Vklad práva zástavního
pro pohledávku státu per 480.851.66 Kč
za Kamenouhelným těžařstvem v Kladně
byl proveden 6./8. 1924; největší část
zajištěného dluhu, totiž zvláštní
daň výdělková za léta 1918
- 1920 ve výši 337.688.81 Kč, byla však
již 1./8. 1924, tedy před provedením vkladu,
kryta platbami těžařstva na tuto daň
u jiných berních úřadů, které
měly býti převedeny na berní úřad
v Kladně. Proto nařídilo zemské finanční
ředitelství v Praze výnosem z 31./12. 1924
čís. XX-628 P/10 ai 1924 berní správě
v Kladně, aby provedla redukci vkladu, t. j. výmaz
zástavního práva pro nedoplatky zvláštní
daně výdělkové za léta 1918
- 1920, t. j. pro částku 337.688.81 Kč. Berní
úřad na Kladně však omylem provedl výmaz
celého vkladu práva zástavního ve
výši 480.851.68 Kč.
Pokud se týče tvrzení interpelace, že
dle úřední revise Kamenouhelné těžařstvo
připravilo stát o velké peníze na
daních tím, že, ač mělo v r.
1919 zisku 241/2
milionů Kč, vykázalo v bilanci pouze 2 miliony,
konstatuji toto:
Kladenské kamenouhelné těžařstvo
se sídlem v Praze ustavilo se v r. 1918 a najalo od Společnosti
státních drah ve Vídni kamenouhelné
doly na Kladně. S poplatnou činností počalo
dne 1. října 1918. Bilance za dobu od 1. října
1918 do 31. prosince 1919 vykazovala zisk 2,051.554.12 Kč.
K rozkazu ministerstva veřejných prací byla
u těžařstva v r. 1920 provedena revise knih,
která sestavila bilanci k 31./12. 1919 vykazující
bilanční zisk 24,553.535.29 Kč. Superrevise,
provedená ministerstvem financi však zjistila, že
nález první revise spočívá
v mnohých směrech na nedoložených domněnkách
a dohadech a vypočetla čistý zisk k 31./12.
1919 částkou 11,238.151.63 Kč.
Těžařstvo, přihlížejíc
k výsledku nové revise, sestavilo též
novou bilanci, v níž vykázalo zisk částkou
8,292.155.85 Kč, který rozdělilo takto:
reservnímu fondu | 414.607.80 Kč |
k sanování jmění dělnického podpůrného fondu Bratrské pokladny | 481.875.-- Kč |
k sanování pensij. fondu úřednického | 365.911.88 Kč |
k doplnění premiové reservy pensij. úřed. fondu | 509.097.22 Kč |
fondu k doplnění úřednic. pensí | 300.000.-- Kč |
obnovovacímu fondu pro výměnu strojů | 1,500.000.-- Kč |
dar zaměstnancům ku stavbě zřízeneckých domů | 2,000.000.-- Kč |
těžařům k rozdělení | 2,508.651.51 Kč |
přenos na nový účet | 212.012.44 Kč |
úhrnem | 8,292.155.85 Kč |
Berní správa, které
byl revisní operát postoupen, zjistila poplatný
zisk za dobu od 1./10. 1918 do 31./12. 1919 částkou
11,439.099.19 Kč, na jehož základě předepsala
těžařstvu na zvláštní dani
výdělkové za léta 1918 - 1920 s přirážkami
na dani válečné 1918/1919 celkem 14,935.419.06
Kč.
Těžařstvo podalo proti těmto předpisům
rekursy, v nichž mezi jiným dovozovalo, že předepsané
daně činí o 3,496.319.87 Kč více
než čistý zisk berní správou
vypočtený per 11,439.099.19 Kč a spolu s
částkami, které dle usnesení těžařstva
mají býti věnovány na stavbu zřízeneckých
domů (2 mil Kč)
a na investice, jež byly těžařstvu berním
úřadem uloženy (1,500.000 Kč), 18,435.419.06
Kč, kdežto skutečný čistý
zisk těžařstva za dobu od 1./10. 1918 do 31./12.
1919 činí pouze 8,292.155.85 Kč, tedy o 10,143.263.21
Kč méně.
Na základě těchto rekursů byly po
bedlivém přezkoumání daňové
základny, při čemž přihlíženo
též k tomu, že by jeden a týž zisk
byl zdaněn trojnásobně, dotčené
daňové předpisy sníženy na úhrnnou
částku 4,069.872.21 Kč, která byla
dnem 1./8. 1924 plně zaplacena. Připočtou-li
se k tomu platy, které
dle usnesení těžařského dne musilo
těžařstvo vykonati ve výši 5,156.884
Kč, činilo celkové zatížení
těžařstva za léta 1918 až 1920
9,226.755.31 Kč, kdežto těžařstvo
vykázalo a, jak shora podrobně uvedeno, rozdělilo
pouze zisk 8,292.155.85
Kč. K tomu přistupuje, že těžařstvo
v roce 1920 utrpělo bilanční ztrátu
2,511.320.25 Kč.
Podotýkám, že těžařstvo
mělo podnik pouze v pachtu; doly, budovy, stroje a veškeré
zařízení patřilo Společnosti
býv. státní dráhy. Teprve v r. 1922
nově zřízená akciová společnost
"Kladenské kamenouhelné doly, akc. spol. dřív.
společnost státní dráhy" v Praze
II., převzala celý podnik se všemi realitami
a zařízením od Společnosti státní
dráhy do svého vlastnictví.
Pro továrnu na drátěná lana byla zřízena
zvláštní akciová společnost "Kablo",
která od 1./1. 1920 vede provoz na svůj účet
a jest také, počínajíc rokem 1929,
předepsána zvláštní daní
výdělkovou.
Z uvedeného je viděti, že finanční
úřady, nehledíc k zmíněnému
nedopatření berního úřadu v
Kladně při provádění výmazu
práva zástavního, postupovaly jak při
napadaném výmazu práva zástavního,
tak i při zjišťování poplatného
zisku jmenovaného těžařstva podle zákona
a že o nějakém poškození státu
a obce nelze mluviti.
V Praze dne 11. února
1929.
Rumburská vzpoura
byla vzpourou vojenskou, která vznikla pro nedostatek výživy
mužstva a pro špatné zacházení
se strany představených. Politického pozadí
zde nebylo. Je proto nesprávno spatřovati v této
vzpouře čin obdobný revolučním
činům našich legií za hranicemi.
Plakáty, kterými bylo zváno k účasti
na oslavách v interpelaci uvedených, okresní
správa politická v Rumburku nezabavila a povolila
i vylepování těchto plakátů
bez obrazové jich části, kterou pro místní
rumburské poměry neshledala přípustnou.
Opatření toto
- uznavši jeho správnost - ponechala k podanému
odvolání zemská politická správa
v Praze v platnosti. Proti tomuto rozhodnutí strana odvolání
k ministerstvu vnitra nepodala a vzdala se tak sama nároku,
aby postup obou zprvu zmíněných úřadů
byl v dalším instančním
pořadí přezkoumán.
Zákaz vyvěsiti o oslavách na státních
budovách státní prapory, nebyl vůbec
vydán.
Souhlas k účasti vojska na oslavách nebylo
lze dáti z důvodů vojensko-výchovných.
Z uvedeného patrno, že okresní politická
správa v Rumburku a vojenské úřady
jednaly, řídíce se platnými předpisy,
pouze s ohledem na veřejný zájem, takže
jich postupu nelze nic vytýkati, a není proto v
tomto směru důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 23. února
1929.
Požadavky v interpelaci uvedené byly předloženy
zájmovými organisacemi vládě a ústředním
úřadům.
Vláda neopomene v souvislosti s úpravou otázky
započtení předchozí služby pro
zvýšení služného, podrobiti tyto
požadavky zevrubné úvaze a odstraniti dle možnosti
případné nesrovnalosti při započítání
vojenské služby.
V Praze dne 14. února
1929.
Dle návrhu finanční prokuratury podá
obec Kibral svým advokátem u okresního soudu
návrh, aby exekuce vykonaná dražebním
prodejem nemovitosti byla prohlášena za právně
bezúčinnou, veškeré zápisy vztahující
se na exekuci, nebo po dražbě učiněné
byly vymazány z pozemkové knihy a aby knihovní
vlastnictví obce bylo obnoveno.
Nepodaří-li se dosíci tímto způsobem
prohlášení exekuce za bezúčinnou,
bude věcí obce vznésti k tomu cíli
žalobu.
Mimo to uložil jsem zemskému úřadu,
aby okresní úřad se zřetelem na předpisy
finanční novely čís. 329/21 (§
16, odst. 6 a 7) proti býv. starostům obce Jiřímu
Korolovi a Vasilu Lukašinovi zavedl příslušné
řízení. Bude-li jejich zavinění
prokázáno, rozhodne o povinnosti k náhradě
škody podle platných předpisů bezprostřední
úřad dohlédací.
Župnímu úřadu nebylo o této exekuci
ničeho známo a nenese viny za škodu obci způsobenou.
V Praze dne 24. ledna 1929.
Zákon č. 77/1927 Sb. z. a n. nijak neomezuje samosprávu
obcí při plnění úkolů
sociálních, kulturních, zdravotních
a p., jde-li o obce soběstačné. Obcím
pak, jimž k úhradě takových potřeb
nestačí jejich vlastní prostředky
a příděly jim podle zákona poskytované,
dostane se dle míry potřeby v mezích možností
příspěvku ze zemského vyrovnávacího
fondu.
Cit. zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1928
a nejsou tudíž dosud známy výsledky
hospodaření zmíněných samosprávných
svazků ani za jeden rok. Ale i zkušenosti jednoho
rozpočtového roku sotva budou stačiti k posouzení
otázky, zda a do jaké míry by bylo nutno
zákon ten novelisovati.
Dokud také nejsou známy důsledky daňové
reformy na finanční hospodaření obcí
a výsledky nově zavedených dávek a
poplatků, nelze řešiti otázku, zda a
do jaké míry by bylo třeba zvýšiti
nejvyšší mez obecních přirážek
nebo poskytovati obcím příděly z daní
státních.
Z týchž důvodů, jakož i se zřetelem
na neutěšené finance zemí, nelze prozatím
uznati ani nutným, ani účelným, aby
20% ošetřovacích útrat podle §
21 cit. zákona bylo přesunuto opět na země.
Obce mohou při řádném vedení
hospodářství pro své účelné
investice dosíci i za nynějších poměrů
poměrně levného úvěru na mírný
úrok.
Výdělečné podniky samosprávných
svazků obecně prospěšné, u nichž
převládá veřejný zájem
nad zájmem výdělečným, mohou
býti osvobozeny od daně výdělkové
podle ustanovení § 73 zák. ze dne 15. června
1927, č. 76 Sb. z. a n.
V Praze dne 8. února
1929.
Předem konstatuji, že výzva, jíž
se interpelace týká, byla vydána nikoli berním
úřadem v Cvikově, nýbrž berní
správou v Německém Jablonném. Podle
konaného šetření byla podnětem
k vydání výzvy okolnost, že jmenované
berní správě docházela z okresu cvikovského
hromadně podání různých poplatníků,
která byla téhož znění a psána
touže rukou neb týmž psacím strojem, a
že bylo zjištěno, že v okresu tom jest několik
osob, které se pokoutně zabývají sepisováním
podání ve věcech daňových za
úplatu.
Za účelem zdanění těchto osob
učinila v několika případech dotaz
ve znění v interpelaci uvedeném.
Učiniti tento dotaz byla berní správa oprávněna
podle § 301, odst. 1., zák. o přím.
daních z 15./6. 1927, č. 76 Sb. z. a n., pokud se
týče provád. nař. k němu z
20./12. 1927, č. 175 Sb. z. a n., které stanoví,
že každý je povinen vyměřovacím
úřadům o skutkových okolnostech, jež
jsou v daňových věcech jiných osob
důležity, vydati svědectví a to ne jen
v berních případech již projednávaných,
nýbrž i tehdy, když
v době, kdy úřad dotaz činí,
nebylo ještě zahájeno vyměřovací
řízení proti určitým osobám.
Podobné ustanovení má též zákon
o dani z obratu a přepychové z 21./12. 1923, č.
268 Sb. z. a n., v § 46, odst. 2. a 3. Berní správa
jest však nejen oprávněna, ale i povinna pátrati
po osobách, které výdělečně
zabývají se sepisováním různých
podání pro poplatníky, ježto taková
výdělečná činnost podléhá
zdanění. Že by takové osoby, pokud nenáležejí
stavu právních zástupců svou činnosti
ušetřily berním správám mnoho
zbytečné práce, lze důvodně
pochybovati. Zkušenost učí, že naopak
takové osoby přidělávají berním
správám práci hromadným podáváním
různých žádostí, které
nemají věcného obsahu a proto též
nemají žádného výsledku, neboť
pisatelům jde pravidelně o to, opatřiti
si výdělek.
Poněvadž postup berní správy v Německém
Jablonném byl v souhlasu se zákonem, nemám
příčiny, abych učinil nějaké
zvláštní opatření.
V Praze dne 15. února
1929.
Pořádání v interpelaci uvedené
veřejné schůze lidu bylo svolavatelem oznámeno
okresní politické správě v Podbořanech
na neděli 14. října 1928 na 9. hod. dopolední.
V tomto znění bylo oznámení schůze
vzato jmenovaným úřadem na vědomí
a o tom svolateli vydáno dle §u 2. zákona o
právu shromažďovacím osvědčení.
Zástupci úřadu, který
se dostavil přesně v udanou hodinu na místo
schůze, bylo svolavatelem sděleno, že schůze
vzhledem k malému počtu přítomných
(do té chvíle se totiž dostavily na schůzi
pouze 3 osoby) bude určitě zahájena o půl
hodiny později. S tím zástupce úřadu
se zatím spokojil,
když však i potom svolavatel odepřel v dobu jím
udanou schůzi zahájiti, odloživ opětně
její počátek na později, zástupce
úřadu upozornil svolavatele na nepřípustnost
takového jednání s podotknutím, že
schůzi bylo by pak nutno dle platných předpisů
pokládati za schůzi úřadu předem
neohlášenou, načež svolavatel od pořádání
schůze upustil a shromáždění
se rozešli.
Postupu intervenujícího úředníka
nelze vzhledem k platným předpisům nic vytýkati.
Na dotyčného úředníka nedošla
dosud také, co se týče národnostní
nestrannosti, žádná stížnost.
Uvedená schůze svolána byla v době
před vypsáním voleb do zemských a
okresních zastupitelstev a nebylo ji proto lze pokládati
za schůzi volební.
Vzhledem k vylíčeným okolnostem neshledávám
důvodů k nějakému opatření.
V Praze dne 30. ledna 1929.
Stížnost na poměry u poštovního
úřadu v Potštátě jest odůvodněna
pouze ve dvou bodech, a to pokud jde o kouření stran
v místnosti zmíněného poštovního
úřadu a dále pokud jde o nevyhovující
telefonní hovornici.
Bylo proto učiněno opatření, aby bylo
v místnosti pro strany vyvěšeno návěstí
o zákazu kouření v místnostech poštovního
úřadu, a poštmistrové Anežce Souškové
bylo uloženo bdíti nad dodržováním
tohoto zákazu.
Vyhovující hovornice bude zřízena
ihned, jakmile bude skončeno jednání se zájemníky,
kteří musí složiti částku,
odpovídající
výlohám za její postavení.
Ostatní body stížnosti neodpovídají
skutečnosti.
Sestra poštmistrové Josefa Soušková není
u poštovního úřadu v Potštátě
přidělena, ježto od 30. června 1927
není již v poštovních službách.
U úřadu koná službu poštovní
pomocnice Vlasta Erbanová, která jest po stránce
odborné i jazykové náležitě kvalifikována
a není s poštmistrovou Souškovou v příbuzenském
poměru.
Že by Soušková spravovala trafiku starosty Schwarze
nebylo zjištěno, nýbrž toliko, že
se v mimoúředních hodinách s prodavačkou
této trafiky stýká.
Balík, jenž byl poslán u poštovního
úřadu Karlovy Vary 1 dne 6. září
1928, a o němž se interpelace zmiňuje, pokusil
se doručovatel podle označení v adrese doručiti
příjemci Rudolfu Schmidtovi. Když však
tento převzetí zásilky odepřel, učinil
poštovní úřad Potštát podle
předpisů předepsané ohlášení
nedoručitelnosti poštovnímu úřadu
Karlovy Vary 1.
Nepřihlížela-li přednostka úřadu
k tvrzení Vojtěcha Schmidta, že jde o omyl
a balík přísluší správně
jemu, nemůže zde býti řeči o
nějakém týráni strany, poněvadž
poštovní úřad jednal podle předpisů.
Pokud jde o otázku dodržování úředních
hodin, nebylo zjištěno také žádných
závad, ba naopak bylo zjištěno, že ačkoliv
úřední hodiny pro telegraf a telefon jsou
odpoledne teprve od 14.00 hod., přijímá poštmistrová
telegramy a telefonické hovory podle možnosti již
od 13.00 hod. Také dopoledne jsou ve službě
telefonní úřední hodiny dodržovány,
neboť telefonické hovory jsou mezi 11. a 12. hodinou
odbavovány a telegramy přijímány.
Ve příčině
nedostatků veřejné telefonní hovorny,
která nezaručuje plně zachování
telefonního tajemství, jest na zájemnících,
aby podle platných předpisů přispěli
potřebnou částkou asi 2.000 Kč na
pořízeni telefonní cely a bylo za tím
účelem s nimi zahájeno
jednání.
Pokud jde o přijímání peněz,
odpovídá postup úřadu stanoveným
úředním hodinám, ježto s ohledem
na kursovní poměry úřadu musila býti
pokladní uzávěrka stanovena na 14.30 hod.
O rozsahu úředních hodin jest obecenstvo
uvědoměno příslušnou vyhláškou
v místnosti pro strany.
Ježto poštmistrová Soušková služebně
plně vyhovuje a nebyly v jejím úřadování
zjištěny žádné podstatné
závady, není důvodů, aby proti ní
bylo zakročeno a jmenovitě, aby byla od poštovního
úřadu v Potštátě přeložena.
V Praze dne 18. února
1929.
Dne 6./8. 1928 upomenul berní úřad v Horním
Benešově Bruno Langera, zahradníka, zahradníka
v Horním Benešově, aby zaplatil daň
výdělkovou za rok 1927 a za I. a II. čtvrtletí
1928 v částce 60 Kč.
Podáním ze dne 7./8. 1928 žádal poplatník
vzhledem ke škodě, kterou utrpěl v červenci
1928 živelní pohromou, o slevu dani. Jelikož
měl veškeré předepsané daně
zaplaceny, bylo jeho podání vzato prozatím
v projednání jako žádost za posečkání
s placením nepředepsané daně výdělkové
za rok 1927 a za I. - III.
čtvrtletí 1928 v částce 78.48 Kč
a bylo mu berní správou v Bruntále povoleno
posečkání této daně do 30./11.
1928 a na novou žádost, podanou 28./12. 1928, do vydání
konečného předpisu daně výdělkové
na rok 1928, neboť po vydání konečného
předpisu za rok
1927 se ukázalo, že žadatel za dobu do konce
r. 1927 ničeho nedluží.
Rozdíl mezi upomínaným obnosem 60 Kč
a posečkaným obnosem 78.48 Kč vznikl tím,
že upomínka vztahovala se pouze na daň výdělkovou
včetně II. čtvrtletí 1928, kdežto
posečkáno bylo i III. čtvrtletí 1928,
které v mezidobí stalo se splatným.
O vlastní žádosti strany za slevu daní
bude rozhodnuto příslušným úřadem
po vydání předpisu daně výdělkové
za r. 1928.
V Praze dne 7. února
1929.
V důsledku zkušeností nabytých za světové
války v oboru vojenské techniky nutno klásti
na výcvik ženijního vojska zvýšené
požadavky.
Důležitou složkou vojensko-technického
výcviku ženistů jsou práce zemní
a skalnické. Hlavním požadavkem tu jest, aby
ženijní vojsko nabylo důkladných vědomostí
též o tom, jak jsou uloženy horniny v lomu, za
jakých podmínek větrají a jaké
jsou jejich ostatní vlastnosti jako sloh, hutnost a upotřebitelnost.
S tím souvisí znalost pozemního měřictví
a základních prací zemních. Vojíni
železničního pluku musí nezbytně
znáti též, jak se dopravuje materiál
pomocí lanových drah a tudíž zejména
jak nutno lanové dráhy dopravovati, je montovati,
obsluhovati a demontovati.
Tyto znalosti musí si ženijní i železniční
vojín osvojiti tak, aby dosáhl nejen potřebné
zručnosti a dovednosti, nýbrž i náležité
pracovní vytrvalosti. Jest přirozeno, že se
tak může státi jen praktickými cvičeními
na příhodném terénu, nejlépe
přímo v horách. Proto vojenská správa
podle možnosti používá příležitosti,
může-li podobná - mimořádně
nákladná - cvičení provésti,
zvláště když
vykonaná práce, která by jinak přišla
na zmar, přinese užitek veřejnosti a když
se i náklady na cvičení sníží.
Z uvedených důvodů zapůjčila
vojenská správa ke stavbě turistické
chaty na Černé Hoře v Krkonoších
vojenskou lanovou dráhu a pověřila malý
oddíl železničního pluku jakož
i technický oddíl ženijního vojska,
aby ve formě vojenského cvičeni byly činny
při dopravě stavebních hmot po vojenské
lanové dráze z Janských Lázní
na Černou Horu a aby na staveništi prováděly
práce zemní a skalnické.
První skupina vojska
skončila práce dne 27. listopadu a druhá
dne 10. prosince 1928.
Vojenské správě provedením cvičení
nevzešly žádné mimořádné
výdaje, poněvadž spolek, podnikající
stavbu této boudy, podle smlouvy uhradil všechny mimořádné
výdaje a zaplatil i za zapůjčení vojenské
lanové dráhy.
Interpelaci, která byla řízena panu ministru
veřejných prací, zodpovídám,
poněvadž věc, které se týká,
spadá výhradně do kompetence mého
resortu.
V Praze dne 12. února
1929.