II. volební období. | 7. zasedání. |
I. min. železnic na interp. posl. Kurťaka a druhů
o propuštění nebo pensionování
starých zřízenců Boržavské
železnice na Podkarpatské Rusi (tisk 1688/III),
II. vlády na interp. posl. inž. Nečase, Koudelky,
Johanise a soudr. o nemožné lichvě stavebními
hmotami (tisk 1815/XI),
III. min. vnitra na interp. posl. Davida, dr. Patejdla, Vlčka
a druhů, že se nezapočítávají
legionářská léta do skutečné
služby u četnictva (tisk 1836/VI),
IV. vlády na interp. posl. V. Beneše a soudr. o úpravě
služebních poměrů státních
zaměstnanců invalidů (tisk 1688/XIX),
V. min. vnitra na interp. posl.
Bolena a soudr. o fašistických surovostech
četníků Špály a Topiče
z Týniště nad Orlicí (tisk 1863/XIX),
VI. ministra, pověřeného správou ministerstva
financí na interp. posl. Můni a soudr. o nesprávném
postupu finančních úřadů (tisk
1122/XI),
VII. vlády na interp. posl.
Pika a soudr. o neúčasti zástupců
vlády na jubilejních slavnostech v Rumburku a o
jednání st. úřadů proti těmto
slavnostem (tisk 1688/XVII),
VIII. vlády na interp. posl. Bergmanna, Tučného,
Buřívala, Procházky a druhů o nesrovnalostech
při započítání vojenské
služby, vzniklých u státních zaměstnanců
(tisk 1863/XIV),
IX. min. vnitra na interp. posl. Kurťaka a druhů o
dražbě nemovitosti obce Kibralu (tisk 1569/II),
X. min. pověřeného správou ministerstva
financí na interp. posl. inž. Junga a druhů
o novelisování zákona ze dne 15. června
1927, č. 77 Sb. z. a n. o obecních financích
(tisk 1623/IV),
XI. min. pověřeného správou ministerstva
financí na interp. posl. dra Schollicha a druhů
o postupu cvikovské berní správy (tisk 1713/VIII),
XII. min. vnitra na interp. posl.
Matznera, Nitsche a druhů o překažené
schůzi Sudetsko-německého venkovského
svazu v Podbořanech (tisk 1847/XXV),
XIII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. dra Schollicha
a druhů o poměrech u poštovního úřadu
v Potštátě (tisk 1890/XII),
XIV. min. pověřeného
správou min. financí na interp. posl. dra Schollicha,
Matznera a druhů o bezohledném postupu berní
správy v Bruntále (tisk 1890/VIII),
XV. min. národní obrany na interp. posl. H. Simma
a druhů, že se povolávají vojíni
ke stavbám soukromých korporací
(tisk 1890/XIX),
XVI. min. národní obrany na interp. posl. Simma
a druhů o nuceném ubytování vojínů
(tisk 1890/XIV),
XVII. vlády na interp. posl. dra Szüllö a druhů
o tiskových produktech z Maďarska (tisk 1688/I),
XVIII. min. vnitra na interp.
posl. dra Schollicha a druhů o událostech
při slavnosti kulturního svazu v Hošťálkovicích
dne 22. července 1928 (tisk 1788/I),
XIX. min. železnic na interp. posl. Sladkého, Buřívala,
Procházky a druhů, proč železniční
správa neuznává za pravoplatné maturitní
vysvědčení středoškolských
privatistů (tisk 1815/XII),
XX. ministra pověřeného správou ministerstva
financí na interp. posl. Práška, Mikuláše
a druhů o nemožném výnosu a praksi ministerstva
financí, dle které jsou udělovány
trafiky válečným poškozencům
(tisk 1847/XIII),
XXI. vlády na interp. posl. Bergmanna, Špatného,
Zeminové a druhů o neutěšených
poměrech státních zaměstnanců
v Hirschenstandu, okres Nejdek (tisk 1688/IX),
XXII. min. vnitra na interp. posl. Śliwky, Petera a soudr.
o udělování státního občanství
a příslušnosti do Československé
republiky (tisk 1863/VII),
XXIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Bergmanna, Zeminové,
Špatného a druhů o zabavení románu
"Huláni a kavalíři", vydaného
spisovatelem Janem V. Rosůlkem v Pardubicích, nákladem
a tiskem firmy Josef R. Vilímek
v Praze (tisk 1964/IV),
XXIV. min. verejného
zdravotníctva a telesnej výchovy na interp. posl.
Buřívala, dr. Uhlíře a druhov o preložení
lekárskeho obvodu do Bielej Třemošnej (tisk
1964/XIII),
XXV. vlády: na interp.
posl. dr. Uhlíře, Buřívala
a druhů o povýšení města Dvora
Králové n. L. do skupiny míst B (tisk 1815/XXIII),
na interp. posl. Bergmanna, Langra, Knejzlíka, Riedla a
druhů o přeřadění města
Znojma do skupiny míst B činovného státních
zaměstnanců (tisk 1815/XVIII),
na interp. posl. Bergmanna, Hrušovského a druhů
o přeřazení Dolního Kubína
do skupiny míst C činovného státních
zaměstnanců (tisk 1815/XVI),
na interp. posl. Bergmanna, Špatného, dr. Klapky a
druhů o přeřazení Chodova a Štěrbohol
u Prahy do skupiny míst A činovného státních
zaměstnanců (tisk 1815/XV),
na interp. posl. Bergmanna, dr. Franke, Netolického a druhů
o přeřazení Lázní Bohdanče
do skupiny míst B činovného státních
zaměstnanců (tisk 1815/XIV),
na interp. posl. Bergmanna, Moudrého a druhů o zařadění
obce Rossbachu do skupiny míst B činovného
státních zaměstnanců (tisk 1847/XXVII),
na interp. posl. Chvojky, Pechmanové, Davida a druhů
o přeřazení města Jičína
do skupiny míst B činovného státních
zaměstnanců (tisk 1847/XXII),
na interp. posl. Bergmanna,
dr. Klapky, Špatného a druhů o přeřazení
obce Sázava - Černé Budy do skupiny míst
C činovného státních zaměstnanců
(tisk 1847/XIX),
na interp. posl. Chvojky, Pechmanové, Davida a druhů
o přeřazení obce Kartouzy - Valdice do skupiny
B činovného státních zaměstnanců
(tisk 1847/XVII),
na interp. posl. Knejzlíka, Langra, Riedla a druhů
o přeřazení městečka Kvasic
do skupiny míst C pro výměru činovného
(tisk 1847/XII),
na interp. posl. Bergmanna, Knejzlíka, Langra, Riedla a
druhů o zařazení města Břeclavi
do skupiny B činovného státních zaměstnanců
(tisk 1847/III),
na interp. posl. Bergmanna, Sladkého a druhů o zařazení
městyse Michálkovic do skupiny míst B činovného
státních zaměstnanců (tisk 1847/IV),
na interp. posl. Bergmanna, Knejzlíka,
Langra, Riedla a druhů o přeřazení
města Přerova na Moravě s okolními
obcemi do skupiny míst B činovného státních
zaměstnanců (tisk 1847/V),
na interp. posl. Bergmanna, Vlčka, Lance a druhů
o přeřazení města Kralup n. Vlt. do
skupiny míst B činovného státních
zaměstnanců (tisk 1847/VII),
na interp. posl. Bergmanna, Vlčka, Lance a druhů
o přeřazení města Žatce do skupiny
míst B činovného státních zaměstnanců
(tisk 1847/VIII),
na interp. posl. Bergmanna, Vlčka, Lance a druhů
o přeřazení města Loun do skupiny
míst B činovného státních zaměstnanců
(tisk 1847/IX),
na interp. posl. Bergmanna, dr. Franke, Netolického a druhů
o přeřazení Kyšperka do skupiny míst
C činovného státních zaměstnanců
(tisk 1815/XXIV),
na interp. posl. dr. Franke, Bergmanna,
Netolického a druhů o přeřazení
města Chrudimě do skupiny míst B činovného
státních zaměstnanců (tisk 1815/XX),
na interp. posl. Bergmanna, Buřívala a druhů
o přeřazení obce Meziříčí
v Čechách do skupiny míst C činovného
státních zaměstnanců (tisk 1815/XIX),
na interp. posl. Bergmanna,
Tučného, Sladkého, Buřívala,
Procházky a druhů o přeřazení
města Fryštátu do vyšší skupiny
činovného (tisk 1788/VI),
na interp. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala,
Procházky a druhů o zařazení Starého
Města n. Sněž. do vyšší skupiny
míst činovného (tisk 1788/V).
Tvrzení interpelace v mnohém
směru nejsou ve shodě se skutečností.
Boržavská železnice nebyla v rukou soukromé
společnosti do roku 1920, nýbrž byla zestátněna
teprve 1. ledna 1923. Také finanční situace
železnice nebyla nikterak příznivá,
nýbrž v mnohém směru značně
neutěšená. Výnosnost
vykazující za rok 1920 a 1921 dividendu, tkvěla
pouze v kursovních rozdílech měnových.
Rovněž není správným porovnávání
racionelnosti provozu a stavu personálu a to jak co do
jeho kvality, tak i co do jeho kvantity, před zestátněním
a po zestátnění.
Vedlo by příliš daleko provésti rozbor
skutečnému stavu odpovídající,
ježto by v žádném směru nedopadl
pro poměry před zestátněním
příznivě. Všeobecně možno
prohlásiti, že právě naléhavá
nutnost odstraniti dřívější vady
a zavésti racionalisaci železničního
provozu, přiměla státní správu
železniční k podstatným úpravám,
které nezůstaly bez kýženého
výsledku.
V době státního převzetí zaměstnávala
železnice 240 stálých zaměstnanců,
kdežto nyní je jich zaměstnáno na ní
pouze 190; není tudíž správným
tvrzení interpelace, že dnešní stav personálu
převyšuje dřívější
stav o 80%; toto tvrzení neobstojí ani tenkráte,
vezme-li se v úvahu i počet dříve
a dnes zaměstnaných zaměstnanců nestálých.
Dřívější zaměstnanci nebyli
propouštěni bez příčiny, nýbrž,
jak jsem měl již čest sděliti na interpelaci
posl. dr. Korlátha a druhů (č. t. 575/VI),
způsobem odpovídajícím platným
předpisům zákonným i služebním.
Rovněž nesměřuje železniční
politika na Podkarpatské Rusi k tomu, aby byli ze služby
odstraněni domácí úředníci
a zaměstnanci, nýbrž
béře se při přijímání
zaměstnanců, a to podle výslovného
příkazu ministerstva železnic, v prvé
řadě zřetel na uchazeče domácí.
Také po stránce národnostní není
stav v interpelaci uvedený zcela v souladu se skutečností,
poněvadž zejména udávaný počet
přednostenských míst obsazených Čechy,
jest přehnaný. Podle personálního
výkazu z poslední doby jest v celkovém počtu
železničních zaměstnanců na Podkarpatské
Rusi 169 zaměstnanců národnosti slovenské,
963 rusínské, 684 maďarské, 43 německé
a pouze 416 národnosti
české.
Státní správa železniční
nehledí při svých opatřeních
rázu personálního na politiku, jak se v interpelaci
praví, nýbrž pouze na zájmy služební.
Po pravdě pak dlužno přiznati, že mnozí
z bývalých zaměstnanců v mnohém
směru služebně buď vůbec nebo velmi
málo vyhovovali.
Tvrzení interpelace o značném přebytku
personálu železničního jest zejména
v poslední době výtkou ojedinělou,
stojící v naprostém rozporu s četněji
přednášenými stesky, poukazujícími
na nedostatek personálu, jakož i s vlastním
požadavkem interpelace za opětné přijetí
propuštěných zaměstnanců. Přes
to však mohu konstatovati, že ani tato výtka
není oprávněnou, poněvadž stav
personálu odpovídá systemisaci, střízlivě
a opatrně provedené a naléhavým potřebám
služby.
Kontrolní cesty
se konají právě z důvodů úspornosti
jen v případech zcela nevyhnutelných a v
nezbytném zájmu služby. Ze stejných
důvodů podniká služební cesty
i přednosta ředitelství státních
drah.
Platné předpisy zákonné i služební
mi brání vyhověti požadavku, aby bývalí
zaměstnanci byli opětně přijati do
služeb; úprava zaopatřovacích požitků
provádí se pak ve smyslu platných předpisů
zákonných. Nejnovější úprava
podle zákona číslo 80/1928 Sb. z. a n. chystá
se s největším urychlením a státní
správa železniční
povolila dokonce i určitou zálohu na tuto úpravu
jako výpomoc.
Reorganisace osobního stavu Boržavské železnice
v zájmu náležitého racionelního
hospodaření, jakož i v zájmu státu
byla, jak již bylo řečeno, provedena a k domácím
příslušníkům přihlíží
se při příjímání do
služeb železničních v prvé řadě,
takže neshledávám k nějakým novým
zvláštním opatřením zatím
žádného důvodu.
V Praze dne 10. února
1929.
Pokud se týče požadavku, aby byly obnoveny
lichevní soudy, které byly zrušeny zákonem
č. 80/24 Sb. z. a n., nemůže se vláda
připojiti k mínění pp. interpelantů,
že jejich obnovení je odůvodněno a že
by přispělo k potlačení lichvy stavebními
hmotami. Nehledíc k tomu, že počet případů
lichvy v tomto oboru, jejichž soudní projednávání
lze očekávati, nebude jistě takový,
aby odůvodnil zřízení zvláštních
soudů lichevních,
nelze ani za to míti, že lichevní soudy s přibráním
přísedících z lidu se tu osvědčí
lépe než řádné soudy za přibrání
znalců, neboť půjde zpravidla o obtížné
přezkoumávání kalkulace velkých
závodů. Je-li lichva stavebními hmotami ještě
v souvislosti s mimořádnými
poměry vyvolanými válkou, na příklad
s bytovou nouzí, stíhá se podle zákona
o stíhání válečné lichvy
č. 568/19 Sb. z. a n., nebo podle § 4 cís.
nař. č. 275/1914 ř. z. a bylo též
úřadům pro potírání
lichvy uloženo, aby všem lichevním deliktům
se stavebními hmotami věnovaly zvýšenou
pozornost a zjištěné přestupky resp.
přečiny oznamovaly příslušným
státním zastupitelstvím, příp.
soudům.
K požadavku obnovení cenových soudů
poukazuje vláda na zkušeností, jakých
bylo nabyto s maximálními cenami stanovenými
těmito soudy. Zkušenosti tyto dosvědčily,
že nelze jednotně stanoviti ceny pro velký
počet podniků, pracujících za nejrůznějších
podmínek, a proto nebyla instituce cenových soudů
pojata do zákona o podpoře stavebního ruchu
ze dne 7. března 1924,
č. 58 Sb. z. a n., neboť, jak praví důvodová
zpráva k tomuto zákonu z 6. prosince 1923 (tisk
4351) se instituce cenových soudů vůbec nevžila.
Totéž platí o maximálních nebo
směrných cenách, jichž stanovení
jest možné dle §u 15. vládního
nařízení z 3. září 1920,
č. 516 Sb. z. a n. V místech, kde je zvláště
veliká poptávka, stává se často,
že podnikatel nabízí každou cenu - mnohdy
i cenu vyšší než je požadavek prodávajícího
- a to jen za tím účelem, aby si včas
potřebný materiál zajistil. I když jsou
takové zjevy ojedinělými,
přece jsou s to způsobiti v dotyčném
okruhu jistou desorientaci cenovou. Pro jednotlivé místní
oblasti nebylo by lze stanoviti výjimečná
opatření.
Proto nepokládá státní správa
za účelné stanoviti nejvyšší
nebo směrné ceny, snaží se však
vyskytnuvší se neshody mezi producenty a konsumenty
překlenouti dohodami, k nímž opětovně
došlo. Jest přirozeno, že různé
okolnosti musily během času působiti i na
vývoj cen stavebních hmot, jako ku př. zvýšení
cen uhlí a zvýšení mezd a tím
se vysvětluje, že
v některých druzích musilo dojíti
také k částečnému zvýšení
cen.
Pokud se nařízením č. 516/1920 (§
4.) dává státní správě
možnost požadovati předměty potřeby,
nutno uvážiti, že k takovému opatření
lze sáhnouti v případě nedostatku
předmětů potřeby, jak tomu bylo v
době poválečné. O nedostatku však
nelze mluviti v nynější době, kdy všechny
podniky vyrábějící stavební
materiál jsou v plném provozu a nedostatek objevuje
se sporadicky pouze v místech, kde je zvýšený
stavební ruch.
Pokud se týče protikartelového zákona,
učinilo ministerstvo pro zásobování
lidu svého času ministerské radě návrh
na legislativní úpravu otázky kartelové,
načež ministerská rada uložila ministerstvu
spravedlnosti vypracovati příslušnou osnovu.
Přes všecky nikterak nepatrné obtíže
zákonodárné úpravy kartelů
a přes zkušenosti, jichž bylo v tomto směru
v jiných státech nabyto a jež nejsou zvláště
povzbuzující, vypracovalo ministerstvo spravedlností
osnovu zákona o kartelech, při čemž
mělo na zřeteli dřívější
zákonodárné náměty této
látky se týkající. Osnova, aniž
přezírá určité positivní
výhody kartelů, jež tu jsou, poskytuje státní
správě možnost dozoru a dalekosáhlého
přímého i nepřímého
zasáhnutí v případě, že
by obchodní podmínky, cenová opatření
nebo vůbec činnost kartelů byla
s to, aby ohrozila veřejné hospodářství
neb veřejné blaho; jest vybavena též
sankcemi trestními. Osnova byla po předchozích
meziministerských poradách znovu zredigována
a zaslána ministerstvům k opětnému
vyjádření.
Státní správa snaží se též
usilovně čeliti všem potížím
způsobovaným při železniční
přepravě hlavně mimořádnými
přílivy zátěže, jakož i
některými technickými a místními
nedostatky, zejména na pražských nádražích.
Toto úsilí má zdárný průběh,
jak vysvítá mimo jiné i z toho, že od
26. října 1928 nebylo
již přikročeno v Praze k zastavení přepravy,
které i jinak bylo vždy pouze přechodné
a omezeno na nejkratší dobu nevyhnutelně nutnou.
I zkrácení nakládacích a vykládacích
lhůt bylo pro pražská nádraží
již zrušeno.
Nejužívanější stavební hmoty,
totiž písek, kámen a cihly, jsou přepravovány
za nejnižší pravidelné třídy
místního nákladního tarifu. Přes
to státní správa železniční
i při tak mimořádné stavební
konjunktuře a při značných vlastních
obtížích přepravních nepřikročila
ke zvýšení těchto nízkých
sazeb. Není a nemůže tudíž býti
zvýšení cen stavebních hmot v žádné
souvislosti s přepravními sazbami. Ke snížení
těchto již tak nízkých sazeb neshledává
státní správa naprosto žádného
důvodu, zejména však nelze o snížení
uvažovati též již proto, že by jednak
znamenalo překročení hranice svéstojných
nákladů železničních, jednak
nemělo by skoro vůbec, jak o tom dosavadní
jiné zkušenosti svědčí, výsledku
v interpelaci očekávaného.
Pro materiál potřebný ke stavbě humanitních
ústavů, je-li opatřován z peněz
získaných sbírkami nebo dary, poskytuje státní
správa železniční zvláštní
výhody.
V Praze dne 5. února
1929.
Jmenování četnických štábních
strážmistrů řídí se zásadně
podle výsledků úspěšného
absolvování četnické hodnostní
školy bez ohledu na služební dobu; pouze u těch
strážmistrů, kteří neabsolvovali
s prospěchem hodnostní školu a nemohou následkem
toho postoupiti do vyšších platových stupnic,
může přijíti jejich jmenování
štábními strážmistry v úvahu
teprve po nejméně
10tileté službě v četnickém sboru.
Povolovati jakékoli úchylky v tomto případě
se nedoporučuje.
Služební místa četnických praporčíků
byla systemisována v II. platové stupnici a vztahuje
se proto na ně podle § 130 lit. b platového
zákona také ustanovení
§ 137 tohoto zákona.
Pokud pak jde o požadavek započtení legionářské
doby do 10tileté doby, rozhodné pro jmenování
praporčíkem a vrchním strážmistrem,
příčí se tento požadavek ustanovení
§ 137 odst. 3. platového zákona, jenž
připouští v tomto směru úchylky
z 10 leté skutečné služby v četnictvu
jedině ze zvlášť závažných
služebních důvodů.
V tom smyslu bylo také již výnosem ministerstva
vnitra ze dne 17. prosince 1928 č. 2151 po bedlivé
úvaze zodpověděno příslušné
podání Československé obce legionářské.
V Praze dne 30. ledna 1929.
Pokud to dopouští služební zájem
a není uchazečů, kteří již
na základě platných předpisů
mají výhradný nebo přednostní
nárok na volné místo, berou úřady
při obsazování míst především
zřetel na válečné poškozence
pro místo kvalifikované. Pokyny v tom směru
svého času vydanými bylo vyhověno
resoluci v interpelaci
zmíněné a není důvodu k dalšímu
opatření v tomto směru.
K resoluci II. se podotýká, že podle §
5. plat. zákona a obdobných norem systemisace služebních
míst se může díti jen podle významu
služebních míst a se zřetelem na způsob
služby v rámci stanovené normální
potřeby sil; děje se tedy systemisace pouze s hledisek
věcných, takže nelze při ní vzíti
zřetel ani na osobní potřeby, resp. na počet
a druh uchazečů, ani na umístění
určitých skupin uchazečů.
Zvláštní zákonnou úpravu služebního
poměru státních zaměstnanců
- invalidů vláda provésti nehodlá,
poněvadž nepovažuje v nynější
době za vhodno utvořiti vedle legionářů
a délesloužících ještě další
privilegovanou skupinu uchazečů o místa ve
státní službě.
V Praze dne 19. února
1929.
Dělník František Samek z Týniště
nad Orlicí stal se důvodně podezřelým
z krádeže a byl proto dne 30. října
1928 obeslán četnictvem k tamnímu obecnímu
úřadu za účelem výslechu.
Místo k obecnímu úřadu dostavil se
Samek na četnickou stanici, byl vrchním strážmistrem
Špálou vyslechnut a po zjištění
potřebných okolností a telefonickém
přezkoušení jeho výpovědi propuštěn.
Při vyšetřování ukázal
vrchní strážmistr Špála sice Samkovi
na místě činu nalezenou brašnu na spisy,
jakmile ale Samek popřel, že by byla jeho vlastnictvím,
ihned ji odložil, aniž se jí Samka dotkl.
Strážmistr Topič nebyl výslechu Samka
vůbec přítomen.
Tvrzení v interpelaci o domnělém ztýrání
Samkově a o výstraze, jíž jej varovati
měl vrchní strážmistr Špála
před jakoukoli stížností, spočívá
na mylné informaci, a nemám proto důvodů
k žádanému zakročení.
V Praze dne 6. února
1929.