Myslíte, že vám je budou dávat ti velcí. A na ty dodávané husy sem a vajíčka nezaplatíte ani ten dohled tomu, jenž to pěstuje. Kdyby on měl jíti tak, jako vy na minutu a měl hodinovou práci, tak se nenajíte. V tomto ohledu, pánové, trochu pozor s tou demagogií, kterou provádíte, poněvadž ta se vám nevyplácí. Řeknu vám, že nikdo tak neprospěl rozmachu naší organisace, jako vy, poněvadž jste odpírali cla. Myslíte, že ten náš lid venku je tak zaostalý, nepřemýšlí a nebere tužku do ruky? (Výkřiky sen. Petříka.) Pan kolega Petřík mně při jednom rozhovoru prohlásil, že by byl pro cla, ale zavedená na 3 měsíce, aby ti domkáři v těch 3 měsících mohli prodati to obilí a potom že by mohli prodávati sedláci. (Výkřiky sen. Petříka.) Je viděti, jakou máš znalost národohospodářskou, poněvadž bys musil vedle toho ministerstva zásobování postaviti ještě jeden dohlédací úřad, který by stál u těch lidí, aby ta vajíčka neprodávali. (Sen. dr Witt: Jestli jste nepoznali Sechtra, neznáte zemědělce!) Ano, Sechtr je zemědělec a nestydí se za to. (Sen. Toužil: A strojník!) Ano, víc než vy. (Sen. Toužil: A má pražírnu!) Ano, a když bude potřebí, popražím tě zatraceně.

Vážené shromáždění! Když jsme tak mluvili o těch daních, nebyly by tak strašné (Výkřiky.), ale, vážené shromáždění, vaším hospodářstvím (obrácen k sociálně demokratickým senátorům a komunistům) stouply do tak obrovské výše, poněvadž, jestli ten člověk někde z 5 ha platí 100 Kč daně státní, vy jste to byli, kteří jste mu pomohli svou blahodárnou činností a hospodářstvím v obcích, že mu to stouplo na 3500. (Výkřiky.)

Místopředseda Niessner (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Sechtr (pokračuje): Vážený senáte! Tomu, jak národohospodářsky si počínají dotčení pánové, kteří to mají v rukou, se opravdu každý nestranný pozorovatel musí smát. Ještě ani stromy nekvetly a už ministerstvo zásobování, které nemáme my v rukou, které jste měli až dosud v rukou vy, (k sociálně demokratickým senátorům) vydalo směrné ceny a víte na co je vydalo? Na ten mráz a na ty chrousty, kteří přišli, ale ne na to ovoce. (Veselost.) To ještě nebylo. Tak vypadá vaše znalost národohospodářství.

Vážení pánové! Můžeme říci, že skutečně jen zaujatost k drobným zemědělcům a k zemědělcům vůbec v tomto státě i druhého národa je zaujatostí, řekl bych, příznačnou a chorobnou, protože když byl uskutečněn zákaz dovozu dobytka z Polska pro nebezpečí nákazy slintavkou a kulhavkou, všecky směry socialistických listů volaly po nápravě a předstihovaly se v útocích na ministerstvo zemědělství. I vaši domkáři tento zákaz pocítili, poněvadž byla nejpilnější práce zemědělská a oni nemohli tím potahem obdělati tu půdu, kterou vlastnil, anebo která mu byla přiřčena pozemkovým úřadem. A na toto stanovisko jste nehleděli ani u svých vlastních stoupenců, naopak jste útočili na ministerstvo zemědělství a úmyslně jste klamali venkov, resp. konsumentské vrstvy městské.

Veliká část půdy je dosud ještě následkem vlivu té nemoci, která sem byla zavlečena, neobdělána a velkou práci to dá těm lidem, než tuto půdu obdělají tak, aby aspoň něco z ní tento rok měli. Pánové, na to jste se neohlíželi, vy patentovaní zástupci nejdrobnějšího lidu, na to jste nehleděli, zdali tento lid zničíte, nýbrž jste si prováděli svoje. A dnes chcete mezi námi českými republikány a Němci udělati roztržku? (Veselost.) Neustále voláte a říkáte >patentovaní vlastenci<, ale přátelé, vy jste byli o hodně dříve těmi patentovanými vlastenci, nežli my. Vždyť sedíte pohromadě a usilujete společně o rozbití tohoto státu, o jeho zdolání a smutný zjev je to, že se vám propůjčili a dali se vámi vésti i čeští socialisté. Ano, smutné je to. (Výkřik sen. Klečáka.) Já viděl, pane kolego, ty cesty, které vedly do Moskvy, ne do Říma. Já je viděl. (Hlas: Máme se dáti pošlapati selskou jízdou?) Ta vás nejvíce pálí.

Vážený senáte! Krise zemědělská jde hlouběji, nežli si všední pozorovatel myslí a předpokládá. I já jsem byl jeden z těch, který vystavoval svoje vlastní výrobky na hospodářské výstavě jako živnostník, a mohu říci, že letošního roku jsme měli veliký pokles prodeje. Nejenom já, i druzí kolegové a i veliké továrny pociťovaly krisi zemědělskou ve špatném nákupu. Jindy svatojanský trh hospodářské výstavy pomohl mnoha tisícům a tisícům průmyslových dělníků k práci, kdežto dnes v zemědělské krisi obavy zemědělců se projevily tím způsobem, že nenakupovali a nemohli nakupovati, poněvadž by se přivedli do krise ještě větší, a možná do tak zv. bankrotu.

Já říkám, že náš zemědělec skutečně sám zaviňuje to, že mnohé vrstvy mu nedůvěřují a mnohé vrstvy nevěří, co na něj se přivalilo a co naň přišlo, tak zvaní, jak jsem již pravil, zástupci tohoto lidu, tomuto lidu nerozumějí, nebo nechtí rozuměti a když se, pánové, jako zástupci tohoto lidu neustále holedbáte, že jste jimi, proč jste při tom zákonu nenavrhli, když jste zástupci toho svobodného zemědělského lidu, kde bylo jednáno o podpoře nezaměstnanosti v průmyslu, aby byla také podpora zničené práce, drobného zemědělce? Proč toto jste také neudělali, proč chodíte k tomu zemědělci jenom tenkráte, když chcete jeho hlasy? Ale proč tohoto zemědělce neznáte, když potřebuje, aby také on měl zajištěnu svoji existenci? Tento drobný zemědělec nejen že je zaražen, resp. zničena jeho výživa, ale tento svobodný zemědělec připravuje, resp. má zničenu výrobu, má zničenu svoji dílnu do budoucna, takže tento člověk potřebuje dvojnásobně té podpory. A pánové, o tom jste nemluvili! Proč pak při tom minimu placení daně z příjmu, když jste stanovili 7000 Kč, proč jste neřekli, že ten zemědělec při těch 7000, také drobný, platí daně tři, a ne jednu jako vy, a že on z toho musí si také tu dílnu, tudíž tu svoji živnost, ať už řemeslnou nebo zemědělskou vydržovati a spravovati. Proč jste nebyli tak upřímní, proč přicházíte dnes, když přišel někdo jiný a předčil vás, přišel a žádá, aby rentabilita zemědělské výroby se stala? Pánové, teď se zde předháníte a navrhujete jako kolega Čipera, zákon až od srpna atd. Jsme si plně vědomi, kdybyste konali svoji, povinnost a bylo to dnes odhlasováno, že nebude dříve platiti účinnost toho zákona až v srpnu nebo v září. Teď se hodí taková fráse s této tribuny, že byste to podali až v srpnu. Pánové, kde byste to chtěli ve výborech protahovati přes tři roky, jen abyste měli něco, poněvadž, jak jsem již pravil, program máte vyčerpán, čímž byste ty drobné zemědělce balamutili. (Veselost.)

Jestli se bojíte, pánové, jak zde kolega řekl, že je to jenom pro ty veliké, a že by to bylo pro spekulaci, vážení pánové, když jste dovedli zachovati jedno ministerstvo, zásobování, vždyť můžete navrhnouti ještě jedno ministerstvo, kontrolní a budete míti po starosti, že nebude to potom mezi tím obchodem a výrobcem tak zdraženo, jak pravil kolega Čipera. Dávno-li je to, pánové, když jste se obraceli k obchodníkům, a s této tribuny jim to vyčítáte, dávno-li je to ... (Sen. Čipera: Co vyčítáme?) ?e jsou spekulanti. (Sen. Čipera: To je o vás!) My nejsme obchodníci, pane kolego, my jsme výrobci, a tady je řeč o obchodnících. (Sen. Čipera: Tam je řeč o spekulantech!) My nejsme spekulanti. Myslím, že je spekulantem ten, kdo jde z šafáře na ředitele. (Veselost.)

Vážení pánové! Nevěříte-li a vím, že nám - a je to pochopitelné - nevěříte, přijďte se podívati na ten venek k tomu drobnému zemědělci . . . (Sen. Čipera: Kolik má na sýpce?) To jsi se tam přišel podívat jen o posvícení, nebo když jsi potřeboval husu nebo kuře, a podle toho to srovnáváš.

Vážení pánové! Přijďte se podívat na našeho zemědělce, jak dovede skromně žíti a jak se dovede přizpůsobovati tomu, jaký má příjem. A máte sta a statisíce našich drobných zemědělství a zemědělců, kteří nevědí ani co je to biograf anebo divadlo. Tento člověk nemá docela žádných požadavků pro svoji osobu a tento člověk nemůže vydržeti tuto zemědělskou krisi. A vy mu odpíráte jakékoliv zlepšení jeho existence. (Sen. Čipera: To je zhoršení, ne zlepšení!) Pane kolego, fráse na srpen nebo září pro nás nemají ceny. Zde je návrh a buď jsme pro nebo proti, a žádné oddalování! Buď jsem pro zlepšení a podám určitý návrh pozměňovací, zlepšovací, nebo jsem proti a nebudu to odkládat až na srpen. To třeba do té doby nebudeš živ a neměl by kdo ten tvůj návrh odůvodňovat. (Hlas: My bychom to převzali!) Vy byste to převzali, to já vím.

Vážení pánové! Musím říci, že v tomto ohledu náš zemědělec je nejtrpělivějším člověkem a dělníkem v našem státě. (Hlas: To je vidět na tobě.) Já věřím, že máte na mušce jeho vůdce, poněvadž, kdyby těch nebylo, již dávno byste byli na něho diktaturu zavedli. (Hlas: Vždyť Ty sloužíš velkým!) Větším než já, kolego. Jsou všichni větší, já jsem nejmenší. U vás zase je Šturc nejmenší. Přijde na to. (Veselost. - Hlasy: To je debata!) Proč mne nenechají, ať mne nevytrhují. (Potlesk. - Smích.) Copak, myslíš, že já tu o to stojím? (Obrácen k sen. Čiperovi:) Ty mne také vytrhuješ.

Je povinností naší, abychom jednou také přiznali barvu a měli odvahu, a zvláště apeluji na vás, pánové, vy ji nemáte (obrácen ke komunistům), abyste měli odvahu také říci, co je tou potřebou a ne, co se vaším masám líbí. Jako jsem já řekl, že jsme odhlasovali všecky vaše postuláty, které nebyly oblíbeny u našich straníků, je vaší povinností, abyste odhlasovali, také to, co náš zemědělský dělník, ten beznáročný a trpělivý, potřebuje, co je jeho nutností, cla na jeho zemědělskou práci. Vždyť za chvíli budete u snědeného krámu a vás k práci člověk nedostane. Vždyť vy jste s prací na štíru. (Smích.)

A teď toho dělníka.. .(Sen. dr Witt obrácen k sen. Hrejsovi: Vy byste neměl na takové osobní insulty přizvukovat! Za to byste se mohl stydět!)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Prosím, aby nebyl pan řečník vyrušován, pane kolego Witte!

Sen. Sechtr (pokračuje): Já za to nemohu, ale bylo nutností, na ty věci poukázati, že náš zemědělský člověk, ať již je malý nebo velký, potřebuje také, jako ti druzí, ochrany své zemědělské práce. A proto jsme podali tento návrh. Jestliže vy říkáte, že tento návrh je kvapem, vážené shromáždění, vy jste měli dosti času, byly úmluvy, byla tak zv. koalice, ve které se to projednávalo a vy jste měli závazek, pánové, že se to také projedná. A když jste měli ten závazek dodržeti, tak jste od toho utekli, a teď nám vyčítáte, že je to ukvapené, že je to pro spekulanty a pod. Pánové, v tomto ohledu soudná veřejnost si učiní sama obrázek, a jestliže vy dovedete mluviti to, co není pravda, je nutností, abychom my vaši demagogii přivedli číslicemi na pravé místo. Je pravda, že po převratu v tomto státě bylo nutností zabývati se nejdříve průmyslem. My jsme to také uznali, poněvadž ten průmysl byl docela jinak orientován, než na hospodářské věci. Ale po 6 a 7 letech je nutností zabývati se tím odvětvím, které dalo tomu průmyslu všechno, co mělo pohotově --a prosím, zástupci těchto zemědělských vrstev svou popularitu - a je nutností, abyste také jednou uznali to, co zemědělství pro tento stát vykonalo, a abyste hlasovali vážně pro spravedlivé ocenění zemědělské práce, pro zemědělská cla. (Výborně! - Potlesk stoupenců řečníkových.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dále má slovo pan sen. Šturc.

Sen. Šturc: Slavný senáte! Řeči pronesené pány z agrární strany, kteří dokazují nutnost zavedení pevných cel, připadají tak, jakoby někomu chtěli dokázati, že zelené je bílé. Zejména, když pánové se snaží celou veřejnost přesvědčiti o prospěšnosti pevných cel ve prospěch drobných a chudých zemědělců. Ba, oni dokonce chtějí veřejnosti namluviti, že cla jsou všeobecně prospěšná. To mě připadá, že si pánové počínají tak, jako svého času jeden farář na Šumavě nabádal farní osadníky, aby se nejen modlili, ale aby také obětovali na modlení určitý peníz, aby si tak u Všemohoucí mocnosti vykoupili ochranu proti hromobití. Ale sám pan farář nevěřil Všemohoucí mocnosti a za sebrané peníze dal si na svoji střechu postaviti hromosvod. Každý slepý vidí, že veliká většina drobných zemědělců musí mnohem více kupovati, nežli mohou prodávati. Aby mohli nutné nákupy činiti, musí si jako námezdní dělníci buď sami, nebo jich ženy, případně jich děti, v průmyslových podnicích, jako cukrovarech, případně na stavbách a jiných podnicích vydělávati, aby vystačili koupěchtivosti. Právě drobní zemědělci produkují řady proletariátu, aby kapitalisté měli dostatečný objekt k vykořisťování. Nejen že drobní zemědělci musí velkostatkům a velkosedlákům robotovat za chrást, ale děti drobných zemědělců i jinak rozmnožují řady nezaměstnaných a tak napomáhají snižovati mzdy dělníků v průmyslových závodech a také snižovat životní úroveň těchto. Děti drobných zemědělců jsou ve svém mládí přidržovány při zemědělské práci na otcově hroudě. Když dorůstají a pomýšlejí na zřízení vlastního rodinného krbu, nastává těžká doba pro matku i otce. Nemohou odevzdat skrovné hospodářství nejstarším dětem a sami jít na odpočinek, neboř jsou sami ještě mladí, a často mají kol sebe řadu nedospělých dětí. Děti malých zemědělců věnovaly své mládí a své dětství hroudě otcově a pak, když dorůstají, bývají jako žebráci z rodinného kruhu vypuzeny. V takových okamžicích se dostavuje do rodiny hrozná situace, děti se rozcházejí se svými rodiči a sourozenci jako nepřátelé. Děti cítí se poškozenými a cítí hořkost proti svým rodičům, neboť se domnívají, a snad právem, že jsou rodiče vinni na tom, že ony jsou vyhnány do bídy, odsouzeny k chudobě. Ti, kteří se zrodili v hospodářské usedlosti, jsou nuceni, aby v šírém světě hledali místo své v řadě proletářské bědnoty. Uvedeným jsem dokázal, že až dosud se nepodařilo drobným zemědělcům uspořiti z ochranných cel alespoň tolik, aby své dítky uchránili před údělem chudoby a proletářské bídy. V důsledku toho jsou drobní zemědělci povinni vstoupit do jednotné fronty s proletariátem a vésti boj proti nespravedlivému rozdělení daňovému. Každé nepřímé zdražování a také zatížení životních potřeb cly znamená zatížení životní úrovně a její snížení, jakož i snižování koupěschopnosti. Na konec rozmnožuje se i nezaměstnanost.

Maně vzpomínám bývalého poslance ve starém rakouském parlamentě rytíře Pantze, který jako tyrolský velkostatkář snesl mnoho statistického materiálu, kterým dokazoval, že nejen malí rolníci a domkáři jsou celními opatřeními poškozováni, ale on dokázal, že i větší sedláci v horských krajinách jsou ochrannými cly hospodářsky ničeni, poněvadž musí nakupovat drahá krmiva a ze svých pozemků nesklidí takovou úrodu, která by stačila k výživě jejich dobytka a hospodářského živočišstva vůbec. Také posl. Hofrichter, zástupce zemědělců, dokazoval, že horští zemědělští hospodáři, kteří jsou odkázáni na chov dobytka a jiného hospodářského živočišstva jsou poškozováni zaváděním ochranných cel.

A my nemůžeme se odloučiti od názoru, že tím, když zavedete jakékoli nepřímé daně, že tím zvyšujete ceny životních potřeb a rozmnožujete uměle bídu. Velectění pánové a dámy, také klouzavá cla byla zavedena dne 4. června 1925 cestou nařizovací. Tedy nezákonným tímto způsobem porušena všechna pravidla a parlamentarismu, neboť v době, kdy parlament byl pohromadě a páni poslanci mohli být každý den zavoláni, zavedla se klouzavá cla cestou nařizovací podle neexistujícího §u 14. Tedy také absolutismus v demokracii! Proti tomuto způsobu vládnutí u všech lidí demokraticky cítících byl vždy projevován odpor.

Vzpomínám také na doby, kdy jsme tvořili část soustátí rakousko - uherského. Země uherská byla nejen bohatou komorou obilnin, ale i jiných potravin bylo možno hojnost odtamtud získati. Vedle toho také Halič nás hojně zásobovala chlebovinami a i jinými životními potřebami. Obě tyto země, které jsou od nás odloučeny, tvoří zvláštní státy, a zásobování z těchto zemí má se ztížiti zavedením ochranných cel, a tím má se přivoditi nepřirozeně zvýšená cena chlebovin, cukru a masa, a přirozeně, že také zdražení všech životních potřeb přivedením velké drahoty pro obyvatelstvo v Československé republice. Tedy i v dobách, kdy jsme měli převážnou část státu s produkcí zemědělskou, jsme byli nuceni dovážeti chleboviny, dobytek, maso a tuky ze sousedních zemí, Rumunska a Srbska, ba často i z Ruska. Proto již tehdy byla celní opatření považována za prostředek k vykořisťování pracujícího lidu. Pánové, kteří v plénu senátu odůvodňovali návrh a resoluci pana kolegy Donáta, uvedli, že zemědělstvím se v našem státě živí 6 milionů obyvatel. Ovšem, že zapomněli uvésti, že 3 miliony zemědělských dělníků nežije, nýbrž živoří, a mohou plným právem zvolati: V krásné naší vlasti nemáme místa, kde bychom hlavu ukryli. A přes to že chleboviny vyrábíme, se svými dětmi hladovíme, a tak jako ti, kteří drahé látky tkají, svoji nahotu cáry zakrývají, a ti co paláce staví, v brlozích přebývají. - Těm jistě neprospějí ochranná cla. A z ostatních pak 3 milionů nepatrný zlomek bude těch, kterým ochranná cla budou při nášeti užitek. My jsme si vědomi, že zavedením ochranných cel přivoděna bude bída pracujícího lidu. My jsme přesvědčeni, že zavedením cel rozmnoží se počet nezaměstnaných, a proto voláme všechny lidi, upřímně smýšlející s naším obyvatelstvem v Československé republice, aby učinili všecko, co v jejich moci je, proti zavedení ochranných cel. My jsme státem přeprůmyslovněným, nestačíme si s výrobou životních potřeb a nikdy si také stačiti nebudeme. Zavedením cel dopomoženo bude bohatým sedlákům, aby ještě rychleji mohli zbohatnouti, ale ochromíte průmyslové podniky v našem státě a tím také ochromíte náš stát. Co na jedné straně vydáváte zákony na ochranu republiky, v témže okamžiku přivádíte tuto republiku do finančních nesnází. Neboť ochromujete a podřezáváte životní tepnu našeho státu a znemožňujete život našeho průmyslu. Dovolte, velectění pánové a dámy, abych mohl citovati článek, který byl otištěn v >Zemědělských družstevních listech< dne 12. března 1926 pod názvem: >Česká pšenice a světový trh<.

Článek zní: >Určitá závislost byla u nás, jako importního státu, vždy, alenikdy nedosáhla takového stupně, jako nyní. Kdežto v dřívějších dobách byl vlivsvětového trhu pšenice nepřímý, stává se v posledních dobách stále intensivnějšíma bezprostřednějším a radiové zprávy působí na kurs denně. Příčiny těchtozjevů jsou různé. Především značnější konsum pšeničné mouky po válce a hlavněhrubé mouky. Menší spotřeba žitného chleba, vyšší konsum pečiva a pšeničnéhochleba. Závažnou roli hraje zde úbytek osevní plochy pro pšenici za účelem pěstovánívýnosnější cukrovky. Nejvážnějším důvodem je však zhoršení jakosti domácí pšenice.Mlýny potřebují k výrobě krupice a hrubých mouk, pšenice tvrdé, sklovité, kdežtopřevážná část pšenic u nás pěstovaných této jakosti nemá, neboť jsou topšenice nejvíce měkké, velkozrnné nebo míchané, hodící se k výrobě hladkýchmouk, které však nejdou na odbyt. Hrubé mouky se snadno prodávají, avšak hladkémouky a zadnější mouky se hromadí ve mlýnech naskladě. Pěstování tvrdých pšenic u nás je v úpadku. Kdežto před válkou z většíčásti byly sety české červenky, rozmohlo se za války pěstování pšenic velkozrných,měkkých, které dávaly větší výnos jak na zrno, tak ve slámě. Maximální cenajak za pšenici tvrdou tak i velkozrnou byla stejná a jetudíž pochopitelné, že pěstitelé dávali přednostpšenicím velkozrnným. Konsumenti za války a v prvých letech po válce nekladli zvláštníchpožadavků na jakost mouky, avšak zaváděním volného obchodu se stále více uplatňujímouky hrubé, kdežto hladké nebo zadní pšeničné mouky se těžko prodávají. Kvýrobě hrubých mouk potřebují mlýny tvrdých pšenic, kterých je právě u násnedostatek. Zde leží hlavní důvod nejen pro dovoz pšenice, nýbrž i mouky americkéa uherské, jimiž se hradí manco na domácíprodukci. Důsledky pro naše hospodářství jsou dalekosáhlé. Dovozem mouky se zhoršujestátní bilance a odnímá se zaměstnání zdejším mlýnům. Při sestupné tendenci,jako letošního roku, jsou velkozrnné pšenice těžko prodejné a docilují v příznivých případech o 30 až 40 Kčnižších cen, než kvalitní pšenice tvrdé. Následkem letošní jakostně špatnésklizně se krise ještě přiostřila. Drahé cizí mouky a pšenice se k nám dovezly adomácí pšenice většinou podřadné jakosti zůstávají z velké části neprodány. Přirozeným následkem poptávkypo tvrdých pšenicích jest odstupňování pšenice podle jakosti, patrné i zkursovního listu pražské plodinové bursy, při čemž cenový rozdíl činí až 40Kč na 100 kg. Při dnešním vývoji lze předpokládati,že rozdíl cenový mezi pšenicí červenou a velkozrnou se ještě značně zvýší vneprospěch této, takže pšenice velkozrná i přes značnější výnos nebude jižrentabilní. Ze špatných pšenic nelze vyrobiti prvotřídní mouku a je vysvětlitelné,že česká mouka ztrácí odbyt, kdežto moukyamerické i uherské se prodávají v rozsahu nikdy nebývalém. Mouky vyrobené z druhotřídníchpšenic se používá nejvíce k výrobě chleba na úkor konsumu žita, jehož odbyt senalézá v krisi podobně jako v Německu, kde úplná stagnace na trhu žita vyvolala zvláštní vládní úpravu vývozníchpovolení. Bylo by jistě v zájmu zemědělství a mlynářského průmyslu, aby našipěstitelé této otázce věnovali zvýšenou pozornost a seli více pšenice červené,tvrdé a především českou červenou přesívku která senejlépe osvědčila. Nenastane-li v tomto ohledu u nás obrat, bude nám později velmitěžko vytlačovati cizí produkty, které se zde zatím zakořenily a přirozeně budemeúplně ve vleku cizí spekulace, která nám bude diktovati ceny ať Chicaga, neboLiverpoolu, s veškerým risikem pro násvyplývajícím. Ovšem jako stát v pšenici nesoběstačný odkázáni jsme na dovoz,ale je veliký rozdíl, jsme-li nuceni dovážeti polovinu spotřeby, nebo pouze jednučtvrtinu.<