Navrhujeme-li změnu tohoto složení, děláme to jen z toho důvodu, aby regulace na cenách mohli býti zúčastněni jak výrobci, tak i konsumenti a zprostředkovatelé. Návrh dojista odklidí mnohé nesrovnalosti a přispěje k tomu, že nebudou moci býti ceny tak často měněny, jak jsme toho byli svědky do poslední doby.

V rozpočtovém výboru bylo si také stěžováno na stlačování cen jak hovězího tak i vepřového dobytka a ukazováno na rozdíl mezi cenami masa a dobytka. Také v tomto případě nestáli vždy pánové, kteří k tomu byli povoláni, na svých místech. Jak je známo, dovezlo se k nám polského dobytka více než desetkráte tolik, než na kolik byl stanoven kontingent. Pánové, kdo byl v tom zásobovacím portefei zúčastněn, kdo byl zúčastněn v ministerstvu zemědělství? Byli to právě pánové z řad navrhovatelů, a pakliže dopustili, aby bylo k nám dováženo desetkráte více než povolený kontingent, pak dojista nemají dnes jejich příslušníci práva poukazovati na to, že právě pro tento ohromný dovoz jsou stlačovány ceny dobytka a že pro tento dovoz není zde odbytu. (Hlas: Ale zapomínáš, že ministerstvo obchodu to povoluje!) Tehdy to povolovalo ministerstvo zemědělství a ministerstvo zásobování, žádné ministerstvo obchodu; o tom se muže mluviti teprve v poslední chvíli. Bylo by také ještě velmi mnoho a nutně potřebí pátrati, kdo je vinen právě tím zdražováním masa a jakým způsobem k tomu zdražování dochází. Je tomu několik málo dnů, co dostavili se ke mně plzeňští řezníci a stěžovali si do jednání masné pokladny. Plzeňská masná pokladna, která přísluší určité bance, pohání k soudu celou řadu plzeňských řezníků jen proto, že neplatí určitý poplatek. Když koupí maso přímo od toho, kdo tam dobytek přivádí a poráží a nezaplatí určitou část poplatků té masné pokladně, honí jej masná pokladna k soudu a celá část má se odpovídati pro tento přečin u okresního soudu v Plzni.

Dále si stěžují, že musí odváděti nepřiměřený poplatek z masa a že bez ohledu na jakost toho masa musí nejméně z každého kusu dobytka, tedy z toho bravu, z té krávy, odváděti nejmenší poplatek z kusu 200 Kč. Bylo by třeba velmi mnoho pátrati, kde všude vězí příčina toho velikého rozdílu mezi cenou dobytka a cenou masa, abychom pak toho pravého vinníka mohli hnáti k odpovědnosti.

Tak vidíme, že na rozdílu v cenách masa a dobytka jsou vinni faktoři nám dosud neznámí, anebo jen málo známí, tedy jsou to hlavně banky, o nichž jsem se zmínil, vysoké poplatky a kdo ví ještě jací činitelé zde mohou padati na váhu. (Předsednictví převzal místopředseda Niessner.) Proto jsme přesvědčeni o tom, že nebudou to jen pevná zemědělská cla, jimiž se odstraní krise sociálně a hospodářsky nejslabších zemědělců, nýbrž že musíme hledati novou formu, jak bychom tyto hospodářsky a sociálně slabé zemědělce mohli podpořiti. Formu tu vidíme v prvé řadě v tom, když těmto hospodářsky slabým budou moci býti udělovány subvence z dotací státních a zemských: Dokud však bude zemědělská rada složena tak, že více než 90% delegátů budou příslušníky velikých a středních zemědělců, není ani pomyšlení na to, že za takového stavu věci dostalo by se sociálně a hospodářsky nejslabším zemědělcům vydatné subvence. Proto navrhneme, aby vládě bylo uloženo, aby v době nejkratší vypracovala návrh zákona o zemědělských radách a aby v tomto zákoně byl hlavní zřetel brán k tomu, aby byly vypracovány demokratické volební řády, aby každý zemědělec od 0,5 ha pozemků mohl buď sám, anebo prostřednictvím své organisace vykonávati volební výkon. Dodnes, jak je známo, zemědělské rady stojí na zastaralých volebních řádech, kde jenom hospodářské spolky a spolky takové, které se zabývaly zemědělstvím, měly možnost vysílati okresní delegáty do zemědělské rady tím způsobem, že v každém okresu, který delegát dosáhl nejvyššího počtu hlasů, byl tento delegát jmenován.

Pánové, volby konaly se posledně v r. 1911. Myslím, že jest již na čase, aby zde došlo k nějaké nápravě, a má-li býti zjednána náprava, nemůžeme žádati takové, aby se děla podle zastaralých volebních řádů z r. 1911, nýbrž každý uzná, že je potřebí, aby i zemědělská rada byla postavena jednou na demokratické zásady tak, aby ne majetek, ale rozum vládl a rozum také aby rozhodoval.

Uvedl jsem již, že navrhujeme, aby vypracovala vláda co nejdříve návrh, aby každý zemědělec od 0,5 ha pozemků mohl se zúčastniti volebního výkonu, t. j. mohl voliti, resp. sám býti volen. Tím bude odstraněno velmi mnoho nedostatků u našich malozemědělců, poněvadž lidé, kteří velmi rádi by intensivně hospodařili, nemají pro to prostředků a dostatek rozhledu.

Hlavní krisi sociálně a hospodářsky nejslabších zemědělců však zaviňuje nedostatek půdy, nedostatek zaměstnání. V době předválečné vyhledávalo tisíce zemědělců a domkářů vedlejší, chcete-li i hlavní zaměstnání jednak v cizině, v Německu a Vídni atd., jednak ve velkoměstech a průmyslových střediscích. Na jaře odjížděli za prací, aby se na podzim vraceli s úsporami, za něž pak opatřili potřebné pro rodinu, zaplatili daně, pachty, úvěr atd. atd. a tak za to, co přivezli z ciziny, mohli prodlévati v domově až do jara.

Po válce se poměry změnily a tisíce, ba desetitisíce pracovitých paží zahálejí, nemajíce na čem dělati, ač rády by dělaly, a není-li práce, to je všeobecně známo, není také chleba a z toho právě ta krise v zemědělství, ale v zemědělství tom nejmenším.

Revoluční Národní shromáždění mělo na mysli, že tento nedostatek, jímž trpí malozemědělci a kde musejí vyhledávati vedlejší zaměstnání, odčiní tím, když zabere velký pozemkový majetek a půdu přidělí těm, kdož jí mají nedostatek. Za tím účelem byl také zřízen státní pozemkový úřad. Avšak zanedlouho jsme se přesvědčili, že státní pozemkový úřad zaujímá k věci samé docela jiné stanovisko, nežli mělo Revoluční národní shromáždění. Státní pozemkový úřad hledal cestu, jak by co nejméně půdy mohl přiděliti sociálně a hospodářsky nejslabším zemědělcům. Proto rozdělil pozemkovou reformu na etapy. V první etapě projednával dlouhodobé pachty a určoval, kdo může nabýti k tomu nájmu práva vlastnického. Tedy tato první etapa vyžádala si doby více než jednoho roku. Když tato první etapa byla provedena, přikročil státní pozemkový úřad k etapě druhé, k t. zv. krátkodobým pachtům na základě §u 63 přídělového zákona. Etapa druhá, kdy již půda přidělovala se do nájmu podle politického klíče, rozvířila a rozrušila naši veřejnost, neboť na některých místech zůstaly krátkodobé pachty neobdělány, čehož využil státní pozemkový úřad a prohlásil ústy svého presidenta dr Viškovského, že nebude již prováděti pozemkovou reformu jednostranně, nýbrž že vytvoří v Československé republice asi 3.000 zbytkových statků. A skutečně od té doby jsme svědky toho, že všude tam, kde provádí se přídělové řízení, půda se aronduje pro zbytkové statky, a téměř u každého dvora 40 až 45% té nejbližší a nejschopnější půdy přiděluje se ke zbytkovému statku. Aby pro drobné uchazeče, zejména pak pro ty sociálně a hospodářky nejslabší zemědělce dostalo se co možná nejméně půdy, propouští státní pozemkový úřad vedle těchto zbytkových statků ze záboru více půdy, nežli jí přiděluje drobným uchazečům. Pro doklad sloužiž zde prohlášení pana dr Viškovského, presidenta státního pozemkového ústavu, citované v příloze >Lidového Deníku< č. 2 ze dne 3. ledna 1926, že z celkové výměry zabrané půdy zemědělské 1,229.688 ha bude majitelům velkostatků propuštěno ze záboru podle §u 11 zákona záběrového a podle §u 21 zákona přídělového podle dosavadní praxe asi 329.048 ha půdy. Drobným přídělcům dostalo se až dosud z celkového přídělu v Čechách a na Moravě asi 274.703 ha zemědělské půdy. Tedy ani ne zdaleka tolik, kolik velkostatkářům propuštěno ze záboru. Jestliže na jedné straně propouští se ze záboru 329.000 a na druhé straně drobným zemědělcům přiděluje se jen 274.000, vidíme, že páni navrhovatelé, kteří mají také rozhodující vliv ve státním pozemkovém úřadě, nemyslili to s těmi málo zemědělci tak upřímně, jak to podávají v návrzích a jak často v novinách a ve svých řečích tvrdí.

Stůjž zde za příklad: Kdyby těm. 600.000 zemědělcům do 2 ha půdy propuštěná půda ze záboru, těch 329.000 ha, bylo bývalo přiděleno průměrně jen po 0,5 ha, čímž by se byli všichni uspokojili, jak mohla býti zažehnána zemědělská krise, jak mohlo býti těmto malým zemědělcům odpomoženo od té bídy, kterou prožívají a jak snáze by se byli pohybovali teď, kdy jsou sešněrováni !

Ale když pomyslíme, že více než 30% těch sociálně nejslabších zemědělců bylo z přídělu půdy vyloučeno, opakuje se znovu ten fakt, že ani státní pozemkový úřad, ani ti, kteří vykonávali bezprostřední vliv, nesnažili se, aby malozemědělcům a domkářům, kteří ztratili práci, poněvadž nemají vedlejšího výdělku, dostalo se náhradou zabrané půdy. Půda se propustila ze záboru, jenom aby ti chudáci musili zůstati chudáky a nadále musili sloužiti jako otroci stavu zemědělskému ve velkých a středních rozlohách.

To je jedna z hlavních příčin dnešní zemědělské krise, která musí býti na každý způsob odstraněna. A protože za nynějšího režimu státního pozemkového úřadu nedala by se tato krise odstraniti, je nutno pracovati k tomu, aby se neprodleně provedla reorganisace státního pozemkového úřadu, a to tím způsobem, aby malozemědělci, domkáři, venkovští drobní živnostníci, zaměstnanci zemědělští a lesní, legionáři a váleční invalidé byli v tomto úřadě náležitě zastoupeni. Jakmile bude provedena reorganisace, budiž ihned přikročeno k revisi přídělu půdy a propuštěné půdy ze záboru, a půda, z níž byly utvořeny zbytkové statky v místech, kde nebyli uspokojeni drobní uchazeči, budiž určena k revisi. Tím můžeme ještě napraviti chyby, které státní pozemkový úřad zavinil. Tím také odstraníme zemědělskou krisi, která na náš malozemědělský stav tak těžce doléhá. Krise zemědělská vynikla též proto, že sociálně a hospodářsky slabým zemědělcům byla uložena dávka z majetku a přírůstku na majetku. Každý malozemědělec a domkář, u něhož berní správa vypočítala, že po válce má majetku za 10.000, byl povinen platiti dávku z majetku. Marnými byly všechny naše pokusy, marně jsme se snažili přesvědčiti vládu, že majetek tehdejších 10.000 Kč by nestačil někde ani na roční výživu a opatření rodiny. Zaslali jsme velice obsáhlé memorandum ministerské radě, ve kterém poukázali jsme na to, že zemědělcův majetek, který pozůstává ze 2 až 3 korců pole, z l nebo 2 kravek a nějakého kousku hospodářského nářadí a který berní správa oceňuje i s budovami od 10 do 50 tisíc Kč, je pouze výrobní prostředek, pomocí kterého se živí rodina zemědělcova a snížením tohoto prostředku že ohrožuje se existence malozemědělců. Pakli malozemědělci vzal se poslední haléř, neměl, zač byl koupil umělé hnojivo, neměl, co by investoval do svého hospodářství a čím by je zlepšil. Ale všechna tato naše upozorňování a všechny naše námahy dosíci nějakého úspěchu dlouho a dlouho ukazovaly se zbytečnými. Konečně přece docílili jsme toho, že bylo poskytnuto 50% slevy do vyšetřeného majetku do nejvyššího obnosu 50 tisíc Kč. Ale existence malozemědělcova tím zachráněna nebyla. Byli jsme nuceni zaplatiti dalších 50% a tím bylo nám znemožněno ukládati do půdy potřebný náklad, aby se stala rentabilní. Dnes tisíce malozemědělců a domkářů nemá, čím by zaplatili daně, a krise zemědělská dotýká se již jejich existence. Abychom tento stav zachránili, podáme návrh, aby vládě bylo uloženo, aby urychleným tempem pracovala na novele berní soustavy, V níž by povinnosti daňové odstupňovaly se ze skutečně dosažitelných příjmů, a kde by zvláštní zřetel brán byl k tomu, aby každému občanu v republice pro výživu a opatření rodiny, tedy i malozemědělci, domkáři a drobnému živnostníku, zajištěno bylo daně prosté existenční minimum.

Můžeme tedy ještě zachrániti malozemědělce, domkáře a stav maloživnostenský před úplnou krisí a zhroucením.

Jak jsem již uvedl, zaslali jsme 9. ledna 1923 ministerské radě obsáhlé memorandum, v němž mimo zproštění dávky, z majetku domáhali a dožadovali jsme se, aby malozemědělci a všichni ti kdož živí se na půdě, osvobozeni byli od daně z obratu zemědělských podniků, pokud jejich výměra, ať vlastní, či najaté půdy nepřevyšuje 3 ha. V případech většího rozsahu zemědělských podniků do 10 ha žádali jsme, aby prvé 3 ha byly zproštěny daně obratové. Protože sklizeň až do výměry 3 ha půdy spotřebuje se v domácnosti, tedy se neprodává, nemůže v tomto případě běžeti o daň z obratu, která se paušálně ukládá i těm nejchudším zemědělcům, kteří proto, že nemají dnes příjmů, daň platiti nemohou, čím se krise zemědělská jen stupňuje, a protože zákon o všeobecné dani z převodu statků koncem tohoto roku pozbývá účinnosti, navrhujeme, aby, bude-li se prováděti novelisace tohoto zákona ze dne 11. prosince 1919, čís. 658 Sb. z. a n., o všeobecné dani z převodu statků, byl § 4 uvedeného zákona doplněn dalším odstavcem, jichž je dnes 16. Žádáme tedy, aby byl doplněn odst. 17. v tomto znění: >Zemědělské podnikyosvobozují se od daně z obratu, pokud jich výměra ať vlastní, nebo najaté půdynepřevyšuje 3 ha. V případech většího rozsahu podniků zemědělských až včetnědo 10 ha zprošťují se daně z obratu první 3 ha<.

Letošním rokem končí také veškeré nájmy a pachty zemědělské půdy, ať již jsou prováděny obcemi, jednotlivci nebo jakýmkoli jiným způsobem. Doba je již pokročilá a proto z ohledu na zavádění pevných zemědělských cel a z obavy, že nastane ještě větší krise v zemědělství nežli je dnes, kde malozemědělcům a domkářům dojista půda, kterou mají najatu, bude se chtíti za každou cenu odebrati zvyšováním nájmu a ještě jakýmikoliv novými prostředky, navrhujeme, aby vláda nejdéle do 15. srpna t. r. vydala osnovu pachtýřského zákona, ve kterém by zajistila malozemědělcům a domkářům do výměry 5 ha nájemní přednost na pozemky, které mají v nájmu na dalších 10 let za přiměřené nájemné.

V Československé republice leží sta, ba tisíce hektarů půdy ladem. Je to půda zpustošená dolováním, půda, která až dosud nebylo zúrodněná, půda opuštěná a jinak ladem ležící. Tato ladem ležící půda mohla bv také velmi mnoho prospěti malozemědělcům a těm, kdož chtějí na půdě pracovati. Proto navrhujeme, aby vláda vypracovala osnovu zákona, jímž veškerá zpustošená a neplodná půda má býti přidělena těm, kdož se o půdu tu přihlásí a půdu tu chtějí a dovedou přivésti do plodnosti.

Teď máme ještě některé zákony, které dojista neprospívají, spíše škodí našim malozemědělcům, jsou zastaralé a je potřeba novelisovati je. Mezi tyto zákony v prvé řadě patří zákon o myslivosti, který neprospívá nikterak našemu zemědělství, jeho volební řád umožňuje několika jednotlivcům, aby zvolili honební výbor, který pak zadává honitbu tak, že sociálně a hospodářsky nejslabší zemědělci nemají z toho žádného prospěchu. Honitba velmi často se zadává z volné ruky, nebo honební výbor provozuje buď honitbu sám, nebo ji dává provozovati několika sousedům, kteří ve mnoha případech neplatí ani nájemného ani škodné. A tak malozemědělci a domkáři tím, že mají pozemky zpravidla v bezprostřední blízkosti lesů, anebo až na hranici katastru, trpí dvakráte, jednou proto, že nedostávají žádného nájemného z honitby, a po druhé, že nedostávají náhrady za škodu způsobenou zvěří.

Také to je důvodem, aby vláda vypracovala osnovu zákona o myslivosti, v níž by bylo pamatováno v prvé řadě na demokratický volební řád. Tím by se znemožnil dosavadní způsob zadávání myslivosti z volné ruky, a to zpravidla ke škodě sociálně a hospodářsky nejslabších zemědělců.

O nic lépe nežli zákon o myslivosti vyhovuje v nynější době zákon o rybolovu. Mnoho a velmi nákladných sporů bylo již vedeno o tom, komu patří právo rybolovu. Jsou případy, že bývalí majitelé velkých latifundií osvojovali si právo na rybolov i v těch řekách a potocích, které nepřetékaly jejich pozemky. Ba ještě dnes jsou případy, že koryta říční nemají žádné knihovní vložky, čímž sporný stav se jen zvětšuje.

V důsledcích toho, protože se zde opětně jedná o ty sociálně a hospodářsky nejslabší zemědělce, kteří nemají prostředků, aby se pouštěli do nejistých a nákladných sporů, bude nutno vyzvati vládu, aby vypracovala osnovu zákona o rybolovu a tím vyřešila dnešní neutěšený stav, za něhož právo rybolovu vykonávají někdejší držitelé velkostatků, ač koryta říční a potoky nacházejí se mezi zabranou a přidělenou půdou, která dostala se již do rukou jiných majitelů.

Právo rybolovu bude třeba tak upraviti, aby patřilo výhradně obcím, v jichž katastru vody se nacházejí nebo protékají, a obce pak by při pronajímání nebo propůjčování rvbářských lístků dávaly přednost majitelům či nájemcům pozemků, kteří jsou majiteli břehů, v jichž bezprostřední blízkosti vody se nalézají a jimž dělá se chytáním ryb škoda na jejich kulturách.

Slavný senáte! Svými vývody dojista dokázal jsem, že nejenže jsme pro ochranu výroby zemědělské, ale že se snažíme, aby sociálně a hospodářsky slabým zemědělcům byla poskytnuta podpora. Budeme i nadále hledati prostředky, jak pomáhati všude tam, kde je pomoci potřebí.

Naprosto ale nemůžeme souhlasiti s tím, aby na účet malozemědělců z mozolů a potu pracujících vrstev obohacovali se obilní spekulanti, vyděrači a ti, kdož od zemědělců obilí skoupili za snížené ceny, a proto strana československých socialistů pro okamžité zavedení pevných zemědělských cel hlasovati nebude. (Souhlas.)

Místopředseda Niessner: Jako další řečník má slovo pan sen. Sechtr.

Sen. Sechtr: Slavný senáte! Když tak poslouchám o tomto thematu různé řečníky, kteří s této tribuny mluví, skutečně mně to překvapuje, a zvláště od předešlého řečníka. Nemohl jsem si z jeho řeči vybrati, mluví-li proti nebo pro, poněvadž půl řeči jeho bylo proti clům a půl pro cla. Mám za to, že jsme od počátku našeho osvobození nedělali ani jednu předlohu, která by byla populární celému národu, resp. veškerému obyvatelstvu v tomto státě. My jako zemědělci jsme hlasovali pro všechny nepopulární otázky a měli jsme odvahu říci před svými stoupenci, že je to nutností a nezbytností státu. Socialistické vrstvy v tomto státě si mohou nejméně naříkati, poněvadž mají vyčerpaný celý svůj program. (Odpor. - Tak jest!) Ano, z jejich programu jim nezbylo nic jiného, než nadávky na druhé politické strany. Tyto ovšem vyčerpati nemůžeme, na to nemůžeme udělati zákon. (Veselost.)

Vážené shromáždění! Nemůžete přece říci. že by byla pro nás populární osmihodinová doba pracovní, kterou nemůžeme zavésti v zemědělství, poněvadž kdybychom my - a máme na to nárok - měli v zemědělství zaváděti osmihodinovou dobu pracovní, buďte ujištěni, že by nastala daleko větší krise, ale ne krise průmyslu a zemědělství, ale krise žaludku v tomto státě. Či myslíte, že by vám dával někdo na úvěr tak, jak to bylo ze začátku? Vážení, ten, kdo chce něco poskytnouti a dáti na úvěr, musí míti jistotu. A kdybychom chtěli míti jistotu v tomto smyslu, jistě bychom ji byli nedocílili. Jen zemědělec to jest, který se neptal a neptá, co za svou práci dostane, neptá se, jak bude jeho práce dlouho trvati, nýbrž pracuje tak dlouho, až onu práci, kterou má před sebou, udělá. (Sen. Bodnar [rusínsky]: A vy shrnete zisk!)

Vážené shromáždění! A dnes, když máte oceniti tuto práci drobného zemědělce, stavíte se proti tomu. (Odpor.) Ano, stavíte se proti nim. Buďte ujištěni, že náš zemědělec neselže, poněvadž neselhal nikdy. A kdyby se průmyslový dělník sebe více radil, jak zvýšiti svou úroveň, resp. svou mzdu, kdyby se radil tisíckráte na stávce, náš zemědělec to nebude dělat. (Tak jest!) Náš zemědělec tkví v hroudě, s níž srostl. Celou společnost lidskou živí, ale nedostává odměny a uznání té lidské společnosti, jak by mu náleželo. (Sen. Bodnar [rusín-sky]: Zemědělský dělník vás živí, ano!)

Vážení, otázka dělníka je opravdu široký pojem, a divím se vám, že se s tímto slovem neustále oháníte. Rád bych věděl, kde je hranice pojmu dělníka, kde začíná a kde přestává. Či myslíte, že už není dělníkem ten, který má svou vlastní dílnu buď jako živnostník, nebo jako zemědělec, a pracuje sám? To už není dělník ? Ano a proti tomuto dělníku se stavíte (Hlas: To není pravda!) a voláte do svých řad jen ty, kteří pracují hmotně a jsou vašimi straníky. Vážení, přesvědčím vás o tom. Mám zde dokument, že při nynější průmyslové krisi zmenšují na určitých místech a v určitých odvětvích počet dělnictva propouštěním. Mám v ruce dopis závodní rady, která je pánové vaše, ne toho kapitálu, proti kterému bojujete. Tato závodní rada vydala toto provolání: Podepsaná závodní rada tímto stvrzuje, že podle ujednání mezi ředitelstvím kamenouhelných dolů a závodní radou učinilo se usnesení, že společnost do konce března 1926 propustí 200 dělníků, a musí býti propuštěni ti dělníci, kteří mají půdu nebo nějakou živnost. (Výkřik: Zcela správně!) Vážené shromáždění! Zcela správně, ano, avšak u mne to docela jinak vypadá a jinak na to nazírám než vy. Na jedné straně prohlašujete, že takový zemědělec nemá možnosti se uživiti, a na druhé straně jej prvního vyháníte z toho závodu, neptajíce se, zdali se uživí nebo neuživí. (Odpor. - Hluk.)

Vážené shromáždění! Zároveň jsme také ustanovili... (Sen. Toužil: Nezlob se!) Já se nezlobím, měl bych k tomu nejméně příčiny, když ty se na mně směješ, abych se rozčiloval. Ale vy jste dali do zákona o podpoře v nezaměstnanosti ustanovení, že žádný zemědělec nemá na tuto podporu nároků, jestliže vlivem závodních rad je propuštěn jen proto, že vlastní půdu; tak je vámi odsouzen k umírání. Potom chcete ještě tvrditi, že jste zástupci sociálně nejslabších? Pánové, to je humbuk, který provádíte! (Sen. Hlávka: Vy nosíte vejce a máslo na trh) Vy také máte vejce, jenže já je šetřím a vy je prodáváte. (Veselost.)

Pan kolega Čipera zde poukazoval na pozemkovou reformu. Dotknu se tudíž pozemkové reformy také já. Byl bych býval tak loyální, že bych se byl nezmiňoval o této věci, ale poněvadž pan kolega Čipera zde ukazoval na zbytkové statky, musím z tohoto místa prohlásiti, že byl ředitelem prvního zbytkového statku. A vážené shromáždění, lze potom státi proti clům u zemědělců drobných, když na takový zbytkový velkostatek v ceně l mil. korun, který státem je přidělen určité partaji, půjčí se 6 milionů korun? Tito pánové nepotřebují, pak intensivně a opatrně hospodařiti jako my drobní zemědělci, kteří musíme vše zaplatiti ze své vlastní kapsy a ze svých vlastních mozolů. Snadno je dělati za cizí peníze ředitele neb hospodáře, ale hospodařiti na svém vlastním a na svoji vlastní odpovědnost je těžší. Bylo zde řečeno, že drobní zemědělci mají málo půdy. Já jsem vám dokázal, že i z toho mála půdy je drobný zemědělec vyhnán, má-li tolik odvahy, aby se přihlásil k Domovině nebo k republikánské straně - to vás dráždí právě takovým způsobem jako krocana červený šátek. (Hlas: Tak mu dejte tu půdu a neberte si ji sami!!) My jsme mu ji dávali, ale vy právě jste demonstrovali proti tomu, aby drobný zemědělec dostal půdu. Mám o tom důkazy na př. z Netolic. Kdo byl v Netolicích, ví, kdo stál na př. proti parcelaci. A mohl bych vám dokázat velikou spoustou číslic, jak jste jednali, poněvadž chodím do pozemkového úřadu a vím nejlépe, jak jednáte.

Na druhé straně vážný člověk žasne - a já bych se vám nedivil (obrácen ke komunistickým senátorům), ale divím se partaji, která je také státotvorná (obrácen k sociálně demokratickým senátorům) - a vy to nezapíráte - když se na jedné straně řekne, že musí býti osvobozen ten neb onen od daně, do 10 ha půdy že nebude platit vůbec žádné daně, ale na druhé straně se mu zase praví, že mu nebude ochrana zemědělské práce poskytnuta. Vážené shromáždění! Mám-li někdy nějakou žádost ke státu, aby něco ve prospěch těch, kteří mne na můj program volili, provedl, musím míti také tolik odvahy povoliti státu úhradu na to, oč jsem žádal, a jestli na jedné straně budu tvrdit, že je možno, aby lidé byli úplně osvobozeni od daně, nemohu na druhé straně žádati od státu, aby něco poskytoval, nebo doplácel na to, co jsem v hospodářství prodělal. (Sen. Sochor: To musíme škrtnout subvence!) Ano, je možno je škrtnout, ale také sledovati, co dostáváte od té vaší moskevské církve. (Sen. Sochor: To nejde z vaší kapsy!) Tak se přiznáváš, že bereš. (Sen. Sochor: Jen kdyby posílali!)

Mám za svou povinnost ukázati vám na jednu věc, kterou opravdu by bylo záhodno, abyste uznávali. Když ze začátku tento stát neměl skutečně prostředků k životu, bylo to první zemědělství, které poskytlo nejenom práci, ale i výživu tomuto státu. (Odpor komunistických senátorů.) ... a bylo to první zemědělství, které prosperitu tohoto státu také zařídilo. Lacinou mouku jste měli na útraty nás zemědělců a živnostníků, my jsme jako živnostníci připláceli korunu má jednotlivého učně nebo dělníka, ať jsme ho živili nebo neživili a připláceli jsme to prostřednictvím nemocenských pokladen. (Hluk. - Výkřiky.) Mně nevymluvíte něco, co jsem zakusil. (Sen. Hlávka: Vy jste dávali vajíčka prasatům!) S těmi vajíčky už to nenapravíš, dej si je udělat na tvrdo! My jsme se naplatili spoustu peněz v tomto ohledu a neprotestovali jsme proti tomu, nic jsme neříkali a snášeli jsme to z těch důvodů, poněvadž jsme počítali, že přece jen přijde k tomu, až bude náš stát sanován, že bude uznáno zemědělství, které tuto těžkou krisi celého státu neslo na svých bedrech. Ale vy, když jste si svůj program vyplnili, odpíráte teď, co našemu zemědělství po právu a spravedlnosti patří, zabezpečení rentability jeho práce a jeho existence. Oháníte se pořád tím heslem: To jsou ti velcí, ale co kdyby vám ti malí, kteří

vám dodávají tu husu, která vám tak chutná a ta vajíčka, na která pořád pan kolega myslí, přestali dávat, to byste byli špatně na tom.