Městys Malenovice nad Dřevnicí vykazuje již
od r. 1926 počet obyvatel kolem 2.300 duší.
Jsa vzdálen asi 4 km od průmyslového Zlína,
slyne notorickou drahotou životních potřeb
i bytů.
Byt o 2 pokojích stojí měsíčně
300 Kč, takže drahotní poměry jsou zde
daleko horší, než ve velkém městě.
Z toho důvodu táží se podepsaní
vlády:
1) Je-li ochotna vyšetřiti životní poměry
v Malenovicích nad Dřevnicí a přeřaditi
tuto obec do vyšší skupiny míst činovného,
vzhledem k abnormálním poměrům tamnějším?
2) Je-li ochotna sděliti podepsaným, co v této
věci učinila, aneb hodná zaříditi?
V Praze dne 12. června 1929.
Četnický kapitán Eduard Benke, velitel četnického
oddílu v Turč. sv. Martině nařídil
v lednu letošního roku takřka všem českým
četn. strážmistrům, (strážmistry
slovenského původu skoro bezvýhradně
vyjmul), aby psali měsíčně čtyři
až osm krasopisných úkolů na tolikéž
stránkách dětských školských
krasopisných sešitů. Takové krasopisné
úkoly uložil i takovým strážmistrům,
kteří slouží u četnictva deset
let a učinili úřadům tisíce
trestních oznámení, aniž by úřady
si aspoň jednou stěžovaly, že by taková
udání byla špatně psána nebo
dokonce nečitelná. Tito čeští
četníci zpravidla vykazují vyšší
školské předvzdělání,
než četníci slovenského kmene.
Tyto rozkazy přesvědčily všechny postižené,
že se jedná o mstivé trestání
stranického představeného. Svědčí
o tom i ta skutečnost, že jednomu strážmistru
- Čechu (slouží u četnictva 10 let),
který v takovém konceptu udání napsal
při označení národnosti "slovák"
s malým "s", že jej kap. Benke trestal uložením
krasopisného psaní na osmi stránkách
měsíčně. O kap. Benkovi rozšířena
je domněnka, - dnes jen za přispění
úřadů zjistitelná - že tento
kap. Benko byl prý oním velitelem maďarského
pancéřového vlaku, který v r. 1918
nechal zákeřně ostřelovati Hanačíkův
oddíl českých četníků
v Trnavě, vyslaný jako první k zabrání
nových zemí. Při této srážce
byli Maďary zastřelení tří moravští
četníci a bylo by historicky velmi záslužným,
kdyby bylo zjištěno, že velícím
důstojníkem onoho pancéřového
vlaku nebyl tento kap. Benko. Ostatně by bylo radno zjistiti
i tu skutečnost, že kap. Benko - bývalý
o maďarský učitel slovenského původu
- ve světové válce tak týral své
vojáky u pluku tehdy maďarského, že po
převratě jej vojáci, jeho bývalí
podřízení, vyhnali z jeho působiště
jako učitele.
Podepsaní se táží pana ministra vnitra:
1) Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi zrušení
nezřízeného pronásledování
českých četníků kap. Benkem
šikanami tak malicherného způsobu a přivoditi
tak, aby mezi jeho podřízenými četníky
zas byl utvrzen pocit jistoty před mstivcem?
2) Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi vyšetření
i všech ostatních v interpelaci uvedených skutečností
a postaviti je na správnou míru?
V Praze dne 13. června 1929.
Četnictvo jest v malých celcích dislokováno
po celé republice a jeho bytové poměry nelze
jednotlivě kvalifikovati. Pokud se ale jeho ochrany jako
nájemníků týká, jeví
velmi neblahé důsledky tyto skutečnosti:
Po převratě bylo četnictvo rozmnoženo
ze 4000 na 14000 hlav a dnes slouží u četnictva
as 80 příslušníků, přijatých
po převratě. Po převratě přijatí
četníci nesměli se ženiti (§ 24
zák. č. 299/20) do 4 let četnické
služby, tedy v nejvýhodnějším případě
v r. 1922 a později a tu ještě jen tehdy, chtěla-li
je do nehostinného místa nevěsta následovati.
Tím z dnešních četnických gážistů
není takřka nikdo účasten výhod
zákonů o ochraně nájemníků.
Služební poměry četnické pak
vyžadují přečasté překládání
četn. gážistů z jednoho místa
na druhé, aniž by přitom bylo o jejich ubytování
jakkoli postaráno. Jen mimochodem podotýkáme,
že ministerstvo vnitra četnictvu nedovolilo vytvořiti
ani jedno stavební družstvo a tím znemožnilo
četníküm svépomocné akce i dosažení
výhod, jiným družstvům poskytovaných.
V důsledku těchto a jinakých příčin
dnes platí nové, vysoké činže
skoro 95% všech ženatých četníků.
Mimo ty obtíže, které jsou v celé republice,
však mají četn. gážisté
ještě obtíže s obstaráváním
poživatin ba i vody, Na Slovensku nebo v Podk. Rusi není
vodovodů, jsou tam obce, kde není pitné vody
v šírém okolí a nutno kupovati i vodu.
Konečně pak nelze přehlédnouti, že
v místech od měst odlehlých a namnoze velmi
nehostinných nelze ani denní životní
potřeby koupiti a že musí býti donášeny
ze vzdálených měst nebo objednávány.
To vždy způsobuje vyšší náklady.
Četnictvo jest v mnohých místech odříznuto
od středisk kultury, čímž náklady,
hlavně školské, ještě se zvětšují.
Ježto tyto a přemnohé jiné v důsledku
služebního umístnění a v zájmu
služby přivoděné důvody vyvolaly
předlužení četnictva do míry
nikdy nebývalé, domáhá se četnictvo
právem, aby mu byl přiznán aspoň takový
zvláštní přídavek na byt, jaký
byl přiznán jiným ozbrojeným sborům,
žijícím v poměrech daleko příznivějších.
Ježto tento požadavek všeho četnictva nebyl
úměrně vyřešen, a poměry
se nezadržitelně zhoršují, táží
se podepsaní pana ministra vnitra:
1) Jest pan ministr vnitra ochoten přičiniti se
o to, aby ženatým a svobodným četníkům
byl přiznán zvláštní přídavek
na byt?
2) Jest pan ministr vnitra ochoten zvýšiti i jinaké
osobní a věcné paušály četnictva
o 100% a tak zameziti doplácení četníků
na jejich povolání a zabrániti také
předlužení četníků?
V Praze dne 13. června 1929.
Zemské četnické velitelství v Praze
zamítlo rozkazem ze dne 11. 5. 1929 č. 5258 h. spr.
žádost vrch. strážmistra Ullricha o přiznání
diet odloučených od rodiny s odůvodněním,
že podle ustanovení výnosu ministerstva vnitra
ze dne 6. 10. 1923 č. 65.723 náležejí
takové diety jen těm příslušníkům
četnictva, kteří své přeložení
do nového působiště, kde bytu dostati
nemohou, nezavinili. Za nezaviněné přeložení
prý lze považovati jen takové přeložení,
ku kterému příslušník četnictva
nezavdal příčinu. V daném případě
prý toho předpokladu není proto, že
vrch. strážmistr Ullrich svým chováním
a jednáním takovou příčinu
ku přeložení zavdal.
Vrch. strážmistr Ullrich však nebyl v posledních
letech ani soudně ani disciplinárně trestán,
ba on nedostal ani nějaké ústní a
nebo písemné důtky a dokonce v rozkaze, jímž
byl na nové působiště přeložen,
bylo výslovně praveno, že toto jeho přeložení
jest z "důležitých důvodů
služebních", tudíž ve smyslu §u
16 zákona o četnictvu č. 299/20. Zůstává
tedy otázkou, jak lze dodatečně subsumovati
nějakému přeložení "zavinění",
když není důvodů nijakých a nebylo
v prvopočátku tohoto odůvodnění
použito.
Podle §u 16 zákona o četnictvu smí býti
"příslušníci četnictva jen
z důležitých služebních příčin"
překládáni. Zákonodárce tím
chtěl zajistiti nestrannost a nesesaditelnost četníků
aspoň do určité míry jako je tomu
u soudců.
Zemské četnické velitelství v Praze
však rozhodlo o té stížnosti vrch. strážmistra
Ullricha samovolně, neboť stížnost byla
adresována na ministerstvo vnitra a nelze se uzavírati
názoru, že k takovému rozhodnutí o stížnosti
adresované na ministerstvo povoláno není.
Ostatně totéž zemské četn. velitelství
odmítlo jinou (prvou prosbu) téhož gážisty
o přiznání výloh za denní dojíždění
k rodině, když tato ve starém působišti
jest z nového působiště dosažitelná
autobusem na lince 55 km dlouhé.
Ježto odepřením dovolení ku dojíždění
k rodině rozloučilo zemské četnické
velitelství v Praze rodinu tohoto gážisty a
tím uložilo mu trest udržování
dvojí domácnosti, mimo to mu nepřiznalo -
ač všechny ostatní předpoklady pro přiznání
diet odloučených od rodiny podle usnesení
ministerské rady ze dne 27. 7. 1920 jsou v daném
případě dány - ani ony minimální
diety, které jsou stanoveny citovaným už výnosem
ministerstva vnitra (podle usnesení vlády by tyto
diety měly býti daleko vyšší -
nejméně 30 Kč denně), konečně
proto, že v případě vrch. str. Ullricha
není a nebylo nijakých provinění naopak
tato dodatečně byla mu subsumována čímž
jest dokázáno, že i v tomto směru dovedou
četničtí představení samovolně
své podřízené velmi citelně
trestati proti všem právním předpisům,
táží se podepsaní pana ministra vnitra:
1) Jsou panu ministru vnitra tyto samovolnosti známy a
jest mu známo, že ministerstvo vnitra ve výnose
č. 65.753/23 nepřiznalo četnickým
gážistům diety odloučených od
rodiny v té výši, na jaké se ministerská
rada, tedy jedině kompetentní korporace, dne 27.
7. 1929 usnesla?
2) Jest pan ministr ochoten naříditi odvolání
zamítavého rozkazu ve věci vrch. strážmistra
Ullricha a naříditi, aby diety odloučených
od rodiny byly nejen jemu, ale všem četnickým
příslušníkům poskytovány
podle stejných zásad, jak jsou přiznávány
ostatním veř. zaměstnancům a ve výši
usnesené ministerskou radou?
3) Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby
přeložení u četnictva podle §u
16 zák. o četnictvu byla vždy nařizována
z důležitých služebních příčin
a už z tohoto důvodu, aby nebyla dodatečně
subsumována nějaká předem neznámá
zavinění přeloženého jen proto,
aby týž byl mimo rámec disciplinárních
předpisů zlovolně velmi citelně potrestán?
V Praze dne 13. června 1923.
Podle došlého hlášení na gen. vel.
četnictva potrestal kap. Bayer, velitel četnického
oddělení v Náchodě, rozkazem ze dne
7. 5. 1929 č. 534 dův. strážmistra J.
P. ze stanice v K. deseti dny jednoduchého domácího
vězení a trest tento odůvodnil touto doslovnou
textací:
Trestní čin: Navštěvuje mimo službu
velmi zhusta hostince, kde oddává se náruživě
karbanu tak, že musí býti svou manželkou
odváděn z hostinců.
"Stýká se důvěrně s nižšími
vrstvami obyvatelstva, čímž podlamuje důvěru
v jeho nestrannou činnost v ostatním obyvatelstvu".
V podstatě trestal kap. Bayer tohoto dobrovolně
sloužícího četn. gážistu
tedy za to, že v době volna a mimo službu se
baví hrou v karty, aniž by bylo dokázáno,
že hraje hry zakázané. Dokázáno
bylo jen, že žena tohoto strážmistra "jej
odvádí z hostinců" v čemž
podle běžných názorů lze snad
spatřovati její starostlivost a odvahu, ale jistě
pranic pro tohoto strážmistra trestného.
Kdybychom ale chtěli i tento důvod ku potrestání
podmíněně a s výhradami uznati, nemůžeme
přehlédnouti důvod druhý, jímž
jest tedy pro četníky trestno, stýkati se
s "nižšími vrstvami obyvatelstva",
neboť prý "to podlamuje důvěru
v jeho nestrannou činnost". Ježto tento subjektivní
dojem četnického důstojníka působí
i "výchovně", pak se dočkáme
toho, že z četníků bude vytvořena
kasta nadlidí a ne orgánové veřejného
pořádku a také ne obránci potlačovaných.
Potlačovanými a bezprávými jsou pak
- není pro to třeba důkazů - na našem
venkově z pravidla "nižší vrstvy
obyvatelstva" a úkolem četnictva po našem
soudě jest, aby byly právě ony v prvé
řadě chráněny proti všelikému
bezpráví. Bez důvěrného styku
s těmito "nižšími" vrstvami
pak to možno není.
Ježto trestací rozkaz v tomto směru dává
četníkům direktivy, které nejen že
neodpovídají zásadám demokratického
státu, ale které samy o sobě jsou sto ohroziti
úzkostlivě nestranný postup ve službě
četníků tohoto oddělení, konečně
proto, že tento trestací rozkaz je jen jedním
z mnohých, které v tomto směru byly již
opětně jinými důstojníky vydány
a tím objektivita služebního výkonu
je ohrožena, dále pak proto, že zasahování
četnických důstojníků do rodinného
života jejich podřízených jest tímto
trestacím rozkazem prokázáno, táží
se podepsaní pana ministra vnitra:
1) Jest panu ministru známo toto zneužívání
disciplinární pravomoci četn. důstojníků
správních a hodlá pan ministr vnitra se postarati
o to, aby konečně mu byla učiněna
přítrž?
2) Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby
citovaný trestací rozkaz kap. Bayera byl odvolán
a všem četnickým důstojníkům
nařízeno, aby se do soukromých nebo rodinných
věcí jejich podřízených nemíchali,
jakož i aby se vystříhali všeho, co by
mohlo rušivě působiti dojem stranické
zaujatosti proti "nižším vrstvám
obyvatelstva"?
V Praze dne 13. června 1929.
Výnosem presidia zemské školní rady
v Brně byla jmenována disciplinární
komise při zemské školní radě
v Brně na školní rok 1928/29 tak, že za
učitelstvo měšť. škol byl jmenován
členem disciplinární komise ředitel
měšť. školy Marcelli a jeho náhradníky
odborný učitel měšť. školy
Fr. Nermut a odborná učitelka Krondlová,
za učitelstvo obecných škol členem ředitel
obecné školy Josef Kraus a jeho náhradníky
ředitel obecné školy Antonín Bartoš,
řed. obecné školy Augusta Kučerová
a učitelka obecné školy Lucie.Sumcová,
za učitelky domácích nauk učitelka
měšť. školy Julie Houdková a náhradnicí
Ludmila Čermáková.
Toto jmenování velmi trpce se dotklo učitelstva
národních škol na Moravě a ve Slezsku
a mělo i značnou odezvu ve veřejnosti i v
tisku z těchto důvodů:
1.) Učitelstvo očekávalo, že zemská
školní rada při jmenování členů
a náhradníků disciplinárního
senátu vezme zřetel na funkci této komise,
která vyžaduje právních znalostí
a zkušeností nejenom v oboru práva školského,
ale i trestního. Takových učitelů
je na Moravě značný počet, neboť
i v ústředích organisací učitelských
i v okresních a krajinských spolcích učitelských
jsou právní referenti, kteří se specielně
učitelskými a školskými právními
poměry v mimoškolní činnosti obírají.
Zemská školní rada však vybrala vesměs
osoby, z nichž ani jediná se specielně právními
záležitostmi školskými neobírá,
čímž způsobila, že učitelští
zástupci v disciplinární komisi budou v poměru
k ostatním členům v postavení nerovnoměrném.
2.) Zemská školní rada při jmenování
ostentativně a úmyslně pominula všecky
návrhy učitelských organisací na jmenování
osob do disciplinární komise, které nejen
pro učitelstvo, ale pro národní školství
vůbec konají práci dosud nedoceněnou.
Od roku 1920 nahrazují učitelské organisace
svou vzdělávací a pedagogickou činností
také i onu činnost, již obstarávaly
po této stránce národnímu školství
konference učitelské, jejichž nutnost je právě
zase znovu tolik uznávána. Chtěla-li tím
zemská školní rada brněnská naznačiti,
že vylučuje jakýkoli vliv učitelstva
na výběr učitelský do disciplinárních
senátů, potom by to byl nejen projev nedůvěry
ke stavu učitelskému vůbec, ale také
projev naprostého nevděku k institucím a
organisacím, které ke svému státu
a jeho školství pociťují nejméně
tolik lásky a zájmu, jako kterýkoli úřad
republiky. Vždyť i Rakousko mělo k českému
učitelstvu více důvěry a ponechalo
učitelstvu právo, aby navrhovalo terno pro jmenování
člena disciplinárního senátu, kterýmž
bylo vázáno ministerstvo kultu a vyučování
(§ 7 zák. z 29. ledna 1905, č. 27 z. z. mor.).
Což demokratická republika nemá vůbec
dbáti práv zastupovaných na výběr
svého zástupce? Proto jmenování učitelstva
do disciplinární komise na Moravě posuzováno
je všeobecně jako čin nedemokratický,
jakého se ani za Rakouska neužívalo.
3.) Největší podivení a odpor způsobil
však výběr zástupcův učitelských
do disciplinární komise proto, že veřejnost
jest přesvědčena o nemožně stranickém
výběru osob. Mezi jmenovanými jest totiž
Antonín Bartoš spolužákem v. š. rady
Komárka, je tu osobní přítel vrch.
rady Komárka odb. uč. Fr. Nermut, s nímž
působil na téže škole a jemuž správu
její po třech letech vlastního vedení
(je to pokračovací učňovská
škola na Rejdišti v Brně, jíž stál
vrchní školní rada Komárek v čele)
předal. Je jmenována osobní přítelkyně
rodinv páně Komárkovy, říd.
uč. obec. školy v Brně Augusta Kučerová,
učitelka Lucie Sumcová pak je z Komárkova
rodiště a letního sídliště
jeho. Jsou tam konečně příbuzné
bývalých vysokých úředníků
v zemské školní radě, odb. uč.
Krondlová, dcera zemřel. zemsk. škol. insp.
Krondla a Julie Houdková, sestra zemř. vicepresidenta
zem. správy politické v Brně.
Společenské vztahy jmenovaných k zemskému
školnímu inspektorovi Komárkovi vzbuzují
oprávněné a všude pociťované
obavy, že za takových poměrů mohou míti
vliv na objektivitu disciplinární komise, jak ji
zákon má na mysli. Není důvěry
ke komisí disciplinární takto uměle
a úmyslně sestavené a je také zcela
oprávněna obava, že toto jmenování
způsobí velmi vážné škody
v poměru učitelstva ke školním úřadům
vůbec.
Vzhledem k tomu dovolují si podepsaní tázati
se pana ministra školství a národní
osvěty:
1. Jsou panu ministru školství a národní
osvěty tyto okolnosti jmenování brněnského
známy?
2. Je panu ministru známo, proč zemská školní
rada v Brně projevila vůči všem organisacím
učitelským na Moravě takové zaujetí
a jmenovala členy disciplinární komise, pominuvší
návrhy organisací učitelských, když
i za Rakouska bylo šetřeno učitelských
návrhů?
3. Jest pan ministr ochoten vyšetřiti, podle kterých
zásad řídil se výběr osob při
tomto jmenování?
4. Jest pan ministr ochoten zameziti napříště
zneužití úřední moci k zanášení
osobních a společenských známostí
do úředních sborů a zajistiti nezávislost
jmenovaných zástupců?
5. Jest pan ministr ochoten podati v době pokud možno
nejbližší návrh zákona, jímž
byla by řešena otázka zastoupení učitelského
ve všech institucích, jichž se týká,
svobodnou volbou a nikoli jmenováním učitelských
zástupců?
V Praze, dne 4. června 1929.
Vojenské velitelství v Chustu vystavělo na
majetku chustského komposesorátu před několika
lety - bez dotazování, dovolení a schválení
komposesorátu - skladiště pro zásoby
střeliva pěšího pluku č. 45 a
ohradilo pozemek ve výměře 4 katastrálních
jiter, nepřihlížejíc k protestům
komposesorátu.
Tento postup vojenského velitelství jest nezákonitý
a bezprávný, neshoduje se se zákonnými
předpisy. Vojenské velitelství před
stavbou ekrasitového skladiště mělo
se obrátiti na komposesorát, aby od něho
koupilo nebo najalo tento pozemek. Ale vojenské velitelství
nepovažovalo to za potřebné, ačkoliv
vědělo, že bez souhlasu majetníka půdy,
komposesorátu, nemá práva něco podniknouti
na jeho pozemcích. Vojenské velitelství mělo
by věděti, že stavěti na cizím
pozemku a ohrazovati jej může jen v tom případě,
když komposesorát na své řádné
schůzi a podle svých stanov, potvrzených
podle zákona čl. XIX z r. 1898, zvláště
podle jejich §u 20 dovolí vojsku užívati
svého pozemku a toto dovolení nadřízený
úřad schválí podle §u 72.
Vojenské velitelství v Chustu nepodalo žádosti
komposesorátu, komposesorát se tedy na své
schůzi nezabýval touto věcí a také
nadřízený úřad (županát,
později zemský úřad) neudělil
svého schválení.
Mnohem později, po stavbě skladiště
a ohrazení komposesorátního pozemku ve výměře
4 katastrálních jiter podalo vojenské velitelství
žádost mukačevskému županátu
na vyvlastnění tohoto komposesorátního
pozemku, ale neuvědomivši komposesorát. Komposesorát
proti žádosti vojenského velitelství
o vyvlastnění podal županátu protest
dne 2. března 1927 pod č. 2523/ai 1926. Z tohoto
protestu jest zřejmo, že vojenské velitelství
vyvlastněním chtělo komposesorát postaviti
před "fait accompli" nehledě k tomu, že
erár v sousedství komposesorátu má
vlastní pozemek, tak zvaný "Varpatak"
a podle zákona čl. XLI z r. 1881 vyvlastnění
smí se provésti jen tehdy, když žadatel
nemá vlastního pozemku.
Zároveň předkládám opis memoranda,
na něž komposesorát ani do dneška nedostal
odpovědi.
Co by řeklo vojenské velitelství, kdyby komposesorát
stavěl něco na pozemcích eráru a tyto
pozemky ohradil. Rozhodně by vyhnalo komposesorát
a rozbořilo stavby. Podle zákonů republiky
každý jest stejně chráněn při
rozhodování o svém majetku. Komposesorát
vždy dodržuje zákonité formálnosti,
a stejně vojenské velitelství musí
uznávati zákony, které platí jak pro
komposesorát tak i pro vojsko.
Znovu protestuji proti vyvlastnění, neboť není
pro ně zákonité příčiny,
a zdůrazňuji, že erár tam má
svůj pozemek, na němž vojsko mohlo by vybudovati
skladiště střeliva bez překážek.
Na tomtéž místě vojenské velitelství
na pozemcích komposesorátu má najato 25 kat.
jiter na vojenské cvičiště, za kterýžto
pozemek platí komposesorátu 85 Kč ročně
z jednoho kat. jitra. Ale vojenské velitelství nedodržuje
této smlouvy, neboť každodenně mění
cvičiště a bez dovolení komposesorátu
koná cvičení na území ve výměře
1700 kat. jiter komposesorátu, a tím silně
překáží pastvě dobytka členů
komposesorátu, neboť přímo ničí
trávu. Kromě toho z pastviska komposesorátu
každoročně béře drn a prsť
pro vojenské účely a takovým svým
postupem působí komposesorátu velké
hmotné škody.
Chustský komposesorát prokázal svou loyalitu
k vojsku již tehdy, kdy mu pronajal ze svého pastviska
25 kat. jiter, neboť komposesorát naléhavě
potřebuje každého kousku půdy. Ale vojenské
velitelství nejen že nedodržuje smlouvu, nýbrž
odcizilo ještě 4 kat. jitra a zřídilo
"nebezpečné pásmo" se skladištěm
na pastvině komposesorátu.
Táži se vlády:
1. Hodlá-li vyslati komisi za účasti předsedy
a 4 členů komposesorátu, aby určila,
kdo je odpovědný za nezákonitou stavbu skladiště
zásob střeliva,
2. hodlá-li zakročiti proti těm, kdož
to zavinili,
3. hodlá-li naříditi, aby nezákonité
a svévolně vystavené skladiště
a ohrada byly odstraněny a místo komposesorátu
bylo uvolněno,
4. hodlá-li přikázati, aby škody způsobené
vojskem komposesorátu a to nezákonitou stavbou skladiště
a ohrazením 4 kat. jiter, byly nahrazeny a hodlá-li
přikázati vojenskému velitelství pěš.
pl. č. 45, aby se cvičení konala výlučně
na 25 kat. jitrech, které komposesorát pronajal
vojsku,
5. hodlá-li vyslati komisi za účasti předsedy
a 4 členů komposesorátu ke zjištění
škody, kterou způsobilo vojsko svým cvičením
na pastvinách komposesorátu a to zvláště
na místech, jichž vojsko nenajalo?
V Praze dne 4. června 1929.
Zemědělci obce Kvasy (v okrese rachovském)
odedávna, již za dob svých pradědů
užívali pro svůj dobytek veškerého
druhu k pastvě v letním období části
polonin Menčul, Konec a Grupa, takže byly od jiných
polonin odděleny potoky Pavlikem, Kevelovem a Gropjancem.
Před světovou válkou, když se počet
dobytka snížil, maďarský lesní
erár odebral zemědělcům obce Kvasy
jednu část poloniny "Konec" od potoka
Sešulu, čímž dobytek z obce Kvasy ztratil
přístup k vodě a ztratil i cennou část
pastviska jíž nyní naléhavě potřebuje.
Právě tak na polonině Gropa byla jim odňata
část pastviska a přístup k vodě
k potoku Gropjanci, čímž byla zemědělcům
způsobena ohromná škoda.
Obec Kvasy po převratu několikráte se obrátila
k příslušným úřadům
a pastvinářským komisím, aby zemědělcům
této obce byl poskytnut dostatek pastviny na těchto
poloninách a aby hranice pastvisk byly určeny tak,
aby na polonině Konec byl hranicí potok Pavlik,
na Menčulu potok Kevelov a na polonině Gropě
potok Gropjanec, neboť jen v mezích těchto
starodávných hranic může obec míti
dosti pastvy a přístup k vodě, bez něhož
nelze pásti dobytek, neboť bez vody každoročně
hyne větší počet dobytka.
Zemědělci obce Kvasy živí se skorem
výlučně chovem dobytka, jenž bez dostatečných
pastvin a vody upadá. Sousední obce dostaly od lesního
eráru nejen dostatek pastvin na poloninách, nýbrž
mají dosti trávy i na kosení.
Proto táži se pana ministra:
1. Hodlá-li učiniti opatření, aby
zemědělci obce Kvasy dostali od lesního eráru
na výše uvedených poloninách dostatek
pastvin s takovými hranicemi, aby dobytek mohl užívati
vody z potoků Pavlik, Kevelov a Gropjanec?
2. Hodlá-li pan ministr vytýčiti hranice
pastvin v letním období v těch hranících,
v nichž zemědělci obce Kvasy od starodávna
užívali těchto polonin, než jim maďarský
režim odebral nejcennější části
těchto horských pastvin?
V Praze dne 2. června 1929.