Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Kázeňská pravomoc přísluší četnickým představeným (§ 5) proti podřízeným.

(1) Jednání a opominutí, na něž se vztahuje četnická kázeňská pravomoc, jsou:

a) jednání a opominutí, která se příčí četnickým služebním předpisům nebo jiným všeobecným či zvláštním nařízením, pokud jich stíhání nenáleží podle zákonných předpisů soudům;

b) jednání a opominutí, jichž stíháni jinak přísluší politickým (policejním) úřadům neb obcím, není-li v zákoně výslovně stanoveno, že trestní pravomoci těchto úřadů podléhají i osoby podrobené četnické kázeňské pravomoci; pokud by však mělo při tom býti učiněno nějaké správní opatření, jako o náhradě škody, o propadnutí věcí neb o ztrátě nějakého oprávnění, nebo pokud by mělo býti uloženo nějaké plnění neb učiněno zajišťovací opatření, vydá o tom nález příslušný úřad (orgán) správní;

c) jednání a opominutí, jež tvoří skutkovou podstatu vojenského přečinu, když četnický představený, jemuž přísluší kázeňská pravomoc, považuje kázeňské potrestání za dostatečné.

(2) Je-li podezření, že některým jednáním neb opominutím označeným v předcházejícím odstavci bylo zároveň ohroženo nebo poškozeno dobré jméno četnictva, vykoná se kárné řízení podle části II tohoto zákona, a kázeňské řízení, bylo-li již zahájeno, se přeruší; o tom se vyrozumí četnický představený, který jest oprávněn, aby nařídil kárné řízení (§ 16). Byl-li v kárném řízení pravoplatně uložen trest (§ 26), nesmí se pro týž poklesek vykonati řízení kázeňské; tato řízení však lze vykonati, když představený (§ 16) nemá důvodů pro zahájení kárného řízení nebo když kárné řízení bylo zastaveno nebo když obviněný byl v něm sproštěn. O poklesku kázeňsky vyřízeném se vykoná také řízení kárné, když teprve po výkonu kázeňského trestu vyjde na jevo, že pokleskem bylo ohroženo nebo poškozeno dobré jméno četnictva.

(3) Přejde-li správní přestupek do četnické kázeňské pravomoci, má přerušení promlčení v předcházejícím správním trestním řízení účinnost i pro řízení kázeňské.

(1) četnické kázeňské pravomoci jsou podřízeni:

a) příslušníci četnictva v činné službě, čítajíc v to osoby na dovolené (i bez platu nebo s čekaným) a vyjímajíc ty, kteří konají službu v branné moci nebo jsou ve vyšetřovací, zajišťovací nebo trestní vazbě ve vojenských trestních ústavech;

b) osoby vojenské, které konají službu v četnictvu;

c) četnické osoby ve výslužbě (dočasné nebo trvalé), tyto však jen:

aa) pro jednání a opominutí uvedená v § 2, odst. 1, písm. a), jichž se dopustily buď v četnickém stejnokroji nebo v písemném styku s četnickými velitelstvími nebo četnickými úřady,

bb) pro nešetření předpisův o úschově, odevzdání a utajení četnických, vojenských nebo jiných úředních důvěrných pomůcek, které služebně převzaly jako četnické osoby nebo kterých jinak nabyly,

cc) pro nešetření povinností stanovených v poslední větě § 20, odst. 6, a v § 22, odst. 4.

(2) Četnická pravomoc kázeňská se vztahuje jen na jednání a opominutí, jež se stala a poměru zakládajícího tuto pravomoc. Ukončí-li se poměr, na němž se zakládá četnická kázeňská pravomoc, přestane tato pravomoc pouze stran jednání a opominutí uvedených v § 2, odst. 1, písm. b) a c), a to

á) v případě § 2, odst. 1, písm. b) okamžikem ukončení tohoto poměru, ač-li nebyl poklesek již před tím kázeňsky pravoplatně vyřízen,

â) v případě § 2, odst. 1, písm. c) okamžikem, kterým se pro tyto poklesky skončí pravomoc vojenských trestních soudův.

(1) Kázeňské tresty jsou:

a) Důtka, která může býti uložena ústně beze svědků nebo před svědky, nebo písemně.

b) Trest pořádkový, záležející v omezení vycházky z kasáren, dovolené přes večerku nebo dovolené na zotavenou, nebo v uložení služeb mimo pořad.

c) Trest na svobodě: Tento trest se vykonává:

1. v příbytku neb ubytovací místnosti trestaného nebo

2. ve vězeňské místnosti, a to buď jako vězení společné nebo jako samovazba.

Trest na svobodě se nesmí odpykávati v soudní věznici nebo v trestnici; nesmí trvati déle než 30 dnův a v samovazbě déle než 21 den.

(2) Za mobilisace a za války mohou tresty na svobodě býti ukládány ve dvojnásobné výměře jinak přípustné.

(1) Kázeňská pravomoc četnických představených (§ 1) souvisí s funkcí, nikoli s hodností.

(2) Služební předpisy (§ 12) určují, kterým představeným přísluší četnická kázeňská pravomoc, a to buď úplně, nebo jen v omezené míře.

(3) Kázeňskou pravomoc proti příslušníkům četnictva, konajícím službu u ministerstva vnitra, vykonává ministr vnitra.

(1) Kázeňský trest lze uložiti jen, když byl případ řádně vyšetřen a obviněný vyslechnut. Obviněné, kteří nejsou již v činné službě četnické, jest vyslechnouti, jsou-li v činné službě vojenské, prostřednictvím příslušného vojenského velitelství nebo vojenského úřadu, v ostatních případech pak prostřednictvím četnického velitelství, politického nebo státního policejního úřadu, v jichž obvodu se zdržují. Je zakázáno činiti nátlak na obviněného nebo na jiné osoby, aby bylo vynuceno přiznání nebo jiné výpovědi.

(2) Trest se ukládá jen po náležité rozvaze a nesmí býti projevem osobního nepřátelství nebo chvilkové nálady. Při každém výměru trestu musí představený přihlížeti k tomu, jak se obviněný dosud choval, jaký je stupeň jeho vzdělání, jaký účinek trestu lze předvídati, jaká je povaha jednání či opominutí za vinu kladeného, jaký zájem byl ohrožen a jaké jsou v daném případě jiné polehčující nebo přitěžující okolnosti.

(3) Trest oznámí trestanému představený, který trest uložil, po případě představený nižší, kterého představený trestající k tomu určil. Představený, který trestanému oznamuje trest, musí při tom označiti také důvody a upozorniti trestaného na právo stížnosti (§ 8).

(4) Když zvláštní polehčující okolnosti dávají naději, že vinník, který dosud nebyl trestán, se polepší i bez trestu, může se výkon trestu odložiti, ač-li tomu nebrání potřeba zachovati kázeň. O tom, že se výkon trestu odkládá, a na jakou dobu, rozhoduje představený, jenž trest uložil; toto rozhodnutí může však učiniti i každý představený vyšší. Když se ve lhůtě, na kterou byl výkon trestu odložen, vinník řádně chová, bude mu uložený trest úplně prominut výrokem představeného, který výkon trestu odložil. Když se vinník v oné lhůtě znovu proviní jednáním neb opominutím, které spadá do trestní pravomoci soudní nebo do pravomoci kázeňské či kárné podle tohoto zákona, nařídí týž představený, že odložený trest jest vykonati bez újmy trestu určeného za nové provinění.

(5) Představený, který trest uložil, jest oprávněn, aby z důležitých důvodů trest úplně nebo částečně prominul, ač-li tomu nebrání potřeba zachovati kázeň. Totéž právo přísluší každému vyššímu představenému; zjistí-li tento představený, že uložený kázeňský trest byl nepřípustný nebo nepřiměřený, nebo že trestající nebyl oprávněn k tornu, aby jej uložil, může trest pozměniti nebo zrušiti.

(1) Kázeňské tresty se zapisují do osobních dokladův.

(2) Zápis se zruší:

a) na žádost osoby, jíž se zápis týče,

á) byla-li trestána kázeňsky jen jednou, a to trestem, o jehož výmaz běží, když uplynuly dva roky činné služby od odpykání nebo prominutí trestu, ač-li se tato osoba v řečené době nedopustila jednání neb opominutí, které je trestno soudně, kárně nebo kázeňsky,

â) byla-li trestána kázeňsky vícekráte než jen trestem, o jehož. výmaz běží, nebo sice jen tímto kázeňským trestem, avšak vedle toho ještě také kárně nebo soudně, když uplynulo pět roků činné služby od odpykání nebo prominutí posledního trestu, ač-li se tato osoba v této době nedopustila jednání neb opominutí, které je trestno soudně, kárně nebo kázeňsky;

b) bez žádosti tím,

á) že dosáhl potrestaný, kterému byl výkon trestu podle § 6, odst. 4, podmíněně odložen, prominutí trestu, protože se po stanovenou lhůtu řádně choval,

â) že byl trest zcela nebo částečně zrušen na podanou stížnost nebo podle § 6, odst. 5, nebo po obnově řízení,

ă) že se dotčená osoba stala definitivním četníkem,

ä) že se dotčená osoba stala důstojníkem.

(3) Služební předpisy (§ 12) určí, kdo výmaz trestu podle ustanovení 2. odstavce nařídí a vykoná.

(4) Ministerstvo vnitra může na žádost povoliti výmaz trestu i kromě případů zmíněných ve druhém odstavci.

(5) Po výmazu trestu jest míti za to, že poklesek, pro nějž byl uložen trest vymazaný, vůbec nebyl spáchán. Po uplynutí jednoho roku od výmazu se zápis učiní nečitelným.

(1) Trestaný má právo stěžovati si na potrestání nejpozději do osmi dnů ode dne, kdy mu byl trest oznámen, den tento v to nečítaje; odůvodněnou stížnost jest podati písemně u bezprostředního představeného.

(2) Tím, že byla podána stížnost, neodkládá se výkon trestu; představený, který trest uložil, jakož i představený, který je povolán, aby rozhodl o stížnosti, může však (zejména, lze-li očekávati příznivý výsledek stížnosti) povoliti, aby výkon trestu byl odložen, až stížnost bude vyřízena.

(3) O stížnosti rozhoduje přímý nadřízený představeného, který trest uložil. Dříve než tento nadřízený rozhodne, vyšetří řádně předmět stížnosti, vyslechne nebo dá vyslechnouti stěžovatele, a je-li toho potřeba, vyslechne nebo dá vyslechnouti i jiné osoby a vyžádá si vyjádření představeného, který trest uložil; od výslechu stěžovatelova lze upustiti jen, vyhoví-li se stížnosti. Rozhodnutí o stížnosti s udáním důvodů se oznámí jak stěžovateli, tak i tomu, kdo uložil trest. Stěžovatel se při tam upozorní na případné další právo stížnosti.

(4) Na rozhodnutí o stížnosti může si trestaný, ač-li nebyl tímto rozhodnutím sproštěn, opět stěžovati, pokud o stížnosti nerozhodl zemský četnický velitel, způsobem označeným v odstavci 1.

(5) O stížnostech budiž rozhodováno se vším urychlením. Nebylo-li rozhodnutí o stížnosti stěžovateli oznámeno do čtyř týdnů, jest oprávněn, aby stížnost opakoval písemně, přímo představenému, kterému přísluší o stížnosti rozhodovati; toto opakování stížnosti musí ústně hlásiti svému bezprostřednímu představenému. Nemá-li však ten, kdo má o stížnosti rozhodovati, služební sídlo v témž místě jalo ten, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, lze tato opakovanou písemnou stížnost podati teprve, když nebylo rozhodnuti oznámeno do šesti týdnův.

(6) Zmešká-li potrestaný lhůtu, ve které měl podati stížnost, může žádati za navrácení v předešlý stav, osvědčí-li, že nemohl zachovati lhůty pro nezaviněnou nepřekonatelnou nebo nepředvídanou překážku. Tato žádost musí býti podána u představeného, který trest uložil, nejdéle do osmi dnů po dnu, kterého překážka přestala. Se žádostí musí býti podána stížnost proti trestu. O žádosti za navrácení v předešlý stav rozhoduje přímý představený toho, kdo trest uložil; jeho rozhodnutí má platnost konečnou.

(7) Na kázeňská rozhodnutí, vydaná podle tohoto zákona, nelze si stěžovati k nejvyššímu správnímu soudu.

(1) Vyjdou-li po kázeňském potrestání na jevo okolnosti, které, kdyby byly bývaly trestajícímu představenému známy, byly by mohly způsobiti buď mírnější potrestání nebo beztrestnost, má potrestaný do dvou roků po odpykaném trestu právo, aby žádaje za obnovu kázeňského řízení, tyto okolnosti oznámil služební cestou představenému, který trest uložil.

(2) Tento představený vykaná potřebná šetření a předloží spis svému přímému představenému, aby rozhodl, má-li kázeňský trest zůstati v platnosti, či má-li býti zmírněn nebo vůbec zrušen. Na rozhodnutí tohoto vyššího představeného není stížnosti.

(1) Kázeňská trestnost jednání a opominutí, uvedených v § 2, odst. 1, písm. a) se promlčuje uplynutím tří měsícův od doby poklesku. O promlčení jednání a opominutí podle § 2, odst. 1, písm. b, platí ustanovení správních předpisův a o promlčení vojenských přečinů (§ 2, odst. 1, písm. c) ustanovení vojenského trestního zákona.

(2) Promlčení se však přerušuje:

a) tím, že se zahájí kázeňské řízení,

b) podle ustanovení vojenského trestního zákona a vojenského trestního řádu, pokud jde o jednání neb opominutí, která byla pojata do vojenského trestního řízení soudního,

c) v případech § 2, odst. 2, též tím, že příslušný představený nařídí, aby bylo zahájeno řízení před kárným výborem.

Představený, který v kázeňské věci s úmyslem, aby potlačil stížnost podřízeného nebo žádost o navrácení v předešlý stav neb o obnovu řízení, zadrží neb odstraní tuto stížnost nebo žádost, bude, ač-li není dána skutková podstata těžšího trestného činu, potrestán pro přečin vězením od šesti dnů do tří měsícův a za okolností zvláště přitěžujících až do šesti měsícův.

Ostatní podrobnosti četnického kázeňského práva se upravují služebními předpisy. Tyto předpisy vydá ministerstvo vnitra.

(1) Kárnému právu jsou podrobeni četničtí gážisté v činné službě, čítajíc v to osoby na dovolené (i bez platu nebo s čekaným) a příslušníci četnictva ve výslužbě (dočasné nebo trvalé).

(2) Kárné tresty se ukládají na základě řízení před kárnými výbory.

(3) Kárnému výboru přísluší vyšetřovati a posuzovati:

a) pro porušení úředních a služebních povinností poklesek proti těmto povinnostem spáchaný osobou, která je ve služebním poměru zmíněném v odstavci 1, pokud se tento poklesek netrestá podle I. části tohoto zákona;

b) pro porušení povinností stavovských poklesek osoby, která je ve služebním poměru zmíněném v odstavci 1, pokud jím bylo poškozeno neb ohroženo dobré jméno četnictva., čítajíc v to i jednání a opominutí zmíněná v § 2, odst. 1, i jednání a opominutí, jichž stíhání podle zákonných předpisů přísluší soudu.

(4) Zda četnický gážista porušil svoje úřední a služební povinnosti nebo poškodil neb ohrozil dobré jméno četnictva činem, jehož stíhání podle zákonných předpisů náleží soudu, posouditi přísluší kárnému výboru teprve, když se zjistí, že soudní trestní řízení buď bylo pravoplatně ukončeno nebo nemůže býti zahájeno, ač-li nejde o případy zmíněné v § 2, odst. 1, písm. c). Bylo-li trestní soudní řízení zahájeno, dokud je v běhu řízení kárné, přeruší se kárné řízení na tak dlouho, dokud řízení trestní není pravoplatně ukončeno.

(6) Jakmile bylo proti četnickému gážistovi zahájeno trestní soudní řízení, má to trestní soud oznámiti tomu četnickému představenému, jemuž přísluší naříditi, aby bylo zahájeno řízení před kárným výborem; témuž představenému má trestní soud oznámiti, že řízení trestní bylo pravoplatně ukončeno; to se týká i případů, v nichž řízení se skončilo podmíněným odsouzením. Oznamovací povinnost se vztahuje i na znění rozsudku a na sdělení jednacích spisů, pokud jich není u soudu potřeba. Četničtí představení, jimž náleží kázeňská pravomoc, mají obdobnou povinnost oznamovací, jakmile v kázeňském řízení vyšlo najevo, že bylo poškozeno neb ohroženo dobré jména četnictva (§ 2, odst. 2); představenému s kázeňskou pravomocí má se oznámiti, když představený uvedený v § 16 nenalezne důvodů pro zahájení kárného řízení a rovněž i, když řízení kárné bylo zahájeno a ukončeno (§ 23).

(1) Pro četnické gážisty mimo služební třídy a pro četnické důstojníky nižší se zřídí kárné výbory I. stolice u zemského četnického velitele; pro četnické důstojníky vyšší (počínajíc štábními kapitány) a pro generály se zřídí kárný výbor I. stolice u ministerstva vnitra.

(2) Kárné výbory I. stolice jsou složeny ze stálého předsedy (stálého zástupce předsedy) a ze čtyř členů (náhradníkův). Všecky ustanovuje a odvolává, pokud jde o kárný výbor u ministerstva vnitra, ministr vnitra, jinak zemský četnický velitel, u něhož jest kárný výbor zřízen. Předseda (zástupce předsedy) se ustanovuje na dobu neurčitou z četnických generálů nebo vyšších četnických důstojníků. Členové (náhradníci) se ustanoví pro každý případ zvlášť z četnických, do zvláštního seznamu pojatých gážistů obvodu, pro který jest kárný výbor zřízen, a to dle stanoveného (odst. 3) pořadu, který bude upraven služebními předpisy (§ 1) tak, aby vždy dva členové výboru byli z téže služební kategorie, které náleží obviněný; bude-li obviněný četnickým gážistou ve výslužbě, ustanoví se tito dva členové rovněž z četnických gážistů ve výslužbě, pokud budou ochotni převzíti dobrovolně funkci členů kárného výboru.

(3) Seznamy, z nichž budou určováni členové (náhradníci) kárných výborů, sestaví se vždy na dolu tří roků odděleně pro četnické gážisty v činné službě a ve výslužbě a budou vyhlašovány ve Věstníku četnictva.

(4) Do seznamu pojmou se ti způsobilí, definitivní četničtí gážisté v činné službě, kteří jsou v místě dotčeného kárného výboru nebo v místech nejbližších službou přiděleni, a četnických gážistů ve výslužbě ti, kteří sloužili nejméně deset roků v československém četnictvu a mají trvalé bydliště v obvodu dotčeného kárného výboru.

(5) Z pojmutí do seznamu jsou vyloučeni četničtí gážisté, proti nimž se vede trestní řízení soudní nebo řízení před kárným výborem, a ti, kteří byli v řízení před kárným výborem uznáni vinnými, pokud nebyl trest odpykán, nebo v kárném řízení byli přeloženi do výslužby.

(6) Ostatní podrobnosti budou upravený služebními předpisy.

(7) Jako stolice konečná se zřizuje odvolací kárný výbor u ministerstva vnitra. Složen je z předsedy (zástupce předsedy) a ze čtyř členů (náhradníků); jeden člen musí býti vybrán z četnických důstojníků justiční služby. Předsedu (zástupce předsedy) i členy (náhradníky) odvolacího kárného výboru ustanovuje a odvolává ministr vnitra.

(8) Předseda a členové (náhradníci) kárných výborů mohou býti vyloučeni nebo zamítnuti, o čemž platí obdobně ustanovení vojenského trestního řádu.

(9) Předseda (zástupce předsedy) a členové (náhradníci) kárných výborů jsou ve výkonu svého úkolu samostatní a neodvislí.

(10) Předseda (zástupce předsedy) a členové (náhradníci) kárného výboru vystupují a nahradí se jinými osobami, nastane-li v jejich služebním postavení změna, se kterou pominou podmínky pro jejich ustanovení.

(11) Rovněž vystupují tyto osoby, byly-li odsouzeny v trestním soudním nebo kázeňském či kárném řízení; během takového řízení proti nim zahájeného nesmějí býti přibrány k žádnému úřednímu jednání kárného výboru a byly-li již přibrány, musí býti vyměněny.

(1) Předpisy o místní příslušnosti kárných výborů I. stolice vydá ministerstvo vnitra.

(2) Kárný výbor, před nímž bylo řízení zahájeno, zůstává bez ohledu na pozdější osobní změny příslušným, až je řízení pravoplatně ukončeno.

(3) Ministerstvo vnitra může k projednaní určiti kárný výbor, jenž by jinak nebyl příslušný, když je nebezpečí podjatosti kárného výboru, nebo jsou-li pro to jiné důležité důvody.

(4) Je-li v téže věci obviněno několik četnických gážistů, náležejících před různé kárné výbory, rozhodne ministerstvo vnitra o tom, který kárný výbor má věc společně projednati.

(5) Ministerstvo vnitra může také věc některého četnického gážisty z projednání věci osob spoluobviněných vyloučiti, jeví-li se to vhodným k tomu účelu, aby se řízení neprodlužovalo neb neztěžovalo a ji samu přiděliti jinému kárnému výboru.

(6) Dopustil-li se četnický gážista několika pokleskův, o nichž nebylo ještě s konečnou platností rozhodnuto, jest všecky projednati společně u téhož kárného výboru, a to u toho, který ostatní předstihl.

(7) Sporné otázky ve věcech příslušnosti rozhoduje ministerstvo vnitra.

(1) Řízení před kárným výborem se zahajuje:

a) na rozkaz ministra vnitra proti příslušníkům četnictva, konajícím službu u ministerstva vnitra, proti vyšším četnickým důstojníkům (počínajíc štábními kapitány), a proti četnickým gážistům, kteří konají službu buď v cizině neb u útvarů, nepodléhajících zemskému četnickému velitelství;

b) na rozkaz příslušného četnického velitele proti ostatním četnickým gážistům; příslušným velitelem je zemský četnický velitel, jemuž dotčený četnický gážista v činné službě je služebně podřízen, nebo v jehož oblasti četnický gážista ve výslužbě má, po případě naposledy měl, stálé bydliště; změní-li se organisace četnictva, ustanoví ministerstvo vnitra, kterému četnickému veliteli přísluší rozkázati, aby řízení před kárným výborem bylo zahájeno. Je-li v téže věci obviněno několik četnických gážistů, a jsou-li příslušní četničtí velitelé různí, zahájí se kárné řízení, po případě rozšíří se řízení již zahájené na rozkaz ministra vnitra. Vyjde-li za kárného řízení najevo, že se obviněný dopustil ještě jiného poklesku (§ 15, odst. 6), jest příslušným četnickým velitelem ten, na jehož rozkaz bylo řízení před kárným výborem již zahájeno.

(2) Rozkaz nepříslušného představeného nečiní řízení před příslušným kárným výborem neplatným, vysloví-li příslušný představený dodatečně svůj souhlas.

(3) V případech zmíněných v odstavci 1, písm. b) může ministr vnitra příslušnému veliteli uložiti, aby řízení před kárným výborem nařídil.

(4) Řízení před kárným výborem se nezahájí a řízení již zahájené se zastaví, když president republiky to nařídí.

(5) Ten, kdo nařídil, aby řízení před kárným výborem byla zahájeno (odstavec 1 a 2) nebo to uložil (odstavec 3), může, jeví-li se to vhodným, aby se řízení neprodlužovalo nebo neztěžovalo, jednu nebo několik ze souvisejících do příslušnosti kárného výboru spadajících věcí vyloučiti; totéž může učiniti, jeví-li se některá věc pro usnesení kárného výboru nepodstatnou. Dodatečně může v těchto případech řízení před kárným výborem býti znova zahájeno. Pro případy vyloučené zůstává příslušným představený, který nařídil, aby byly vyloučeny.

(6) Ten, kdo nařídil, aby řízení před kárným výborem bylo zahájeno neb uložil, aby to bylo nařízeno, může, vyžaduje-li to zájem služby, obviněného sprostiti výkonu služby.

(7) Četničtí gážisté, proti nimž bylo zahájeno řízení před kárným výborem, nemohou ani býti povýšeni ani nabýti zvýšení služného, dokud není toto řízení pravoplatně skončeno.

(1) Rozkaz ke stíhání zastupuje kárný žalobce. Pro řízení před kárným výborem I. stolice ustanovuje kárného žalobce představený, u něhož jest kárný výbor zřízen. Jde-li o řízení před odvolacím kárným výborem, ustanovuje kárného žalobce ministerstvo vnitra. Kárným žalobcem může býti ustanoven toliko definitivní četnický gážista v činné službě.

(2) Činnost kárného žalobce směřuje vhodnými návrhy k tomu, aby účelu řízení bylo dosaženo.

(3) Kárný výbor jest povinen, aby před každým usnesením neb opatřením, jež učiní, slyšel kárného žalobce.

(4) Ustanovení § 14, odstavců 6 a 7, platí obdobně i pro kárného žalobce.