Město Louny má podle úředního
sčítání z r. 1921 11.706 obyvatel,
nyní k 1. I. 1929 13.000. Tvoří s okolními
obcemi hospodářský celek, který dosahuje
počtu 25.000. Potravinový index v Lounech činil
v červenci 1928: 953. Pro mimořádné
drahotní poměry byly již za Rakouska zařazeny
do II., tř. aktivních přídavků,
ale v r. 1926 byly ČSR zařazeny do skupiny C. Bytové
poměry jsou tak tísnivé, že nájemné
za 1 místnost dosahuje výše 800 - 900 Kč,
za dvoupokojový byt 3.000 Kč. Obecní dávky
z nájemného činily 1928: 13%, ale 1929 již
25%. Drahota denně stoupá.
Podle zákona č. 1013 Sb. z. a n. ze dne 24. června
1926 obnáší činovné pro město
Louny v r. 1926 pro 1.669 státních zaměstnanců
Kč 5,607.840.- a pro 2.170 úředníků
a zaměstnanců železničních Kč
7,291.200,- ve skupině C. Ve skupině B by obnášelo
pro státní zaměstnance Kč 6,809.520
a pro železniční zaměstnance Kč
8,853.600,-; činil by tedy rozdíl u státních
zaměstnanců Kč 1,201.680 a u železničních
Kč 1,562.400.
Ptáme se vlády:
Proč stále oddaluje přeřazení
města Loun do skupiny B činovného, když
všemi prostředky podporuje kapitalistické kartely
a agrární družstva, která do nesnesitelné
míry zvyšují drahotu?
V Praze dne 14. června 19129.
Celková bytová kalamita jest ovšem velmi těžký
hospodářský problém, který
nejtížeji dotýká se malých pracujících
lidí. Ještě hůře však dotýká
se železničních zaměstnanců,
jež vázáni jsou na své služební
místo, jsou mnohdy nucení bydleti v místnostech,
jež velmi zhoubně působí na zdraví
jejich, i rodin. Tato velká centra nejvíce trpí
a pouhým pohledem zjistíme příčinu
všech běd - špatný, neb vzdálený
byt.
Tak příkladně do Mor. Ostravy dojíždí
přes 1,600 zaměstnanců, z nichž nejméně
450 žádá byty v místě, poněvadž
musí bydleti příliš daleko od své
služebny (Přerov, Hranice, Tovačov, Drahotuše).
Jak tím trpí výkon, je na bíledni.
Ale i v Mor. Ostravě jest nuceno přes 150 rodin
bydleti ve sklepních bytech, jinde zase, dle zjištěných
případů, bydlí v 1 místnosti
třeba 2 rodiny, neb 5 - 7členná rodina. To
se objevuje ve všech nahoře jmenovaných místech.
A přece ve všech místech jsou dány možnosti,
aby hned přikročeno bylo ku stavbě. Pozemky
k disposici, plány hotovy atd. Výmluva, že
není peněz, není opodstatněná.
Vždyť jedná se i o nejvlastnější
zájem podniku samého. Nemožnost dislokace zaměstnanců
škodí podniku i zaměstnancům.
Tyto důvody vedou podepsané k důtklivé
žádosti o odstranění závad a
proto táží se pana ministra železnic:
1.) Je-li pan ministr ochoten tyto závady zjistiti a po
zjištění co nejrychleji odstraniti?
2.) Jest pan ministr ochoten podati podepsaným zprávu
o výsledcích svého šetření
a způsobu jeho odstranění?
V Praze, dne 14. června 1929.
Rychle průmyslově se vyvíjející
město Nejdek náleží nesporně
mezi nejdražší místa v republice Československé.
Nejdecká přádelna a česárna
vlny a příze rozšiřuje stále
výrobu, čímž zvyšuje se neustále
příliv dělnictva. Své zaměstnance
platí daleko lépe než stát, což
má nesporný vliv na zvyšování
drahoty, stoupající poptávkou po zboží
denní potřeby.
Od roku 1921 stoupl počet zaměstnanců tohoto
podniku z 2.000 na 5.100, tím také se přiostřuje
cenový poměr na trhu bytů a všech potřeb
životních.
Stejně rozšiřují sivou výrobu
nejdecké železárny, papírny a brusírny
dřeva. V roce 19211 měl Nejdek 6.895 obyvatel, dnes
má přes 9.000 obyvatel.
Nejdek leží téměř na hranících
země valutárně mnohem lépe situované,
takže disparita valutární má neblahý
vliv na ceny životních potřeb, který
je ještě zvyšován čilým
turistickým ruchem v zimě i v létě
ze sousedního Saska.
Město Nejdek a okolí jest zemědělsky
naprosto neproduktivní a blízkost světových
lázní karlovarských působí
na ceny životních potřeb přímo
katastrofálně. Ceny nejdůležitějších
životních potřeb jsou tyto:
1 kg hovězího masa 18 Kč, vepřového
28 Kč, telecího 28 Kč, sádla vepřového
24 Kč, másla obyčejného 36 Kč,
čajového 44 Kč, mouky 4.40, mléka
1 litr 2,40, vejce kus 1,20 Kč. Byt o pokoji s kuchyní
300 Kč měsíčně.
Jsou tedy podmínky mimořádných poměrů
drahotních ve smyslu § 112, odst. 7, plat. zákona
dány, aby Nejdek byl přeřazen do skupiny
B činovného státních zaměstnanců
a podepsaní se táží vlády:
1.) Je-li ochotna přeřaditi město Nejdek
do skupiny B činovného?
2.) Je-li ochotna sděliti podepsaným, co v této
věci učinila, aneb učiniti hodlá?
V Praze, dne 18, června 1929.
Vládním nařízením ze dne 17.
července 1928 byl vydán pro zaměstnance státních
lesů a statků služební řád,
který vyvolal v řadách těchto zaměstnanců
největší nespokojenost, poněvadž
se tímto služebním řádem mění
dosavadní veřejnoprávní poměr
v poměr soukromoprávní se všemi právními
důsledky.
Výnosem ministerstva zemědělství ze
dne 10. března 1929, čís. 23,736/V-16 bylo
stanoveno; že započtení služební
doby soukromé při převodu do služby
státní je vázáno na vynikající
služební výsledky nebo zvláštní
okolnosti zřetele hodné a gen. ředitelství
státních statků a lesů považuje
za samozřejmé, že započtení služby
soukromé nastane teprve, když zaměstnanec odchází
do výslužby nebo zemře.
Generální ředitelství státních
lesů a statků donucovalo zaměstnance, aby
se přihlašovali na nový služební
řád. Dokladem toho jest výnos ministerstva
zemědělství ze dne 18. ledna 1929, čís.
6426-V-16-1929. Pragmatikální poměr zaměstnanců
byl stanoven zákonem a nelze ho libovolně měniti
usneseními vlády. Jest tedy toto opatření
pragmatikálního poměru nezákonným.
Zaměstnancům státních lesů
a statků nezabezpečuje se nijakým způsobem
plnění závazků ze služebního
řádu vyplývajících a zejména
závazků pensijních a zaopatřovacích,
neboť je-li dnes zaměstnavatelem zaměstnanců
státních lesů a statků ministerstvo
zemědělství, pokud jest hospodařící
právní osobou na objektech státních,
může se jí státi i v budoucnosti osoba
soukromá, která jakýmkoliv způsobem
ten neb onen objekt koupí, anebo směnou získá
a kdo zaručí v takovýchto případech
plnění předpisu služebního řádu,
když dříve nebo později nebude třeba
míti nový zaměstnavatel z čeho platiti
závazky ze služebního řádu plynoucí?
Zaměstnanci státních lesů a statků
v pohraničí trpí nejen nepříznivými
poměry drahotními, ale i drsnými poměry
povětrnostními a nemohou své děti
posílati do škol, poněvadž tyto jsou na
kolik kilometrů od služebního místa
vzdáleny, aneb jsou školami jinojazyčnými
a jsou nuceni dáti své děti vzdělávati
značným nákladem mimo dům. Ačkoliv
od vydání zákona ze dne 24. června
1926, čís. 103 Sb. z. a n. uplynula již 3 léta,
nebyla dosud v podniku státní lesy a statky provedena
systemisace služebních míst. Rovněž
nebyl oficielně vydán status zaměstnanců,
aby mohli své služební pořadí
kontrolovati.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní vlády:
1.) Jest vláda ochotna zrušiti přihlášky
na služební řád a přihlášeným
ponechati dosavadní pragmatikální poměr
služební?
2.) Jest vláda ochotna zříditi zvláštní
paritní komisi, která by projednala otázku
novelisace služebního řádu, za paritní
účastí zástupců stavovských
organisací?
3.) Jest ochotna přeřaditi pohraniční
místa služební do vyšší skupiny
míst činovného, přiznati zaměstnancům
zvláštní přídavek hraniční
a zvýšiti příděl deputátního
dříví a pozemků zaměstnancům
státních lesů a statků?
4.) Jest ochotna po určité době přeložiti
zaměstnance státních lesů a statků
z pohraničí do vnitrozemí na útraty
státní?
5.) Jest ochotna provésti systemisaci služebních
míst zaměstnanců státních lesů
a statků?
6.) Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této
věcí zařídila, aneb zaříditi
hodlá?
V Praze, dne 18. června 1929.
Jak u krajského súdu v Nitre, tak u vrchného
súdu v Bratislave dochádza s hľadiska používania
jazyka maďarskej menšiny k následujúcim
porušeniam a bezzákonnostiam, protiviacim sa ustanoveniam
jazykového zákona:
1. Na podania maďarského jazyka vydávajú
sa bez výnimky iba rozhodnutia v jazyku slovenskom,
2. Rozhodujúce senáty, - i tie, ktoré vynášajú
rozsudky vo veciach okresov maďarských -, sú
sostavené tak, že strany nemôžu sa so súdom
stýkať v jazyku maďarskom, keďže buďto
ani jediný člen senátu nevie po maďarsky,
alebo zo troch sudcov len jeden rozumie jazyku maďarskému.
Tak zo troch sudcov trestného senátu krajského
súdu v Nitre (predseda Čabrada, Engelthaber, Stroj
alebo Břešťan) ani jeden nerozumie jazyku maďarskému.
Zo troch sudcov odvolacieho trestného senátu (Max
Břešťan a Takács) len jeden rozumie jazyku
maďarskému. Zo troch sudcov civilného senátu
(Martinec, Schark a Pochop) len jeden rozumie jazyku maďarskému
dokonale, jeden sa mu teraz učí, a jeden mu naprosto
nerozumie.
U vrchného súdu v Bratislave (súdna tabuľa):
V odvolacom senáte zo troch sudcov (Kadlec, Majtany, Sedláček
alebo Balzár, Majtany, Sedlák) len jeden rozumie
jazyku maďarskému.
V revíznom senáte zo troch sudcov taktiež len
jeden rozumie jazyku maďarskému.
Tážem sa pána ministra spravedlnosti:
1. Či zná tieto pomery, ktoré sa protivia
ustanoveniam jazykového zákona?
2. Či je ochotný zakročiť, aby tieto
pomery boly čo najskôr zažehnané, a ustanoveniam
jazykového zákona bola sjednaná platnosť?
V Prahe, dňa 11. júna l929.
Pane minister!
V obci Siač počiatkom r. 1928 členovia zastupiteľského
sboru Augustín Zajacz a Ján Piszkor predložili
zastupiteľskému sboru síačovskému
na základe §u 70 vládneho nariadenia čís.
17. z r. 1926 návrh, v ktorom navrhovali, aby zastupiteľský
sbor usniesol sa na tomto:
"Zastupiteľský sbor obce sa usnáša
na základe §u 70 prevádzajúceho nariadenia
k jazykovému zákonu, že jednacím jazykom
obce v medziach prevádzajúceho nariadenia je jazyk
maďarský a že tiež jazykom vybavovania úradných
úkonov v medziach prevádzajúceho nariadenia
je jedine jazyk maďarský".
Návrh riadne podaný predniesol obecný starosta
Gejza Revaj zastupiteľskému sboru ku prejednaniu,
akonáhle však chcel ho predložiť, odobral
mu ho obvodný notár v Siači Aladár
Lovass, nedal ho prejednať, ba čo viac urobil oznámenie
u četníctva na neho pre protištátny
čin.
Počínanie Aladára Lovassa, že nenechal
prejednať v zastupiteľskom sbore návrh zákonom
povolený, že jeho predloženie zastupiteľskému
sboru zahatil násilím, je rozhodne disciplinárnym
prečinom a práve preto Alexander Nagy, krajinský
správce maďarskej národnej strany, bytom v
Rimavskej Sobote a člen župného výboru
vtedajšej veľkožupy zvolenskej žiadal ako
u okresného sudu vo Felede, ak u župného úradu
vo Zvolene, aby v tejto veci bolo nariadené súrne
vyšetrovanie a Dr. Jozef Törköly, senátor
a krajinský predseda maďarskej národnej strany,
žiadal župný úrad o súrné
zahájenie disciplinárneho pokračovania. Obidve
podania predložené boly dňa 11. marca 1928,
avšak ani do dnešného dňa neboly ešte
vybavené a tedy vzbudzuje to zdanie, ako keby podriadení
úradníci, ktorí sa snažia zbaviť
maďarské národné menšiny ich práv
zákonom zaistených, požívali patent,
a že pre ich protizákonné činy ani v
prípade konkrétnej žaloby nezavedie sa pokračovanie
od úradov a neprisluhuje sa spravedlnosť postihnutým
maďarským menšinám.
Keďže hore vylíčený postup obvodného
notára v Siači Aladára Lovassa je bez podmienky
disciplinárnym prečinom, lebo narušuje to ustanovenie
ústavného zákona, dľa ktorého
násilné odnárodňovanie je zakázané,
avšak disciplinárnym prečinom je to i preto,
lebo násilnými prostriedky zabraňuje zastupiteľskému
sboru vo vykonávaní nielen svojich práv,
ale tiež svojich povinností a snaží sa
zterorizovať jednotlivcov vykonávajúcich svoje
práva a povinnosti, a napriek týmto skutkom dosiaľ
nebolo proti nemu zavedené disciplinárne pokračovanie,
- s úctou tážeme sa pána ministra vnútra:
1. Či vie o činnosti Aladára Lovassa, obvodného
notára v Siači, ktorá sa protiví zákonu
a snaží sa zničiť zákonom zaistené
práva maďarských národných menšín?
2. Či uznáva, že § 70 vládneho
nariadenia čís. 17 z r. 1926 priznáva národným
menšinám právo, aby zastupiteľské
sbory mohly v medziach zákona určiť jednací
jazyk obce a jazyk vybavovania úradných úkonov,
a že úradník, ktorý obecnému
zastupiteľskému sboru v tejto jeho činnosti
zabraňuje, spáše zneužitie úradnej
moci?
3. Po tom, čo bolo rečené, či je ochotný
zakročiť, aby na základe učinených
oznámení zavedené bolo disciplinárne
pokračovanie proti Aladárovi Lovassovi, obvodnému
notárovi v Siači, aby tento bol pre svoj protizákonný
čin prísne potrestaný a aby tým bolo
urazenej maďarskej národnej menšine dané
zadosťučinenie?
4. Pri príležitosti predloženia hore uvedeného
návrhu Aladár Lovass, obvodný notár
v Siači, ani do protokolu obecného zastupiteľského
sboru nepojal podanie, predloženie a zhabanie návrhu,
čím zfalšoval protokol zastupiteľského
sboru: Či ste ochotní i pre toto nariadiť proti
nemu disciplinárne pokračovanie?
V Prahe, dňa 18. júna 1929.
Paragraf 301 zákona č. 716/1927 o priamych daniach
ustáľuje vysvetľovaciu všeobecní
povinnosť, keď vyslovuje, "každá osoba
či fysická či právnická je
povinná vymeriavacím úradom o skutkových
okolnostiach, ktoré sú v daňových
(trestných) veciach iných osôb dôležité,
vydať svedectvo alebo vypovedať ako znalec alebo osoba
prezvedná."
Prevádzajúce nariadenie čo do tohoto §u
zákona obsahuje ustanovenia tieto:
"Vysvetlenia požadovať lzä nielen v jednotlivých
prípadoch ale i v celom rade vecí daňových.
Napriek tomu nezodpovedalo by duchu definície obsaženej
v bode 1. §u 301, jestliže by boly požadované
všeobecné a na určité už prevedené
prípady priamo nevzťahujúce sa také
vysvetlenia, ktorým by strany buďto vôbec nie
alebo len za cenu mimoriadnej práce a zaťaženia
mohly vyhoveť (na pr. jestliže by sa dotazovalo od továrenského
podniku, komu a za akú cenu dodával v dotyčnom
roku stroje)".
"Pri dotazoch a po prípade pri vynucovaní odpovedí
treba postupovať tak, aby otázky kladené boly
natoľko, nakoľko sú dôležité
a nezbytne nútne a nakoľko bez nich nemožno sa
v niektorom konkrétnom prípade obísť."
Pán minister financií čo do prevedenia §u
301 zákona o priamych daniach práve vo spojitosti
so sťažnostmi jednotlivých orgánov pre
ochranu záujmov vydal dňa 14. apríla 1928,
pod čís. Z. 36.637/28-III/8, generálnym finančným
riaditeľstvám nové nariadenie, ktoré
v podstatných svojich častiach znie takto:
"Z došlých sťažností lzä
zistiť, že vymeriavacie úrady s poukazom na §
301 zákona o priamych daniach požadujú také
vysvetlivky, ktoré ako vo svojej podstate tak následkom
svojho rozsahu sú v priamej protive so záväzkom,
ktorý kladie po tejto stránke zákon a príslušná
časť prevádzajúceho nariadenia. Tak
na pr. požadovaly od pivovarov udanie množstva piva
dodávaného všetkým hostincom v okrese,
inde zas od živnostenských podnikov požadovaly
soznamy ich obchodných strán a dodávateľov
alebo údaje ohľadom výšky obnosov vyplatených
živnostníkom v území celého okresu,
a to v lehote čo možná najkratšej. Iné
vymeriavacie úrady položily také otázky,
ktoré síce odpovedajú duchu zákona,
avšak položené boly v takom množstve a s
určením tak krátkej lehoty, že ich riadne
zodpovedanie, ak to prakticky vôbec bolo možné,
zapríčinilo mimoriadne nesnádze dotazovaným."
"Vzhľadom tedy na tieto naprosto odôvodnené
sťažnosti, ktoré stále a od rôznych
strán sem dochádzajú, vyzýva ministerstvo
financií dôtklive pozornosť na to, že odstavce
1, a 2, prevádzajúceho nariadenia, týkajúce
sa §u 341 zákona o priamych daniach, obsahujú
"zásadné pokyny" stran toho, v ktorom
prípade, za akých podmienok a v akom rozsahu možno
otázky klásť vo smysle §u 301 zákona."
Napriek hore citovaným rozhodným ustanoveniam zákona,
prevádzajúceho nariadenia a nariadenia ministra
financií jednotlivé finančné riaditeľstvá
poťažne finančné expozitúry na
Slovensku, tak i finančná expozitúra v Lučenci,
zaslaly statkárom v obvode expozitúry túto
výzvu:
"Na základe zákona č. 263/923 o dane
z obratu a prepychovej, poťažne na základe §u
46 zákona č. 246/926 a prvého odstavca §u
301 zákona čís. 76/927 o priamych daniach
žiadame vás, aby ste nám do 20 dní podali
zprávu vo forme výkazu, že behom r. 1928 aké
obnosy vyplatili ste jednotlivým
1. advokátom na odmeny za práce a sporné
náklady,
2. lekárom na odmeny za návštevy,
3. zverolekárom na odmeny za liečenie a ošetrenie,
4. lekárnikom za lieky a potreby,
5. obchodníkom za dodávaný tovar,
6. továrňam za potreby a zastupiteľstvám
za dodávané stroje, hospodárske potreby a
iné dodávky,
7. podnikateľom a živnostníkom za dodávaný
materiál a konané práce,
8. iným osobám za príležitostné
kúpy v cene vyše 500 Kč.
Výkaz tento obsahovať musí:
a) meno (firmu), b) bydlisko, c) druh vykonanej práce,
pracovného výkonu, dodaného tovaru a hmoty,
d) peniaz, ktorý menovaným bol v r. 1928 vyplatený.
Jestliže byste tejto výzve nevyhoveli, budete trestaný
poriadkovou pokutou do 5000 Kč podľa §u 43, rešp.
§u 201 citovaných zákonov."
Hore uvedená výzva Finančnej expozitúry
zrejme protiví sa ustanoveniam prevádzajúceho
nariadenia a obzvlášte odporuje nariadeniu ministra
financií, ktoré on vydal finančným
úradom samým práve cieľom toho, aby
sa vyhlo zbytočnému šikanovaniu poplatníkov.
Tážeme sa preto pána ministra financií:
1. Či ste ochotný zjednať platnosť vládnemu
nariadeniu prevádzajúcemu § 301 zákona
o priamych daniach a ministerskému nariadeniu citovanému
shora pod čís. Z. 36.637/28/III/8?
2. Aké opatrenia hodláte učiniť na zabránenie
tomu, aby jednotlivé podriadené finančné
úrady oproti duchu zákona a ustanoveniam ministerských
nariadení nešikanovaly bezprávne poplatníkov,
ktorí sú už bez toho silne zaťažení
poplatnou povinnosťou?
V Prahe, dňa 18. júna 1929.