Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Z toho je zřejmým, že krupobitní pojišťovny organisované na základě veřejnohospodářském (bezvýdělečném) pracují s hlediska pojištěnců co nejhospodárněji a nejlevněji.

Není pochyby, že hlavní příčinou úpadku našeho krupobitního pojištění jest jeho drahota. Naskýtá se nyní otázka, zda naše soukromé pojišťovny nutně potřebují tak vysokých přebytků? Často slýcháváme od přívrženců soukromého pojištění, že dosavadní jejich zisky v odvětví krupobitním jsou nutným doplňkem nedostatečné prémie k cíli dotování reserv, zaměstnaneckých fondů a j. Konečný úsudek ve věci byl by možným po podrobné specifikaci přebytků podle účelů, k nimž soukromé pojišťovny jich používají a po ocenění nutnosti jejich.

Než s hlediska zemědělského třeba vlastně postaviti tuto otázku tím způsobem, zda a do jaké míry může bezvýdělečná krupobitní pojišťovna postrádati přebytků, omezujíc výši příjmu jen na potřebu vlastních pojišťovacích nákladů, t. j. odškodnění, správních nákladů a případného dotování reserv.

Živoucími doklady toho, že pojišťovna krupobitní, zřízená na veřejnohospodářském základě, může pracovati bez přebytků, anebo že je může omeziti na nejmenší míru, jsou nám pojišťovací ústavy, organisované na principu veřejnohospodářském anebo na zásadě skutečné vzájemnosti. Bavorská zemská krupobitní pojišťovna v Mnichově (viz tab. V) pracovala podle průměru 38 letého (1884-1921) při průměrné prémii 156% pojištěné hodnoty (ročně 3,770.828 Mk), při stát. příspěvku 0.05% (ročně průměrně 120.072 Mk) jen s přebytkem 0.04% (ročně 102.227 Mk) pojištěné hodnoty, při čemž dovedla nastřádati ještě reservy ve výši 13,198.524 Mk, t. j. 0.14% pojištěné hodnoty. Hospodářský efekt této pojišťovny vysvitne nejlépe tím, že mohla za těchto pojišťovacích podmínek vraceti ročně ze zaplacené premie více jak 92% ve formě odškodnění pojištěncům, kdežto odškodnění vyplácené našimi soukromými pojišťovnami v letech 1903-1926 dosahuje průměrně jen 62 5% premie.

Dolnorakouská zemská krupobitní pojišťovna (viz tab. VI.) pracovala podle průměru 21 letého (1899-1919) při průměrné premii 2.06% (ročně 359.549 K), při zemském příspěvku 0.46% (ročně 80.000 K) se ztrátou 0.59% pojištěné hodnoty (ročně 101.086 K), tak že potřebná premie by obnášela 265% pojištěné hodnoty. Pracovala tudíž zcela bez přebytků.

Jak shora uvedeno a jak zřejmo z tab. VII., pojišťoval Vzájemně pojišťovací spolek statkářů a nájemců proti krupobití v Praze původně (až do r. 1918) zcela bez přebytků, teprve od r. 1919 usnesl se na vybírání příspěvků k cíli vytvoření reservního fondu, kteréž příspěvky možno pokládati za jistou formu přebytků, určených výslovně k řečenému účelu.

Z těchto příkladů možno dovozovati, že bezvýdělečný podnik mohl by při přiměřeném veřejném příspěvku z největší části nebo dokonce zcela postrádati dnešních přebytků soukromých pojišťoven, a v důsledku toho též snížiti pojistné.

Hospodářský efekt krupobitního pojištění pro zemědělství vysvitne nejlépe, porovnáme-li podle delších průměrů výši pojistného s vyplaceným odškodněním, t. j. srovnáme-li, kolik z pojistného se vrací zemědělství ve formě odškodnění, z čehož vyplývá též ztráta pojištěnců na pojistném.

Tabela na str. 36 obsahuje srovnání obou našich skupin pojišťoven navzájem, dále s říšsko-německými soukromými pojišťovnami a s Bavorskou a Dolnorakouskou veřejnou pojišťovnou.

Z tabely této jest zřejmo, oč jest říšskoněmecké krupobitní pojištění výhodnějším pro zemědělství nežli naše. Vysokého hospodářského efektu s tohoto hlediska dosahují říšskoněmecké vzájemné pojišťovny, které v období 1903-1914 používaly 79.1% premie na odškodnění (naše vzájemné pojišťovny však jen 59.8%). Než i říšskoněmecké akciové pojišťovny vykazují oproti našim akciovým pojišťovnám lepšího efektu více jak o 3% premie. Rekordu dosahuje Bavorská zemská (veřejná) krupobitní pojišťovna, která vrací zemědělství dle 38 letého průměru (1884-1921) při nepatrném státním příspěvku 0.05% pojištěné hodnoty z premie 92.3%, Dolnorakouská zemská (veřejná) krupobitní pojišťovna při zemském příspěvku 0.46% pojištěné hodnoty a při ztrátě 0.59% pojištěné hodnoty vracela dokonce 1.33% premie. Z tabely jest dále též zřejmo, že poměry ty se u nás postupně ještě horší, quota odškodnění klesá v období 1903-1926 na 62.5% premie a v letech 1918-1926 na 60.8% premie. Z této tabely jest však též zřejmým, že typ veřejných pojišťoven nepřihlížejíc k veřejným podporám dosahuje nejvyššího hospodářského efektu.

¹ Státní příspěvek 0.05% pojištěné hodnoty

² Zemský příspěvek 0.46%

Zajišťování jest zvláště důležitým pokud jde o riskantní pojistná odvětví pojištění, vyžadující co nejlepšího vyrovnávání risik, na nejširším podkladě. Zajištění znamená pro pojišťovatele předání části risik zajišťovateli, zpravidla za jistou odměnu, a tudíž i omezení jeho ručení.

Zajištění skýtá pojišťovateli zpravidla pramen příjmů, který jemu plyne mimo poměr pojistný a který mění do jisté míry hospodářský výsledek pojištění ve prospěch pojišťovatele.

Tento poměr týká se pouze právních vztahů mezi pojišťovatelem a zajišťovatelem, nikoliv však právního poměru mezi pojišťovatelem a pojistníkem.

Důvodová zpráva neobsahuje hospodářských výsledků zajištění.

Jelikož základním cílem osnovy jest zlevnění krupobitního pojištění, jehož základy jsou dány právním poměrem mezi pojišťovatelem a pojistníkem, možno se obejíti bez těchto dat.

Než třeba tu poukázati ještě na různé jiné stinné stránky dnešní organisace našich soukromých krupobitních pojišťoven.

Naše akciové pojišťovny jsou vázány kartelní smlouvou (počínajíc rokem 1891), podle níž se zavazují používati při provozu přímého krupobitního pojištění stejných pojistných podmínek a stejných sazeb, jakož i postupovati podle norem vydaných na základě společných usnesení a instrukcí. Vzájemné pojišťovny, ač nepřistoupily výslovně ke kartelu, dodržují ustanovení této smlouvy.

Pouze Vzájemně pojišťovací spolek statkářů a nájemců proti krupobití v Praze, pracující nevýdělečně, který se mezitím vyšinul na naši největší krupobitní pojišťovnu s pojištěnou hodnotou 171,816.351 Kč (1926), provozuje samostatnou pojišťovací, hlavně též sazbovou politiku.

Vykazují-li jednostranné kartely národohospodářsky stinné stránky pro druhou stranu vůbec, padá to tím více na váhu při pojišťování, zejména při pojišťování živelním, ježto kartel pojišťoven umožňuje silnější ochranu soukromých zájmů pojišťovatelů oproti zájmům pojištěnců.

Další okolnost, na kterou tu třeba poukázati, jest, že naše soukromé pojišťovny z obchodních důvodů skýtají větším zemědělským podnikům (velkostatkům) zvláštní (speciální) pojistné sazby, které jsou podstatně nižší oproti normálním okresním, po případě místním sazbám. Na př.: velkostatek Březno (okr. Postoloprty požívá zvláštní sazby pro I. stupnici plodin (pšenice, žito) 1.65% oproti normální (okresní) sazbě 4%, tudíž o 2.35% pojištěné hodnoty nižší, tudíž více jak o 60% premie nižší, v II. stupnici (ječmen, oves) zvláštní sazby 2.20% oproti normální (okresní) sazbě 5.50% pojištěné hodnoty, tudíž o 60% premie nižší, v III. stupnici (luštěniny) zvláštní sazby 2.50% -oproti normální (okresní) sazbě 5.50% poj. hodnoty, tudíž více jak o 50% premie nižší. Dvůr Alexandrov a Ujkovice, okres Libáň, požívají speciální sazby v I. stupnici plodin 2.25% oproti normální místní sazbě 4% po případě oproti normální okresní sazbě 4.50% pojištěné hodnoty, tudíž o 44, po případě o 50% premie nižší, v II., stupnici 3% oproti normální místní sazbě 5.50% po případě oproti normální okresní sazbě 5.90% poj. hodnoty, tudíž téměř o 50% premie nižší, v III. stupnici 3.30% oproti normální místní sazbě 5.50, po případě oproti normální okresní sazbě 6% poj. hodnoty, tudíž o 40, po případě o 45% premie nižší atd.

Zajímavým jest, že tyto speciální sazby existovaly až do r. 1926 jen v Čechách, pak byly ale rozšířeny též na Moravu a Slezsko a že tyto výhody byly v roce 1926 oproti předchozí době co do počtu objektů podstatně rozšířeny. Tyto snížené sazby, které nejsou věcně (s hlediska pojistně technického) nikterak odůvodněny a sledují soukromé obchodní zájmy pojišťoven, přesunují neodůvodněně risiko v neprospěch drobných zemědělců.

Na věci nemění mnoho ta okolnost, že pojišťovací sazby s výjimkou shora zmíněných speciálních sazeb se rozlišují podle výše pojistné hodnoty tím způsobem, že pro pojistnou hodnotu nad 20.000 Kč jsou stanoveny vyšší sazby nežli jsou normální sazby. Toto rozlišování bylo zavedeno původně (až do r. 1923) jen v Čechách, od tohoto roku bylo však rozšířeno též na Moravu a Slezsko, nikoliv však všeobecně, nýbrž platí na příklad v Čechách jen v 59 soudních okresích (z celkového počtu 226) s rozpětím zvýšení od 0.15% do 0.95% pojištěné hodnoty v I. stupnici plodin, na Moravě v 76 okresích (z celkových 81 okresů) a ve Slezsku ve 13 okresích (z celkového počtu 23 okresů) s rozpětím sazeb od 0.20%-0.40% pojištěné hodnoty. Není pochyby, že tímto opatřením, které má pravděpodobně do jisté míry též korigovati sazebník z věcného hlediska, stávající nerovnost sazeb jest ještě více zvyšována, jelikož rozdíly sazeb speciálních a sazeb normálních i při poměrně menších objektech vzrůstají.

Nelze přehlížeti ani té okolnosti, že dnes zemědělství, z veřejného hlediska jediný to interesent, nemá patřičného vlivu na krupobitní pojištění. V akciových podnicích, které mají dodnes v krupobitním pojištění vedoucí roli, vykonávají přirozeně vzhledem na formu podniku rozhodující vliv výlučně akcionáři, ovšem že v první řadě s hlediska soukromohospodářských zájmů pojišťoven. Pokud jde o vzájemné pojišťovny, jsou sice všichni členové, po případě členové vykazující minimální výši pojištění oprávněni zúčastniti se valných hromad a bráti vliv v rámci oboru působnosti těchto na správu ústavu; tento vliv nejeví však dosud žádoucích účinků. Celkem možno říci, že dnes rozhodují ještě v krupobitním pojištění soukromé podniky s hlediska soukromohospodářského, při čemž nejsou zemědělské zájmy dostatečně chráněny.

Reformu zemědělského pojištění třeba řešiti s hlediska veřejného zájmu, t. j. s hlediska zájmu zemědělského.

Tento zájem možno vyjádřiti požadavkem zjednati podmínky pro hospodářsky nejvýhodnější ochranu zemědělství proti krupobitním škodám a pro nejširší rozšíření tohoto pojišťovacího odvětví. Vývoj u nás jde, jak shora prokázáno, směrem sestupným.

Pojišťování krupobitní znamená v hospodářském smyslu sdružení osob ohrožených krupobitním risikem za tím účelem, aby krupobitní škoda, vzejde-li některé z osob;:účastněných, uhrazena byla společně. Krupobitní pojištění jako pojištění vůbec jest vybudováno na základě svépomoci osob ohrožených společným nebezpečím. Pojišťovna jest třetí osobou, která má prostředkovati styk pojištěnců a prováděti pojištění.

Není pochyby, že jest v zájmu pojištěnců, aby hospodářské zásady, na nichž jest pojištění vybudováno, hověly zájmu pojištěnců.

Analysujeme-li hospodářsky povahu pojišťovacího podniku, organisovaného na principu soukromohospodářském, přicházíme k těmto důsledkům:

Podniky takové jsou ovládány oproti třetím hospodářským subjektům, tudíž i oproti pojištěncům v první řadě motivy soukromého zájmu, který se jeví hlavně ve výdělečné tendenci. Tato tendence jest však protichůdnou se snahou pojištěnců, sledující cíl nejlepšího a tudíž i nejlevnějšího ukojení vlastních potřeb, t. j. náhrady škody.

Veřejný podnik ve smyslu hospodářském jest sice nucen k cíli ukojení svých potřeb též hospodařiti, nemusí však býti nutně (podle své organisace) ovládán motivy soukromého zájmu, nýbrž sleduje podle svého účelu v první řadě cíle veřejné, kdežto tendence soukromohospodářská, zejména výdělečná, ustupuje podle účelu podniku více méně do pozadí. Hospodářská činnost nabývati statky jest nutným prostředkem k dosažení veřejného cíle, má však své hranice v dočasné potřebě prostředků pro ony vyšší účely, neboli jinými slovy příjmy veřejných korporací řídí se podle výdajů potřebných pro dosažení veřejného účelu.

S tohoto hlediska přiléhá, pokud jde o organisaci pojištění, zásada veřejnohospodářská očividně lépe zájmu pojištěnců.

Podnik organisovaný na základě veřejnohospodářském vyhazuje kromě toho ještě další vlastnosti, které přicházejí dobru pojištěnců, zejména vyšší autoritu, užší součinnost s veřejnou správou, možnost vybavení podniku zvláštními hmotnými výhodami (podpěry, daňové a poplatkové úlevy), jakož i účinnější veřejnou kontrolu.

Výdělečná činnost hospodářského subjektu sprostředkujícího styk souručenství pojištěnců (soukromá pojišťovna) jest pojmu pojišťování s hospodářského hlediska do jisté míry cizí. Lépe mu hoví zajisté činnost bezvýdělečná, zakládající se na zásadě veřejnohospodářské, anebo aspoň na zásadě vzájemnosti.

Spor o vyřešení problému, která forma jest pro provoz pojišťování a zejména pojišťování živelního výhodnější, zda organisace vybudovaná na zásadě soukromohospodářské i veřejnohospodářské, jest téměř stejně starým, jak starým jest pojišťování samo. Národohospodářská teorie byla a jest rozštěpena ve dva tábory, z nichž každý poukazuje jen na přednosti své soustavy, opomíjeje vad jejich.

Mnoho pravdy má zajisté tvrzení německého národohospodáře Adolfa Wagnera, že pojišťování nehodí se dobře svou povahou za předmět soukromého obchodu, a že hospodářské zájmy pojištěnců mohou dojíti lepšího uspokojení systémem veřejnohospodářským. Není od místa vzpomenouti též svého času okřídleného rčení Bismarckova, že lidské neštěstí nemá býti činěno předmětem výdělků.

Nelze sice upírati, že princip soukromohospodářský, projevující se ve výdělečné tendenci, vykazuje podle své formy (podnik jednotlivců, různé podniky pospolité) s hlediska podniku v různé intensitě výhody skýtající předpoklady pro lepší dosažení principu hospodárnosti oproti podniku veřejnému. Jest to hlavně větší pohyblivost, snadnější způsobilost přizpůsobiti se měnícím se poměrům, co nejlepší využití pracovních sil a vůbec intensivní hospodárnost.

Než dosažení těchto výhod soukromého podnikání jest do jisté míry věcí organisace a vedení podniku. Jest jasným, že počínajíc formou státního podniku až ku formě autonomní zájmové organisace přibližuje se podnik organisovaný na základě veřejnohospodářském v různé míře soukromému podniku. Není pochyby, že nejúčelnější organisací v oboru pojištění se z dá býti organisace spočívající na zásadě veřejnohospodářské, která by se přizpůsobovala ohledně provozu podnikům soukromým a mohla též soustřediti na sebe pokud možno všechny výhody tohoto. Máme již ve více oborech podobné příklady jako zemské bankovnictví, zemské a okresní pojišťovny, státní dráhy atd.

Není pochyby, že forma státního podniku by nebyla pro náš cíl výhodnou. Zdá se, že nejvýhodnější jest forma organisace zemědělských zájemníků (autonomní zájmová organisace) vybudovaná s hlediska zájmů pojištěnců, která na jedné straně by požívala všech výhod veřejných podniků, která by však na druhé straně nejvíce byla přizpůsobena organisací a vedením podniku soukromému. Toť cesta, kterou se ubírá též vývoj pojištění sociálního a která se plně osvědčuje.

Intensita veřejného pojištění může býti různě odstupňována.

Nejtužší formou jest závaznost pojištění, kterýžto pojem třeba rozlišovati od pojišťovacího monopolu, ježto nucenost pojištění jest teoreticky též možnou při volné konkurenci pojišťoven. Není pochyby, že závaznost krupobitního pojištění znamenala by nejlepší vyrovnání risik a snad také nejvyšší hospodářský efekt. Obligatornost předpokládá však všeobecnost zájmu vystupňovanou ve všech vrstvách zájemníků v hospodářskou potřebu. Takticky se doporučuje bráti zřetel na přirozený vývoj a přikročiti k závaznosti teprve tehdy, když jest většina risik již kryta pojištěním. Touto cestou ubírá se též vývoj v cizině, na př. Bavorská zemská krupobitní pojišťovna pomýšlí, po více jak 40 letém trvání na zavedení obligatornosti teprve dnes, když již soustředila na sebe značnější část pojištění.

Za daných poměrů a dle toho, co shora řečeno, nelze u nás dnes pomýšleti na zavedení závaznosti krupobitního pojištění, která by při dnešním značném zatížení zemědělství veřejnými dávkami z části snad budila i odpor.

Monopol krupobitního pojištění skýtal by sice z hospodářského hlediska v mnohých směrech nepodceňovatelné výhody (odpadnutí konkurence, snížení správních nákladů, lepší vyrovnávání pojištěných risik a j.), setkával by se však za dnešních poměrů našeho pojišťovnictví se značnými potížemi finančními, politickými, ba i právními. Otázka odškodnění pojišťoven z důvodu odnětí koncese dávala by podnět k rozsáhlým sporům netoliko v teorii, ale i v praksi, jež by s hlediska zájmů cizozemských ústavů působily zajisté ozvěnou i v zahraničí.

Není pochyby, že naše poměry vyžadují dnes dobrovolnosti krupobitního pojištění a že konkurence navržené pojišťovny se soukromými pojišťovnami (bez monopolního oprávnění) odpovídá nynějším poměrům.

Proti zveřejnění zemědělského pojištění bývá často namítáno, že konkurenční boj se soukromými ústavy přinese pravděpodobně veřejnému podniku nahromadění těžkých risik, jichž tento vzhledem na svou povahu a své cíle nebude moci dobře odmítati, čímž prý bude ústav v poměru k soukromým podnikům značněji zatížen, ba dokonce i hospodářsky ohrožení.

Této námitky nelze v celém rozsahu sdíleti, ježto pojišťovna, jejíž činnost se má vztahovati na celé státní území, bude moci vzhledem na skýtané výhody zajisté účinně konkurovati se soukromými pojišťovnami i v méně ohrožených oblastech a získávati též risika lehčí. Spíše se dá čekati, že v krátké době nastane v pojišťovně žádoucí náležité vyrovnávání risik.

Ostatně sledujeme-li výsledky činnosti pojišťoven pracujících u nás s vyššími pojišťovacími sazbami, jež mají odpovídati těžším risikům, docházíme k tomu zvláštnímu výsledku, že čím která pojišťovna vykazuje vyšší průměrnou premii, tím dociluje v delších průměrech vyšších přebytků.

Toho dokladem jest následovní tabela obsahující výsledky hospodaření hlavních našich vzájemných pojišťoven v období 24 let, (1903-1926), vyjádřené v procentech pojištěné hodnoty.

Zajímavým jest, že se stoupající premií nestoupá odškodnění, ale důsledně stoupají přebytky.

To však též znamená, že dnešní pojišťovací sazby, jak již shora řečeno, neodpovídají přesně výši risika a že při úpravě sazebníku dá se docíliti slev pojistného vymezením přebytků.

Ostatně třeba si uvědomiti, že veřejným úkolem navržené pojišťovny dle její povahy bude v první řadě chrániti zemědělství před škodami krupobitními a že bude v první řadě záležeti na hospodářském efektu pojišťovny s hlediska zemědělského. I když by pojišťovna následkem soustředění těžkých risik byla mimo očekávání nucena proti propočtům poněkud zvýšiti pojistné v rámci rentability pojišťovny, při tom se jí ale podařilo účinně podchytiti ochranu největší časti risik krajů ohrožených, splnila by plně své veřejné poslání. Soustředění těžkých risik samo sebou nemůže býti vzhledem na cíle pojišťovny pokládáno za absolutně nežádoucí.

Netřeba se tudíž obávati hromadění těžkých risik u veřejné pojišťovny, ježto tato znamená podle dnešních pajišťovacích sazeb též hromadění vysokých premü, jež

vždy nepřinášejí nutně vyšší škody, ale zpravidla vyšší přebytky, jichž podstatným snížením by se dalo dosáhnouti právě v nejohroženějších oblastech značného hospodářského efektu.

Praktickými doklady úspěšného vyřešení zveřejnění krupobitního pojištění jsou dva příklady, nalézající se v bezprostřední blízkosti našeho státu. Jsou to Bavorská zemská krupobitní pojišťovna a Dolnorakouská zemská krupobitní pojišťovna.

Praktickým dokladem zdárného působení soukromé nevýdělečné pojišťovny jest Vzájemně pojišťovací spolek statkářů a nájemců proti krupobití v Praze.

Bavorská zemská krupobitní pojišťovna byla založena v roce 1884 zákonem ze dne 13. února 1884, podle něhož byla zřízena veřejná krupobitní pojišťovna a přičleněna veřejné pojišťovně požární (tato byla založena v roce 1875). Bavorská zemská krupobitní pojišťovna jest organisována na těchto zásadách:

Dobrovolnost přístupu, volná soutěž se soukromými podniky (bez monopolu).

Pevný příspěvek bez doplatků, odškodnění podle prostředků k tomu cíli určených.

Splatnost příspěvků počátkem pojišťovacího roku (1. března), příspěvky se však vybírají zpravidla teprve po žních v říjnu bez přirážky úroků z prodlení.

Nepatrné správní náklady následkem převzetí správy ústavu pojišťovací komorou, teprve od roku 1921 úhrada správních nákladů zcela z vlastních prostředků.

Pravidelné státní příspěvky (každoroční s výjimkou let 1912-1916). Základní kapitál 1,000.000 Mk věnovaný státem, jehož úroky plynou do reservního fondu.

Reservní fond jest použitelný v případě potřeby až do jedné čtvrtiny svého dočasného stavu k úhradě škod. Tento byl zesílen vzhledem na stále stoupající pojištěnou hodnotu finančním zákonem ze dne 10. srpna 1904 mimořádným příspěvkem 1,500.000 Mk.

Snížení odškodnění až na 80% odhadnutých škod, jestliže premie a státní příspěvek nepostačují k plné náhradě škody.

Použití čtvrtiny reservních fondů, jestliže premie a státní příspěvek nepostačí k úhradě 80% odhadnuté škody.

Odhady škod provádějí přísežní praktičtí hospodáři. Náklady odhadu nese ústav s výjimkou oněch, k nimž dala podnět strana, pokud odhad nevede k cíli.

Správě ústavu jest přičleněn výbor, do něhož volí zemská selská komora (Landesbauernkammer) a každá krajská selská komora (Kreisbauernkammer) po jednom členu a po dvou náhradnících z řad pojištěnců na dobu 6 let. Státní správě přiznává se dohled, který vykoná zvláštními zástupci.

Rozvoj bavorské pojišťovny ilustruje nejlépe připojená tab. V. Vývoj postupoval zvolna, ale nepřetržitě přes to, že ústav konkuroval se soukromými podniky.

V prvním roce činnosti čítala pojišťovna 7375 pojištěnců s pojištěnou hodnotou 11,140.233 Mk.

V roce 1914 vykazovala pojišťovna již 172.657 pojištěnců s pojištěnou hodnotou 318,410.860 Mk. V roce 1921 dostoupil tento ústav přes následky války vrcholu vývoje, vykazuje 180.053 pojištěnců s pojištěnou hodnotou 1.226,586.750 Mk (u nás tehdy jen 24.402 pojištěnců s celkovou pojištěnou hodnotou jen 769,081.651 Kč při dvojnásobně velké teritoriální rozloze). Až do roku 1921 zvýšil se počet pojištěnců oproti prvnímu roku činnosti více jak 24 kráte, pojištěná hodnota asi 110 kráte. Na pojištění zúčastněn jest střední majetek pozemkový, čehož dokladem jest, že v roce 1921 připadalo na jednoho pojištěnce 6813 Mk pojištěné hodnoty (u nás 31.517 Kč), kdežto v témže roce připadalo u Norddeutsche Hagelversicherungsgesellschaft, největší to německé vzájemné pojišťovny, na jednoho člena 20.222 Mk pojištěné hodnoty. Ústav neposkytuje bezpodmínečně úplného pojištění. K úhradě škod krupobitím způsobených slouží:

Premie, roční státní příspěvek (40.000-200.000 Mk), s výjimkou let 1912-1916 a úroky z ostatního jeho majetku, jenž nenáleží do reservního fondu. Nestačí-li tyto prostředky k úhradě aspoň 80% odhadnutých škod v tom kterém roce povstalých, dlužno použíti reservního fondu až do jedné čtvrtiny jeho stavu. Jestliže vzdor tomu není možno poskytnouti náhrady až do 80% škody, dlužno jednotlivé obnosy odškodnění o tolik procent snížiti, kolik se nedostává. k úhradě této škody.

Výsledky hospodaření v příčině poskytnutí odškodnění jeví se následovně:

Plné odškodnění, tudíž 100% odhadnuté škody, bylo až do roku 1921, tudíž za 38 let pojištěncům poskytnuto 22kráte, a to v letech 1884, 1887, 1893, 1895, 1899, 1904, 1905, 1906, 1907, 1909-1921; 80-100% odhadnuté škody 12kráte v letech 1885, 1886, 1888-1890, 1892, 1894, 1896-1898, 1901 a 1902; pod 80% pouze 4kráte, a to v, letech 1891 (76%), 1900 (67%), 1903 (57%), 1908 (76%) odhadnuté škody. Průměrná cifra odhadnutých škod obnášela v období 1884-1921 1.56%, průměrná cifra vyplaceného odškodnění 1.44%, neboli odškodnění bylo podle tohoto průměru ročně snižováno jen o 53% odhadnutých škod. Správní náklady obnášely průměrně 0.13%, průměrná premie 156%, průměrný roční přebytek 0.04% pojištěné hodnoty. Ústavu dostalo se ze státních prostředků do roku 1921 na ročních příspěvcích celkem 4,562.737 Mk, dále 1,000.000 Mk jako základní fond, který však může býti státem požadován zpět, v r oce 1904 mimořádný příspěvek k reservnímu fondu per 1,500.000 Mk, tudíž celkem 7,062.737 Mk.

Při krajně úsporné činnosti docíleno bylo rozvážnou politikou značných reserv, jež dosáhly v roce 1920 17,715.600 Mk, neboli 137% prémie a 209% pojištěné hodnoty. Zajímavým jest, že Bavorská zemská krupobitní pojišťovna se nezajišťuje.

Srovnání výsledků činnosti Bavorské zemské krupobitní pojišťovny v Mnichově s výsledky činnosti soukromých pojišťoven na území našeho státu v letech 1903-1921 jest zřejmým z tabely na str. 43.

Hospodářský efekt Bavorské zemské pojišťovny vysvitne nejlépe, jak již z části shora bylo uvedeno, že z prémií zaplacených až do r. 1921 v celkovém obnosu 143,291.468 Mk dostalo se pojištěncům zpět ve formě odškodnění 132,224.575 Mk, t. j. více jak 92% splacených prémií. Podle statistiky 25leté let 1884-1908 vyplatila pojišťovna ze zaplacených prémií 49,240.460 Mk odškodnění ve výši 49,306.886 Mk, tudíž více než 100% zaplacených prémií a při tom dovedla ještě nastřádati reservní fond ve výši 6,604.398 Mk.

U nás bylo vráceno za 24 let 1903-1926 ze splacených prémií 351,517.637 K, příp. Kč ve formě odškodnění pouze 219,578.827 K, příp. Kč, tedy přibližně jen 62.4% splacené prémie.

Bavorská zemská krupobitní pojišťovna jest typickým dokladem správnosti idee o zveřejnění krupobitního pojištění a zasluhuje též, aby byla do jisté míry vzorem.

Třeba ještě podotknouti, že při založení tohoto veřejného ústavu konkurovalo s ním v Bavorsku 7 soukromých pojišťoven, které však během poměrně krátké doby vzdaly se činnosti v této zemi až na dvě vzájemné pojišťovny (Norddeutsche Hagelversicherungsgesellschaft a Borussia).

Dolnorakouská zemská krupobitní pojišťovna organisována jest celkem podle vzoru Bavorské zemské pojišťovny.

Vývoj její jest zřejmý z tab. VI. Z této vyplývá, že tato veřejná pojišťovna pracovala bez přebytků, ba že prémie její byla tak nízce vyměřována, že celková bilance její do roku 1921 vykazuje ztráty 0.59% pojištěné hodnoty.

Zdůrazniti třeba, že ústav ten vykazuje podle průměru v letech 1899-1919 při vysoké cifře škod 2.74% pojištěné hodnoty (u nás se pohybuje cifra odškodnění okolo 2%, v průměru let 1903-1924 obnáší 2.03% pojištěné hodnoty), při správních nákladech 0.37% a při zemském příspěvku 0.46% průměrnou prémii jen 2.06, u nás přes 3%, v období 1903-1922 průměrná prémie 3.23% pojištěné hodnoty.

Správní náklady v průměru let 1899-1919 vykázané 037% pojištěné hodnoty jsou celkem za nevýhodných poměrů (nízká pojištěná hodnota, malý obvod činnosti, vysoká cifra škod) nižší nežli správní náklady našich soukromých pojišťoven, čímž vlastně prokázáno, že forma veřejnohospodářského podniku nemusí míti nepříznivého vlivu na výši správních nákladů u porovnání s podniky soukromými.