Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Do 18ti měsíců ode dne, v němž tento zákon nabude účinnosti, jest nositel pojištění povinen oznámiti výměrem každému pojištěnci, který získal příspěvkovou dobu podle starého pensijního zákona, počet příspěvkových měsíců získaných v jednotlivých třídách až do posledního měsíce přede dnem, v němž vstupuje zákon v účinnost, a jiné okolnosti pro výpočet důchodu podle odst. 1 až 4 předešlého paragrafu důležité.

(2) Proti těmto výměrům lze se odvolati ve lhůtě tří měsíců. Z podnětu odvolání, podaného proti těmto výměrům, nelze znovu rozhodovati o skutečnostech, o nichž už bylo rozhodnuto pravoplatným výměrem, rozhodnutím nebo nálezem (rozsudkem).

(3) Ustanovení odst. 1 a 2 platí obdobně pro pojištěnce, kteří získali příspěvkové doby podle starého pensijního zákona a teprve po dni účinnosti tohoto zákona opětně vstoupí do pojištění a pro pojištěnce, jimž budou dodatečně příspěvkové měsíce v třídách I. až XVI. započteny.

(4) Vedle výměru doručiti jest pojištěnci oznámení o výši invalidního (starobního) důchodu a drahotního přídavku k němu, na nějž by měl nárok v den před vstupem zákona v účinnost. Toto oznámení není součástí výměru.

Pojištěnci, kteří v posledním měsíci přede dnem, kdy tento zákon vstoupil v účinnost, pokračovali dobrovolně v pojištění v jedné ze tříd I. až XVI., mají právo pokračovati dobrovolně podle své volby dále v jedné ze tříd 1 až 11. Právo volby musí býti uplatněno nejdéle do tří měsíců ode dne vstupu zákona v účinnost, jinak zařadí nositel pojištění pojištěnce do třídy odpovídající dosavadní třídě. Třídě XVI. odpovídá třída 4.

Bylo-li jednotlivým zaměstnancům uděleno povolení podle § 64 odst. 4 starého pensijního zákona, může ministerstvo sociální péče k žádosti pojištěnce anebo zaměstnavatele toto povolení odvolati; vyhoví-li ministerstvo žádosti, určí současně den takové změny pojistné příslušnosti. Žádosti musí býti podány do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.

Ustanovení § 113, odst. 8 a 9 platí též pro přeplatky podle § 68 starého pensijního zákona s tím, že tříletá lhůta podle odst. 9 cit. paragrafu počíná dnem účinnosti zákona.

Pojištěncům, kteří po vstupu tohoto zákona v účinnost vystoupili ze zaměstnání pojištěním povinného podle tohoto zákona a stali se do 12ti měsíců po vystoupení samostatně výdělečně činnými, zůstávají zachovány nároky z pojištění i přes lhůtu stanovenou v § 57 až do doby, kdy vstoupí zákon o pojištění osob samostatně hospodařících v účinnost, nejdéle však do 60ti měsíců. Po uplynutí této lhůty platí obdobně ustanovení § 58.

Zaměstnavatelé i nositelé pojištění mají právo vydati i přijmouti premiové reservy (§ 68 starého zákona) také tenkráte, jde-li o přestupy uskutečněné před 1. červencem 1920; v tom případě jest použíti ustanovení § 68, odst. 4 starého zákona.

Zaměstnavatelé jsou povinni do měsíce ode dne vyhlášení tohoto zákona ohlásiti v předepsané formě příslušnému nositeli pojištění o všech svých pojištěním povinných zaměstnancích okolnosti pro provedení pojištění podle tohoto zákona rozhodné.

(1) Pro pojištěnky, které získaly aspoň šest příspěvkových měsíců před platností tohoto zákona, platí ustanovení § 35 s tou změnou, že doba 60ti příspěvkových měsíců stanovená v odst. 1 snižuje se na 30 příspěvkových měsíců. Výbavné jest vyměřiti částkou 3600 Kč zvětšenou o zvyšovací částky podle §§ 21 a 177 za příspěvkové měsíce získané do dne uzavření sňatku.

(2) Pojištěnkám, které vystoupily z pojištění v době od 1. července 1928 do 31. prosince 1928 a které získaly aspoň 30 příspěvkových měsíců, náleží nárok na výbavné podle odst. 1, jestliže se provdaly v posledních dvou letech před účinností tohoto zákona.

(1) Premií odváděných podle § 2, odst. 2, starého pensijního zákona pro podporu potřebných nezaměstnaných a premií v oddělení pro připojištění podle článku IV. starého pensijního zákona za zaměstnance vyňaté z pojistné povinnosti podle § 2, odst. 1, č. 1, a podléhající pojistné povinnosti podle tohoto zákona placených těmito zaměstnanci jest použíti ke zvýšení důchodů jejich a jich pozůstalých.

(2) Invalidní (starobní) důchod příslušející podle § 21 tohoto zákona zvyšuje se o jednu pětinu úhrnu premií odvedených.

(3) Pro nároky těchto pojištěnců na důchod invalidní a pro nároky jejich pozůstalých považuje se čekací doba za dokončenou.

(4) Důchodcům, kteří jako zaměstnanci vyňatí podle § 2, odst. 1, č. 1 starého pensijního zákona byli pojištěni podle čl. IV. uvedeného zákona a kteří požívali důchodu v posledním měsíci přede dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, zvyšují se dosavadní požitky o jednu čtvrtinu. Tohoto ustanovení jest použíti obdobně na zvýšení důchodů jich pozůstalých, o jichž nárocích platí jinak ustanovení tohoto zákona.

(5) Smlouvy uzavřené v oddělení pro připojištění podle článku IV. starého pensijního zákona se zaměstnanci vyňatými z pojistné povinnosti podle § 2, odst. 1, č. 1, se ruší dnem účinností tohoto zákona.

(6) K úhradě dávek podle odst. 1 až 4 jest převésti premiové reservy a úhradové kapitály za pojištění platná v den, kdy tento zákon vstupuje v účinnost, z oddělení pro připojištění podle článku IV. starého pensijního zákona na účet povinného pojištění. Na tento účet jest též převésti úhrn premií odvedených podle § 2, odst. 2, starého pensijního zákona fondu pro potřebné nezaměstnané, pokud jich nebylo již použito k pojištění.

(1) Důchody přiznané podle říšsko-německého zákona o pojištění zaměstnanců a převzaté k výplatě Zemskou úřadovnou Všeobecného pensijního ústavu v Opavě podle § 7, odst. 4, vlád. nař. ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n. resp. ze dne 15. ledna 1926, č. 13 Sb. z. a n., jako i drahotní přídavky k nim podle § 4 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 299 Sb. z. a n., bude vypláceti Všeobecný pensijní ústav oprávněným osobám v téže výši i nadále.

(2) Doba, kterou získali pojištěnci podle § 7, odst. 2 a 3, cit. vlád. nařízení do 1. ledna 1920 v Německu podle německých právních předpisů o pojištění zaměstnanců, započítává se v třídě IV. zákona o pensijním pojištění zaměstnanců ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907, a ve znění cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z., a přispívá pojištěncům resp. důchodcům podle § 7, odst. 2, cit. vlád. nařízení ke zvýšení invalidního (starobního) důchodu podle zásad stanovených v § 177 tohoto zákona.

(3) Výplata požitků podle odst. 1, jakož i započtení předchozí příspěvkové doby v Německu pojištěné podle odst. 2, děje se z prostředků Všeobecného pensijního ústavu. Dosavadní vyplácení důchodů na účet státu zastavuje se dnem účinnosti tohoto zákona.

(4) Ustanovení tohoto zákona nevztahují se na důchody a pojistné nároky podle § 8 vlád. nař. č. 321/1920 Sb. z. a n., resp. č. 13/1926 Sb. z. a n.

(5) Osoby, které byly podle § 8 vlád. nař. č. 321/1920 Sb. z. a n. resp. č. 13/1926 Sb. z. a n. u Zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu v Opavě pravoplatně pojištěny, aniž nastal u nich do 30. června 1926 pojistný případ, a které nevstoupily před účinností tohoto zákona do zaměstnání, zakládajícího pojistnou povinnost podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., mají nárok na výplatu úhrnných pensijních příspěvků, zaplacených za ně po dobu jejich pojištění u Zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu v Opavě. Touto výplatou, kterou provede Všeobecný pensijní ústav na účet státu, zanikají veškeré nároky těchto osob z jejich pojištění podle § 8 vlád. nař. č. 321/1920 Sb. z. a n. resp. č. 13/1926 Sb. z. a n.

(6) Výplatu důchodů podle § 8 cit. vlád. nařízení a příslušných drahotních přídavků, kterou prováděla dosud Zemská úřadovna Všeobecného pensijního ústavu v Opavě a v níž pokračuje po účinnosti tohoto zákona Všeobecný pensijní ústav, přejímá v dosavadní výši dnem 1. července 1929 ústřední sociální pojišťovna. Do té doby je Všeobecný pensijní ústav povinen předati Ústřední sociální pojišťovně veškerý spisový i účetní materiál, potřebný pro další nerušenou výplatu těchto důchodů. Úhradu vyplácených důchodů poskytne Ústřední sociální pojišťovně stát.

(1) Pokud nebude předepsáno pojistné podle tohoto zákona, jest odváděti na účet nového předpisu pojistné podle starého pensijního zákona. Pokud dodatečně předepsané pojistné převyšuje pojistné podle starého zákona, jest zaměstnavatel oprávněn sraziti si částku připadající z tohoto rozdílu na zaměstnance za dobu tří měsíců předcházejících měsíci, ve kterém byl dodatečný předpis pojistného zaměstnavateli doručen.

(2) Pokud nebudou vyměřeny dávky podle tohoto zákona, jest na účet těchto dávek vypláceti dávky již přiznané podle starého pensijního zákona.

(3) Pokud nebude vyhlášeno nové ocenění věcných požitků podle § 4, odst. 4, platí sazby stanovené naposled za platnosti starého pensijního zákona.

Nařízením může býti upraveno jinak pojištění cizozemců, přihlížejíc zejména k tomu, zdali jejich domácí státy nakládají se zdejšími příslušníky při provádění sociálního pojištění stejně jako s vlastními občany.

Mezinárodními smlouvami o úpravě vzájemných poměrů na poli sociálního pojištění mohou býti sjednány úchylky od ustanovení tohoto zákona, pokud jde o osoby podrobené povinnosti pojistné; zejména může býti v případě vzájemnosti:

1. vyloučena pojistná povinnost zaměstnanců v zdejších závodech, které jsou součástí podniků zahraničních a může býti rozšířena na zaměstnance v závodech zahraničních, které jsou součástí podniku zdejšího;

2. ustanovení § 42, č. 2 změněno nebo zrušeno;

3. stanovena povinnost vydati převodní částky v mezích §§ 113 až 115 tohoto zákona cizozemským nositelům pojištění nebo zaopatření a započísti v důsledku převedení úhradových částek od cizozemských nositelů pojištění nebo zaopatření neb jiné úpravy pojistné nároky získané v druhém státě.

První stanovy Všeobecného pensijního ústavu podle tohoto zákona vydá ministerstvo sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu. Do té doby platí dosavadní stanovy; pokud odporují tomuto zákonu, nastupují na jejich místo ustanovení tohoto zákona.

Pro dobu přechodnou, dokud neujmou se úřadu funkcionáři vyšlí z prvních řádných voleb, jmenuje vláda výbor a představenstvo Všeobecného pensijního ústavu, jakož i výbor a správní komise úřadoven. Pro zmíněnou dobu budou též jmenováni podle § 78 předseda a místopředsedové Všeobecného pensijního ústavu.

Pro dobu přechodnou, dokud neujmou se úřadu přísedící vyšlí z prvních řádných voleb, jmenuje ministr sociální péče v dohodě s ministrem spravedlnosti přísedící, pojišťovacího a vrchního pojišťovacího soudu, jakož i jejich náhradníky.

Kdyby v době až do prvních řádných voleb osoby původně, případně později jmenované odpadly nebo byly zbaveny své funkce, budou jmenovány nové orgány způsobem uvedeným v §§ 191 a 192.

(1) Úhradu drahotních přídavků vyplacených v posledním správním období před účinností tohoto zákona opatří si nositel pojištění rozvrhem podle § 7 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 299 Sb. z. a n. o drahotních přídavcích k důchodům podle zákona o pensijním pojištění ve znění vládního nařízení ze dne 20. prosince 1927, č. 186 Sb. z. a n. v poměru premií předepsaných v tomto správním období do dne účinnosti tohoto zákona.

(2) S premiemi předepsanými po dni účinnosti tohoto zákona za dobu před jeho účinností předepíše se zaměstnavateli přirážka podle sazby posledního rozvrhu. Z této přirážky hradí nositel pojištění drahotní přídavky, jež nutno vyplatiti po dni účinnosti tohoto zákona za dobu před tímto dnem. Nestačí-li tyto přirážky a není-li tu přebytku z rozvrhu posledního, hradí nositel pojištění potřebu ze svého. Případný zůstatek připadne volnému jmění nositele pojištění.

(3) Jinak zák. č. 229/1921 Sb. z. a n. a zákon ze dne 20. prosince 1922, č. 399 Sb. z. a n. a vládní nařízení na jejich základě vydaná pozbývají dnem účinnosti tohoto zákona platnosti.

Dnem účinností předpisů tohoto zákona pozbudou platnosti ustanovení dosavadních právních předpisů, upravujících stejné předměty jako tento zákon, pokud nejsou tímto zákonem výslovně dále zachovány v platnosti nebo se z něho jinak nepodává, zejména ustanovení:

1. zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907 o pensijním pojištění zřízenců ve službách soukromých a některých zřízenců ve službách veřejných, ve znění upraveném cís. nařízením ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z. a zákonem ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n.,

2. zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 484 Sb. z: a n. a vládního nařízení k němu ze dne 19. ledna 1923, č. 16 Sb. z. a n., jímž se upravuje pensijní pojištění zaměstnanců na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Tento zákon nabude účinnosti dnem 1. ledna 1929.

Ministru sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedl, dohodna se se zúčastněnými ministry.