(1) Předseda kárného výboru ustanovuje
pro kárné řízení zpravodaje.
Zpravodaj může býti toliko definitivní
četnický gážista v činné
službě. Zpravodaj koná vyšetřování,
jest přítomen též závěrečnému
projednání a podává kárnému
výboru vysvětlení, zvláště
pak o vyšetřování, jež koná;
porad kárného výboru se zpravodaj nezúčastní.
(2) Při vyšetřování jest povinností
zpravodajovou, aby z moci úřední vykonal
pátrání po rozhodných okolnostech,
aby vyčerpal všecky průvodní prostředky,
potřebné k úplnému objasnění
věci a dal obviněnému příležitost,
by se vyjádřil o jednotlivých bodech obvinění;
odepře-li obviněný součinnost, nezadrží
to řízení. Svědky a znalce vyslýchá
zpravodaj bez přísahy. Jinak platí pro výslech
svědkův a znalců, jakož i pro jejich
poplatky obdobně tytéž předpisy jako
ve vojenském trestním řádu.
(3) Kárný žalobce i obviněný
mohou navrhnouti, aby vyšetřování bylo
doplněno. Má-li zpravodaj pochybnosti o tom, mělo-li
by se těmto návrhům vyhověti, vyžádá
si o tom rozhodnutí kárného výboru.
(4) Zpravodaj může žádati za součinnost
četnických a vojenských velitelství,
úřadův a kárných výborův;
dále může žádati za přímou
součinnost politických a státních
policejních úřadův. Tak se stane zejména,
když svědkové nebo znalci, kteří
nejsou četnickými nebo vojenskými osobami
v činné službě, bydlí mimo politický
okres, v němž je sídlo kárného
výboru, nebo když nevyhoví obsílce zpravodajově
nebo bez zákonitých důvodův odpírají
výpověď. Dožádaná místa
se při tom řídí předpisy, které
u nich platí pro obeslání a výslech.
(5) Je-li k zjištění pravdy nezbytným
přísežný výslech svědkův
a znalců, může se kárný výbor
usnésti, aby byl za takovýto výslech požádán
příslušný brigádní soud
neb okresní soud s trestní pravomocí.
(6) Když bylo vyšetřování skončeno,
zašle zpravodaj spisy kárnému žalobci,
a ten k nim připojí svoje návrhy; o těchto
návrzích radí se kárný výbor
v neveřejné poradě, vyslechna dříve
kárného žalobce. Dojde-li kárný
výbor k názoru, že obviněný se
nedopustil kárného poklesku a proto že by se
mělo řízení zastaviti, usnese se na
tom podle § 23, odst. 1, písm. a), jinak odkáže
věc k závěrečnému projednání
a ustanoví, zda a kteří svědkové
a znalci mají býti k závěrečnému
projednání předvoláni, po případě
jaká jiná další přípravná
opatření se mají učiniti pro toto
projednání.
(7) Zpravodajem nelze ustanoviti četnického gážistu,
který by byl podle vojenského trestního řádu
vyloučen z možnosti působiti v dotčeném
případě jako člen kárného
výboru.
(8) Ustanovení § 14,odstavců 10. a 11., platí
obdobně i pro zpravodaje.
(1) Vzejdou-li pochybnosti o tom, zda obviněný v
době poklesku byl při zdravém rozumu, vyšetří
se jeho duševní stav. Za tím účelem
se vyslechnou osoby, které mohou podati vysvětlení,
po případě vyžádají se
potřebné úřední a služební
zprávy a duševní stav se přezkoumá
dvěma lékaři, z nichž aspoň jeden
jest státním úředním lékařem
nebo stálým soudním znalcem.
(2) Není-li možno duševní stav obviněného
vyšetřiti a posouditi bez pozorování
ve vojenském nebo jiném veřejném léčebném
ústavě, má kárný výbor
požádati příslušný trestní
soud, aby provedl důkaz o duševním stavu obviněného.
(3) Podobně jest postupovati tam, kde sice není
pochybností o příčetnosti obviněného
v době poklesku, avšak jest pochybno, zda jest obviněný
při zdravém rozumu v době, v níž
se koná řízení před kárným
výborem.
(4) Zjistí-li se, že obviněný vskutku
trpí duševní chorobou, zajistí kárný
výbor, je-li toho potřeba, průvodní
prostředky a usnese se, aby řízení
byla přerušeno, dokud se obviněný neuzdraví.
Zjistí-li se, že v době poklesku byl obviněný
nemocen duševní poruchou, pro kterou nelze poklesek
přičítati, usnese se kárný
výbor, aby řízení byla zastaveno.
Usnesení obojího druhu potvrditi přísluší
představenému, jenž nařídil,
aby řízení před kárným
výborem bylo zahájeno.
(1) Obviněný má právo, a to již
za vyšetřování, přibrati obhájce
z definitivních četnických gážistů
v činné službě nebo z osob oprávněných
obhajovati před trestními soudy civilními
nebo vojenskými. Je-li obhájce, obviněným
takto přibraný, četnickým gážistou
v činné službě, smí obhajobu
přijmouti jen, svolí-li k tomu představené
velitelství nebo představený úřad;
toto svolení může však býti odepřeno
jen, je-li obhájce v době obhajoby služebně
nepostradatelný.
(2) Pro závěrečné projednání
se obviněnému dává obhájce
určený, když za to žádá,
bez žádosti pak jenom v případech §
22, odst. 2. Obhájce určeného ustanovuje
představený, u něhož jest kárný
výbor zřízen, z definitivních četnických
gážistů, kteří jsou v činné
službě v sídle kárného výboru.
Není-li četnický gážista služebně
podřízen veliteli, který jej chce ustanoviti
obhájcem určeným, vyžádá
si tento velitel předem souhlas příslušného
četnického představeného, po případě
ministerstva vnitra. Určený obhájce musí
obhajobu převzíti.
(3) Obhájcem nemůže býti četnický
gážista v činné službě,
proti němuž se vede trestní řízení
soudní nebo řízení před kárným
výborem, nebo kdo byl v řízení před
kárným výborem uznán vinným,
pokud nebyl trest odpykán. Obhájce z četnických
gážistů v činné službě
nesmí míti hodnost vyšší než
předseda výboru.
(4) Obhájce jest oprávněn, aby podle svého
vědomí a v mezích zákonných
uplatnil vše, co má v zájmu obviněného
za potřebné, a aby užil všech přípustných
obhajovacích prostředků.
(5) Obhájcům z četnických gážistů
v činné službě nepřísluší
odměna za obhajování; o náhradě
cestovních nákladův určeného
obhájce platí předpisy o služebních
cestách.
(6) Obviněný a obhájce smí do spisů,
kromě protokolův o poradách a hlasováních,
nahlížeti a činiti z nich výpisy teprve,
když vyšetřování byla skončeno;
před tím může kárný výbor
obviněnému nebo jeho obhájci povoliti, aby
do spisů nahlédl nebo výpisy z nich činil
jen pokud to lze uvésti v soulad s účelem
řízení. Obsah těchto spisů
sdělovati s veřejností je zakázáno.
(1) Den závěrečného projednání
stanoví předseda kárného výboru
tak, aby předvolání obviněného
mohlo býti doručena nejpozději osmého
dne před závěrečným projednáním.
(2) Zpravodaj pak předvolá k tomuto projednání
obviněného a oznámí mu při
tom jména členů kárného výboru,
jakož i jednotlivá obvinění, o nichž
se bude jednati při závěrečném
projednání; kromě toho vyrozumí zpravodaj
o závěrečném projednání
obhájce a předvolá svědky a znalce
(§ 18, odst. 6), po případě opatří
pro závěrečné projednaní vše,
na čem se kárný výbor usnesl.
(1) Na začátku závěrečného
projednání učiní svoje návrhy
kárný žalobce. Potom se vyslechne obviněný,
ač-li je přítomen, pak svědkové
a znalci, a přečtou se, je-li toho potřeba,
protokoly sepsané za vyšetřování
a ostatní důležité listiny. Obviněný
(po případě obhájce) i kárný
žalobce mají právo, aby se vyslovili o jednotlivých
průvodních prostředcích a navrhli
otázky, které by svědkům a znalcům
bylo dáti k objasnění věci. Když
průvodní řízení bylo skončeno,
udělí se slovo kárnému žalobci,
pak obviněnému a obhájci. Poslední
slovo musí býti uděleno vždy obviněnému.
(2) Když se obviněný, ač byl řádně
obeslán, nedostaví k závěrečnému
projednání, nebo se vzdálí dříve
než projednání bylo skončeno, nebo když
svou vinou způsobí, že mu předvolání
nemůže býti doručeno, vykoná
se závěrečné projednání
v jeho nepřítomnosti. Vyjímajíc jedině
případ, že se obviněný vzdálí
dříve, než projednání bylo skončeno,
zřídí se mu podle § 20, odst. 2, obhájce
určený pro závěrečné
projednání, ač-li si obviněný
obhájce sám nepřibral.
(3) Řízení před kárným
výborem jest neveřejné; obviněný
však může si vzíti k závěrečnému
projednání tři důvěrníky
z četnických gážistův. Je-li
obviněný četnickým gážistou
v činné službě, může si
za důvěrníky vzíti rovněž
jen četnické gážisty v činné
službě.
(4) Zprávy na veřejnost o závěrečném
projednání jsou zakázány; konečné
usnesení může však býti se svolením
ministerstva vnitra uveřejněno. Ze zvláště
závažných důvodů může
předseda kárného výboru uložiti
osobám, které jsou při závěrečném
projednání přítomny, mlčenlivost
o průběhu a obsahu jednání vyjímaje
konečné usnesení.
(5) Kárný výbor má průvodní
prostředky jednotlivě i ve věcné jejich
vzájemné souvislosti pečlivě a svědomitě
zkoumati co do hodnověrnosti a průvodní moci.
Když závěrečné projednání
bylo skončeno, činí výbor usnesení,
a to podle volné úvahy. Usnesení se děje
v neveřejné poradě většinou hlasů;
tříští-li se hlasy ve více než
dvě různá mínění tak,
že žádné z nich nemá absolutní
většiny, připočítávají
se hlasy nejnepříznivější pro
obviněného k hlasům postupně příznivějším
tak dlouho, až se dosáhne absolutní většiny.
(6) Předseda určí z členů kárného
výboru zapisovatele, který sepíše protokol
o závěrečném projednání.
Tento protokol musí obsahovati jména přítomných
a vylíčení průběhu jednání
ve všech podstatných bodech. O poradách a hlasování
sepíše se protokol odděleně.
(1) Konečné usnesení kárného
výboru zní:
a) že se řízení zastavuje, když
kárný výbor již na základě
toho, co bylo vyšetřeno, nabyl přesvědčení,
že obviněný se nedopustil kárného
poklesku, nebo že mu nelze kárný poklesek přičítati
podle § 19, odst. 4;
b) že se obviněný zprošťuje, když
kárný výbor teprve na základě
závěrečného projednání
nabyl přesvědčení, že se obviněný
nedopustil kárného poklesku nebo že mu jej
nelze přičítati;
c) že jest obviněný vinen, když kárný
výbor na základě řízení
nabyl přesvědčení, že se obviněný
dopustil kárného poklesku; v tom případě
se kárný výbor usnese na některém
trestu (§ 26) a současně vysloví, zda
a která doba řízení před kárným
výborem se pro zvýšení služného
nezapočítává. Byl-li četnický
gážista za týž případ potrestán
již soudně, může kárný výbor
od uložení kárného trestu upustiti,
ač-li uzná, že nebyly zároveň
porušeny stavovské povinnosti. Byl-li četnický
gážista v řízení před
kárným výborem již pro některý
poklesek potrestán, přihlížej kárný
výbor k tomuto trestu při výměře
trestu za jiný poklesek, spáchaný před
oním potrestáním. V případě,
zmíněném v § 2, odst. 2, poslední
větě, má kárný výbor
přihlížeti k trestu kázeňskému.
(2) V případech písm. b) a c) předcházejícího
odstavce koná se porada, když závěrečné
projednání bylo skončeno, načež
předseda usnesení ihned prohlásí.
Zní-li konečné usnesení, že se
obviněný zprošťuje, upozorní předseda,
že se toto usnesení stane pravoplatným, bude-li
potvrzeno představeným. Zní-li konečné
usnesení, že jest obviněný vinen, poučí
předseda obviněného o jeho právu odvolacím
a poznamená, že konečné usnesení
stane se pravoplatným, nebude-li v zákonné
lhůtě (§ 24) podáno odvolání
a bude-li konečné usnesení představeným
potvrzeno.
(3) Konečné usnesení, že jest obviněný
vinen, budiž obviněnému, po případě
též jeho zákonnému zástupci,
v písemném vyhotovení i s důvody dodáno
do 15 dnů počínajíc prvním
dnem, následujícím po vyhlášení;
konečné usnesení, že se řízení
zastavuje nebo že se obviněný sprošťuje,
budiž dodáno teprve, když dojde potvrzení
představeného.
(4) Konečné usnesení, že se řízení
zastavuje, nebo že se obviněný sprošťuje,
budiž do 15 dnů počínajíc prvním
dnem, následujícím po usnesení, předloženo
k potvrzení představenému, který nařídil,
aby řízení před kárným
výborem bylo zahájeno nebo rozšířeno.
Potvrdí-li představený toto usnesení,
může podle potřeby zaříditi,
aby bylo zahájeno kázeňské řízení
podle I. části tohoto zákona, po případě,
aby v tomto řízení bylo pokračováno
(§§ 2 a 13). Konečné usnesení,
že jest obviněný vinen, budiž - a to v
případech, v nichž je přípustno
odvolání, tehdy, nebylo-li podáno odvolání
v zákonné lhůtě (§ 24) - předloženo
k potvrzení, a to:
a) bylo-li upuštěno od uložení trestu
nebo byl-li uložen některý z trestů
podle § 26, odst. 1, písm. a) a odst. 3, písm.
a), představenému, který nařídil,
aby řízení před kárným
výborem bylo zahájeno nebo rozšířeno,
a
b) byl-li uložen některý z trestů podle
§ 26, odst. 1, písm. b) až g), odst. 3, písm.
b) až d), nebo je-li obviněn některý
z příslušníků četnictva,
konajících službu u ministerstva, ministru
vnitra.
(5) Dnem potvrzení stává se konečné
usnesení pravoplatným.
(6) Nebylo-li do 30 dnů rozhodnuto o potvrzení konečného
usnesení kárného výboru, že se
obviněný sprošťuje nebo že jest vinen,
nebo bylo-li rozhodnuto, že se toto konečné
usneseni nepotvrzuje nebo podal-li obviněný v zákonné
lhůtě odvolání z konečného
usnesení, jímž byl uznán vinným,
předloží se spisy odvolacímu kárnému
výboru; nebylo-li potvrzeno konečné usnesení,
že se řízení zastavuje, odkáže
kárný výbor věc k závěrečnému
projednání.
(1) Zní-li konečné usnesení, že
jest obviněný vinen, může obviněný
nebo jeho obhájce do 15 dnů (§ 32, odst. 2),
počínajíc prvním dnem následujícím
po dnu doručení, podati odvolání z
výroku o vině a trestu, jakož i o tom, že
se některá doba ztrávená v řízení
před kárným výborem nezapočítává
pro zvýšení služného; právo
podati odvolání přísluší
též zákonnému zástupci nezletilého
obviněného, a to i proti jeho vůli. Odvolání
se podává písemně u kárného
výboru, který učinil konečné
usnesení.
(2) Bylo-li odvolání podáno včas,
má odkladný účinek.
(3) Bylo-li odvolání podáno opožděně
nebo bylo-li podáno osobou k tomu neoprávněnou,
budiž zamítnuto odvolacím kárným
výborem.
(1) Odvolací kárný výbor vyslechne
odvolacího kárného žalobce a prozkoumá
pak spisy především v neveřejné
poradě. Má-li za to, že je potřeba,
aby řízení vykonané kárným
výborem I. stolice bylo doplněno, uloží
to kárnému výboru, který o věci
jednal v I. stolici, po případě opatří
to sám. Když však podle názoru odvolacího
kárného výboru má řízení
takové podstatné vady, že jich nelze doplněním
napraviti, usnese se odvolací kárný výbor,
aby naříkané konečné usnesení
bylo zrušeno a spisy zaslány příslušnému
představenému k dalšímu opatření,
neb aby bylo nařízeno nové projednání
podle potřeby i před jiným kárným
výborem I. stolice.
(2) Byly-li uplatňovány toliko zřejmě
bezpodstatné formální vady řízení,
může odvolací kárný výbor
bez závěrečného projednání
v neveřejné poradě odvolání
zamítnouti nebo vysloviti souhlas s konečným
usnesením kárného výboru I. stolice.
Tato usnesení podléhají schválení
ministra vnitra. Rovněž bez závěrečného
projednání a v neveřejné poradě
rozhoduje odvolací kárný výbor podle
§ 24, odst. 3.
(3) Není-li nutno, aby řízení bylo
doplněno, nebo bylo-li již řízení
doplněno tak, jak odvolací kárný výbor
nařídil, a neuzná-li odvolací kárný
výbor, aby naříkané konečné
usnesení bylo zrušeno, nařídí
závěrečné projednání.
Totéž se stane, neschválí-li ministr
vnitra usnesení odvolacího kárného
výboru (odst. 2), že se odvolání zamítá,
nebo že se vyslovuje souhlas s konečným usnesením
kárného výboru I. stolice.
(4) Obviněného a obhájce jest pozvati k závěrečnému
projednání.
(5) O dalším řízení platí
obdobně předpisy o řízení před
kárným výborem I. stolice.
(6) Odvolací kárný výbor může:
a) souhlasiti s konečným usnesením kárného
výboru I. stolice, nebo
b) učiniti konečné usnesení nové
podle § 23, odst. 1, písm. b) a c), při čemž,
jedná-li odvolací kárný výbor
na základě odvolání obviněného,
nesmí ustanoviti trest horší.
(7) Odvolací kárný výbor má
se kromě toho vždy usnésti na tom, zda a která
doba od konečného usnesení kárného
výboru I. stolice se nezapočítává
pro zvýšení služného.
(8) Konečné usnesení odvolacího kárného
výboru potvrzuje ministr vnitra, a může podle
potřeby naříditi též, aby řízení
bylo doplněno a aby bylo učiněno nové
konečné usnesení.
(9) Konečné usnesení odvolacího kárného
výboru se při závěrečném
projednávání neprohlašuje, nýbrž
oznámí se obviněnému s důvody
písemným vyhotovením teprve, když bylo
potvrzeno podle předcházejícího odstavce.
(1) četnickým gážistům, kteří
jsou v době konání trestu v činné
službě čítajíc v to gážisty
na dovolené (i bez platů nebo s čekaným)
mohou se v kárném řízení uložiti
tyto tresty:
a) písemná výstraha,
b) vyloučení ze zvýšení služného,
c) zmenšení služebních příjmů,
d) přeložení do trvalé výslužby
beze změny odpočivných příjmů,
e) přeložení do trvalé výslužby
se snížením odpočivných příjmů,
f) odnětí četnické hodnosti s přiznáním
menších odpočivných příjmů,
g) odnětí četnické hodnosti se ztrátou
nároku na odpočivné příjmy.
(2) Četnickým gážistům, kteří
jsou v době uložení trestu v dočasné
výslužbě, mohou býti uloženy tresty,
vyznačené v odstavci 1, písm. a), dále
d) až g).
(3) Četnickým gážistům, kteří
jsou v době uložení trestu v trvalé
výslužbě, mohou se uložiti tyto tresty:
a) písemná výstraha,
b) dočasné snížení odpočivných
příjmů,
c) odnětí četnické hodnosti s trvalým
snížením odpočivných příjmů,
d) za okolností zvláště přitěžujících
odnětí četnické hodnosti se ztrátou
všech nároků na odpočivné příjmy.
(4) Vyloučení ze zvýšení služného
může býti vysloveno na dobu od tří
měsíců do tří roků.
Tím se zvýšení služného
zdrží o celou lhůtu stanovenou v konečném
usnesení, i když odsouzený nabyl nároku
na zvýšení služného dříve,
než konečné usnesení nabylo právní
moci; do lhůty se nečítá doba, jež
není započitatelná pro zvýšení
služného.
(5) Zmenšení služebních příjmů
a dočasné snížení odpočivných
příjmů může býti vysloveno
na dobu od tří měsíců až
do tří let. Po dobu trvání trestu
je vyloučeno zvýšení služného.
(6) V případech vytčených v odstavci
4 a 5 je četnický gážista, dokud neuplyne
doba, stanovená v konečném usnesení,
vyloučen z povýšení do vyšší
hodnosti.
(7) Snížení služebních a odpočivných
příjmů lze stanoviti nejvýše
výměrou 25%. Je-li gážista dán,
po případě znovu dán do výslužby,
dříve než doba trestu uplynula, zmenší
se jeho odpočivné příjmy na zbývající
dobu trestu v procentní výměře stanovené
konečným usnesením.
(8) Kdy lze v případě, že gážista
v činné službě nebo ve výslužbě
pozbyl na základě kárného řízení
nároku na odpočivné příjmy,
přiznati příspěvek na výživu,
ustanovuje zákon ze dne 4. července 1923, č.
153 Sb. z. a n., kterým se upravují některé
služební poměry četnictva a některé
četnické požitky, zejména odpočivné
a zaopatřovací. O tomto příspěvku
na výživu platí zákonná ustanovení
o pozbytí odpočivných nebo zaopatřovacích
platů následkem odsouzení trestním
soudem.
(9) Když konečné usnesení proti četnickému
gážistovi v činné službě,
v dočasné nebo trvalé výslužbě
zní na trest, jenž spočívá ve
zkrácení odpočivných příjmů,
může mu, je-li nemajetný, ministerstvo vnitra
v dohodě s ministerstvem financí výjimečně
na žádost povoliti zvýšení ponechaných
odpočivných příjmů, a to po
případě až na plnou výměru
odpočivných příjmů, které
má nebo by měl v době konečného
usnesení.
(10) Ministerstvo vnitra může kdykoliv prozkoumati
předpoklady pro výjimečné zvýšení
odpočivných příjmů podle odstavce
9 a zvýšení kdykoli trvale nebo přechodně
zmenšiti neb odníti.
(1) Kárné tresty buďtež zapsány
do osobních dokladův.
(2) Zápis ze záznamu o trestech se na žádost
četnického gážisty zruší,
uplynula-li od odpykání nebo prominutí trestu
doba tří roků nebyl-li gážista
jinak trestán, a doba pěti rokův byl-li gážista
jinak třeba kázeňsky nebo soudně trestán.
K výmazu může dojíti jen, nedopustil-li
se žadatel v této době jednání
neb opominutí, které je trestno soudně, kárně
nebo kázeňsky. Účinek výmazu
se posuzuje stejně jako účinek výmazu
trestů kázeňských (§ 7). Po uplynutí
jednoho roku od výmazu se zápis učiní
nečitelným.
(3) O žádosti za výmaz zápisu rozhoduje
ministerstvo vnitra.
(4) Ministerstvo vnitra může naříditi
výmaz zápisu i bez žádosti potrestaného,
a to i mimo případy, zmíněné
ve 2. odstavci.
(5) Ministerstvo vnitra může, jakmile byl trest vymazán,
povoliti, aby při dalším zvýšení
služného byla vyloučená doba zcela nebo
částečně opět započítána,
chová-li se četnický gážista
trvale bezúhonně a koná velmi dobré
služby.
(6) President republiky může prominouti nebo zmírniti
trest uložený v řízení před
kárnými výbory.
(7) Služební předpisy (§ 12) určí,
kdo vykoná výmaz trestu.
(1) Zmeškal-li obviněný lhůtu, v níž
měl podati odvolání, může žádati
za navrácení v předešlý stav,
osvědčí-li, že nemohl lhůty zachovati
pro nezaviněnou nepřekonatelnou nebo nepředvídanou
překážku.
(2) Žádost jest podati nejpozději do 15 dnů
(§ 32, odst. 2), počínajíc prvním
dnem, následujícím po dnu, kdy překážka
přestala; podává u kárného
výboru, jenž učinil konečné usnesení,
a jest v ní označiti příčiny
zmeškání a okolnosti, jimiž se zmeškání
ospravedlňuje. Se žádostí musí
býti podáno odvolání.
(3) Kárný výbor I. stolice vyslechne o žádosti
kárného žalobce a rozhodne pak o ní;
na zamítavé rozhodnutí přísluší
obviněnému stížnost k odvolacímu
kárnému výboru do 15 dnů (§ 32,
odst. 2), počínajíc prvním dnem následujícím
po doručení.
(1) Řízení před kárným
výborem, jež bylo pravoplatně skončeno,
může býti, a to po případě
i po výkonu trestu, obnoveno ku prospěchu obviněného
na žádost jeho, jeho pozůstalých nebo
jeho zákonného zástupce, lze-li na základě
skutečností nově na jevo vyšlých
důvodně předpokládati možnost,
že obviněný bule osvobozen, nebo že mu
bude uložen trest mírnější.
(2) Bylo-li řízení zastaveno nebo skončilo-li
se sproštěnín neb udělením pouhé
písemné výstrahy, může býti
obnova řízení pravoplatně skončeného
povolena na návrh kárného žalobce v
neprospěch obviněného, avšak jen když
vyjdou na jevu nové okolnosti nebo průkazy, které
samy nebo v souvislosti s průkazy dříve vyšetřenými
mohou odůvodniti usvědčení obviněného
neb uložení vyššího trestu.
(3) žádost za obnovu řízení jest
podati u kárného výboru, který o věci
jednal v I. stolici. Má-li podle této žádosti
býti řízení obnoveno ve prospěch
obviněného, a má-li představený,
u něhož je zřízen kárný
výbor, důvodně za to, že obnova bude
povolena, může povoliti, aby se s výkonem nebo
s pokračováním ve výkonu konečného
usnesení kárného výboru sečkalo,
dokud nebude rozhodnuto o žádosti za obnovu. O žádosti
za obnovu řízení rozhoduje odvolací
kárný výbor. Shledá-li, že důvody
žádosti jsou dostatečny, nařídí
obnovu řízení a určí kárný
výbor, u něhož má býti nové
řízení v I. stolici provedeno; povolí-li
obnovu řízení ve pospěch obviněného,
rozhodne též o tom, má-li se s výkonem
nebo s pokračováním ve výkonu potvrzeného
konečného usnesení sečkati, dokud
nové konečné usnesení kárného
výboru nenabude právní moci.
(4) Pro obnovené řízení platí
tytéž zásady jako pro řízení
před kárným výborem; po obnoveném
řízení kárný výbor buď
projeví souhlas s původním konečným
usnesením kárného výboru neb učiní
nové konečné usnesení.
(5) Byla-li obnova povolena ve prospěch obviněného,
nemůže se v obnoveném řízení
uložiti trest přísnější
než v původním řízení.
(6) O tom, jak se konečné usnesení kárného
výboru potvrzuje, platí ustanovení §
23; o odvolání platí ustanovení §
24.
(7) Zastaví-li se řízení po povolené
obnově, nebo je-li četnický gážista
v obnoveném řízení sproštěn
neb odsouzen k trestu mírnějšímu, nahradí
mu stát, co mu v důsledku původního
rozhodnutí neprávem ušlo na služebních
příjmech. Po smrti četnického gážisty
přísluší nárok na náhradu
také jeho pozůstalým, majícím
právo na zaopatření, pokud jim ušla
výživa, k níž byl obviněný
povinen.
(1) Konečné usnesení, i když bylo potvrzeno
příslušným představeným,
může býti ministrem vnitra zrušeno, když
zkoumáním spisův o řízení
vyjde na jevo, že řízení má podstatné
vady. Bylo-li takto konečné usnesení zrušeno,
vykoná se obnovené řízení před
kárným výborem podle ustanovení §
29; v tomto řízení nemůže býti
potrestán obviněný, který byl v původním
řízení osvobozen; odsouzenému nemůže
býti uložen trest přísnější
než v řízení původním.
(2) Mimořádná obnova podle předcházejícího
odstavce se povoluje z moci úřední.
(1) V kárném řízení je doručení
platno, stalo-li se obviněnému osobně nebo
jeho obhájci, po případě jinému
zmocněnci. Je-li pobyt obviněného neznámý,
postačí, uloží-li se spis pro něho
určený u velitele nebo přednosty velitelství
či úřadu, který obviněného
má v služební patrnosti.
(2) Veřejná výzva, aby se obviněný
dostavil, není dovolena.
(1) Opatření kárného výboru
nemohou býti brána v odpor samotným opravným
prostředkem, nýbrž jen spolu s odvoláním
proti konečnému usnesení kárného
výboru podstatným podle § 24. Tímto
ustanovením není dotčeno právo, aby
proti osobám, které jsou povolány spolupůsobiti
v řízení před kárnými
výbory, bylo učiněno oznámení
nebo podána stížnost proto, že porušily
své úřední a služební
povinnosti.
(2) Lhůty, určené v § 24, odst. 1 a
§ 28, odst. 2 a 3, jsou neprodlužitelné. Počátek
a běh kterékoli lhůty se nezdržuje nedělními
nebo státně uznanými svátky a památnými
dny; připadne-li však konec lhůty na neděli
nebo na některý ze zmíněných
dnů, končí se lhůta teprve nejblíže
následujícím pracovním dnem. Dny poštovní
dopravy se do lhůty nepočítají.