Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) V řízení před pojišťovacími soudy a vrchním soudem pojišťovacím nelze účtovati proti žalobci útrat.

(2) Pravoplatné rozhodnutí pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu a jejich předsedů, jakož i smíry u soudů těchto sjednané jsou vykonatelny soudní exekucí.

(3) K povolení a výkonu exekuce je povolán příslušný exekuční soud.

(4) K žádosti za exekuci jest připojiti vyhotovení titulu exekučního, opatřené doložkou vykonatelnosti.

(1) Pojišťovací soudy a vrchní pojišťovací soud jsou vázány pravoplatnými rozhodnutími, jež úřady správní vydaly v mezích své příslušnosti v rámci tohoto zákona.

(2) Rovněž jsou správní úřady vázány pravoplatnými rozhodnutími, jež vydaly pojišťovací soudy nebo vrchní pojišťovací soud v mezích své příslušnosti.

(3) Zakládá-li se pravoplatný nález soudu nebo správního úřadu na rozhodnutí o předběžné otázce, o níž samostatně rozhodovati soud nebo správní úřady nebyly příslušny, může strana požadovati obnovu řízení, když o této otázce příslušný soud nebo úřad pravoplatně jinak rozhodl a toto rozhodnutí bylo buď dodatečně vydáno nebo stranou bez jejího zavinění v dřívějším řízení nemohlo býti uplatněno.

Spory nositelů pensijního pojištění navzájem, jakož i spory mezi nositeli pojištění pensijního na straně jedné a nositeli jiného veřejnoprávního pojištění na straně druhé - vyjímajíc spory podle §§ 109 a 117, jakož i spory, vyhrazené tímto zákonem pojišťovacím soudům - přísluší řešiti zemskému úřadu, v jehož obvodě mají sporné strany své sídlo. Je-li podle toho příslušno několik zemských úřadů, rozhodnou v dohodě; nedojde-li k dohodě, přechází rozhodnutí na ministerstvo sociální péče.

(1) Při počítání lhůt, které jsou stanoveny podle dnů, nepočítá se den, do něhož spadá doba nebo událost, jíž se má lhůta počínati.

(2) Lhůty stanovené podle týdnů, měsíců nebo roků končí se uplynutím onoho dne posledního týdne nebo měsíce, jenž svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kterého se lhůta počala. Chybí-li tento den v posledním měsíci, končí se lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.

(3) O nedělích nebo státně uznaných svátcích a památných dnech platí ustanovení § 132, odst. 3.

(1) Jmění Všeobecného pensijního ústavu a náhradních ústavů pensijních smí býti použito pouze k účelům v tomto zákoně předepsaným nebo připuštěným.

(2) Ze jmění trvale uložitelného musí býti uloženo alespoň 20% v československých státních papírech a 10% v jiných papírech, požívajících sirotčí jistoty, které určí ministr sociální péče po dohodě s ministrem financí. Vláda může tuto mez změniti nebo poměr mezi papíry státními a jinými jinak stanoviti.

(3) Ostatní jmění trvale uložitelné smí býti ukládáno pouze:

a) v tuzemských cenných papírech, požívajících sirotčí jistoty anebo v zápůjčkách na takové papíry;

b) v investičních zápůjčkách státu, zemím, okresům, obcím a jiným nuceným svazkům veřejného práva, které jsou zákonem oprávněny uhražovati své výdaje daněmi nebo přirážkami k nim; anebo v investičních zápůjčkách jimi zaručených;

c) v tuzemských hypotečních zápůjčkách požívajících sirotčí jistoty;

d) v tuzemských peněžních ústavech, za jejichž veškeré závazky ručí stát, země, okresy nebo obce.

(4) V nemovitostech a hypotečních zápůjčkách nemá býti - leč za souhlasu ministerstva sociální péče - uloženo více než 40% jmění trvale uložitelného.

(5) Hotovosti potřebné pro běžné vydání mohou býti uloženy na důvěryhodných domácích ústavů úvěrních. Pokud by Národní banka československá z důvodů měnových přikročila ke správě veřejných peněz se zúročením jich, jest dáti tomuto způsobu uložení za vyhovujících podmínek výnosových přednost.

(6) Všeobecný pensijní ústav vypracuje směrnice pro ukládání jmění, jež vyžadují schválení vlády.

(1) Část trvale uložitelného jmění nositelů pojištění může dále se schválením ministra sociální péče býti uložena:

a) v budovách pro vlastní účely kancelářské;

b) v pozemcích poskytujících výnos nebo v činžovních budovách, nejsou-li zatíženy přes jednu třetinu obecné ceny, leč by nemovitost byla nabyta v řízení exekučním nebo konkursním za účelem odvrácení škody, ústavu jinak hrozící;

c) v ústavech a zařízeních, sloužících výhradně nebo převážně pojištěncům a směřujících k léčebné péči preventivní nebo represivní, k péči bytové, k boji proti lidovým chorobám anebo vůbec k povznesení zdravotního stavu pojištěnců a jejich rodinných příslušníků.

(2) Ministr sociální péče může k žádosti nositele pojištění případ od případu povoliti odchylné uložení jmění trvale uložitelného, skýtá-li dostatečnou jistotu.

(3) Všeobecný pensijní ústav může se svolením ministerstva sociální péče spravovati jmění (fondy) nesloužící přímo účelům pojištění.

(4) Nositelé pojištění mohou se schválením ministerstva sociální péče za účelem provádění léčebné péče podporovati též všeobecně i zvláštní opatření a zařízení uvedená v § 50, odst. 2.

(1) Při trvalém ukládání jmění je přihlížeti k tomu, aby bylo nakládáno v jednotlivých zemích (také v jejich ukládacích papírech) podle poměrů pojistného v nich vybraného.

(2) Jmění nositelů pojištění musí býti ukládáno tak, aby střední výnos odpovídal úrokové míře, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona, a aby se podpořila produktivita a národohospodářská rentabilita.

(3) Z toho důvodu možno použíti části jmění nositelů pojištění k účelům naznačeným v § 163 teprve tehdy, je-li zajištěno, že střední výnos ostatního jmění nositelů pojištění docílí úrokové míry, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona.

(4) Nositelé pojištění jsou povinni předkládati za každý rok nejdéle do konce června roku následujícího ministerstvu sociální péče výkazy o dostačitelnosti výnosu uložených peněz.

Nositelé pojištění jsou povinni podávati ministerstvu sociální péče za každý kalendářní rok zprávu a statistické výkazy o svém hospodářství, o stavu fondů a způsobu jich uložení. Ministr sociální péče může naříditi, v jaké formě tyto zprávy a statistické výkazy mají býti podávány a jaký mají míti obsah.

(1) Všeobecný pensijní ústav jest povinen provésti v tříletých lhůtách ode dne účinnosti zákona technické přezkoumání fondů (pojistně matematické bilance) - s výjimkou matematické bilance první, která musí býti sestavena k 31. prosinci 1929 - a předložiti jeho výsledky se všemi pomůckami potřebnými ku přezkoumání ministru sociální péče nejdéle do konce roku následujícího.

(2) Současně s pojistně-matematickým zkoušením jest Všeobecný pensijní ústav povinen provésti a ministru sociální péče předložiti do konce roku následujícího statistické šetření o průběhu souborných zjevů, rozhodných pro vývoj pojištění (úmrtnost, invalidnost, ženatost, vystupování, přistupování, změny platových poměrů atd.) a srovnání s průběhem početně očekávaným.

Taxy za udělení koncese lékárnické, placené podle zákona ze dne 18. prosince 1900, č. 5 ř. z. z roku 1907, jakož i pokuty podle tohoto zákona uložené, musí příslušné úřady odváděti Všeobecnému pensijnímu ústavu ve prospěch nadlepšovacího fondu kondicinujících farmaceutů. Způsob odvádění, správa, jakož i použití nadlepšovacího fondu k případnému zvýšení dávek bude upraveno nařízením po slyšení Všeobecného pensijního ústavu.

(1) Nositelé pojištění podle tohoto zákona podléhají dozoru státní správy, který vykonává ministr sociální péče.

(2) Ministr sociální péče uděluje též státní schválení, nařízená v tomto zákoně.

(3) Početní podklady a pojistně matematické zásady, podle nichž nositelé pojištění provádějí výpočty, potřebné podle ustanovení tohoto zákona a podle nichž se zkouší finanční rovnováha (pojistně matematická bilance), mohou býti měněny pouze se schválením ministra sociální péče.

(4) Ministr sociální péče je zejména oprávněn podrobiti hospodaření nositelů pojištění všestrannému úřednímu zkoumání.

(5) K účelům státního dozoru jsou nositelé pojištění zvláště povinni předložiti nebo učiniti přístupnými ke zkoumání knihy, listiny, zápisy, výkazy a doklady, jakož i veškeré pomůcky a dáti všechna vysvětlení.

(6) K výkonu státního dozoru může ministr sociální péče zříditi zvláštní orgány (dozorčí komisaře a podobně). U výkonu své funkce jsou dozorčí orgánové mimo jiné oprávněni zúčastniti se schůzí všech správních orgánů nositelů pojištění, hájiti zde veškeré veřejné zájmy, jichž zabezpečení je účelem státního dozoru, zejména i zastaviti všechna usnesení, jimiž by mohly býti ohroženy. Odměny dozorčích orgánů a náklady případné revise nese příslušný nositel pojištění. Výši náhrady a její způsob určí ministr sociální péče.

(7) Nedbají-li správní orgánové nositelů pojištění ve svých usneseních opětovně ustanovení zákona, nebo vzpírají-li se příkazům, týkajícím se provádění státního dozoru, může je ministr sociální péče rozpustiti a přenésti správu ústavu prozatímně na jmenovaného jím správce nebo správní komisi. Jmenovaný správce nebo správní komise vede správu a zastupuje ústav až do řádného ustavení dotyčného správního orgánu, vzešlého z nových voleb. Předsedou komise jest - pokud jde o Všeobecný pensijní ústav - předseda Všeobecného pensijního ústavu, neustanoví-li president republiky něco jiného. Opatření k provedení nových voleb jest učiniti zpravidla do 6 měsíců po rozpuštění správního orgánu, nejdéle však po odstranění závad ve správě nositele pojištění.

(1) Všechna jednání a listiny, jichž jest třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi nositeli pojištění navzájem, dále mezi Všeobecným pensijním ústavem se strany jedné a úřady, zaměstnavateli, pojištěnci, léčebnými ústavy a lékaři se strany druhé, dále řízení v pojišťovacím soudnictví, jakož i knihy a zápisy tohoto ústavu jsou prosty kolků a poplatků.

(2) Tyto poplatkové výhody se však nevztahují na připojištění podle §§ 122 a 123 s výjimkou pojištění novinářů podle § 124.

(3) Ustanovení odstavce prvého buďtež obdobně použita na jednání a listiny potřebné k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi náhradními ústavy se strany jedné a úřady, zaměstnavateli, pojištěnci, léčebnými ústavy a lékaři se strany druhé, dále na řízení v pojišťovacím soudnictví, jakož i na knihy a zápisy náhradních ústavů; pokud jde o pojistný poměr spadající pod tento zákon.

(4) Příplatkově ústavy podléhají všeobecným poplatkovým předpisům.

(5) Dále jsou osvobozeny od poplatků smluvních a vkladních převody pojistných podstat a jiné převody podle §§ 113 až 115 zákona, pokud se nevztahují na převody podstat příplatkových ústavů.

(6) Movité jmění nositelů pensijního pojištění jest osvobozeno od poplatkového ekvivalentu, stran nemovitého jmění platí pak úlevy v poplatkovém ekvivalentu potud, pokud jsou stanoveny pro spolky zakládající se na zásadě vzájemnosti, jichž úkolem jest pojišťování nemocenské, pensijní, invalidní, starobní, vdovské a sirotčí pro dělníky, pomocníky a učedníky.

(7) Nositelé pojištění a fondy jimi spravované podle tohoto zákona jsou osvobozeni od daně výdělkové a rentové podle příslušných ustanovení zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. o přímých daních.

(8) Dávky, důchody a požitky vyplácené nositeli pojištění podle tohoto zákona jsou osvobozeny od daně rentové podle příslušných předpisů zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.

(9) Pokud jde o osvobození nositelů pojištění podle tohoto zákona, jejich ozdravoven, léčebných ústavů, sanatorií a podobných všeužitečných zařízení od daně z obratu, platí příslušná ustanovení zákona ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n., o dani z obratu a dani přepychové ve znění zákona ze dne 16. prosince 1926, č. 246 Sb. z. a n.

(1) Přestupku se dopustí, pokud čin není přísněji trestný:

a) zaměstnavatel, jenž nevyhoví včas bez náležité omluvy povinnosti ohlašovací, uložené mu tímto zákonem;

b) zaměstnavatel nebo zaměstnanec, který v ohláškách podle § 5 nebo ve sděleních nositelem pojištění vyžádaných učiní nepravdivá udání;

c) zaměstnavatel, který bez náležité omluvy nesplní vůbec nebo splní jenom nedostatečně povinnost vésti, uschovávati a předkládati mzdové záznamy;

d) zaměstnavatel, který vědomě sráží pojištěnci při výplatě více na pojistném, nežli jest přípustno podle tohoto zákona;

e) zaměstnavatel nebo orgán nositele pojištění, jenž sjednal s pojištěncem smlouvu, kterou práva vyplývající pro pojištěnce z tohoto zákona mají býti obmezena nebo zkrácena;

f) důchodce, který nevyhoví včas bez náležité omluvy povinností uložené mu podle § 10 nebo učiní-li v ohlášce tam předepsané nepravdivá udání;

g) kdo poruší povinnost mlčeti, uloženou mu tímto zákonem;

h) kdo v řízení o přiznání pojistné dávky udá něco, o čem ví nebo při obyčejné péči může věděti, že není pravdivo;

ch) kdo docílí pojistné dávky simulací.

(2) Trestní ustanovení tato vztahují se také k zástupcům zaměstnavatelů neschopných k právnímu jednání, zejména k zástupcům právnických osob.

(1) Pověří-li zaměstnavatel třetí osobu úkoly, jichž nesplnění zakládá přestupek podle ustanovení předchozího paragrafu písm. a) až d), je tato osoba za nesprávné provedení jejich trestně odpovědna; zaměstnavatel ručí však za uložené peněžité pokuty.

(2) Důchodcům může právoplatně uložená pokuta býti sražena z důchodu.

(1) Přestupky podle § 170 se trestají podle míry zavinění a podle výše způsobené škody pokutou až do výše 5000 Kč, v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) až do 14 dnů.

(2) Přestupky tohoto zákona trestají okresní úřady.

(3) Z nálezů lze se odvolati do 15ti dnů; o odvolání rozhodují zemské úřady s konečnou platností.

(1) Trestnost přestupku podle § 170 pomíjí:

a) odčinil-li pachatel trestnou závadu dříve, nežli se dověděl, že proti němu bylo zavedeno trestní řízení;

b) promlčením.

(2) Přestupky podle § 170 promlčují se, nebylo-li zavedeno trestní řízení, proti pachateli v šesti měsících.

(3) Uložený trest se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy nález nabyl právní moci; promlčení se staví na dobu, po kterou povolen odklad k zaplacení pokuty případně k výkonu jiného trestu.

Pokud tento zákon obmezuje práva a nároky pojištěnců pro trestné činy, jsou z nich vyjmuty trestné skutky spáchané z pohnutky politické nebo politicko-sociální.

(1) Nositelé pojištění invalidního a starobního, pojištění nemocenského, pojištění u báňských bratrských pokladen a pojištění úrazového jsou povinni spolupůsobiti při provádění tohoto zákona. Rovněž tak jsou nositelé pensijního pojištění povinni spolupůsobiti při provádění zákonů o pojištění invalidním a starobním, nemocenském, pojištění u báňských bratrských pokladen a o pojištění úrazovém.

(2) K žádosti Všeobecného pensijního ústavu může býti těmto nositelům pojištění po jich slyšení nařízením uloženo, aby za náhradu prováděli některé z úkolů Všeobecného pensijního ústavu. Rovněž může býti nositelům pojištění podle tohoto zákona, po jejich slyšení uloženo nařízením k žádosti nositelů pojištění uvedených v odst. 1, aby za náhradu prováděli některé z jejich úkolů.

(3) Úřadům, soudům a veřejným institucím i korporacím se ukládá podporovati všemožně nositele pojištění, zřízené podle tohoto zákona, při plnění jejich úkolů, a podávati jim bezplatně sdělení důležitá pro provádění pojištění a jejich správu. Tím však není dotčena platnost ustanovení § 199 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n. a § 40 zák. č. 208/1923 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 240/1926 Sb. z. a n.

(4) Nositelé pojištění jsou zejména oprávněni dožadovati se spolupůsobení politických a obecních úřadů k vypátrání zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby podobené pojistné povinnosti podle tohoto zákona a k vyšetření poměrů rozhodných pro pojistnou povinnost těchto zaměstnanců, jejich zařazení do tříd služného a pro oprávněnost k dávkám podle tohoto zákona.

(1) Důchody zvyšují se za dobu vojenské služby za války státním občanům československým, kteří získali aspoň jeden příspěvkový měsíc před nastoupením vojenské služby za války, anebo kteří nejdéle do všeobecné demobilisace (29. února 1921) získali aspoň jeden příspěvkový měsíc, o státní příspěvek; státní příspěvek může se v případech zvláštního zřetele hodných přiznati i zaměstnancům, kteří se vrátili teprve po 29. únoru 1921 do občanského povolání. Státním občanům československým zaměstnaným v zemi Slovenské aneb Podkarpatoruské poskytne se státní příspěvek za dobu vojenské služby za války, vstoupili-li do pensijního pojištění nejdéle do 31. prosince 1923.

(2) Státní příspěvek činí za každý měsíc vojenské služby za války dvě třetiny premie třídy služného [§ 177, odst. 1, lit, a)], v níž pojištěnec byl zařazen po prvé po ukončení války, po případě v níž byl zařazen naposledy před nastoupením vojenské služby za války, nejvýše však dvě třetiny premie třídy VI.

(3) Za dobu vojenské služby za války počítá se též doba odbytá podle zákona o válečných úkonech, v zajetí válečném, doba, během níž byl pojištěnec internován, doba, po kterou nebyl pojištěnec jako válečný poškozenec schopen k výkonu povolání.

(4) Náklady spojené se zvýšením důchodů vojenské služby za války hradí nositelům pojištění stát. Způsob vyúčtování úhrady těchto nákladů upraví ministr sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu a Svazu pensijních ústavů v dohodě s ministrem financí.

(5) Nárok na přiznání státního příspěvku jest uplatňovati u posledního nositele pojištění do 18ti měsíců po vstupu tohoto zákona v účinnost; žádost jest doložiti potřebnými průkazy.

(1) Získal-li pojištěnec nebo invalidní (starobní) důchodce příspěvkovou dobu podle § 12, převodem nebo dobrovolným pojištěním v třídách I. až XVI. zákona o pensijním pojištění zaměstnanců z 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z roku 1907 a ve znění cís. nařízení z 25. června 1914, č. 138 ř. z. a zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n. (starý pensijní zákon), jakož i zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 484 Sb. z. a n. a vládního nařízení k němu ze dne 19. ledna 1923, č. 16 Sb. z. a n., jímž se upravuje pensijní pojištění zaměstnanců na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, zvyšuje se invalidní (starobní) důchod stanovený podle § 21 tohoto zákona takto:

a) za každý příspěvkový měsíc spadající do doby před 1. červencem 1920 v třídě:

b) za každý příspěvkový měsíc spadající do doby po 1. červenci 1920 v třídě:

(2) Vykazuje-li příspěvková doba měsíce získané zákupem let podle § 31 starého pensijního zákona v třídách I. až XVI., zvyšuje se invalidní (starobní) důchod za zakoupené příspěvkové měsíce, jimiž se doplňuje příspěvková doba získaná v době uzavření zákupu na 120 příspěvkových měsíců, o částky uvedené v odst. 1, písm. b), za ostatní zakoupené příspěvkové měsíce o polovinu částek v odst. 1, písm. b) uvedených. Pojištěnec nebo důchodce může však žádati nositele pojištění za přepočtení zákupu let podle nových početních podkladů a má právo volby jedné z těchto možností:

a) buď použije se zákupní premie i s 5% úroky ke dni, v němž zákon vstupuje v platnost plně k zakoupení služební doby podle § 61 tohoto zákona, při čemž odpadá dvouletá čekací doba,

b) nebo použije se části zákupní premie v oddělení pro připojištění k pojištění starobního důchodu s dobou nápadu a ve výši, jako kdyby bylo pojištění podle starého pensijního zákona v třídě služného naposled dosažené zůstalo v platnosti; požitek tohoto důchodu končí nápadem starobního důchodu ze zákonného pojištění. Zbývající části zákupní premie i s 5% úroky až do dne, kdy vstoupí tento zákon v platnost, které není potřebí k úhradě tohoto nároku v oddělení pro připojištění, použije se jako zákupní premie podle písm. a), c) nebo se připojistí pojištěnci nárok na zvláštní starobní důchod splatný v době, v níž měl býti splatný starobní důchod podle starého pensijního zákona.

Žádost jest podati u příslušného nositele pojištění nejdéle do tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona; právo volby jest uplatniti do tří měsíců po té, kdy pojištěnec nebo důchodce vyrozuměn byl o výsledku výpočtu.

(3) Došlo-li v důsledku vrácení premií ke zkrácení příspěvkové doby nebo čák podle starého pensijního zákona, jest odečísti od zvýšení invalidního (starobního) důchodu vypočteného podle odst. 1 a 2 bez ohledu na zkrácení příspěvkové doby, pětinu vrácených premií.

(4) Ustanovení předešlých odstavců platí též obdobně pro vyměření ostatních dávek.

(5) Vdovám, které neměly za platností starého zákona nároku na vdovský důchod, ale měly by jej, kdyby byl pojištěnec zemřel teprve po vstupu tohoto zákona v účinnost, jest přiznati a vyměřiti vdovský důchod podle ustanovení tohoto zákona ode dne jeho vstupu v účinnost.

(6) Dávka vyměřená podle odst.1 až 4 nesmí býti nižší, než úhrn obdobné dávky - na kterou by měl pojištěnec, který získal aspoň 60 příspěvkových měsíců v době vstupu tohoto zákona v účinnost, nárok, nebo které jako důchodce požíval podle starého pensijního zákona v posledním měsíci přede dnem, kdy vstoupil tento zákon v účinnost - a drahotního přídavku k ní podle zákona o drahotních přídavcích k důchodům podle zákona o pensijním pojištění ze dne 12. srpna 1921, č. 299 Sb. z. a n. a právních předpisů jej doplňujících a jeho platnost prodlužujících. Pro invalidní (starobní) důchody napadlé před účinností tohoto zákona neplatí ustanovení § 24, odst. 1.

(7) Předchozí ustanovení platí obdobně pro náhradní ústavy. Zvýšení důchodu u náhradního ústavu plynoucí z těchto ustanovení má se zpravidla rovnati zvýšení, jehož by byl dosáhl důchodce, kdyby pojištění bylo provedeno u Všeobecného pensijního ústavu; zvýšení jest rozdíl mezi novým důchodem a mezi úhrnem dosavadního důchodu a drahotního přídavku.

(8) Příspěvkové době podle § 12 se staví na roveň příspěvková doba, kterou získali pojištěnci anebo invalidní (starobní) důchodci do 31. prosince 1918 svým pojištěním podle starého pensijního zákona u nositelů pojištění, jichž sídlo bylo mimo území republiky Československé, pokud byla provedena o majetkových podstatách těchto nositelů pojištění úprava podle čl. 275 mírové smlouvy St.-Germainské. Majetek, jenž připadne z těchto úprav na československý podíl, přejde do vlastnictví Všeobecného pensijního ústavu, který s účinností od 1. ledna 1919 přejímá pojistné břímě vyplývající z tohoto započtení.