Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Tvrzení interpelace spočívá patrně na mylné informaci. Státní správě železniční není známo, že by byly předloženy proti vydanému nařízení, které bylo ještě novým vysvětlením doplněno, náležitě odůvodněné námitky a rovněž tak ne, že by nebylo přesně provedeno a že by se, jak se v interpelaci praví, jednotlivé služebny zařídily podle svého. Ministerstvu železnic není též známo, že by v důsledku vytýkaného opatření vznikl nějaký chaos a dostavily se po stránce hospodářské škodlivé následky.

Ve všech těchto směrech nevyjadřuje se interpelace dosti konkretně.

Správným jest, že postupujícím sjednocením železničních tratí v síti státních drah byla usnadněna úprava dálkové dopravy a pozbyly záznamy o průběžných vozech sestavované dříve současně v několika uzlových stanicích svého významu. Tím spíše, poněvadž vhodně upravený vozový výkaz dálkových vlaků a zevrubná evidence vozová ve stanicích odesílacích a cílových poskytují přehledný obraz o oběhu průběžného vozu. Vzhledem k tomu bylo po dobré úvaze učiněno opatření, které jest příkazem hospodárnosti, zákonem od podniku československých státních drah požadované, a znamená i značné zjednodušení železniční administrativy.

Opatření to není svou povahou žádným zvláště obtížným problémem; státní správa železniční však neopomenula ani tu opatrnosti a podle přímého příkazu ministerstva železnic jest účin jeho bedlivě sledován jednotlivými ředitelstvími státních drah. Ředitelství předloží - opět podle přímého rozkazu ministerstva železnic - v předepsané lhůtě o nabytých zkušenostech příslušná hlášení.

Podle těchto zkušeností bude provedena úprava definitivní. Obav v interpelaci projevených státní správa železniční nesdílí.

V Praze dne 18. října 1928.

Policejní komisařství v Karlových Varech zabavilo v květnu 1928 u výkonu tiskové přehlídky neperiodický tiskopis "Das Ringen des Sudetendeutschtums um Heimat und Recht", vydaný nákladem německé strany národní v Karlových Varech, shledavši ve 4 místech tohoto tiskopisu, jež jsou v interpelaci uvedená, skutkovou podstatu § 14, č. 5 a § 14, č. 1 zákona na ochranu republiky.

Poněvadž opatření toto krajský jako tiskový soud v Chebu dle týchž zákonných ustanovení potvrdil; uznav tak oprávněnost zabavení, nemám důvodu činiti opatření v interpelaci žádaná.

V Praze dne 20. října 1928.

Nález nejvyššího správního soudu ze dne 27. března 1928, jehož se interpelace dovolává, týká se jazyka korespondence mezi obcemi Chebem a Plzní a článku 78 odst. 2 jaz. nařízení. O jazykové úpravě účtů za elektrický proud vydávaných obcemi s jednacím jazykem jiným nežli československým pro odběratele československého jazyka a článku 89 jaz. nařízení není dosud vůbec nálezu nejvyššího správního soudu. O stížnosti města Liberce ve věci té, která se nalézá u nejvyššího správního soudu, nebylo dosud ustanoveno ústní líčení.

Ježto je postaráno o to, aby sporná otázka byla zákonitou cestou rozhodnuta, nebylo by na místě zasahovati do ní nějakým pokynem.

V Praze dne 10. října 1928.

Případ v interpelaci uvedený byl též předmětem interpelace pánů poslanců Kleina, dra Czecha, Svobody, Tauba a soudruhů o zákazu demonstrací soukromých zaměstnanců (č. t. 1628). Poukazuji proto na odpověď, kterou jsem na tuto interpelaci podal dne 4. září 1928 a která otištěna byla pod čís. 1778.

V Praze dne 10. října 1928.

Místní odbor Národní Jednoty v Lipníku n./B. vydal skutečně provolání ve znění, jak jest v interpelaci uvedeno, ve formě letáku. Leták však nebyl okresní politické správě v Hranicích, jako úřadu přehlídku tiskovou vykonávajícímu podle § 17 tisk. zák. předložen a nebylo také žádáno u téhož úřadu o povolení rozšiřování letáku podle § 23 tisk. zák. Proto okresní správa politická v Hranicích dověděla se o vydání zmíněného letáku teprve na podkladě ústní a písemné stížnosti zástupců německé menšiny v Lipníku n./B. a členů obecního zastupitelstva tamže.

K zakročení okresní politické správy v Hranicích vyšetřila četnická stanice v Lipníku potřebné o vydání letáku a učinila proti vydavatelům, rozšiřovatelům i tiskaři zmíněného letáku trestní oznámení u státního zastupitelstva v Novém Jičíně, které pak zahájilo ihned subjektivní stíhání vydavatelů a rozšiřovatelů pro přečin § 14/2 zákona na ochranu republiky, jakož i tiskaře pro přečin § 42, III. odst. téhož zákona.

Na podkladě návrhu státního zastupitelstva zahájil krajský soud v Novém Jičíně trestní řízení, jež dosud není skončeno.

Leták nebyl zabaven dodatečně státním zastupitelstvím z toho důvodu, ježto po jeho rozšíření v Lipníku nemělo by zabavení praktického významu. Za to učiněn byl návrh, aby soud letáky jsoucí na skladě zabavil jako věci doličné.

Poněvadž na rozšiřovaných letácích bylo otištěno razítko obecního úřadu v Lipníku n./B. za účelem vybrání obecní dávky, upozornila okresní správa politická v Hranicích městskou radu v Lipníku na příslušná ustanovení tiskového zákona.

Vytýká-li se v interpelaci náměstku státního zastupitelstva dr. Kučerkovi, že odmítl stíhati rozšiřovatele letáku, když mu leták s příslušnou žádostí byl předložen zástupcem německé menšiny dne 23. května 1928, šlo podle vykonaného šetření o nedorozumění. Dr. Kučerka odmítl pouze zabavení letáku, ježto nemělo by v době rozšíření jeho praktického významu. Naproti tomu žádal od zástupců menšiny, aby leták byl ponechán za účelem zahájení subjektivního stíhání u státního zastupitelstva, což však mu bylo odepřeno z důvodu, že prý zástupci německé menšiny letáku i jinak potřebují. Nemoha dosíci vydání letáku, žádal dr. Kučerka, aby byl státnímu zastupitelství zaslán dodatečně pro případ, že by nebyl předložen k tiskové přehlídce okresní politické správě v Hranicích, což se pak skutečně stalo.

Za daného stavu věci nelze tvrditi, že by okresní politická správa v Hranicích neb i státní zastupitelství v Novém Jičíně postupovalo ve věci zmíněného letáku liknavě, tím méně, že by odmítlo stíhati odpovědné osoby za obsah letáku.

V Praze dne 10. září 1928.

V novém tarifu cestujících, který je vydán s platností od 1. října 1928, přihlíželo již ministerstvo železnic k různým přáním a požadavkům jak organisací obchodních cestujících, tak i obchodních komor. Poskytlo pak jednak tarifně, jednak cestou mimotarifní též mnohé výhody a úlevy nejen rázu administrativního, nýbrž i hlavně rázu finančního. Jsou to hlavně:

1. Zjednodušení manipulace při koupi zlevněného poloročního lístku pro druhé pololetí;

2. přepisování ročních a poloročních lístků podle tarifních ustanovení;

3. větší možnost zakupování dosavadních přirážkových tratí;

4. započtení tratí košicko-bohumínské dráhy jako ředitelského obvodu do nejmenšího poplatku;

5. snížení ceny poloročních lístků, platných pro jeden ředitelský obvod z 55% na 50% a u obchodních cestujících ze 40% na 35% z ceny lístků ročních při zakupování lístků pro druhé pololetí a

6. snížení ceny obvodů při koupi čtvrtého a pátého obvodu ředitelského o 25% a při koupi dalších ředitelství o 50% z nejdražších obvodů při koupi poloročních lístků pro obchodní cestující.

Těmito výhodami poskytovanými držitelům ročních a zvláště poloročních lístků pro obchodní cestující došla státní správa železniční k mezím svých možností.

V Praze dne 9. října 1928.

Článkem 11 zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy má býti odstraněna dosavadní roztříštěnost věnování pokut ukládaných politickými úřady a v duchu vedoucích zásad tohoto zákona zavedeno také v tomto směru potřebné zjednodušení a sjednocení. Z dotčeného ustanovení však nevyplývá, že by se účelům, na které bylo pamatováno dosavadním věnováním zmíněných pokut určitým fondům, příp. s určitým příkazem jich použití, nedostávalo náhrady; podle odůvodnění vládního návrhu tohoto zákona (č. t. 831, str. 30) bude k těmto účelům přihlíženo při použití částek odvedených do státní pokladny podle čl. 11 citovaného zákona.

Tímto způsobem dostane se také živnostenskému pokračovacímu školství přiměřeného podílu na pokutách odvedených do státní pokladny, takže není důvodu k novelisaci dotčeného ustanovení.

V Praze dne 10. října 1928.

Při šetření provedeném z podnětu interpelace bylo zjištěno, že ředitelstvím jednotlivých středních škol s německým jazykem vyučovacím byly od výboru věcné loterie výstavy soudobé kultury v Brně nabídnuty losy, které pak byly třídními profesory, školníky nebo žáky jednotlivým žákům nabízeny, při čemž 25% z prodejní ceny prodaných losů bylo odvedeno do cestovních fondů pro chudé žáky jednotlivých ústavů; neprodané losy byly vráceny. Tekst losů jest na líci český, na rubu pak jest tekst český, slovenský a německý, ve stejném rozsahu, t. j. vždy třetina plochy.

V žádném případě nebylo zjištěno, že by na žáky byl konán jakýkoliv nátlak, aby si losy zakoupili.

Podle platných předpisů nejsou správy středních škol povinny jakékoliv takovéto zásilky přijímati.

V Praze dne 3. října 1928.

Zkušenosť ukázala, že doterajšie zdravotné opatrenia boly neúčinné pri osýpkach.

Príčinou tohoto neúspechu je veľká nákazlivosť osýpok a všeobecná vnímavosť pre túto chorobu.

Nákazlivosť začína už v niekoľko dní pred vyrážkou, keď napadený nemá ešte hrube pocitu choroby a zpravidla vykonáva pri tom svoje povolanie. Zistí-li sa tedy v triede prvý prípad osýpok, ktorý sa poznáva teprve podľa vyrážky, je už časť triedy, pokiaľ osýpky neprestála, nakazená niekoľko dní. Preto je zatvorenie triedy zo zdravotných dôvodov pri osýpkach obyčajne oneskorené a vtedy neúčinné; najvýše sa tým rozvíjajúca sa epidémia predlží o niekoľko dní.

Osýpkam sa takmer nikto neubráni. Sú len zdánlive chorobou detskou; dospelí neochoria nimi preto, poneváč ich už v detskom veku prestáli.

Za týchto pomerov postupujú osýpkové epidémie nezadržitelne od obce k obci vždy po niekoľko ročných obdobiach kľudu.

Evolučné zákonodarstvo nie len hodnotí v normovaných opatreniach proti infekčným chorobám nové poznatky lekárskej vedy, ale i prizerá k tomu, aby výsledok prevedených opatrení bol úmerný s nákladom. Poneváč dlhoročná zkušenosť preukázala pri osýpkach nepomer medzi nákladom na zdravotné opatrenia a ich výsledkom, vyradila moderná legislatíva osýpky z infekčných chorôb, ktoré podliehajú všeobecnej oznamovacej povinnosti a tým i zdravotným opatreniam.

V Čechách, na Morave a vo Sliezsku stanovená v r. 1914 oznamovacia povinnosť pri osýpkach len pre niektoré liečebné a kúpelne miesta, letoviska a zimné stanice, ako i pre niektoré ústavy a internáty; avšak i tu zostaly zdravotné opatrenia proti tejto chorobe bez účinku, jak ukázala 14ročná zkušenosť.

Na Slovensku nastupujú pri osýpkach, ktoré treba podľa min. nar. z r. 1894 oznamovať, všeobecné ustanovenia §u 81. zák. čl. XIV z r. 1876 potiaľ, pokiaľ by sa nimi dala potlačiť rešp. zamedziť epidémia alebo pokiaľ by lekárska pomoc nedostačovala. O nákazlivých chorobách vo školách platí tiež ustanovenie §§ 28 a násled. cit. zákona. Zvláštnych predpisov o opatreniach proti osýpkam niet. Ponecháva sa tedy okresným úradom, aby šetriac platných predpisov zakročovaly pri osýpkach podľa svojho uváženia a to i pri event. zavíraní škôl, lebo § 33. cit. zákona vyslovuje iba možnosť tohoto opatrenia, nenariaďuje ho však bezpodmienečne.

Pri uvedenom všeobecnom lekárskom názore o nákazlivosti osýpok a za tohoto právneho stavu neľzä pokladať po prevedenom vyšetrení za potrebné, zaviesť z moci dohliadacej jednanie proti úradným orgánom okresného úradu v Lipt. Sv. Mikuláši pre zanedbanie a porušenie ich povinností pri osýpkovej epidémii v Lipt. Sv. Jane. Nebolo možno dojsť k presvedčeniu, že by zatvorenie školy v Lipt. Sv. Jane v dobe rozvíjajúcej sa epidémie osýpok bolo bývalo potlačilo epidémiu ani že by sa bol stal obetou nedbalosti okresného úradu žiak Miloš Juráš. Tento nezomrel osýpkami, ale tuberkulóznym zápalom modzkových blán, jak bolo zistené odborným ústavným vyšetrením. Osýpková epidémia v Lipt. Sv. Jane bola veľmi mierneho priebehu bez jediného prípadu úmrtia.

V Prahe, dňa 17. októbra 1928.

Oběžník zemského správního výboru v Praze ze dne 20. ledna 1928, č. 8621/III/28 na okresní správní komise neurčuje způsob likvidace zastupitelských okresů, nýbrž žádá pouze sdělení návrhů v příčině převzetí agendy, jmění, zařízení, spisů atd. těchto korporací za účelem vhodného dalšího opatření. Nelze tudíž v tomto oběžníku shledávati podnětu k tomu, aby již přede dnem účinnosti citovaného zákona, kdy má dojíti k zmíněnému převzetí agendy, jmění, spisů atd. podle § 9 cit. zák., byly spisy a pod. okresních správních komisí přenášeny do sídel okresních politických správ za tím účelem, aby v tomto místě byla provedena likvidace dotčených okresních správních komisí.

Poněvadž zmíněný oběžník zemského správního výboru v Praze v tomto směru nezavdává příčiny k pochybnostem a jinaké opatření, kterým by byl určen takovýto způsob likvidace okresních správních komisí, interpelací vytýkaný, se nestalo, není příčiny k nějakému opatření z podnětu této interpelace.

V Praze dne 10. října 1928.

In Ausübung der Pressaufsicht hat das Polizeikommissariat in Aussig die Nr. 85 der Zeitschrift "Der Tag" vom 1. Mai 1928 mit Beschlag belegt, da es in zwei Stellen des in dieser Nummer veröffentlichten Artikels "Gedanke und Tat", von denen eine Stelle in der Interpellation angeführt ist, den Tatbestand des i§ 14; Z. 1, des Gesetzes zum Schutze der Republik erblickt hatte.

Diese Verfügung wurde vom Kreis- als Pressegericht in Leitmeritz auf Grund der angeführten Gesetzesbestimmung bestätigt.

Daraus ist also zu ersehen, dass ein unabhängiges Gericht die Motiviertheit der Beschlagnahme anerkannt hat und dass es sich nicht um eine Ueberschreitung der Berechtigung eines Amtsorganes handelt, wie die Herren Interpellanten vermuten. Wenn die Herren Interpellanten die Unmotiviertheit der Beschlagnahme aus der Tatsache ableiten, dass der beschlagnahmte Artikel als anstandslos in einer anderen Zeitschrift durchgelassen worden ist, muss hiezu bemerkt werden, dass die Lösung der Frage, ob es das öffentliche Interesse notwendig erheische, dass die Weiter verbreitung der beanstandeten Stelle der Druckschrift durch Beschlagnahme hintangehalten werde, nach den Umständen des konkreten Falles und vom Gesichtspunkte der lokalen Verhältnisse beurteilt werden muss.

Im Hinblicke darauf habe ich keinen Grund, in dieser Richtung irgendeine Verfügung zu treffen.

Die Frage, ob die Veröffentlichung der am 21. Oktober 1918 durch den Abgeordneten Knirsch abgegebenen staatsrechtlichen Erklärung als anstössig anzusehen ist, kann im Rahmen dieser Antwort nicht gelöst werden, da der Wertung des öffentlichen Interesses der Beurteilung der die Pressaufsicht in den konkreten Fällen ausübenden Behörden nicht, vorgegriffen werden kann.

Die Beantwortung der an den Herrn Justizminister gerichteten Interpellation habe ich aus dem Grunde übernommen, weil die Pressaufsicht der in Betracht kommenden Zeitschrift das Polizeikommissariat in Aussig, also eine dem Ministerium des Innern unterstellte Behörde ausübt und im gegebenen Falle die Beschlagnahme angeordnet hat.

Prag, am 25. September 1928.

Der Warteraum wurde wegen der geringen Frequenz geschlossen, bei der durchschnittlich blass ein Reisender auf einen Zug entfiel, so dass bei weitem nicht einmal die mit dem Anhalten der Züge verbundenen Regieauslagen, geschweige denn die mit der Ausgabe der Fahrkarten, der Beheizung, Beleuchtung, Reinigung und Instandhaltung des Warteraumes verbundenen Auslagen gedeckt wurden. Diese geringe Frequenz hat bisher keine Aenderung erfahren, welche die ziemlich bedeutenden Auslagen rechtfertigen würde, welche für weit wichtigere Aufgaben dringend notwendig sind.

Dem Verlangen, dass die Bewilligung zur Erbauung eines hölzernen offenen Unterstandes zum Schutze des einsteigenden Publikums auf eigene Kosten erteilt werde, stellt sich die Staatseisenbahnverwaltung nicht ablehnend entgegen; jedoch hat trotz Aufforderung der Direktion der Staatsbahnen der Gesuchsteller die Pläne bisher nicht zur Ueberprüfung und Genehmigung vorgelegt.

Prag, am 14. September 1928.