Bytová tíseň v Přerově přes
všecko dosavadní opatření je taková,
že jí trpí všechny vrstvy obyvatelstva
města;Přerova. V první řadě
jsou to železniční zaměstnanci, kteří
s rodinami tvoří jednu čtvrtinu obyvatelstva
města Přerova a jejichž služba trpí
tím, že musejí dojížděti
do Přerova i z jiných vzdálených míst.
Případů takových, nepočítaje
v to zaměstnance, kteří docházejí
z nejbližších obcí, je téměř
celé sto, pokud máme na zřeteli ty železniční
zaměstnance, kteří se nemohou do Přerova
nastěhovati proto, že není pro ně možno
získati byt. Město Přerov stará se
sice o zmírnění bytové tísně
a snaží se v první řadě vyhověti
potřebě železniční správy.
Tak ve veškerých domech vystavěných
od převratu městem Přerovem a to jak v domech
nouzových, tak v domech třípatrových,
tak konečně i v poslední skupině 16
domů jednopatrových s dvorními trakty bylo
přiděleno železničním zaměstnancům
takové procento bytů, že žádná
jiná skupina obyvatelstva takového procenta nedosáhla.
Stejně bylo pamatováno na železniční
zaměstnance, pokud měla na to vliv obec přerovská,
při domech státních, jichž bylo v Přerově
vystavěno 15 třípatrových a jeden
dvoupatrový.
Než všechna tato opatření jsou, jak již
bylo zmíněno, zcela nedostatečná,
poněvadž pokyn obyvatelstva v Přerově
byl v posledních letech velmi značný a mimo
obytné stavby podniknuté veřejnými
korporacemi, přibylo staveb soukromých velmi málo,
nehledíme-li k domkům rodinným, které
pro zmírnění bytové tísně
znají význam zcela podřadný, poněvadž
jsou většinou obývány samotnými
majiteli bez nájemníků.
Vzhledem k těmto poměrům obrátila
se městská rada v Přerově na ministerstvo
železnic se žádostí, aby v roce 1929 pro
své železniční zaměstnance přidělené
služebně ředitelství státních
drah v Brně, vystavělo aspoň dva třípatrové
činžovní domy. Městská rada v
této nabídce upozornila ministerstvo železnic
na výhody, jež jest ochotna poskytnouti železniční
správě při stavbě těchto domů
a tyto výhody jsou takového druhu, že stavbu
činžovních domů podstatně zlevní.
Tážeme se proto pana ministra železnic, je-li
ochoten žádosti městské rady v Přerově
vyhověti, a zdali jest ochoten zaříditi,
aby stavbou dvou třípatrových činžovních
domů pro železniční zaměstnance
započala ještě v roce 1929?
V Praze dne 26. dubna 1929.
Okres Chlumec je jeden z okresov republiky, kde zákony
a právo nie sú na strane chudobného i keď
tento svoje pravdu nad slovo jasnejšie dokáže.
Robotníctvo v celom okrese je hrozne vykorisťované.
Veľkostatkári oko i iní zamestnávatelia
neznajú 8-hodiný zákonný pracovný
doň. Zemerobotníci na všetkých majeroch
robia 14 až 16 hodín. Zbytočne sa idú
sťažovať na okrasný úrad, tam o dodržovanie
zákona počuť nechcú. V kamenolome v
B. Szentesi robotuje robotníctvo 14 hodín denne.
Okrasnému náčelníkovi je to známo
(v tomto prípade Malinovskému), ale poneváč
je pertu priateľ eso správcom grófa Majlátha
Plachym, ktorý riadi kamenolom, mlčky schvaľuje
porušovanie zákona. V okrese je na 40 majerov a robotníctvo
následkom úžasného vykorisťovania
neustále prichádza do konfliktov zo svojimi zamestnávateľmi,
nedovolá sa však pravdy, lebo ani paritná komisia
už roky vôbec nezasadá, takže robotníctvo
so svojimi stiažnosťami sa na úrady neobracia,
následkom čehož sú zamestnávatelia
ešte drzejšími. Jeden prípad!
Starý robotník Dudáš z Véke upodozrievaný
bol z krádeže a kel sa proti tomu ohradil, tak ho
veľkostatkár zbil, že na mieste upadol a ostal
ležať v bezvedomí; keď prišiel k sebe,
vyhodil ho a pohrozil, aby sa viac do majera neukázal.
Dudáš padal stiažnosť na paritnú
komisiu, ale pan Malinovský nedržal vôbec za
povinnosť túto svolať až na intervenciu
interpelujúceho, lebo mu stačilo, že veľkostatkár
udal do zápisnice, že robotníka nevyhodil z
roboty. Výpoveď zamestnávatelia je vieryhodnejšia
a ta pochádza odtiaľ, že všetci zamestnávatelia
sú známi a dobrí priatelia p. Malinovského.
Učnovia v Chlumci sú vykorisťovaní priamo
vydridušsky, a robia po čase, čo je na okresnom
úrade známo, ale ani v jednom prípade nebolo
proti nim pre porušovanie zákona o pracovnej dobe
zakročené. Malinovský svojvolne omedzuje
shromaždovacie právo. Na 1. mája zakázal
v Chlumci sprievod komunistické strane úplne bez
dôvodu. Aby predsa niečím zákon odôvodnil,
uviedol, že sa v obci udály minulý rok nejaké
srážky, čo je lož naprosto vyložená.
Pri žiadosti o povolenie plákátov odvolával
sa, že tieto ešte košická polícia
nepovolila, čo znamená, že okresné úrady
stoja pod dozorom košickej polície. Stále množia
sa žaloby na okresnú súd, že svedkovia
sú citovaní k súdu z ďaleka, a nedostávajú
cestovné. Tak okresný súdca Dr. Nádašky
nevyplatil úradne predvolaným svedkom k okresnému
súdu cestovné trovy, odkazujúc ich, aby si
pýtali od obžalovaného. Stalo sa to i dňa
29. apríla 1929 svedkom M. Gajdošovi, G. Cibákovi,
L. Sovákovi a B. Grossovi zo Stredy n. Bodrokom. Je podezrenie,
že takto proti zákonu sebrané peniaze bývajú
používané na nepravé ciele.
Pýtame sa preto pánov ministrov vnútra a
spravedlnosti, či majú vedomosť o týchto
veciach a či sú ochotní dať veci vyšetriť
a do vyšetrovacej komisie aspoň jednoho z interpelujúcich
pribrať a to preto, že páni ministri podľa
dosialnej praxe dávajú vyšetrovať veci
tým samým úradom, ktoré sú
obvinené a tak samozrejme, že interpelujúce
veci nebývajú riadne vyšetrené.
Či sú ochotní vinníkov potrestať
a úradu zbaviť?
Či majú páni ministri vedomosť o tomto
nezákonnom postupe Malinovského a Dra Nádaškyho?
V Prahe dňa 2. mája 1929.
Povzbuzeni příkladem několika resortů
státní správy, soukromí zaměstnavatelé
projevují stupňovaný odpor proti uzavírání
kolektivních smluv se zaměstnanci nebo s jejich
odborovými organisacemi. Využívajíce
své hospodářské moci, neujednávají
pracovních smluv a místo toho předkládají
najímaným zaměstnancům pracovní
smlouvu dle své libovůle upravenou, ve které
zaměstnancům nepřiznají žádného
svobodného rozhodování a které jsou
vlastně bezohledným diktátem podmínek,
za kterých zaměstnavatelé "dovolí",
aby zaměstnanci pro ně pracovali. Bezohlednost jisté
části zaměstnavatelů jde však
až do těch mezí, že do pracovních
podmínek vkládají i taková ustanovení,
která se příčí základnímu
zákonu ústavnímu naší republiky
a pochopitelně i zákonu o útisku. Vkládají
do nich ustanovení, kterými už napřed
ohlašují revoltu proti zákonům, kdyby
eventuelně byly vydány.
Jako doklad k tomuto neslýchaně zpupnému
jednání citujeme zde doslovně pracovní
smlouvu, již diktuje zaměstnancům majitel panství
Liběchov:
1. Zaměstnanec jest přijat do služby co smluvní
a propůjčuje se jemu titul ze služebního
zařazení náležející, pokud
je ve službě panství.
2. Ustanovení služného jest vyhraženo
pouze majiteli velkostatku po dohodě se zaměstnaným
a neuznávají se tedy výslovně případná
ustanovení smlouvy kolektivní neb pod., ani kdyby
takováto z moci zákona v budoucnosti navedena byla.
3..Oboustranná výpovědní lhůta
jednoměsíční, bez udání
důvodů a bez jakéhokoliv odškodnění,
při hrubém porušení kázně
neb dokázaných služebních poklescích
okamžitá.
4. Jakákoliv účast přímá
neb nepřímá neb činnost politická,
a spolková se zaměstnancům nedovoluje vůbec.
5. Služební ustanovení neb přidělení
jest vyhraženo pouze panu majiteli panství a musí
se tomu zaměstnanec bezpodmínečně
podrobiti. Tento jest povinen zájem panství vždy
a všude hájiti a s majetkem jemu svěřeným
co nejšetrněji zacházeti a jej opatrovati.
Prokázané provinění v tomto směru
tvoří důvod k beznáročnému
okamžitému rozvázání služebního
poměru.
6. Nemocenské a starobní požitky podléhají
ustanovení zákona.
7. Prodávání deputátního dříví
jest zakázáno.
V Liběchově n. Lab. dne 8. srpna 1929.
Upozorňujeme zejména na odstavec č. 2, konečnou
větu, a na odstavec č. 4. V ústavním
zákoně ze dne.29. února č. 121,Sb.
z. a n. v § 111 je toto ustanovení:
"(1) Právo spolčovací k ochraně
a podpoře pracovních (zaměstnaneckých)
a hospodářských poměrů se zaručuje.
(2) Všeliké činy jednotlivců nebo sdružení,
jež se jeví úmyslným rušením
tohoto práva, jsou zakázány."
Že odstavec 4. citovaných pracovních podmínek
odporuje tomuto paragrafu ústavního zákona,
je na prvý pohled patrno. Odporuje však i zákonu
proti útisku ze dne 12. srpna 1921 č. 309 Sb. z.
a n., jehož § 1 má toto ustanovení:
"(1) Kdo s někým (jeho rodinou, příbuzným
nebo osobou pod jeho ochranou jsoucí) zle naloží
nebo mu působí újmu na těle, svobodě,
cti, majetku nebo výdělku, nebo mu takovou újmou
pohrozí, nebo vědomě využitkuje bezprostředně
mu hrozící tísně, nebo využije
svého postavení jako úředník,
učitel, duchovní anebo zaměstnavatel, chtěje
tím bezprávně na něm vynutiti, aby
něco konal, opomenul, nebo snášel, dopouští
se útisku, bez újmy trestnosti činu podle
jiných ustanovení trestných."
Omezujíce se na konstatování tohoto zřejmého
porušování, resp. přestupování
zákonů, ponecháváme odborníkům
z oboru trestního práva posouditi, zdali odstavec
2. citovaných pracovních podmínek není
proti duchu i liteře zákona na ochranu republiky.
Je nesporno, že kdyby veřejná moc administrativní
trpěla a netrestala takovou zvůli zaměstnavatelskou,
která ani základních zákonů
republiky nerespektuje, rozšířila by se tato
praxe, jak nás přesvědčují
životní zkušenosti, takovou měrou, že
by pracovní podmínky takového ducha staly
se nikoli výjimkami, nýbrž pravidlem.
Majíce tyto následky na zřeteli, tážeme
se jmenovaných tří pánů ministrů:
1. Znají případ pracovních podmínek,
diktovaných majitelem panství Liběchov, a
ne-li, zda jsou ochotni o této skutečnosti se přesvědčiti?
2. Jsou ochotni po potřebném úředním
šetření takové jednání
zaměstnavatele nejen zakázati, ale také padle
zásluhy potrestati?
V Praze dne 2. května 1929.
Dne 6. září 1928 interpelovali podepsaní
vládu o nespravedlivém zařazení důstojníků
výpomocné hospodářské a účetní
služby (tisk čís. 1767/X). Na tuto interpelaci
odpověděla vláda dne 7. února 1929
tiskem čís. 2095/XV. S odpovědí touto
nemohou se však podepsaní spokojiti a dovolují
si k ní učiniti tyto připomínky:
1. Není správná stylisace odpovědi,
jakoby důstojníci prov. atd. obdrželi plat
podle (z nařízení) zákona čís.
103/1926, poněvadž tento zákon nezařazuje
důstojníky do služebních tříd,
nýbrž tvoří jen rámce, jichž
výplň mělo v duchu zákona provésti
vládní nařízení. Přes
to zná platový zákon v § 99 (6) "důstojníky
hospodářsko-správní služby II.
služ. třídy", stejně jako tyto
zná VV 1926, čís. 35 v IX-3a. Že pak
tímto označením měl zákon na
mysli důstojníky prov. atd., vysvítá
přímo z důvodové zprávy plat.
zák. (str. 115) a z předposledního odstavce
odpovědi vlády, neboť neodpovídá
duchu platového zákona (aby pro ustanovení
v té neb oné služební kategorii nebylo
předepisováno předběžné
vzdělání vyšší, než
jakého je skutečně zapotřebí),
je-li vládním nařízením pro
I. a II. služební třídu (důstojníků
intendantstva a hospodářsko-správní
služby) předepisováno jedno a totéž
vojenské vzdělání (na vojenské
intendanční škole). Nepřímo též
z toho, že důstojníci intendanční
vyšli z důstojníků proviantních
atd., byli i pro praeterito jako důstojníci prov.
atd. převedeni skutečně ve II. služ.
třídě.
2. Vláda ve své odpovědi dovozuje, že
pro důstojníky prov. atd. nebylo předepsáno
vzdělání platovým zákonem pro
II. služ. třídu požadované, ba
že nebylo předepsáno ani vzdělání
středoškolské, že tyto skupiny byly doplňovány
normálně důstojníky tělesně
méně způsobilými a rotmistry a pouze
částečně absolventy školy pro
výchovu důstojníků hospodářsko-správní
služby z povolání.
Tvrzení toto stotožňuje výjimku s pravidlem,
chtíc tím zjevně utlumiti spravedlivé
požadavky právě školeného personálu
(středoškoláků, vysokoškoláků
a absolventů vojenské hospodářské
akademie). Důvody:
Jest nesporné, že pro doplňování
důstojníků prov. atd. zřízena
byla dvouletá vojenská akademie (VV 1923, čís.
47, čl. 432) a že pro vstup do této byly stanoveny
stejné podmínky jako pro vojenskou akademii. První
absolventi této školy vyřazeni byli jako poručíci
prov. atd. v r. 1925. Od této doby až do r. 1927,
kdy byli vyřazeni poslední por. prov. atd., bylo
vyřaděno celkem 103 poručíků
prov. atd.
Naproti tomu bylo v době od prvého vyřadění
absolventů až do dne vydání vl. nař.
104/1927 do stavovských skupin důstojníků
prov. atd.:
převedeno 6 důstojníků (z nich 4 pěšího
vojska, 1 letectva, kteří byli v praksi od r. 1924,
a 1 zbr. služby),
jmenováno 15 rotm. s odbornou zkouškou, kteří
tohoto charakteru nabyli již před rokem 1925, na por.
a ppor. hospodářské služby,
jmenován 1 rotmistr oděv. podporučíkem
oděvnictva.
Je tedy jasně viděti, že vojenská správa
od prvého vyřazení absolventů hospodářské
akademie až do vydání vl. nař. 104/1927,
pokud se týče doplňování důst.
prov. atd. jen plnila (likvidovala) své závazky
z doby před rokem 1925 a jinak výhradně a
ne částečně, jak se v odpovědi
uvádí, doplňovala důstojníky
prov. atd. z dvouleté hosp. akademie.
Tento postup byl jedině přirozený a hospodářsky
možný, poněvadž lze těžko
obhajovati, že by tato akademie byla zřízena
a plných 5 let byla v činnosti nákladem statisícovým
jen náhodou nebo nedopatřením. Do zřízení
hosp. akademie, resp. prvého vyřazení por.
z této školy, platil o doplňování
důstojníků proviantnictva bývalý
předpis A-21, pro účetní kontrolu
bývalý předpis A-19.
Podle sl. předp. A-21 doplňovali se důstojníci
zásobovacího sboru (dnes důstojníci
prov.) výhradně jen osobami k řadové
službě způsobilými.
Tento způsob doplňování vyžaduje
si hlavně povaha služby zásobovací (proviantní),
neboť historie ukazuje a světová válka
znovu tento fakt potvrzuje, že tuto důležitou,
tělesně a duševně namáhavou službu
mohou konati v zájmu bojujícího vojska jedině
osoby úplně tělesně zdravé.
Není pravdivé ani také správné
paušálně tvrditi - byť by to nemělo
s platovým zákonem ničeho společného
- že důstojníci prov. atd. byli doplňováni
důstojníky tělesně méně
schopnými.
Podle zmíněného předpisu doplňovali
se důstojníci prov. z povolání středoškoláky.
Pouze každé 4. místo mohlo býti obsazeno
rotmistry; to se ale již před světovou válkou
nepraktikovalo vůbec, což je viděti z toho,
že ze 170 převzatých důstojníkű
zásobovacího sboru (dnes proviantnictva) byli pouze
tři důstojníci (starší) z býv.
poddůstojníků. Pro účetní
kontrolu (A-19) mohlo býti teprve každé druhé
místo obsazováno rotmistry.
Není tedy také správné paušálně
tvrditi, že důstojníci prov. atd. se doplňovali
normálně rotmistry, je-li u těchto stavovských
skupin pravdou úplný opak.
K poslednímu odstavci odpovědi pak uvádíme,
že také ten nekryje se úplně s pravdou,
poněvadž z absolventů hospodářské
akademie jsou vedeni ve zvláštním osobním
stavu ve II. služební třídě jedině
ti, kteří byli jako poručíci vyřazeni
r. 1925 a 1926, kdežto ti, kteří byli vyřazeni
r. 1927, jsou převedeni ve III. služební třídě
(viz O. V. 1929, čís. 20). A osud oněch ve
II. služ. třídě je, jak se zdá,
v této také zpečetěn v důsledku
vládního nařízení. Jest totiž
fakt, že vláda (vojenská správa) podle
§ 6 vlád. nař. 104/1927 dosud neurčila
místa, která by byla těmito důstojníky
vázána, tedy jinými slovy vláda tímto
svým postupem míní buď tyto důstojníky
ponechati, aby v hodnostech poručíkű dosloužili,
anebo (což je pravděpodobnější)
je donutiti, aby dobrovolně sestoupili do III. služební
kategorie.
Tyto důvody považujeme za postačitelné,
aby vysvětlily, že platový zákon znal
hospodářsko-správní službu II.
třídy, že pod touto služební kategorií
měl na mysli stavovské skupiny důstojníků
prov. atd. a nikoli onu služební kategorii, kterou
vládní nařízení, chtíc
vyhověti alespoň "na oko" platovému
zákonu, utvořilo avšak jenom požitkově,
nemohouc podle svého ustanovení do ní zařaditi
žádnou stavovskou skupinu, pro níž však
předepsalo totéž vzdělání
jako pro služební kategorii I. (důstojníků
intendantstva) a to jen proto, aby důstojníky prov.
atd. směstnalo ve III. služ. třídě,
kam nejméně patří svou povahou i důležitostí
hlavně se stanoviska válečného.
Jak jsme již v předu uvedli, byli vládním
nařízením hmotně poškozeni právě
ti důstojníci prov. atd., kteří se
dali dříve aktivovati se zřetelem na svoje
předběžné školské vzdělání
za výhodnějších podmínek, které
však byly takto rázem přivedeny v niveč.
Přihlížíme-li k tomu, že dnes vězí
většinou ve svých 35 - 40 letech jako otcové
rodin v hodnostech nadporučíka nebo kapitána,
že dnešní systemisace dovolí jim do jejich
odchodu do pense dosáhnouti nejvýše jediného
povýšení, nemohoucího míti vlivu
na jejich plat a že tento jejich neutěšený
stav nemůže revise systemisace valně zlepšiti,
je lidsky spravedlivé a platovému zákonu
plně odpovídající, aby vláda
také u nich postupovala podle zákona a nařídila,
aby důstojníci prov. atd. byli podle platového
zákona převedeni ve II. služ. třídě
a tím jim přiznala platovou stupnici 8 c, resp.
7a tím spíše, když tato jim podle platového
zákona patří a když tato úprava
vyžaduje v celku nepatrné peněžní
úhrady.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní znovu vlády:
1. Jest ochotna napraviti křivdu v naší interpelaci
ze dne 6. září 1928 uvedenou a zařaditi
zmíněné důstojníky do II. služ.
třídy?
2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této
věci učinila aneb zaříditi hodlá?
V Praze, dne 2. května 1929.
Obec Všetaty jsou na křižovatce dvou význačných
státních drah, pěstování zeleniny
učinilo z nich vel. mi čilé obchodní
místo s velmi vystupňovaným ruchem stavebním.
Počet obyvatel překročil již dávno
2000 hlav a podle nynějšího stavu čítá
již obec 2126 obyvatel. Nedostatek bytů způsobil
nepoměrné zvýšení nájemného,
takže za 1 místnost platí se již 1200
Kč nájemného ročně. Byt o 3
místnostech stojí 2500 - 3000 Kč. Ceny hlavních
životních potřeb jsou tyto:
maso | hovězí | 12.- - 14.- | ||
vepřové | 16.- - 18.- | |||
telecí | 14.- - 16.- - 18.- | |||
uzené | 18.- - 20.- | |||
sádlo | řemenové | 18.- | ||
škvařené | 22.- | |||
lůj | 12.- | |||
salám | 14.- -- 18.- | |||
tlačenky | 16.- - 18.- | |||
mouka | 3.50 | |||
krupice | 4.20 | |||
rýže | 3.60 | |||
sádlo americké | 14.90 | |||
cikorka | 7.- | |||
káva zrnková | 44.- - 48.- | |||
chléb bochník | 9.- | |||
žitná káva | 3.60 | |||
mýdlo | 7.40 | |||
hrách | 4.40 | |||
čočka | 6.50 | |||
povidla | 6.80 | |||
máslo | 27.- - 30.- | |||
jáhly | 3.80 | |||
mák | 7.50 | |||
housky | 0.25 | |||
cukr | 6.30 | |||
mléko | 1.60 - 2.- |
Jsou proto dány podmínky, aby Všetaty přeřazeny
byly do vyšší skupiny míst činovného
podle odst. 7. §u 12 zákona čís. 103/1926
a podepsaní se táží vlády:
1. Jest ochotna přeřaditi obec Všetaty do vyšší
skupiny míst činovného státních
zaměstnanců?
2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této
věci zařídila aneb zaříditi
hodlá?
V Praze, dne 2. května 1929.
V časopise "Stráž na Severu".č.
32 - 33 ze dne 30. dubna 1929 na stránce 3, v článku
" Kdysi a dnes" a "Brüxer
Zeitung" byla skonfiskována státním
zastupitelstvím v Mostě tato stať:
"... ale musíme ustati, neboť na výpočet
Vašich hříchů a Vašich brutálností
nestačil by nám celý náš list".
"... ale byli byste opět týmiž, kdybyste
událostmi opět k moci přišli. Toť
povaha německá. Znásilňovati slabé,
ukazovati obrněnou pěst podrobeným. Ale právě
proto, abyste byli jedenkráte vyléčeni z
této znásilňovací povahy své,
jest potřebí, abyste poznali na vlastní kůži,
jak to jest, když jest někdo brutálně
znásilňován (což ovšem u nás
o vás neplatí!) anebo v menšině. Jen
tímto názorným vyučováním
jednou snad může přijíti Němec
k náhledu, že co nechceš, aby ti jiní
činili, nečiň ani ty jim."
Zabavená stať neobsahuje po našem soudu porušení
zákona na ochranu republiky, nýbrž jest pouhým
konstatováním skutečného stavu věci.
Podepsaní se proto táží:
1. Ví o shora uvedeném pan ministr?
2. Jest pan ministr ochoten učiniti podobným nepřístojnostem
přítrž?
V Praze, dne 2. května 1929.
Pred 1. májom 1929 krajinský úrad v Košiciach
nepovolil vylepovanie plakátov, na ktorých nič
iného nestálo len výzva, aby sa robotníctvo
súčastnilo májovej demonštrácie.
Polícia provokatívnym zpôsobom rozpustila
shromaždenie, keď súdružka Löwyová
hovorila, že ČSR je na ceste otvorenému fašizmu.
Pýtame sa pána ministra vnútra:
Jak hodlá potrestati úradníkov, ktorí
zakázali vylepovanie plakátov a úradníka,
ktorý rozpustil májový prejav KSČ?
V Prahe dňa 3. mája 1929.