Ustanovení § 14, vládního nařízení
ze dne 16. července 1926, č. 146 Sb. z. a n., podle
něhož se koná volba do orgánů
Léčebného fondu veřejných zaměstnanců
zasláním vyplněného hlasovacího
lístku volební komisi poštou, se neporušuje
§ 17, zákona č. 221 z r. 1925, naopak se jím
plně zaručuje přímý, tajný
i osobní výkon volby. Osobní volba totiž
nespočívá v tom, že by se volič
musil do volební komise k výkonu volby osobně
dostaviti, nýbrž v tom, aby volič provedl volbu
osobně, t. j. bez prostřednictví zmocněnce.
Pokud pak interpelace míní, že zasílání
hlasovacích lístků poštou jest nespolehlivé,
dlužno poukázati na ustanovení 3. odst. §
14. vládního nařízení, podle
něhož je zásilku podati doporučeně.
Ačkoliv tedy byl ustanovením § 14. cit. vládního
nařízení veřejným zaměstnancům
výkon volby ulehčen, protože volič nemusí
podnikati mnohdy časově i finančně
nákladnou cestu k volební komisi, přece jím
byla zároveň učiněna všechna
opatření, aby přesné dodržení
předpisu § 17. zákona č. 221 z r. 1923
bylo zaručeno.
Také nelze tvrditi, že není zaručeno
nestranné řízení voleb jen proto,
že se při nich nemusí přihlížeti
k zastoupení volebních stran. Předpis §
8. vládního nařízení č.146
z r. 1926 ukládá okresnímu úřadu,
aby jmenoval přísedící toliko ze skupin
zaměstnaneckých, jež jsou uvedeny v §
5. zmíněného vládního nařízení.
Poněvadž pro volby do okresních sborů
Léčebného fondu se nepodávají
kandidátní listiny, jako je tomu při volbách
do ústředního sboru Léčebného
fondu (§ 29. vládního nařízení),
není zde tedy také volebních stran nebo volebních
skupin. Nelze proto spatřovati nic nezákonného
v tom, že okresní úřady politické
nepřihlížely snad k případným
návrhům, jež po právu neexistující
volební skupiny na jmenování přísedících
volební komise předložily, a že nepřihlížely
také k tomu, aby strany takové byly ve volebních
komisích zastoupeny.
Pokud interpelace žádá, aby dodatečně
byli připuštěni důvěrníci
Volného sdružení státních zaměstnanců
nižších kategorií ke skrutiniu u okresních
úřadů na Slovensku, a aby bylo učiněno
opatření k zajištění čistoty
voleb vůbec a zvláště na Slovensku,
nebylo lze v tom směru ničeho zaříditi
již proto, že volby do okresních sborů
byly tehdy již provedeny; tím pozbyla věc aktuality.
Ostatně interpelace neuvádí konkrétních
případů, jež by nasvědčovaly
tomu, že čistota voleb byla vůbec nebo na Slovensku
ohrožena a podle § 19. uvedeného vládního
nařízení mohly osoby podléhající
pojištění, měly-li za to, že se
při volbě nepostupovalo podle zákona, podati
námitky do voleb a dovolati se po případě
i Nejvyššího správního soudu, kdyby
se nespokojily rozhodnutím okresního úřadu
a politického úřadu II. stolice.
V Praze dne 22. dubna 1929.
Návrhy, jež odborové organisace předložily
ministerstvu sociální péče za účelem
úpravy státní péče o nezaměstnané,
staly se podkladem pro práce ministerstva sociální
péče směřující k novelisaci
zákona o státním příspěvku
k podpoře nezaměstnaných ze dne 19. července
1921 čís. 267 Sb. z. a n. Vládním
návrhem zákona, jímž se pro případ
mimořádné nezaměstnanosti mění
a doplňují některá ustanovení
zákona ze dne 19. července 1921 č. 267 Sb.
z. a n. o státním příspěvku
k podpoře nezaměstnaných (tisk č.
1226) byl dán podnět k nové zákonné
úpravě péče o nezaměstnané.
Návrh předložen byl k ústavnímu
projednání již v říjnu 1927.
Zprostředkování práce v Československé
republice není upraveno jednotným způsobem,
takže bude především nutná unifikace
příslušných právních norem,
a to na zákonném podkladu; rovněž zákonné
úpravy bude vyžadovati otázka povinného
hlášení uprázdněných míst
zaměstnavateli. Věc jest znovu ve stadiu přípravného
meziministerského řízení.
V příčině povolování
práce přes čas v době nezaměstnanosti
dělnictva jest uloženo příslušným
úřadům, aby předložené
žádosti o prodloužení doby pracovní
zejména v době trvající nezaměstnanosti
dělnictva, podrobovaly vždy velmi důkladnému
a přísnému šetření (šetření
na místě, slyšením závodního
výboru, dotazem u příslušné zprostředkovatelny
práce event. u odborových organisací, zabývajících
se zprostředkováním práce, nebo jiným
vhodným způsobem), tak aby práce přes
čas povolena byla skutečně jen v takových
případech, kde jest nad veškeru pochybnost
dokázáno, že jsou tu předpoklady, uvedené
v odst. 1., § 6. zákona o 8 hodinové době
pracovní. Daných pokynů bylo a jest i nyní
dbáno.
V Praze dne 24. dubna 1929.
V interpelaci se tvrdí, že zmíněné
pomocnické hromady byly nuceny, aby použily vzorných
stanov, vydaných ministerstvem obchodu, aby stanovy vyplněny
byly též v jazyku státním a aby o osnovách
stanov byla též slyšena okresní jednota
živnostenských společenstev, což prý
odporuje stávajícím zákonům.
Stav předmětné záležitosti jest
tento:
Výbor pomocnické hromady obchodního gremia
v Ústí n. L. předložil stanovy zemské
správě politické v Praze, jež je vrátila
okresní správě politické v Ústí
n. L. s vyzváním, aby stanovy byly předloženy
na tiskopisech, vydaných ministerstvem obchodu, aby dále
vyplněny byly též v jazyku státním
a aby konečně slyšena byla o osnovách
stanov též okresní jednota společenstevní.
Okresní správa politická v Ústí
n. L. postoupila spisy výboru pomocnické hromady
"k dalšímu zařízení ve smyslu
předchozího výnosu".
Výbor pomocnické hromady podal stížnost
k zemské správě politické s odůvodněním,
že veškeré požadavky zemské správy
politické nejsou odůvodněny zákonem
a žádal opětně o schválení
stanov.
Zemská správa politická (zemský úřad)
v Praze nařídila okresní správě
politické v Ústí n. L., aby rozhodla o věci
instančním postupem, kteréhož rozhodnutí
se nyní vyčkává.
Pokud jde o druhou část interpelace ohledně
stanov pomocnické hromady gremia obchodníků
v Chebu, předložil výbor pomocnické
hromady stanovy ke schválení okresní správě
politické v Chebu, která však je vrátila
s vyzváním, aby předloženy byly nové
vzorné stanovy, vyhotovené v jazyku státním
a v jazyku německém.
K stížnosti výboru pomocnické hromady
nařídila zemská správa politická,
aby stanovy předloženy byly na tiskopisech vydaných
státní tiskárnou a aby byly vyplněny
těž v jazyku státním.
Instančním postupem dosud nebylo rozhodnuto v této
věci.
Ministerstvo obchodu učiní opatření,
aby schválení stanov pomocnických hromad
bylo podle možnosti urychleno. Zemskému úřadu
nemůže však býti bráněno
dáti o stanovách vyslechnouti také příslušnou
okresní jednotu společenstevní, jelikož
je poradním sbohem živnostenského úřadu
I. instance.
Vzorné stanovy, vypracované ministerstvem obchodu,
byly živnostenským organisacím pouze doporučeny
a není námitek proti schválení stanov
na jiných než na těchto vzorných tiskopisech,
jen když vyhovují zákonitým požadavkům.
O tom budou zemské úřady vyrozuměny.
Co se týče požadavku, aby postup jednotlivých
živnostenských úřadů, odporující
jazykovému zákonu, byl uveden v soulad se zákonem,
podotýkáme, že jednotlivé pomocnické
hromady, které se považují za zkráceny
na svých jazykových právech, použily
práva stížnosti, takže o sporné
jazykové otázce bude rozhodováno řádnou
instanční cestou, stanovenou § 7. jazykového
zákona. Bylo učiněno opatření,
aby bylo neprodleně rozhodnuto o stížnostech
těch.
V Praze, dne 26. března 1929.
Ministerstvo verejného zdravotníctva a telesnej
výchovy cení veľmi si ustanovenia §u 5.
zák. č. 236/22 Sb. z. a n., ktorým sa sriaďujú
obecné a okresné zdravotné rady, nielen oko
splnenie požiadavku demokracie vo štátnej správe
zdravotníckej, ale tiež zvlášte preto,
že tieto institúcie prehlubujú záujem
širokých kruhov občianskych pre otázky
zdravotnícke a sú účinnou podporou
štátnej správy pri plnení úkolov
zdravotníckych. Z týchto dôvodov ministerstvo
verejného zdravotníctva a telesnej výchovy,
pri prevedení citovaného ustanovenia zákona,
vypracovalo a vydalo Organizačný a jednací
rad obecnej a zdravotnej rady a sledujúc pozorne pôsobnosť
týchto institúcií, vyžiadalo si už
počiatkom minulého roku od podriadených politických
úradov podrobnú, priehľadne usporiadaní
zprávu o dosavádnej ich činnosti spolu s
kritickým zhodnotením ich významu pre verejné
zdravotníctvo dotyčných obcí a okresov.
Podľa zpráv zemských úradov v Prahe
a v Brně sú okresné zdravotné rady
ustanovené až na miznúce výnimky vo
všetkých politických okresov v Čechách
a v zemi Moravsko-Sliezskej a namnoho vyviňujú zdarnú
činnosť. Prieťah ustanovení zdravotných
rad v niektorých okresov zavinil zmeny, nastalé
voľbami do obecných a okresných zastupiteľstiev
a niekde tiež nedostatok záujmu obyvateľstva
na činorodej spolupráci zdravotníckej.
Na Slovensku a v Podkarpatskeij Rusii je institúcia obecných
a okresných zdravotných rad novom, ktoré
sa pre krátku dobu svojho trvania musí ešte
len vžívať: ale predsa tiež v niektorých
správnych oblastiach sú okresné zdravotné
rady už vo väčšine okresov ustanovené
a hlási sa aj odtiaľ úspešná činnosť
týchto poradných sborov.
V Prahe, dňa 18. apríla 1929.
Interpelace poslanců Blatné, Karpíškové
a soudr. má na mysli, aby do služeb živnostenské
inspekce byly přijímány vedle technických
úředníků s vysokoškolským
vzděláním též síly z kruhů
zaměstnanců, které by obstarávaly
prohlídky v podnicích živnostenskému
řádu podrobených a bděly nad dodržováním
zákonitých předpisů vydaných
na ochranu dělnictva.
Tomuto požadavku bylo u nás vyhověno v rozsahu
proti jiným okolním státům poměrně
dosti značném. Kdežto za dřívějšího
režimu působily na území Čech,
Moravy a Slezska v živnostenské inspekci pouze 2 asistentky
živnostenské inspekce, na Slovensku a Podkarpatské
Rusi pak ani jediná podobná síla nebyla ustanovena,
koná dnes v našem státu v živnostenské
inspekci službu vedle 74 dozorčích úředníků
se vzděláním vysokoškolským,
13 sil z kruhů dělnických, zaměstnaneckých
nebo jim blízkých a to 7 asistentek a 6 inspicientů.
Jsou přiděleny jednotlivým živnostenským
inspektorům a funkce své vykonávají
podle zákonů o živnostenských inspektorech.
Asistentek používá se k dozoru v podnicích
zaměstnávajících výhradně
nebo převážně žehy a v práci
domácké, inspicientů pak vyšlých
většinou z řad dělnictva především
k dozoru na stavbách a v maloživnostech s personálem
mužským.
Obě tyto kategorie pomocných sil živnostensko-inspekčních
se dobře osvědčily a bude snahou ministerstva
sociální péče usilovati o další
zlepšení dosavadního stavu.
Ministerstvo sociální péče věnuje
dalšímu řádnému vybudování
a rozvoji živnostenské inspekce svoji plnou pozornost.
Prohlídek závodů se dnes zúčastňují
s úředními orgány podle zákona
ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., také
členové závodních výborů
dělnictvem volení, resp. tam, kde závodních
výborů není, volení důvěrníci
dělnictva, - muži i ženy-, kteří
jsou zajisté velmi dobře obeznámeni s provozovacími
poměry závodů životními poměry
dělníků a mají tedy nejlepší
příležitost v součinnosti s úřady
vykonávati potřebný vliv na správu
podniků, když již sami z různých
důvodů přímo u zaměstnavatelů
vždy nezakročují.
V Praze dne 22. dubna 1929.
Již na původní interpelaci (tisk 1623/I) podal
jsem příslušné vysvětlení
(odpověď čís. tisku 1892/V) a dovoluji
si tudíž k této odpovědi odkázati.
Podotýkám opak, že státní správa
železniční provedla bedlivé šetření
stran náležitého zajištění
železničních přechodů a byla
provedena též v konkrétním případě
různá bezpečnostní opatření.
Přejezd v km 4.282 ve Vratislavicích jest zabezpečen
stálou návěstí "pomalu",
od které až k přejezdu musí každý
vlak nepřetržitě dávati výstrahu
píšťalou a smí jeti rychlostí nejvýše
20 km za hodinu. Kromě toho jest přejezd opatřen
výstražnými tabulkami.
Bylo by ovšem žádoucno, aby rovněž
sousedé jakož i obecní úřad projevil
náležitou ochotu a vůli odstraniti některé
závady volného rozhledu se silnice na trať
a naopak.
Ostatně nebyla ještě definitivně opuštěna
ani myšlenka event. zřízení závor.
V tom případě bylo by ovšem nutno splniti
určité předpoklady, zdůrazňuji
však, že právě toto opatření
jeví se po nových, velmi častých zkušenostech,
bezpečnostním zařízením často
velmi pochybným.
V Praze dne 3. dubna 1929.
Usnesenie ministerskej rady o zrušení 120 zdravotných
obcí a obvodov sa nestalo a není tiež zamýšľané,
lebo vláda vo schôdzi dňa 14. septembra 1928
konanej usniesla sa systemizovať počet miest obecných
a obvodných lekárov v celej republike čís.
1958 a následkom toho mimo 22 miest vo zdravotných
obciach a obvodoch, ktorých zrušenie bolo rozhodnuté
v roku 1925 v dôsledku zákona čís.
286 z r. 1924 Sb. z, a n., ruší sa na novo ešte
21 miest v Čechách a na Morave.
V Prahe, dňa 12. apríla 19219.
In der Interpellation wird behauptet, daß
die erwähnten Gehilfenversammlungen gezwungen worden wären,
die vom Ministerium für Handel herausgegebenen Musterstatuten
zu verwenden, daß die Statuten auch in der Staatssprache
ausgefüllt werden und daß über die Statuten entwürfe
auch der Bezirksverband der Gewerbegenossenschaften gehört
werde, was angeblich den bestehenden Gesetzen widerspricht.
Der Stand der gegenständlichen Angelegenheit
ist folgender:
Der Ausschuß der Gehilfenversammlung
des Handelsgremiums in Aussig hat die Statuten der politischen
Landesverwaltung in Prag vorgelegt, welche sie der politischen
Bezirksverwaltung in Aussig mit der Aufforderung zurückstellte,
daß die Statuten auf den vom Ministerium für Handel
herausgegebenen Drucksorten vorgelegt werden, daß sie weiter
auch in der Staatssprache ausgefüllt werden und daß
schließlich über die Statutenentwürfe auch der
Bezirksverband der Genossenschaften gehört werde.
Die politische Bezirksverwaltung in Aussig
hat die Akten dem Ausschusse der Gehilfenversammlung "zur
weiteren Verfügung im Sinne des vorstehenden Erlasses"
abgetreten.
Der Ausschuß der Gehilfenversammlung
hat die Beschwerde an die politische Bezirksverwaltung mit der
Begründung eingebracht, daß alle Forderungen der politischen
Landesverwaltung im Gesetze nicht begründet seien und hat
abermals um Genehmigung der Statuten angesucht.
Die politische Landesverwaltung (die Landesbehörde)
in Prag hat der Bezirksverwaltung in Aussig aufgetragen, in der
Angelegenheit im Instanzenzuge zu entscheiden, welche Entscheidung
nunmehr abgewartet werden wird.
Was den zweiten Teil der Interpellation hinsichtlich
der Statuten der Gehilfenversammlung des Handelsgremiums in Eger
anbelangt, hat der Ausschuß der Gehilfenversammlung die
Statuten der politischen Bezirksverwaltung in Eger zur Genehmigung
vorgelegt, welche sie jedoch mit der Aufforderung zurückstellte,
es mögen die neuen in der Staatssprache und in deutscher
Sprache ausgefertigten Musterstatuten vorgelegt werden.
Auf Grund der Beschwerde des Ausschusses der
Gehilfenversammlung hat die politische Landesverwaltung angeordnet,
daß die Statuten auf dein von der Staatsdruckerei herausgegebenen
Drucksorten vorgelegt werden und daß sie auch in der Staatssprache
ausgefüllt werden.
Im Instanzenzuge ist in dieser Angelegenheit
bisher noch nicht entschieden worden.
Das Handelsministerium trifft die notwendigen
Verfügungen, damit die Genehmigung der Statuten der Gehilfenversammlungen
nach Möglichkeit beschleunigt werde. Die Landesbehörde
kann jedoch nicht daran gehindert wenden, über die Statuten
auch den zuständigen Bezirksverband der Genossenschaften
einvernehmen zu lassen, da er ein Beratungskörper der Gewerbebehörde
I. Instanz ist.
Die vom Handelsministerium ausgearbeiteten
Musterstatuten sind den Gewerbeorganisationen bloß anempfohlen
worden, und es besteht kein Hindernis gegen die Genehmigung der
Statuten auf anderen als auf diesen Musterdrucksorten, wenn sie
den gesetzlichen Erfordernissen entsprechen. Hievon werden die
Landesbehörden verständigt werden.
Was das Verlangen anbetrifft, daß das
Vorgehen einzelner Gewerbebehörden, das dem Sprachengesetze
widerspricht, mit dem Gesetze in Einklang gebracht werde, bemerken
wir, daß die einzelnen Gehilfenversammlungen, welche sich
in ihren Sprachenrechten verkürzt erachten, vom Beschwerderechte
Gebrauch machen mögen, so daß über die strittige
Sprachenfrage im ordentlichen, durch § 7 des Sprachengesetzes
festgesetzten Intstanzenwege entschieden werden wird. Es wurde
verfügt, daß über diese Beschwerden unverzüglich
entschieden werde.
Prag, am 26.
März 1929.
Das Ministerium für öffentliches
Gesundheitswesen und körperliche Erziehung schätzt die
Bestimmung des § 5 des Gesetzes Nr. 236/1922 S. d. G. u.
V., durch welche die Gemeinde- und Bezirkssanitätsräte
eingeführt werden, nicht nur als Erfüllung einer Forderung
der Demokratie in der staatlichen Sanitätsverwaltung hoch,
sondern auch insbesondere deshalb, weil diese Institutionen das
Interesse der weiteren Bürgerkreise für sanitäre
Fragen vertiefen und eine wirksame Unterstützung der Staatsverwaltung
bei Erfüllung der sanitären Aufgaben sind.
Aus diesen Gründen hat das Ministerium
für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche
Erziehung bei Durchführung der zitierten Gesetzesbestimmung
eine Organisations- und Geschäftsordnung des Gemeinde- Bezirkssanitätsrates
ausgearbeitet und hinausgegeben und in aufmerksamer Verfolgung
der Tätigkeit dieser Institutionen schon im Beginn des vorigen
Jahres von den unterstellten politischen Behörden einen eingehenden,
übersichtlich verfaßten Bericht über die bisherige
Tätigkeit, zugleich mit einer kritischen Würdigung ihrer
Bedeutung für das öffentliche Gesundheitswesen, der
betreffenden Gemeinden und Bezirke abverlangt.
Nach den Berichten der Landesbehörden
in Prag und Brünn sind die Bezirkssanitätsräte
bis auf verschwindende Ausnahmen in allen politischen Bezirken
in Böhmen und im Lande Mähren - Schlesien errichtet
worden und entfalten vielfach eine gedeihliche Wirksamkeit. Die
Verzögerung in der Bestellung der Sanitätsräte
in einigen Bezirken wurde durch Veränderungen verschuldet,
die durch die Wahlen in die Gemeinde- und Bezirksvertretungen
entstanden sind, und die und da auch durch ein unzureichendes
Interesse der Bevölkerung an der tätigen sanitären
Mitarbeit hervorgerufen.
Inn der Slovakei und in Podkarpatská
Rus ist die Institution der Gemeinde- und Bezirkssanitätsräte
eine Neuheit, die sich wegen der kurzen Dauer ihres Bestandes
nur noch einleben muß; aber trotzdem sind auch in mehreren
Verwaltungs- gebieten die Bezirkssanitätsräte im größten
Teile der Bezirke schon ernannt und es zeigt sich auch seither
eine erfolgreiche Tätigkeit dieser beratenden Körperschaften.
Prag, am 18.
April 1929.
Die Interlpellation der Abgeordneten Blatny,
Karpíšková und Genossen hat vor Augen, daß
in die Dienste der Gewerbeinspektion neben den technischen Beamten
mit Hochschulbildung auf Kräfte aus dem Kreisen der Arbeitnehmer
aufgenommen werden, welche die Inspektion in den der Gewerbeordnung
unterworfenen Unternehmungen besorgen und auf die Einhaltung der
zum Schutze der Arbeiter erlassenen Vorschriften achten sollen.
Dieser Vorderung wurde bei uns in einem gegen
andere Nachbarstaaten verhältnismäßig ausgiebigen
Umfange entsprochen, Während unter dem früheren Regime
auf dem Gebiete von Böhmen, Mähren und Schlesien in
der Gewerbeinspektion nur zwei Assistentinnen der Gewerbeinspektion
tätig waren, in der Slovakei und in Podkarpatská Rus
nicht eine einzige ähnliche Kraft bestellt war, üben
heute in unserem Staate in der Gewerbeinspektion neben 74 Aufsichtsbeamten
mit Hochschulbildung 13 Kräfte aus den Kreisen der Arbeiter,
der Arbeitnehmer oder ihnen verwandter Kreise und zwar 7 Assistentinnen
und 6 Inspizienten den Dienst aus. Sie sind den einzelnen Gewerbeinspektoren
zugeteilt und vollziehen ihre Funktionen nach den Gesetzen über
Gewerbeinspektoren. Die Assistentinnen werden zur Aufsicht in
den Unternehmungen, die ausschließlich oder überwiegend
Frauen beschäftigen und in der Heimarbeit verwendet, die
Inspizienten dagegen, die größtenteils aus den Reihen
der Arbeiterschaft hervorgegangen sind, vor allem zur Aufsicht
bei Bauten und in Kleingewerben mit männlichem Personal.
Diese beiden Kategorien der Hilfskräfte
in der Gewerbeinspektion haben sich gut bewährt, und es wird
das Bestreben des Ministeriums für soziale Fürsorge
sein, auf die weitere Verbesserung des bisherigen Standes hinzuwirken.
Das Ministerium für soziale Fürsorge widmet dem weiteren
regelmäßigen Ausbau und der Entwicklung, der Gewerbeinspektion
seine volle Aufmerksamkeit.
An den Inspektionen der Betriebe nehmen heute
mit den amtlichen Organen nach dem Gesetze vom 12. August 1921,
S. d. G. u. V. Nr. 330, auch die von der Arbeiterschall gewählten
Mitglieder der Betriebsausschüsse, bezw. dort, wo Betriebs
ausschüsse nicht bestehen, die gewählten Vertrauensmänner
der Arbeiterschaft - Männer und Frauen - teil, die gewiß
sehr vertraut sind mit den Betriebsverhältnissen und mit
den Lebensverhältnissen der Arbeiter und daher die beste
Gelegenheit in der Mitwirkung mit den Behörden haben, den
erforderlichen Einfluß auf die Verwaltung der Unternehmungen
auszuüben, wenn sie auch selbst aus verschiedenen Gründen
bei den Arbeitgebern nicht immer direkt eingreifen.
Prag, den
22. April 1929.
Ich habe bereits auf die ursprüngliche
Interpellation (Druck Nr. 1623/I) die entsprechenden Aufklärungen
gegeben (Antwort Dr. Nr. 1892/V) und erlaube mir daher auf diese
Antwort zu verweisen. Ich betone, daß die Staatseisenbahnverwaltung
sorgfältige Erhebungen hinsichtlich der gehörigen Sicherung
der Eisenbahnübergänge vorgenommen hat und daß
auch im konkreten Falle verschiedene Sicherheitsmaßnahmen
getroffen worden sind. Die Überfahrt in km 4.282 in Maffersdorf
ist durch ein ständiges Schild "Langsam" gesichert,
von dem an bis zur Überfahrt jeder Zug; ununterbrochen mit
der Pfeife ein Warnungssignal geben muß und bloß mit
einer Geschwindigkeit von höchstens 20 km in der Stunde fahren
darf, Außerdem ist die Überfahrt mit Warnungstafeln
versehen.
Es wäre allerdings wünschenswert,
daß auch die Nachbarn sowie das Gemeindeamt die gehörige
Bereitwilligkeit und den Willen zum Ausdrucke bringen würden,
einige Hindernisse der freien Sicht von der Straße auf die
Strecke und umgekehrt zu beseitigen.
Übrigens wurde auch der Gedanke einer
eventuellen Aufstellung von Schranken noch wicht definitiv fallen
gelassen, 1n diesem Falle wäre es allerdings notwendig, bestimmte
Voraussetzungen du erfüllen, ich betone jedoch, daß
gerade diese Maßnahme nach den neuen, sehr zahlreichen Erfahrungen
mit den Sicherheitseinrichtungen oft sehr zweifelhaft ist.
Prag, am 3.
April 1929.
Ein Beschluß des Ministerrates über
eine Auflassung von 120 Sanitätsdistrikten und Gemeinden
ist nicht erfolgt und ist auch nicht beabsichtigt, da die Regierung
in ihrer Sitzung vom 14. September 1928 den Beschluß gefaßt
hat, die Zahl der Gemeinde- und Distriktsärzte in der ganzen
Republik mit einer Zahl von 1958 zu systemisieren, und demzufolge
außer den 22 Stellen in den Sanitätsgemeinden und Distrikten,
deren Aufhebung im Jahre 1925 auf Grund des Gesetzes S. d. G.
u. V. Nr. 26 v. J. 1924 beschlossen worden ist, neuerlich noch
21 Stellen in Böhmen und Mähren aufgehoben werden.
Prag, am 12.
April 1929.