Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Zvláštností krupobitního risika jest jeho úplná nezávislost na vůli a jednání lidském, okolnost to, která jest jednak, pokud jde o odvrácení škod, nevýhodnou, jednak však s pojistně technického hlediska v tom směru výhodnou, že nemůže býti škoda pojištěncem svévolně přivoděna a že rozsah její jest celkem nezávislým na jeho vůli.

Další zvláštností tohoto risika jest jeho nejistota s naprostou nepravidelností škod a jejich intensity. Krupobití přichází téměř na celé zeměkouli a není dosud zákonitost tohoto z.jevu dostatečně zjištěna. Všeobecně možno říci, že kraje polární a tropické jsou méně, kraje s podnebím vnitrozemským více vysazeny krupobitnímu nebezpečí.

Všeobecnost krupobitního risika a nestejnoměrnost jeho intensity tvoří s hlediska pojistně technického nutný předpoklad pojištění, totiž náležitého vyrovnávání risik s hlediska soukromohospodářské rentability pojištění pro pojištěnce. čím jest širší základ pro vyrovnávání krupobitních risik, čím větší obvod pojištění, tím jsou ve vyšší míře dány předpoklady pro lepší vyrovnávání risik.

Pojištění krupobitní jest poměrné pozdního původu. Momenty, jež uspíšily vývoj tohoto pojišťovacího odvětví, byly přechod od kolektivního společenství k individuelnímu vlastnictví, od naturálního hospodaření k peněžnímu, jakož i stoupající investice zemědělské výroby.

Počátky krupobitního pojištění třeba hledati v Německu a ve Francii ku konci XVIII. století (v Brunšviku a Meklenburku, ve Francii "Société d'assurances réciproques" v Toulouse); tyto počátky byly většinou vzhledem na nedostatek pojistně-technických základů velmi trpké, takže často s nejlepšími intencemi zakládané ústavy se brzo hroutily.

První krupobitní pojišťovna na území československého státu vznikla v roce 1838.

Základními podmínkami organisace krupobitního pojištění jest výše risika, osevní poměry a intensita výroby pojistného území.

Podmínky pojištění nejsou dány jednak, když krupobitní risiko jest do té míry nepatrné, že neodůvodňuje potřeby pojištění, jednali, když jest do té míry vysoké, že pojistné sazby činí osev dotyčných plodin nerentabilním. Země s plodinami méně citlivými vůči krupobití, jakož i země s extensivní rostlinnou výrobou mohou snáze postrádati krupobitního pojištění vzhledem k nebezpečí nižších škod. Příkladmo třeba uvésti jen Anglii s extesivním hospodařením, kde krupobitní pojištění dosud značněji nepokročilo.

Krupobitní pojištění jest u nás organisováno výhradně na zásadě soukromohospodářské, při čemž hospodářská činnost podnikatelova jest ovládána oproti třetím hospodářským subjektům, tudíž i pojištěncům především motivem soukromého zájmu, projevujícím se výdělečnou, zištnou tendencí. Není u nás dosud podniků organisovaných na zásadě veřejnohospodářské, které by hospodářsky sledovaly v první řadě cíle veřejné.

Tabela I. obsahuje seznam všech pojišťoven provozujících u nás krupobitní pojištění (celkem 26).

Nápadným jest velký počet podniků s vyplývající roztříštěností pojištění, jakož i ta okolnost, že jen jediný ústav ("Vzájemný pojišťovací spolek statkářů a nájemců proti krupobití" v Praze) zabývá se výhradně jen krupobitím, kdežto všechny ostatní pojišťovny provoz ují krupobitní pojištění vedle jiných pojišťovacích odvětví. Dále třeba zdůrazniti, že naše ústavy organisované na zásadě vzájemnosti, až na shora řečenou stavovskou pojišťovnu statkářů a nájemců, neprovazují v oboru krupobitním vzájemnosti, nesouce samy podnikatelské risiko, aniž by přesunovaly ztrátu a zisk na pojištěnce a pojišťujíce za pevnou premii dle pojišťovacích sazeb společných pro akciové podniky.

V jiných zemích jest krupobitní pojištění více koncentrováno ve velkých podnicích, při čemž vzájemné pojišťovny provozují na základě skutečné vzájemnosti samostatnou pojistnou politiku, přispívajíce svou soutěží s akciovými podniky k regulaci pojistných sazeb.

Tak na př. v Německu při 4 ¹/₂ kráte větší výměře pojistitelně osevní plochy a 16 kráte vyšší pojištěné hodnotě (4.157;691.390 Mk) působilo v roce 1915 celkem jen 15 velkých krupobitních pojišťoven (jedna veřejná, 10 vzájemných pojišťoven a jen 4 akciové), jež na se soustřeďovaly celkem téměř 92% veškerého německého krupobitního pojištění, o zbytek (8%) pak se dělily malé místní vzájemné pojišťovny. V Německu připadalo v tomto roce na jednu pojišťovnu průměrně více jak 254,993.000 Mk pojištěné hodnoty, u nás však přes valutární disparitu naší měny oproti zlaté markové měně připadá dnes průměrně na jednu pojišťovnu jen asi 46,000.000 Kč.

Třeba tu zdůrazniti nemožnou roztříštěnost našeho krupobitního pojišťovnictví s nepříznivými hospodářskými důsledky jak pro pojišťovny, tak i pojištěnce (nemožnost žádoucího vyrovnávání risik v jednotlivých pojišťovnách a v důsledku drahota pojištění).

Ve Francii působilo v roce 1913 při 4 kráte vyšší pojištěné hodnotě 1.111,915.867 Fr (v poměru k pojištěné hodnotě v území Československa) celkem jen 20 krupobitních pojišťoven, z toho 5 akciových.

Pokud jde a německé vzájemné pojišťovny, třeba zdůrazniti na rozdíl od našich poměrů, že tyto provozují skutečně vzájemnost, pracujíce celkem bezvýdělečně, působíce svou soutěží ku zlevnění sazeb akciových pojišťoven a docilujíce značných hospodářských úspěchů ve prospěch zemědělství.

Výsledky činnosti našich pojišťoven, provozujících krupobitní pojištění na území našeho státu (s výjimkou "Vzájemně pojišťovacího spolku statkářů a nájemců proti krupobití" v Praze, jehož činnost jest vykázána zvláště v tabele VII.) za posledních 24 let (1903 až 1926) jsou znázorněny v tabulkách II., III. a IV.

Tabela II. vykazuje odděleně činnost našich vzájemných akciových pojišťoven v jednotlivých letech pokud dotyčná data jsou k disposici.

Tabela III. vykazuje odděleně činnost obou skupin našich soukromých pojišťoven v delších obdobích v rámci řečených 24 let, berouc při tom zřetel na jednotlivá charakteristická, období z hlubokého míru, z doby předválečné, válečné a poválečné, jakož i na celkové období.

Tabela IV. obsahuje data o poměrech krupobitního pojištění podle území našeho státu v letech 1905-1926.

Z tabel těch vyplývá, jak již v úvodu podotknuto, že vývoj krupobitního pojištění u nás jde směrem sestupným. V roce 1904 (tudíž před 24 roky) vykazovaly soukromé pojišťovny, provozující krupobitní pojištění v oblasti našeho státu pojištěnou hodnotu více jak 355,000.000 K, která v průměru let 1903-1914 klesá na 240,000.000 K ročně, v letech pak 1914-1923 (včetně Vzájemného pojišťovacího spolku statkářů a nájemců proti krupobití v Pra.ze) dosahuje v ročním průměru 571,000.000 K, v letech pak 1918-1926 průměrně výše 966,000.000 Kč.

Béřeme-li zřetel na devalvaci naší měny po převratu a částečný vzestup cen zemědělských plodin, počítajíce jen s desateronásobným koeficientem oproti dobám předválečným, přicházíme v období 1918-1926 k relaci 96¹/₂ milionu korun předpřevratových oproti 355,000.000 K v roce 1904 a průměru 240,000.000 K z let 1903-1914.

Pokud jde o intensitu pojištění v jednotlivých zemích, obnášela pojištěná hodnota podle průměru z let 1905-1926 v Čechách r očně 207,380.949 K, na Moravě 102,972.828 K, ve Slezsku 18,442.060 K, na Slovensku a Podkarpatské Rusi 137,413.890 K. Připadalo tudíž v Čechách při výměře 2,463.747 ha pojistitelné osevní plochy průměrně na 1 ha 8417 K, na Moravě při výměře 1,161.040 ha pojistitelné osevní plochy průměrně na 1 ha 8869 K, ve Slezsku při výměře 203.349 ha pojistitelné osevní plochy na 1 ha 9069 K, na Slovensku a Podkarpatské Rusi při výměře 2,089.161 ha pojistitelné osevní plochy na 1 ha 65.77 K pojištěné hodnoty. Bylo tudíž krupobitní pojištění nejintensivněji zastoupeno v tomto období ve Slezsku, pak přicházely Morava, Čechy, Slovensko s Podkarpatskou Rusí.

Vedoucí role v krupobitním pojištění připadá u nás akciovým pojišťovnám, z části cizího původu, kdežto vzájemné pojišťovny představující domácí podniky, zůstávají stále ještě v menšině.

V roce 1903 vykazovaly akciové pojišťovny 198,290.666 K pojištěné hodnoty, kdežto vzájemné ústavy pouze 83,284.707 K, nebo-li akciové podniky 70 5% a vzájemné 29 5%. Již před převratem přesunul se poměr silně ku prospěchu vzájemných pojišťoven; v roce 1918 připadalo na akciové pojišťovny 96,366.463 K pojištěné hodnoty, na vzájemné ústavy pak 79,154.550 K, t. j. na akciové 54.9% a na vzájemné 45.1%. Třeba však konstatovati, že poměr účasti vzájemných pojišťoven na krupobitním pojištění v poměru k pojišťovnám akciovým po převratu se zhoršil, až teprve v posledních letech se zlepšuje, takže v roce 1927 možno téměř konstatovati paritu.

Tak na příklad v roce 1926 vykazovaly akciové pojišťovny 601,273.705 Kč pojištěné hodnoty, vzájemné však jen 442,296.166 Kč, nebo-li akciové pojišťovny stouply vzhledem k roku 1918 z 54.9% na 57.6% pojištěné hodnoty, kdežto vzájemné pojišťovny poklesly ze 45.1% na 42.4% pojištěné hodnoty. V celém období 24 let (1903-1926) vykazují akc. pojišťovny celkem 6.977,466.685 K pojištěné hodnoty, kdežto vzájemné pojišťovny jen 3.916,069.966 K, nebo-li akciové 64.1% a vzájemné 35 9%.

To znamená, že naše krupobitní pojištěni spočívá ještě stále z části na cizím kapitálu a že v důsledku toho, nepřihlížejíc k velké kvotě zajištění, plynou ročně značné výtěžky z tohoto pojišťovacího odvětví za hranice.

Působnost našich akciových pojišťoven se vztahuje na území celého státu, kdežto vzájemné pojišťovny omezovaly svou činnost až donedávna téměř výhradně jen na historické země.

Naše akciové pojišťovny pojišťovaly zásadně větší objekty, kdežto vzájemné se omezovaly na drobnější obchod. U akciových podniků připadalo v roce 1903 na jednoho pojištěnce 7.618 K, u vzájemných jen 3.170 K, v roce 1926 u akciových 37.202 Kč, u vzájemných jen 13.803 Kč pojištěné hodnoty. Dle celkového průměru obou skupin pojišťoven připadalo v roce 1903 na jednoho pojištěnce 5.384 K, v roce 1926 pak 21.648 Kč pojištěné hodnoty. V roce 1903 připadalo v Čechách na jednoho pojištěnce 3.117 K, na Moravě 6.467 K, e Slezsku 13.094 K, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi 32.310 K; v roce 1926 na jednoho pojištěnce v Čechách 18.376 Kč, na Moravě 13.053 Kč, ve Slezsku 30.419 Kč, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi 60.771 Kč. Z toho vyplývá, že průměrně největší pojištěné objekty připadají na Slovensko a Podkarpatskou Rus, pak přichází Slezsko, Čechy a Morava, a že drobný zemědělec, který jest krupobitním risikem nejvíce ohrožen, u nás nevyužívá ještě dostatečnou měrou výhod krupobitního pojištění. V Bavorsku na příklad připadalo v roce 1921 (dle výkazu Zemské bavorské pojišťovny) při tehdejší paritě marky s čsl. korunou na jednoho pojištěnce jen 6.813 Mk pojištěné hodnoty, u největší vzájemné pojišťovny německé, "Norddeutsche Hagelversicherungsgesellschaft" 20.222 Mk, kdežto u nás 31.517 Kč.

Ve sloupci tabel "Prémie s poplatky" jest uvedena t. zv. hrubá prémie, skládající se z čisté prémie, t. j. prémie stanovené pojistným sazebníkem a z přirážek (drahotní přirážky, správních výloh, vedlejších poplatků, 2%ního státního poplatku a kolků), ježto jen celková cifra může poskytnouti jasný obraz o zatížení pojištěnce.

Poměr prémie obou skupin pojišťoven k pojištěné hodnotě jest vyjádřen v tabelách II.-IV. ve sloupci "Prémie s poplatky v % pojištěné hodnoty". Z této poměrné výše prémie možno usuzovati při stejném sazebním základě na výši použitých sazeb obou skupin pojišťoven jak z důvodu výše místního risika, tak i z důvodu výše citlivosti pojištěných plodin.

Zásadně možno říci, že naše vzájemné pojišťovny vykazují celkem mírně větší prémie nežli akciové; dokladem toho jest ta okolnost, že z celku vybraných prémií v období 1903-1926 připadá na vzájemné pojišťovny 128,598.861 K (36.5%), na akciové 222,818.776 K (63.5%), při účasti vzájemných pojišťoven 35.9% a akciových 64.1% na celkové pojištěné hodnotě.

Většina našich krupobitních pojišťoven pracuje s pevnou prémií přes to, že některé vzájemné pojišťovny jsou oprávněny podle stanov vybírati doplatky. Jen "Vzájemný pojišťovací spolek statkářů a zájemců proti krupobití" v Praze používá t. zv. rozvrhového systému.

Odškodnění jest hlavní, pohyblivou součástkou pojišťovacích nákladů, od jehož výše závisí v první řadě hospodářský výsledek pojištění; jest však také měřítkem risika příslušné oblasti a tudíž při všeobecně užívaném systému klasifikované prémie směrodatným pro vývoj pojistných sazeb. Přirozeně, že nelze na tomto podkladě zejména při dobrovolnosti pojištění objektivně zjistiti výši skutečného risika oblasti, toho by bylo možno dosíci jen řádnou celkovou statistikou.

Výše odškodnění, vyplaceného našimi soukromými pojišťovnami, obnáší v 24 letém období (1903-1926) 2.01% pojištěné hodnoty.

Celkem možno říci, že naše vzájemné pojišťovny platily v tomto období u porovnání s akciovými pojišťovnami při průměrně vyšší prémií celkem nižší odškodnění (viz tabela III., sloupce 6, 7, 12, 13 a 18). Směrodatným jest tu skutečná intensita škod.

Pokud jde o hospodářské výsledky s hlediska pojišťoven, možno.konstatovati, že toto pojistné odvětví bylo v řečeném období ve svém celku v obou skupinách zásadně aktivním. Z tabel II. a III. možno konstatovati, že ztráty utrpěné v jednotlivých letech poměrně v krátkých obdobích se vyrovnávají s docílenými přebytky. Celkový výsledek hospodaření za 24 leté období (190-1926) jest aktivním 0.77% pojištěné hodnoty.

V Čechách bylo vyplaceno podle průměru 22 roků (1905-1926) při průměrné prémii 4.01% odškodnění 2.46% pojištěné hodnoty, neboli 61.3% prémie, na Moravě při průměrné prmii 2.58% jen 1.52% pojištěné hodnoty neboli 58.9% premie, ve Slezsku při průměrné premii 2.16% jen 0.84°, pojištěné hodnoty, neboli 38.8% premie a na Slovensku a Podk. Rusi při průměrné premii 2.83% pojištěné hodnoty jen 1.94%, neboli 68.5% premie.

Odhadnuté škody Zemské bavorské pojišťovny obnášejí podle průměru 38 letého (1884 až 1921) jen 1.56% (u nás zhruba 2%) pojištěné hodnoty, vyplacené odškodnění obnáší tam 1.44% pojištěné hodnoty (odškodnění se platí dle pohotovosti úhradových prostředků) neboli 92.2% premie (viz tab. V, sloupce 6, 7, 13, 14 a 19); byla tudíž v Bavorsku cifra škod asi o 25% nižší nežli podle našeho celostátního průměru.

Naše poměrně vysoká cifra škod vysvětluje se nedostatečným rozšířením krupobitního pojištění a pojišťováním převážně těžkých risik.

Výše vyplaceného odškodnění dle statistiky Dolnorakouské zemské krupobitní pojišťovny ve Vídni podle 21 letého průměru (1899-1919) obnášela 2.74% pojištěné hodnoty, převyšovala tudíž více jak o ¹/₃ průměrnou cifru naši (viz tab. VI., sloupce 7, 13 a 18). To se vysvětluje poměrně malým rozsahem území činnosti, jež nestačí na řádné vyrovnávání risik, jakož i tím, že zmíněná pojišťovna, konkurujíc se soukromými pojišťovnami, soustřeďovala na sebe pravděpodobně převážně těžká risika.

Výš odhadnutých odškodnění všech německých soukromých pojišťoven podle 10 letého průměru (1906-1915) obnášela jen 1.04% pojištěné hodnoty, všech soukromých francouzských pojišťoven v 10 letí (1904-1913) dokonce jen 0.70%, všech italských pojišťoven však 3.47% podle průměru 14 letého (1894-1907). Nízká cifra škod v Německu a Francii vysvětluje se jednak velkou territoriální rozlohou, na níž se pojistná činnost vztahuje, připouštějící dobré vyrovnávání risik, dále značnými rozdíly ve stupni risika jednotlivých území. Tak na př. severní Německo vykazuje, jak známo, nepatrný stupeň risika, zejména Prusko, jižní Německo jest však silně ohroženo (nejvíce Würtembersko); severní Francie jest méně ohrožena nežli jižní. Italie jest jednou z nejohroženějších zemí Evropy (nejtěžší risika jsou v Benátsku a v provincii Emilii).

Data tato mohou ovšem býti jen relativní, obsahujíce jen cifry skutečného pojištění, nevystihujíce však skutečné výše risika teritoria, která jest závislou na mnoha činitelích, zejména na rozsahu území, na výši risika,jednotlivých oblastí, na něž se pojištění vztahuje, dále též na intensitě pojištění v jednotlivých oblastech atd. Přes to však ilustrují v dlouholetých průměrech faktické pojistné poměry jednotlivých zemí.

Pojistné sazby mají odpovídati výši risika, a to jednak s hlediska místního, jednak s hlediska výše citlivosti pojistitelných plodin. S hlediska výše místního risika stanoví se u nás sazby zásadně pro soudní okresy, výjimečně i pro jednotlivé obce, ba i části obcí. S hlediska citlivosti plodin rozlišují se u nás pojistné sazby v historických zemích dle šesti, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dle osmi tříd citlivosti plodin.

Nejvyšší sazby našich soukromých pojišťoven jsou v Čechách a sice na jihu a na jihovýchodě, ojediněle též na severovýchodě a severozápadě s okresy Nové Hrady, Krumlov se sazbou 5/6.50[Čitatel zlomku znamená sazbu pro první stupnici citlivosti plodin (v historických zemích žito a pšenice, na Slovensku a Podkarp. Rusi jen pšenice), jmenovatel pak sazbu pro druhou stupnici (v histor. zemích ječmen a oves, na Slovensku a Podkarp. Rusi žito, ječmen a oves).]), Kaplice, Trhové Sviny, Chotěboř, Německý Brod, Habry, Pelhřimov, Sedlec, Sedlčany, Tábor, Vlašim se sazbou 4.50/5.90, Český Dub a Jablonné n. N., Liberec, Most, Duchcov se sazbou 4.50/5.90. Nejbližší vysoké sazby jsou na Podkarpatské Rusi v okresu Velký Sevljuš 4.50/5.50, dále v okresu Velká Berezná 3.80/5.20, v okresích Iršava, Nižní Verecky, Rozvigovo a Svaljava 3.50/4.50, dále následují okresy Hust, Dolha, Volovoje, Rahovo, Terešva, Tiačevo a Velký Bočkov se sazbami 3.40/4.80.

Pak přicházejí některé moravské okresy Brno, Moravské Budějovice, Hrotovice, Val. Klobúky a Uherský Ostroh 2--/2.30.

Nižší sazby jsou ve Slezsku, kde ze 23 okresů 17 okresů má nejnižší sazby ve státě 1-/1.20, tytéž sazby platí též v 17 okresích na Moravě. Na Slovensku jsou nejnižší sazby v okolí Bratislavy (v 6 okresích) 1.20/1.60. Odtud pak stoupají sazby směrem k východu, vyvrcholujíce, jak shora uvedeno, na Podkarpatské Rusi.

Nejnižší sazby v Čechách jsou v okresích Chrastava a Česká Skalice 135/180. Dle těchto sazeb obsahují nejtěžší risika Čechy, pak přicházejí Podkarpatská Rus, Slovensko, Morava a Slezsko.

Během posledních 24 roků postiženo bylo území tvořící náš stát těžkými krupobitními pohromami v letech 1903, 1907, 1908, 1916, 1922 a 1927, v kterýchžto letech naše soukromé pojišťovny většinou vykazují passivní bilance. Nejtěžší katastrofy přinesl rok 1903, kdy jižní a jihovýchodní Čechy byly krupobitím devastovány, a kdy naše vzájemné pojišťovny vykazovaly při premii 2.14% škody 3.87% a ztráty 1.93% pojištěné hodnoty, neboli více jak 90% premie. Akciové pojišťovny vyšly tehdy vzhledem na své slovenské pojištění, kteréžto území nebylo postiženo katastrofou, beze ztráty. Z toho též viděti, jak velkého významu jest vyrovnávání risik.

Druhou součást pojišťovacích nákladů tvoří výdaje správní, jež jsou do jisté míry odvislý od organisace pojišťovací služby.

Všeobecně možno říci, že správní náklady našich vzájemných pojišťoven v poměru ke správním nákladům akciových podniků byly průměrně nižší (viz tab. III., sloupce 9, 14 a 19 a tab. IV., sloupce 7, 11 a 15) přes to, že akciové podniky na rozdíl od vzájemných ústavů snažily se zjednodušiti pojistnou agendu centralisací správy (společné vyšetřování krupobitních škod, společné vedení statistiky a společné určování základních pojišťovacích disposic) a tím snížiti správní náklady. Teprve v posledních letech stoupají zásadní správní náklady vzájemných pojišťoven nad správní náklady akciových podniků, což se vysvětluje úspěšnou zvýšenou akvisiční činností první skupiny.

Velký význam pro výši správních nákladů mají výdaje akvisiční (dnes až 15% premie). Až do převratu vynakládaly akciové podniky více na akvisici, od převratu snaží se vzájemné pojišťovny dostihnouti akciové pojišťovny.

Třeba si uvědomiti, že akvisiční náklady, prýštící z konkurenčního boje jednotlivých pojišťoven mezi sebou, nejsou s hlediska pojištěnců nutnými a že není dosti odůvodněným, aby jimi byli zatěžováni pojištěnci.

Rozdíly správních nákladů našich pojišťoven vzájemných a akciových v kratších obdobích a jednotlivých zemích (viz tab. III., a IV.) téměř vyrovnávají se v delších obdobích (1905-1926, 1903-1926). Správní náklady akciových pojišťoven zdají se však býti vzhledem na jich vyšší základnu (pojištěnou hodnotu) a na vyšší počet pojistek u pojišťoven vzájemných poměrně vyššími.

V roce 1903 obnášely správní náklady našich soukromých pojišťoven průměrně 0.20%, v r. 1926 však 0.43% pojištěné hodnoty, v průměru pak za období 1903-1926 resultuje 0.44%, neboli správní náklady našich pojišťoven jsou v roce 1926 oproti r. 1903 o 115% vyšší, průměr za řečené 24 letí vykazuje zvýšení o 120%. Vzhledem na devalvaci měny není zvýšení to neodůvodněným přes to, že:počet pojištěnců v roce 1926 klesl oproti roku 1903 (více jak o 4000), a že pojištěná hodnota se zvýšil téměř čtyrnásobně.

Vývoj správních nákladů našich soukromých pojišťoven u porovnání s německými krupobitními pojišťovnami v období 19031915 jest zřejmý z tabely na stránce 31.

Správní náklady našich pojišťoven v obou skupinách urovnaly se v roce 1903 celkem správním základům říšskoněmeckých soukromých pojišťoven. Od r. 1904 počínají však značně stoupati, dosahujíce v r. 1915 oproti průměru obou skupin německých pojišťoven rozdílu 0.206% pojištěné hodnoty.

Průměr správních nákladů obou skupin našich pojišťoven v období 1903-1915 obnáší ročně 0.34%, v Německu v témže období však jen 0.199%. Německé vzájemné pojišťovny vykazují nižší průměr správních nákladů nežli akciové podniky (0.165:0218%); rozdíl ten se dá vysvětliti z části převahou základny (pojištěné hodnoty) u vzájemných německých pojišťoven nad pojištěnou hodnotou akciových podniků (24.193,883.023 Mk : 12.919,058.602 Mk).

Poměrně nízké správní náklady německých soukromých pojišťoven odůvodňuje příkladná úspornost a účelnost organisace pojišťovací služby. Nejnákladnější úkony krupobitního pojištění, t. j. vyšetřování škod, děje se zpravidla znalci nestojícími ve služebním poměru k pojišťovně (činnými hospodáři), kteří jsou vybíráni a odměňováni dle potřeby daného případu. Nelze dále přehlížeti, že v Německu soukromé pojišťovny nevěnují tak značných obnosů na akvisici (některé vzájemné pojišťovny nevydržovaly donedávna žádných jednatelů).

Bavorská zemská krupobitní pojišťovna v Mnichově (veřejný podnik) vykazuje v letech 1920 a 1921 správní náklady ve výši 0.26% a 0.27% pojištěné hodnoty, která obnášela okrouhle při 180.000 pojištěnců v r. 1920 845,702.320 Mk a v r. 1921 1.226,586.750 Mk (dříve byly uhrazovány správní náklady tohoto ústavu z velké části z odvětví požárního).

Dolnorakouská zemská krupobitní pojišťovna, (veřejný podnik) vykazuje podle 21 letého průměru v letech 1899-1919 při 10.262 pojištěncích správní náklady ve výši 0.37% pojištěné hodnoty v obnosu ročních 17,382.725 K (u nás v období 1903-1922 správní náklady obnášejí při ročním průměru 43.770 pojištěnců 0.45% pojištěné hodnoty v obnosu ročních 344,717.715 K, příp. Kč).

Z toho, co řečeno, vyplývá, že pojišťovna zřízená na podkladě veřejnohospodářském může podle těchto praktických příkladů vystačiti i se zřetelem na naše domácí poměry se správními vklady našich soukromých pojišťoven, ba že by mohla při náležitém soustředění pojištění a při úsporném režimu, hlavně pak snížením tíživých akvisičních nákladů dosáhnouti i mírného snížení jich oproti správním nákladům našich soukromých pojišťoven.

Přebytky našich soukromých pojišťoven obnášejí v období 24 roků (1903-1926) průměrně 0.77% pojištěné hodnoty (tab. III., sl. 15), přebytky vzájemných pojišťoven v témže období průměrně 116% pojištěné hodnoty per 163,19 582 K, příp. Kč ročně, t. j. více jak ¹/₃ průměrné premie (28% pojištěné hodnoty), kdežto akciové pojišťovny vykazují v téže době přebytky pouze - 0.55% pojištěné hodnoty per 290,727.778 K, příp. Kč ročně, t. j. asi ¹/₆ své průměrné premie (3.20% poj. hodnoty) a percentuelně asi polovici zisků vzájemných pojišťoven, přes to, že forma akciového podniku vyžaduje podle své povahy vyšší potřebu, zejména pokud jde o zúročení akciového kapitálu, což u vzájemných pojišťoven odpadá.

Přebytky našich vzájemných pojišťoven v ;echách v období 22 roků 1905-1926 (viz tab. IV.) jsou vykázány 1.30% při premii 3.81% pojištěné hodnoty, tudíž téměř ¹/₃ premie, na Moravě 1.08% při premii 0.59% pojištěné hodnoty, t. j. více jak 40% premie, ve Slezsku 1.39% při premii 2.14% pojištěné hodnoty, t. j. 65% premie.

Poměr přebytků našich pojišťoven k průměrné premii v řečeném období jest zřejmým z tabely na str. 33.

Z okolnosti té, že jedna skupina pojišťoven dosahuje na základě jednotných pojistných sazeb v dlouholetém průměru tak rozdílných přebytků, vyplývá, že pojišťovací sazby nepřiléhají zcela skutečnému risiku nebezpečí, po případě že nebyly přesně dodržovány pojistné sazby (speciální tarify).

Přebytky našich soukromých pojišťoven, zejména pak našich vzájemných pojišťoven, jsou u porovnání s cizozemskými pojišťovnami nepoměrně vyšší a nutno je označiti za jednu z brzd příznivého vývoje krupobitního pojištění.

Následující tabela (na str. 34) podává srovnání výsledků činnosti soukromých říšskoněmeckých krupobitních pojišťoven (vzájemných a akciových bez Bavorské zemské krupobitní pojišťovny) s výsledky činnosti soukromých pojišťoven provozujících krupobitní pojištění na území našeho státu v letech 1906-1915.

Hospodaření říšskoněmeckých akciových pojišťoven v období 1906-1915 končilo při celkové pojištěné hodnotě 9.734,938.917 Mk přebytkem 21,431.104 Mk nebo-li o 22% pojištěné hodnoty, říšskoněmecké vzájemné pojišťovny vykazují v tomto období při pojištěné hodnotě 19.730,173.209 Mk přebytek 27,665.325 Mk nebo-li 0.13% pojištěné hodnoty, vykazují tudíž veškeré soukromé říšskoněmecké krupobitní pojišťovny v tomto období při celkové pojištěné hodnotě 29.465,112.126 Mk přebytek 49,096.429 Mk nebo-li 0.16% pojištěné hodnoty. Ovšem že tato nízká poměrná cifra jest z části přivoděna vysokou cifrou pojištěné hodnoty.

Francouzské soukromé pojišťovny vykazují v oboru krupobitním v období 1904-1913 při celkové pojištěné hodnotě 8.866,340.704 fr přebytky 22,355.340 fr, nebo-li 0 25% pojištěné hodnoty.

Naše soukromé pojišťovny vykazují v období 1906-1915 v oboru krupobitním při celkové pojištěné hodnotě 3.108,397.294 Kč přebytky 13,415.536 Kč, nebo-li 0.44% pojištěné hodnoty, t. j. přebytky říšskoněmeckých soukromých krupobitních pojišťoven obnášejí téměř jen ¹/₃ přebytků našich pojišťoven v témže období. V období 1904-1913 obnášely při celkové pojištěné hodnotě 2.355,097.287 K přebytky našich soukromých pojišťoven 16,721.604 K, nebo-li 0.71% pojištěné hodnoty, to znamená, že soukromé francouzské krupobitní pojišťovny vykazovaly v témže období jen 28.4% přebytků našich pojišťoven.

Přebytky Zemské bavorské krupobitní pojišťovny v Mnichově obnášely podle průměru 38 letého (1884-1921) pouze 0.04% pojištěné hodnoty, přes to však nashromážděny byly značné reservy dosáhnuvší v r. 1920 vrcholu 17,715.600 Mk (viz tab. V).

Dolnorakouská zemská krupobitní pojišťovna ve Vídni nevykazuje podle 21 leté statistiky při průměrné premii 2.06%, při zaplaceném odškodnění 2.74%, správních nákladech 0.37% a zemském příspěvku 0.46% pojištěné hodnoty žádných přebytků, nýbrž ztrátu 0.59% pojištěné hodnoty.

Vzájemně pojišťovací spolek statkářů a nájemců proti krupobití v Praze, který provozuje skutečně vzájemnost, vykazuje v období 1913-1926 při průměrné premii 1.45%, při vyplaceném odškodnění 1%, při správních nákladech 0.45% průměrný přebytek 0.24% pojištěné hodnoty (tab. VII.), jehož bylo použito výhradně k utvoření reserv dosáhnuvších v r. 1926 výše 2,562.844 Kč.