Poněvadž jde o resortní záležitost
ministerstva železnic, kompetence ministerstva školství
a národní osvěty se nedotýkající,
převzal jsem zodpovědění interpelace
sám, jakkoli je současně adresována
ministru školství a národní osvěty.
Státní správa železniční
má mezi uchazeči o volná místa ve
službě železniční v mezích
předpisů zákonných možnost volného
výběru. Dává-li při tom přednost
uchazečům, kteří předepsaného
školního vzdělání nabyli skutečnou
návštěvou školy, před uchazeči,
kteří tohoto vzdělání dosáhli
jiným způsobem, používá svého
dobrého práva, aniž by se tím dotýkala
významu a platnosti osvědčení sloužících
k průkazu příslušného vzdělání.
Tento postup státní správy železniční,
podložený náležitě vážnými
důvody věcnými i služebními,
má při velkém nadbytku uchazečů
své plné oprávnění a není
též v rozporu se žádnými předpisy
zákonnými. Proto není též příčiny
k žádnému zvláštnímu opatření.
V Praze, dne 10. dubna 1929.
K bodu prvnímu interpelace dovoluji si sděliti,
že odklad doručování platebních
rozkazů před volbami nebyl nařízen
z důvodů stranických, nýbrž v
zájmu veřejném, aby totiž bylo v rušné
době předvolební zabráněno
znepokojování voličstva protistátními
agitacemi zneužívajícími daňových
předpisů ku svým účelům.
Pokud jde o výtky obsažené v bodě druhém
interpelace, tu neleze přehlížeti, že
podle výslovného ustanovení zákona
je přiznání pouhým základem
ke zjištění skutečného dani podrobeného
důchodu. Vyskytnou-li se tedy pochybnosti o správnosti
přiznaných údajů, nelze bez dalšího
přejmouti obsahu poplatníkova přiznání.
Stala-li se některému poplatníkovi odchýlením
se od jeho přiznání křivda, má
právo domáhati se nápravy v příslušném
řízení odvolacím. Tvrzení interpelace,
že daňová reforma znamená u srovnání
s dřívějším stavem znásobení
daňového břemene, není správným,
neboť sazba daně důchodové byla reformou
oproti dřívějšímu stavu při
témže daňovém základu snížena
okrouhle o 49%. Že pak daňový základ
rok od roku stoupá nebo klesá, závisí
od vývoje důchodových poměrů,
a ty jsou zase odrazem všeobecného stavu hospodářského.
Tvrdí-li konečně interpelace, že u velkých
průmyslových závodů došlo k rapidnímu
snížení daňové základny
a uvádí-li v tomto směru příkladmo
několik podniků podléhajících
zvláštní daní výdělkové,
tu dlužno uvážiti, že východiskem
pro vyšetření poplatného výtěžku
pro tuto daň jest řádně schválená
účetní závěrka podniku. Zásady
platné pro stanovení daňové základny
nedoznaly daňovou reformou oproti dřívějšímu
stavu podstatnějších změn. Pokud nastalo
za platnosti nového zákona o přímých
daních snížení daňového
zatížení, dlužno jeho důvod hledati
v zákonném snížení sazby zvláštní
daně výdělkové oproti dřívějšímu
stavu.
V Praze dne 10. dubna 1929.
Snahy domáckého krejčovského dělnictva
prostějovského konfekčního průmyslu
o zvýšení platných mezd sledovány
byly od počátku velmi bedlivě příslušnými
úřady místními, t. j. okresním
úřadem v Prostějově a živnostenským
inspektorátem v Olomouci, které snažily se
ještě před vypuknutím otevřeného
mzdového boje zabrániti konfliktu zprostředkováním
mezi zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců
a o svých zákrocích podávaly zprávy
příslušným úřadům
ústředním. Když pak přes to konflikt
dne 21. června 1927 přece vypukl, neustaly oba zmíněné
úřady a snažily se uspořádáním
četných jednání zástupců
zúčastněných 4 odborových organisací
dělnických se zástupci zaměstnavatelů
přivoditi skončení konfliktu, který
komplikací s dělnickým hnutím i v
jiných oborech námezdné práce, zejména
v odboru stavebním, nabýval povážlivých
rozměrů. Jednání bylo velmi obtížné
a končilo několikráte nezdarem. V té
době zasáhlo do sporu ministerstvo sociální
péče, na jehož pokyn pokusil se přednosta
výše jmenovaného živnostenského
inspektorátu o opětné navázání
přerušeného jednání sporných
stran. Konečně podařilo se společnému
úsilí povolaných úřadů
přivoditi sblížení stanovisek zástupců
zaměstnavatelů i zaměstnanců a došlo
k dohodě, podle níž přiznáno
bylo zvýšení minimálních mezd
o 3%, u prací pak na zboží pro rok 1928 o další
4%, tedy celkem o 7%. Tím byl konflikt dnem 16. července
1927 ukončen a věc pozbyla aktuálnosti.
V Praze, dne 20. dubna 1929.
Jmenovaný odborový přednosta učinil
ve věci svého času ihned ve veřejném
tisku prohlášení, ve kterém náležitě
vysvětlil, že při svém výroku
vůči deputaci v interpelaci uvedené měl
na mysli konkrétní případy úředně
projednávané a že neměl nikterak v úmyslu
paušálně činiti učitelstvu nějaké
výtky.
V Praze, dne 23. dubna 1929.
Zákonem ze dne 7. března 1924, čís.
58 Sb. z. a n. (§ 3), byla vláda zmocněna,
aby z výnosu losové půjčky přikázala
na rok 1924 částku 600 milionů Kč
na vystavění obytných budov pro státní
a jiné veřejné zaměstnance.
Na základě tohoto ustanovení a dřívějšího
usnesení ministerské rady byla ministerstvem veřejných
prací započata t. zv. stavební losové
akce, která spočívá v tom, že
ministerstvo veřejných prací přislíbilo
postaviti a pak také stavělo obytné domy
pro státní a veřejné zaměstnance
těm obcím a korporacím, které opatřily
státu potřebné prostředky odebráním
státních stavebních losů.
Zákon tento měl časovou platnost omezenou
na rok 1924, avšak hledíc k potřebě
bytové a odbytu losů, pokračovalo ministerstvo
veřejných prací také v roce 1925 a
19216 v této akci, což mělo býti novým
zákonem o stavebním ruchu, jehož vydání
bylo očekáváno, schváleno. Ministerstvo
financí seznavši z odbytu státních stavebních
losů u šekového úřadu, že
zásoba losů se zmenšuje a že není
jisto, bude-li možno uspokojiti dosud nekrytou potřebu
losů na úroky z rent podle zákona č.
250/1922 Sb. z. a n. resp. vládního nařízení
čís. 365/1922 Sb. z. a n., požádalo
ministerstvo veřejných prací v dohodě
s ministerstvem sociální péče, aby
akce byla omezena na 450,000.000 Kč. Poněvadž
však mezi tím došla súčastněných
ministerstev řada naléhavých žádostí,
dotazů a interpelací, v nichž se žádá
o pokračování v této akci, zrevidovalo
ministerstvo financí po obsáhlém šetření
potřebu stavebních losů pro úroky
z předválečných rent. V důsledku
toho byla pak shora uvedená částka 450,000.000
Kč zvýšena na 580,000.000 Kč, což
bylo schváleno zákonem o stavebním ruchu
ze dne 7. dubna 1927, č. 44:Sb. z. a n. (§ 29).
Při další novelisaci zákona o stavebním
ruchu (zákon ze dne 28. března 1928, č. 43
Sb. z. a n.) bylo možno částku tuto zvýšiti
na 640,000,000 Kč, t. j. ještě o 40,000.000
Kč více, než původně shora uvedeným
zákonem z r. 1924 bylo stanoveno.
V Praze dne 22. dubna 1929.
Požadavkům vzneseným ve shora označené
interpelaci bylo vyhověno zákonem ze dne 12. července
1928, čís. 120 Sb. z. a n. Zákonem tím
osvobozují se věnování na dobročinné
a veřejně prospěšné účely
k oslavě desetiletého trvání republiky
Československé od kolků a poplatků
a daně z obohacení, za jistých podmínek
pak i od daně důchodové a všeobecné
i zvláštní daně výdělkové.
V Praze, dne 22. dubna 1922.
Směrnice pro úpravu mzdových a pracovních
poměrů zemědělského dělnictva
sjednávají se v jednotlivých zemích
v poradních sborech pro záležitosti zemědělského
dělnictva, kde jsou paritně zastoupeny obě
smluvní strany.
Průběh a výsledek jednání v
jednotlivých zemích pro letošní rok
byl:
V Čechách žádali z počátku
zástupcové dělnických organisací
zvýšení peněžních mezd o
15%, odůvodňujíce toto zvýšení
stálým stoupáním cen životních
potřeb, jmenovitě cukru. Zástupci zaměstnavatelů
naproti tomu poukazovali ke značnému poklesu cen
zemědělských výrobků v r. 1928
a nabízeli v důsledku toho snížení
peněžních mezd (nikoliv naturalií) o
15%. Obě strany se konečně shodly na dosavadních
mzdách (1928), k nimž přistupuje ještě
zvláštní jednorázový roční
druhotní přídavek.
Tento přídavek smluven pak v následující
výší:
1) Všem kategoriím deputátníků
bez rozdílu všech oblastí v částce
75 Kč s podmínkou, že slouží u
téhož hospodáře nejméně
od zahájení jarních polních prací
do skončení všech podzimních polních
prací, nebo aspoň do konce listopadu 1929. Přídavek
tento jest splatný dnem 1. prosince 1299.
2) Dělnictvu v denní mzdě, je-li v hořejším
období, jmenovitě v době sklizní hospodáři
k disposici, přídavky v této výši;
a) pro kategorii I. (dospělí muži a statní
výrostci) a II. (výrostci od 16 let počínaje,
ženy a dospělá děvčata od 16
let) všech oblastí při odpracování
150 dnů v hořejším období v částce
70 Kč, při 125 dnech 60 Kč, při 100
dnech 50 Kč.
b) pro kategorii III. (hoši a děvčata mladší
16 let)) všech oblastí, pokud odpracují v hořejším
období aspoň 100 dnů v částce
30 Kč. Tyto přídavky jsou splatné
po skončení polních prací nebo nejpozději
1. prosince 1929.
Na Moravě žádali původně zástupci
dělnictva 10%ní zvýšení všech
peněžních mezd. Zaměstnavatelé
proti tomu nabízeli mzdy z r. 1927, jež by znamenaly
částečné zhoršení peněžních
požitků oproti r. 1928. Úprava dojednána
v témž smyslu jako v Čechách, totiž
mzdy z r. 1928 a přídavky v té výši
a za týchž podmínek jako v Čechách.
Ve Slezsku následkem zrušení zemského
úřadu práce v Opavě a přičlenění
jeho agendy Zemskému úřadu v Brně
se jednání zdrželo. Část Slezska
se řídí úpravou moravskou, v ostatním
pak Slezsku jsou zatím vypláceny mzdy z r. 1928.
Další porady jsou proponovány po dojednání
smluv pro zřízence a řemeslníky na
zemědělských podnicích na Moravě.
Na Slovensku jednání vyvíjelo se celkem normálně.
Tak ujednán typ smlouvy pro sezonní dělnictvo,
zaměstnané v zemích historických,
jakož i smlouvy pro totéž dělnictvo, zaměstnané
na Slovensku. Jednání ohledně stálého
zemědělského dělnictva se protáhlo
až do března t. r., poněvadž bylo nutno
provésti přeřazení okresů,
po případě jednotlivých pracovních
míst do výrobních oblastí. Jakmile
přeřazení toto bylo provedeno, došlo
k ujednání typu smlouvy, v níž zaměstnavatelé,
přes těžkou situaci zemědělské
výroby, přivolili k 10%nímu zvýšení
peněžních mezd ve formě zvláštního
osobního přídavku pro členy zaměstnaneckých
organisací přistoupivších k ujednání.
Rovněž i pro domácí denní dělnictvo
(tovarycháry) sjednána úprava.
Jednání vyvíjelo se tedy celkem normálně
a nelze tvrditi, že aby ztroskotalo, jmenovitě snad
snahou zaměstnavatelů o snížení
mezd.
Ministerstvo zemědělství věnuje úpravě
poměrů mezi zemědělskými zaměstnavateli
a zaměstnanci bedlivou pozornost a snažilo se i v
těchto případech intervencí svých
orgánů přispěti ku zmírnění
protiv mezi oběma smluvními stranami.
V Praze dne 20. dubna 1929.
Když se finanční správa chystala přikročiti
k prvnímu vyměřování daní
přímých podle nového zákona
o d. př. byla si vědoma, že stojí před
těžkým úkolem, a učinila vše,
co bylo v její moci, aby úkol ten mohl býti
zdolán.
Pokud se týče personální stránky,
v době, kdy byla vládou stanovena provisorní
systemisace, nemohl nikdo přesně odhadnouti počet
vyměřovacích sil, jehož si vyžádá
provádění daňové reformy, neboť
v době projednávání provisorní
systemisace byla reforma daňová ještě
ve stadiu jednání v zákonodárných
sborech. Teprve, když se počalo s přípravnými
pracemi pro ukládání daní přímých
dle nového zákona, ukázal se citelný
nedostatek, jmenovitě zapracovaného úřednictva,
který však nebylo již možno vzhledem k provedené
provisorní systemisaci odstraniti rozmnožením
stálého personálu. Finanční
správa snažila se tudíž připraviti
se pro zdolání svého úkolu aspoň
tím způsobem, že zajistila personálu
u berních správ vyplácení odměn
za práci přes čas a kromě toho přijala
značný počet výpomocných sil.
Tato opatření však nestačila, ježto!kromě
nedostatku potřebných sil nemohl býti personál
ještě v nové agendě dostatečně
zapracován. Poněvadž pak nebylo možno
připustiti, aby prvé vyměřování
se protáhlo až do konce roku 1928 po př. se
přeneslo i do letošního roku, došlo k
tomu, že namnoze nebylo postupováno formálně
zcela přesně podle všech ustanovení
zákona, jmenovitě nebylo všude provedeno t.
zv. vytýkací řízení dle §
312 zák. o př. d. Přes to zdá se,
že tímto postupem nebylo poplatnictvu způsobeno
příliš mnoho věcných křivd,
neboť dle docházejících sem v poslední
době výkazů nebylo podáno průměrně
více odvolání jak 10% všech vyměřených
daní za r. 1927.
V nejbližší době bude provedena revise
normalisace a s tím související systemisace
služebních míst u státních úřadů
a bude při té příležitosti mou
snahou, aby požadavku za rozmnožení personálu
finančních úřadů bylo, pokud
možno, v největší míře vyhověno.
Co se týče požadavku za přesné
a spravedlivé vyměřování daní
přímých dle předpisů zákonných,
poukazuji, že ministerstvo financí vydalo již
13./11. 1928 všem zemským finančním
úřadům oběžník č.
j. 124.121 a i 1928-III/8, v němž bylo nařízeno,
aby veškeré zjištěné závady
při vyměřování daní
přímých pro r. 1927 byly co nejrychleji odstraněny
v řízení odvolacím, a zároveň
důtklivě připomenuto všem podřízeným
úřadům, že nejdůležitějším
úkolem vyměřovacích orgánů
jest, aby, berouce bedlivý zřetel k individuelním
poměrům každého jednotlivého
poplatníka, hleděly se dopátrati objektivní
pravdy, kolik v tom kterém případě
skutečný důchod neb výnos činí.
Lze očekávati, že nyní, kdy získány
jisté zkušenosti s prováděním
nového zákona a kdy u zaměstnanectva, jemuž
svěřena tato práce, pokročila znalost
veškerých předpisů tohoto zákona,
bude se díti vyměřování přímých
daní za rok 1928 tak, že nebude již důvodů
k stížnostem poplatníků do nedostatečného
respektování předpisů zákona.
V Praze dne 18. dubna 1929.
Dlužno přiznati, že v poslední době
nahromadily se u některých soudů nedodělky
a vznikly průtahy v míře, že to není
v plném souladu se zájmem jednotlivců i veřejnosti
na rychlém výkonu soudnictví a nalézání
práva. Pokud tyto průtahy mají příčinu
v menší výkonnosti jednotlivců, jsou
v mezích daných prostředků ihned odstraňovány
vhodnými opatřeními.
Ve většině případů však
tkví příčina váznutí
soudní agendy - zejména ve věcech knihovních,
exekučních a ve včasném vypracování
a doručování vydaných soudních
usnesení - jednak v nemožnosti obsaditi všechna
uprázdněná místa, jednak v tom, že
rychlým vývojem hospodářských
poměrů byla předstižena systemisace
služebních míst některých soudů
v místech, kde tento vývoj pokračuje neočekávaně
rychlým krokem. Byloť při nynější
systemisaci, stanovené krátce po vydání
platového zákona č. 103/26, vzato za základ
pro obsazení jednotlivých soudů jejich průměrné
zatížení za tříletí 1924
až 1926. Bude proto nutno, aby při revisi systemisace,
která má býti provedena v dohledné
době a ke které justiční správa
již skončila přípravné práce,
byl počet služebních míst u soudů
přizpůsoben nově zvýšené
potřebě všude, kde výsledky zjištění
toho budou vyžadovati.
Výcviku kancelářského personálu
neopomíjí ministerstvo spravedlnosti věnovati
svojí pozornost; upraviti další prohloubení
theoretické i praktické průpravy tohoto personálu
má justiční správa v úmyslu,
jakmile bude vydáno vládní nařízení
předvídané v § 7 odst. 1 a § 9
odst. 1 zákona č. 103/26.
V Praze, dne 8. dubna 1929.
Jmenovaný učitel náboženství
prohlásil při úředním vyšetřování
interpelované věci, které prováděl
předseda okresní správy politické
v Bílovci, že politickou agitaci neměl vůbec
na myslí a rozhodně popřel, že by prostřednictvím
školních dětí vzkazoval rodičům,
které časopisy mají odebírati a které
nikoliv.
O věci byli také protokolárně vyslechnuti
ředitel školy a příslušné
učitelské osoby.
Příslušný školní inspektor
oznámil pak, že jmenovaný učitel náboženství
na škole již od počátku letošního
školního roku neučí, čímž
ministerstvo školství a národní osvěty
pokládá případ za vyřízený.
V Praze dne 23. dubna 1929.
Ministerstva sociální péče, vnitra
a spravedlnosti nemohla zasahovati do sporných záležitostí
Slovenské pojišťovny, akc. spol. v Bratislavě,
případně První uherské všeobecné
pojišťovací společnosti s jejich zaměstnanci,
poněvadž šlo o spory rázu soukromoprávního,
jež byly částečně projednávány
řádnými soudy.
Vládní nařízení ze dne 25.
června 1926, č. 92 Sb. z. a n. vydáno bylo
za účelem provedení článku
XIV úmluvy mezi republikou Československou a královstvím
Maďarským ze dne 13. července 1923 o vzájemném
nakládání se soukromými pojišťovnami
a o finanční úpravě starých
pojišťovacích smluv na život, ujednaných
v býv. korunách uherských a rakouských,
uveřejněné pod č. 228 Sb. z. a n.
z roku 1924. Tento článek stanovil, že potřebná
opatření v zájmu pojistníků
dle něho dozorčími úřady nad
soukromými pojišťovnami obou smluvních
států učiněná, smí se
státi toliko dle zákonných předpisů,
platných v obou státech. Ochrana zaměstnanců
soukromých pojišťoven ministerstvu vnitra jako
dozorčímu úřadu nad soukromými
pojišťovnami však platnými dosud předpisy,
totiž ani pojišťovacími regulativy ani vládním
nařízením č. 402 Sb. z. a n. z roku
1920 svěřena nebyla a nebylo tudíž možno
ve vládním nařízení ze dne
25. června 1926, č. 92 Sb. z. a n. stanoviti zvláštní
ustanovení, týkající se převzetí
zaměstnanců maďarských pojišťoven.
Ministerstvo sociální péče snažilo
se při nostrifikaci cizozemských podniků
a při schvalování převzetí
pojištění cizozemských pojišťoven
pojišťovnami domácími dle vládního
nařízení čís. 402 Sb. z. a
n. ex 1920 dle možnosti chrániti práva převzatých
zaměstnanců, pokud vyplývala ze služebních
smluv a z různých zařízení
k podpoře zaměstnanců a jejich pozůstalých.
Poněvadž však samo není resortně
povoláno k přímému vyřizování
záležitostí nostrifikačních a
k přímému schvalování převzetí
pojištění cizozemských pojišťoven
pojišťovnami domácími, obracelo se v četných
případech na příslušná
ministerstva (průmyslu, obchodu a živností,
veřejných prací, vnitra atd.) a byly k jeho
žádosti těmito ministerstvy pojímány
do podmínek nostrifikačních a do podmínek
schválení převzetí pojištění
cizozemské pojišťovny pojišťovnou domácí
různé klausule, mající zaručiti
ve směrech shora uvedených práva převzatých
zaměstnanců. Nejvyšší správní
soud v Praze však v jednom případě schválení
převzetí pojištění cizozemské
pojišťovny pojišťovnou domácí
rozhodl nálezem ze dne 4. prosince 1926, č. j. 23.367/1926,
že podle vládního nařízení
čís. 402/1920 Sb. z. a n. není přípustno,
aby příslušný úřad (ministerstvo
vnitra) činil schválení převodu pojištění
závislým na jiných podmínkách,
než jaké jsou v souvislosti s účely,
jež v nařízení právě citovaném,
po případě v pojišťovacím
regulativu, jsou vytčeny a ochraně ministerstva
(vnitra) svěřeny. Poněvadž pak účelem
cit. nařízení jest ochrana pojistníků,
kteří s cizozemskou pojišťovnou ujednali
pojistné smlouvy, nemůže se tato ochrana týkati
zájmů osob, které nejsou s cizozemskými
pojišťovnami v pojistném poměru, tedy
zejména ne zaměstnanců pojišťoven.
Nemohou tudíž podle zmíněného
nálezu nejvyššího správního
soudu býti ukládány, hledíc k obsahu
citovaného nařízení, domácí
pojišťovně, přejímající
pojištění cizozemské pojišťovny,
podmínky, jež mají sloužiti k ochraně
zájmů zaměstnanců, které domácí
pojišťovna současně s pojištěními
cizozemské pojišťovny případně
přejímá. Hledíc k tomu, nemohlo by
ministerstvo sociální péče zasahovati
jednostranně, byť ve prospěch kterékoliv
strany, do úpravy vzájemného poměru
mezi pojišťovnou a jejími zaměstnanci.
Projednání sporů Ck IV 85/24 a Ck IV 86/24,
zahájených dne 16. července 1924 u obchodního
soudu v Praze proti Slovenské pojišťovně
v Bratislavě, se protáhlo nikoli vinou soudu, nýbrž
hlavně jednak tím, že bylo třeba jednati
nejdříve odděleně o námitce
místní nepříslušnosti procesního
soudu, jednak následkem toho, že bylo nutno prováděti
opětovně složité důkazy svědecké
v cizině a to ve Vídni a v Budapešti, že
jmenovitě výslech svědků soudem v
Budapešti vyžadoval drahné doby; rozsudkem ze
dne 13. března 1927 byly oba tyto spory u obchodního
soudu v Praze rozhodnuty. Rozsudek byl stranám doručen
dne 25. března 1927. Po vyčerpání
opravných prostředků zahájeno bylo
zase řízení o obnovu, které dosud
není právoplatně skončeno.
Súčastněná ministerstva neměla
a nemají možnosti, po případě
důvodu k zakročení a jest ponechati vyřešení
sporných záležitostí mezi Slovenskou
pojišťovnou, akc. spol. v Bratislavě a jejími
zaměstnanci řádným soudům,
po příp. dohodám a ujednáním
stran samých.
V Praze dne 24. dubna 1929.