II. volební období. | 8. zasedání. |
I. min. veřej. prací na interp. posl. Prokeše,
Chalupníka, Brožíka a soudr. o častých
úrazech na dolech ostravsko-karvínských (tisk
1548/XIII),
II. min, školství a nár. osvěty na interp.
posl. V. Beneše, Pika, Remeše a soudr. o neoprávněném
nátlaku a překročení ústřední
kompetence předsedou okresního školního
výboru v Rokycanech dr Kumpfem (tisk 1688/XIV),
III. min. financí na interp. posl. Remeše a soudr.
o neodůvodněném nadržování
firmě Adolf Klikar a spol., maj. velkostatku v Hradišti,
okres Blovice, finančními úřady při
vymáhání dlužných daní
(tisk 1615/I),
IV. min. spravedlnosti na interp. posl. Svobody a soudr. o konfiskaci
časopisu "Mladý socialista" (tisk 2111/VIII),
V. min. spravedlnosti na interp. posl. Knejzlíka a druhů
o nepřístojném jednání přednosty
věznice krajského soudu v Olomouci vrch. taj. Františka
Dýmy (tisk 2111/VII),
VI. min. školství a nár. osvěty na interp.
posl. Sladkého, Hrušovského a druhů
o rozšíření budovy čsl. stát.
ústavu pro hluchoněmé v Kremnici (tisk 1847/X),
VII. min. spravedlnosti na interp. posl. Knejzlíka, Sladkého
a druhů o trestním stíhání
členů výboru Národní Jednoty
v Lipníku n. Bečvou (tisk 1863/XV),
VIII. min. železnic na interp. posl. Bergmanna, Tučného,
Buřívala, Procházky a druhů, že
ministerstvo železnic neuznává vysvědčení
o zkouškách z učiva občanské
školy vykonaných po absolvování večerních
kursů Ústřední školy dělnické
v Praze (tisk 1964/VI),
IX. min. financí na interp. posl. dr Klapky, Zeminové,
Špatného a druhů o vyměřování
a vymáhání daní (tisk 1964/XX),
X. min. soc. péče na interp. posl. Geršla a
soudr. o zastavení práce domáckého
dělnictva krejčovského na Prostějovsku
(tisk 1122/VI),
XI. min. školství a nár. osvěty na interp.
posl. V. Beneše, Jaši a soudr. o výrocích
odborového přednosty Mlčocha v ministerstvu
školství a nár. osvěty (tisk 1407/XII),
XII. min. fin. na interp. posl. Pika, Remeše a soudr. o zastavení
přídělu státních stavebních
losů na stavby obytných domů pro státní
a veřejné zaměstnance (tisk 604/IV),
XIII. min. fin. na interp. posl. Pika, Remeše, Chalupy a
soudr., zda bude vydán zákon, jímž se
zruší zdanění a zpoplatnění
věnování na dobročinné a veřejně
prospěšné účely v jubilejním
10. výročí ČSR (tisk 1337/V),
XIV. min. zemědělství na interp. posl. Koudelky,
inž. Nečase, Kříže, Bečko
a soudr. o bezesmluvním stavu v zemědělství
a z toho hrozícím nebezpečí pro zemědělskou
práci a produkci (tisk 1970/XV),
XV. min. financí na interp. posl. dra Klapky, Zeminové,
Špatného a druhů o vyměřování
daní přímých (tisk 1993/XXXI),
XVI. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Klapky a druhů
o nedostatečném personálním obsazení
okresních soudů (tisk 1993/XXX),
XVII. min. školství a nár. osvěty na
interp. posl. Prokeše a soudr., že učitel náboženství
P. Alois Hrziwnatzky na měšť. škole Masarykově
v Bílovci zneužívá vyučování
náboženství k politické agitaci (tisk
1548/X),
XVIII. min. soc. péče, min. vnitra a spravedlnosti
na interp. posl. Kleina a soudr. o převodu pojišťovacích
obchodů První uherské všeobecné
pojišťovací společnosti na Slovenskou
pojišťovnu, akc. spol. v Bratislavě, a o jeho
důsledcích pro zaměstnance (tisk 724/XI),
XIX. min. soc. péče a min. vnitra na interp. posl.
Tayerle a soudr. o provedení voleb do Léčebného
fondu veřejných zaměstnanců (tisk
840/III),
XX. min. soc. péče na interp. posl. Tayerle, Roschera
a soudr. o nezaměstnanosti a státním příspěvku
k podpoře nezaměstnaných (tisk 989/I),
XXI. min. průmyslu, obchodu a živností a min.
vnitra na interp. posl. Horpynky, Simma a druhů o stanovách
pomocnických hromad obchodních gremií v Ústí
n. L. a v Chebu (tisk 1890/VII),
XXII. min. veř. zdravotnictví a telesnej výchovy
k interp. posl. Blatnej, Tauba a súdr. o sriadení
okresných zdravotných rad (tisk 20125/XIX),
XXIII. min. soc. péče na interp. posl. Blatné,
Karpíškové a soudr., aby byly ustanovovány
živnostenské inspektoráty (tisk 1688/IV),
XXIV. min. železnic na interp. posl. Simma a druhů
o uzavření železničního přechodu
přes místní dráhu Liberec - Jablonec
n. N. - Tanvald v km 4.282 (tisk 1890/VI),
XXV. min. verejného zdravotníctva a telesnej výchovy
k interp. posl. dr Lehnerta a druhov o zrušení zdravotných
obvodov, o ktorom vraj sa usniesla ministerská rada (tisk
1970/IV).
Počet smrtelných úrazů připadajících
na 1.000 zaměstnanců v letech 1926 a 1927 je proti
průměru let 1911 až 1913 příznivější.
Nejnepříznivějším rokem popřevratovým
byl rok 1919, kdy výbuchem třaskavých plynů
na Nové Jámě v Lazech zahynulo 912 dělníků.
Bez této katastrofy byl by obnášel pročet
smrtelných úrazů na 1.000 zaměstnanců
1.311, tedy přibližně stejně, jako v
letech 1926 a 1927.
Počet úrazů smrtelných (a), počet
úrazů těžkých povahou zranění
(b), jakož i počet úrazů lehkých,
které se však staly těžkými dobou
léčení převyšující
19 dnů (c) v kamenouhelných dolech revíru
Ostravsko-karvinského je udán v přiložené
tabulce I.
Při posuzování situace bezpečnostní
podle počtu smrtelných úrazů dlužno
se vyvarovati naprosto nesprávných úsudků
podle počtu smrtelných úrazů v jednotlivých
měsících. Doba jednoho měsíce
je příliš krátká a náhodné
shluknutí nebo seskupení řady smrtelných
úrazů v jednom nebo v druhém měsíci
nelze přiváděti v souvislost ani s momentálním
stavem bezpečnostních zařízení,
ani s intensitou těžby, ani s docíleným
výkonem; rovněž počet osazenstva nebo
počet profáraných směn v období
tak krátkém není v pevném poměru
s počtem úrazů. Správnost tohoto tvrzení
je zřejmá z toho, jak počet smrtelných
úrazů v revíru moravsko-ostravském
v jednotlivých měsících velice se
liší, kdežto výsledky delšího
období pozorovacího (jednoho roku) nebo skupiny
několika roků ukazují právě
při úrazech smrtelných poměrnou stálost,
a to stálost ve výši, která je příznivá
ve srovnání s výsledky jiných kamenouhelných
revírů zahraničních, které
mají přírodní podmínky namnoze
příznivější než revír
moravsko-ostravský. V té příčině
možno poukázati na připojenou srovnávací
tabulku III. příslušných výsledků
revíru horno- a dolnoslezského, jakož i dortmundského,
pruských kamenouhelných dolů vůbec,
jakož i kamenouhelných dolů ve Spojených
Státech Severoamerických.
Jsou-li výsledky v největším kamenouhelném
revíru československém, v revíru ostravsko-karvinském,
mnohem příznivější, nežli
v těchto jistě vynikajících revírech
zahraničních, pak nelze zajisté tvrditi,
že by poměry naše byly nějak obzvláště
nepříznivé.
Pokud jde o úrazy těžké povahou zranění,
stouplo jich procento v letech 1924 až 1927 proti průměru
předválečných let 1910 až 1913
přibližně o polovici.
Není vyloučeno, že část tohoto
zvýšení připadá na vrub přísnějšího
posuzování povahy poranění příslušnými
lékaři, čemuž nasvědčuje
nezměněné celkem procento úrazů
smrtelných, přes to však nutno přece
hlavní příčinu tohoto zvýšení
hledati ve skutečném přírůstku
těchto úrazů povahou zranění
těžkých.
Veškeré smrtelné a povahou zranění
těžké úrazy vyšetří
revírní báňský úřad
za účasti člena bezpečnostní
komise závodní rady. Z protokolů o těchto
šetřeních, které se báňským
hejtmanstvím v Brně pravidelně prohlížejí,
jest patrno, že většině úrazů
mohla býti při náležité opatrnosti
poraněného anebo jeho spolupracovníků
zabráněno. Ostatní úrazy nutno přičísti
nepředvídatelným nahodilým okolnostem,
tedy nešťastné náhodě - jen mizivě
malá část úrazů, jest způsobena
nedostatečným provozním zařízením
- nebo nedostatečnému dozoru.
Největší část smrtelných
a těžkých úrazů způsobuje
padání horniny, t. j. uhlí a kamene a manipulace
těžební. V roce 1927 připadá
na příklad ze smrtelných úrazů
65.9% na pád horniny a 23,4% na pracovní výkony
při těžbě.
Proti pádu horniny lze se velmi bezpečně
zajistiti řádnou výdřevou pracovního
místa; za správnou výdřevu jsou zodpovědní
předáci, kterými jsou nejstarší
a nejzkušenější dělníci
pracovního místa. Je-li mimo to postaráno
o pohotovost potřebného dřeva, jsou splněny
všechny předpoklady pro možnost řádného
zabezpečení. Dochází-li přes
to k úrazům pádem horniny, jsou toho příčinou
nepředvídatelné okolnosti, jako trhliny v
hornině, kterých nebylo lze ani při největší
pozornosti poznati, často však také opomenutí
potřebného zabezpečení.
Je-li výdřeva pracovního místa spolupojata
do úkolu, jest přirozeno, že dělník
nerad se zabývá prací zabezpečovací,
a koná ji jen tehdy, vidí-li bezprostředně
hrozící nebezpečí, anebo je-li k ní
přidržován dozor vedoucími osobami.
Obdobně jest tomu i při těžení,
kde se ve chvatu práce mnohé bezpečnostní
nařízení zanedbává, jako na
př. dodržování vzdálenosti vozů
za sebou jedoucích, zákaz dopravy nespojených
vozů, zákaz spínání a odpínání
vozů ve vlaku se pohybujícím, používání
rukojetí při těžení vozů
v nízkých chodbách a pod.
Za války uvolnila se v mnohém ohledu kázeň,
ba i dozorci stali se příliš shovívavými
k přestupkům proti bezpečnostním předpisům.
Ke zlepšení nynějších úrazových
poměrů jest třeba, aby (bylo se strany dělnictva
dbáno všech potřebných bezpečnostních
opatření, jako v létech předválečných,
především však také, aby dozorci,
členové bezpečnostních komisí
a jiné dozorem pověřené orgány
přísně k tomu přihlíželi,
aby bylo dbáno při práci osobní bezpečnosti.
Pokud možná bylo by pro práce zabezpečovací
stanoviti zvláštní spravedlivě stanovené
úkoly.
Inspekce báňských úřadů
nemohou samy o sobě postačiti k detailnímu
zjišťování a odstraňování
závad při výkonech jednotlivců. K
tomu jest třeba součinnosti osob na práci
dělníků přímo dozírajících.
To jest povinností závodních důlních
dozorců a vděčnou úlohou členů
bezpečnostních komisí závodních
rad. Inspekční činnosti báňských
úřadů připadá v tomto směru
jen kontrola dozorčích orgánů, že
vykonávají svou povinnost, kdežto kontrola
detailní činnosti jednotlivých dělníků
může býti vykonávána jen namátkou.
Potřebná opatření k tomu stala se
již revírním báňským úřadem,
a lze očekávati, naleznou-li řádného
porozumění a podpory, že se neminou cíle.
Báňské úřady sledují
neúnavně všechny novodobé technické
vymoženosti a zdokonalují podle nich své hornopolicejní
předpisy k omezení úrazů. Z poslední
doby dlužno uvésti nařízení báňského
hejtmanství v Brně ze dne 21. dubna 1926, čís.
2048, kterým byly vydány předpisy k zamezení
výbuchu třaskavých plynů následkem
samovznícení uhlí a nařízení
báňského hejtmanství ze dne 14. února
1928, č. 1281, kterým byly vydány předpisy
o používání kamenného prachu
proti výbuchům uhelného prachu a třaskavých
plynů. Pro dobu nejbližší připravuje
se nové, novodobým technickým vymoženostem
odpovídající nařízení
o osvětlování dolů. Četnými
zkouškami výbušnin a vlastními pokusy
získávají se podklady pro různá
nařízení k zabezpečení střelné
práce proti výbuchům třaskavých
plynů a uhelného prachu, konali se zkoušky
na bezpečnost důlních lamp a mnohé
jiné podobné práce ku zvýšení
bezpečnosti práce v dolech.
Přes nedostatečné obsazení báňských
úřadů provádí se inspekce důlních
závodů úředníky revírního
báňského úřadu a inspekčního
oddělení ministerstva veřejných prací
v míře, pokud možná nejširší.
V Praze, 27. března 1929.
Leden | 3 | 1 | 8 | |
Únor | 3 | 8 | 3 | 3 |
Březen | 2 | 2 | 4 | 5 |
Duben | 3 | 4 | 5 | 4 |
Květen | 1 | 3 | 11 | 3 |
Červen | 4 | 3 | 7 | 2 |
Červenec | 7 | 3 | 4 | 2 |
Srpen | 3 | 3 | 5 | |
Září | 4 | 12 | 5 | |
Říjen | 4 | 5 | 2 | |
Listopad | 4 | 8 | 5 | |
Prosinec | 7 | 3 | 3 | |
45 | 55 | 54 | 25 | |
Vykonaným šetřením bylo zjištěno,
že předseda okresního školního
výboru v Rokycanech Dr. Felix Kumplf výslovně
prohlásil faráři Davídkovi z Mirošova,
že nelze správě školy uložiti vyvěšení
praporu na budově obecné školy v Mirošově
při soukromé návštěvě
královéhradeckého biskupa Dra Karla Kašpara
v jeho rodném městě. Proto také správu
školy o vyvěšení praporu jen požádal,
pokládaje to za věc taktu, a to proto, že školní
budova jest rodným domem jmenovaného biskupa a že
praporem - mimo mnohé soukromé budovy - opatřena
byla též městská radnice, poněvadž
městská rada se usnesla na oficielním uvítání
biskupa.
V Praze, dne 22. dubna 19219.
Firma Adolf Klikar a spol., jako majitelka velkostatku v Hradišti,
okres Blovice, nevyhýbala se zásadně placení
daní, nýbrž platila své přímé
daně až do roku 1924 včas a platila je z části
i v pozdějších letech. Že její
nedoplatky přímých daní vzrostly v
r. 1927 na částku uvedenou v interpelaci, nebylo
zaviněno nedostatkem péče příslušných
finančních úřadů o včasné
jich vydobytí ani vlivem poslaneckých intervencí,
vykonaných ve prospěch firmy, nýbrž
okolnostmi jinými, jak vyplývá z dalšího.
Finanční správa neopomněla, jakmile
firma zůstávala s placením přímých
daní z řečeného velkostatku v prodlení,
zavésti příslušné exekuční
kroky; ze závažných důvodů rozhodla
se však nepokračovati v exekuci a poplatníku
placení nedoplatků poshověla. Firmě
bylo především posečkáno ve smyslu
níže uvedených všeobecných pokynů
ministerstva financí placení dlužné
daně pozemkové za berní léta 1925
a 1926, předepsané z půdy Státním
pozemkovým úřadem zabrané a přidělené.
Podobně, jako jest tomu i v jiných obdobných
případech, předpisovala se totiž firmě
tato daň i za dobu po přídělu přes
to, že užitky z této půdy plynuly již
přídělcům, a sice proto, že až
do provedení změn v pozemkovém katastru zůstávala
i nadále subjektem této daně. Ministerstvo
financí, uznávajíc všeobecně
neudržitelným stav, že takováto daň
pozemková se předpisuje a vymáhá na
bývalém vlastníku zabrané půdy,
zmocnila v r. 1925 podřízené úřady,
aby v takovýchto případech upouštěly
na žádost poplatníka od vymáhání
pozemkové daně ohledně těch částek,
které připadají na pozemky Státním
pozemkovým úřadem již převzaté
a přidělené za dobu od počátku
roku následujícího po provedení přídělu
až do opravení předpisů daně
pozemkové na základě změn provedených
v katastru. Až do této doby nelze však také
pozemkovou daň předepsati novým nabyvatelům
půdy a ji na nich vymáhati.
Dalším důvodem poshovění daní
v konkrétním případě bylo vyčkávání
výsledku soudního rozvrhového řízení.
Řízení toto se velmi protáhlo a po
dobu jeho trvání nebylo jistoty, do jaké
míry bude firmě možno použíti přídělové
ceny za zabranou půdu ku zaplacení daňových
nedoplatků. Dříve však ještě,
nežli bylo rozvrhové řízení skončeno,
přiměla finanční správa v druhé
polovině roku 1927 firmu k tomu, aby své nedoplatky
daní reálních splácela v poměrně
vysokých měsíčních splátkách,
které přesně dodržovala. V důsledku
těchto splátek poklesl její nedoplatek ku
konci roku 1928 na pouhých cca 82.000 Kč, z nichž
však připadá na daň pozemkovou za berní
rok 1927 pouhých cca 7,000 Kč, kdežto zbytek
nedoplatku jest dosud nepředepsaná daň pozemková
a domovní za rok 1928. Rozvrhové řízení
bylo skončeno teprve v únoru 1928. Že z přejímací
ceny za zabranou půdu nemohla firma na svůj daňový
dluh ničeho zaplatiti, není její vinou, nýbrž
jest vinna tím okolnost, že z přejímací
ceny vůbec ničeho nedostala (tato byla soudně
přikázána soukromému věřiteli).
Z uvedeného jest dostatečně zřejmo,
proč usilování obcí a okresu blovického
o urychlené vymáhání dlužných
daní této firmy, které finanční
správa měla jinak bedlivě na zřeteli,
nemělo po nějaký čas žádoucího
výsledku. Ke zmínce o finanční tísni
těchto obcí všeobecně podotýkám,
že finanční správa vychází
blahovolně vstříc žádostem svazků
územní samosprávy za zálohy, ocitnou-li
se tyto následkem nedostatečného odvodu přirážek
ve finanční tísni.
Z vylíčeného jest dále patrno, že
finanční správa neposkytovala firmě
A. Klikar a spol. při placení přímých
daní nějakou neodůvodněnou ochranu
a že se nejedná také o firmu, která
se vyhýbá notoricky placení daní;
finanční správa měla sice ze závažných
důvodů při vymáhání
jejích dlužných daní ohledy na její
hospodářskou situaci, při tom však bedlivě
dbala toho, aby ani stát, ani svazky územní
samosprávy neutrpěly žádné újmy.
Státní zastupitelství v Praze zabavilo v
čís. 2. periodického tiskopisu "Mladý
socialista" z února 1929 v článku nadepsaném
"Vojna jako řemen" část od slov
"Pak se táhne ... až ... uvědomělé
čs. armády." V tomto místě shledalo
státní zastupitelství skutkovou podstatu
přečinu podle §u 300 tr. z. a čl. IV.
zák.. č. 8/1863.
Místo od slov "nastává čistění
... až .... ze cviku" v interpelaci uvedené zabaveno
nebylo.
Nálezem zemského trestního soudu v Praze
z 26. února 1929 bylo zabavení v celém rozsahu
potvrzeno a tím uznáno, že státní
zastupitelství řídilo se zákonem.
Proti tomuto řádně doručenému
nálezu nebyly podány námitky.
Tvrzení, že článkem usilovalo se o nápravu
poměrů u některých pluků prý
vládnoucích, nezdá se býti v souhlasu
s obsahem článku, neb nejsou v něm uvedeny
konkrétní skutečnosti, na jichž podkladě
bylo by možno bezpečně usouditi, že jde
o vylíčení poměrů u některého
určitého vojenského tělesa.
Za vylíčeného stavu věcí nemám
tedy zákonného podkladu pro opatření
interpelací žádané.
V Praze, dne 16. dubna 1929.
Jest pravda, že vrchní tajemník vězeňské
správní služby František Dýma v
lednu 1929 k parketářským pracem v bytě
své dcery v Olomouci po několik dnů neoprávněně
používal vyšetřovance Aloise Huta, že
vyšetřovance toho v neděli 27. ledna 1929 ponechal
dozorce vězňů při práci té
na chvíli v uzamčeném bytě bez dozoru,
že zatím neopatrností vězňovou
vzňal se vosk a vězeň, dříve
než se dovolal pomoci, utrpěl těžké
popáleniny, jimž v nemocnici podlehl.
Proti vrchnímu tajemníku Františku Dýmovi
i proti dotyčnému dozorci vězňů
jest zahájeno kárné řízení,
proti dozorci vězňů nad to i trestní
řízení pro přečin dle §u
335 tr. z. O případných soukromoprávních
nárocích na náhradu škody rozhodne soud,
bude-li v tom směru žaloba podána.
Není dovoleno zaměstnávati vyšetřovance
venkovskými pracemi, t. j. pracemi mimo věznici;
ministerstvu spravedlnosti není známo, že by
se tak bylo stalo ve věznici krajského soudu v Olomouci
i v jiných případech kromě případu
Aloise Huta.
V Praze, dne 16. dubna 1929.
Ministerstvo školství a národní osvěty
uznává nutnost rozšíření
budovy ústavu pro hluchoněmé v Kremnici.
Nedostatku místností odpomůže se tímto
způsobem: a) nynější budova věnuje
se výhradně účelům vyučovacím,
b) pro internát opatří se místnosti
novostavbou na obecním pozemku nad ústavem, c) potřebné
místnosti pro dílny opatří se buď
koupí domu v sousedství ústavu nebo přístavbou.
Ministerstvo školství a národní osvěty
dohodlo se již s ministerstvem sociální péče,
že novostavba internátu provede se z investičního
rozpočtu ministerstva sociální péče
a že ministerstvo školství a národní
osvěty opatří místnosti pro dílny,
jakož i úpravu některých místností
v nynější budově pro účely
vyučovací. O provedení tohoto programu jedná
se s ministerstvem veřejných prací. Než
budou nové stavby provedeny, nutno jako dosud odpomáhati
nedostatku místností nájmem.
Poznamenává se, že přípisem zemského
úřadu v Bratislavě ze dne 31. července
1928, č. I-565-11, citovaným v interpelaci, nebyl
ministerstvu veřejných prací zaslán
plán budovy, nýbrž toliko situační
plán staveniště a stavební program.
V Praze, dne 22. dubna 1929.
V květnu 1928 byl rozšiřován v Lipníku
n. Bečvou leták vydaný výborem Národní
Jednoty tamtéž, jehož znění je
v interpelaci uvedeno.
Tento leták, tištěný v Lipníku,
nebyl proti výslovnému ustanovení §u
17 tiskového zákona vůbec předložen
příslušným úřadům
k tiskové přehlídce a byl také rozšiřován
proti předpisům tiskového zákona.
Státní zastupitelství Novém Jičíně
podalo obžalobu proti 12 osobám, členům
výboru Národní Jednoty v Lipníku,
rozšiřovatelům letáku a tiskaři
pro přečin podle §u 14, č. 2. zákona
na ochranu republiky, resp. pro přečin opomenutí
povinné péče, dále proti tiskaři,
který tiskopis neodevzdal příslušnému
úřadu, pro přestupek §u 17 tiskového
zákona a proti předsedovi výboru Národní
Jednoty mimo to ještě pro přestupek §u
23 tiskového zákona, ježto opomenul žádati
za povolení k rozšiřování letáku.
Rozsudkem krajského soudu v Novém Jičíně
z 15. listopadu 11928 byli tři obžalovaní uznáni
vinnými přestupky podle §§ 17 a 23 tiskového
zákona a odsouzeni k peněžitým trestům
od pěti do padesáti korun čsl., dva z nich
podmínečně. Jinak byl vynesen rozsudek zprošťující,
který nabyl právní moci.
Není tedy příčiny k nějakému
opatření.
V Praze, dne 12. dubna 1929.