Já jsem již ukázal na jeden případ, jak prospějí tato cla drobným zemědělcům. Pan kolega Sáblík v národohospodářském výboru také přiznal, že ti drobní zemědělci nebudou míti z cel skutečného prospěchu. To řekl pan Sáblík, poněvadž z výborů zpravidla se celá řeč nedává do novin. Ano, malým zemědělcům cla neprospějí, poněvadž spotřebují sami to, co vyrobí, naopak oni mnohdy musí přikupovati. Ale vlivem a působením cel zhorší se i jejich stav hospodářský prostě proto, že to, co oni potřebují, bude také zdraženo - stroje, nářadí, řemeslná práce - zdraží se celá výroba. A tito domkáři a chalupníci tvoří obrovskou většinu stavu zemědělského. Z těch 840.000 zemědělců samostatných tvoří drobní zemědělci do 20 ha 70%. Tedy ve skutečnosti tato cla prospějí jen menšině zemědělců, jen opravdu kapitálově silným statkářům a velkosedlákům. Kdyby opravdu šlo pánům o to, jak pomoci drobným zemědělcům, pak musila by to býti jiná methoda a jiné prostředky. A ty jsou zde, aniž by při tom musila býti obava vyhladovění. Drobní zemědělci potřebují pomoci - my to přiznáváme - ovšem jiným způsobem by musilo jim býti pomoženo, a já aspoň v hrubých rysech na to ukáži. V důvodové zprávě se mluví o velikých daňových břemenech. Pánové, kteří ty daně dělali, byli nuceni sami přiznati, že jsou to velice tíživá daňová břemena.

Zde je možno zjednati nápravu. Snižte drobným zemědělcům daně, odstraňte ten nespravedlivý způsob zdanění v zemědělství. (Sen. Hlávka: Státní režie, militarismus!) Prosím, já ukazuji na něco jiného, státní režie a militarismus je druhá věc. Ukazuji na nesrovnalosti, které jsou v tomto státě i za režimu kapitalistického a za režimu úřednické vlády, která je tak oddaným vaším otrokem, proveditelné, a to je odstranění nespravedlivého způsobu zdanění zemědělství. V zemědělství je progresivní daň, ale v obráceném poměru. Základem pro vypočítávání daně výdělkové v zemědělství je čistý katastrální zisk. U drobných zemědělců, u těch malých domkářů a chalupníků čistý zisk je odhadován z jednoho ha tisíci, zatím co 50ti a 100 ha statkářům jest odhadován několika sty. Tu prostě jen udělejte úpravu - změnu, ke které jsou konečně i mravně povinni pánové, kteří soustavně mluví o demokracii. Když to uděláte, už mnoho drobným zemědělcům pomůžete.

Změniti to lze, poněvadž to je naprosto jisto, že velký statek, velké hospodářství by vyšší zdanění jistě dobře sneslo. Vedle toho by se dalo také docela dobře provésti, aby těm drobným zemědělcům, o kterých sami tvrdíte, že jsou v tak desolátním stavu, byly odpisovány dlužné daně. Působte k tomu, aby drobní zemědělci mohli laciněji si nakoupiti umělá hnojiva a hospodářské nářadí. Ovšem, já již řekl, že právě prováděním tohoto zákona bude dosaženo pravého opaku a že v tomto směru zhorší se zemědělská situace hospodářská pro drobného zemědělce. Naopak, když to člověk pozoruje, vidí, že tato politika zemědělská je namířena přímo proti malému zemědělci. Půdu, kterou slibovali venkovskému lidu, z větší částí rozdělili mezi své, zpravidla tu nejlepší, a největší množství vrátili zpět bývalé šlechtě velkostatkářů. Zde se osvědčilo přísloví: >Stará láska nerezaví<. Je známa ještě stará láska pana Práška a Ant. Zázvorky k panu Windischgrätzovi et consortes na říšské radě. Ti pánové neztratili ještě lásku k nim a ukázalo se to také na pozemkové reformě. Domkářům jste dali jen škraloupy, a to ještě, když se vykázali legitimací té které partaje - ovšem v prvé řadě legitimací republikánskou.

Zákony přídělový a záborový nebyly dodržovány, byly obcházeny, ano bylo přímo proti jejich duchu jednáno, jenom aby choutky několika chamtivců byly ukojeny. A podíváme-li se na tu lásku našich velkých rolníků, vůdců republikánské partaje k drobným zemědělcům, k tomu jejich volebnímu materiálu a podíváme-li se na složení zemědělské rady, vidíme zvláštní zjev. O veliké lásce k drobnému zemědělci se soustavně mluví, ale přes to nedali mu zastoupení v Zemědělské radě, která v prvé řadě je, řekl bych, institucí, která se má starati o zájmy chudého drobného zemědělce, a proto, že nemají tito drobní zemědělci zastoupení v Zemědělské radě, celá praxe v Zemědělské radě podle toho vypadá. Podívejte se na způsob rozdílení subvence. Kol. Novák v národohospodářském výboru chtěl předčítati seznam a výši udělených subvencí zejména podle partajní příslušnosti. Bylo mu to ovšem překaženo právě urychleným způsobem projednávání tohoto zákona.

Než já sám mohu ukázati na zvláštní praxi, jak se subvence na př. přidělují skupinám domkářů a chalupníků. Skupina Svazu Středolabských domkářů a malozemědělců v Břešťanech, okres Slaný, aby zvýšila intensitu svého hospodaření koupila pro své členstvo secí stroj společný, poněvadž jednotlivci si ho nemohou koupiti. Dala za něj 51 tisíce Kč firmě Melichar z Brandýsa. Podle statutu Zemědělské rady tato skupina se dožadovala udělení subvence. Z českého odboru Zemědělské rady bylo jí po dlouhé době sděleno, že skupina sice má všechno v pořádku, že má zákonnou kvótu půdy, stroj že je dokonalý, všechno bylo v pořádku - to pánové schvalovali - ale ptali se představenstva skupiny, ke které politické partaji svaz. resp. členstvo skupiny náleží. (Sen. Hampl: Slyšte!)

Ty říkáš, slyšte, ale je to zarážející. - V republice republikánská instituce zemská ptá se malého zemědělce, který chce si zlepšiti své postavení společným koupením stroje, jestli patří k nějaké partaji politické, a k jaké. Prosím, co k čertu má politika dělati se secím strojem? Co má dělati politika s tím, jestli se má neb nemá uděliti subvence? Vždyť potřebné kvóty pro subvence jsou udělovány státní pokladnou zemědělským radám a doplňovány ze zemských příjmů. A kdo platí daně? Platí se také daně podle toho, jakým jsem příslušníkem, zda té neb oné partaje? (Sen. Toužil: A i podle toho se také platí daně!) Pak prosím, jestli podle toho, pak bude zajímavý uzávěr: Protože, dejte dobrý pozor tedy, skupina odpověděla, že její členstvo náleží k různým politickým stranám, že jsou tam domkáři sociální demokraté, komunisté a indiferentní, tedy bez politického vyznání, 11. května t. r. konečně dostali milostivé vyřízení od českého odboru Zemědělské rady, ve kterém bylo sdělováno, že skupině nemůže býti udělena subvence proto, poněvadž je u pánů obava, a dostalo se jim prý zpráv, že jak vedení svazu, tak i členstvo některých skupin svazu přináleží také ke komunistické straně. (Sen. Toužil: To je skandál! - Sen. Hampl: To je možné v republice!) Já bych chtěl říci, že na tom neparticipují jen páni agrárníci, páni republikáni, poněvadž, když jsem náhodou přišel věc vyšetřovati, pan vrchní rada Procházka nebyl v kanceláři, ale byla tam jen slečinka, jeho adlatus, a ta mi prozradila zajímavou věc, že se o to postarali i páni z druhé koalice, aby prý tato praxe Zemědělské rady při udílení subvencí byla prováděna. (Sen. Hampl: Fuj! To je prasečina! To je korupce!) - Tedy by se řeklo, že vlastně daně jsou také podle klíče, podle politické příslušnosti, ale dobrá, zde tímto rozhodnutím jednoho z velkých úřadů, zejména pro stav zemědělský... (Sen. Toužil: Zloděje Krečmera, poněvadž měl pořádnou legitimaci, nechali utéci!)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosil bych pány senátory, aby nevyrušovali řečníka!

Sen. Průša (pokračuje): To je samozřejmé. Ale to nebyla partijní příslušnost, nýbrž příbuzenský svazek. To bylo něco jiného. Tedy já neznám partajní příslušnost pana Krečmera, ale příbuzenský jeho svazek znám velmi dobře. Ale jestli je zde tato praxe, proč pánové také neřeknou, aby komunisté neplatili daně, proč od komunistických dělníků a domkářů berou daně, proč rovněž od našich živnostníků a úředníků vybírají daně a proč rovněž od nás chtějí syny na vojnu? Nemáte-li pro naše lidi, co jste z našich mozolů dostali, tedy od nás nic nechtějte. My budeme spokojeni, my se s vámi hádat nebudeme. Ostatně láska našich zemanů - zejména českých - a konečně i těch německých a maďarských - ona je to jedna sebranka - projevuje se i v jiných směrech.

Pánům zemanům zejména leží v žaludku velmi těžce, že vlivem reformy volebního řádu do obcí ztratili vládu v obcích, poněvadž se to nedá zlomiti přes koleno, poněvadž to nejde jen tak, to by byl přece jen trochu silný tabák, veliká rána pěstí v tvář demokracii, o které se tak rádo mluví, tedy chce se docíliti jiným, mnohdy pokoutným způsobem, to rozhodování a vliv v obcích. Prosím, k tomu v poslední době mají sloužiti i elektrárenské svazy. - Tyto elektrárenské svazy dostaly část provozovacích kapitálů zase jenom z mozolů a kapes proletářů, poněvadž to tam musily napřed dáti samosprávné svazky (Hlas: A obce!) ano, a obce a tyto správy a představenstva těchto svazů nabádají a přímo nutí obce, aby všude byla prováděna elektrisace, ne obecně, ale družstevně. Vydaly pro to zvláštní vzorec, ano úřední stanovy, ve kterých umělým způsobem, když se to provede, opravdu velcí, hospodářsky silní občané dostávají v obci rozhodující slovo, poněvadž podle těchto stanov se dává vlastně plurální právo velkým sedlákům, který může míti 30 hlasů, kdežto malý zemědělec a malý živnostník jenom jeden, mnohdy ani jeden a jindy se musí sloučiti, v nejlepším případě má dva, tři hlasy. Konečně bych řekl důsledek toho, že u nás kapitálově silní kapitalisté i buržoasie dostala opravdu moc ve státě do rukou. Protože buržoasie a kapitalisté u nás ve skutečnosti vládnou, proto také si mohou i takovýmto způsobem dovolovati oklešťovati tyto t. zv. revoluční vymoženosti národní, aniž by to musilo jíti cestou projednávání parlamentního, aniž by se musila pobouřiti veřejnost. (Sen. Hampl: A to si říkají strana republikánská!) Prosím. A tito přátelé toho pracujícího lidu, tito stoupenci a hajitelé té jednotné rodiny českého venkova takovýmto způsobem obluzují svoje bratry domkáře a chalupníky. Je to opravdu tak, jak přiléhavě charakterisoval tuto lásku selskou, zemanskou, k chalupníkovi malíř Lada, když znázornil sedláka, který potloukl a zamazal chalupníka a aby jej očistil, hodil jej po hlavě do rybníka. Ta láska našeho sedláka opravdu byla Ladou velmi dobře zachycena. A tak vypadá láska agrárních kapitalistů nejen k tomu venkovskému lidu, ale ke všemu lidu pracujícímu vůbec. Pánové, tady by se doporučoval snad jiný postup. To není snaha pomoci drobným zemědělcům, ale snaha učiniti je ještě více závislými na agrárním kapitálu. -

Chci při tom ukázati ještě na tvrzení pana zpravodaje k výnosu v zemědělství, o tom, jestliže je opravdu tak veliká krise v zemědělství, vedle toho, co jsem již uvedl. V našem obvodu, v našich okresích, ale nejenom to, já jsem to též shlédl na Chrudimsku, Čáslavsku a Kolínsku, ale i v našem obvodu v okresu Slané, Velvary, Kralupy a Louny, pachtují se dnes pozemky domkářům a chalupníkům většinou za tak zvaný sypaný nájem. Prosím, z jednoho korce odvádí pachtýř od 2 do 3, ano i 4, ovšem to jsou výjimky, mohl bych jmenovati i pět, to znám jenom asi 6 případů, ale ve většině 2 až 3 q pšenice z jednoho korce. To je 7 až 11 q z jednoho ha. Převedeno na peníze platí z jednoho ha takový nešťastný zemědělec 1.400,- až 2.200,- Kč, ano i více ročně. Ale prosím, to nesmíte zapomínati, že vedle toho platí všechny daně za majitele a vůbec všechny poplatky a dávky. (Sen. Toužil: A není to lichva!) Je to lichva a podle zákona mělo by to býti stíháno, poněvadž máme zákon o výši pachtovného, který je dosud v působnosti, ale při dnešním stavu nemůžeme zde nic vyčítati, poněvadž při ohromném hladu po půdě a při vzorném provádění pozemkové reformy nešťastný drobný zemědělec, který je odkázán svou výživou a výživou své rodiny na zemědělství, musí tyto sumy dávati, poněvadž by jinak půdu nezískal. Chci ukázati dále, jestli když se platí tyto horentní sumy, dá se mluviti o krisi v zemědělství a je-li tu odůvodněno volání po vysokých clech, po zvýšení cen hospodářských plodin a výrobků. Vždyť tito zemědělci - je to boj o existenci a udržení života - nejsou přece tak naivní, aby to platili, kdyby nevěděli, že ještě po těchto horentních sumách nějakou kůrku pro sebe a svou rodinu získají. To tvrzení vaše o té nerentabilitě v zemědělství je krvavou ironií, když vidíme, jak v praxi v zemědělství se hospodaří a prosím, ovšem tito majitelé statků jsou zpravidla majitelé tak zvaných středních statků. - Střední statky jsou zpravidla pronajímateli půdy. Ti dnes také nejvíce mluví pro zvýšení cel, pro celní ochranu a ti také dnes jsou nejhorlivějšími agitátory, poněvadž je to samozřejmo. Zavedením cel při předpokládaném zvýšení 10 až 20% bude to prosím u takového 30 ha středního sedláka dělati 12 až 18 tisíc Kč ročně jen na pachtovném. Ty dostane bez jakékoliv starosti, bez jakéhokoliv riskování, ty bude míti v kapse. Tedy je pochopitelno, že tito lidé opravdu velice také lpí na tom, aby cla byla zavedena.

Tedy, pánové, ukázal jsem, že ani velké části drobných zemědělců cla nepomohou, a že zrovna tak nedostanou nic z vašich zisků ani zemědělští dělníci. Kolega Toužil na mne volal o zemědělských platech, že asi nic nedostanou. Máme z toho již zkušenost potvrzenou nedávno předcházející dobou. V době, kdy naši statkáři a zemani získávali přímo pohádkové sumy ze svého hospodářství, neplatili svým dělníkům a zaměstnancům lépe, než dnes, jen o pár mizerných haléřů více, poněvadž ten stav byl takový, že by to příliš jinak řvalo. Ale vždycky zůstane pravdou, že sedlák, zejména velký sedlák, je nejhorším zaměstnavatelem vůbec. (Sen. Šturc: Ten zná jen své břicho!) Nevěřím tomu vašemu tvrzení, že něco z toho bude míti dělník zemědělský. Vaše láska k těmto zaměstnancům, k vašim dělníkům a dělnicím, je přespříliš dobře známa. Naopak, známe, jak mnoho, ne jedinci, ale mnoho českých statkářů, dovede vypláceti hotově, ale holí. Proto také nečekáme v tomto směru nějakého zlepšení. A prosím, toto tvrzení, že se u nás pozvedne průmyslová výroba. Kdo zná v praxi naše zemědělce - a já jsem kdysi, a to ještě za předsednictví pana dr Horáčka - tady mluvil také k rozpočtu, a sice mluvil jsem o kumulaci kapitálu a řekl tehdy - bylo to roku 1920 nebo 1921 - že nejkonservativnějším živlem je český sedlák. A pokud jej znám, z těch obrovských miliard, které dostane tento stav do svých kapes, velice malého procenta použije k tomu, aby snad více nakupovali. Že je dají všechny do oběhu, tomu věřím, ale za akcie bank a průmyslových podniků. Ale velice málo jich je dá do provozu a do zlepšení svého hospodářství. Znám statkáře, který má 60 ha prima půdy a chodí si dlužiti secí stroj na řepu, v řepařské krajině, k domkáři, který má 5 ha, a nedovedl si za 5 let konjunktury jej koupiti.

Protože toto vaše tvrzení, jak vás znám, nestane se skutkem, a i v tomto případě nedojde k ozdravění, stane se skutkem to, co jsem tvrdil. Nastane podstatný úpadek průmyslové výroby a namístě toho, aby tento stav se rozvíjel hospodářsky, jak vy tvrdíte, právě provedením tohoto zákona nastane obrácený poměr. Budou se uzavírati továrny, nastane větší zbídačení pracujícího lidu a všech spotřebitelských kruhů, a to vy budete míti na svědomí.

Vy si říkáte >vlastenci<, říkáte, že máte rádi národ, že národ milujete. Nejsou ty miliony spotřebitelů součástkou tohoto národa?

Jsou. Máte-li je opravdu rádi, odvolejte tento návrh, jděte s ním ke všem čertům, odvolejte jej, poněvadž jinak hrozí zbídačení převážné části národa. (Výborně! - Potlesk u stoupenců řečníkových.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Brunar. Dávám mu slovo.

Sen. dr Brunar (německy): Dámy a pánové! Žádná jiná osnova zákona, která zákonodárným sborům tohoto státu byla předložena, nezanechala pro celý způsob svého vzniku hlubších stop v dějinách parlamentu, české a sudetsko-německé politiky a snad i státu samého, stop, které již nelze smazati, jako tato předložená osnova. Nehledě k tomu, že když spatřila světlo parlamentního života, naplnila svým křikem politický život, takže se pro ni vybojovaly v poslanecké sněmovně bitvy, které zasedací síň proměnily v sutiny, nehledě k tomu, že ulice byly mobilisovány a že pražská policie měla příležitost zakročiti pendrekem proti příslušníkům pana Stříbrného, jenž před několika měsíci, když ještě byl ministrem, s tak krásným fašistickým gestem tentýž pendrek velebil jakožto výchovný prostředek proti oposici, která se mu nehodí, nehledě k tomu, že vláda Švehlova padla pro otázku agrárních cel a že po ní následující úřednická vláda Černého hnána byla z jedněch rozpaků do druhých a že místo aby vládla, nechala s sebou postrkovati událostmi, nehledě ke všem těmto provázejícím zjevům, otřásla otázka agrárních cel, když v agrární straně projevila první známky života, systémem v tomto státě, rozbila všenárodní koalici a vrazila klín mezi pravé a levé křídlo českých stran, jenž tyto strany stále více rozráží.

Ačkoli se moje strana raduje z těchto chaotických poměrů uvnitř t. zv. státotvorných českých stran, poněvadž tyto poměry boří Potěmkinovu vesnici o českém národním státě, vybudovanou pro cizinu, přece je nám s národního stanoviska nevítaným způsob, jak jim německé celní strany, svaz zemědělců, křesťansko-sociální strana lidová a německá strana živnostenská, využívají této příležitosti, poněvadž na místě této zbořené budovy pomáhaly vystavěti novou Potěmkinovu vesnici, totiž fikci, jakoby vyrovnání mezi Čechy a Němci v tomto státě již bylo hotovo, poněvadž značná část Němců, byť to nebyla jejich většina, přece z oposice zabočila do vlády, fikci, jako bychom my Němci se tudíž v tomto státě, do kterého jsme svého času byli vtěsnáni, cítili tak dobře, že nemáme nic rychlejšího na práci, nežli abychom spolu s Čechy toto své vězení vybudovali tak, aby bylo pokud možno krásné a silné. Stejně jako se moje strana raduje z toho, že svárem českých koaličních stran zvířena byla sedlina české koaliční politiky a že tak leckterá špína a neřest vyšla na povrch, poněvadž se tím domovu i cizině ukázala pravá tvář českého korupčního hospodářství, stejně nepříjemně jsme pociťovali, že také mezi německými stranami různosti, následkem jejich různého stanoviska k hospodářským a státním problémům se jevící, překročily hranice věcného, politického boje, kterých žádná strana se nemůže zříci, a že nabyly forem, jichž velmi dlužno litovati vzhledem na společnou tíseň a společný osud všech sudetských Němců, vzhledem na vyplývající z toho nutnost společné obrany. Roztrpčenost a nenávistnost demagogického štvaní, jakými se vybíjela různost mínění mezi přívrženci a odpůrci agrárních cel, dokázaly, že německá strana národní měla pravdu, když ve svém dopise ze dne 26. ledna 1926 ve věci založení společného bojovného svazu prohlásila: >Rovněž je známo,že právě různost mínění u jednotlivých stran o hospodářských, sociálních akulturních otázkách ve mnohých případech má za následek nepřeklenutelné protivya že právě v takovýchto věcech spor mezi jednotlivými stranami ve veřejnosti vedenje často nejprudším způsobem a že působí roztrpčení, jež překáží žádanéorganisaci lidu, resp. společnému boji. Z těchto důvodů jeví se německé národnístraně svaz, který jen část politického života podřizuje svému usnesení arozhodnutí, ostatní část však přenechává politickým stranám, aby zaujaly zvláštnístanovisko, jakož i k demagogickému vykořistění, nevhodným, aby zjednal t. zv.jednotnou frontu sudetských. Němců.< Aniž bychom si nějak nechávali omeziti právo kritiky a jiné chtěli omezovati, musíme přece pevně trvati na tom, že boj o svolení lidových mas k politickému jednání mají strany vésti poctivými a upřímnými zbraněmi, nikoli však nepravdami, osočováním a neprokazatelnými demagogickými hesly. Tvrdí-li se na jedné straně, že přívrženci agrárních cel jsou lichváři s potravinami anebo celními lichváři, kteří se chtějí obohatiti, když dokonce padnou výrazy jako >banda darebáků<, pak je takováto výtka stejně zavržení hodná, jako když se protivníkům cla vytýká, že chtějí sedláky zničiti a přivésti je na mizinu. Dělá-li se mezi německými sedláky nálada proti straně národní tím, že se o ní tvrdí, že jest odpůrkyní agrárních cel vůbec, a že hlasuje proti tomuto zákonu z toho důvodu, že pro požadavky zemědělství nemá žádného pochopení, pak musíme takovéto nepravdy, pronášené proti lepšímu vědomí, zamítnouti a postaviti se proti nim.

Zde v senátě konstatoval jsem při poradě o návrhu Donátově, v poslanecké sněmovně učinily tak kolegové Matzner a dr Schollich výslovně a s důrazem odvolávajíce se na zásady naší strany a usnesení dříve vydaná, naše zásadní stanovisko vůči požadavkům rolnictva po vydatné ochraně. Každý, kdo tyto řeči četl s rozumem a nikoli brejlemi u politiků bohužel tak obvyklé politické zaujatosti, seznal z toho, že předně moje strana, poznávajíc nesmírnou důležitost zdravého, v půdě zakořeněného stavu selského pro udržení a vývoj všeho lidu a uznávajíc závazky, které ji jsou uloženy jakožto lidové straně, podporovati totiž oprávněné požadavky všech tříd a stavů našeho lidu za pokud možného vyrovnání protiv mezi těmito třídami, považuje zemědělství za hodné ochrany. Za druhé, že moje strana z posuzování nynější situace zemědělství v tomto státě vůbec a německého zemědělství obzvláště nabyla přesvědčení, že v nejvyšší míře této ochrany potřebuje. Za třetí, že my však předloženou osnovu zákona, ačkoli v jistém ohledu vycházejí vstříc požadavkům zemědělských kruhů, nepovažujeme za šťastné řešení této otázky a že ji z národnostně-politických důvodů, nehledíc k tomuto našemu nepříznivému mínění o ní, musíme zamítnouti.

Poněvadž předložený návrh podstatně se liší od návrhu Donátova, který zde před několika týdny byl projednáván, a poněvadž se během těchto týdnů v oboru politickém ukázaly dalekosáhlé změny, o kterých nutno promluviti, vidím se nucena ještě jednou použíti vaší trpělivosti, abych stanovisko své strany k tomuto návrhu a k nynější politické situaci přesně vyložil a abych vás pokud možno ochránil před vědomým anebo nevědomým špatným výkladem. Moje strana jest orientována zásadně ve smyslu volného obchodu, poněvadž máme za to, že výroba zboží následkem rozdělení práce ve světovém hospodářství vždy více má se díti na těch místech, kde jsou dány nejlepší a nejpříznivější předpoklady, že tudíž ochranné clo, kterým se dnes většina států obklopuje jako čínskou zdí, aby vytvořily a vychovaly odvětví průmyslu, která u nich nejsou domovem, přináší s sebou zdražení výroby zboží a atomisaci hospodářských území, tím spíše, že neblahým vedením hranic na základě nemírových smluv ve Versailles, St. Germainu, Trianonu atd. dostalo se o sobě již nepříliš velikému a jednotnému evropskému kontinentu sice velmi silného přírůstku státu a tím samostatných hospodářských území, kterýžto přírůstek však následkem nepatrnosti těchto území má za následek zmenšení hospodářské výkonnosti za současného rozmnožení neproduktivních výdajů za správu a ochranu hranic. Evropská hospodářská krise se svými následky, lidskou bídou a zničením pracovních míst, je důsledkem šílených nenávistných ustanovení těchto dokladů o nespravedlivosti a nemorálnosti, i těší nás, že můžeme konstatovati, že vyrovnávající spravedlnost dějinného vývoje tlačí převítězný stát Francii na pokraj hospodářské záhuby, do které hrozí strhnouti s sebou své vasalské státy. Těší nás, že můžeme to konstatovati v době, kdy pozorovati a cítiti můžeme hospodářské a politické posílení německé říše a německého Rakouska. Ačkoli však zásadně jsme přívrženci volného obchodu, nechceme přece požadavek zemědělství po vydatných ochranných clech odůvodniti jednoduše tím, že, jak to stavovská strana svazu zemědělců opětovně učinila, řekněme: >Odstraňte průmyslová cla, pak zřeknemese rádi agrárních cel, ale chceme stejné právo a stejnou ochranu pro všechny.<

Takováto argumentace je velice laciná a vypadá velmi pěkně v okamžiku, kdy velmi přesně víme, že na odstranění průmyslových cel vůbec nelze pomýšleti, i podává zdání o sobě již existující oprávnění požadavku agrárních cel, který netřeba dále dokazovati. Ve skutečnosti má se věc jinak. Zajisté že průmyslová cla zdražují živobytí, ale dlužno odpověděti na otázku, zdali zdražení způsobené průmyslovými cly je tak vysoké, že právě jimi výhradně vzniká nynější bída zemědělství, to je, zdali kdyby zrušením cel padlo zdražení průmyslových výrobků, způsobené cly, zemědělec by u nás mohl dosti lacino vyráběti, aby mohl konkurovati s cenami na světovém trhu. Bohatá úroda v těch krajinách, které pro tvoření cen obilí a mouky v prvé řadě přicházejí v úvahu, může ceny zemědělských výrobků stlačiti tak, že sedlák zde přes zrušená cla nemůže jíti s sebou, převrat měny po způsobu katastrofy zlotyho v Polsku může způsobiti takový pokles cen za polské vepře a polské voly, že sedlák přes stávající snad systém volného obchodu u nás svůj dobytek nemůže prodati, nechce-li při každém metrickém centu připlatiti několik set korun na vlastní výlohy.

Zemědělství nalézá se ve zvláštní situaci. Pozbude-li některé odvětví průmyslu tím, že padnou celní hranice své konkurenční schopnosti pak těší se přívrženci volného obchodu tím, že průmysl při své schopnosti přizpůsobovací může se přeorientovati na takové výrobky, které činí celní ochranu zbytečnou, a že zavedením nových pracovních method mohou býti výrobní náklady často několikanásobně sníženy. Ale zemědělství není ve šťastném postavení, aby si mohlo voliti druh plodin, které na svých pozemcích pěstuje, nýbrž je vázáno na povahu půdy a na podnebí. Zmenšení provozních nákladů a zvýšení výtěžku možno je jen do jisté míry. Poněvadž potřebujeme zdravého zemědělství, nemůžeme ovšem zastávati theorii, že sedláci, nemohou-li v takovémto případě jíti s sebou, mají si zcela jednoduše zvoliti jiné povolání, právě tak jako je nemůžeme přidržovati k tomu, aby právě oni, poněvadž zemědělské výrobky jsou pro výživu lidu tak nesmírně důležity a nepostradatelny, prodávali pod výrobními náklady a tím klesali do stále většího hospodářského ochuzení a bídy. Klademe tudíž požadavek, že se zemědělci musí pomoci, potřebuje-li ochrany, a můžeme se zcela dobře smířiti s myšlenkou, aby přes osvobození od cla ve všech jiných oborech byly zemědělské výrobky chráněny clem, je-li toho nezbytně potřebí.

Tím přicházíme k jádru celé otázky. Musíme zkoumati, předně zdali sedlák potřebuje ochrany, za druhé zdali v případě, že se na otázku potřeby ochrany odpoví kladně, agrární cla všeobecně a cla předloženou osnovou zákona zaváděná obzvláště jsou nejlepším opatřením, abychom ho chránili.

O potřebě ochrany zemědělství v tomto státě bylo již tolik mluveno a napsáno, že se mohu vyjádřiti zcela krátce. Jedno chtěl bych nejdříve konstatovati. Mluví-li se o bídě a nouzi v zemědělství, musíme přece především rozlišovati mezi těmi majiteli pozemků, kteří jsou usazeni v t. zv. obilnářských a řepařských oblastech, a mezi těmi, jejichž majetek leží v pícninářských oblastech. Není žádné pochybnosti, že také v těchto bohatých oblastech pěstování různých druhů obilí dnes již není tak výnosné, udrží-li se ceny světového trhu na nízkém stupni, na kterém jsou dnes, anebo kdyby následkem příznivé úrody měly poklesnouti ještě dále. Mimochodem řečeno, nelze toho v nejbližší době očekávati, poněvadž podle zpráv z velikých zásobovacích území lze počítati jen se střední a podprůměrnou úrodou, která přece již dnes na bursách je eskomptována vzrůstem cen. Také majitel pozemků v bohatých krajinách jest tísněn daněmi, byť i poměrně nikoli v té míře, jako malorolník, také on může následkem neúrody, povodní a krupobití v jednom roce utrpěti ztráty, které pohltí výdělek předchozích let. Mluvím-li však o nouzi a bídě sedláků, pak mám v prvé řadě na mysli německé sedláky, kteří žijí v jižních Čechách na Šumavě, na svazích Rudohoří a Krkonoš a v Sudetách, hlavní masu našich německých sedláků, jejichž celý život vyplněn je prací a strádáním. Ve své vlastnosti jakožto notář, jenž po 20 let žije a působí v takovýchto krajinách a jenž je v neustálém styku a spojení se sedláky, naučil jsem se znáti a milovati tyto hodné a poctivé lidi, tento drsný německý kmen, a mohl bych vám leccos říci o pracovitosti a lásce k domovu, o beznáročnosti a chudobě, kterou se tito němečtí sedláci vyznamenávají. Když pak zde v této síni při poradách o předložené osnově zákona slyším nadávky jako >celní lichváři<, když v listech odpůrců cla nalézám tvrzení, že agrárníci podnikají loupežné tažení na kapsu lidu, a když si naproti tomu představím, život našich německých sedláků, plný práce a odříkání, pak je mi líto u srdce. Ti pánové, kteří používají takovéhoto paušálního osočování, měli by přece jednou měniti na jeden rok se životem některého z našich sedláků, anebo podívati se na tento život po jeden rok zblízka.

Seznáváme-li z poslední statistiky, že zatížení zemědělského majetku, které roku 1921 činilo 5.237 milionů, vzrostlo roku 1922 na 6.395 milionů, 1923 na 7.720 milionů a dosáhlo roku 1924 stavu 8.963 milionů, slyšíme-li že roku 1924 na 100 Kč nového zadlužení zemědělského majetku bylo splaceno jen 34 Kč, uvědomíme-li si, že útěk z venkova stále vzrůstá, takže zmenšení počtu obyvatelstva v zemědělství, které v letech 1891 až 1900 činilo 5,69%, od roku 1901 do 1911 2,63%, od roku 1911 do 1921 však činilo 10,31%, pak nahlédne a musí každý myslící člověk nahlédnouti, že to tak dále jíti nesmí.