroctvo, to bysme išli myšlienkami o niekoľko sto rokov nazpät, do tých dôb, kedy ten svetový názor, v ktorom vy plávate, bol tým najmocnejším a najsilnejším v celej Europe. Viete, že vtedy bola najväčšia bieda na svete, viete, že vtedy bolo najväčšie otroctvo na svete. Dnes kričíte, keď pokrokové strany ku príkladu pracujú na tom, aby sa pochovávalo v krematóriu. Vy ste to bol, alebo ten váš kolega, ktorý na bryndze obohatnul, Walló, ten vypravoval, že vraj je to proti Pánu Bohu, že to potrebuje mnoho uhlia. (Sen. Dúrčanský: Veru, že tomu tak!) Ale koľko dreva váš svetový názor spálil na spalování živých ľudí a akých ľudí spálil, aké to osoby boly, pred ktorými dnes celé národy skláňajú hlavy. (Hlas: Však je pálili dřívím!) Veď hovorím o dreve. Chcel som len poukázať na to, že je to klamná mienka tvrdiť, že clá sú prejavom vôle ľudu zo Slovenska aspoň môžeme s celou určitosťou hovoriť, že tam sa hovorilo vo voľbách o všom inom len nie o clách. Tam pánovi a z klerikálneho tábora sľubovali, že každého Slováka oblečú alebo do četníckej uniformy alebo do policajtskej, do železničiarskej alebo do finančníckej atď. Tam pánovia sľubovali, že všetky fabriky, keď ľudáci budú mať väčšinu, prijdú do behu, že sa zo všech komínov bude kúriť, že každá dedina bude mať pálenicu. (Sen. Janík: Lenže my sme z toho špiritusu nič nedostali a my sme proti alkoholu!) Pán dr Kovalik ako akademicky vzdelaný človek vyprával na schôdzach: Vidíte tam tých četníkov, akú majú peknú uniformu? A čo vy, pekní slovenskí chlapci, vy by ste sa do tých úniforiem nehodili? - Hoj. Tak hlasujte na 29. (Výkřiky.) Ale pán doktor musel vedeť, že všetkých nemôže do tých četnických uniforiem obliecť. (Sen. Tomik: Znám legionára, ktorý z Ameriky prijel, dva roky pod Verdunom bojoval a potom na Slovensku, nezaslúží, keď skoro 3 roky bojoval za vlasť, aby bol četníkom?) Však máte 24 mandátov, máte pol milióna voličov, presaďte si to, ukážte čo dovedete. (Sen. Janík: Teraz si to aj upravíme!) Daj bože, aby to bola pravda, aby to nebolo zase klamstvo! (Hluk. - Výkřiky sen. Tomika, Janíka a Časného.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Pánové, prosím snažně o klid! (Sen. Časný: Vy jste stáli proti té republice od začátku!)
Sen. Zimák (pokračuje): Našim názorom je, že zemedelstvo potrebuje niečo iné než clá, aspoň na Slovensku je mnoho a mnoho potrieb iných na pozdvihnutie hospodárskeho života. Ja zo svojho stanoviska veľmi odsudzujem to, že sa všetky mešťácke strany s klerikálnymi spojily za tým účelom a cieľom, aby sa zaviedly clá a aby sa takto zťažil život chudobnému človeku. Myslím, že je to veľkou chybou, keď sa má favorizovať zemedelstvo, keď vidíme, že práve najzemedelskejšia oblasť Československej republiky, akou je Slovensko, není v stave uživiť tým zemedelstvom svoje obyvateľstvo. Čechy majú 52.053 km2 rozlohy, Slovensko má 49.014 km2 rozlohy, tedy len o nejaké 3.000 km2 sú Čechy väčšie než Slovensko a tie Čechy majú 6,781.965 obyvateľov a to Slovensko len 2,926.824 obyvateľov. Tedy rozlohou plochy asi pomerne rovnaké zeme - rozdiel je len malý, - a obyvateľstvo je raz toľko než na Slovensku. A tie lány pekné a skvostné! A predsa to Slovensko nie je vstave... (Hlas: Ale že jsou tam hory, neříkáte!) Aj Čechy majú hory. (Sen. Tomik: Ale Čechy majú priemysel!) Áno, to je to. Čechy majú priemysel, vy ste mi to vytrhol z úst, to je to, čím chcem argumentovať, že priemysel to musí byť, chceme-li byť živí. Priemysel majú Čechy a jestliže sa niečo podniká na úkor robotníctva v tom priemysle, je to na úkor národa, ktorý v tom štáte jestvuje. (Hluk. - Místopředseda dr Soukup zvoní.)
Poznamenal som, že zemedelstvo potrebuje tiež niečo iné než clá. Upozornil bych na rôzne veci. Pánovia, v rezolúciách je zmienka tiež o víne. Víno, že sa nemá dovážať z cudziny. Dobre, ja som preto. Nech pánovia tiež dbajú o to, aby to víno sa nestalo predmetom špekulácie, abych tak rovno povedal, predmetom falšovania. (Hlas: Aby se nerodilo v pivnici!) Áno, aby sa nerodilo v pivnici. Ja tiež som asi pred troma rokmi poukazoval s tohoto miesta na to, aká chyba je v Československej republike, keď sa výrobky, ktoré maly skôr chýr vo svete, skôr umožňuje falšovať alebo znehodnocovať. Slovenské víno má dobrý chýr a je chybou, že nemáme tak prísneho zákona, ktorý by náležite trestal každé falšovanie vína. (Hlas: Mohol si to spraviť!) Ja som nebol ministrom zemedelstva.
Je tiež prosím, dobrý a chýrny slovenský syr liptovský. Choďte dnes po Bratislave a iných mestách slovenských alebo po Prahe a mestách českých, najdete-li čistý pravý slovenský syr? A vy, pravíte, že som to mohol urobiť. Ja som na to poukazoval, mohol bych vám vykázať sa s rezolúciou, na ktorú som dostal lakonickú odpoveď od pána ministra. Každý rok som to interpeloval v rozpočtovom výbore a páni ministri zdravotníctva a zemedelstva to vždy so seba striasli voľajakou odpoveďou, na príklad, že taký zákon na ochranu poživatín a nápojov naráža na ťažkosti. - Mne sú tie ťažkosti známe. Sú to továrnici cestovin a výrobcovia vín v pivníciach.
Pánovia, ja som podal k dnešnej záležitosti, ktorú prejednávame, opät tohoto druhu rezolúciu a som zvedavý, jestli pánovia, ktorí sa tak ľahko, za mysu šošovice, za kongruu, ponúkajú navlieknuť do vládneho chomúta, jestli aspoň v tomto prípade budú opravdove chrániť záujmy zemedelstva tak, ako my si opravdovú ochranu predstavujeme.
Pánovia poznamenali, že na Slovensku sú hory. Nuž chceli snáď aj to hovoriť, že v tých horách je nadbytečne mnoho ľudí. Ja by som poukázal, jestli tu není tiež niekto iný vinen? Dajte národu kultúru, dajte mu možnosť vzdelávať sa, dajte mu možnosť, aby čítal, aby mal zájem o divadlo i vo vašich dedinkách. A keď takto je človek vzdelávaný, ten potom nenechá natoľko voľnosti tým jeho primitívnym pudom ľudským. Človek, nemajúci citu pre krásno, necíti potrieb duševných, stáva sa otrokom vášní a pudov, rozploďuje zástupy ľudí až sa tieto zástupy stanú ťarchou zeme, ktorá ho nosí, poukazoval som, že Slovensko, ten zemedelský kraj, (Hlas: Rolnický!) tedy ten roľnícky kraj má národa primnoho, hoci, nie toľko pomerne k Česku. Mám tu štatistický preklad o pasoch. V r. 1920 vydalo sa v Čechách 13.469 pasov, zo Slovenska, kde je len polovica obyvateľstva vydalo sa 13.373 pasov, r. 1921 11.988 v Čechách, na Slovensku 15.023, r. 1922 14.069 na Slovensku 16.737, r. 1923 9.278 v Čechách, na Slovensku 16.596, r. 1924 v Čechách 10.673 a na Slovensku 35.199. Poukázal som, že roľníctvo nie je v stave zaopatriť národu dostatok práce v tej rodnej zemi, že sa tedy roľníctvo nemôže jedine favorizovať, že je treba priemyslu. Je treba zoštátniť železnice, upraviť tarify, aby sa mohol priemysel vyvíjať. A mnohí členovia tohoto sl. sboru zákonodarného vedia, nakoľko sme sa toho už domáhali. Pravda, ja neviem, kto je vinen. (Výkřiky sen. Dúrčanského.) Snáď Česi, ale i vy pánovia, ktorí ste ukazovali veľkú neistotu k tejto Československej republike, takže bola neistota investovať do týchto železníc a že to ide zkrátka veľmi ťažko. (Sen. Dúrčanský: Roľnik tiež je vlastencom, žije na svojej rodnej zemi! - Hlučný spor mezi sen. Dúrčanským a sociálně demokratickými senátory.)
Vidíte, že po 15. novembri sa stalo v Československej republike ešte voľačo iného. Stalo sa, že zo dňa na deň prichádza viac do krize náš parlamentarizmus a myslím, že je to zjavom europským. A je to pochopiteľné. Parlamentarizmus je výsledok boja už z konca XVIII. storočia. Veľká francúzska republika vyniesla tento parlamentarizmus na povrch. Vtedy, keď v tom parlamente francúzskom maly sa uplatňovať potreby ľudu, širších vrstiev, tu sa tento parlament začal hanobiť. Dalo sa hneď do sveta heslo, že parlament je sbor advokátov, je parlamentom bez šlachty, parlamentom nie osôb zvlášť k tomu zrodených. A prišly doby, že tento parlament opravdu bol odstránený a že prišla diktatúra nepoleonská. A jestli pozorujete vývin dnešného parlamentarizmu, v ktorom parlamentarizme v posledných rokoch sa uplatňuje demokratizmus, ktorý je zase výsledkom nových bojov, nove k životu a k politike sa hlásiacích vrstiev proletariátu, keď tento parlamentarizmus má prinášať úspechy k dobru širokým pracujúcim vrstvám ľudovým, tu sa začína tento parlamentarizmus hanobiť a tu sa vyskytuje niečo, čo sa menuje fašismus. Je to tovar, importovaný z toho, nám od vekov nepriateľského Ríma. Nebolo snáď dosť, čo ten Rím napáchal v posledných troch storočiach na národe Českom, snáď musí sa i teraz ten novší tovar z Ríma dovážať do tejto republiky, aby snáď dokonal to zhubné dielo, ktoré nedokonal ten prvý rímsky tovar. A tu sa ztretáme na celej čiare v tejto republike s hanobením nielen parlamentarizmu, ale i poslancov a senátorov. Vytýkajú sa diety, hoci každý vie, že z tých diet veľké percento ide na veci celkom iné. Každý rozumný človek uzná, že keď človek vykonáva svoje poslanie ako poslanec alebo senátor svedomite a poctive, že opravdu z tých diet si haliera zašporovať nemôže.