Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Mimo pojištění na dávky povinné pojišťuje Všeobecný pensijní ústav:

a) osoby u něho povinně pojištěné nebo dobrovolně v pojištění pokračující na dávky uvedené v §§ 17 až 38 ve vyšší výměře nebo i za jiných podmínek;

b) osoby výdělečně činné, nepodléhající pojistné povinnosti podle tohoto zákona na dávky uvedené v §§ 17 až 38 ve výši a za podmínek podle tohoto zákona, nebo na dávky vyšší a za jiných podmínek;

c) osoby oprávněné ku požitku důchodu na zvýšení důchodu jejich nebo důchodů pozůstalých.

(2) Toto pojištění provádí Všeobecný pensijní ústav ve zvláštním oddělení s odděleným účtováním a hospodařením.

(3) Pojistné za pojištění podle odst. 1 je možno odváděti jako běžné příspěvky v měsíčních nebo ročních lhůtách anebo jako vklady jednou pro vždy nebo oběma způsoby.

(4) Pojištění provádí Všeobecný pensijní ústav buď podle podmínek platných pro jednotlivé pojištěnce (pojištění individuelní) nebo podle podmínek platných pro celé skupiny pojištěnců (pojištění kolektivní).

(5) Podmínky pojištění (individuelního a kolektivního), příslušné sazby pojistného a stanovy tohoto oddělení vyžadují schválení ministerstva sociální péče.

(1) Všeobecný pensijní ústav jest povinen zavésti, po případě bez ohledu na rodinný a zdravotní stav pojištěncův, podmínky a sazby, propočítané podle početních podkladů zákonného pojištění, které umožňuje pojištěnci, aby získal nárok:

a) na starobní důchod, dříve než jsou splněny podmínky § 20, a to:

dokončením 480. příspěvkového měsíce nebo

dokončením 420. příspěvkového měsíce a tomu odpovídající dávky ostatní;

b) na starobní důchod, dříve než jsou splněny podmínky § 20 použitím zákupní premie podle § 177, odst. 2, písm. b);

c) na pevný důchod invalidní (starobní) a ostatní dávky v poměru a za podmínek §§ 17 až 38 za přeplatek při přestupu pojištěnce podle §§ 113 až 115;

d) na zrušení celé nebo části čekací doby pro pojištěnce, jimž přestupem od nositelů pojištění podle tohoto zákona nebo jiných zákonů prodloužila by se nebo znovu vznikla čekací doba.

(2) Všeobecný pensijní ústav jest dále povinen zavésti podmínky a sazby, které umožňují pojištění celých skupin za pojistné, vyměřené bez ohledu na stáří a rodinný stav (průměrné pojistné), je-li vstup do pojištění závazný pro všechny členy skupiny:

a) při 40leté příspěvkové době a s nápadem starobního důchodu po 480 příspěvkových měsících;

b) při 35leté příspěvkové době a nápadu starobního důchodu po 420 příspěvkových měsících.

(3) Ustanovení tohoto a předchozího paragrafu platí obdobně pro náhradní ústavy s tím, že povinnost uložená Všeobecnému pensijnímu ústavu tímto paragrafem vztahuje se pro náhradní ústavy pouze na pojištění podle odst. 1, písm. c).

(1) Pojištěnci, podléhající pojistné povinnosti podle tohoto zákona, zaměstnaní jako novináři, musí býti přihlášeni ku pojištění vyšších dávek podle zásad níže uvedených.

(2) Základna pro vyměření úhrnných dávek jest průměr služebních požitků, započitatelných podle § 4 za posledních 12 měsíců před nápadem dávky, po případě za kratší dobu.

(3) Invalidní důchod v případě nezpůsobilosti k výkonu povolání (§ 17) činí po dokončení 60ti příspěvkových měsíců tohoto pojištění 28% a stoupá za každý další příspěvkový měsíc tohoto pojištění o 0.2% základu pro vyměření dávek.

(4) Starobní důchod přísluší na místě a ve výši invalidního důchodu bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání po dokončení 420 příspěvkových měsíců tohoto pojištění, nejpozději dokončením 60tého roku věku, získal-li pojištěnec aspoň 60 příspěvkových měsíců tohoto pojištění podle odst. 6 a 7.

(5) O podmínkách pro přiznání ostatních pojistných dávek a poměru jich k invalidnímu důchodu platí ustanovení §§ 22 až 38 tohoto zákona. Pro jiné nároky a práva pojištěnců a o výplatě dávek platí, pokud ustanovení všeobecných podmínek pro skupinové pojištění neurčují jinak, obdobně ustanovení § 39 a násl.

(6) Za příspěvkový měsíc tohoto pojištění jest považovati měsíc, za nějž bylo odvedeno pojistné nebo jenž byl vypočítán podle odst. 13 nebo zakoupen pro toto pojištění.

(7) Získal-li pojištěnec kromě příspěvkových měsíců podle odst. 6 jiné příspěvkové měsíce, jest obdobně použíti ustanovení § 113.

(8) Pojistné stanoví se schválením ministerstva sociální péče Všeobecný pensijní ústav podle svých početních podkladů po prvé nejdéle do jednoho roku po vstupu tohoto zákona v účinnost pevnou sazbou, vyjádřenou v procentech služebních požitků. Až do této doby jest odváděti mimo měsíční pojistné podle § 63 měsíční pojistné doplňující je na 1¹/₄% služebních požitků, započitatelných podle § 4.

(9) Zaměstnavatel odvádí celé pojistné, vyměřené podle odst. 8. O přihlašování platí obdobně ustanovení §§ 5 až 9. O způsobu odvádění pojistného, splatnosti, právu srážky, povinnostech zaměstnavatelů platí obdobně ustanovení §§ 65 až 72.

(10) Právo účastenství na tomto pojištění mají pouze pojištěnci, jichž novinářská činnost jest jejich hlavní výdělečnou činností a jsou-li členy odborových organisací novinářských, které budou ministerstvem sociální péče připuštěny k součinnosti na tomto pojištění. Stanovy novinářských organisací, které budou ministerstvem sociální péče připuštěny k součinnosti, musí umožniti přijímání novinářů za členy, i když se hlásí jen proto, aby byli účastni tohoto pojištění. Spory o právu účastenství na pojištění rozhoduje s konečnou platností kuratorium novinářského pojištění (odst. 13.).

(11) Pojištění novinářů provádí Všeobecný pensijní ústav v oddělení pro připojištění (§ 122); pro toto pojištění jest vésti oddělený účet zisku a ztráty.

(12) Kuratorium novinářského pojištění skládá se z předsedy, jímž je předseda Všeobecného pensijního ústavu, z pěti zástupců jmenovaných vládou, z pěti zástupců novinářů, z pěti zástupců zaměstnavatelů a ze dvou dalších členů, které vyšle Všeobecný pensijní ústav. Zástupce novinářů a jejích zaměstnavatelů jmenuje na návrh příslušných organisací ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty.

(13) K účelu započtení doby novinářské služby, dokončené přede dnem vstupu tohoto zákona v účinnost jako příspěvkové doby podle odst. 6 a k nadlepšení již napadlých důchodů slouží částka 20,000.000 Kč, již poskytne stát. Část služební doby novinářské, takto započtenou, určí Všeobecný pensijní ústav pro všechny pojištěnce tímž poměrem k celé době novinářské služby, nejdéle do jednoho roku ode dne účinnosti zákona. Řádně doložený průkaz novinářské služby, jejíž započtení se žádá, je nutno podati nejdéle do tří měsíců ode dne účinnosti zákona u Všeobecného pensijního ústavu. V případech sporů, zdali dobu takto prokázanou jest považovati za dobu novinářské služby, rozhoduje s konečnou platností kuratorium novinářského pojištění.

(1) Všechna opatření a rozhodnutí nositelů pojištění, týkající se práv nebo povinností, upravených tímto zákonem, a určená účastníkům, jest jim doručiti písemně (výměry).

(2) Ve výměru, jímž byla přiznána dávka pojistná, je uvésti výši a výpočet dávky a dobu, od kdy byla přiznána.

(3) Byl-li zamítnut nárok na dávku, byť i jen zčásti, je to ve výměru odůvodniti.

Výměr obsahujž poučení o opravných prostředcích (lze-li podati opravný prostředek, v které lhůtě a u kterého místa podacího). Nesprávné nebo neúplné poučení nemůže býti straně na újmu. Nebylo-li straně dáno poučení vůbec a výměru nebylo odporováno do šesti měsíců ode dne doručení, stává se výměr pravoplatným.

Pro doručování výměrů je užíti obdobně ustanovení §§ 26 až 28 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb. z. a n., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).

Proti výměrům nositelů pojištění možno se odvolati v případech § 133, nebo podati žalobu v případech § 134.

Navrácení v předešlý stav je podle obdoby předpisů civilního řádu soudního přípustné.

Obnova řízení je zásadně přípustná podle obdoby civilního řádu soudního.

Chyby ve psaní nebo v počtech, jakož i jiné patrné nesprávnosti ve výměru, rozhodnutí, rozsudku či usnesení nebo v jeho vyhotovení lze kdykoli z vlastního podnětu nebo k návrhu opraviti.

(1) Do lhůty opravných prostředků nepočítá se den, kterého byl straně doručen naříkaný výměr, rozhodnutí, rozsudek nebo usnesení.

(2) Lhůtu tuto je považovati za zachovánu, bylo-li v ní podání odevzdáno poště nebo telegrafu. Neobsahuje-li však podání telegrafické všech náležitostí, pro to které podání vyžadovaných, dlužno je doplniti do tří dnů řádným podáním písemným; nestane-li se tak, nepovažuje se lhůta podle tohoto zákona za zachovánu.

(3) Počátek a běh lhůty se nestaví nedělemi nebo státně uznanými svátky a památnými dny. Připadne-li poslední den lhůty na neděli, státně uznaný svátek nebo památný den Československé republiky nebo na všeobecný svátek státu, v němž strana bydlí, jest pokládati nejbližší den pracovní za poslední den lhůty.

(4) Je-li pochybnost, považuje se lhůta za zachovanou, dokud se neprokáže opak.

(1) Proti výměrům nositelů pojištění, pokud nejde o výměry, jimiž se rozhoduje o pojistných dávkách, možno podati do 15 dnů ode dne následujícího po dni doručení odvolání u nositele pojištění k zemskému úřadu (§ 1 zák. ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy), v jehož obvodě se nalézá služební místo zaměstnancovo.

(2) Z rozhodnutí zemského úřadu lze podati v téže lhůtě u něho odvolání k ministerstvu sociální péče.

(3) Odvolání (odst. 1. a 2.) nemá účinku odkládacího.

(1) Pojišťovací soud, zřízený podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. v Praze, Brně a Bratislavě - s tou obměnou, že přísedící jsou voleni podle následujícího paragrafu tohoto zákona - jest výlučně příslušný rozhodovati:

1. o žalobách proti výměrům nositelů pojištění, jimiž se rozhoduje o nárocích vůči nim (o dávkách);

2. ve sporech mezi nositelem pojištění a pojištěncem, příjemcem důchodu invalidního nebo jich rodinnými příslušníky, vzešlých pří provádění ustanovení §§ 49 až 54, pokud je v nich jmenovaným osobám zaručen nárok na příslušné dávky, jakož i ve sporech o náhradu mezi nositelem pojištění pensijního a nemocenského v případech, upravených §§ 51 a 52.

(2) Pojišťovací soud v Praze je příslušný pro obvod země České, pojišťovací soud v Brně pro obvod země Moravskoslezské a pojišťovací soud v Bratislavě pro obvod země Slovenské a země Podkarpatoruské.

(3) Místně příslušným je pojišťovací soud, v jehož obvodě je sídlo žalovaného nositele pojištění, jde-li o Všeobecný pensijní ústav, sídlo jeho příslušné úřadovny.

(1) Přísedící pojišťovacího soudu, počtem 36 a jejich náhradníci jsou voleni.

(2) Polovina přísedících a jejich náhradníci náleží skupině zaměstnanců, druhá polovina skupině zaměstnavatelů. Patnáct přísedících a náhradníky pojišťovacího soudu v Praze a v Brně volí pojištěnci a dalších patnáct přísedících a náhradníky těchto pojišťovacích soudů zaměstnavatelé úřadoven v Praze a v Brně v oddělených skupinách. Volby se konají podle zásady poměrnosti a platí pro ně stejné zásady jako pro volbu výboru úřadovny. Dalších šest přísedících, a to po třech ze skupiny zaměstnanců a po třech ze skupiny zaměstnavatelů jakož i náhradníky volí ze členů náhradních ústavů valná hromada Svazu pensijních ústavů. Třicetšest přísedících a jich náhradníky pojišťovacího soudu v Bratislavě volí výlučně členové (pojištěnci a zaměstnavatelé) úřadovny v Bratislavě.

(3) Aspoň třetina přísedících musí míti bydliště v sídle pojišťovacího soudu.

Přísedícím a náhradníkem může býti pouze, kdo je volitelný do správních orgánů nositelů pojištění. Nemůže jím však býti ani člen výboru úřadovny, ani člen výboru Všeobecného pensijního ústavu, ani zaměstnanec tohoto ústavu; totéž platí obdobně též o náhradních ústavech.

Funkční období přísedících trvá šest roků. Odstupující zůstávají tak dlouho ve svých funkcích, dokud nenastoupí přísedící nově zvolení.

(1) Přísedící pojišťovacího soudu slíbí předsedovi rukou dáním, že budou vykonávati úřad svůj svědomitě a nestranně a že se budou při svém rozhodování říditi zákony.

(2) Přísedící pojišťovacího soudu jsou ve výkonu svého úřadu samostatní a neodvislí.

Úřad přísedícího pojišťovacího soudu je čestný. Přísedícímu však přísluší náhrada hotových výloh a platy presenční; výše těchto náhrad a odměny předsedy a jeho náměstků bude upravena nařízením.

(1) Přísedícího pojišťovacího soudu, jenž pozbyl volitelnosti, anebo jenž přestal býti a není již šest měsíců příslušníkem skupiny (zaměstnanecké nebo zaměstnavatelské), za niž byl zvolen, anebo jenž trvale zanedbává povinnosti, zbaví předseda pojišťovacího soudu úřadu; v posledním případě může vysloviti i ztrátu způsobilosti k tomu úřadu na příští volební období.

(2) Přísedící, jenž zanedbal povinnosti svého úřadu, může býti předsedou; odsouzen k náhradě útrat řízení, zmařeného jeho vinou.

(3) Proti těmto rozhodnutím předsedovým, jež je doručiti písemně, je možno stěžovati si k vrchnímu pojišťovacímu soudu písemnou stížností, podanou u pojišťovacího soudu v 15 dnech ode dne doručení.

Žalobu je podati u příslušného pojišťovacího soudu (§ 134) ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení písemně ve dvou vyhotoveních neb ústně. V tomto případě je o žalobě učiniti zápis a vydati straně potvrzení.

Pojišťovací soud rozhoduje ve tříčlenném senátě, složeném z předsedy soudu nebo některého náměstka ve funkci předsedy senátu a dvou přísedících a to po jednom ze skupiny zaměstnanců a zaměstnavatelů.

Předseda povolává přísedící k zasedání, sestavuje senáty a přiděluje jim jednotlivé sporné případy. Při tom je podle možnosti přihlížeti k tomu, aby přísedící byli téhož oboru výdělečného jako žalobce.

(1) Z rozhodování je vyloučen nebo může býti stranou odmítnut člen pojišťovacího soudu ze stejných důvodů, jaké jsou stanoveny v civilním řízení soudním pro vyloučení a odmítnutí soudců.

(2) Odmítnutí staniž se ústně nebo písemně dříve, nežli strana počne jednati před pojišťovacím soudem; později může se tak státi jen, když straně nebyl dříve znám důvod odmítnutí. Okolnosti uváděné k odůvodnění odmítnutí buďtež na vyzvání osvědčeny.

(3) O odmítnutí člena pojišťovacího soud rozhodne jeho předseda; byl-li odmítnut předseda, přísluší rozhodnutí předsedovi vrchního pojišťovacího soudu. Nežli dojde k rozhodnutí, smí odmítnutý předsevzíti jen úkony, které jsou neodkladny.

(4) Proti rozhodnutí, kterým se návrhu na odmítnutí vyhovuje, není opravného prostředku. Do rozhodnutí, kterým se návrhu na odmítnutí nevyhovuje, není samostatného opravného prostředku.

(1) Na řízení u pojišťovacího soudu jest užíti obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení u okresních soudů mimo ustanovení o řízení ve věcech nepatrných.

(2) Jednati a rozhodovati lze i za nepřítomnosti řádně obeslaných stran; rozsudku pro zmeškání nelze vynésti.

(3) V řízení před pojišťovacími soudy mohou se strany dáti zastupovati každou svéprávnou osobou, která je schopna před soudem jednati.

(4) O námitkách, že věc vůbec nepatří před pojišťovací soud, že pojišťovací soud je nepříslušný, že o téže věci bylo již pravoplatně rozhodnuto neb zahájen spor, pojišťovací soud rozhodne usnesením, jemuž mohou strany odporovati stížností. Byla-li námitka odmítnuta, budiž ihned jednáno ve věci hlavní a rozhodnutí o námitce pojato do konečného rozsudku. Rozhodnutí takovému lze pak odporovati toliko ve spojení s odvoláním proti rozhodnutí o věci hlavní. O všech jiných námitkách budiž jednáno a rozhodnuto současně s věcí hlavní.

Členové pojišťovacího soudu rozhodují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí většinou hlasů; hlasovati jsou povinni. Přísedícího, jenž odepře hlasovati, zbaví předseda senátu funkce a odsoudí ho k náhradě nákladů řízení, zmařeného jeho vinou. O těchto rozhodnutích a stížnostech proti ním platí obdobně ustanovení § 140, odst. 3. Strany mohou na takovém přísedícím pojišťovacího soudu domáhati se mimo to u řádného soudu náhrady škody jím způsobené.

O řízení a poradě je sepsati oddělené zápisy. Zápisy a rozsudek podepíše předseda senátu a zapisovatel; rovněž i vyhotovení rozsudků neb usnesení, jež je dodati stranám.

(1) Rozsudkům pojišťovacího soudu lze odporovati odvoláním z důvodů nezákonnosti nebo vadného řízení.

(2) Usnesením a výroku rozsudku o útratách, nebéře-li se v odpor zároveň rozhodnutí ve věci hlavní, lze odporovati stížností.

(3) Odvolání neb stížnost nositelů pojištění nemá zásadně odkladného účinku; pojišťovací soud může však k žádosti nositele pojištění tento účinek v případech zvláštního zřetele hodných povoliti.

(1) Odvolání je podati dvojmo u pojišťovacího soudu do 60 dnův ode dne, kdy rozsudek byl doručen, podáním, které musí býti podepsáno advokátem nebo zodpovědným úředníkem nositele pojištění.

(2) Předseda pojišťovacího soudu odmítne odvolání, bylo-li podáno opožděně nebo osobou k tomu neoprávněnou.

(3) Shledá-li předseda, že odvolání je formálně vadné, odstraní sám vady, je-li to možno, nebo vyzve k jich odstranění stranu, stanově k tomu krátkou, neprodlužitelnou lhůtu s tím, že bude se míti za to, že strana upouští od odvolání, nebude-li v dané lhůtě vada odstraněna. Byla-li vada v dané lhůtě odstraněna, přihlíží se k odvolání tak, jako by bylo podáno v den, kdy došlo po prvé.

(4) Proti rozhodnutím předsedovým, uvedeným v odst. 2. a 3., má strana právo stížnosti k vrchnímu pojišťovacímu soudu; stížnost je podati u předsedy pojišťovacího soudu v neprodlužitelné lhůtě 15 dnů ode dne, kdy bylo doručeno usnesení, písemně nebo ústně. V tomto případě jest o stížnosti učiniti zápis a vydati straně potvrzení.

(5) Předseda pojišťovacího soudu doručí jedno vyhotovení odvolání správně podaného druhé sporné straně a poučí ji, že může podati písemnou odpověď v 15ti dnech ode dne, kdy jí bylo odvolání doručeno.

(6) Jakmile odpověď došla nebo lhůta pro ni marně uplynula, předloží předseda pojišťovacího soudu spisy vrchnímu pojišťovacímu soudu.

Ustanovení předchozího paragrafu platí i o stížnostech s tou změnou, že stížnost jest podati v jednom vyhotovení do 15 dnů od doručení a odpůrce není třeba o ní vyrozumívati.

(1) O odvoláních a stížnostech do rozhodnutí soudu pojišťovacího rozhoduje vrchní pojišťovací soud, zřízený podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. v Praze, s tou obměnou, že přísedící jsou voleni podle ustanovení následujícího paragrafu.

(2) O stížnostech proti usnesením pojišťovacího soudu neb rozhodnutím jeho předsedy či náměstka rozhoduje vrchní pojišťovací soud v senátě tříčlenném, složeném ze soudců z povolání.

(3) O ostatních odvoláních z rozhodnutí pojišťovacích soudů rozhoduje vrchní pojišťovací soud v senátě, ve kterém vedle tří soudců z povolání zasedá po jednom přísedícím ze skupin pojištěnců a zaměstnavatelů.

Přísedící počtem 24 jsou voleni. Po deseti přísedících a jejich náhradníky volí v oddělených skupinách pojištěnci a zaměstnavatelé Všeobecného pensijního ústavu s volbou členů výboru a podle týchž zásad. Další čtyři přísedící a to po dvou ze skupiny zaměstnavatelů a po dvou ze skupiny zaměstnanců, jakož i jejich náhradníky volí ze členů náhradních ústavů valná hromada Svazu pensijních ústavů. Ustanovení §§ 135 až 140 platí obdobně.

(1) Vrchní pojišťovací soud rozhoduje o odvolání zpravidla v zasedání neveřejném na základě spisů. Toliko v případech, kde pokládá předseda vrchního pojišťovacího soudu za nutné, aby jednání bylo doplněno, nařídí ústní jednání.

(2) K ústnímu jednání obešle předseda strany a zařídí vše potřebné, aby řízení pokud možno při jednom roku bylo skončeno. Strany musí býti při ústním jednání zastoupeny osobami znalými práv. Nedostaví-li se k ústnímu jednání obě strany nebo některá z nich, budiž jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti.

(3) Bylo-li by provedení potřebných důkazů před vrchním pojišťovacím souden spojeno s velmi značnými potížemi nebo nepoměrnými náklady, může vrchní pojišťovací soud dožádati za jejich provedení okresní soud, v jehož obvodě je důkaz provésti.

(1) O odvolání rozhodne vrchní pojišťovací soud zpravidla rozsudkem. Bylo-li konáno ústní jednání, budiž rozsudek ústně prohlášen; stranám doručí se rozsudek vedle toho písemně.

(2) Trpí-li však řízení před soudem pojišťovacím takovými vadami, že není přezkoumání rozsudku na základě spisů možné, ani kdyby řízení bylo před vrchním pojišťovacím soudem doplněno, zruší vrchní pojišťovací soud rozsudek usnesením a vrátí věc pojišťovacímu soudu, aby tento doplnil řízení a znovu rozhodl. Při tom je pojišťovací soud vázán právním názorem, vysloveným vrchním pojišťovacím soudem.

(3) Shledá-li vrchní pojišťovací soud, že pojišťovací soud rozhodl o věci, která před pojišťovací soudy vůbec nepatří, nebo o níž bylo již pravoplatně rozhodnuto, nebo zahájen spor před jiným pojišťovacím soudem, zruší rozsudek usnesením a odmítne žalobu.

(4) Rozhodl-li pojišťovací soud o věci, která patří před jiný pojišťovací soud, zruší vrchní pojišťovací soud rozhodnutí prvního soudu usnesením a odkáže věc příslušnému pojišťovacímu soudu jen tehdy, trpí-li řízení před nepříslušným pojišťovacím soudem takovými vadami, že vrchní pojišťovací soud sám ve věci hlavní nemůže rozhodnouti.

O stížnostech rozhoduje vrchní pojišťovací soud vždy v zasedání neveřejném na základě spisů. Vyhoví-li stížnosti, rozhodne sám anebo není-li to možno, zruší rozhodnutí a vrátí věc pojišťovacímu soudu, aby tento znovu rozhodl.

Pokud není o řízení před vrchním pojišťovacím soudem jinak nařízeno, platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení před sborovými soudy první stolice, vyjímajíc nucené zastoupení advokátem.

Vrchní pojišťovací soud rozhoduje s konečnou platností.