Ale jsou tedy ochranná cla vhodným léčivým prostředkem pro naše zemědělství? Nejsou snad ještě jiné prostředky, kterými by se mu místo nepřirozeným způsobem ochranných cel zase pomohlo?

Dovodil jsem již ve své řeči k návrhu Donátově, že po mém názoru kořen zla, kterým naše zemědělství trpí, hledati dlužno ve vysokých výrobních cenách a v poměrně malém výnosu půdy. Podaří-li se stlačiti výrobní náklady a současně zvýšiti výtěžek, pak bude moci sedlák své výrobky prodávati spotřebiteli a bude je prodávati za ceny, které nemusí býti vyšší, nežli ceny zahraničního obilí s připočtením dopravních nákladů. Pak mohl by se rád zříci cla, a učiní tak také rád, neboť on nehledá nespravedlivého obohacení, nehledá důchodu bez práce a bez námahy, nýbrž žádá jen - a to právem- aby za své těžké práce, které koná, mohl žíti, a to žíti způsobem člověka důstojným.

Je jasno, že cílevědomou hospodářskou politikou, podporováním družstevnického vybudování a všech těch opatření, jež zahájily agrární organisace, která přece jsou veřejnosti známa a sledují účel, aby zlevněny byly provozní náklady, že by se obzvláště však také zmenšením daňového břemene a odpisem daně z obratu, u rolníka zbytečné, mohlo podařiti, snížiti koeficient výrobních nákladů u zemědělských výrobků o několik procent. Na druhé straně dlužno přiznati, že zvýšení výnosu je možné, má-li zemědělství po ruce potřebné prostředky, anebo poskytnou-li se mu tyto prostředky, aby z půdy při intensivnějším obdělání vytěžilo lepší výsledky. Podle statistiky za rok 1923 přišlo v Československu na 1 ha průměrně 16,2 q pšenice, resp. 15,8 q žita, 17,4 q ječmene a 15,8 q ovsa atd., kdežto v státech, ve kterých proveden byl intensivnější způsob obdělávání půdy, průměrný výtěžek je mnohem vyšší, tak u pšenice v Německu 19,6, v Nizozemí 26,3; u žita v Dánsku 22, ve Švýcarech 21,5; u ječmene v Německu 18,1, v Dánsku a v Nizozemí 26,5. Povážíme-li, že v Československu bylo v roce 1924 5,907.312 ha orné půdy, z čehož na uvedené druhy obilí připadá asi 3 miliony hektarů, a když naproti tomu uvážíme, že v r. 1921-24 dovezeno bylo mezi 37.623 q a 10,375.000 q obilí a mlýnských výrobků více než bylo vyvezeno, že nyní podle toho musíme počítati s průměrem 5 milionů q jakožto nutným dovozem obilí a mlýnských výrobků, pak přicházíme k výsledku, že by při zvýšení výnosnosti půdy o průměrně 2 q z 1 ha v takových letech, ve kterých počítati lze s prostřední úrodou, bylo lze vystačiti pro obyvatelstvo s výtěžkem v tuzemsku, takže bychom se stali neodvislými od zahraničního dovozu. Mimo to by se zvýšení výtěžku průměrně o 2 ha podle svrchu uvedených čísel rovnalo zvýšení o 10 až 15%, a rolník by z půdy sám vytěžil tento větší obnos, který mu nyní má býti uměle zjednán ve formě cla. Není tedy po našem názoru ochranné clo oním prostředkem, kterým by rolníkovi mělo a mohlo býti pomoženo, nýbrž smí se na ně pomýšleti jen jako na přechodné opatření a jest jen tehdy ospravedlněno, jestliže se po dobu, kdy veškeré obyvatelstvo následkem ochranných cel je nuceno platiti zvýšené ceny za potraviny, všemi prostředky pracuje k tomu, aby naše zemědělství bylo tak povzneseno, aby vystačilo také bez ochrany cel.

Tento požadavek dlužno klásti tím více, ježto zemědělská ochranná cla podle všeho budou míti za následek zdražení potravin, zdražení, které se jednak v celém svém výsledku projevuje sumou většího výtěžku, jež zemědělství následkem stoupnutí cen zemědělských výrobků obdrží, zvětšenou o sumu cla za zemědělské výrobky, dovezené z ciziny. Tvrdí-li se, že se cla neprojeví v cenách potravin u konsumenta, pak mám za to, že se zde pracuje s chybnými závěry, anebo že někdo chce klamati obyvatelstvo o účincích cla. Vezměme jen jeden z nejdůležitějších předmětů, chráněných clem, mouku. Kdo má zaplatiti těch 70 Kč z 1 q, to je 70 h z 1 kg mouky, které se ukládají k dosavadní ceně jakožto clo? Dovozce, velkoobchodník nebude to moci učiniti, poněvadž právě u mouky je rozpětí mezi nákupní cenou a prodejní cenou velmi malé, při čemž ovšem vůbec nepřihlížím k těm spekulantům, kteří na plodinových bursách uzavírají spekulační obchody s touto nejdůležitější potravinou lidu, aby se na úkor všech obohatili. Normální velkoobchod musí nakupovati mouku za ceny na světovém trhu. Nahlédnutím do jednoho účtu mohl jsem zjistiti, že vagón americké pšeničné mouky k pečení, to je 240 pytlů ve váze 15.151 kg dopraveno do skladiště na hranicích se clem a dopravným přijde na 50.708,79 Kč, tudíž 100 kg na 335 Kč. Počítáme-li dovoz ze skladiště k jednotlivým odběratelům 5 Kč za 100 kg, máme 340 Kč. Prodejní cena pekařům atd. činila v té době 360 Kč. V tomto větším obnosu 20 Kč obsažen je hrubý zisk, čítaje v to celou režii, daně, rozprašek atd. Jest jasno, že velkoobchodníci nemohou nésti těchto 70 Kč, vypadajících na 100 kg. Kupec sám vydělává nyní na mouce 5 až 10% brutto, takže asi, poněvadž se mu musí přece také něco připsati pro režii a jinaké výlohy, nebude moci sám nésti clo za mouku, nýbrž bude nucen přenésti to na odběratele, kteří pak musí platiti netoliko toto clo, nýbrž ze cla také ještě 2% daně z obratu. Dlužno míti za to, že také z mouky vyrobené pečivo a chléb budou zdraženy v témže poměru, poněvadž přece již dosud ceny pečiva a chleba stále byly pozorovány ministerstvem zásobování a jeho orgány naléhaly na to, aby pekařům zůstal jen přiměřený výdělek. Veškeré ministerstvo vydalo dne 20. listopadu 1924 pod č. 33613 výnos, který úředně upravuje ceny bílého pečiva. K tomuto výnosu, ke kterému došlo na základě vyjednávání se zástupci živností a konsumentských organisací, připojena je tabulka, která stanoví váhu bílého pečiva pro případ, že by ceny mouky stouply nebo klesaly. Výnos vychází z předpokladu, že cena bílého pečiva má zůstati stejná, i když se mění ceny mouky, poněvadž obecenstvo zvyklé jednou na určitou sumu, raději za tutéž cenu jako dříve vezme menší housku, nežli aby za stejně velkou housku platilo více. Podle tohoto výnosu smí, vezme-li se za základ cena 4,50 Kč za 1 kg americké pšeničné mouky k pečení, které se skoro výhradně užívá k výrobě bílého pečiva, jeden kus bílého pečiva za 25 h vážiti jen 33 gramů, kdežto nyní při ceně 3,80 Kč má vážiti 37,4 gramu. Tedy ani v tomto případě nebude asi pekař moci převzíti clo na mouku do léto režie, vypočítané a propočítané již do nejmenších podrobností, takže obyvatelstvo toto clo ponese v té formě, že za tytéž peníze obdrží menší pečivo nežli dříve.

Mimo to dlužno uvážiti, za jakých obtíží se živnosti a obchod mohou dnes udržovati nad vodou. Podle statistiky z roku 1924 bylo ve státním území 1929 vyrovnávacích řízeni s předlužením 521 milionů Kč a 535 konkursů s předlužením 113 milionů. Charakteristickým na těchto vyrovnávacích řízeních a konkursech je to, že největší jich počet konstatovali jest u maloživnostníků, a že z 208 konkursů, skončených roku 1924, 120, to je více nežli polovina, skončeno bylo vůbec bez kvóty pro věřitele třetí třídy a že 44 ukončeno bylo kvótou až do 10%, poněvadž veškerá konkursní podstata přednostních věřitelů, to je v prvé řadě eráru, pro jeho požadavky na daních a pro útraty řízení byla vyčerpána. Největší procento těchto konkursů a vyrovnávacích řízení zaujímají, a to je příznačné, živnosti potravinářské, které při tom jsou zúčastněny počtem 352 vyrovnání a 110 konkursů. Dlužno se obávati, že právě potravinářské živnosti, které se podle této statistiky samy sebou nalézají v kritickém postavení, nebudou moci započítati do režie clo, anebo třeba jen část cla. Nesprávným je také uzávěr, který zástupcové živnostenské strany uvádějí ve svém odůvodnění, proč tato strana hlasuje pro agrární cla, že z toho také živnostníci mají prospěch, poněvadž se cly pomáhá selskému stavu a tento následkem toho bude jakožto konsument s větší kupní silou moci u živnostníků více nakupovati nežli dosud. Po mém názoru je to chybný závěr. Neboť i když dlužno přiznati, že část zemědělců následkem cla na mouku a obilí bude míti větší příjem než nyní, tož dlužno si naproti tomu uvědomiti, že tyto větší příjmy postačí právě jen ke krytí dosavadního provozního schodku a snad k zaplacení dluhů, jež v posledních letech bylo nutno dělati. Nutno však na druhé straně přihlédnouti k tomu, že větší příjem u zemědělství podle svých rozměrů rovná se zmenšeným příjmům ostatní části obyvatelstva. Neboť jestliže zemědělci za své výrobky doma obdrží více, a to je přece účelem věci, pak musí to ostatní vrstvy obyvatelstva zaplatiti a mimo to musí tyto ostatní vrstvy obyvatelstva také ze svého jmění hraditi clo za dovezené obilí a mouku. Zvýšení veškerého národního jmění nelze dosíci jedině ochrannými cly. Následkem toho je to omyl, tvrdí-li někdo, že těmito ochrannými cly nabude část obyvatelstva větší kupní síly, připojíme-li současně, že druhá část obyvatelstva zvýšenou měrou kupní síly pozbude. Neboť právě výdaje za potraviny nerozdělují se na jednotlivé lidi, rodiny a domácnosti poměrně podle jejich příjmů, neboť zde musí chudák a střední stav vydávati skoro právě tolik jako bohatý jemuž pro jiné výdaje ovšem zbude dosti peněz. Podle výpočtů statistického ústředního úřadu o nákladu na rodiny dělnických, resp. úřednických rodin spotřebuje se pro potraviny a nápoje v dělnické rodině za 1 osobu a 1 rok průměrně 60%, v úřednické rodině průměrně 40% veškerých příjmů, při čemž veškeré výdaje za to počítány jsou u dělnické rodiny za 1 osobu a 1 rok částkou necelých 2.000 Kč, v úřednické rodině asi 2.400 Kč. Z toho zase připadá na maso a jiné masné výrobky 50, resp. 60%, na mouku, chléb, pečivo a pod. 25, resp. 16%, a na cukr 5%. Zdražení masa činilo by, kdyby clo úplně musil nésti konsument, mezi 2-3%, u obilí a moučných výrobků průměrně 20%. Z toho vyplývá, že jsou-li číslice statistického centrálního úřadu správné, náklad na domácnost dělnické rodiny by se zdražil asi o 140 Kč za 1 osobu a rok, čili o 7%, úřednické rodiny rovněž o 140 Kč čili o necelých 6%. Cla tedy znamenají, předpokládáme-li že je ponese konsum, citelné zatížení kruhů konsumentských. Jsou tedy oprávněna jen tehdy, není-li zde skutečně jiného prostředku, aby se zmírnila tíseň zemědělství a měla by býti myšlena jen jako přechodné opatření.

Obrátíme-li se nyní k předložené osnově zákona samé a podíváme-li se na ni trochu přesněji, pak je nám nápadným: předně že různé zemědělské výrobky mají býti nestejně zdaněny, za druhé že do zákona, který podle celého svého vzniku, má přece za účel ochranu zemědělství, vedle agrárních cel vpašována byla také zvýšená cla pro průmyslové výrobky, které se zemědělstvím nemají nic společného. Na první pohled se zdá, jakoby cla na maso a dobytek byla poměrně silněji zvýšena nežli na obilí. Ale tomu tak není, přihlédneme-li blíže k cifrám. Zmínil jsem se již dříve, že by cla na obilí měla za následek zdražení asi o 20%, cla na maso a dobytek asi o 2-3%, kdyby se plně projevovala v cenách. A to je hlavní věc. Clem má se rolníkům umožniti, aby dosáhli takových cen, aby své výrobky mohli prodávati ještě s občanským ziskem. Cena za 1 q pšenice činí 180 Kč, clo 30 Kč, zvýšení tedy asi 16%, cena za 1 q žita 140 Kč, clo 38 Kč, zvýšení tudíž 25%, cena za 1 q ječmene 160 Kč, clo 34 Kč, zvýšení tudíž 20%, cena za 1 q ovsa 146 Kč, clo 36 Kč, zvýšení tudíž 20%, cena za 1 q mouky 340 Kč, clo 70 Kč, zvýšení tudíž 21%. Clo při dobytku nevybírá se však podle váhy, nýbrž za kus. Tak obnáší za jednoho vola 360 Kč, resp. obnáší, poněvadž činilo dosud 180 Kč, zvýšení 180 Kč. Z Polska dovážení voli dobré kvality váží 600-900 kg, takže na 1 kg připadne zvýšení o clo asi 20-30 hal., což při ceně masa průměrně 12-14 Kč za 1 kg hovězího masa znamená zvýšení asi o 2%. Uvedeme-li tudíž cla v souvislost s cenami a povážíme-li účel zavedení cel, musíme odpověděti záporně na otázku, zdali němečtí sedláci v pícninářských oblastech, kteří hlavně žijí z dobytkářství a mlékařství a kteří dnes silně trpí konkurencí zahraničního dobytka, tímto clem skutečně jsou chráněni. Dnes se v Polsku kupuje dobytek tak levně, že dvouprocentní zvýšení ceny zahraničního dobytka nepřinese žádné zlepšení malému německému pěstiteli dobytka, který prodává dnes dobytek za 4,50 Kč až nejvýše 5 Kč za 1 kg živé váhy, kdežto se u řezníka prodává za 12-14 Kč, obzvláště tehdy ne, když se dobytek podloudně převádí přes hranice. Jeho zisk ze cla na dobytek stává se tím více ilusorním, ježto je nucen nakupovati zdraženou mouku, obilí a pícniny. Kdyby následkem zavedených cel měly stoupnouti také ceny průmyslových výrobků, hospodářských strojů, oděvu, obuvi atd., pak patrně vyššími výdaji úplně bude spotřebován zisk, který jemu vzejde z cel na dobytek a maso. To není ta pravá láska, dámy a pánové, která myslí nejdříve na sebe a pak teprve na druhého! Zákon a konstrukce jednotlivých celních sazeb ukazuje cynickou tvář politického smlouvání a vidíme, díváme-li se na změněné a novými celními sazbami opatřené zboží, téměř před sebou vyjednavače čtyř českých celních stran, jak u zeleného stolu v tajné schůzi čachrují a smlouvají, kdežto se v senátě pronášely velkolepé řeči o prvním návrhu Donátově. Čeští agrárníci, zástupci velkých sedláků, kteří bydlí v úrodných řepařských a obilnářských krajinách, pečovali ovšem o to, aby pěstitelé obilí nepřišli příliš zkrátka. Při plném účinku cel přinášejí cla 20%ní zvýšení ceny pěstovaného a prodaného obilí. Lidová strana pana Msgr. Šrámka dostala vedle kongruy pro své moravské sedláky v úrodné Hané rovněž těžká a pro ně drahocenná obilní cla a s úsměvem mohl si Msgr. Šrámek mnouti ruce z dvojího zisku, který přinesl z vyjednávání. Živnostenská strana dělala asi velmi dlouhé obličeje, neboť s výjimkou zvýšení cla pro zlatnické práce a škrtnutí beztak směšně nepatrného cla na rákos a daru mlynářům, jenž záleží v poměrně značně vyšších clech na mouku nežli na obilí, mohou svým voličům přinésti domů jen zvýšení nákladů na živobytí. Naproti tomu rozuměl tomu pan Dvořáček velmi dobře, aby zastával zájmy Živnostenské banky. Ta dostane clo na umělé hedvábí a automobily, a co se v zákoně, který přece podle všeho zdání má za účel ochranu zemědělství, vyjímá velmi groteskně, clo na umělá hnojiva, která dříve bylo lze dovážeti úplně beze cla. Kolega dr Heller šel včera znamenitým způsobem po stopách průmyslových cel a dokázal, že Živnostenská banka výhradně bude míti zisk z tohoto obchodu.

Tak vypadá pravá tvářnost této domnělé agrární celní předlohy, a když se posl. Brodecký ze strany českých sociálních demokratů v rozpočtovém výboru rozčiluje nad smlouváním, které se nyní děje mezi německými a českými celními stranami, pak má ve věci nepochybně pravdu, ale přes to není oprávněn rozčilovati se nad tím, neboť celá politika českých koaličních stran v posledních šesti letech a tím také politika českých sociálních demokratů není přece ničím jiným, nežli nedůstojným handrkováním a smlouváním o tučné sousto, které ve státním korytě předhozeno bylo vládním stranám, aby je sežraly.

Celní otázka má však vedle této stránky ještě jinou, a tou je zmocňovací doložka, která se v tomto státě stala součástí všech zákonů, a která dotčené vládě dává plnou moc, aby podle svého zdání zrušila zase všechno to, co v předchozích paragrafech bylo vyjednáno a stanoveno. Může podle článku IV. a VIII. vybírati přirážky k zákonitě stanoveným clům, jakož i zvláštní cla, může omeziti dovoz, může podle článku V. také na dobu půl roku zrušiti anebo přiměřeně snížiti cla na obilí, mlýnské výrobky, dobytek a tuky pro všechny, anebo pro jednotlivé druhy jmenovaného zboží na celé hranici anebo v jednotlivých částech hranic. Že resoluční návrh Bobkův, který chce vládě uložiti, aby v takovém případě podala parlamentu o tom zprávu do 14 dnů, jest jen neschopným pokusem vzbuditi u obyvatelstva zdání, že toto zmocnění vlády může býti parlamentem nějak kontrolováno, je každému jasné, poněvadž se přece, jak známo, české vlády nikdy nestaraly o resoluční návrhy, a zpráva podaná parlamentu nemá žádných následků, zejména pak, jestliže opatření vlády učiněna byla v dohodě s novou většinou. Německé strany mohly během šestileté parlamentní činnosti sebrati přece zajisté dosti zkušeností, aby mohly posouditi, co to znamená dávati vládě v tomto státě tak dalekosáhlé zmocnění. Víme ze své zkušenosti, že zákony v tomto státě ve svém textu neobsahují žádného slova, které by zejména cizina anebo Společnost Národů mohla posuzovati jako odstrčení nečeských národností, že však těžiště těchto zákonů leží v těch paragrafech, které začínají slovy: >Vláda se zmocňuje...< Státní správa exekutiva, stala se pro velký počet takovýchto zmocňovacích zákonů pánem ve státě a neobmezeným vládcem nad právy a zájmy svých obyvatelů, byrokratismus vládne neobmezeně podle svého volného uvážení. Všenárodní vlády ovšem tohoto zmocnění náležitě využily, aby všechny zákony účinkovaly proti nečeským národnostem v tomto státě. Bezbarvé úřednické vlády jsou jen zástěnou, za kterou se všemohoucí české vyšší úřednictvo stejnou měrou může vybouřiti. Nevěříme žádné české vládě, nevěříme obzvláště také žádné úřednické vládě, poněvadž, odpoutána jsouc od politického stranického života, vůbec není odpovědnou, musíme tudíž odmítati jakékoli zmocnění pro vládu, jež panství její zvůle ještě zvětšuje.

Dámy a pánové! Mám-li shrnouti posouzení předložené osnovy zákona, musím říci, že zřídka kdy byl tak důležitý, do hospodářského života hluboce zasahující zákon slátán takovýmto lehkomyslným způsobem a pak parlamentu k usnesení předložen. Rada celních sazeb byla z celého komplexu celního sazebníku vytržena a tím zjednán nebezpečný prejudic pro další novelisaci na základě zvláštních přání jednotlivých stran, na jejichž hlasy jsme právě odkázáni. Takovýto labilní stav celního sazebníku, jenž pro průmysl tvoří přece základ jeho kalkulace, znamená těžké nebezpečí pro náš hospodářský život, který se následkem neobratné kořistnické hospodářské politiky dřívějších českých vlád beztoho nalézá na nakloněné ploše.

Postrádáme, jakožto němečtí zástupcové, v zákoně, a to je s věcného stanoviska naše nejtěžší výtka, ohledu na německé zemědělství, jehož převážná část z obilních cel a ze cla na mouku vůbec nebude míti žádného prospěchu, a jemuž se zavedením cel na dobytek a maso nedává téměř ničeho, kdežto se mu zavedením cla na umělé hnojivo zvyšují provozní náklady, resp. se mu znemožňuje používání umělého hnojiva a tím zvýšení výnosu; postrádáme zejména také ochrany pěstování lnu, která by právě hospodářsky slabším částem našeho zemědělství prospěla, i poznáváme ze všech těchto věcných nedostatků zase jednou zcela jasně, že se zákony v tomto státě vždy vybudují tak, aby z nich Češi měli jediný anebo přece převážně největší prospěch, a to i tehdy, když se k tomu použije hlasů německých stran. Nemůžeme však zákon v předložené formě - nehledě vůbec ke všem ostatním pochybnostem - schvalovati proto, poněvadž dává vládě otevřenou plnou moc na neurčitý čas, čímž se beztak již nesnesitelná moc státní správy ještě dále stupňuje.

Nemůžeme však hlasovati pro zákon také z toho důvodu, poněvadž se nechceme propůjčiti k tomu, abychom z rozpaků pomáhali této nebo jiné vládě, ke které stojíme v nejpříkřejší oposici. Okolnost, že předložená osnova zákona rovněž tak jako osnova kongruy nebyla podána jakožto vládní osnova, má veřejnost klamati jen o tom, že strany, které hlasují pro tuto předlohu, hlasují tím pro vládu. Požadavky agrárních cel a kongruy položily se jako dva těžké kameny do cesty vládě Švehlově a každé jiné vládě i další činnosti zákonodárných sborů. Každému, kdo má uznání, jest jasno, že dříve než tyto překážky budou odstraněny, další činnost zákonodárných sborů není možnou. O tyto otázky rozbila se všenárodní koalice, tyto otázky otřásly v základech systémem, pomocí kterého se dosud zde vládlo, staly se tudíž politickými otázkami prvého řádu, které smíme posuzovati jen se stanoviska národní politiky. Jakožto národní oposiční strana je tudíž naší povinností odříci svou spolupráci při řešení vládní a státní krise, i musíme tuto spolupráci přenechati stranám, které mají zájem netoliko na osnovách zákonů samotných, nýbrž také na tom, aby státní kára vyvázla z bahna, do kterého se dostala následkem politiky všenárodní koalice, a které tudíž cítí v sobě nutnost, aby se daly připřáhnouti před tuto státní káru. Jsme nadále toho mínění, že bývalé české koaliční strany tehdy, když se rozešly, měly pevný úmysl, po vyřízení otázky agrárních cel a kongruy zase se sejíti a sjednotiti k nové koalici. Zuřivý boj českých sociálních demokratů a národních socialistů proti celní předloze a proti otázce kongruy byl jen obratnou režií, aby masy voličů byly oklamány, utvořila se současně záklopka, aby jednotlivým stranám dána byla dlouho kýžená a pro voliče také potřebná příležitost, aby si jednou mohli říci důkladně pravdu. Až do poslední doby jsme viděli, že staré koaliční strany ve všech otázkách, které nesouvisí bezprostředně s agrárními cly a s kongruou, svorně jako dříve, jako kdyby stará všenárodní koalice ještě trvala, šly spolu a že všechny německé návrhy přehlasovaly; pozorovali jsme, že čeští socialisté a sociální demokraté ještě před krátkou dobou přenesli boj proti agrárním clům s hospodářského pole na národnostní, a že, což u českých sociálních demokratů vypadá trochu komicky, českým měšťákům vytýkali národní zradu, poněvadž jdou spolu s německými stranami. Jestliže se to v poslední době změnilo, jestliže čeští socialisté náhle své hlasy odvolali také při úhradě pro úřednické předlohy a tím vládu Černého donutili, aby tyto hlasy zase hledala u německých a maďarských celních stran, pak je toho příčinou obratné a u socialistických voličů působivé vedení boje komunistů. Komunisté, právě tak jako všechny jiné strany, poznali jasně šermování socialistických českých stran před zrcadlem a udělali jim svojí zuřivou oposicí a obstrukcí čáru přes rozpočet. Jestliže Bechyně dnes pronáší německým celním stranám chvalořeč, která jim asi není velice vítána, pak chce na jedné straně oslabiti nepochybný úspěch komunistické taktiky, na druhé straně však učiniti také české národní kruhy nedůvěřivými, aby podnikly útok proti trvalé česko-německo-slovensko-maďarské koalici a aby národním demokratům tím znemožnily další setrvání v takovéto koalici; odpadnutí třinácti hlasů českých národních demokratů by však rozbilo národnostně smíšenou koalici, poněvadž by pak neměla již většinu hlasů v poslanecké sněmovně, a cesta k utvoření nové všečeské koalice by byla otevřena. Čeští sociální demokraté a národní socialisté však mohou své opětné vstoupení do staré všečeské koalice svým voličům a přívržencům po letních prázdninách, když se vášně trochu uklidní, odůvodniti tím, že jim řeknou: Jdou-li české strany s Němci a Maďary, kteří přece za to musí obdržeti nějaké kompensace, ohrožují se tím jak národní vymoženosti revoluce, neboť stát ocitá se v nebezpečí, že stržena bude obratně vyzdobená fasáda národního státu, je však také nebezpečí, že sociální vymoženosti revoluce znenáhla se zmenší, poněvadž takováto národnostně smíšená vládní většina vzhledem ke složení obou komor může býti vytvořena jen čistě měšťáckým reakcionářským blokem. Musíme tudíž, ať chceme či nic, jako Češi a jako socialisté kousnouti do kyselého jablka a jíti společně s nepřáteli proletariátu, se Švehlou a se Šrámkem, a vytvořiti novou starou všečeskou koalici k větší cti českého národního státu a za účelem obohacení vlastní strany z vládního koryta. Tak a nejinak představujeme si další vývoj, a tvrdíme tudíž, že německé a maďarské celní strany svojí prací pomáhají připravovati návrat všenárodní koalice.

Vidíme, že německé a maďarské celní strany ještě mimo agrární cla a kongruu vládě a českým měšťáckým stranám věrně napomáhají, i můžeme konstatovati, že budou hlasovati pro daň z cukru a z lihu a praví se nám dokonce, že také nyní podaná předloha na zvýšení vojenské služební doby ze 14 na 18 měsíců má se státi zákonem pomocí hlasů německých stran; slyšíme šuškání v kuloárech, že za to od českých měšťáckých stran obdržely počet slibů, které se nevztahují jen na politiku ryze stavovskou a stranickou, nýbrž které obsahují splnění všeobecných národních požadavků sudetsko-německého lidu. Ale k tomu můžeme jen říci: >Poselství sice slyším, ale nedostává se mi víry.< Anebo má snad právě dnešní uzavření jednoho ročníku učitelského ústavu v Trutnově, anebo dnešní komise v Cukmantlu ve Slezsku za účelem zabezpečení místnosti pro českou školu a bytu pro učitele býti začátkem těchto slibů? Nepovažujeme české strany za schopny, aby zakopaly národnostní válečnou sekeru a aby zastavily své loupežné tažení proti německé državě, nepovažujeme za schopny, aby se zřekly fikce českého národního státu a aby před světem otevřeně doznaly, že tento stát je státem národnostním, že tedy to, co jejich vyjednavači v Paříži v pověstném pamětním spise velmocem namluvili, bylo jen šalbou a podvodem, a nemůžeme se dopracovati přesvědčení, že české strany to, co německým stranám snad a třeba v rozměrech zcela nepatrných slíbily, také skutečně splní. Obáváme se tudíž, že německý lid z obětavé spolupráce větších německých stran nebude míti nic jiného nežli zklamání, a doufáme, že po předvídaném námi nezdaru tohoto pokusu aktivistických stran podniknutého za nejpříznivějších podmínek, aby totiž svůj odedávna vyhlašovaný aktivismus proměnily ve skutek, aktivistické strany nynější samy a s nimi sudetsko-německý lid tento aktivismus konečně uloží do hrobu.

Že se německé aktivistické strany pokoušejí poskytnuté příležitosti plně využíti a dojíti účastenství na moci, nesmíme jim zazlívati, a nechceme, pokud nebudeme přesvědčeni o něčem jiném, vykládati to za zradu na lidu spáchanou. Neboť tyto strany před volbami, při volbách a po nich výslovně poukazovaly na nutnost a na možnost účastenství ve vládě a obdržely od svých voličů při volbě plnou moc a příkaz, aby ve smyslu svých slibů pěstovaly tuto aktivistickou politiku. Jest jen otázkou, jak se tato politika dělá, jest otázkou, zdali to, co za to obdrží, představuje dostatečnou protiváhu toho, čeho se svojí spoluprací ve vládě, svojí spoluprací ve vybudování tohoto státu, vzdáním se požadavku práva sebeurčovacího z národnostních požadavků zříkají, zdali to bude představovati dostatečnou protiváhu proti obrovské nevýhodě, kterou spolupráce německých a českých stran přináší netoliko v jednom jednotlivém případě, nýbrž jakožto systém tím, že se doma duch odporu našeho lidu uspává a že se v cizině budí fikce, jakoby se s Němci, v tomto státě již zacházelo jakožto s rovnocenným národem, takže všechny jejich žaloby a stížnosti nejsou ničím jiným, nežli nepříjemně pociťovaným kverulantstvím.

S tohoto stanoviska budeme jakožto národní strana zkoumati činnost německých stran, posuzovati a kritisovati ji, i musíme bohužel na základě zkušeností poslední doby s největším politováním konstatovati, že nehledě k našemu stanovisku vůči aktivismu a k našemu zásadnímu odmítání jakékoli spolupráce na vybudování státu za nynějších poměrů, největší naše pochybnosti vzbuzuje způsob, jakým si německé strany spolupráci s českými stranami zařídily. Německé celní strany, které nyní zajisté můžeme a musíme považovati za strany vládní, nebo alespoň vládě nakloněné, osvojily si úplně praxi dřívějších českých koaličních stran, tím že přehlasují všechny pozměňovací a doplňovací návrhy, které přicházejí z protivné strany, aniž by pro sebe mohly činiti nárok na výmluvu, že se samy činně zúčastnily při vypracování dotčených zákonů. Osvojily si také praxi jednacího řádu, jehož nejtísnivějších ustanovení, sloužících k potlačení oposice, dovedou mistrně použíti. Slepí a hluší proti všem výčitkám oposice, nedbajíce stížností, které sami dříve proti všenárodní koalici pronášeli pro tento způsob znehodnocení parlamentarismu, kráčejí nyní toutéž cestou a nemají buď vůle nebo síly, aby v tomto směru společné česko-německo-maďarsko-slovenské většině vtiskli pečeť svého vlastního demokratického smýšlení. V senátě hlasují proti resolučním návrhům, kterým se vláda vyzývá, aby za prvé nově upravila složení zemědělských rad na demokratickém základě, aby i nejmenší zemědělci v nich dostali zastoupení, za druhé aby při novelisaci daně z obratu a přepychové daně přihlížela k tomu, by z daně z obratu vyjmuty byly takové podniky, jejichž výměra vlastní a zpachtované půdy nepřesahuje 3 ha; za třetí aby předložila zákon na ochranu zemědělských malých pachtýřů, jenž jim pachtovanou půdu do výměry 5 ha zabezpečuje na dalších 10 let; za čtvrté aby předložila zákon, kterým se veškerá zpustošená a neúrodná půda, která nyní leží ladem, přiděluje takovým osobám, které ji chtějí hospodářsky obdělávati; za páté aby podala osnovu zákona, ve kterém se se zřetelem na krisi malozemědělců osvobozují malorolníci až do 5 ha od dlužných daní za uplynulá léta až do konce roku 1926.