Na zločin porušení
subordinace podle § 147 v tr. z., jehož se Czeh
dopustil, je stanoven trest smrti zastřelením.
Divisní soud v Praze
vyměřiv odsouzenému trest čtyřletého
žaláře přiměřeně
zostřeného a rozhodnuv, že do trestu započítává
se také vyšetřovací vazba, jednal podle
ustálené blahovolné prakse československých
vojenských soudů, používaje mimořádného
zmírňovacího práva.
Proto také odsouzený
po úradě se svým právním zástupcem
trest přijal, vzdav se opravných prostředků
s tím, že si podá žádost za
milost. O žádosti za milost vyjádřil
se divisní soud v Praze zamítavě zejména
proto, že odsouzený, který za své pětiměsíční
presenční služby byl neméně než
šestkráte trestán, posledního trestného
činu nepřiznává,
tudíž ho nelituje. K vyjádření
divisního soudu v Praze připojil se nejen vojenský
prokurátor, nýbrž i nejvyšší
vojenský soud.
Později podal Czeh žádost
za obnovu trestního řízení.
Přes to, že v řízení
podle § 392 v tr. ř. o žádosti za
obnovu trestního řízení vyšly
na jevo okolnosti, které nejen vážně
otřásly tvrzením Czeha, nýbrž
i dokonce je vyvracely, nařídil nejvyšší
vojenský soud obnovu trestního řízení
ve propěch odsouzeného. Mezitím byl jmenovaný
podle § 110 zák. č. 562/19 propuštěn
podmíněně na svobodu.
Vojenský prokurátor
v Praze setrval však na obžalobě i v obnoveném
trestním řízení, k jejímuž
projednání byl delegován divisní soud
v Bratislavě, kde jmenovaný byl osvobozen.
Poněvadž vojenský
prokurátor poukazuje na závažné vady
rozsudku podal zmateční stížnost, dospěla
věc k nejvyššímu vojenskému
soudu, který zrušil rozsudek divisního soudu
v Bratislavě a přikázal trestní
věc k novému projednání a rozhodnutí
divisnímu soudu v Olomouci.
Divisní soud v Olomouci
odsoudil Czeha na žalář dvou let osmi měsíců,
trest však byl prohlášen dosavadní vazbou
za odpykaný. Námitky obžalovaného proti
rozsudku ve zmateční stížnosti nejvyšší
vojenský soud po přezkoumání zamítl,
čím odsuzující rozsudek nabyl moci
práva.
Případem Bely Czeha
zabývala se i liga pro lidská práva, která
po důkladném prostudování věci
dospěla k názoru, že vojenské soudy
postupovaly při posuzování viny Czehovy s naprostou
objektivností bez jakékoliv národnostní
zaujatosti a jedině a pouze v mezích zákona
jako proti každému jinému vojínovi
v podobných případech kterékoliv
jiné národnosti.
Zabavení čís.
126 periodického tiskopisu "Vorwärts" z
1. Června 1926, jež jest pány interpelanty
vytýkáno, nařídilo státní
zastupitelství v Liberci mezi jiným i pro místo
v interpelaci uvedené, v jehož obsahu shledalo
skutkovou podstatu přečinu podle §u 300 tr.
z. a čl. VIII. zák. čís. 8/1863 ř.
z.
Soud zabavení potvrdil a tím
uznal, že státní zastupitelství postupovalo
podle zákona. Proti rozhodnutí soudu nebylo užito
opravných prostředků. Tím se stalo,
že soud nemohl přezkoumati své rozhodnutí
slyšením námitek těch, kdož zabavením
cítili se snad dotčeni.
Pokud jde o ocenění
veřejného zájmu na zabavení, právem
uznalo státní zastupitelství, že nelze
připustiti další rozšiřování
obsahu závadného místa, ježto rozsudečná
činnost soudu musí býti bezpodmínečně
chráněna před útoky, které
meze dovolené kritiky překročují.
Vykonaným šetřením
bylo o jednotlivých případech v interpelaci
jmenovaných zjištěno toto:
Alois Ziehfreund
podal odvolání jak v interpelaci je uvedeno.
Z těch byla již odvolání proti
dani z příjmu na léta 1921 až 1923
předložena zemskému finančnímu
ředitelství v Praze a bude o nich rozhodnuto
v nejbližším zasedání odvolací
komise a možno očekávati, že daň
bude
částečně snížena. Rovněž
o odvolání pro r. 1920 bude v nejbližší
době rozhodnuto odhadní komisí v Českém
Krumlově. O odvoláních na léta 1924
až 1926 jest konáno zevrubné šetření
a po jeho ukončení budou odvolání
předložena kompetentním orgánům
k rozhodnutí.
Odvolání podaná proti předpisům
všeobecné daně výdělkové
na léta 1924 a 1926 byla již berní správou
v Čes. Krumlově zaslána berní
správě v Českých Budějovicích,
odkud po příslušném doplnění
budou předložena k rozhodnutí zemské
komisi pro daň výdělkovou.
Celkový nedoplatek na daních za léta 1921
až 1926 činil 165.710 Kč 30 h.
Konrád Holzinger podal odvolání
proti dani z příjmu na léta 1920 až
1925, která jsou připravena k rozhodnutí
pro nejbližší zasedání odvolací
komise. Proti dani z válečných zisků
na léta 1918 a 1919 odvolání vůbec
nepodal. Jeho manželka Kateřina podala odvolání
proti dani z příjmu na r. 1926 a proti všeobecné
dani výdělkové na léta 1923 až
1926 a konečně proti dani z obratu pro léta
1922 až 1924. Odvolání proti dani z obratu
na rok 1922
a proti dani výdělkové na rok 1926 odvolala
a ostatní všechna odvolání byla již
vyřízena a to pokud jde o daň z obratu
zamítavě, pokud jde o daň z příjmu
a všeobecnou daň výdělkovou dosti značným
snížením daně. Hypotekární
zástavní právo pro 191.237 Kč
bylo již v r. 1925 na návrh berního úřadu
vymazáno a nově bylo uloženo zástavní
právo na polovinu K. Holzingera pro 42.430 Kč. Celkový
nedoplatek za léta 1918 až 1926 činil k 30.
srpnu 1927 90.646 Kč 24 h.
Rudolf Jungwirth podal kromě
odvolání v interpelaci uvedených ještě
odvolání proti dani z obratu na rok 1926. Příslušným
odvolacím komisím byla již odvolání
jmenovaného poplatníka předložena odvolání
proti dani z příjmu na léta 1920 a 1923
a proti všeobecné dani výdělkové
z obchodu dobytkem na období 1922/23
a v nejbližší době bude o nich rozhodnuto.
Odvolání proti dani z obratu na léta
1922 a 1923 a proti všeobecné dani výdělkové
na období 1922/23 byla již vyřízena
a daň částečně snížena.
O odvoláních proti všeobecné dani výdělkové
z řeznictví a obchodu
dobytkem pro léta 1924 až 1926 byla vykonána
již potřebná šetření a spisy
zaslány berní správě v Čes.
Budějovicích, která je po doplnění
předloží k rozhodnutí, jež
nastane rovněž co nejdříve. O odvoláních
proti dani z příjmu a proti dani z obratu
za léta
1924 až 1926 jsou dosud konána šetření,
jichž skončení bude co nejvíce uspíšeno.
Celkový nedoplatek na daních za léta 1923-1926
podle stavu ze dne 14. června 1927 činil 115.287
Kč 68 h.
Z odvolání Jana stadelbauera byla vyřízena již odvolání proti dani z příjmu a to pro rok 1920 až 1923 zamítnutím pro opožděné podání pro léta 1924 až 1926 snížením daně. Odvolání proti všeobecné dani výdělkové z hostince pro rok 1924, z řeznictví pro rok 1924 a 1925 a z obchodu dobytkem pro 1924 až 1926 byla již předložena berní správě v Českých Budějovicích a bude o nich v brzku rozhodnuto.
Rovněž odvolání
proti dani z obratu z obchodu dobytkem za rok 1923 bylo
již předloženo zemskému finančnímu
ředitelství v Praze k rozhodnutí.
Vyřízení ostatních odvolání
a sice proti všeobecné dani výdělkové
z řeznictví na rok 1926 a dani z obratu
z řeznictví za rok 1921 a z obchodu dobytkem
(nikoli tedy z hostince jak uvedeno) pro rok 1924 a 1925
bude po jejich vyšetření rovněž
v nejbližší době uskutečněno.
Žádost o mimořádné daňové
úlevy
podle zákona č. 235/1924 nebyla vyřízena
proto, poněvadž poplatník na vyzvání,
aby žádost doplnil vůbec neodpověděl.
Celkový daňový nedoplatek váznoucí
za jmenovaným za léta 1919 až 1925 činí
95.514 Kč 59 h.
Z uvedeného vylíčení
jest na prvý pohled patrno, že domněnka, jako
by odvolání poplatníky podaná nebyla
vůbec vyřizována, postrádá
odůvodněnosti. Jest ovšem pravda, že v posledních
letech nahromadila se u vyměřovacích úřadů
odvolání za několik let a že jejich
vyřízení se značně zdrželo.
Příčiny, které
tento neutěšený stav zavinily jsou všeobecně
známy a bylo na ně již několikráte
poukázáno, stejně jako jsou známa
opatření, která finanční správa
k odstranění tohoto stavu učinila,
takže není třeba o nich šíře
se zmiňovati.
Rovněž není správným
tvrzení, že berní úřady postupovaly
s neslýchanou krutostí při exekučním
vymáhání daní a nepřihlížely
k podaným žádostem a odvoláním.
Že postup berních úřadů v uvedených
případech byl velmi mírný, o tom zajisté
nejlépe svědčí okolnost, že nedoplatky
pocházejí z celé
řady let a dosáhly značné výše
a dále, že berní úřad v Horní
Plané, v jehož obvodu bydlí tři
poplatníci v interpelaci jmenovaní, až
do roku 1925 omezoval exekuci pouze na upomínání
a teprve později přistoupil ke skutečnému
vymáhání.
Z výše nedoplatků
a jejich zastaralostí, jakož i z okolnosti, že
nebylo ničeho placeno nejen na daně, proti nimž
byla podána odvolání, nýbrž ani
na daně, proti jejichž předpisům nebylo
si stěžováno, dlužno právem usuzovati
na velmi malou ochotu poplatníků zaplatiti právoplatně
předepsané daně. Jestliže berní
úřady za tohoto stavu věcí, když
blahovolné posečkávání nemělo
žádoucího účele, byly nuceny
přikročiti konečně k ostřejšímu
vymáhání daní, nelze v tom spatřovati
nějaké krutosti a jest to zcela vysvětlitelno.
Ačkoliv již dříve
bylo všem podřízeným úřadům
uloženo, aby podaná odvolání po zevrubném
přezkoumání projednávala s největším
urychlením, bylo znovu zvláště berním
správám v Čes. Krumlově a v Č.
Budějovicích uloženo, aby dosud nevyřízená
odvolání poplatníků předložily
s největším uspíšením
kompetentním instancím k rozhodnutí.
Nikomu z bývalých
poddůstojníků nebylo bráněno
vstoupiti do služeb čs. armády. Zvláště
nebylo bráněno Němcům, pokud ochotně
a loyálně se přihlásili do čs.
armády. Ti, kteří do služeb čs.
státu nevstoupili, obdrželi podle platných
předpisů odbytné.
Pro poddůstojníky-Němce
uspořádala vojenská správa jazykové
kursy, aby jim umožnila setrvání ve službě.
Propuštěni byli ti, kteří
si v těchto kursech neosvojili ani minimální
znalosti služebního jazyka nebo neuspokojili po stránce
mravní. Nebyli však ani tito "vyhozeni na dlažbu",
nýbrž obdrželi odbytné.
Ti pak, kteří byli
propuštěni po kladném vyřízení
přihlášky do služeb čs. armády,
byli propuštěni buď na vlastní žádost
nebo v důsledku restrikce či konečně
na základě řízení kárného
a byli dáni buď do zálohy s odbytným
nebo do výslužby.
Vojenská správa ve
všech těchto případech postupovala přesně
podle platných zákonů a nařízení
či služebních předpisů.
Požadavek, aby ustanovení
zákona č. 54/1927 Sb. z. a n. Byla též
rozšířena na poddůstojníky z povolání
bývalé armády, byl vzat v úvahu
již při zpracování citovaného
zákona, zejména pokud se týkalo rotmistů
certifikatistů, ale zjistilo se, že by uvedeným
osobám ustanovení ta nemohla vyhověti, poněvadž
vyhrazená místa, která se budou obsazovati
neuspokojila by jejich nároky, zvláště
pokud by jim bylo uděleno jen místo zřízenecké
po případě nanejvýše úřednické
místo čekatelské.
Proto také nepomýšlím
na to, abych navrhl rozšíření platnosti
zákona č. 54/1927 na osoby, pro které je
interpelace požaduje.
Škody způsobené
dělostřeleckým cvičením ve
střelbě na ostro ve Starém Městě
v roce 19269 byly vyšetřovány, odhadovány
a uhrazeny podle § 56 prováděcích nařízení
k ubytovacímu zákonu (čl. zák.
XXX/X).
Sazby odškodného určila
komise složená z vojenských i soudních
znalců. Vojenská komise jednala v zastoupení
obce s jejím starostou a dvěma pověřenými
důvěrníky, jakož i zvlášť
s každým poškozeným a nebylo tudíž
důvodu k přizvání jiných
osob.
Nikdo z majitelů poškozených
pozemků si do útisku nikde u úřadu
nestěžoval.
Přímé i nepřímé
škody nahradila vojenská správa v devatenácti
dnech po ukončení střelby, tedy v době
velmi krátké.
Ve Starém Městě
u Bruntálu postupovala komise zvlášť benevolentně.
Ač byla v prostoru střelnice pouze jedna polovina
katastru, takže na druhé polovině mohli zemědělci
nerušeně pracovati a pásti dobytek a střelba
na druhé polovině denně byla skončena
o 10 hod. dopolední, takže se mohlo od 10 do 12 hod.
pracovat, přece bylo vyplaceno odškodné za
ztrátu na čase i pastvě.
Vojenská správa snažila
se i jinak vyjíti rolníkům vstříc.
Ačkoliv jim oznámila, že mohou k urychlení
polních prací dožadovati se potahu i lidských
pracovních sil, přece se nikdo z rolníků
ve Starém Městě o pomoc ke své škodě
nehlásil.
Proto nenacházím důvodu
k tomu, abych obci Starému Městu přiznal
dodatečnou náhradu.
Pokud se týče odškodného
za poškozenou lesní boudu Quido Hildebranda uvádím,
že bouda byla náhodně zabloudilou střelou
značně poškozena, avšak neprodleně
na účet vojenské správy nákladem
asi 1700 Kč místním zednickým mistrem
znovu vybudována. V interpelaci uváděných
Kč 300,-- obdržel majitel jako náhradu za
inventář, který
jak udal, měl tam složen.
O osobním stavu zaměstnanců
ve státních i jiných veřejných
službách a jeho rozčlenění možno
se informovati z různých, na základě
uředních pramenů sestavených a každoročně
tiskem vycházejících oficielních i
neoficielních publikací, do nichž možno
nahlédnouti i v knihovně Národního
shromáždění. Tak jsou to např.
"Batovcův Almanach. Politický kalendář
republiky Československé" (nákladem
F. B. Batovce v Praze, Hybernská ul. č. 4),
"Ročenka Československé republiky"
(rediguje Dr. Ant. Hajn. Vydává
Tiskový odbor čsl. Národní demokracie
v Praze II, Lützowova ul, č. 3), "Stiepels
Deutsches Ämter-Jahrbuch für die Tschechoslovakische
Republik" (nakladatel: Bratří Stiepelové,
spol. s r. o. v Liberci), "Mährisch-schlesischer
Auskunfts-Kalender" (nakladatel:
F. Irrgang, Brno), "Status konkretální a dislokační
politického úřednictva republiky Československé"
(vydavatel: Jednota konceptního úřednictva
politické správy v republice Československé),
"Příručka, schematismus a dislokace
četnictva" (uspořádal
a vydal podplukovník F. Horký, nakladatel: J. Gusek
v Kroměříži), "Schematismus
československé branné moci" (nákladem
ministra národní obrany), "Almanach branné
moci a četnictva" (zpracoval pplk. F. Valenta), "Sborník
rotmistrů čs. Armády" (vydal podplukovník
Emanuel Svoboda), "Sborník ministerstva školství
a národní osvěty" (nákladem ministerstva
školství a národní osvěty), "Schematismus
školník úřadů, vysokých
a středních škol a veškerého českého
učitelstva v Čechách" (příloha
ke kapesnímu kalendáři učitelskému,
nákladem Ústředního nakladatelství
a knihkupectví učitelstva československého
v Praze, "Ročenka státních a soukromých
drah Československé republiky" (nákladem
a redakcí ministerstva železnic), "Pořadník
úřednictva poštovní a telegrafní
správy republiky
Československé" (nákladem ministerstva
pošt a telegrafů) aj.
Vláda dovoluje si upozorniti
na tyto i státní správou pro běžnou
úřední potřebu používané
příručky a podotýká při
tom, že nemá po ruce výkazu osobního
stavu státních zaměstnanců, z něhož
by byla patrna i národnost každého zaměstnance.
O výměnu válečných
půjček za odškodňovací dluhopisy
bylo podáno 294.218 přihlášek a k výměně
přihlášeno 1.310,717.942 K nom. válečných
půjček.
Řízení o těchto
přihláškách, jež vyžadovalo
zjištění řady podmínek pro záměnu,
bylo z velké části u finančních
úřadů I. a II. stolice skončeno a
rozhodnutí těchto úřadů byla
zaslána ředitelství státního
dluhu, kde se vykonává konečná censura.
Na zpracování těchto přihlášek
u ředitelství státního dluhu pracuje
v odpoledních hodinách na 100 pomocných
sil a bylo již vyřízeno ca. 70.000 přihlášek
a poukázáno k vydání stranám
na 200,000.000
Kč 3% odškodňovacích dluhopisů
za válečné půjčky.
Aby celá tato věc mohla
býti vyřízena co nejdříve,
zařídilo ministerstvo financí značné
zjednodušení všech s touto agendou spojených
prací, takže lze doufati, že v nejbližších
měsících bude největší
počet přihlášek vyřízen.
Slavnosti pořádané
obvykle při otevření českých
menšinových škol, nesou se vždy v duchu
kulturním a povolaní činitelé dbají
vždy o to, aby průběh jich byl klidný
a důstojný a nedotýkal se národnostních
citů obyvatelstva jiné národnosti. Není
proto důvodu, aby slavnosti tyto zásadně
nebyly povolovány.
Tak řečené menšinové
školy zřizovány jsou podle zákona ze
dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n. a prostředky
pro jejich stavbu povolují se státním rozpočtem.
Menšinové školy
jsou zřizovány pouze za tím účelem,
aby bylo postaráno o školní výchovu
a vzdělání dítek v jich mateřském
jazyku. Nesměřuje tudíž zřizování
českých menšinových škol ani slavnosti
pořádané při jich otevření
proti právům německého obyvatelstva
státu a nelze
je pokládati za počešťovací akce.
Slavnosti otevření
české menšinové školy občanské
v Brodku dne 5. Září 1926 měla
zcela klidný a důstojný průběh,
projevy dopoledne při slavnosti učiněné
nesly se vesměs v duchu kulturním. Není
proto správným tvrzení, že na slavnosti
bylo štváno proti německé národnosti.
Při slavnosti, avšak jen odpoledne, bylo podáváno
(vzadu za školou) pivo a sodová voda, jiné
nápoje nikoliv.
Politováníhodná
událost, jejíž obětí se stal
v Brodku téhož dne dělník Karel
Fischer, jest předmětem trestního řízení,
které není dosud pravoplatně ukončeno.
Osoby, které svojí
účastí na rvačce, při níž
dělník Karel Fischer byl smrtelně zraněn,
staly se podezřelými ze zranění Karla
Fischera, přijely do Brodku až o 3. hod. odp., kdežto
slavnostní projevy skončily již dopoledne a
nelze tudíž tvrditi, že by dotyčné
osoby byly snad poštvány projevy dopoledne na slavnosti
učiněnými. Rvačka mimo to se sběhla
až v podvečer, kdy slavnost byla již ukončena
a na konci obce na místě vzdáleném
as 1 km, takže ani osobám, které při
slavnosti učinily projevy, nelze přikládati
vinu na politováníhodné nešťastné
události.
Zranění Karla Fischera
oznámil jeho syn Josef četnictvu v Brodku dne
5. září 1926 před 10. hod. večer,
dodav zároveň výslovně, že těžce
zraněný jeho otec nemůže býti
vyslechnut, ježto byl právě odvezen do prostějovské
nemocnice, a že pro své zranění nemohl
ani mluviti. Četnictvo zahájilo pátrání
bezodkladně ještě téže noci, odloživši
sepsání zápisu na druhý den, ježto
úspěšné pátrání
nestrpělo žádného průtahu. O
zraněného Fischera se četnictvo v Brodku
starati nemohlo, jelikož byl již před tím,
jak řečeno odvezen do prostějovské
nemocnice. Četnická stanice v Úsobrně
se zúčastnila pátrání na podnět
četnické stanice v Brodku, poněvadž
účastníci rvačky
tímto směrem uprchli.
Ježto nebylo známo, nebude-li
snad vzhledem k způsobu Fischerova úmrtí
nařízena soudní pitva mrtvoly, vyžádalo
si četnictvo od pozůstalých úmrtní
list Fischerův, zaslalo jej zvláštním
poslem k okresnímu soudu v Konici, a když
u soudu zjistilo, že proti pohřbení není
námitek, vyrozumělo o tom ihned duchovního,
takže pohřeb mohl býti včas a bez průtahu
vykonán. Úmrtní list odevzdalo četnictvo
po návratu posla faráři. Neodpovídá
proto skutečnosti tvrzení, že četnický
strážmistr odebral
se s úmrtním listem na snídani do sousední
obce a že členové rodiny Fischerovy musili
si úmrtní list odtamtud po dlouhém čekání
odnésti, a je neodůvodněna domněnka,
jakoby četnictvo jednalo v úmyslu způsobiti
odklad pohřbu na neurčitou dobu.
Všechny události
s případem související hlásilo
četnictvo podle své povinnosti okresní správě
politické, pro srocení a konání neohlášené
schůze pod širým nebem a pro uspořádání
nedovolené sbírky k úhradě nákladů
na převezení Fischerovy mrtvoly z Prostějova
do Brodku nikdo stíhán
nebyl.
Poněvadž předpoklady
zákona ze dne 18. března 1920, č. 187 Sb.
z. a n. o příspěvku k úhradě
škod výtržnostmi způsobených nejsou
v daném případě splněny,
nemůže vláda v otázce odškodnění
rodiny zemřelého Karla Fischera nic zaříditi
a nutno věc tuto ponechati konečnému rozhodnutí
příslušného soudu.
Okresní správa politická
v Litovli i četnictvo postupovalo v daném
případě přesně podle zákonných
předpisů, nestranně a s umírněností,
které vyžadovalo vzrušení obyvatelstva,
a není proto důvodu proti nim zakročovati.
Pokud se týče nákladů
na stavby menšinových škol, jsou příslušná
data patrna ze závěrečných účtů,
předkládaných Národnímu shromáždění
ke schválení.
Menšinové školy
s německým jazykem vyučovacím
jsou tou dobou umístěny téměř
všude v budovách školních a není
zapotřebí opatřovati pro ně nové
budovy. Pokud pak budovy jejich potřebují oprav,
činí státní správa vše,
aby vyučování na nich dálo se za okolností
nejpříznivějších.
Interpelace pánů poslanců
dra Gátiho a soudr. kryje se v podstatě s interpelací
pánů poslanců inž. Nečase a soudr.
(tisk číslo 856) a vláda dovoluje si proto
všeobecně poukázati na svou odpověď
ze dne 29. dubna 1927, (tisk číslo 997), podanou
na interpelaci právě uvedenou.
V podrobnostech dovoluje si vláda
uvésti:
Jazykové nařízení
ze dne 3. února 1926, č. 17 Sb. z. a n., opírá
se, pokud jde o Podkarpatskou Rus, o § 6 odst. 2 zákona
jazykového ze dne 29. února 1920, č. 122
Sb. z. a n., a čl. 100 jazykového nařízení
hned v úvodě výslovně stanoví,
že jde o pouhou úpravu prozatímní do
doby, než otázka jazyková ve smyslu §u
3 úst. list. bude upravena sněmem Podkarpatské
Rusi.
Vládní nařízení
ze dne 4. června 1926, č. 84 Sb. z. a n. o reorganizaci
župní správy v Podkarpatské Rusi,
kterým dřívější tři
župy sloučeny v župu jedinou, opírá
se o zákonné předpisy v nařízení
citované a vyplynulo v prvé řadě
ze snahy zjednodušiti a zlevniti státní správu
v Podkarpatské Rusi ve smyslu zákona o úsporných
opatřeních ze dne 22. prosince 1924, č. 286
Sb. z. a n.
Pokud se týče poměru
nového zákona o organizaci politické správy
ze dne 14. červnence 1927 č. 125 Sb. z. a n. k autonomii
Podkarpatské Rusi podle §u 3 úst. list., dovoluje
si vláda poukázati na zprávu ústavně-právního
výboru poslanecké sněmovny ze dne 22. června
1927 (tisk číslo 1101), ve které se uvádí
(na str. 11) doslova: "Výbor nemohl přistoupiti
na stanovisko, že předloha zamýšlí
něco protiústavního. To, co se má
v Podkarpatské Rusi zavésti, není nic,
než provisorium, ovšem takové, které zavádí
jednotnou správu s ostatními zeměmi
republiky i tam, a které dojista zemi i obyvatelstvu bude
na prospěch, ale výslovně bylo i se strany
výboru konstatováno, že se ani v nejmenším
nezamýšlí jakýmkoli způsobem
praejudikovati konečnému zavedení autonomie,
jaká zaručuje Podkarpatské Rusi ústava.
A je dojista přáním všech, aby poměry
tam vytvářely se tak, aby bylo možno zavésti
to, co ústavou i mírovými smlouvami Podkarpatské
Rusi bylo zaručeno."
Toto stanovisko kryje se úplně
se stanoviskem, které vláda v tomto směru
opětně již zaujala.