Ale prosím, mluvme jednou o argumentech, s nimiž se agrárníci zasazují o ochranné clo. Oni říkají: nízké ceny obilí oslabují kupní sílu na domácím trhu, účinkují tudíž škodlivě na průmyslovou výrobu. To zdá se býti uzavřenou argumentací. Ale je tomu tak jen zdánlivě. Můžeme totiž věc obrátiti a říci: cla zvyšují výrobní náklady, působí rušivě na odbyt průmyslových výrobků, a stěžují uzavírání obchodních smluv. A pánové, jsem tak skromný, že se nedovolávám vlastních důvodů. Ovšem musím se dovolávati důvodů vědy a vím, že mnozí z vás, jakmile jen uslyší, že se někdo dovolává důvodů vědy, ihned to považují za dogmatismus, za doktrínu, ačkoli také theoretičtí zástupcové zemědělství jakožto vědci dnes skoro vesměs z tábora přívrženců ochranných cel přešli do tábora přívrženců svobodného obchodu. Chci vám zde uvésti, co profesor Brentano, který od dvou lidských věků stojí na půdě svobodného obchodu, praví také v novém vydání své knihy o německých obilních clech. Praví, že průmysl pod obilními cly trpí trojnásobně. Obilní cla způsobují vysoké mzdy dělníků, to je: dělníci jsou nuceni, když se chléb zdraží přirozeně klásti nové mzdové požadavky. Působí škodlivě na pracovní výkonnost následkem nedostatečné výživy dělníků a snižují - mluvíte stále jen o kupní síle venkovského obyvatelstva - velmi silně kupní sílu dělníků pro vnitřní výrobu, dělníků, jichž počet je mnohem větší. Agrárníci uvádějí jakožto další argument, že rolníci při nízkých cenách nemohou - což označujeme za hlavní požadavek rozumné agrární politiky - učiniti zemědělství intensivnějším, to jest, že nemohou investovati, aby zvýšili výtěžek z jednoho hektaru. Ale pánové, to slyšíme již od několika desetiletí. Ale neviděli jsme, že byste v dobách vyšších cen obilí a lepší situace byli pomýšleli na to, abyste zemědělství učinili intensivnějším a výtěžek větším. A pochopitelně; neboť příliš daleko jdoucí stoupnutí, přílišná produktivnost zemědělské práce přinesla by skutečně nebezpečí, že byste přišli o účinky ochranného cla; neboť kdyby na trh přicházelo více, anebo tolik, mnoho-li konsum potřebuje, pak by se přece nemusilo dovážeti atd.; tak stala se ochranná cla přímo jakousi pohovkou agrárního hospodářství, prémií pro neinvestování, poněvadž vy nechcete úplných účinků agrárních cel. A nemyslete si zase, že to je pouze náš názor. Myslím, že ti z velevážených pánů agrárních kolegů, kteří se zabývají také theoretickou stránkou zemědělství, zajisté muže jako profesora Aereboe, spisovatele nejlepší provozní techniky zemědělské práce, zástupce říšsko - německého zemědělství v říšské hospodářské radě, jistě uznají za vynikajícího odborníka, jehožto důvody byste si byli jistě osvojili v době, kdy byl ještě přívržencem ochranných cel. Tím totiž kdysi byl; nyní jest přívržencem volného obchodu. Profesor Aereboe praví o ochranném clu, že sice ziednává superdividendu, že však nepřináší zvýšení intensity zemědělství. Chci ho citovati doslovně, poněvadž to je velice zajímavé slovo od něho. Praví: >Obdrží-li rolník za své obilí více peněz, aniž by musil vykonati více práce, pak potřebuje se méně namáhati,aby sehnal na živobytí, daně a úroky z dluhů. A poněvadž již jednou zákon osetrvačnosti platí také o lidech, vyvozují z toho také mnozí zemědělci důsledekmenší výkonnosti, škodlivý pro výrobu.< Chci opětovati důvod, který jsem také uváděl v národohospodářském výboru. Je to týž omyl, kterého se dopouštějí protivníci zákona na ochranu nájemníků. Ti se také vždy dovolávají důvodu, bude-li zrušen zákon na ochranu nájemníků, pak se bude více stavěti, poněvadž pak podnikatelé mají zájem na zvýšeném stavebním ruchu. Ale poněvadž chtějí přece zrušení zákona na ochranu nájemníků, aby zachovali nepříznivý poměr mezi nabídkou a poptávkou, aby mohli nabízeti méně bytů, nežli je poptávka, takže výsledkem této diference jsou stoupající ceny bytů, škodili by zvýšenou stavební činností sobě samým. Zde je již zájmový pud velice zabezpečen u pánů, kteří by snad chtěli stavěti: naopak, zrušení zákona na ochranu nájemníků bylo by premií pro nestavění, poněvadž by stoupající poptávka po bytech hnala ceny stále do výše, prospěch to, kterého by novostavbami nikdy nebylo lze docíliti. Zcela obdobně má se věc také ohledně ochranných cel. také ochranná cla mají způsobiti účinek, že se z nepoměru mezi poptávkou a nabídkou ve vlastní zemi zjednává možnost získati více pouhou cenovou politikou, nežli by to bylo možno politikou výrobní. A pak poukazují pánové tak rádi na Německo. Již můj přítel dr Heller postavil svojí poznámkou věc do pravého světla. Německo jest jistě nejméně vhodný stát pro to. Máme skutečně příčinu horovati pro účinky, jež politika ochranných cel způsobila Německu, pro tuto vzrůstající nezaměstnanost, pro nesmírné zbídačení? Jest ostatně pravda, že to byla ochranná cla, jež v Německu způsobila zvýšení produktivnosti u zemědělství? Chci uvésti jen jednu číslici; před 100 lety bylo na půdě nynějšího Německa asi 20 milionů obyvatelstva, a pro těchto 20 milionů mohlo jen ztěží býti vyrobeno, čeho pro život je potřebí. Nyní vyrobí Německo - nevím právě poslední číslici - ale v posledních letech před vypuknutím války, pro své obyvatelstvo, čítající 65-66 milionů lidí, 80% veškeré potřeby. To znamená, že na základě technického vývoje - zemědělství dnes právě je vědou a technikou, proti tomuto pojetí a proti důsledkům z toho vyplývajícím brání se agrárníci svojí cenovou politikou - dovede na téže půdě uživiti 54 milionů, tedy třikráte větší počet lidí; a kdvž se nyní domníváte, že to souvisí s politikou ochranných cel, pak nutno obráceně říci a lze prokázati, že v době německé politiky vysokých ochranných cel životní míra dělnictva klesala, že nestoupala, že na základě statistických dokladů i ve vysoko kvalifikovaných odvětvích průmyslu, na příklad v Zeissových dílnách v Jeně pod účinkem politiky vysokých ochranných cel přes skvělou situaci světového hospodářství v době Bülovovy politiky životní míra chudého obvvatelstva a obzvláště dělníků nestoupala, nýbrž že zůstala stejnou. Lze klidně říci, že v Německu dnes celá věda, která se touto otázkou zabývá, přešla z tábora vysokých ochranných cel do tábora volného obchodu. Jen ještě několik důkazů pro to. Bernard Harms ve své knize >Die Zukunft der deutscherHandelspolitik< ukazuje, že pod působením ochranných cel životní míra průmyslových dělníků stagnuje a jde nazpět, že reální mzda poklesla přes vysoko stojící a obratně vedenou obchodní politiku. Jiný učenec, který se touto otázkou zabýval, Alexandr Rüstow uvádí ve své knize >Schutzzoll oderFreihandel< muže praxe, jehož veliké úspěchy v hospodářském životě nikdo nebude popírati, zemřelého Hugo Stinnesa, jenž z vášnivého přívržence ochranných cel stal se vášnivým přívržencem svobodného obchodu. Chci citovati ještě jednoho muže, jenž, ačkoli náleží k naší straně, také měšťáckou vědou v celé Evropě jest uznáván a respektován, je to Rudolf Hilfferding, jenž při poradách o německo - španělské obchodní smlouvě se vyslovil proti oné obchodní politice, která se staví do služeb pozemkové renty, to jest příjmu z průmyslu bez práce, a do služeb kartelové renty, to jest příjmu z průmyslu bez práce. A užívá ve své řeči zajímavého slova: zemědělství je dnes nejkomplikovanější chemickou vědou, je problémem úvěrovým, je problémem daňovým. Ve všech těchto oborech jsme ochotni, pravil jménem sociální demokracie, hájiti zájmy zemědělství. Agrární cla však nejsou nikdy prostředkem pro vzestup výroby. Poněvadž včera kolega Luksch, když za řeči kolegy Kahlera byla zmínka o finančních clech, mínil, že my mlčíme při uvádění finančních cel, jež stát, aniž by obyvatelstvu nějak prospěly, vybírá, a která mají jen fiskální význam, tož chtěl tím říci, že nejsme proti finančním clům, kdežto my bohužel byli vždy a všude jedinými, kteří bez podpory agrárníků vedli boj proti finančním clům. Ale netoliko mužové vědy, profesoři národního hospodářství, theoretičtí rádcové zemědělství, nýbrž veliké hospodářské korporace v Německu jsou dnes proti celní politice. Říšská hospodářská rada, která přece také z valné části se skládá ze zástupců zemědělství, je proti clům, poněvadž je považuje za nevhodný nástroj k uzavírání dlouhodobých obchodních smluv, kdežto vy mezi důvody své důvodové zprávy, jimiž cla doporučujete, uvádíte uzavírání těchto obchodních smluv. Spolek pro sociální politiku, ke kterému dnes patří všichni učitelé národního hospodářství a národohospodářští politikové Německa, vystoupil náruživě proti ochranným clům. Na posledním velikém sjezdu ve Stuttgartě vyslovili se všichni bez výjimky, bývalí zastáncové ochranných cel mezi říšsko-německými profesory, všichni se vyslovili proti ochranným clům. Ale pánové, také bezprostřední praxe, které právem připisujete velký význam, stojí v této otázce dnes na stanovisku proti clům. Kde máme nejvýš vyvinuté zemědělství, myslím, že mohu tvrditi netoliko v Evropě, nýbrž na celé zemi? Máme je dnes v Dánsku. Máme dnes v Dánsku sklizeň pšenice z l ha až 29 a 30 q. Nevěřím, že i americký farmář může se vykázati takovýmto výnosem. Kde máme nejvýš vyvinutou produkci masa v celé Evropě? V Holandsku, a vy vidíte, že tyto země, Dánsko, Holandsko, Belgie a Švýcarsko a ještě celá řada jiných zemí stojí dnes na stanovisku volného obchodu a že se vášnivě brání proti domněnce, že by je zabezpečila ochranná cla. Ale vy mluvíte ve své důvodové zprávě mezi jiným - a promiňte mi kruté slovo: pociťuji to jako frivolnost - o nutnosti autarkie, o soběstačnosti. Může se stát jako Československo staviti na stanovisko autarkie? Je Československo uzavřeným hospodářským územím, které z výtěžků vlastní půdy může všechny uspokojiti, není Československo naopak jedním ze středo-evropských států, které obzvláště jsou poukázány na politiku průmyslovou a vývozní? Není to frivolním klamáním, přicházeti zde s takovýmto argumentem, není náš hospodářský život co nejúžeji spiat s hospodářským životem všech ostatních států na zemi? Pravím vám beze všeho jako sociální demokrat: otázka, zdali volný obchod, anebo ochranné clo není žádnou zásadní anebo dogmatickou otázkou socialismu, theoretické důvody nebyly by pro nás směrodatnými. Vím, že merkantilní systém, který se zakládal na svobodném obchodě, přinesl lidstvu velikou bídu. Je to otázka účelnosti vzájemnosti hospodářských Vztahů, ve kterých se nalézáme k jiným státům. Obyvatelstvo Československa musí tedy daleko nad polovinu žíti z jeho průmyslu, z jehož výrobků velmi veliká část musí jíti do ciziny, aby naše obchodní bilance a naše platební bilance staly se aktivními a aby naše peníze udržely svoji kupní sílu. To jsou samé okolnosti, které tvrzení, že se můžeme stavěti na stanovisko soběstačnosti, činí frivolním tvrzením. Netoliko Československo, není vůbec žádného státu na světě, ani Anglie se svým obrovským koloniálním územím, jenž by se mohl postaviti na stanovisko soběstačnosti, každý stát bez výjimky musí bráti ohledy. Právě tak přirozeně platí to pro otázku tak zv. soběstačnosti se zemědělskými výrobky. Obhlédněte se jednou po světě v tomto směru. Jsme, pokud jde o zásobování potravinami, dnes v Evropě poukázáni na nadprodukci jiných států; celá Evropa je poukázána na nadprodukci, zvýšení intensivnosti v Americe. Vidíme zmenšení produkce obilní v Rusku působením tamních událostí, máme na ruské půdě výtěžek z hektaru, který činí asi čtvrtinu toho, co se vyrobí v Dánsku. Vidíme pokles produkce obilí v Rumunsku. I Spojené Státy Severoamerické značně se zhoršily. Co v posledních letech se vystěhovalo z Evropy do Ameriky, nešlo již na farmy, na venek, aby zvýšilo produkci zemědělskou, nýbrž do velikých měst amerických. Americké zemědělství má dokonce nedostatek lidí, jenž může snížiti produktivnost a hnáti ceny do výše. K tomu přistupuje ještě přísný vystěhovalecký zákon, jenž zcela mimořádně ztěžuje možnost vývoje ve prospěch zvětšení produktivnosti.
My v Československu nejsme žádným uzavřeným, nejsme soběstačným hospodářským územím. Jsme se všemi jinými zeměmi co nejúžeji spiati, máme stejně jako tyto země zájem na tom, aby pohraniční zdi byly strženy, místo aby byly zřizovány. A máme především, i když to také politicky nikdy nepřiznáte, všichni zájem na tom, abychom odstranili zlé hospodářské účinky, které nám přinesly pařížské mírové smlouvy. Mírové smlouvy pařížské zvětšily počet evropských států na 35. Od pařížských mírových smluv vzniklo v Evropě 11 nových malých států a 5 útvarů státům podobných. Hranice mezi evropskými státy vzrostly mírovými smlouvami ze 13.000 km na 19.000 km, a všech těchto 35 států stojí k sobě navzájem v hospodářském boji, uzavírají své hranice ochrannými cly, ztěžují živobytí a provozují v souvislosti s touto hospodářskou politikou politiku ozbrojení, která má za účinek, že dnes máme v Evropě o 1 milion vojáků více, nežli v posledních letech před válkou. Kdežto v Americe naproti se sbírá veškeré bohatství, kdežto se tam nalézá největší část bohatství zlata, tato obrovská země zaopatřovati má malou armádu, kdežto obrovský význam průmyslu naftového a petrolejářského přináší americkému kapitalismu obrovský náskok vůči Evropě, vidíme, že my zde v Evropě máme 35 států s různým sociálně politickým zákonodárstvím, s různým celně-politickým zákonodárstvím, se vzájemnou nedůvěrou a vzájemným potíráním, a poněvadž my, československý stát co nejúžeji souvisíme se všemi ostatními státy, jest jen jedna cesta k nápravě, odstranění a zrušení celních hranic, zlepšení situace světového hospodářství, od kterého jedině - není to pouze československý problém který máme řešiti - závisí blaho obyvatelstva v Československu. Není to jen otázkou agrárníků samotných, nýbrž veškerého obyvatelstva, především otázkou pracujícího a městského obyvatelstva, hospodářské budoucnosti našeho státu. Není to žádnou doktrínou, je to otázkou účelnosti.
Musíme vždy znovu klásti otázku: komu prospívají obilní cla, za něž se tak vášnivě stavíte a bojujete? Jen zcela mizivému počtu větších zemědělců, jak jsem již řekl, nikoli skoro 80 procentům malých rolníků, které vvkazujeme. To jste nedovedli vyvrátiti. Všechno to, co o tom bylo řečeno, že největší část našeho rolnictva má tak málo pů-dy, že v nejpříznivějším případě nemá žádného prospěchu z cel ve většině případů však nevýhodu, nedovedli jste vyvrátiti. Vzpomínám si sice, že jeden z vašich agrárních theoretiků, dr. Frankenberger, ve >Venkově< v lednu 1925 napsal článek, ve kterém mínil, že na clech právě malí a střední rolníci mají největší zájem, že vyrábějí devět desetin veškeré produkce. Přijde ovšem na to, mnoho-li z toho prodají. Ale nehledě k tomu: cena této statistiky - zneužívání statistiky patří k nejvyšším úlohám tendenční hospodářské politiky - záleží v tom, že dr Frankenberger toto vyšetření omezil jen na 12 vybraných okresů mezi 125 okresy a že několik dnů na to již >Právo lidu< ukázalo, jaká je to statistika. Kdyby se k tomu byly vzaly okresy v hornatých krajinách byl by obraz již při pouze dvojnásobném počtu okresů vypadl zcela jinak.
Dr Hodža žádal na valné hromadě zemědělské jednoty ochranná cla jménem morálky a rovnoprávnosti všech lidí. (Veselost.) Řekl tam ve své řeči: >Na všechny odpůrce z táboraprůmyslového dělnictva dlužno volati, jak zástupcové zemědělství bojují protilatifundiím, a že tudíž zemědělská demokracie musí míti týž cíl jakodemokracie průmyslová.< Zemědělská demokracie! Jedno slovo, a dostane se mu náležitého osvětlení: >Pozemkový úřad<. (Výkřiky.) Pozemkový úřad je zajisté nejvyšší institucí zemědělské demokracie.
Ale ještě důležitější, nežli otázka: komu prospívají cla? jest otázka: komu škodí obilní cla ? Škodí, jak vždy znovu musím říkati, dělníkům, úředníkům, malým živnostníkům. Bylo vypočítáno na základě cifer cenového indexu, že, vezmeme-li za základ koeficient 6 - jednotlivým agrárníkům je tento koeficient ještě příliš nízký - clo u pětičlenné dělnické rodiny má ten účinek, že se živobytí za týden zdraží o 17 korun, ročně tedy o více než 900 Kč. Srovnejte to s pracovním příjmem dělníků dnes. Ovšem se tato naše číslice popírá. Ale sami agrárníci na své zajímavé hospodářské výstavě, která tento týden byla skončena, byť třeba nevypočítali tento výsledek, přece jen vvpočetli, že cla znamenají pro rodinu 374 Kč ročně více nákladu na živobytí. Musilo by se přesně zkoumati, jak dalece tato poslední cifra jest oprávněna.
Při jednání o této cifře uvádí se také, že během roku 1925 ceny obilí klesly průměrně o 28%; že však z tohoto poklesu o 28% konsumentům přišla k dobr u jen 3%; že tedy přes všechny sliby, že vyřazen bude meziobchod, že zkrácena bude cesta od producenta ke konsumentovi, že zlepšena bude životní míra proletářských vrstev, i podle doznání agrárníků dosud se nestalo toho nejmenšího. Zastánci cel popírají, že cla přinášejí jen minimální, ba jednotlivci jdou ve své obhajobě tak daleko, že říkají, že vůbec nepřinášejí žádného zdražení. Znáte přece bajku o staré dámě, která vzala omlazovací nápoj, ale užila z něho tolik, že se z ní stalo nemluvně. (Veselost.) Ve své potřebě popírati škodlivý účinek cel jdete tak daleko, že říkáte, že cla nebudou míti vůbec žádného účinku. Chybí již jen důkaz, že se konsumentům bude z cel něco dopláceti. (Sen. dr Heller [německy]: K čemu potom vůbec chcete cla?) Zcela správně. Není přece ještě vše u konce; myslím, že rozdíl mezi tím, co se tvrdí, a mezi skutečností, bude ještě větší. A k tomuto argumentu připojil se také pan ministerský předseda ve své řeči, kterou dne 7. května na vyzvání poslanecké sněmovny tam pronesl. On přece, jak prohlásil, chce jen provésti program dřívější vlády; víme přece, jaká v té příčině je politická souvislost. Tvrdil tedy v této řeči, že jistou část navržených cel při správném vyměření volné konkurenci nese také cizí dodavatel. Není žádné pochybnosti, že pro případ, že by zemědělská produkce mohutně vzrostla, dokonce bursa v Chicagu by měla útrpnost s hladovícími lidmi, a že kdyby ochranná cla nepůsobila škodlivě na dovoz, že by to theoreticky snad bylo možno. V praxi však se vždy a všude ukázalo a profesor Macek to teprve před několika dny zase dokázal, že cla celkem jeví úplný účinek. (Sen. Böhr [německy]: To jest lichva, meziobchod to dělá!) Promiňte, pane kolego, chtít odstraniti lichvu v kapitalistické společnosti prostředky, které má po ruce kapitalistická společnost a dobrou vůlí zá-jemníků na kapitalistickém státě, bylo by tolik, jako kdyby se někdo chtěl pokusiti hrbatému odníti hrb operací. Ten by na to zašel. Chcete-li v kapitalistické společnosti odstraniti lichvu, kde je hranice mezi lichvou a vykořisťováním? Zvu vás, abyste společně s námi vedli boj proti kapitalismu jakožto základu společnosti. Ale budete se střežiti tak učiniti. (Sen. Böhr [německy]: Jedná se o zneužívání kapitalismu!) Odpusťte, pane kolego Böhre, s nímž mluviti je potěšením, poněvadž zůstává loyalním ve formě; chci vám uvésti příklad z dějin hospodářských, který by vás jakožto člena vaší strany mohl silněji zajímati. V době naturálního hospodářství stála církev na stanovisku, že bráti úroky je vůbec lichvou a že braní úroků je zločinem proti božskému světovému řádu, neboť čas že patří bohu a za čas, tak se dokazovalo, nelze přece bráti peníze. A když za poměrů, o kterých se zde nechci šířiti, v XI. a XII. století, v souvislosti s křižáckými válkami a jinými věcmi počalo překonávání naturálního hospodářství, a když na jeho místo nastalo peněžní hospodářství, tu největší učenec katolické církve, scholastik Tomáš Aquinský, vypočítal všechny případy, ve kterých braní úroků je dovoleno, nikoli snad poněvadž se změnila morálka církve - zdržím se v této souvislosti každé kritiky - nýbrž poněvadž se změnily hospodářské poměry, právě poněvadž na místě naturálního hospodářství nastoupilo peněžní hospodářství, poněvadž celá ideologie se změnila. (Sen. dr Heller [německy] Celá morálka!) zajisté, také morálka; vezmeme-li morálku jen jako výsledek poměrů, lidé se asi nezměnili, nýbrž mluvili jen jinou řečí. Revolucionáři mluvili kdysi řečí bible, přes to byl obsah revolucionářský. To určuje ovšem doba.
Ale vraťme se k naší věci. Jestliže pan ministerský předseda slibuje, že bude úlohou vlády zabrániti využití cel ke zdražování, musím to při vší autoritě, která ministerskému předsedovi předem přísluší, na základě všech zkušeností popříti. Vzpomeňte si přece, pánové. Když roku 1922 přišel pověstný prosincový zákon se zkrácením úřednických platů, prohlašovala vláda také tenkrát, že snížení příjmů o 20-25% bude odčiněno, ježto drahotě bude zabráněno a bude odstraněna. Máte zde přece zkušenosti posledních let. Podařilo se vládě přes vysokou autoritu, kterou má ministerský předseda obzvláště teprve v úřednické vládě, podařilo se jí i v nejmenším míti ve skutečnosti takový vliv na hospodářský život v jeho vášnivém, zuřivém rozvoji? Nemyslíte, že vám kapitalisté a spekulanti stokrát uniknou, nežli se stane jen byrokratické usnesení o tom, aby se zakročilo proti drahotě, rozhodnutí to, jehož účinnost je tak nepatrná? Popíráme také, usnadnění obchodních smluv ochranným clem. Pravíte vždy, že pevné clo je podkladem pro vyjednávání. Já se svým skromným lidským rozumem to nemohu pochopiti. Naopak, nejedná-li se o cla, která mohou býti snížena, tedy o maximální cla, ze kterých v praxi se stávají pohyblivá cla, pak nevím, jak právě stanovení cel a priori může míti tento účinek. (Sen. dr Heller [německy]: Tomu nikdo nerozumí. Jak mohou býti minimální cla potřebná pro vyjednávání o obchodních smlouvách? - Sen. Ad. Scholz [německy]: Proto přece žádáme dvojí sazbu! - Sen. dr Heller [německy]: Ale návrh Donátův toho nežádá! - Různé výkřiky.) Stojíme skutečně před vyjednáváním o obchodních smlouvách. (Hluk na levici.) Ale prosím, pánové, stojíme ještě před uzavřením obchodních smluv s nejdůležitějšími sousedními státy, s Maďarskem, Polskem, Jugoslávií, Rumunskem a jinými agrárními státy. A nyní, pánové, chápu sice, že se agrárníci, hájíce svoje třídní stanovisko jakožto majitelé větších pozemků, zastávají cel, ačkoli popíráme, že se to děje v zájmu malorolníků. Ale táži se, jaký zájem mají jiné měšťácké strany na tom, aby se stotožňovali s tímto atentátem a podporovali plány agrárníků? Jaký pak zájem mají na tom německé občanské strany? Hospodářský zájem, jak říkají. Ale nelze současně mluviti o svatosti a nezměnitelnosti jistých politických požadavků na jedné straně a na druhé straně dáti se vésti ryze hospodářskými oportunními úvahami. Dožili jsme se, je to pro psychologa velmi zajímavé, před 14 dny zde na této půdě toho, že řeč pana kolegy Kroihera, o němž nelze tvrditi, že by byl Němcům příliš nakloněn, o němž nelze říci, že jest ochoten šetřiti citů Němců v tomto státě, došla vášnivého souhlasu se strany německých agrárníků, kteří úplně zapomněli na vše, co jim kolega Kroiher řekl při každé příležitosti; neboť to je >hospodářskouotázkou<.
Ale táži se dále, jakou příčinu má strana křesťansko-sociální, aby souhlasila se cly. Což, pánové, kteří se vždy chlubíte, že zastupujete lid ve všech jeho třídách, nemáte také dělníky ve své straně? (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Také sedláky a zemědělce!) Vím už staráte se o to, abyste pracující části vašich příslušníků strany ztížili životní podmínky, tím, že pěstujete hospodářskou politiku ... (Výkřiky. - Sen. Böhr [německy]: Vláda slíbila, že to nebude působiti zdražení! - Sen. dr Heller [německy]: Jaký vy najednou kladete důraz na sliby této české vlády!) Nechci se s panem kolegou dr Hilgenreirerem baviti o zásadních otázkách, zdali je možno, chudé a bohaté současně chrániti, sloužiti dvěma pánům najednou. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To je také u vás, bohatí a chudí!) Ale vy se mýlíte, pane kolego dr Hilgenreinere, když se domníváte, že bohatí, kteří se u nás s velkou výjimkou vyskytují, kteří s překonáním všech předsudků učinili úkoly socialismu svým vlastním úkolem, stojí na jiném stanovisku nežli chudí, anebo že bychom my byli někdy učinili ve své politice nejmenší ústupek těmto vrstvám - vrstvy to nejsou - může se jednati jen o jednotlivce. Není směrodatným to, že jsou chudi nebo bohati, nýbrž že se domnívají, že v sobě sloučiti mohou politiku a zájmy opačných vrstev. Ale pan kolega dr Hilgenreiner tehdy, když při politické debatě mluvil o tom, mínil, že se musí začíti rozvrácený život hospodářský zlepšovati v souvislosti se cly. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Obchodními smlouvami, nikoli cly!) Obchodní smlouvy, ovšem v souvislosti s ochrannými cly. A to je skoro klíčem pro porozumění vašim řečem, pane kolego dr Hilgenreinere. Tehdy mínil, že věc se může prosaditi, i kdyby tak neučinila dosavadní většina. Nabízet se tak zjevně na trhu! Ale jestliže kolega dr Hilgenreiner tvrdí, že v zastoupení všech těchto vrstev pěstuje tuto politiku, pak musím mu připamatovati, že přece členové jeho vlastní politiky se již vyslovili proti clům. Kolega dr Ledebur považoval dokonce za nutné, aby to výslovně sdělil nejširší veřejnosti. (Sen. dr Hilgenrei-ner [německy]: To není pravda! Prohlásil, že je pro cla, jen nebyl pro naléhavé projednávání, prosím, abyste nepřekrucoval!) Překrucování vyučuje se na jiné škole. Neodvrátíte mne od toho, co chci říci. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To vím, vás nelze poučiti!) Ano. Nedělejte tedy marných pokusů. Pravím tedy, když jste byli proti pilnosti, proč jste pak nehlasovali proti pilnosti? (Sen. dr Heller [německy]: Kolega dr Hilgenreiner byl jen napolo pro a napolo proti!) Ano, ale netoliko politik, jehož postřeh pro účinky tohoto vašeho jednání zdá se býti ostřejším nežli u jiných lidí, nýbrž také muž, jenž dělá veřejné mínění (Výkřiky), také dr Keiner psal v časopise >Deutsche Presse< o povolení ... (Sen dr Hilgenreiner [německy]: Nikoli v >Deutsche ,Presse<, nýbrž v >Teplitzer Volkspost<. Profesor musí citovati správně!) Nebylo to v >Deutsche PresseVolkspost< v Teplicích. Nechci přece urážeti váš stud; ale říkáte-li, že to vyšlo v tom a ne v onom křesťansko-sociálním listě, pak mě to připomíná známou anekdotu, kde dívka, které se vytýkalo, že nemá dosti morálky, protože prý má dítě, odpověděla: >Ano, ale jen malinké< (Veselost). Zdali >DeutschePresse< anebo >Volkspost<, to zdá se mi býti v politické praxi totéž. Ale pánové, pan kol. dr Hilgenreiner činí přece pokaždé, když mluví, jakoby mluvil jménem veškerého německého lidu, v otázce celní s právě tak malým oprávněním jako v řeči, kdy před několika týdny jménem svého německého smýšlení stavěl skladatele písně: >Der Gott, der Eisen wachsen ließ.. ..< proti Goethovi a jménem německého lidu Goethea jaksi odbyl vůči E. M. Arndtovi, skladateli válečných písní atd. A připojuji k tomu, ani v tom, co řekl o Husovi jménem německého lidu, neboť my němečtí sociální demokraté máme veškerou úctu a naprosté uznání před vyznavačskou odvahou, mučednickým významem a přesvědčením Jana Husi. Poněvadž jste mne provokoval, řekl jsem také toto. (Sen. dr Hilgenreiner: To musíte dokázati na základě mé řeči, že jsem mluvil jménem německého lidu! To je překrucování!) Neřekl jsem, že jste mluvil jménem německého lidu, nýbrž že děláte tak, jako byste mluvil jménem německého lidu. Není přípustno, abyste se na jedné straně vydával za pragermána a na druhé straně konečně přejímal poslání sbratřující národy. (Sen. Böhr [německy]: Lassalle byl také přívržencem ochranných cel!) Řekl jsem vám již jednou, že ochranné clo anebo volný obchod jsou věcmi účelnosti, které plynou ze situace. Mohu si představiti, že některý průmysl je v tak zoufalé situaci, že na začátku potřebuje výchovných cel. Lassalle byl pro výchovná cla. To není totéž jako ochranné clo. Ale býti při velikém rozvoji zemědělství pro ochranná cla, nelze srovnati s oním pojetím, které praví, že musíme podporovati možnost rozvoje průmyslu. (Sen. Fritscher [německy]: Ale Max Cohen řekl v >Sozialistische Monatshefte< opak toho!) Nečetl jsem tohoto článku a nemohu na pouhý výkřik říci, v jaké souvislosti to jest uvedeno. Pravím však výslovně, že ani volný obchod ani ochranné clo není zásadně socialistickým názorem, nýbrž názorem účelnosti a že v době hladu v Evropě byla ochranná cla pro Evropu a pro každý stát přímo zločinem páchaným na pracujícím lidu. To naprosto neznamená, že také v celé minulosti situace vždy byla stejná.