Ale existuje ještě jedna fialka, která kvete skrytě, ještě jedna německá občanská strana, která se zastává ochranných cel: německá strana živnostenská. Německá strana živnostenská, která se zastává ochranných cel, ačkoli agrárníci mezi důvody, kterými chtějí doporučovati politiku ochranných cel, uvádějí také vždy to, že se naše zemědělství snaží vymýtiti meziobchod, takže celá tato akce, kterou chtějí zabrániti tomu, aby cla plně a zcela účinkovala, alespoň podle líčení agrárníků namířena je jakožto akce proti tomu voličstvu, ze kterého pochází živnostenská strana. Myslím, _ že pohnutka pro živnostenskou stranu nejspíše je v tom, že nechce pozbýti svého postavení vůči agrárníkům, že chce dále zůstati strávníkem agrárníků, poněvadž by z politického jeviště zmizela v tom okamžiku, kdyby nebyla více přibírána ke společné parlamentní akci a parlamentní činnosti agrárníků. A všechny tyto německé občanské strany, které vedou tak vášnivý boj proti všemu bezpráví, jež se v tomto státě děje Němcům, všechny zjednávají povolení cel vládě Němcům nepřátelské za její činnost, potlačující menšiny, asi půl miliardy nových příjmů pro vojsko a pro všechny možné věci, takže my musíme pochybovati o pravosti vašeho národního stanoviska.
Chci ke konci shrnouti ještě stanovisko naší strany k otázce celní. Agrárníci žijí ve své agitaci z tvrzení, abych se vyhnul neparlamentnímu výrazu >na ctiutrhání<, že socialismus je nepřítelem sedláků. To není pravda. To není pravda ani podle našeho programů, ani podle našeho jednání. Majetek malého sedláka, jenž z cel nemá nejmenší výhody, nýbrž jen škodu, není po našem názoru žádným vlastnictvím pro vykořisťování. Malý sedlák, který společně se svojí rodinou pracuje na udržení svého živobytí, není pro naše socialistické stanovisko žádným vykořisťovatelem a jeho soukromé vlastnictví není žádným vlastnictvím pro vykořisťování, nýbrž pracovním vlastnictvím. Ovšem rozšiřuje se program strany, která přetvořuje svět, během desetiletí svým rozvojem. Ale potřebujete se podívati jen na závazné programy socialistických stran a naleznete dnes všude souhlasně názor, že není úkolem socialismu vyvlastniti malorolnické vlastnictví, nýbrž napomáhati účelům socialismu, tím že malorolnické vlastnictví přičleněno bude k velké socialistické organisační myšlence, která si staví za cíl plánovitost práce, zaopatření lidstva nejnutnějšími potřebami. Malorolník je proletářem, a jest úkolem velkoagrárníka, způsobiti, aby sloužil jeho zájmům, buditi v něm protisociální pudy, které však budou překonány během vývoje, během času. Neboť socialistický agrární program nechce přece, aby pracující malorolník neobdržel cenu za výtěžek své práce, nechce jen, aby ji obdržel na útraty konsumenta, nýbrž na útraty lichvářského meziobchodu, na útraty oněch činitelů, jichž potírání jest úlohou socialismu, potírání, k jehož spolupráci jsme vás dosud vždy marně zvali. Socialistický program je především programem zvýšení výroby, racionalisace, rozumné produkce, zlevnění zboží, zlepšení cen, tím, že se zkrátí cesta mezi výrobcem a spotřebitelem. Ale strany, které se dnes vyslovují pro ochranná cla, jsou vždy při tom, když jde o boj proti oné hospodářské organisační formě družstevnictví, která má tuto úlohu. Zjednáním styků mezi zemědělskými výrobními družstvy a městskými konsumními družstvy zaručí se zemědělství mnohem více, pokud jde o zvýšení cen jeho výrobků a zlepšení situace zemědělství, nežli všemi těmi pokusy, jež podnikáte se stanoviska celní politiky. Chceme, aby produktivní síly, jež dřímají ve společnosti, přivedeny byly k úplnému rozvoji. Chceme, aby odstraněny byly příčiny rozkladu národního hospodářství a evropského, ba můžeme říci, planetárního hospodářství. Rozdíl, ba rozpor mezi proletářskou a měšťáckou agrární politikou spočívá v tom, že měšťácká agrární politika chce zvýšení cen agrárních výrobků pro dělníky, zaměstnance a úředníky. Směřuje k poškození městského lidu, vyvolává celní politikou boj mezi městským a venkovským obyvatelstvem. Socialistická agrární politika naproti tomu chce zvýšení produktivity práce, především větší sklizeň při stejné práci a tímto způsobem také zvýšení produkce, zlepšení hospodářské situace také ve vrstvách zemědělského obyvatelstva, lepší zásobení měst potravinami, větší kupní sílu venkovského obyvatelstva pro průmyslové výrobky, sjednocení malorolníků a dělníků jakožto třídy pracujících lidí ve městě a na venkově v boji proti všemu tomu, co ztěžuje živobytí.
Zpráva výborová, kterou jsme včera obdrželi, používá všech sefismat, která již mnohokráte byla opětována. Přinášíte v důvodové zprávě návrhu celou statistiku, číslice o poklesu cen agrárních výrobků, srovnávajíc je s cenami v letech, ve kterých ceny byly nejvyšší. Ale chcete-li říci pravdu o tom, pak musíte poříditi srovnání nejen s cenami, kdy byly nejvyšší, nýbrž s cenami, kdy byly nejnižší, abyste zvýšili průkazní sílu toho, co tvrdíte.
V otázce potírání průmyslových cel, v otázce usnadnění živobytí veškerého selského obyvatelstva naleznete nás na své straně, povedete-li tento boj vážně. Ale nevedete ho vážně, všude, ve všech státech, ve kterých se projevuje politika ochranných cel, máme úzké pouto mezi velkoagrárníky a velkoprůmyslníky. Jedni povolují cla, poněvadž očekávají, že jim povoleny budou vlastní celní požadavky. Proto jeví se býti na základě veškeré praxe a zkušenosti tvrzení, že chcete usnadniti živobytí agrárního obyvatelstva potíráním průmyslových cel, na základě praxe býti nepravdou. To, co jste řekli o >soběstačnosti<, o autarkii ve státě, jsem již uvedl, ale pánové, tato vaše snaha padá se všemi podobnými snahami v tomto státě. Včera přišla v poslanecké sněmovně již předložila o zvýšení cukerních cen, cen líhu, jízdného a všechny tyto věci dohromady s celní politikou jsou s to, aby ztížily a zhoršily živobytí pracujících vrstev způsobem mimořádným. Jednotlivci z vás mají již zlé svědomí a doufají, že kompromisem o koeficientu věc nebude tak hrozná. Uvidíme již, co z toho vzejde. Ale za všech okolností vychází z toho požadavek ochranného cla a mohu vám na konec jen říci: ať vyjednávání mezi dr Hodáčem a Dvořáčkem vypadne jakkoli, my němečtí sociální demokraté hájíce a zastupujíce zájmy pracujících tříd nebudeme jen protestovati proti politice celní ochrany, která dovede přispěti ku zvětšení sociální bídy, nýbrž protestujeme také co nejrozhodněji proti každému pokusu, rozhodnutí o této pochybné záležitosti cel, přeložiti z jasného světla parlamentárního projednávání do pološera vládního nařízení.
Budeme hlasovati proti návrhu Donátovu a budeme s největší vášní bojovati proti tomu, co vy tím zamýšlíte a co to znamená pro pracující obyvatelstvo. (Potlesk.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Podoba.
Sen. Podoba: Slávny senát! Ku predlohe vládneho návrhu o pevných hospodárskych clách držím za povinnosť prehovoriť. Pojednávame o návrhu pevných hospodárskych ciel. Společne usnesené bolo, aby vláda podala návrh tohoto zákona, čím by boly záujmy roľnictva a poľnohospodárstva chránené. Čo sa nasej strany týka, usiľujeme sa, aby sme všetkou silou podporovali snahy na polepšenie stavu roľnického ľudu. Máme k tomu príčinu hlavne my zástupcovia slovenského roľnictva.
Bolo už v včerajšom aj dnešnom zasedaní dostatočne pojednané o schválení tejto osnovy, ale aj boly povedané reči proti tejto osnove. Všetka tlač uznáva dnešnú hospodársku depresiu a potrebu priemyslu a uznávajú to aj strany hlasujúce pre osnovu colnej ochrany zemedelskej výroby.
Že kriza priemyslu je nielen u nás, ale i v celej Europe, je celkom zreteľné. Večerník >Práva Lidu< zo dňa 17. t. m. sám píše o tom a plače, že robotník nemôže platiť ani malých prispevkov, že ztenčuje sa počet odberateľov listu, že obmedzujú sa robotnické zábavy a slavnosti preto, že niet na ne peňazí. Vo svojej předpojatosti ľutujú oni, že sa nemôžu zabávať a pravia, že situacia pre ich životné potreby bola im v roku 1923 ďa-leko výhodnejšia. Nezväčšujeme svoje hospodárske položenie a vidí to každý, kto to videť chce, že ceny potravin rastlinných vo veľkom klesly od loňského roku o 28% a živočišné výrobky o 7% a viace a predsa nemá to žiadneho vlivu na ceny v drobnom odpredaji.
Konzument lacnoty nepocítil, ale vaše socialistické spolky konzumné maly výhodnú pozíciu jako aj zahraničný veľkokapitalistický obchodník. Ponosujete sa na nezamestnanosť v priemysle pri tom aj na dlhú ôsmihodinovú pracovnú dobu. Čo k tomu má hovoriť ten malý hospodár, pre ktorého, ako hovoríte, že zemedelské clá nemajú významu, ten iste má dosť roboty a pri zemedelskej výrobe keď dalo by sa jej náležitej ochrany voči cudzím štátom, vyživilo by sa ešte moc dnešných nezamestnancov. Tá vaša krisa priemyslová povstala z toho, že vaše priemyslové výrobky musí spotrebiteľ platiť za ceny priamo apatikárské. Vy priznávate, že r. 1923 žili ste lacno a dnešná situácia u producenta zemedelských výrobkov je tá samá, ale vyrába na tom, čo sa nám nedostáva, zahraničný veľkoobchod.
Pre zamedzenie tohoto neoprávneného zisku, pre zamestnanie vašich 9000 robotníkov mlynárskych, ktorí stoja bez práce, pre lepší odbyt našich priemyslových výrobkov tu doma zaistenie hospodárskej výroby, ktorá si sama ceny vo voľnom obchode upraví, domáhame sa colnej ochrany a pokladáme za to, keď štáty výslovne priemyslové, ako Nemecko, bude mať od 15. augusta clo na pšenicu 60 K a na raž 56 korun, že 6násobenie rakúskych ciel je primerane odpovedajúce. Aj v Itálii následkom dovozu a veľkou poptávkou na americkom trhu po obilí javí sa vzostup ceny chleba až o 35 centisimu. Zavedením colnej ochrany je zaručená spokojnosť v štáte a dá sa roľníkovi aj našemu to, čo inde už majú. Lebo roľníctvo tvori 67% obyvateľstva celého štátu, tento istý pomer je i medzi obyvateľstvom Slovenska a táto vrstva je veľmi zaťažená rôznymi daňami a inými ťarchami.
Ako odpomôcť roľníctvu? Dajme mu lacný úver. Pôžičky pri vysokých úrokoch ubíjajú roľníka a ohrožujú jeho existenciu.
Nech sa vláda postará, aby produkcia poľnohospodárska bola jak možno v najväčšej miere pozdvihnutá, čo by sa obsiahlo racionálnym obrábaním pôdy.
Uvedené veci by čiastočne pomohly roľnictvu, ale úplnú ochranu dorábateľa by ešte neposkytly, poneváč v páde najlepšej hospodárskej produkcie nevie odpredať svoju výrobu za takú cenu. ktorou by bola honorovaná jeho únavná a ťažká práca. Jeho práca mu ešte v menšej miere zaistí živobytie, keď jednostranne hospodári a nevie vyvinúť svoje produkty v úplnom rozsahu.
Takúto ochranu si žiada a potrebuje aj obyvaťeľstvo Podkarpatskej Rusi. Tamojší ľud roľnícky je snáď najchudobnejší z obyvatelstva republiky.
Polepšením roľníckeho stavu by bolo pomožené aj vrstve remeslníckej, robotníckej a nádeníckej, poneváč by obsiahli od zemedelci stálu prácu a istý výrobok. (Tak jest!)
Slávny senát! Blahobyt štátu nezávisí od prírodného bohatstva, ani od nashromaždeného kapitálu, ale od práceschopnosti, usiľovnosti, sporivosti, obratnosti a vzdelanosti obyvateľstva. Tá najlepšia úrodná pôda ešte neznamená bohatstvo, ku tejto sú potrebné statočné roľnícke ruky, také, ako má roľník, pracujúci od východu slnka až do tmavej noci. Potrebná je ďaľej láska k pôde, z ktorej chce roľník dostať hojnú úrodu a odmenu za svoju krvopotnú prácu.
Práca roľníka podobá sa práci včiel. Keď ich náležite zazimujeme, v nedostatku podporíme, po čas pastvy sa nám náležité odmenia. Podporme roľníka, odmení sa nám ten silný roj, ktorý tvorí nadpolovičnú väčšinu nášho obyvateľstva, tým, že povznesením jeho hmotného položenia zaistí budúcnosť všeobyvateľstva.
Počas hroznej vojny bol roľník najviac vyčerpávaný. Často sa stalo, že po rekvirácii nemal otec ani toľko chleba, aby mohol nasytiť svoju rodinu. Vtedy sa ho nikto nepýtal, či mu chutí chlieb z čiernej múky a či mu na 18 hodín pracovnú dobu stačí toľko chleba, ako fabrickému robotníkovi, pracujúcemu 8mihodinnou pracovnú dobu. Doba válečná nemala porozumenia pre hospodársku výrobu, tým menej má doba terajšia.
My Slováci nemáme takého priemyslu, ako vy, šťastnejší bratia českí a moravskí. My si vieme oceniť význam priemyslu a nezávidíme priemyselníkom, že oni požívajú tej najväčšej ochrany, ale táto sa nesmie vztahovať výhradne na nich v tom smysle, že priemyselné články - u nás vyrobené - predávajú sa v cudzozemsku lacnejšie, ako doma a tak dopláca na ne roľník ako najväčší poplatník.
Z číslic zahraničného obchodu vieme, aké miliardy vyvezieme do cudziny v zemedelských plodinách a stát ako skrachovaný hospodár prizerá na to, ako gazduje na jeho dvore Poliak, Maďar a iní. Predlžovanie tohoto štátneho hospodárenia ubíja celý štátny organismus. Je čas, abysme prišli k rozumu a dali aj hospodárskej výrobe takú ochranu, akú dal každý súsedný stát nevynímajúc z nich ani čisto priemyselné Nemecko a Belgiu. Dajte roľníkovi možnosť, aby zvýšenou produkciou zachránil svoje miliardy doma.
Vy páni, zástupcovia tých politických strán, ktoré maly hlavný vliv na deficit statného obilného ústavu v dobe svojho slávneho panovania, viete, aké strašné miliardy doplácame na tuto bývalú ustanovizeň? Myslíte, že cudzozemská múka je lepšia, keď je na vreci plomba a páchne kapitalistickou špekuláciou? Vám je to všetko jedno, keď naše železnice vozia cudzozemskú múku sem zadarmo.
Gazdujme kým nie je pozde. Z piatych miliardov zaplatených za hospodárske články zaistíte našemu robotníkovi prácu, nekrmte ho podporami v nezamestnanosti. Podrobte dani z obratu nielen tunajší výrobok, ale i zahraničný. Takto obsiahneme pekné obnosy z ciel. Dovozné by tiež prinieslo značné peniaze. Nadobúdajme peňazí týmito cestami a nie exekuciou pre ne zaplatenú korunu. Pridá sa aj to, že 10halierovú pažiadavku vyhľadávajú berné úrady desať dopismi. Papier na platebné rozkazy stojí viac ako požadovaný obnos. Odstupme od byrokratizmu a gazdujme moderne.
My slovenskí zástupcovia Slovenskej ľudovej strany trváme jednohlasné na týchto požiadavkách: zavedeme trvalej colnej ochrany hospodárskej výroby. 2. Obmedzenie dovozu dobytka zo zahraničia. 3. Zmenu zákona o dávke z prírastku na majetku a vybavenie rekurzu oproti dávke z majetku. 4. Zavedenie daňových knížiek a prevedenie revízie dosiaľ nesprávne vyrúbených daní z jednoho jutra pôdy pre daň z príjmu. 5. Sniženie daňových tiarch. 6. Odstránenie ministerstva zásobovania, jako ministerstva dnes zbytočného, lebo funkciu tuto prevzalo konzorcium maďarských a polských špekulantov. Tým končím. (Potlesk u senátorů strany ludové.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo uděluji panu sen. Čiperovi.
Sen. Čipera: Slavný senáte! V důvodové zprávě návrhu sen. Donáta a spol. se uvádí, že stav celní ochrany, jak uvedeno ve článku II. vládního nařízení ze 4. června 1925, čís. 111 Sb. z. a n., nevyhovuje dnešním hospodářským potřebám a je jednou z podstatných příčin současné těžké zemědělské krise. A dále, že rozumné vyřešení zemědělských cel zachrání naše zemědělství před dosavadními valutovými ztrátami a neohrozí zájmy konsumentů. Rozumné vyřešení zemědělských cel pokládali jsme my také jako nezbytnost a proto již v národohospodářském výboru navrhl jsem z. důvodu, ze nemůžeme hlasovati pro 1. bod návrhu sen. Donáta a spol., aby bylo hlasováno o každém bodě odděleně, poněvadž jsme se domnívali, že tímto druhým bodem najdeme cestu, po níž bychom skutečně rozumným vyřešením mohli dojíti tam, kde bychom zjednali nápravu na všech stranách. Že by se okamžitým zavedením zemědělských cel neohrozily zájmy konsumentské, tomu může věřiti jen ten, kdo si nedovede představiti, proč právě takovým tlakem a v tomto okamžiku dovolávají se navrhovatelé, aby zákon, resp. nařízení, vešlo co možná nejdříve v platnost, tedy, aby zemědělská cla byla zavedena co možná nejdříve. Pánové navrhovatelé jsou si toho vědomi, že teď je právě ta nejvhodnější doba, kdy by zavedení pevných zemědělských cel nejvíce zapůsobilo, neboť vedle všeobecných spotřebitelů, ať již jsou to průmysloví dělníci, gážisté, neb kdokoliv jiný, kdo dnes musí potřebu kupovati, přichází na řadu také velká část zemědělců a domkářů, kteří okruh spotřebitelů rozšiřují do nemalé míry. Pochybuji, že by návrh sen. Donáta a spol. byl tím všelékem, jímž by bylo zabráněno zemědělské krisi, že by zemědělství bylo zachráněno před ztrátou a že zájmy konsumentů by nebyly ohroženy. Kdyby pevná zemědělská cla zavedena byla v této době, kdy obilí nalézá se v rukou několika málo obilních spekulantů, byla by tím znemožněna konkurence, poněvadž zemědělci a zemědělská výroba vůbec již nemá ve svých rukou obilí. Tedy pouze několik málo spekulantů a těch, kteří obilí od zemědělské výroby lacino skoupili, by bylo zbaveno konkurence, což by vyvolalo zdražení mouky, chleba, obilí a mlýnských výrobků nejméně o obnos, rovnající se výši těchto zemědělských cel.
Kdyby se navrhovatelům nejednalo o zvýšení obilních cen, dojista nemělo by smyslu, aby činili takový tlak, aby návrh byl tak ukvapeně projednáván. Ale konjunktura je bezohledná a proto pánové sen. Donát a spol. nahlížejí, že, chtějí-li uvésti tato obilní cla co nejdříve v chod, nesmí se ohlížeti ani napravo ani nalevo a svůj návrh na okamžité zavedení pevných zemědělských cel chtějí prosaditi v době, jak jsem již uvedl, co nejkratší, jsouce si toho vědomi, že každý den, který uplyne bez těchto cel, znamená pro obilní spekulanty ztráty několika milionů korun. Jenom těchto několik týdnů před novou sklizní jsou spotřebitelské kruhy, o nichž jsem se již zmiňoval, nejrozšířenější, a podotýkám znovu, že vedle širokých vrstev pracujícího městského průmyslového lidu, úřednictva, gážistů a pensistů přichází v úvahu také statisíce, ba miliony malozemědělců a domkářů, kteří jsou již dnes nuceni kupovati chleba, mouku a jiné mlýnské výrobky, a tím tedy rozšiřují a zveličují okruh spotřebitelů. Na důkaz toho, že malorolníci a domkáři rozšiřují dnes okruh spotřebitelů, poslouží nám statistika o složení našeho stavu zemědělského.
Pan kolega sen. Kroiher sice v rozpočtové debatě ve výboru prohlásil, že není stav držitelů půdy takový, jako jsem uváděl, totiž, že těch, kdo jsou držiteli půdy do 2 ha, není v Československé republice l milion, a že moje statistika, jsou-li všechny statistiky gumové, je nejgumovatější. Opakuji znovu, že podle statistiky, kterou já jsem nedělal, kterou vypracoval státní pozemkový úřad - a je to statistika z roku 1925, tedy nejnovější, jak se pánové mohou přesvědčiti, poněvadž ji každý dojista má - v číslicích a diagramech, sestavených státním pozemkovým úřadem, ukazuje se, že v Čechách, na Moravě a ve Slezsku je držitelů půdy 1,483.042 (Sen. Thoř: To je i s babičkami a dětmi!) Prosím, pouze držitelů půdy, babičky a dědečkové vždy půdu nedrží, ti na ní snad sedí a jedí a překáží, ale nedrží ji. Z těchto 667.526, tedy bezmála polovinu ze všech tvoří ti, kdož vlastní od nejmenší výměry do půl hektaru půdy a mají v držení celkem 102.232 ha půdy. Těch, kdož vlastní od 0,5 ha do l ha půdy je v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 201.389 a vlastní celkem 144.399 ha půdy. (Sen. Kroiher: A což ti, kdož mají hrnečky za okny?) Tech, kdož vlastní od l do 2 ha je 180.542 držitelů a vlastní celkem 256.684 ha půdy. Tedy 1,049.452 malozemědělců, kteří vlastní 503.209 ha půdy v historických zemích, musí dnes kupovat mouku, chleba a jiné výrobky zemědělské poněvadž nevlastní více než 2 ha půdy, čili 7 strychů. O tom je každý přesvědčen, zejména pánové z republikánské strany, že zemědělci, kteří nemají více než 7 ha půdy, na níž provádějí střídavé hospodářství, dnes musí kupovati jak chleba, tak mouku.
Kdybychom hodně střízlivě počítali, tedy rodina takového držitele půdy má nejméně 4 členy - a i kdyby jen tři členy, přece s držitelem půdy jsou to 4 osoby - a to znamená, že při spotřebě venkovského zemědělského člověka na den 0,25 kg mouky spotřebujeme v takových venkovských rodinách dnes nejméně každý den l mil. kg mouky. A kdyby byla zdražena jen o to, jak páni navrhovatelé se domáhají, tedy o 90 hal. na l kg, znamená to, že zemědělci, tedy ti, kteří také zpracovávají půdu a o nichž se zde pánové několikráte zmínili, musili by spekulantům obilním a těm, kteří od nich obilí koupili, platiti jen na mouce 1 mil. Kč každý den. Když pak připustíme, že musí kupovati také chléb, a kdyby 2 kg bochníčky chleba nebyly o nic více zdraženy, nežli mouka, dělá to druhý milion korun československých, a když připustíme zvýšení cen ostatních mlýnských výrobků a pravidelně také otrub v nich obsažených, přichází na řadu třetí milion. Pánové velmi dobře vědí, proč přicházejí v tento čas se svými urychlenými návrhy na zavedení pevných zemědělských cel; poněvadž samostatní malí zemědělci musili by připláceti velkým denně 3 milióny Kč. Když počítáme ostatní spotřebitele, činí to nejméně jednou tolik a ukazuje se cifra, že tímto způsobem získali by deset milionů, a to dojista za to stojí, aby všemi možnými prostředky domáhali se přijetí toho návrhu nejurychlenějším tempem, poněvadž 10 milionů znamená mnoho, když se ztrácejí prodlením.
Tím jsem se zmínil jen o roztřídění půdy těch nejmenších v našich historických zemích, totiž v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ale máme také malé zemědělce na Slovensku a Podkarpatské Rusi, což zde nepadalo dosud v úvahu. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi je držitelů půdy od nejmenší výměry až do jednoho katastrálního jitra 112.894 a těch, kdo vlastní od jednoho do pěti katastrálních jiter půdy 168.879. Také těchto 281.773 malozemědělců na Slovensku a Podkarpatské Rusi již dnes musí kupovati obilí. Těch, kdo vlastní 5 až 10 katastrálních jiter půdy je, 115.912, kteří stejně dnes sice nekupují, ale nemají co prodávati. Také v historických zemích je majitelů, kteří vlastní od 2 do 5 hektarů půdy, kterým tedy neříkáme, že kupují, ale kteří nemají co prodati, 103.497 a od 5 do 10 hektarů, kteří také nekupují, je zde také asi 176.826. Tedy z toho je viděti, že máme zde opět 400.000 malozemědělců, kteří nemohou jíti na trh, poněvadž nemají s čím. (Sen. Sechtr: Poněvadž krávy mají slintavku!) Poněvadž krávy mají slintavku a na půdě haraší prázdnota, proto nemohou jeti na trh.
Z toho vidíme, že opravdu zemědělská cla prospěla by v tomto okamžiku několika málo jednotlivcům, a to lidem, kteří spekulovali s obilím, pro které dojista nejen malozemědělci, ale také střední rolníci nemohou připustiti, aby byla zavedena pevná zemědělská cla v době, kdy vydělávali spekulací lidé, kteří dovedli včas obilí skoupiti.
Tedy prosím, to je, pane kolego Kroihere, ta statistika gumová, která nepochází ode mně, kterou jsem nedělal, a slova, která jste pronesl v rozpočtovém výboru, že s takovou statistikou nejgumovatější si může každý dělati co chce, a že vy s ním také děláte, co chcete, doporučuji, abyste adresoval státnímu pozemkovému úřadu, a dělá-li takové gumové statistiky, aby je opravil a předložil veřejnosti něco, čemu opravdu bychom mohli věřiti. Prohlašuji znovu otevřeně, že okamžitým zavedením pevných zemědělských cel, podle návrhu sen. Donáta a spol. by se sociálně hospodářsky slabým zemědělcům neprospělo, naopak krise u malozemědělců, kterou na sebe vztahují také střední a velcí rolníci, ač tomu tak není, tato krise u malozemědělců by se ještě vystupňovala a malozemědělci a domkáři velmi těžce by sháněli úhradu na zvýšenou cenu mouky a chleba.
Podáme proto pozměňovací návrh a myslíme tím to moudré stanovisko, o něž se opíral kolega Donát ve své důvodové zprávě, aby vláda vydala osnovu zákona oné části celního sazebníku, o němž pojednává odst. 1. vládního nařízení ze dne 4. června 1925, čís. 111 Sb. z. a n., a rozšířila sazebník na některé důležité druhy výrobků průmyslových, o které se zvláště jedná ministerstvu zahraničí a které stejně nutně jako výrobky zemědělské potřebují změny celní ochrany, neboť z úst bývalého pana ministra inž. Dvořáčka slyšeli jsme v rozpočtovém výboru, že některé části celní ochrany průmyslových výrobků nejsou udržitelny, a protože také s tohoto místa bylo poukázáno na rozdíl koeficientů, proto dojista návrh náš je tím odůvodněnější, pakliže žádáme, aby současně byla řešena nejen zemědělská cla, ale také cla průmyslová.
Tedy domáháme se v tomto pozměňovacím návrhu toho, aby část celního sazebníku byla upravena cestou urychlenou, aby již po nové sklizni tento zákon nabyl účinnosti.
Jsme si vědomi, že ani zavedením pevných cel zemědělských neodstraní se dosavadní nepoměr mezi výrobou a spotřebou a že bude třeba hledat vinníka, o němž se zde již velmi skrytě zmínila valná část řečníků, který zaviňuje, že výroba zemědělská, jakmile objeví se ve větším množství na trhu, doznává velikého stlačení, a v dobách kdy malí a střední rolníci jsou vyprodáni, zvyšují se ceny, jak již také dnes lze pozorovati. Aby bylo vládě zkrátka možno to, co se vytýká v resoluci navržené rozpočtovým a národohospodářským výborem, aby po zavedení pevných cel zemědělských užila všech prostředků zákonných, aby zabráněno bylo zdražení poživatin všeho druhu a přísně zakročila proti obchodním a bursovním spekulacím, které by měly za účel využíti snad pevných hospodářských cel k získávání nadměrných zisků, na úkor konsumentů, podáváme návrh, aby vláda vypracovala novelu zákona o plodinových bursách v republice Československé a do tohoto zákona pojala ustanovení, že vedení plodinových burs musí býti složeno tak, aby vedle zástupců vlády byla v něm zastoupena stejným počtem jak výroba zemědělcova, tak také obchod a spotřebitelé. Tímto zákonem o plodinových bursách, které jsou v Československé republice jediným regulátorem cen zemědělských a mlýnských výrobků, chceme umožnit, aby při tomto stanovení cen v plodinových bursách spolupůsobili a spolurozhodovali nejen obchodníci a velkodruž-stva, nýbrž i výrobci a konsumenti. Jak dnes toto vedení plodinové bursy je složeno, o tom čl. 19. stanov plodinové bursy praví, že rada pražské plodinové bursy sestává ze 36 členů, kteří mají titul bursovních radů. Úřad bursovního rady je sice úřadem čestným, ale když pak čteme další článek 20., vidíme, že ta bursovní rada je tak složena, že dozajista nebude chrániti nikdy výrobu zemědělcovu a také ne konsumenta. Bursovní rada podle čl. 20. složena je takto: 12 členů jmenují příslušná ministerstva, ostatních 24 členů, tedy dvoutřetinová většina, musí býti povoláno volbou tím způsobem, že musí býti zvoleno 9 obchodníků plodinami, 3 zástupcové hospodářských družstev, 5 zástupců mlýnského průmyslu, 2 zástupcové obchodu moukou a po jednom zástupci pivovarnictví, sladovnictví, olejnictví, pekařství a konečně jeden zástupce ostatních druhů povolání burse přináležejících. Pakli vidíme, že dvoutřetinová většina na pražské plodinové burse, kde ustavují a regulují se ceny, sestává ze 24 zástupců, pak nemůže se nikdo diviti, že pánové regulují ceny tak, aby z toho neměl prospěch ani zemědělec, ani výrobce, ani konsument.