II. volební období. | 8. zasedání. |
I. posl. Knejzlíka, Mikuláše, Sladkého
a druhů vládě o pomoci maloškolkařům,
kteří letošní krutou zimou utrpěli
katastrofální škody,
II. posl. Sladkého, Bergmanna, Procházky, Buřívala
a druhů vládě o přeřazení
města Nového Bohumína na Těšínsku
do skupiny míst B činovného státních
a veřejných zaměstnanců,
III. posl. Chvojky, Pechmanové, Davida a druhů min.
vnitra a spravedlnosti o bezdůvodném vyšetřování
Adolfa Krejbicha, typografa v Raspenavě, okres Frýdlant,
IV. posl. Buřívala, Procházky a druhů
předsedovi vlády a min. železnic o protiústavním
postupu státní správy železniční
proti loyálním příslušníkům
našeho státu, bezdůvodně odstraňovaným
ze služeb drah,
V. posl. dra Wollschacka a druhů min. železnic o železničních
poměrech v České Vsi u Frývaldova,
VI. posl. Krebse, Simma a druhu min. soc. péče o
jmenování do korporací nemocenských
pojišťoven a o rozepsání voleb,
VII. posl. Knejzlíka, Bořívala, Procházky
a druhů min. železnic o postavení obytných
domů pro železniční zaměstnance
v Přerově,
VIII. posl. Mateja, Kršiaka, Kopasza a súdr. min.
vnútra a spravedlnosti, že komisár Malinovský
nekoná úradných povinností a dr Nádasky
v Chlumci nevypláca cestovného svedkom, súdom
predvolaným,
IX. posl. Tučného, Procházky, Lance a druhů
min. vnitra, min. spravedlnosti a min. soc. péče
o protizákonném obsahu jednostranně uplatňovaných
pracovních úmluv,
X. posl. Bergmanna, Špatného, Davida a druhů
vládě o nespravedlivém zařazení
důstojníků výkonné hospodářské
a účetní služby,
XI. posl. Bergmanna, Zeminové, dra Klapky, Špatného
a druhů vládě o přeřazení
obce Všetat do vyšší skupiny míst
činovného státních zaměstnanců,
XII. posl. Lance a druhů min. spravedlnosti o zabavení
čísla 32. až 33. XI. ročníku
časopisu "Stráž na severu" vycházejícího
v Mostě, ze dne 30. dubna 1929,
XIII. posl. Majora a súdr. min. vnútra o zákazu
vylepovanie májových plakátov,
XIV. posl. Majora a súdr. min. vnútra o zakázaní
slávnosti nad hrobom býv. poslanca Nagyho,
XV. posl. Kollárikové a súdr. min. vnútra
o provokačnom a hrubom chovaní čet. strážmistra
Kozáka a spol. vo službe,
XVI. posl. Kršiaka, Kopasza a súdr. min. vnútra
a verejvých prací a soc. pečlivosti, o opakujúcích
sa výbuchoch v magnezitovej bani pri Košiciach, ktorými
vraždené je roľníctvo pre nedbalosť
ochranných opatrení pri nebezpečnej práci,
XVII. posl. Hakena, Haruse a soudr. min. předsedovi o výbuchu
v muniční továrně vojenské
v Semtíně,
XVIII. posl. Bergmanna, Špatného, Zeminové
a druhů min. vnitra o sebevraždě četnického
strážmistra Gustava Studenovského z Mirovic,
XIX. posl. Bergmanna, Zeminové, Špatného, dra
Klapky a druhů min. financí o vyložení
seznamů daně důchodové a výdělkové
podle § 329 zákona o přímých
daních č. 76 Sb. z. a n. z roku 1927,
XX. posl. Mikulíčka, Hakena, Štětky
a soudr. min. železnic o svévolném porušování
jízdního řádu,
XXI. posl. dra Korlátha a druhov min. spravedlnosti o censurování
"Határszéli Ujság-u",
XXII. posl. Mondoka a soudr. min. školství a nár.
osvěty o obecných školách ve 3 obcích
svaljavského okresu,
XXIII. posl. Mondoka a soudr. min. vnitra o teroru chustské
policie vůči dělnické mládeži,
XXIV. posl. Horpynky a druhů min. vnitra a min. spravedlnosti
o zabavení časopisu "Deutsche
Volksblatt" v Chomutově ze dne 18. března
1929.
Letošní kruté mrazy způsobily nesmírné
škody v ovocných školkách maloškolkařů
a tyto škody dovršeny byly ještě tím,
že to, co nezničil krutý mráz, zničili
zajíci hryzem. Ovocné školky maloškolkařů
jsou úplně zničeny. Mráz, zajíci
a králíci spojili se tu, aby zničili mnohaletou
práci držitelů maloškolek. Šlechtěnce
hruškové, třešňové, meruňkové,
broskvové a ořechové zmrzly úplně.
Šlechtěnce vzdorující mrazům
byly zničeny hryzem zajíců, kteří
do školek přešli po závějích
sněhových, jež přesahovaly ohrady ovocných
škol.
Stejně tak byli krutými mrazy a hryzem zajíců
postiženi na venkově majitelé zahrad, sadů
a stromořadí. Úroda na starších
stromech hruškových, třešňových,
meruňkových a ořechových jest pro
letošní rok z veliké části zničena
třeskutými mrazy, mladé stromy, pokud nezmrzly,
byly ohryzány zajíci, takže takto způsobené
škody nedají se vůbec nahraditi a nutno učiniti
opatření, aby se již vícekráte
neopakovaly.
Nejhůře však byli postiženi maloškolkaři.
V některých případech byla jejich
pohroma tak dalekosáhlá, že zničila
úplně jejich existence. Tak na příklad
majitelé menších ovocných školek
Leo Turek v Drahanovicích a Stanislav Drápal v Tršicích,
oba začátečníci, museli školky
své mrazem a zajíci úplně zničené
zanechati osudu a jít hledati existenci v námezdním
poměru. Kruté mrazy a hryz zajíců
připravily je o veškerý skrovný majetek
a výsledek jich několikaleté práce,
který do svých ovocných základů
investovali.
Jinde zase ohrozily škody existenci maloškolkařit
z veliké části malozemědělci,
kteří založením školek ovocných
snažili se zvýšiti výnos svých
malých hospodářství, jinde zase zahradníkům,
kteří založili své existence na vybudování
ovocných školek. Do jakých obrovských
rozměrů jdou tyto škody, jež připravují
pilné ruce maloškolkařů o několikaletý
výsledek jich práce a ohrozí výživu
jejich rodin opětně na několik let, svědčí
ta okolnost, že jen ovocnickému spolku v Olomouci
byly maloškolkaři hlášeny tyto škody:
Adolf Stejskal v Lošticích | 62.000 | |||
Jan Dvořák v Dlouhomilově č. 3 | 3.500 | |||
Boh. Dvořák v Dlouhomilově č. 14 | 1.050 | |||
Jan Dvořák v Dlouhomilově č.6 | 2.000 | |||
Jiljí Dvořák v Dlouhomilově č.109 | 1.100 | |||
Boh. Veselý v Mezicích | 500.000 | |||
Böhmův závod v Hostkovicích | 1.500 | |||
Alois Sobek ve Starnově | 2.800 | |||
Jan Zavadil v Trusovicích | 4.000 | |||
Josef Zapletal ve Slatinicích | 25.000 | |||
Frant. Boxan v Dlouhomilově | 3.700 | |||
Inocenc Babiánek v Kožušanech | 70.800 | |||
Stanislav Drápal v Tršicích | 36.000 | |||
Závodník a Vybíral v Tršicích | 22.000 | |||
Hubáček Josef ve Slatinicích | 30.000 | |||
Leo Turek v Drahanovicích | 5.000 | |||
Jan Pecháček v Bohutíně | 6.000 | |||
Jan Kunc v Kojetíně | 4.000 |
Zničeným maloškolkařům anebo
na existenci ohroženým nutno pomoci, aby katastrofu
překonali. Protože fond pro živelní pohromy,
zřízený zákonem č. 118 ze dne
14. července 1927 na úhradu škod zemědělsky
způsobených zdaleka nedostačí, bylo
by potřebno, aby vláda určila poškozeným
maloškolkařům mimořádnou dotaci,
z níž by mohli obdržeti náhradu svých
škod, a aby s největším urychlením
mohly býti u maloškolkařů úředně
vyšetřený způsobené škody,
protože opožděným vyšetřováním
škod znemožnilo by se jim založení nových
ovocných základů na místě zničených
základů ovocných ještě tohoto
jara, čímž by jejich bědy byly ještě
o rok prodlouženy.
Mimo poskytnutí škod na penězích může
stát prospěti maloškolkařům tím,
že jim v náhradu za zničené ovocné
kultury zakoupí svým nákladem ovocné
pláňky, že odepíše jim za nok 1928
daně, že nepředepíše jim na rok
1929 - 1930 nové daně, proto, že nebudou moci
během výše uvedených let zhodnotiti
své ovocné kultury, jež byly zničeny,
dále je možno prospěti maloškolkařům
tím, že stát poskytne jim bezúročné
půjčky, aby mohli způsobené škody
co nejrychleji nahraditi.
Předejíti opakování se takovéto
katastrofy způsobené mimo krutých mrazů
hryzem zajíců jest možno urychleným
vydáním nového honebního zákona,
v němž bude přihlíženo k tomu,
aby ochrana zajíců byla značně omezena,
a aby tento škůdce ovocného stromoví
nemohl své zhoubné dílo opakovati.
Táží se podepsaní proto vlády
Československé republiky, zdali je ochotna naříditi,
aby škody, jež maloškolkaři hlásili
buď u zemědělských rad nebo okresních
úřadů, byly neprodleně vyšetřeny
a aby ve smyslu námi navrhovaných opatření,
nahrazeny jim byly aspoň z části škody,
jež jsou takového rázu, že opravdu ohrožují
jejich existence?
Dále tážeme se vlády Československé
republiky, znali je ochotna předložiti Národnímu
shromáždění k ústavnímu
projednání zákon honební, jenž
poskytl by jistotu, že majetek maloškolkařů
a majitelů zahrad za krutých zim nebude zvěří
srstnatou poškozen, případně zničen?
V Praze dne 26. dubna 1929.
Městská obec Nový.Bohumín v okrese
fryštátském, Těšínské
Slezsko, jest podle paragrafu 12 zákona ze dne 24. června
1926 čís. 103 Sb. z. a n., co do výměry
činovného státních a veřejných
zaměstnanců zařazena do skupiny míst
C.
Odstavec 7. citovaného zákonného ustanovení
dovoluje výjimečné zařazení
některých obcí se zřetelem na mimořádné
drahotní poměry do vyšší skupiny
činovného.
Opírajíc se o toto ustanovení, žádá
městské zastupitelstvo na základě
svého jednohlasného usnesení ze dne 13. března
1929 vzhledem na panující v místě
zcela neobyčejné drahotní poměry a
na nepochybnou tíseň usídlených zde
státních a veřejných zaměstnanců,
aby městská obec Nový Bohumín zařazena
byla do skupiny míst B činovného.
Městská obec Nový Bohumín odvolává
se zároveň na svá podání ze
dne 30. ledna 1926 čís. 842, 27. červenec
1926 čís. 4466 a ze dne 10. září
1926 čís. 5414, v nichž pro stejnou žádost
vyložila obšírné důvody pro přiznání
vyšší skupiny činovného zejména
z hlediska stávajících v místě:mimořádných
drahotních poměrů. Poměry tyto se
doposud nejen že nezměnily, nýbrž naopak,
pokud se týká drahoty, zostřily se daleko
více, takže státní a veřejní
zaměstnanci se svými rodinami v Novém Bohumíně
jsou nuceni žíti v hospodářských
poměrech nejnepříznivějších
a musejí o své živobytí vésti
tuhý boj.
Nový Bohumín leží v obvodu ostravsko-karvínského
průmyslového kraje, město samo je velmi významným
průmyslovým místem, jedním z nejdůležitějších
železničních uzlů Republiky a čítá
toho času bez usídlené zde vojenské
posádky 12.000 obyvatelů. Nový Bohumín
jest však také střediskem hustě zalidněných,
těsně s městem souvisejících
obcí sousedních, takže tvoří
centrum s počtem více než 25.000 obyvatelů.
Město Nový Bohumín již tím, že
leží v ostravsko-karvínském průmyslovém
revíru, trpí těžkými a drahými
životními poměry, avšak pokud se týká
cen potravin, pociťuje Nový Bohumín tuto drahotu
ještě ve zvýšené míře,
neboť nemajíc pro obeslání zemědělskými
produkty žádného hospodářského
zázemí (město leží v nejzazším
uhlu říšských hranic mezi Německem
a Polskem) jest město odkázáno v zásobování
potravinami výhradně jen na trh ostravský.
Maso, tuky, mléko, mléčné výrobky,
zelenina, drůbež a j. dovážejí
se výhradně z trhů moravsko-ostravských,
a jsou-li již tam ceny jejich mnohem vyšší
nežli v městech mimo průmyslový kraj,
zdražují se v Novém Bohumíně
velmi citelně ještě 12 km dlouhým transportem
z Moravské Ostravy do Nového Bohumína. Na
důkaz této skutečnosti dovolujeme si poukázati
na příklad na to, že maso, sádlo, a
tuky v Mor. Ostravě jsou průměrně
o Kč 2.- za 1 kg, mléko o 20 h za 1 litr levnější
nežli v Novém Bohumíně. Totéž
platí však také u jiných životních
potřeb, jako zejména u uhlí a koksu. Moravská
Ostrava jako střed uhelné produkce může
své obyvatelstvo lehčeji a levněji zásobovati
otopem, kdežto Nový Bohumín musí ceny
za otop platiti zvýšené o náklady dopravy.
Každý nestranný jistě uzná, že
v Novém Bohumíně panují daleko nepříznivější
a zcela mimořádné cenové a drahotní
poměry a že živobytí veřejných
zaměstnancův Novém Bohumíně
jest daleko dražší, nežli v jiných
místech, které mají vyšší
třídu činovného nežli Nový
Bohumín. Neobyčejně drahé životní
potřeby v tomto městě zdražují
se však ještě citelně obzvláště
cenami bytů. V Novém Bohumíně, čítajícím
nejméně 5.000 zaměstnanců různých
odvětví, panuje stále ještě citelná
nouze bytová, vzniklá právě velikou
poptávkou, kterou ceny bytů jen vzrůstají.
Následkem poměrně časté výměny
zaměstnanců uvolňuje se mnoho bytů
od ochrany nájemníků a omezení nájemného.
Ve starých budovách nutno proto za skrovné
byty již nyní platiti mnohdy Kč 300.- až
500.- měsíčně. Za malé byty
v novostavbách platí se zde vzhledem k veliké
bytové nouzi Kč 400.- až:Kč 600.- měsíčně,
ba i více. Jen s velikým strádáním
a na úkor řádné a nejnutnější
výživy a výchovy svých příslušníků
rodiny jest mocen státní a veřejný
zaměstnanec se skrovným a pevným platem nésti
břemeno zdražovaného živobytí,
při tom však upadá do bídy stále
větší a větší.
Těmto skutečně smutným poměrům
je dnes veřejný zaměstnanec všeobecně,
v Novém Bohumíně však následkem
mimořádně těžkých drahotních
poměrů obzvláštní měrou
vystaven.
Má-li vláda podle zákonitých ustanovení
vyhraženo právo zařaditi jednotlivé
obce se zřetelem na jejich mimořádné
drahotní poměry výjimečně do
vyšší třídy činovného,
jest tento předpoklad u městské obce Nového
Bohumína dán zvýšenou měrou.
Nařízením ze dne 14. září
1928 čís. 163 Sb. z. a n., byla některým
obcím, které leží v blízkostí
Nového Bohumína, jako Hrušovu s 8.000 obyvateli
a Muglinovu asi se 3.000 obyvateli, přiznána třída
B činovného. Smí se tedy stejná výhoda,
o kterou městská obec Nový Bohumín
usiluje již od roku 1926, odepříti této
obci, kde drahota je tak neobyčejně veliká?
Vždyť i obcím, přičleněným
nyní k městu Moravské Ostravě, jako
Přívozu, Mar. Horám, Zábřehu,
které mají přibližně stejnou
velikost jako Nový Bohumín, bylo vyšší
činovné skupiny B přiznáno. Nový
Bohumín loží rovněž v témže
hospodářském kraji s poměry drahotními
mnohem nepříznivějšími. Nemá
míti tudíž právo na stejné hodnocení?
Proto dovolují si podepsaní zdvořile tázati
se vlády, zdali je ochotna naříditi, aby
městská obec Nový Bohumín v činovném
přeřazena byla ze skupiny C do skupiny B, aby takto
neutěšené postavení tamějších
státních a veřejných zaměstnanců
alespoň poněkud bylo zlepšeno?
V Praze dne 25. dubna 1929.
V měsíci únoru tohoto roku založena
byla v Raspenavě místní politická
organisace čsl. strany národně socialistické
pro Raspenavu a okolí. Důvěrník této
organisace, Adolf Krejbich, typograf v Raspenavě č.
p. 287, svolal na 3. března t. r. členskou schůzi
příslušníků organisace písemnými
pozvánkami do hostince pana Scholze v Mildenavě,
na které referoval redaktor "Našich Hor"
Antonín Rejha z Růžodolu u Liberce. Následující
dny byl důvěrník Adolf Krejbich vyslýchán
místním četnictvem, jemuž vysvětlil
naprosto správný postup při svolání
této členské schůze. Přes toto
vysvětlení byl znovu v této věci na
četnické stanici vyslýchán a byl konečně
dne 16. dubna t. r. obeslán k okres. soudu do Frýdlantu
a zde znovu vyslýchán okresním vyšetřujícím
soudcem drem Vilémem Melzerem pro přestupek spolkového
zákona.
Tento postup četnické stanice v Raspenavě
jest zřejmě neodůvodněný, neboť
jednalo se výslovně o schůzi důvěrnou,
svolanou lístky dle shromažďovacího zákona
a přece přes jasné vysvětlení
byl svolavatel Adolf Krejbich podruhé ještě
vyslýchán četnictvem a dokonce i okresním
soudem ve Frýdlantě, čímž byl
jako zaměstnanec existenčně poškozen
o ušlý výdělek.
Táží se proto podepsaní:
1. Zná pan ministr tento postup četnické
stanice v Raspenavě proti Adolfu Krejbichovi?
2. Co hodlá pan ministr zaříditi, aby podobný,
neodůvodněný postup proti českému
menšinovému pracovníku byl do budoucna zamezen?
3. Jest pan ministr ochoten vysvětliti, proč v tomto
případě byl svolavatel Adolf Krejbich vyslýchán
okres. soudem ve Frýdlantě?
V Praze dne 25. dubna 1929.
Podle § 128 ústavní listiny všichni státní
občané republiky Československé jsou
si před zákonem plně rovni a požívají
stejných práv občanských a politických
nehledě k tomu, jaké jsou rasy, jazyka nebo náboženství,
a všichni mají přístup v mezích
všeobecných zákonů do veřejné
služby, k úřadům a hodnostem.
Tohoto jasného znění ústavního
zákona nedbá však ředitelství
českosl. drah v Bratislavě a na rozkaz krajinského
úřadu propouští zaměstnance železniční
i takové, kteří jsou ve službách
našich železnic zaměstnáni od roku 1919,
jsou příslušníky státotvorné
odborové organisace; poněvadž četnictvo
je mylně označilo za komunisty; byli dáni
ředitelství bratislavskému k disposici, aby
toto je podle důvěrného výnosu ministerstva
železnic propouštělo nebo degradovalo.
Na základě tohoto postupu ministerstva železnic
propuštěn byl okamžitě člen Jednoty
zaměstnanců dráb František Janzetiš,
rodný Slovák z Čeklysa, který několik
roků nepřetržitě a poctivě pracoval
na stanici Bratislava-Nové město, nebyl nikdy členem
protistátní ať již odborové nebo
politické organisace. Druhý, neméně
křiklavý případ, jest případ
Besedův z Darnské Nové Vsi. Oba jsou otcové
rodin a trpí nyní nouzi a hlad.
Stejný osad čeká dalších 38 zaměstnanců,
kteří označeni jsou jako politicky nespolehliví,
a neprávem se uvádí, že jsou příslušníky
komunistické strany a mají býti jako takoví
propuštěni, ačkoli jsou po léta členy
státotvorné odborové organisace. Jména
a způsob zaměstnání, jakož i
místo zaměstnání uvádíme:
Ivanič Leop., pomocný zaměstnanec, Bratislava,
Adamovič Michal, pomoc. zaměstnanec, Bratislava,
Beseda Matej, pom. zaměstnanec, Bratislava, Beseda Rud.,
pom. zaměst., Bratislava, Bilčík Frant.,
pom. zaměst., Bratislava, Fekete Matej, pomoc. zaměst.,
Bratislava, Vlašič Jakub, průvodčí
vlaků, Bratislava, Horňák Pavel, prův.
vlaků, Bratislava, Jurkovič Alois, prův.
vlaků, Bratislava, Grosschmied Michal, prův. vlaků,
Bratislava, Jurkovič Rudolf, pomoc. zaměstnanec,
Bratislava, Jača Frant., pom. zaměst., Bratislava,
Klajdáč Ant., smluv. dělník, Trnava,
Hypský Ondrej, pomoc. zřízenec, Zvoleň,
Hypský Juraj, pomoc. zříz., Zvoleň,
Florovič Josef, pomoc. zříz., Zvoleň,
Horák Bohumil, pomoc. zřízenec, Zvoleň,
Hudec Martin, pomoc. zříz., Zvoleň, Rozinay
Jan, pomoc. zřízenec, Zvoleň, Mandáč
Ondrej, topič, Plešivec.
Ještě dříve, než jsme se rozhodli
podati tuto veřejnou interpelaci, bylo intervenováno
u podřízených úřadů
železničních v Bratislavě a bylo interpelantům
naznačeno, že se tak činí na poukaz
krajinského úřadu a dále z rozkazu
ministerstva železnic, tedy z důvodů politických.
Všecko úsilí, aby tato persekuce byla zastavena,
ubylo doposud marné. Z toho důvodu táží
se podepsaní:
1. Zná pan předseda vlády a pan ministr železnic
tento protiústavní postup státní správy
železniční?
2. Co hodlá zejména pan ministr železnic učiniti,
aby celá řada poctivých, povinností
dbalých železničářů na
Slovensku, příslušníků odborové
organisace, která svým postupem a činnosti
popřevratové tolikrát prokázala smysl
pro stát a státnost, pro omylné označení
četnictvem ze služeb drah propuštěni nebyli?
3. Jest pan ministr železnic ochoten vyšetřiti,
zda z některé sekce ministerstva železnic vydán
byl důvěrný výnos, podle kterého
v interpelaci uvedení zaměstnanci mají býti
propuštěni?
4. Jestliže výnos byl skutečně vydán,
zda bylo přesně a bedlivě zkoumáno,
jsou-li dotyční skutečně státu
nepřátelští a bylo-li zejména
dokázáno, že se účastnili nějaké
protistátní činnosti?
5. Jest pan ministr železnic ochoten zrušiti onen výnos,
který byl ve věci té vydán a přijati
zpět zaměstnance, kteří byli podle
něho propuštěni?
V Praze dne 26. dubna 1929.
V polovici prosince 1928 od přetopených železných
kamen vzňala se dřevěná stěna
v místnosti pro výdej lístků na zdejší
osobní zastávce. Poněvadž nutné
opravné práce nebyly provedeny ihned, nýbrž
teprve koncem ledna 1929, vznikly z toho takovéto nešvary
pro cestující:
1. Čekárna zdejší osobní zastávky
do konce února t. r., tedy přes celé období
mrazů, nebyla vytápěna přes to, že
její vytápění jest úplně
nezávislé na poškozené pokladní
místnosti a také bylo dosti topiva (uhlí).
2. Od vypuknutí ohně nebyly již lístky
vydány v osobní zastávce nýbrž
ve strážním domku, v místnosti pro železniční
dělníky. Proti takto změněnému
vydávání lístků nebyli by cestující
zajisté nic namítali, kdyby zdejší strážník
trati Josef Tvrdý nebo jeho žena Marie Tvrdá,
která do polovice ledna obstarávala vydávání
lístků, tuto změnu byli náležitě
vyhlásili.
Tato vyhláška, papírový list velikosti
asi 15 X 20 cm, napsaná modrou tužkou, byla tehdy
připevněna na petrolejové lampě v
čekárně, která v noci nebyla ještě
nikdy osvětlena, a později umístěna
v osobní zastávce v místnosti pro výdej
lístků, rovněž nikdy neosvětlené.
Tím stalo se častěji, že zvláště
lidé neobeznámení se zdejšími
nádražními poměry musili vstoupiti do
vlaku bez lístku.
Všichni cestující, a to většinou
dělníci vracející se domů ze
zdejších továren a poštovní poslíčkové
docházející pro poštu (listonoši),
musili, poněvadž čekárna nebyla ani
vytápěna ani osvětlena, častokráte
čekati několik hodin v nevytopené a mimo
to v noci neosvětlené místnosti (poněvadž
se letošní zimy vlaky často opožďovaly).
Když si zdejší poštovní úřad
a poté poštovní ředitelství stěžovaly
u ředitelství státních drah, že
není místnost osvětlována, prvá
stížnost byla zamítnuta a na druhou nedošla
dosud odpověď. Za takových poměrů
cestující tedy přes krutou zimu čekali
častokráte večer na příjezd
vlaku raději venku na dražišti, neboť pro
tmu v čekárně nechtěli se vydati nebezpečí
možného tělesného zranění.
Od polovice ledna t. r. jest výdej lístků
na zdejší zastávce nebo ve strážním
domku vůbec zastaven a lístky musí se kupovati
ve vlaku, poněvadž zmíněná žena
zdejšího strážníka trati, která
až do té doby tuto služba konala, již onemocněla
a její muž prý není povinen tuto službu
konati. Proč zde není postaráno o zástupce,
který by konal povinnosti oné paní, když
jest tolik restringovaných železničních
zaměstnanců?
Podepsaní táží se pana ministra železnic,
je-li ochoten tyto nešvary co nejrychleji napraviti?
V Praze dne 26. dubna 1929.
V odpovědi pana ministra sociální péče
ze dne 9. dubna 1926 na můj dotaz číslo D-46/II
o rozepsání voleb do nemocenských pojišťovacích
sborů, prohlásil p. ministr, že bude lze rozepsati
volby ihned, jakmile nabude účinnosti zákon
číslo 221/1921 Sb. z. a n.
Tento zákon jest v účinnosti od 1. července
1926 a přes to nejen nebyly provedeny žádné
volby, nýbrž naopak podle výjimečného
ustanovení §u 131 zákona č. 184/1928,
který platí jen pro přechodnou dobu, byla
provedena jmenování do nemocenských pojišťoven,
která velkou část dělnictva vylučují
ze spolupůsobení a spolurozhodování
a proto je neuspokojují.
Pro tuto ostudu, způsobenou jmenováním, které
jest výsměchem všem demokratickým zásadám
a úmyslům zákonodárců, táží
se podepsaní pana ministra:
1. Podle jakých zásad byla provedena jmenování
do nemocenských pojišťoven a
2. jest pan ministr ochoten ostudu se jmenováním
sprovoditi se světa neprodleným rozepsáním
řádných voleb?
V Praze dne 25. dubna 1929.