Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

K cíli srovnání výsledku činnosti Dolnorakouské zemské krupobitní pojišťovny ve Vídni s výsledky činnosti soukromých pojišťoven na území našeho státu v letech 1903-1904 slouží tabela na str. 44.

Z tohoto příkladu jest zřejmým, že krupobitní pojišťovna, zřízená na veřejném podkladě může docíliti postavením jí na základ veřejnohospodářský, odpadnutím výdělečnosti a úsporností ve správě podstatného snížení premie.

Zajímavým domácím dokladem levného krupobitního pojištění jest dnes naše největší krupobitní pojišťovna vzájemně pojišťovacího spolku statkářů a nájemců proti krupobití v Praze, založená v roce 1913 (viz tab. VII.). Tato pojišťovna, která jediná ze všech našich pojišťoven provádí samostatnou politiku pojišťovací a sazbovou a která provozuje skutečně vzájemnost, dosáhla již pozoruhodných výsledků, ovšem, že příznivý výsledek jest z části odůvodněn zvláště výhodnou povahou jejích risik (velké objekty, v roce 1926 připadá na jednoho pojištěnce průměrně 324.794 Kč pojištěné hodnoty).

Pozoruhodným jest, že tato pojišťovna vykazuje neobyčejně nízkou cifru vyplacených odškodnění (dle průměru 14 letého, 1913-1926) 1% pojištěné hodnoty oproti celkovému průměru ostatních našich soukromých pojišťoven v témže období per 1.97% pojištěné hodnoty. To znamená, že škody pojišťovny této obnášely jen 6.51% škod ostatních soukromých pojišťoven v tomto odvětví. V roce 1926 obnáší cifra škod pojišťovny statkářů a nájemců 1.02% oproti průměru ostatních soukromých pojišťoven 1.90% a oproti průměru z Čech 2.53%, na jejíž oblast se vztahuje téměř 5/s celé agendy pojišťovny statkářů. Tato nízká cifra odškodnění se odůvodňuj e z části tou okolností, že tato pojišťovna odškodňuje krupobitní škody teprve počínajíc 15% (soukromé naše pojišťovny, jak známo, odškodňují již od 8%) než vedle toho zvláště ještě též dobrou kvalitou pojištěných risik.

V pojistném této pojišťovny jsou až včetně r. 1918 zakalkulovány pouze vlastní náklady pojištění, t. j. odškodnění a správní náklady, od roku 1919 zvyšuje se premie o příspěvek k dotování reservního fondu (dle celkového průměru o 024% poj. hodnoty ročně), tak že průměrná premie v celkovém období obnáší vlastně 169%. Správní náklady rovnají se správním nákladům ostatních soukromých pojišťoven (0.45%); průměrný přebytek tvoří vlastně zmíněné příspěvky k dotování reserv (0.24%, u nás v tomto období přebytky činí 0.82%). Průměrná premie této pojišťovny obnáší 1.69% pojištěné hodnoty oproti 3.24%, nebo-li pojištění toto jest téměř o polovinu levnější než-li pojištění u ostatních soukromých pojišťoven. K cíli přehledného srovnání výsledků činnosti této pojišťovny s výsledky činnosti ostatních soukromých pojišťoven na území našeho státu v letech 1913-1926 slouží tabela na str. 46.

Z toho, co řečeno, vyplývá, že postavením krupobitního pojištění na nevýdělečný základ dá se ušetřiti největší část přebytků našich soukromých pojišťoven a že veřejnými příspěvky na zlevnění pojištění, po případě ještě jinými opatřeními (osvobození od veřejných dávek a. j.) dá se dosáhnouti podstatného zlevnění pojistného a tudíž i podmínky pro jeho rozšíření.

Nemůže býti pochyby, že použití veřejných prostředků ku zlevnění živelního pojištění jest hospodářsky plně odůvodněným, odůvodněnějším nežli poskytování podpor jednotlivcům postiženým živelními pohromami. Vždyť příspěvek takový slouží nejširším zemědělským zájmům a má kromě toho též ráz výchovný, ježto zemědělec jest pojištěním veden k svépomoci a sebedůvěře, rozšíření pak pojištění krupobitního, znamenající zajištění rentability zemědělského podnikání, jest nutným s hlediska národohospodářského. Stejně požívají veřejné pojišťovny v cizině takových příspěvků, na příklad Bavorská zemská krupobitní pojišťovna, Dolnorakouská zemská krupobitní pojišťovna; ve Francii požívají státních podpor pojišťovací společnosti, omezující se na malé obvody, hlavně pro pojištění požární a dobytka, spočívající na podkladě vzájemnosti, jestliže jich členové vykonávají své funkce bezplatně; ve Švýcarsku poskytují podle zákona z roku 1899 kantony i "Bund" veřejné podpory umožňující a podporující pojištění krupobitní a dobytčí.

Ostatně tato otázka jest u nás již zásadné vyřešena zákony ze dne 4. července 1923, č. 149 Sb. z. a n., a ze dne 25. září 1924, č. 219 Sb. z. a n., jimiž zajištěno bylo 40,000.000 Kč ke zřízení fondu pro účely veřejného živelního pojištění.

Shrne-li se to, co shora řečeno, možno tvrditi, že naše soukromohospodářská. organisace krupobitního pojištění nevyhovuje následkem drahoty v dostatečné míře zemědělským zájmům, přesunujíc pojišťovací sazby na újmu malozemědělců, vylučujíc volnou soutěž, nutný to regulátor cen a nepřipouštějíc patřičného vlivu zemědělství, výhradnímu to zájemníku. To jsou také hlavní příčiny, které brzdí žádoucí rozšíření krupobitního pojištění, které způsobily jeho sestupný vývoj ke škodě jednotlivců a celého našeho veřejného hospodářství.

Organisace, založená na principu veřejnohospodářském dle shora uvedených směrnic, která by v první řadě sledovala co nejlepší opatření krupobitního pojištění s hlediska zájmů zemědělství, skýtala by již svou formou na základě bezvýdělečnosti podmínky pro značné zlevnění pojistného, přivodila by volnou soutěž se soukromými pojišťovnami s blahodárnými účinky na vývoj pojišťovacích sazeb, přiznávala by žádoucí vliv zemědělství na tuto jeho vlastní záležitost, zjednávala by tím podmínky pro příznivý vývoj tohoto pro zemědělství nezbytného pojišťovacího odvětví a pro lepší národohospodářské využití jeho.

Národohospodářský význam tohoto pojišťovacího odvětví vynikne nejlépe, uvědomíme-li si vysokou hodnotu, již representuje dnes stav našeho hospodářského zvířectva (hodnota dnešního stavu skotu, koní, vepřového bravu, ovcí a koz odhadnuta 16¹/₂ miliardami Kč), z čehož jsou dnes necelá 3% pojištěna a uvážíme-li těžké risiko, jímž jsou tyto obrovské hodnoty ohroženy. Možno tvrditi, že pojištění dobytka jest dnes nutným předpokladem dalšího vývoje zemědělské výroby, zvláště pak zintensivnění chovu. Stabilita těchto hodnot jest též podmínkou zušlechtění chovu, zejména pro zavádění cennějšího chovného materiálu.

Dále tu přichází ještě v úvahu, že stav dobytka, jenž připadá většinou na menši a střední zemědělské podniky, vykazuje vzestupnou tendenci, což třeba vítati též s hlediska obchodně-politického v zájmu docílení soběstačnosti, hlavně pokud jde o živočišné tuky a vepřové maso.

Pojištění dobytka liší se podstatně od pojištění krupobitního. Kdežto toto možno pokládati jak s hlediska právního, tak i s hlediska pojišťovací techniky za jednotné (jednotnost pojistného případu), jsou při pojištění dobytka risika přerozmanitá: na př. nemoc, úraz, operace, doprava, při hřebení neb zmetání klisen, při telení krav atd., a podle toho též rozmanitost pojistných případů (zhynutí, nucená porážka, úředně zjištěná nepoživatelnost nebo méněcennost masa dobytka po živnostensku poraženého, porážka třeba i zdravých kusů nařízená úředním rozhodnutím podle zákona o dobytčích nákazách).

Hlavní rozdíl však záleží v povaze risika. Risiko krupobitní jest zcela náhodným, kdežto risiko pojištění dobytka jest ve značné míře závislým na vůli a jednání lidském. Umístění dobytka na př. ve stájích obchodních, ošetřování, krmení a vůbec zacházení s ním, způsob dopravy a jiné, mají často velký význam při posouzení příčin pojistného případu. Tato závislost může však míti vliv na výši risika, tím, že připouští zaviněné neb zúmyslné přivodění pojistného případu. Racionelní provoz pojištění vyžaduje tudíž se strany pojišťovatele dohledu a kontroly, s kteréhož hlediska třeba též řešiti otázku organisace.

V tom směru vyhovuje nejlépe organisace vybudovaná na místních asociacích na základě vzájemnosti, jejíž členové mají hmotný zájem a možnost stálého vzájemného dohledu na pojištěný dobytek, čímž se podstatně omezuje vznik škod, umožňuje rychlé poskytování zvěrolékařského ošetřování nemocného dobytka a nejúčelnější zpeněžení jeho.

Základní nevýhodu vykazuje však tato organisační forma v tom směru, že omezujíc se na poměrně malý okruh pojištění, postrádá značnější finanční nosnosti (zejména v případě hromadných škod); tento nedostatek třeba vyrovnávati zajišťováním části risik.

Přes to však setkáváme se v pojištění dobytka i s velkými společnostmi organisovanými na základě vzájemnosti, ba dokonce i s akciovými útvary. Zkušenost však učí, že tato forma není vhodnou pro normální pojištění dobytka a že jest jí možno účelně používati jen při pojištění risik živnostenských, risik zvláště vysokých a při pojištění tak zv. krátkodobém, jež by zpravidla příliš zatěžovalo místní organisace, jako na příklad při pojištění dopravním, při pojištění dobytka na pastvě, na výstavách, při pojištění klisen pro případ hřebení neb zmetání, při pojištění operačním atd.

To, co bylo u nás dosud v oboru pojištění dobytka vykonána, bylo dílem povahy svépomocné, dílem zásahu země (na Moravě). Soukromé společnosti nezúčastňují se u nás, pokud známa, až na dva případy (akciové pojišťovny "Čechoslavie" a "Anglo-Elementar"), tohoto pojišťovacího odvětví, z nichž první v poslední době se vzdala tohoto pojišťovacího odvětví pro neúspěchy.

V zemích historických spočívá pojišťovací organisace dobytka na císařském patentu ze 26. listopadu 1552, čís. 253 ř. z. Na Slovensku a Podk. Rusi působilo před převratem přes 200 místních menších pojišťoven zřízených na podkladě družstevním, které však ztrativše po převratu souvislost s centrálou, ležící mimo území našeho státu, z největší části zanikly, takže dnes v tomto území není vlastně postaráno o pojišťování dobytka. Slezsko postrádá také vlastní organisace pojišťovací.

V zemích historických byly kromě toho zřizovány ještě podpůrné spolky na základě zákona spolkového z 15. listopadu 1867, č. 134 ř. z., které však neprovozují vlastně pojišťování, omezujíce se pouze na podporu poškozených členů.

České spolky pro pojišťování skotu a koní v Čechách jsou soustředěny v Zajišťovacím svazu dobytčích pojišťoven v Praze, který jednak zajišťuje část risik místních spolků, jednak provozuje též přímé pojištění skotu a koní v těch případech, kde v dotyčné oblasti není místních pojišťovacích spolků, jakož i v případech speciálního pojištění (při dopravě, na výstavách, na pastvě, při kastraci, chovné býky, při hřebení a zmetání klisen).

Německé pojišťovny dobytka v Čechách se nezajišťují. V německém území pozůstávají volná místní sdružení, která pojišťují skot pro případ porážek z nutnosti, uhrazují pak pojištěnou škodu z výnosu zpeněžení poraženého dobytka, po případě z příspěvků členů, které se rozvrhují na ně v daném případě. Jen spolky pro pojišťování skotu v okr.esech Frýdland, Liberec, Chrastava, Jablonec n. N. a Tanvald jsou organisovány v zájmových (nikoliv zajišťovacích) svazech spolků pro nucenou porážku, ve Frýdlandě a Liberci. Pojišťování koní v německém území provádějí okresní pojišťovací spolky bez zajištění, aniž by byly soustředěny zájmově.

Na Moravě působí od r. 1902 Zemská dobytčí pojišťovna v Brně, která provádí pojišťování skotu zásadně pomocí místních odborů (nikoliv samostatných spolků), jichž působnost se vztahuje na obvod obce nebo více obcí se zajišťováním části risik; pojišťování pak koní přímo; výjimečně též přímé pojišťování skotu, jež se však omezuje jen na případy speciálních risik. Normální přímé pojištění skotu bylo provozováno jen do roku 1910.

Koně se pojišťují místními organisacemi, po případě Zajišťovacím svazem a Zemskou dobytčí pojišťovnou v Brně pro tyto pojistné případy:

1. zhynutí,

2. nutné porážky následkem neupotřebitelnosti koně, přivoděné nemocí (ohřebení) neb úrazem,

3. porážky, nařízené úředním rozhodnutím podle předpisů o dobytčích nákazách. V tomto případě povinnost pojišťovny vztahuje se jen na ten obnos, jenž není uhrazen odškodněním nebo náhradou ze státní pokladny neb přenecháním zvířete (části zvířete) majiteli. Odškodnění vyměřuje se jen tehdy, jestliže pojistník nepozbyl nároku na odškodnění ze.státní pokladny podle platných předpisů.

Skot pojišťuje se pro pojistné případy:

1. zhynutí,

2. porážky z nutnosti,

3. pro případ, že maso po živnostensku poražených kusů dobytka bylo uznáno padle platných předpisů za zcela nebo částečně nepoživatelné, pokud nejde pouze o zničení vnitřností v dutině prsní a břišní,

4. pro případ porážky, nařízené úředním rozhodnutím podle předpisů o dobytčích nákazách. Ručení vztahuje se však v tomto případě jen na onu část, jež není uhrazena odškodněním, pokud se týče výtěžkem nebo náhradou ze státní pokladny nebo přenecháním zvířete (části zvířete) majiteli. Odškodnění vyměřuje se jen tehdy, nepozbyl-li pojistník podle platných předpisů nároku na odškodnění ze státní pokladny.

Odškodnění činí při pojištění koní 80% pojištěné hodnoty; v případě uvedeném ad 2. u Zemské pojišťovny 70%, ač-li nejde o ztrátu, nastalou v důsledku ohřebení klisny, v kterémžto případě činí odškodnění i u Zemské pojišťovny 80%.

Výtěžek docílený ze zpeněžení nebo zužitkování odškodněných koní náleží pojišťovně. Převyšuje-li tento výtěžek poskytnutou náhradu, vyplatí se přebytek pojistníkovi; nedocílí-li se výtěžku aspoň 10% z pojištěné hodnoty, činí odškodnění u Zajišťovacího svazu pauze 70%.

Pokud jde o skot, činí odškodnění u Zemské dobytčí pojišťovny v Brně celý výtěžek docílený zpeněžením, resp. zužitkováním dobytčete, nebo jeho zužitkovaných částí. Nedosahuje-li výtěžek pojištěné hodnoty, činí odškodnění v případě ad 1., 2. a 4. 80% pojištěné hodnoty, zmenšené o docílený výtěžek, v případě ad 3. jen 70% pojištěné hodnoty stejným způsobem snížené.

Odškodnění Zajišťovacího svazu obnáší, nebylo-li docíleno žádného výtěžku, 75% pojištěné hodnoty, v opačném případě 80% z rozdílu pojištěné hodnoty a výtěžku zpeněžení, při čemž výtěžek zpeněžení náleží pojištěnci. Převyšuje-li výtěžek pojištěnou hodnotu, náleží přebytek pojištěnci.

Spolky pro pojišťování dobytka pojišťují skot i koně zpravidla proti ztrátám z,působeným zhynutím nebo porážkou z nutnosti.

Odškodnění obnáší, pokud jde o koně, 80% pojištěné hodnoty padlého kusu. Výtěžek docílený ze zpeněžení nebo zužitkování poražených koní náleží spolku jen v tom případě, když spolek náhradu vyplatil a jen do výše této náhrady. Při skotu obnáší odškodnění 80% pojištěné hodnoty, strží-li se za maso méně než ¹/₄ pojištěné hodnoty dobytčete a 90% pojištěné hodnoty, strží-Ji se za maso více než ¹/₄ pojištěné hodnoty. Výtěžek zpeněžení, resp. zužitkování zvířete a jeho součástky náleží vždy spolku.

Výsledky činnosti "Zajišťovacího svazu dobytčích pojišťoven v Praze" obsahuje tab. VIII. Svaz zahájil svou činnost v roce 1910 zajišťováním části risik přičleněných spolků pro pojišťování skotu, v roce 1914 rozšířil svoji činnost též na zajišťování koní, od roku 1920 pojišťuje též přímo koně a od r. 1922 skot. S krátkodobým speciálním přímým pojištěním skotu a koní, jakož i s přímým pojišťováním zvláště vysokých risik započato v r. 1920. K vůli úplnosti se podotýká ještě, že v zajištění skotu jest obsaženo též v nepatrné míře zajištění koz a ovcí. Statistická, data, obsažená v této tabele, týkají se nejen zajištění části risik svazem, nýbrž i pojištění u pojišťovacích spolků, po případě přímého pojištění skotu a koní svazem. Speciální pojištění svazem, provozované přímo, není v tabele obsaženo.

Pojištění skotu vykazuje tendenci sestupnou, kdežto pojištění koní, jak přímé, tak i zajištění, vykazuje celkem vzestupnou tendenci (až na nepatrné výjimky). S pojišťováním skotu započato v r. 1910 s 3449 kusy, toto dosáhlo vrcholu v roce 1914 s 85.253 pojištěnými kusy, načež pak netoliko během války, nýbrž též i po válce rapidně klesalo, až dosáhlo v r. 1923 minima se 16.721 kusy. V roce 1926 bylo u Svazu zajištěno a pojištěno 18.934 kusů skotu.

Se zajišťováním koní započato v r. 1914 s 1343 kusy, toto pak pozvolna stoupalo, dosáhnuvši vrcholu v r. 1926 počtem 15.750 kusů.

Výsledky činnosti Zemské dobytčí pojišťovny v Brně obsahuje tab. IX. Tato pojišťovna zahájila svou činnost v r. 1902 pojišťováním skotu a to jak pojišťováním přímým, tak i zajišťováním části risik pojištěných u místních odborů, a pojišťováním koní jen přímým.

Pokud jde o skot, mělo s počátku převahu přímé pojišťování nad pojišťováním místními odbory a nad částečným zajišťováním v Zemské pojišťovně. Pojištění přímé bylo pak zastaveno v r. 1910. Kromě toho pojišťuje Zemská dobytčí pojišťovna v Brně jednak skot, jednak koně pro různé speciální pojistné případy (proti ztrátám následkem hřebení nebo zmetání klisen, následkem kastrace, pojištění pastevní, výstavní) přímo. V r. 1902 vykazovala 22.610 kusů pojištěného skotu, vrcholu dosáhla v r. 1913 s 99.567 kusy skotu, za války a po válce stejně pokleslo pojišťování, dosáhnuvši pak nejnižšího bodu v r. 1924 s počtem 30.852 kusů pojištěného dobytka. V r. 1926 bylo pojištěno 37.962 kusů skotu (pojištění dlouhodobé).

Vývoj přímého pojištění koní (dlouhodobého) jest stejně jako v Čechách celkem vzestupný. V r. 1902 pojišťovala Zemská dobytčí pojišťovna v Brně 2.160 koní, počet ten pak stoupl v r. 1926 na 24.460 kusů. Třeba zdůrazniti, že tato zemská pojišťovna docílila na Moravě značných úspěchů jednak tím, že první zahájila v historických zemích pojišťování dobytka na hospodářsky pevném základě, jednak tím, že dosáhla značného rozšíření své činnosti, pojišťovavši v roce 1913 téměř 12% moravského stavu skotu a v roce 1926 téměř 18%, stavu koní.

Německé organisace směřují hlavně k pojišťování skotu a koní. Tyto však nespočívají z velké části na pevném právním základě, postrádajíce zákonné formy a státní koncese, v důsledku čehož nelze tu ani mluviti o právním poměru pojišťovacím k jich členům. Některé z těchto organisací sdružily se v zájmová sdružení, jako Verband der Notschlachtvereine im Bezirke Friedland in Böhmen (Svaz spolků pro nutnou porážku ve Friedlantě) a Deutschex land und forswirtschaftlicher Bezirksverband in Reichenberg (Německý zemědělský a lesnický okresní svaz v Liberci).

Výsledky činnosti posléz uvedených svazů jsou obsaženy v tab. X. Jak již shora zmíněno, nesou tyto volné místní pojišťovací organisace sdružené v těchto svazech samy celé risiko pojištění, aniž by se zajišťovaly.

Při utvoření friedlantského svazu v roce 1908 pojišťovaly přičleněné místní organisace 791 kusů, počet ten stoupl v r. 1914 na 10.208, načež poklesl, v roce 1926 pak vykazuje vrcholnou cifru 10.631 pojištěných kusů. Místní organisace pojišťovací libereckého svazu pojišťovaly v roce 1923 7.889 kusů skotu, v roce 1926 pak 12.439 kusů. Zvláštností těchto sdružení jest, že dobytek se pojišťuje jen pro případ nutné porážky a že největší část odškodnění se dociluje zpeněžením poraženého dobytka, kdežto čisté odškodnění, jež se rozvrhuje na členy organisace, jest zcela minimální, vykazujíc u Svazu frýdlantského v průměru let 1908-1926 jen 0.19%, u libereckého svazu v průměru let 1923-1926 dokonce jen 0.17% pojištěné hodnoty. V průměru pak k úhrnnému odškodnění v prvém případě asi 9.5% v druhém případě pak 9.1%.

K posouzení pojišťovacích poměrů jednotlivých domcích organisací pro pojišťování dobytka slouží tabela na str. 52. a 53.

Z této tabely možno odvozovati tyto důsledky:

Zemská dobytčí pojišťovna v Brně vykazuje zásadně, hlavně pokud jde o pojištění skotu vyšší cifru úhrnného odškodnění přes celkem stejné pojistné podmínky; na příklad: úhrnné odškodnění Zemské dobytčí pojišťovny v Brně 1910-1926 obnášelo 3.39% pojištěné hodnoty, kdežto u Svazu jen 2.28%. Nejvíce však vyniká tento rozdíl v období 1922-1926 s cifrou; odškodnění 4.84% oproti 2.54%, po případě 2.26% (u Zajišťovacího svazu v Praze). Tento rozdíl možno vysvětliti jednak těžkými pohromami, které zejména v posledních letech dolehly ve formě dobytčích nákaz na Moravu (zejména osteomalacie, kulhavka, slintavka a jiné), jednak však také vyšší péčí věnovanou Svazem nemocným zvířatům (viz výši zvěrolékařských výloh).

Rozdíl ten se podstatně snižuje, pokud jde o pojištění koní (Morava s, úhrnným odškodněním 3.24% oproti 2.94%, po případě 2.93% poj. hodnoty) u Zajišťovacího svazu v Praze, jelikož z největší části odpadá důvod vyšších ztrát.

Morava vykazuje celkem lepší zpeněžení pojištěného skotu nežli Čechy, až na německé organisace sdružené ve Svazech Frýdlandském a Libereckém, jež vykazují v období 1922-1926 více jak 92% úhrnného odškodnění. Poměr výtěžku zpeněžení k čistému odškodnění při pojištění skotu v období 1910-1926 jest jak v Čechách tak i na Moravě téměř stejný. V posledních letech však 1922-1926 jest zpeněžení oproti čistému odškodnění poměrně nižší, což se vysvětluje zvýšením cen dobytka a tudíž i pojistné hodnoty.

Horší zpeněžení skotu u Zajišťovacího svazu možno odůvodniti také tím, že české pojišťovací spolky honorují pojištěnci i výlohy zvěrolékařské spojené s léčením onemocnělého dobytčete a že často dlouhým léčením dobytče značně sejde a nedociluje se takového výtěžku jako na Moravě. Naproti tomu se léčením dobytče často zachrání, čímž se ztráty zmenšují, jež jsou u Zajišťovacího svazu nižší než u Zemské pojišťovny v Brně.

Neobyčejně příznivý výsledek zpeněžení skotu v organisacích sdružených ve Svazu spolků pro nucenou porážku skotu ve Frýdlandě a v Německém zemědělském a lesnickém okresním svazu v Liberci možno odůvodniti povinností členů místních organisací odebírati maso nutně poraženého pojištěného dobytka za předem pevně stanovenou, poměrně vysokou cenu.

Zpeněžení poražených, po případě padlých koní jest vzhledem na nižší cenu koňského masa a odpadků přirozeně nepoměrně nižší nežli čisté odškodnění (0.41, 2.53%, 0.47:2.77%, 0.53:2.40%).

Pokud jde o zvěrolékařské a jiné výlohy (hlavně výlohy povozů pro zvěrolékaře) jest. nápadným, že náklady tyto jsou, pokud jde o pojištění skotu, nepoměrně vyšší v Čechách než na Moravě, tak na př. v období 1922-1926 obnášejí tyto náklady u Zajišťovacího svazu 0.31% poj. hodnoty proti 0.16% na Moravě a v období 1910 až 1926 v Čechách 0.18%, na Moravě 0.12%. To se vysvětluje tím, že Zajišťovací svaz dobytčích pojišťoven v Praze hradí kromě nákladů komisionelního šetření též i náklady léčení, kdežto na Moravě jen náklady komisionelního ohledání. Zvěrolékařské a jiné výlohy při pojišťování koní jsou celkem nepatrné.