O výjimečné zařadění
do vyšší skupiny míst vzhledem k mimořádným
drahotním poměrům, podle odst. 7, §u
12 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103
Sb. z. a n. bylo podáno velmi mnoho žádostí,
není téměř větší
obce, která by se o přeřadění
neucházela. Mělo-li by býti těmto
všem žádostem vyhověno, pak by se úplně
setřelo odstupňování činnostního
přídavku, s jakým počítá
cit, zákon platový. Mimo to byl by s takovým
přeřaděním spojen veliký nový
náklad neuhrazený v rámci prostředků
vyhrazených pro úpravu platů, kteréžto
prostředky se už dnes ukazují nedostatečnými.
Konečně cit. § 12, odst. 7, počítá
s možnými změnami poměrů, jež
by ovšem nastaly v drahotních poměrech, nikoli
se stavem v době vydání zákona, poněvadž
s tímto stavem bylo v zákoně samotném
počítáno. Nedá se tvrditi, že
se od vydání plat, zákona poměry změnily
tak, že se stalo proto přeřadění
nutným.
Konečně se podotýká, že činovné
všech státních zaměstnanců vyměřuje
se na stejném, podkladě a že pro výměru
jeho je směrodatnou obec, ve které jest trvalé
služební působiště úředníkovo
(§ 12 platového zákona, § 10, vládn.
nařízení č. 15/1927 Sb. z. a n.),
z tohoto zákonného ustanovení nelze činiti
výjimek.
O výjimečné zařadění
do vyšší skupiny míst vzhledem k mimořádným
drahotním poměrům, podle odst. 7. §u
12 zákona ze dne 24, června 1926, č. 103
Sb. z. a n. bylo podáno velmi mnoho žádostí,
není téměř větší
obce, která by se o přeřadění
neucházela. Mělo-li by býti těmto
všem žádostem vyhověno, pak by se úplně
setřelo odstupňování činnostního
přídavku, s jakým počítá
cit. zákon platový. Mimo to byl by s takovým
přeřaděním spojen veliký nový
náklad neuhrazený v rámci prostředků
vyhrazených pro úpravu platů, kteréžto
prostředky se už dnes ukazují nedostatečnými.
Konečně cit. § 12, odst. 7, počítá
s možnými změnami poměrů, lež
by ovšem nastalý v drahotních poměrech,
nikoli se stavem v době vydání zákona,
poněvadž s tímto stavem bylo v zákoně
samotném počítáno. Nedá se
tvrditi, že se od vydání plat, zákona
poměry změnily tak, že se stalo proto přeřadění
nutným.
Pro všechny státní zaměstnance, pro
něž platí ustanovení části
prvé až čtvrté zákona ze dne
24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., byla povinnost
platiti pensijní příspěvky nově
stanovena a upravena ustanovením §u 165 tohoto zákona.
Tím pozbyla pro ně v důsledku ustanovení
odst. 1, §u 214 počínajíc 1. lednem
1926 platnosti všechna dřívější
ustanovení upravující tuto povinnost tudíž
také ustanovení odst. 1 §u 8 zákona
ze dne 22. prosince 1924, č. 287 Sb. z. a n., a od 1. ledna
1926 jest u těchto zaměstnanců posuzovati
tuto povinnost výhradně jen podle ustanovení
zmíněného §u 165.
U zaměstnanců, kteří byli podle zásady
vyslovené Nejvyšším správním
soudem v nálezu ze dne 26. dubna 1926, č. 8673/26
osvobození od placení pensijních příspěvků
nastává podle znění odst. 3. §u
165 znovu povinnost platiti pensijní příspěvek
z plné pensijní základny, dokud nedosáhnou
nároku na plné výslužné bez zřetele
k době připočtené z titulu civilní
nebo vojenské služby za světové války.
Ustanovení §u 8 zákona ze dne 23. července
1919, č. 457 Sb. z. a n., jehož se páni tazatelé
dovolávají, poskytuje sice výhody plynoucí
z připočtení válečných
let pro postup do vyšších služebních
požitků a pro vyměření pensijních
požitků bez nahrazování případných
statutárních příspěvků
(pensijních, nelze se ho však dovolávati pro
časově pozdější ustanovení
odst. 3, §u 165 platového zákona, jež
neupravuje otázku započtení válečných
let pro vyměření výslužného
v případě přeložení na
odpočinek, nýbrž výslovně jen
otázku osvobození od placení pensijních
příspěvků.
Jsouc vázána striktním zněním
§u 165 platového zákoná, nemůže
vláda vyhověti přání, jež
páni tazatelé projevili.
Prevod štátnych, obecných (mestských)
a obvodných lekárov do nových platových,
pomerov dľa zákona zo dňa 24. júna 1926,
čís. 105 Sb. z. a n.: vyžadoval jednak prevádecieho
nariadenia, ktoré bolo vydané dňa 17. marca
1927, čís. 23 Sb. z. a n., jednak nového
vzoru služobnej smluvy, ktorú ministerstvo verejného
zdravotníctva a telesnej výchovy sjednáva
s menovanými lekármi vo smyslu §u 8 zákona
čís. 236/22 Sb. z. a n.
Tento nový vzor hol už vypracovaný a je predmetom
jednania dľa 3. odst. práve citovaného §u
zákona, takže s novou úpravou platových
pomerov štátnych, obecných (mestských)
a obvodných lekárov bude možné začať
v najbližšej dobe a to s pôsobnosťou od 1.
januára 1926.
Čo sa týka nákladov na kancelárske
potreby a korrespondenciu štátnych, obecných
(mestských) a obvodných lekárov, učinilo
ministerstvo verejného zdravotníctva a telesnej
výchovy už výnosom zo dňa 26. januára
1924, čís. 34,751 ai 1923 opatrenie, aby menovaným
lekárom, keď o to požiadajú, boly písacie
potreby, ako papier, obálky, pera, tinta, tužky a
pod., stejne ako všetky úradné tiskopisy, ktorých
je treba k výkonu zdravotne policajnej služby, dodané
bezplatne príslušnou okresnou resp. zemskou správou
politickou (okresným resp. župným úradom).
Zo zákonov a nariadení, upravujúcich výkon
zdravotnej policie v obciach, neprísluší štátnym,
obecným (mestským) a obvodným lekárom
príplatok na nájomné, kúrenie, svetlo
a čistenie miestností ordinačných,
užívaných tiež pre služobné
výkony a niet tiež vo štátnom rozpočtu
úhrady takových nákladov.
Z peněz poukázaných na nouzové podpory
pro okres Velký Sevljuš nebyla poškozencům
z obce Výloku podpora poskytnuta jedině proto, že
utrpěli škody pouze na obytných staveních,
na kteréžto škody tato nouzová podpora
v zásadě určena nebyla.
O rozvržení obnosu přikázaného
pro určitý okres rozhoduje ve smyslu platných
předpisů (vládní nařízení
číslo 266/25 Sb. z. a n,) okresní úřad
za spoluúčinnosti okresní pomocné
komise, a poukázal tedy úředník civilní
správy Podkarpatské Rusi zástupce obce Výloku
u něho intervenující zcela správně
na hlavnoslužnovský úřad ve Vel. Sevljuši.
Že v obci Výloku byla způsobena škoda
pouze na obytných staveních, nebylo referentu civilní
správy, když k němu přišla deputace
z této obce stěžovati si na rozdělení
nouzové podpory, známo. Týž pátraje
proto po příčině stížnosti
zmíněné deputace dotazoval se sice mezí
jiným také po poměrech v obci panujících,
zejména po tom, nejsou-li v obci protistátní
živly a jak jest tam silné komunistické hnutí,
aby se ubezpečil, zda snad okresní pomocná
komise nepostupovala při nouzové akci nesprávně.
Z tohoto rozhovoru referenta civilní správy s deputací
obce Výloky nelze však naprosto usuzovati, jako by
příslušnost obyvatelstva k určité
politické straně byla nebo mohla snad býti
důvodem pro jelo vyloučení z nouzové
podpory.
Za tohoto stavu věci není důvodu, aby ve
věci činěno bylo nějaké opatření.
Schůze železničních zaměstnanců,
která byla dne 15. března 1927 svolána do
místností Lidového domu v Michli jménem
tak řečeného pracovního výboru
spojených závodních organisací železničních
dílen a výtopny v Nuslích, nebyla ve smyslu
§u 2, zákona o právu shromažďovacím
úřadu předem ohlášená.
Mimo to nebyly v daném případě úplně
splněny ani veškeré náležitostí
tak řečené schůze důvěrné,
t. j. schůze omezené jen na zvané hosty,
takže konání schůze příčilo
se platným ustanovením zákona o právu
shromažďovacím. Proto zástupce úřadu,
jemuž nadřízený správce příslušného
policejního okresního komisařství
uložil zjistiti, zda v daném případě
zachovány byly příslušné předpisy,
schůzi rozpustil, zabaviv při tom listinu přítomných
jako věc doličnou k trestnímu oznámení,
které bylo proti pořadateli schůze učiněno
pro přestupek shromažďovacího zákona.
Zda svolavatel zná sám osobně veškeré
účastníky schůze, intervenující
úředník zvlášť nezjišťoval
proto, ježto svolavatel - byv v tomto směru intervenujícím
úředníkem dotázán - odpověděl
způsobem, z něhož bylo patrno, že zmíněná
podmínka v daném případ úplně
splněna nebyla.
Nelze proto postupu úředních orgánů
vzhledem k platným předpisům zákona
o shromažďovacím právu nic vytýkati,
a není tudíž důvodu k opatření
v interpelaci žádanému.
Dovoluji si odkázati k odpovědi na interpelaci poslance
Svobody a soudr. v téže záležitosti podanou
(č. t. 989/II).
Při projednávání státního
rozpočtu na rok 1927 prohlásila vláda ústy
ministra financí, že bude její snahou, aby,
pokud to dovolí celkové peněžní
prostředky státu, vyšla materielně vstříc
aspoň oněm tak zvaným staropensistům,
kteří jsou hospodářsky nejslabší.
Na osnově návrhu zákona se v ministerstvu
financí pracuje a po ukončení prací
bude příslušný návrh předložen
vládě aby rozhodla o jeho předložení
k ústavnímu projednání.
Do návrhu bude pojato ustanovení, které umožní,
aby ministerstvo železnic mohlo obdobně upraviti i
odpočivné a zaopatřovací požitky
železničních staropensista.
Vývody interpelace, že přechodná ustanovení
předpisů upravujících platové
poměry zaměstnanců státních
a zaměstnanců železničních různě
řešila převod zaměstnanců do
nového platového schematu, odpovídají
skutečnosti.
Z rozličných způsobů, jak byly převody
zaměstnanců železničních a státních
do nových plátových schematů provedeny,
mohly ovšem nastati diference co do otázky výměry
pensí státních a železničních
zaměstnanců se stejnou služební dobou.
Srovnati event. tyto diference znamenalo by unifikovati pro praeterito
předpisy o platových poměrech státních
a železničních zaměstnanců, což
by bylo administrativně velmi obtížné.
Event. řešení této věci bylo
by pak lépe hledati v nějaké vhodné,
jednodušší úpravě normativní.
Pokud interpelace poukazuje na to, že zákon z 3. března
1921, čís. 99 Sb. z. a nař., nepřivodil
žádného zvláštního zvýšení
daru z milosti, dlužno poukázati k tomu, že zákonem
ze 17. prosince 1919, čís. 3 Sb. z. a nař.
ex 1920, byly požitky příjemců darů
z milosti zvýšeny obdobně jako řádné
pense, avšak určení minimálních
částek zvýšení, jež zpravidla
několikanásobně převyšovaly částku
původních darů z milosti, byl způsoben
stav, že úprava darů z milostí podle
zák. čís. 99/1921 Sb. z. a nař. nezpůsobila
by již dalšího zvýšení, nýbrž
zůstala by daleko za zvýšením podle
zák. čís. 3/1921 Sb. z. a nař., takže
by bylo nutno ve velké většině případy
ponechati k darům z milosti, upraveným podle zák.
čís. 99/1921 Sb. z. a nař. příplatky,
aby se vyrovnaly darům z milosti s úpravou podle
zák. čís. 3/1920 Sb. z. a n. Proto bylo upuštěno
od úpravy darů z milosti samých podle zák.,
čís. 99/1921 Sb., z. a nař. jež by bylo
znamenalo velké zatížení administrativy
bez prospěchu příjemců těchto
darů, přes to však se tímto zákonem
dostalo příjemcům darů z milosti jistého
zlepšení úpravou drahotních přídavků
na dvě třetiny přídavků, jež
byly tímto zákonem stanoveny pro příjemce
řádných pensí.
Při rentistech dlužno rozeznávati mezi rentisty,
kteří mají, nárok pouze na rentu úrazovou,
a rentisty, kteří vedle renty úrazové
mají také pensí.
U rentistů, kteří nemají jiných
nároků než nárok na rentu úrazovou,
přijalo ministerstvo železnic zásadu, že
nelze u nich činiti výjimečných opatření
proti opatřením učiněným co
do úrazových důchodců z všeobecného
trhu pracovního, kdysi pojištěných u
dělnických úrazových pojišťoven,
ježto jde tu po pravidlu o zaměstnance, kteří
sloužili u státních drah dobu velmi krátkou,
takže se ani nestali členy pensijního (provisijního)
fondu, jehož členství dosažitelné
již po roce služby, zaručovalo v případech
služební neschopnosti následkem úrazu
bez čekací doby nárok na pensi a nezaložil
tudiž ke státní správě železniční
nijaký užší vztah, který by vyžadoval
posuzování výjimečné. Přijetí
této zásady možno považovati tím
spíše za odůvodněné, že
již původní renty úrazové byly
u úrazových důchodců železničních
značně vyšší než renty úrazových
důchodců všeobecného trhu pracovního,
poněvadž základnou pro výměru
renty nebylo určité maximum platu, nýbrž
celý pracovní výdělek a při
úrazech dopravních pak byly renty ještě
o polovinu resp. dvě třetiny vyšší,
takže i percentuelní kvoty přídavků,
jimiž se rentistům dostalo zlepšení požitků,
vypadly výhodněji.
Mimo to vydalo ministerstvo železnic výnos ze 6. března
1925, čís. 7687, podle něhož je možno
i rentistům s krátkou služební dobou
povolovati dar z milosti, jde-li o větší než
dvoutřetinovou ztrátu výdělečné
činností. Na tento dar z milostí s příslušnými
drahotními požitky započte se ovšem úrazová
renta s příplatkem, avšak v případech,
zasluhujících zvláštního ohledu,
může ministerstvo železnic započtení
úrazové renty zmírniti nebo vyloučiti.
Tím se vyšlo v příčině
těchto úrazových důchodců,
zejména v poměr k úrazovým důchodcům
všeobecného trhu pracovního tak vstříc,
že výhody jim poskytnuté nelze jíž
stupňovati.
Rentisté pak, kteří mají kromě
renty i pensi, byli účastni všech výhod
úprav požitků pensijních, nebylo však
možno, aby se při zvyšování požitků
pensijních upravovaly též výhodněji
renty úrazové. Naopak bylo tu nutno podle zásad
přijatých v sociálním pojištění
nejen u nás, nýbrž ve všech evropských
státech, v nichž jest sociální pojištění
zavedeno, započítávati důchod úrazový
do jisté míry na požitky odpočivné.
Tomu jest tak i u staropensistů, jejíchž pense
byly postupně upravovány zákony ze 17. prosince
1919, čís, 3 Sb. z. a nař. ex 1920, z 3.
března 1921, čís. 99 Sb. z. a nař.,
a z 22. prosince 1924, čís, 287 Sb. z. a nař.
Mimo to původní ustanovení o krácení
pense rentou podle čl. IX, zákona ze 17. prosince
1919, čís, 2 Sb. z. a nař. ex 1920, podle
něhož se pense krátila o částku,
o kterou úrazový důchod s pensí byl
vyšší než pensijní základna,
při čemž 25% pense zůstalo vždy
nezkráceno a zkrácení vůbec nenastávalo,
byl-li rentista bezmocný, zmírnilo ustanovení
§u 8, odst. 2, zák. z 22. prosince 1924, čís.
287 Sb. z. a nař. tak, že zůstává
nezkrácenou celá třetina pense a připustilo
se tu menší krácení resp. i nekrácení
nejen v případech bezmocnosti, nýbrž
i v případech zvlášť těžkých
následků úrazů, v poslední
době pak ustanovení §u 163 zák. ze dne
24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a nař.,
dokonce tak, že krácení pense nastává
jen v případech, kdy úrazový důchod
s pensí je vyšší než nejvyšší
pensijní základna, jíž by zaměstnanec
bez dalšího povýšení (tedy i při
postupech v platové stupnici, kterou naposled měl),
dosáhl, pří čemž platí
dále ustanovení o nekrácení při
bezmocnosti a menším stupni krácení
při zvlášť těžkých
následcích úrazu.
Vzhledem k tomu nejeví se nutným uvažovati
o dalších výjimečných opatřeních.
Pokud jde o účast odborových organisací
státních zaměstnanců před projednáváním
ve sborech zákonodárných po případě
o účast zástupců železničářských
organisací odborových při projednávání
úpravy pro obor ministerstva železnic, bude se postupovati
přesně podle předpisů v tom směni
platných.
V odpovědí na naléhavou interpelaci poslanců
Jana Koudelky, Fr. Biňovce, Fr. Svobody a soudruhů
o vypsání voleb delegátů zemědělských
rad v Čechách a na Moravě (tisk 828) uvedla
vláda podrobně důvody, je vedly k vypsaní
a provedení voleb na posavadním právním
podkladě a dovolila blíže, že není
možno vyhověti požadavku po zastavení
jich. Uznávajíc výslovně potřebu
reformy, zejména pokud jde o složení zemědělských
rad, prohlásila zároveň, že předloží
Národnímu shromáždění
dotyčné návrhy.
Interpelace tisk 989/XVII zdůrazňuje, že dosavadní
průběh voleb prokazuje neupotřebitelnost
zastaralých volebních řádů
do zemědělských rad a přivádí
ad absurdum zásadu o veřejnoprávním
zastoupení zemědělství v těchto
zájmových organisacích hlavně z toho
důvodu, že na volbách béře účast
jen část zemědělců.
Kromě toho vytýká interpelace, že politické
úřady přiznávají volební
právo i takovým korporacím, které
nemají ničeho společného se zemědělstvím,
zejména organisacím nacionálně-kulturním
a politickým, uvádějíc jmenovitě
Národní Jednotu Severočeskou, Národní
Jednotu Pošumavskou, ťBund der Deutschen in BöhmenŤ
a organisace dorostu strany republikánské (ťrepublikánského
dorostu československého venkovaŤ).
V prvém směru jest možnou v zásadě
odpomoc provedením slíbené reformy, jež
bude co nejdříve připravena Pokud jde o tvrzené
důsledky dnešního právního stavu,
byly tyto na pravou míru uvedeny jíž v odpovědi
na první interpelaci.
K druhému bodu, který vytýká nesprávné
provádění voleb, třeba uvésti.
Dle §u 3, zákona ze dne 20, března 1891, z.
z., čís, 20, jenž se týče zemědělské
rady pro Čechy, jsou k volbě oprávněny
spolky, které dle stanov jsou povolány ku podporování
zemědělství, neb některého
odvětví jeho, nebo některého hospodářského
průmyslu a odpovídají dalším
podmínkám tohoto paragrafu.
§ 2, volebního řádu (nařízení
ze dne 7, června 1893 z. z. čís. 46) vysvětluje
pak blíže pojem těchto spolků a rozeznává:
a) spolky hospodářské v technickém
slova smyslu t. j. takové spolky, jichž působnost
směřuje k pěstování a podporování
veškerého zemědělství, nebo některé
nejdůležitější části
jeho (odst. 1), a dále
b) ostatní spolky, jímž dle stanov jest podporovati
a pěstovati pouze jedno odvětví zemědělství
čí hospodářského průmyslu
(odst. 2.).
Do této posléz zmíněné kategorie
sluší zajisté zařaditi též
ony spolky, jichž účel vytčený
stanovami se nevztahuje výlučně nebo převážně
na podporování a pěstování,
zemědělství, některého jeho
odvětví nebo hospodářského
průmyslu, nýbrž i takové spolky, které
dle stanov vedle jiných oborů působností
pěstují také nějaké odvětví
zemědělství, nebo hospodářského
průmyslu a je také skutečně provozují.
Toto stanovisko, jež bylo potvrzeno též nejvyšším
správním soudem (viz rozsudek ze dne 4. června
1909 č. 3827 Budw. Ä 6787) zastává správní
prakse již od doby předpřevratové.
Jelikož organisace v interpelaci uvedené mají
ve svých stanovách vytčenu též
činnost ve směru zemědělském,
jest v konkrétním případě přípustným
přiznání aktivního volebního
práva, pakliže prokáží skutečnou
patřičnou činnost v tomto směru.
Vzhledem na to, co předchází, neshledávám
příčiny, aby se měnilo stanovisko
zaujaté v odpovědí vlády na nutnou
interpelací tisk 828 v kteréžto odpovědí
reagováno bylo jíž na body 1) a 2.).
Pokud pak jde o bod 3.) jsem přirozeně ochoten na
požádání zemědělského
výboru poslanecké sněmovny předložiti
k prozkoumání požadovaný volební
materiál, ovšem bude to možným teprve
po pravoplatném skončení voleb.
Interpelanti dovozují především na základě
statistických dat, že ve výrobě pivovarské
je na postupu koncentrační proces, charakterisovaný
zánikem malých pivovarů. Tvrdí, že
tento proces je hlavně způsobován dnešní
daní z piva a její methodou, t. j. proporcionálností.
Prohlašují, že tato methoda je nesprávná
a požadují progresí v dani z piva. Nesprávnost
proporcionality dovozují interpelanti jednak z toho, že
v Německu je daň progressivní, a jednak z
toho, že v malých pivovarech je zaměstnán
pří stejném množství výroby
téměř dvojnásobný počet
pracovních sil, nežli v pivovarech velikých.
Táži se konečně, zda jsem ochoten upraviti
daň z piva progresivně. Na tuto interpelaci odpovídám
takto:
Tvrzení interpelantů o koncentračním
procesů výroby pivovarské jest úplně
správné. Omylem však jest tvrzení, že
hlavní příčinou tohoto vývoje
jest dnešní náš způsob zdanění
piva. Kdyby tomu tak bylo, pak by odstraněním pivní
daně vůbec se zastavil tento koncentrační
proces. Kdybychom odstranili daň z piva, nejen že
by se tento proces nezastavil, nýbrž by se naopak
urychlil, poněvadž hlavní příčinou
tohoto procesu není daň, nýbrž ekonomické
podmínky výroby a různost ve výrobním
nákladu. Naopak proporcionální daň,
přičleněna k nestejnému výrobnímu
nákladu, mírní relativní rozdíl
výrobního nákladu, Dejme tomu, že činí
výrobní náklad u jednoho pivovaru 100 a u
druhého 50, pak jest poměr výrobních
nákladů 2:1. Jestliže k těmto výrobním
nákladům připojím stejnou daň
50-ti, dostanu poměr 150:100, tedy poměr 3:2, tedy
relativně méně nepříznivý
nežli byl poměr výrobních nákladů
bez daně. Není naprosto pravda, že je daň
z piva příčinou koncentračního
procesu pivovarského.
Z toho ovšem vyplývají logické závěry.
Neboť jistě je správné, že tam,
kde daň je překážkou podnikání
a brzdí hospodářský vývoj,
musí se daň přizpůsobiti, poněvadž
hledisko hospodářské je vyšší.
Ale v daném případě tomu tak naprosto
není, a to, co požadují interpelanti ve zdaňovací
methodě pivní, neznamená odstraňování
překážek, nýbrž nepřímou
bonifikaci. Žádají, aby stát pomocí
pivní daně vyrovnával rozdíly ve výrobních
nákladech a aby tudíž daňovým
zákonodárstvím paralisoval hospodářské
činitele, směřující za volné
soutěže k výrobě vyspělejší
a levnější. Lze žádati podle rozmanitých
hledisk, aby podniky menší byly zdaněny níže
než podniky větší, na př. při
výdělkové daní, avšak v daném
případě nejde vůbec o zdanění
podniků, nýbrž o zdanění piva
spotřební daní a tudíž o zdanění
spotřebitele.
Po mém soudu nemůže stát spotřební
daní pracovati proti vývoji ku zhospodárnění
výroby, a důvody, které uvádějí
interpelanti pro domnělou nesprávnost dnešního
postupu a pro odůvodněnost progrese, neobstojí.
Vzor Německa není důvodem o sobě.
Tvrdí-li pak interpelanti, že v malých pivovarech
je zaměstnáno při výrobě stejného
množství piva dvakrát tolik lidí nežli
v pivovarech velkých, tedy tím dotvrzují
pouze nehospodárnost výroby v malém a ekonomií
výroby ve velkém. Dotvrzují tím, že,
požadují úpravu daně tak, aby zastavovala
vývoj ku zhospodárnění výroby.
Zřetel sociální nemůže zde býti
rozhodným, poněvadž výroba piva není
zařízena a udržována pro to, aby udržovala
určitou zaměstnanost, nýbrž aby opatrovala
nejúčelnější výrobu určitého
státku. Bylo by neudržitelno působiti státními
prostředky k tomu, aby určitá práce,
kterou může opatřiti jeden, byla opatřována
dvěma. Důsledky takovéto politiky, provedené
veskrze v celém národním hospodářství,
by musely zastaviti hospodářský pokrok a
zastaviti vzrůst všeobecného blahobytu.
Okolnost, že přejímací cena líhu
u hospodářských lihovarů je vyšší
nežli u lihovarů průmyslových, není
důsledkem právní normy, nýbrž
dohody, a při projednávání lihové
daně, když byl podobný požadavek vysloven
ve prospěch lihovarů malých, jsem zaujal
stejné stanovisko, jako v případě
malých pivovarů.
Jiná jest otázka, jak řešiti sociální
problém, který zde vzniká z ekonomisačního
a koncentračního procesu, který je zde úplně
obdobný jako všude jinde. Bude především
věcí vnitřní dohody výrobní
organisace pivovarské, aby otázku tu řešila
a postupně umožňovala menším pivovarům,
aby odváděly se pracovní síly a kapitály
k výrobě jiné a hospodářsky
plně odůvodněné. Ba je to povinností
této organisace. Při lihovarech malých se
postupovalo i cestou podpor menším lihovarům
v zájmu místní výroby bramborářské,
ačkoli tato cesta může býti jen velmi
dočasná a jen velmi obmezená.
Táží-li se interpelanti, je-li finanční
správa ochotna upraviti pivní daň progresivně,
tedy poukazují k tomu, že finanční správa
může ovšem předkládati Národnímu
shromáždění cestou vlády pouze
návrhy, a že zákonodárná úprava
jest konečně věcí Národního
shromáždění, Pokud pak běží
o případný návrh úpravy vládě,
tedy si dovoluji poukázati k hořejším
zásadám, jimiž se finanční správa
řídí při úpravě nepřímých
daní.