Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Po ukončení prací československo-německé rozhraničovací komise, zřízené na základě článku 83 odstavce 2 Versailleské smlouvy mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a Německem

ve snaze, upraviti otázky, související s novým vedením hranice, dohodly se podle ustanovení článku VII závěrečného protokolu rozhraničovací komise ze dne 28. března 1924, připojeného v opisu k této smlouvě, uzavříti až do sjednání zamýšlené všeobecné úmluvy pro celou československo-německou hranici prozatímní smlouvu o úpravě pohraničních poměrů na hranici, popsané v článku 83 Versailleské smlouvy ze dne 28. června 1919.

Proto plnomocníci obou stran, totiž

předloživše své plné moci, které byly shledány v dobré a náležité formě, sjednotili se na těchto ustanoveních:

Státní hranice mezi Československou republikou a německou říší, popsaná v článku 83 Versailleské smlouvy ze dne 28. června 1919, byla rozhraničovací komisí v letech 1920 a 1923 na místě určena, vymezníkována a zaměřena. Výsledky určení a zaměření obsaženy a jsou ve třech souhlasných dokumentárních dílech, jež byly doručeny po jednom vyhotovení konferenci velvyslanců a vládám obou stran.

(1) Pokud tato dokumentární díla (článek 1) neurčují průběhu hraniční čáry ve všech podrobnostech, budou směrodatnými výsledky měření, které bude ještě vyznačiti ve zvláštních polních náčrtcích, přezkoumati a uznati.

(2) Tyto polní náčrtky budou uloženy se strany československé v archivu ministerstva veřejných prací v Praze, se strany německé u oddělení pro státní hranici říšského ministerstva vnitra.

(1) Nesouhlasí-li mezi sebou popisy hranice, mapy dokumentárních děl a polní náčrtky, jsou rozhodujícími polní náčrtky.

(2) Nesouhlasí-li polní náčrtky s mírami vyšetřenými na místě, aniž hraniční znaky byly snad se svého místa posunuty, jsou směrodatnými výsledky místního šetření.

Hraniční čára na povrchu zemském ohraničuje též výsostní oblast pod zemí i nad zemí.

(1) Oba státy budou pečovati o to, aby veřejné silnice a cesty, otevřené té které doby jako přechody s celní a pasovou kontrolou (celní cesty), nebo jako přechody pro malý pohraniční styk byly těmi, kdož jsou k tomu podle zákona nebo jinak povinni, i s objekty k nim patřícími udržovány tak, jak to odpovídá potřebám dopravy.

(2) Dohodě příslušných úřadů obou stran zůstává vyhrazeno, jak budou jednotně udržovány objekty (mosty, propustky atd.), jež příslušejí k silnicím a cestám, uvedeným v odstavci 1 a jsou hranicí proťaty, jakož i o tom, jak budou přiměřeně rozděleny výlohy tím vzniklé.

(1) Veřejné silnice a cesty, jichž střední čára tvoří státní hranici (hraniční silnice, hraniční cesty), budou i s objekty k nim patřícími společně udržovány těmi, kdož jsou k tomu podle zákona nebo jinak povinni. Příslušné úřady obou stran dohodnou se ještě o tom, jak se bude udržování jednotně prováděti a náklad přiměřeně rozvrhovati, jakož i o tom, jak se upraví doprava.

(2) Silnice a cesty, v odstavci 1 označené, jež nebude již třeba udržovati pro žádnou z obou stran, zruší se ve vzájemné dohodě; hraniční označení bude náležitě pozměněno.

(1) K používání hraničních silnic a hraničních cest v jejich celé šíři není třeba průkazů, jichž jest jinak potřebí k překročení hranice.

(2) Při používání hraničních silic a hraničních cest v jejich celé šíři smějí úředníci a zaměstnanci, kteří podle svého řádného služebního určení obstarávají veřejnou službu bezpečnostní, strážní službu na hranici, službu celní, poštovní nebo telegrafní, nositi služební oděv, případně i s poboční zbraní, při výkonu své služby pak případně též střelné zbraně. Nesmějí však při tom bez zvláštní dohody mezi smluvními stranami prováděti mimo území svého státu úřední výkony.

Oddíly branné moci nebo vojensky ozbrojené osoby obou států, které podle svého řádného služebního určení nemají obstarávati na hranici veřejnou službu bezpečnostní, pohraniční službu strážní nebo službu celní, nesmějí používati hraničních silnic ani hraničních cest.

Zboží, které jest dopravováno po hraničních silnicích nebo hraničních cestách mezi různými místy téhož státu, jest při použití dílu silnice nebo cesty, ležícího mimo tento stát, posuzovati tak, jako kdyby bylo zůstalo uvnitř tohoto státu.

Nové silnice a cesty přes hranici, jakož i nové mosty přes hraniční toky směji býti zřizovány jen tehdy, souhlasí-li s tím úřady určené vládami obou států.

Úřady obou států, pověřené udržováním a zřizováním silnic, cest a mostů na hranici, mohou v těchto věcech spolu jednati bezprostředně.

(1) Podle článku VI závěrečného protokolu československo-německé rozhraničovací komise ze dne 28. března 1924 tvoří při vodních tocích, které vyznačují hranici (hraniční toky), střední čára vodního toku státní hranici.

(2) Státní hranice, určená v odstavci 1, sleduje povlovné, přirozené změny vodního toku. Při jinakých změnách zůstává až na další státní hranice tam, kde byla střední čára vodního toku před jeho změnou.

Vlastnictví na hraničních tocích, jakož i jinaká práva a povinnosti na nich řídí se, pokud není v této smlouvě něco jiného ustanoveno, podle zákonů toho státu, v jehož výsostní oblasti leží dotčený díl vodního toku.

Dosavadní vodní práva na hraničních tocích a na tocích hranicí přeťatých - na těchto, pokud vodní práva jsou hranicí dotčena - jakož i vodní práva na hranici vůbec uznávají se oběma státy nadále za pravoplatná. Totéž platí o obecném užívání hraničních toků.

Vodní práva, zapsaná již ve vodní knize nebo v pozemkové knize v době, kdy úmluva tato nabyla platnosti (článek 14), buďtež do 6 měsíců od nabytí platnosti této smlouvy, zápisy později provedené do 3 měsíců po zápise příslušnými úřady jednoho státu sděleny příslušným úřadům státu druhého.

Dosavadní soukromoprávní ujednání o užívání vody mezi vlastníky vodních děl a jinými nájemníky zůstávají nadále v platnosti i tenkráte, jestliže změnou hranice byla některá ze zúčastněných osob podrobena územní svrchovanosti druhého státu.

Povinnosti k udržování, služebnosti a jiné závazky, které souvisejí s vodními právy druhu v článku 14 vyznačeného, zůstávají i nadále v platnosti bez ohledu na to, nalézá-li se dílo, na něž se vodní právo nebo povinnost vztahuje, na území jednoho nebo druhého státu aneb jsou-li osoby zavázané neb oprávněné, podrobeny územní svrchovanosti jednoho nebo druhého státu.

Osobám, pověřeným vyměřování, prováděním, udržováním nebo obsluhou vodních staveb na hranici (stavby umělé regulační, meliorační atd.), držitelům děl na tocích zmíněných ve článku 14 a osobám jednajícím z jejích rozkazu, jakož i osobám zavázaným podle článku 17 a těm, již jednají z jejich rozkazu, jest po bližším dorozumění se příslušných úřadů obou stran poskytovati všecky přípustné úlevy při překročování hranice ku provedení prací, k výkonu jejich práv nebo ke splnění jejich povinností.

Oba státy budou každý na svém území pečovati o to, aby díla na vodních tocích uvedených v článku 14 byla řádně udržována a provozována, jakož i a byl nebyla rušena ve svém provozu.

(1) Majitelé dolních pozemků na území jednoho státu jsou povinni přijímati povrchové vody tekoucí přirozeně mimo vodní tok z území druhého státu, jakož i v dosavadním objemu vodu drenážní.

(2) Vodu, která se přivede budoucími melioracemi, musí majitelé dolních pozemků přijmouti podle společné úpravy, provedené úřady obou smluvních stran, případně za náhradu.

Mohla-li by nějakým dílem býti způsobena značnější nebo trvalá změna odtokových poměrů na hraničním toku nebo na vodě hranicí přeťaté, bude každý z obou států bráti zřetel na oprávněné nároky zájemníků druhého státu.

(1) Oba státy budou usnadňovati takové stavby, jichž účelem jest zajistiti hraniční toky a jich zaplavované území proti škodám působeným velkými vodami, opatřiti dostatečný odpad, odvodniti a zavodniti pozemky a konečně využíti vodní síly hraničních toků. Při úpravách jest hlavně dbáti toho, aby nenastalo přesušení pozemků ležících na jedné neb na druhé straně a aby bylo umožněno jich odvodňování.

(2) Při rozhodování o povolení nových vodních práv jest dbáti toho, aby nebylo zadáváno i to množství vody, jehož jest třeba pro zavodňování přilehlých pozemků.

(1) Ve vodních věcech rozhoduje zásadně každý ze smluvních států pro svou výsostní oblast.

(2) Vztahují-li se správní opatření na hraniční toky a na taková práva na tocích hranicí přeťatých, která jsou hranicí dotčena, jakož i na vodní práva na hranici vůbec, jest je zásadně činiti pouze v dohodě příslušných úřadů obou států. Při nebezpečí v prodlení může na hraničních tocích býti započato s jednostrannými opatřeními k ochraně břehů ještě před dosažením dohody; o tom budiž však zároveň zpraven příslušný úřad druhého státu k vůli dodatečnému docílení dohody.

(3) Při nových vodních dílech na tocích hraničních, jež mají býti zřízena pouze na území jednoho ze smluvních států, jest pro schválení nového díla a udělení nového vodního práva třeba souhlasu příslušného úřadu státu druhého.

(4) Při nových vodních dílech na hraničních tocích a jiných hranicí přeťatých vodách, jež mají býti zřízena na území obou smluvních států, neb při vodních dílech na území jednoho státu, jež způsobují vzdutí na území státu druhého, rozhodne každý z příslušných úřadů o té části vodního díla neb o vzdutí, jež leží na území jeho státu. Při tom budiž podle možnosti hleděno k tomu, aby řízení byla provedena současně aneb aspoň souvisle, a oba úřady nechť se dohodnou, aby bylo zabráněno rozporům v obsahu obou povolovacích nálezů.

(5) Při nových vodních dílech, jež mají býti zřízena na území jednoho z obou států, jimiž by však mohla býti nepříznivě dotčena práva nebo zájmy na území státu druhého, vejde vodopolicejní úřad prvního státu ve styk s vodopolicejním úřadem státu druhého za tím účelem, aby bylo docíleno vyrovnání práv a zájmů obou stran.

(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 platí pro veškeré záležitosti nerozhodnuté v době, kdy tato smlouva nabude platnosti.

Veškerá vodní práva, jež budou spočívati na dohodě příslušných úřadů obou států anebo na rozhodnutí rozhodčího soudu, uvedeného v článku 35, zapíší se do vodních knih obou států.

Úřady obou států, které budou působiti při provádění oddílu III této smlouvy, mohou spolu bezprostředně jednati.

Oba státy zavazují se, chrániti hraniční znaky, měřické značky a jiná zařízení k označení státní hranice před odstraněním, poškozením nebo zneužíváním a pečovati o to, aby povaha, tvar, poloha a směr břehů a koryt hraničních toků byly pokud možno zachovány beze změny.

(1) Oba státy zavazují se, všude tam, kde hranice probíhá lesy nebo křovinami, udržovati po obou stranách hraniční čáry trvale vymýcený pruh území po jednom metru na každé straně hraniční čáry, a zabrániti, aby v tomto pruhu území nevznikla zařízení, která by byla na újmu zřetelnosti hranice, nebo jimiž by byla ztížena obchůzka hranice.

(2) Dosavadní zařízení jest třeba upraviti teprve při jejich obnově tak, jak jest stanoveno v odstavci 1.

Mezníky k označení soukromého vlastnictví smějí býti na státní hranici osazovány toliko tenkráte, souhlasí-li s tím úřady obou stran, označené v článku 30, odstavec 2.

Zjišťováním hraničních závad pověří se s československé strany finanční stráž, se strany německé pak říšští, státní a obecní zaměstnanci, konající službu na státní hranici. Tito budou povinni hlásiti úřadům (článek 30 odstavec 1) poškození nebo ohrožení hraničních znaků, zatemnění hraniční čáry nebo jednání odporující povinnosti udržovati hranici volnou.

(1) Odstraňováním hraničních závad budou pověřeny s československé strany politické úřady první instance, se strany německé pruské úřady zemských radů, a to každý pro svůj úřední obvod.

(2) Pokud lze odstraniti hraniční závady toliko za pomoci hraniční dokumentace nebo pokud jich odstranění přivodí potřebu změniti údaje v měřickém díle, provedou tyto práce se strany československé úředníci pověření tím ministerstvem veřejných prací, s německé strany úředníci příslušných měřických úřadů.

(3) Nemůže-li ze zvláštních důvodů hraniční znak zůstati na svém dosavadním místě, nebo nemůže-li býti tam opět osazen, jest nové místo pro něj zvoliti podle místních poměrů. Toto nové místo jest číselně určiti navázáním na polygonální pořady a měřičskou síť, jichž bylo použito při stanovení hranice.

(4) Úřady obou států (odstavce 1, 2) mohou, pokud jde o odstraňování hraničních závad, spolu bezprostředně jednati.

(1) Každý stát udržuje svým nákladem hraniční znaky osazené zcela na jeho území.

(2) Z hraničních znaků, osazených přímo v hraniční čáře, udržují se na československé útraty znaky od kamene č. 1 až ke kameni č. 72 a od kamene č. 120 excl. až k č. 146, na německé útraty znaky od kamene č. 72 excl. až k č. 120 a od kamene čís. 146 exclusive až k čís. 171. Bude-li k tomu zapotřebí součinnosti měřických úředníků obou stran podle článku 30, odstavec 2., jest na místě sepsati dvojmo zápis v jazycích obou států a předložiti příslušným úřadům; k němu připojiti jest polní zápisníky, náčrtky atd., jež byly při tom zhotoveny a uznány.

(3) Každý stát hradí osobní náklady, které vzniknou spolupůsobením jeho měřických úředníků.

(1) Úřední osoby, pověřené udržováním hranice, a dělnici je doprovázející smějí při své činnosti po hranici volně procházeti a ji překročovati a bráti s sebou beze cla a dávek pro vlastní potřebu přiměřené množství potravin a nápojů a jiných okolnostem přiměřených cestovních svršků, jakož i upotřebené nářadí a přístroje, jichž potřebují při svých pracích, aniž by byly proto povinny dostaviti se s nimi k celnímu úřadu. Při tom se předpokládá, že nářadí a přístroje, jakož i nespotřebované předměty cestovní výstroje budou při návratu vzaty s sebou zase zpět. Obě celní správy mají na vůli, prováděti celní kontrolu na místě samém. Úřední osoby, pověřené udržováním hranice, musí býti opatřeny průkazy a jimi se na požádání pohraničních úředních orgánů prokázati. Průkazy tyto budou vydávány úřady domovského státu úředníka, označenými ve článku 30, odstavec 1. Při tom jest použíti tiskopisů vydaných v jazycích obou států podle přiloženého vzoru. Určení formátu a barvy vyhrazuje se dohodě. Budou-li zaměstnáni dělníci, má ten, kdo práce řídí, míti při sobě seznam dělníků podle jmen. Dělníci musí nositi na levé paži bílé, postupně očíslované, úředně orazítkované pásky. Kdož práce řídí, jsou povinni pečovati o to, aby osoby jim podřízené přesně dodržovaly ustanovení jich se týkající. Jedná-li někdo proti těmto předpisům, nesmí býti nadále při udržovacích pracích zaměstnáván.

(2) O každé udržovací práci na hranici zpraví úřady obou států, v článku 30 označené, navzájem sebe a příslušné úřady celní správy druhého státu, a to pokud možno 6 dní předem.

(1) Každých deset let, nejprve v roce 1937, provedena bude po dohodě mezi úřady označenými v článku 30, odstavec 2., zmocněnci těchto úřadů společná přehlídka hranice. Každá strana může přizvati zástupce ostatních úřadů, jakož i zúčastněné soukromníky. Přehlídku řídí zmocněnec úřadu toho státu, jemuž podle článku 31, odstavec 2., náleží udržovati příslušný hraniční úsek.

(2) Přehlídku hranice konati jest na podkladě dokumentů; zjištěné malé hraniční závady jest odstraniti nebo zaříditi potřebné práce.

(3) O výsledku přehlídky sepíše se na místě dvojmo zápis v jazycích obou států a doručí příslušným úřadům.

(4) Každý stát hradí osobní výlohy osob jím podle odstavce 1. přizvaných, pokud pak jde o věcné výlohy, platí ustanovení článku 31, odstavec 1., 2.

Smluvní státy sdělí si navzájem úřady příslušné podle této smlouvy.

(1) Povstal-li by spor o výklad nebo požití této smlouvy, jest takový spor na požádání jednoho z obou států předložiti k rozhodnutí rozhodčímu soudu. Toto platí též pro předběžnou otázku, týká-li se spor výkladu nebo použití smlouvy. Rozhodnutí rozhodčího soudu bude míti závaznou moc. Rozhodčí soud bude ustaven pro každý spor tím způsobem, že každý stát bude jmenovati jednoho ze svých příslušníků rozhodčím soudcem a že obě strany zvolí za předsedu příslušníka některého státu třetího. Nedohodnou-li se smluvní státy na volbě předsedy do 1 měsíce od doby, kdy byl vznesen požadavek, aby rozhodl rozhodčí soud, požádají společně presidenta správní rady Stálého rozhodčího dvoru v Haagu o jmenování předsedy. Oba smluvní státy vyhrazují si dohodnouti se předem pro určitou dobu na osobě předsedy. Náklad vzniklý spolupůsobením předsedy hradí každá strana z polovice.

(2) Rozhodčí soud jest povolán za náležitého uvážení zájmů zúčastněných, závazně rozhodnouti též v případech vyjmenovaných ve článcích 5, 6 a v článku 23, odstavec 2. - 4., jestliže příslušné úřady obou smluvních států se nedohodnou.

Nehledíc ku článku 9 a ku článku 32, odstavec 1., nejsou touto smlouvou dotčeny celní předpisy obou států ani ustanovení jiných smluv mezi nimi.

(1) Tato smlouva bude ratifikována a ratifikační listiny budou pokud možno nejdříve vyměněny v Praze.

(2) Smlouva nabývá platnosti čtyři týdny po výměně ratifikačních listin a zůstává v platnosti, pokud nebude dohodou obou stran změněna neb zrušena.

Čemuž na vědomí zmocněnci tuto smlouvu podepsali a opatřili svými pečetěmi.

Dáno v Berlíně, dne 3. února 1927 ve dvojím vyhotovení, v československém a německém jazyce, při čemž obě znění mají stejnou platnost.