Vrchní poštmistr Jan Hoyer byl z přednostenského
místa u poštovního úřadu v Městě
Teplé přeložen na přednostenské
místo u poštovního úřadu ve Zdicích
ve smyslu § 67, služební pragmatiky z důvodů
služebních.
Při tomto přeložení nebyl Hoyer nikterak
poškozen, ježto mu poštovní správa
v mezích platných předpisů vyšla
všemožně vstříc.
Není tudíž důvodů k tomu, aby
na učiněném opatření bylo něco
měněno.
Pokud pak jde o zásah četnictva do věci,
nebylo provedeným šetřením zjištěno,
že by se četnictvo v Městě Teplé
dopustilo nějakých nesprávností vůči
vrchnímu poštmistrovi Janu Hoyerovi a není
proto ani v tomto směru důvodu k nějakému
opatření.
Policejní komisařství v Karlových
Varech, vykonávající tiskovou prohlídku
časopisu ťDeutsche TageszeitungŤ v Karlových
Varech, zabavilo číslo 183 tohoto časopisu
ze dne 13, srpna 1925, shledavši v 8 místech článku,
nadepsaného ťZur Misshandlung deutscher Abgeordneter
in KarlsbadŤ skutkovou podstatu trestných činů
dle §u 300 tr. z a §u 16 zákona na ochranu republiky.
Zabavení bylo krajským jako tiskovým soudem
v Chebu v plném rozsahu z týchž důvodů
potvrzeno. Jde tedy o zabavení soudní, jež
možno měniti jedině řádným
pořadem instancí soudních. Vzhledem k výroku
neodvislého soudu není již ani možno rozebírati
otázku, bylo-li zabavení odůvodněno
čili nic.
Vzhledem k tomu není též příčiny
k nějakému opatření.
Okresní správa politická v Kraslicích,
vykonávající tiskovou prohlídku časopisu
ťGraslitzer VolksblattŤ, zabavila čís.
25 tohoto časopisu ze dne 3. března 1927 pro tři
místa článku nadepsaného ťZum
4. März, shledavši v nich skutkovou podstatu trestných
činů dle §u 14, čís. 1 a 5 zákona
na ochranu republiky.
Zabavení bylo krajským jako tiskovým soudem
v Chebu v plném znění pro skutkovou podstatu
přečinu dle §u 14 čís, 1 zákona
na ochranu republiky potvrzeno.
Jde tedy o zabavení soudní, jež možno
měniti jedině pořadem instancí soudních.
Vzhledem k tomu není též důvodu k opatřením
v interpelaci žádaným.
Při slavnosti, kterou dne 6. září
1925 uspořádal spolek ťRadfahrervereinŤ
v Železné Rudě, zúčastnil se
průvodu též spolek ťOrtsgruppe Eisenstein
des Nationalsozialistischen JugendverbandesŤ v Železné
Rudě, který při tomto svém korporativním
vystoupení použil praporu barvy modré s emblemem
pozůstávajícím z černého
skobového kříže v bílém,
červeně ovroubeném polí. Barvy na
praporu stejnoměrně rozděleny nebyly a modrá
barva tvořila pouze podklad emblemu. Poněvadž
spolek není dle platných stanov oprávněn
praporu používati a povolení takové
mu uděleno nebylo, uložila okresní politická
správa v Klatovech předsedovi spolku pořádkový
trest, který zemská politická správa
v Praze k podanému odvolání ponechala v platnosti,
uznavši, že naznačené jednání
zakládá skutkovou povahu přestupku dle §u
11. nařízení ze dne 20. dubna 1854, č.
96 ř. z.
Ministerstvo vnitra k dalšímu odvolání
rozhodnutí zemské politické správy,
potvrdilo, neshledavši důvodu je pozměniti.
Předsedovi spolku bylo volno, aby stížností
k Nejvyššímu správnímu soudu domáhal
se toho, by postup správních úřadů
přezkoumán byl neodvislým soudem.
Okresní správa politická v Teplicích-Šanově
zabavila při tiskové přehlídce č.
10. časopisu ťDer kleine LandwirtŤ ze dne 11.
března 1927, shledavší ve vyobrazení
a veršovaném článku, nadepsaném
ťDie KnödelpolitikŤ skutkovou podstatu trestného
činu dle §u 300 tr. z.
Zabavení bylo krajským jako tiskovým soudem
v Litoměřicích z týchž důvodů
v plném rozsahu potvrzeno. Jde tedy o zabavení soudní,
jež možno měniti jedině řádným
pořadem instancí soudních. Proti potvrzujícímu
nálezu krajského jako tiskového soudu v Litoměřicích
podány byly sice odpovědným redaktorem námitky,
jež byly nálezem téhož, soudu ze dne 29.
března 1927 zamítnuty. Dalšího opravného
prostředku, stížnosti, použito však
nebylo, takže nadřízenému úřadu
nebyla dána možnost, vyslovené zabavení
přezkoušeti a eventuelně změniti.
Vzhledem k tomuto nálezu nezávislého soudu
není možno ani rozebírati otázku bylo-li
zabavení odůvodněno čili nic a není
též příčiny k nějakému
opatření.
Žádosti firmy Všetečka a spol. na Kr.
Vinohradech za povolení k vylepování plakátu
ťPočněte s revisí smluv bankovních
ředitelůŤ nevyhověly policejní
ředitelství v Praze a zemská správa
politická v úvaze, že plakát fen nehodí
se pro svůj obsah k veřejnému vylepování
s ohledem na udržení veřejného klidu
a pořádku.
Z podnětu odvolání podaného k ministerstvu
vnitra nařídil jsem podrobné vyšetření
věcí a neopomenu při konečném
rozhodnutí bedlivě přezkoumati všechny
okolnosti, které zavdaly v zájmu udržení
veřejného klidu a pořádku příčinu
k tomuto zákazu.
Okresní správa politická ve Šternberku
povolila po jednání se zástupci obce osobně
u úřadu intervenujícími uspořádati
smuteční slavnost na pamět usmrcených
v březnu 1919 ve Šternberku na den 4. března
1927, poněvadž na neděli 6. března 1927
byly českými spolky ohlášeny oslavy
narozenin presidenta republiky a současné pořádání
smuteční slavností v předu zmíněné
mohlo by zavdati podnět k porušení veřejného
klidu a pořádku. Důvodem tohoto úředního
opatření byl tedy zájem veřejný
a je proto nesprávno spatřovati v něm akt
libovůle přednosty okresní správy
politické.
Oprávnění a zároveň povinnost
jeho činiti opatření nutná k zajištění
veřejného klidu a pořádku plyne z
předpisů o organisaci a působností
politických úřadů (min. nař.
z 19. ledna 1853, č. 10 ř. z.), okresní správa
politická postupovala dle těchto předpisů
i když sena ně v příslušném
výměru výslovně neodvolává.
Že nezamýšlel úřad vyloučiti
dělnictvo z účastí na oslavě,
je zjevno již z toho, že bez dalšího vyhověl
žádostí, aby oslava mohla se konati až
o 5. hodině odpolední, aby tím dělnictvu
byla účast na oslavě umožněná.
Písemná žádost, aby projev mohl býti
přeložen na nedělí dne 13. března
1927, nebyla vůbec podána.
Postupu přednosty okresní správy politické
ve Šternberku nelze tudíž vzhledem k platným
předpisům nic vytýkati a nemám proto
důvodu k nějakému opatření.
Záležitost, kterou má interpelace na zřeteli,
dal jsem vyšetřiti a zjistil jsem, že v Bruntále
bylo sňato z dvanácti poštovních schránek
šest, takže obecenstvu zůstalo ostatních
šest k disposici. K sejmutí schránek došlo
z té příčiny, že schránky
byly zúmyslně poškozovány a to tím
způsobem, že státní znak na nich vyobrazený
byl ostrým nástrojem poškrábán.
Povaha poškození svědčila, dostatečně
o tom, že tu nešlo o nezodpovědný čin
nerozumného člověka z hloupostí, ale
že to byly motivy jiné, které daly podnět
k systematickému poškozování.
První poškození stala se v letech 1925 a 1926.
Ředitelství pošt a telegrafů v Opavě
dalo tenkráte poškozené schránky opraviti
bez jakékoli náhrady škody a znovu vyvěsiti.
O tom vyrozumělo zároveň městský
úřad v Bruntále dopisem z 15. října
1926 s vyzváním, aby oznámil, jaká
opatření byla učiněna, aby tomuto
svévolnému poškozování poštovních
schránek v Bruntále bylo čeleno, s podotknutím,
že další svévolné poškozování
schránek poštovní správě nelze
trpěti a v případě opakování,
že by byly poškozené schránky sňaty
definitivně. Městská rada nařídila
orgánům bezpečnostní stráže,
aby poštovním schránkám věnovaly
zvýšenou pozornost, vypsána odměna 100
K za vypátrání pachatelé a uveřejněny
v té věci zprávy v místních
časopisech.
Když však v únoru 1927 byla jedna poštovní
schránka znečištěna lidskými
výkaly, nařídilo ředitelství
její odstranění jakož i snětí
schránek na místech, kde je slabá frekvence.
Zároveň byl městský úřad
uvědoměn, že schránky budou opět
umístěny jen tenkráte, nevyskytne-li se po
dobu jednoho čtvrtletí žádného
případu svévolného poškození
schránek a zaváže-li se městský
úřad hraditi výlohy, spojené s opravou
schránek v budoucnu snad ještě svévolně
poškozených. Městské zastupitelstvo
zamítlo jakoukoli záruku za jistotu poštovních
schránek nebo hrazení výloh.
Poněvadž ze šesti sňatých schránek
byla pouze jedna znečištěna, kdežto ostatních
pět vůbec poškozeno nebylo a poněvadž
čtvrtletní lhůta, ředitelstvím
opavským stanověna uplynula bez závady, jakož
i proto, že městská rada v Bruntále
vypsáním odměny 100 K projevila snahu pachatele
vypátrati, nařídil jsem, aby šest zmíněných
schránek v Bruntále před časem sňatých,
bylo bez jakékoli náhrady výloh opětně
vyvěšeno. Nařízení moje bylo
provedeno 27. června t. r.
Podotýkám však, že pro příště
trvati bude poštovní správa na svém
zásadním rozhodnutí, že úmyslně
poškozené schránky budou znovu vyvěšeny
jen tenkráte, když jí bude, ať se strany
obce, nějaké korporace, jinakých zájemníků
či jedince, plně poskytnuta náhrada za škodu
vzešlou jich poškozením. Toto opatření
není nějakou výhružkou nezákonného
zla, nýbrž zakládá se pouze na povinností
poštovní správy, chrániti státní
majetek. K tomuto opatření je ostatně také
poštovní správa plně oprávněna,
poněvadž podle § 20, poštovního zákona
z roku 1837 má pošta, jako zástupce státu
ve výkonu práv, vyhražených mu ve přičíně
dopravy věcí, nesporné právo upraviti
způsob přejímání obyčejných
listovních zásilek k poštovní dopravě
a tudíž i právo stanoviti, stačí-li
po případě i jediná poštovní
schránka, umístěná na poštovní
budově anebo jeví-li se účelným
nebo vhodným vyvěsiti v obvodu poštovního
úřadu schránek více.
Die Regelung der Sprachenfrage für den Bereich des Eisenbahnministeriums
harrt noch ihrer Erledigung, Vor der endgültigen normativen
Bereinigung der Angelegenheit wäre es aus wichtigen Gründen
weder angebracht noch zweckmäßig, in einzelnen Fällen
an dem gegebenen Stande vereinzelte und eventuell nur vorübergehende
Änderungen vorzunehmen, umsomehr als dem heutigen Stande
niemals Ungesetzlichkeit vorgehalten werden kann und im Gegenteil
für die verlangten Maßnahmen der staatlichen Eisenbahnverwaltung
eine rechtliche Grundlage fehlen würde.
Die staatliche Eisenbahnverwaltung nimmt auf die tatsächlichen
Erfordernisse der Minderheitssprachen in den Grenzen der Möglichkeit
gehörige Rücksicht.
Ich erlaube mir auf meine Antwort auf die Interpellation des Abgeordneten
Dr. E. Schollich und Genossen, betreffend die Aufschriften an
Stationsgebäuden, Druck 1212/I hinzuweisen.
Gegen die Direktorin der Mädchenbürgerschule mit deutscher
Unterrichtssprache in Zwickau, Rudolfine Schiessl, wurden bereits
längere Zeit in der periodischen Zeitschrift ťVorwärtsŤ,
die in Reichenberg erscheint. Vorwürfe erhoben, Die Redaktion
dieser Zeitschriff hat sich jedoch anläßlich eines
gerichtlichen Vergleiches zum Abdrucke, einer Erklärung verpflichtet,
worin sie mit Bedauern alle Behauptungen der gegen die genannte
Direktorin veröffentlichten Artikel als grundlos widerruft.
Außer den erwähnten Zeitungsartikeln und der vorliegenden
Interpellation sind den Schulbehörden keine Beschwerden gegen
die Direktorin Schiessl zugekommen, obwohl die Rechtsordnung hinlänglich
Möglichkeiten bietet, im Instanzenwege Abhilfe zu erreichen,
falls sie für notwendig erachtet wird. Die Schulbehörden
haben jedoch schon auf Grund der betreffenden Zeitungsartikel
amtsgehandelt und geeignete Maßnahmen getroffen, beziehungsweise
werden sie im Hinblicke auf die eingebrachte Interpellation auf
Grund der Ergebnisse der diesbezüglichen Ermittlungen noch
treffen. Der weiteren Wirksamkeit der genannten Direktorin wird
seitens der Aufsichtsorgane erhöhte Aufmerksamkeit gewidmet
werden.
Im übrigen zeigt sich die Direktorin Schiessl jedoch laut
des Berichtes des Landesschulrates in Prag als ordentliche, pflichtbewußte
und strenge Direktorin und Lehrern. In ihrem Verkehre mit den
Kindern wurde weder Parteilichkeit noch Rachsucht bemerkt. Durch
die gepflogenen Erhebungen wurde auch nicht erwiesen, daß
infolgedessen, daß irgend ein Kind in die Kanzlei der Direktorin
gerufen worden ist, dieses die Schule nicht weiter besuchen wollte
oder daß die genannte Direktorin die Eltern der Kinder vor
der tanzen Klasse beleidigt hätte. Den Schulbehörden
ist auch über Streitigkeiten der Direktorin Schiessl mit
dem Lehrkörper nichts bekannt. Was die Unstimmigkeiten mit
dem Schuldiener Heinrich Balle anbelangt, hatten die Schulbehörden
bisher keinen Grund einzuschreiten. Durch die Kontrolle des Besuches
der Schulkinder von Kinovorstellungen hat die ganannte Direktorin
lediglich ihre Pflicht nach § 79 der Schul- und Unterrichtsordnung
erfüllt.
Das Polizeikommissariat in Karlsbad hat in Ausübung der Preßaufsicht
über die Zeitschrift ťDeutsche TageszeitungŤ in
Karlsbad die Nummer 183 dieser Zeitschrift vom 13. August 1925
beschlagnahmt, da es in 8 Stellen des ťZur Mißhandlung
deutscher Abgeordneter in KarlsbadŤ betitelten Artikels den
Tatbestand der strafbaren Handlungen nach § 300 StG. und
§ 16 des Gesetzes zum Schutze der Republik erblickt hat.
Die Beschlagnahme wurde vom Kreis- als Preßgericht in Eger
in vollem Umfange aus denselben Gründen bestätigt. Es
handelt sich also um eine gerichtliche Beschlagnahme, die lediglich
im ordentlichen Instanzenzuge der Gerichte abgeändert werden
kann. Im Hinblicke auf den Ausspruch eines unabhängigen Gerichtes
ist es auch nicht mehr möglich, die Frage zu erörtern,
ob die Beschlagnahme begründet war oder nicht.
Im Hinblicke darauf liegt auch kein Grund zu irgendeiner Verfügung
vor.
Die politische Bezirksverwaltung in Graslitz hat in Ausübung
der Preßaufsicht über die Zeitschrift ťGraslitzer
VolksblattŤ die Nummer 25 dieser Zeitschrift vom 3. März
1927 wegen dreier Stellen des ťZum 4. MärzŤ betitelten
Artikels beschlagnahmt, da sie darin den Tatbestand der strafbaren
Handlungen nach § 14, Z. 1 und 5, des Gesetzes zum Schutze
der Republik erblickt hat.
Die Beschlagnahme wurde vom Kreis- als Preßgericht in Eger
in vollem Umfange wegen des Tatbestandes des Vergehens nach §
14, Z. 1, des Gesetzes zum Schutze der Republik bestätigt.
Es handelt sich also um eine gerichtliche Beschlagnahme, die bloß
im gerichtlichen Instanzenzuge abgeändert werden kann.
Im Hinblicke darauf liegt auch kein Grund zu den in der Interpellation
verlangten Maßnahmen vor.
Bei der Feier die der ťRadfarervereinŤ in Eisenstein
am 6. September 1925 veranstaltete, hat sich an dem Umzuge auch
der Verein ťOrtsgruppe Eisenstein des national-sozialistischen
JugendverbandesŤ in Eisenstein beteiligt, der bei diesem
seinem korporativen Auftreten eine Fahne von blauer Farbe mit
einem aus dem roten Hakenkreuze auf weißem rot umrandeten
Felde bestehenden Embleme benützte. Die Farben waren auf
der Fahne nicht gleichmäßig verteilt, und die rote
Farbe bildete bloß den Grund des Emblems. Da der Verein
nach den geltenden Statuten zur Benützung der Fahne nicht
berechtigt ist, und weil ihm eine solche Bewilligung nicht erteilt
worden ist, hat die politische Bezirksverwaltung in Klattau dem
Vereinsvorsitzenden eine Ordnungsstrafe auferlegt, welche die
politische Landesverwaltung in Prag über die eingebrachte
Berufung in der Erwägung in Gültigkeit beließ,
daß das angedeutete Vorgehen den Tatbestand einer Übertretung
nach § 11 der Verordnung von 20. April 1854, R. G. Bl. Nr.
96, begründet.
Das Ministerium hat auf Grund der weiteren Berufung die Entscheidung
der politischen Landesverwaltung bestätigt und hat keinen
Grund zu einer Abänderung wahrgenommen.
Dem Vereinsobmanne stand es frei, durch Beschwerde an das Oberste
Verwaltungsgericht die Überprüfung des Vorgehens der
Verwaltungsbehörden durch ein unabhängiges Gericht anzustreben.
Die politische Bezirksverwaltung in Teplitz-Schönau hat bei
der Preßaufsicht die Nummer 10 der Zeitschrift ťDer
kleine LandwirtŤ von 11. März 1927 beschlagnahmt, weil
sie in der Abbildung und in dem Artikel in Versen mit der Überschrift
ťDie KnödelpolitikŤ den Tatbestand der strafbaren
Handlung nach § 300 StG. erblickt hat.
Die Beschlagnahme wurde vom Kreis- als Preßgericht in Leitmeritz
aus denselben Gründen in vollem Umfange bestätigt. Es
handelt sich somit um eine gerichtliche Beschlagnahme, die bloß
im ordentlichen Instanzenzuge der Gerichte abgeändert werden
kann. Gegen das bestätigende Erkenntnis des Kreis- als Preßgerichtes
in Leitmeritz wurden zwar vom verantwortlichen Redakteure Einwendungen
erhoben, die durch das Erkenntnis desselben Gerichtes vom 29.
März 1927 abgewiesen wurden. Das weitere Rechtsmittel, die
Beschwerde, wurde jedoch nicht in Anwendung gebracht, so daß
der vorgesetzten Behörde nicht die Möglichkeit gegeben
war, die ausgesprochene Beschlagnahme zu überprüfen
und eventuell abzuändern.
Im Hinblicke auf dieses Erkenntnis eines unabhängigen Gerichtes
kann auch die Frage nicht erörtert werden, ob die Beschlagnahme
begründet war oder nicht und es liegt auch kein Grund zu
irgendeiner Verfügung vor.
Die Polizeidirektion in Prag, und die politische Landesverwaltung
hat dem Ansuchen der Firma Všetečka und Comp. in Král.
Vinohrady um Bewilligung zur Affichierug des Plakates ťBeginnet
mit der Revision der Verträge der BankdirektorenŤ in
der Erwägung keine Folge gegeben, daß dieses Plakat
sich wegen seines Inhaltes nicht zur öffentlichen Affichierung
im Hinblicke auf die Aufrechterhaltung der öffentlichen Ruhe
und Ordnung eignet.
Auf Anregung der an das Ministerium des Innern eingebrachten Berufung
habe ich die eingehende Untersuchung der Angelegenheit angeordnet
und werde nicht unterlassen, bei der Endentscheidung sorgfältig
alle Umstände zu überprüfen, die im Interesse der
Aufrechterhaltung der öffentlichen Ruhe und Ordnung die Ursache
zu diesem Verbote gebildet haben.
Die politische Bezirksverwaltung in Sternberg hat nach den mit
den bei der Behörde persönlich intervenierenden Gemeindevertretern
gepflogenen Verhandlungen die Veranstaltung einer Trauerfeier
zum Gedächtnisse an die im März 1919 in Sternberg Getöteten
für den 4. März 1927 bewilligt, weil für den Sonntag,
den 6. März 1927 durch die čechischen Vereine die
Feierlichkeiten des Geburtstages des Präsidenten der Republik
angemeldet worden waren und die gleichzeitige Veranstaltung der
vorerwähnten Trauerfeier den Anlaß zur Verletzung der
öffentlichen Ruhe und Ordnung bilden könnte. Der Grund
für diese. behördliche Verfügung war daher in dem
öffentlichen Interesse gelegen und es ist daher unrichtig,
darin einen Akt der Willkür des Vorstandes der politischen
Bezirksverwaltung zu erblicken.
Die Berechtigung und gleichzeitig die Verpflichtung desselben,
die zur Sicherung der öffentlichen Ruhe und Ordnung notwendigen
Maßnahmen zu treffen, ergibt sich aus den Vorschriften über
die Organisation und die Wirksamkeit der politischen Behörden
(Min. Vdg. vom 19. Jänner 1853, R. G. Bl. Nr. 10), die politische
Bezirksverwaltung ist nach diesen Vorschriften vorgegangen, trotzdem
sie sich auf dieselben in dem betreffenden Bescheide nicht ausdrücklich
berufen hat.
Daß die Behörde die Arbeiterschaft von der Teilnahme
an der Feier nicht auszuschließen beabsichtigte, ergibt
sich schon daraus, daß sie ohne weiteres dem Wunsche entsprach,
daß die Feier erst um 5 Uhr Nachmittag stattfinden könne,
damit der Arbeiterschaft derart die Beteiligung an der Feier ermöglicht
werde.
Ein schriftliches Ansuchen, das die Kundgebung auf Sonntag den
13. März 1927 verlegt, werden könne, wurde überhaupt
nicht eingebracht.
Dem Vorgehen des Vorstandes der politischen Bezirksverwaltung
in Sternberg kann daher im Hinblicke auf die geltenden Vorschriften
nichts ausgestellt, werden und ich habe daher keinen Grund zu
irgendeiner Verfügung.
Ich habe die Angelegenheit, welche die Interpellation im Auge
hat, untersuchen lassen und habe festgestellt, daß in Freudenthal
von 12 Postkasten 6 abgenommen wurden, so daß der Bevölkerung
die restlichen 6 zur Disposition blieben. Zur Entfernung der Briefkasten
kam es aus dem Grunde, weil die Kasten absichtlich und zwar in
der Weise beschädigt worden sind, daß das Staatswappen,
das auf denselben abgebildet ist, mit einem scharfen Instrumente
zerkratzt worden ist. Der Charakter der Beschädigung legte
hinlänglich dafür Zeugnis ab, daß es sich hier
nicht um die unverantwortliche Tat eines unvernünftigen Menschens
aus Dummheit gehandelt hat, sondern daß hier andere Motive
vorlagen, welche die Ursache für die systematische Beschädigung
bildeten.
Die ersten Beschädigungen erfolgten in den Jahren 1925 und
1926. Die Post- und Telegraphendirektion in Troppau hat die beschädigten
Kasten damals ohne jedweden Schadenersatz ausbessern und neuerlich
aushängen lassen, Hievor hat sie gleichzeitig das Stadtamt
in Freudenthal mit der Zuschrift vom 15. Oktober 1926 mit der
Aufforderung verständigt, für mitzuteilen, welche Maßnahmen
getroffen worden sind, daß dieser mutwilligen Beschädigung
der Briefkasten in Freudenthal gesteuert werde, und hat bemerkt,
daß eine weiter e mutwillige Beschädigung der Briefkasten
nicht geduldet werden könne und daß im Falle einer
Wiederholung die beschädigten Kasten definitiv entfernt werden
würden. Der Stadtrat hat den Organen der Sicherheitswache
aufgetragen, den Briefkästen eine erhöhte Aufmerksamkeit
zu widmen, es wurde eine Belohnung von 100 Kč für
die Ausforschung des Täters ausgeschrieben und in dieser
Angelegenheit Nachrichten in den Lokalblättern veröffentlicht.
Als jedoch im Jänner 1927 ein Postkasten mit menschlichen
Fäkalien verunreinigt worden war, hat die Direktion dessen
Beseitigung sowie die Abnahme der Kästen an Orten mit schwacher
Frequenz angeordnet. Gleichzeitig wurde das Stadtamt davon verständigt,
daß die Kasten neuerlich bloß dann angebracht werden
würden, wenn sich während der Zeit eines Vierteljahres
kein Fall einer mutwilligen Beschädigung der Kästen
ereignen und das Stadtamt sich zur Tragung der mit der Reparatur
der Kästen, die in Hinkunft eventuell noch mutwillig beschädigt
würden, verbundenen Auslagen verpflichten würde, Die
Stadtvertretung hat jede Garantie für die Sicherheit der
Briefkästen oder eine Tragung der Auslagen abgelehnt.
Da von 6 abgenommenen Briefkästen bloß einer verunreinigt
worden war, während die übrigen 5 überhaupt nicht
beschädigt worden waren und da die vierteljährige von
der Troppauer Direktion normierte Frist ohne Anstand abgelaufen
ist, sowie deshalb, weil der Stadtrat von Freudenthal durch Ausschreibung
einer Belohnung von 100 Kč sein Bestreben, die Täter
auszuforschen, zum Ausdrucke gebracht hat, habe ich angeordnet,
daß die 6 erwähnten Kästen in Freudenthal, die
seinerzeit abgenommen worden waren, ohne jeden Ersatz der Auslagen
neuerlich ausgehängt werden. Meine Anordnung wurde am 27.
Juni d. J. durchgeführt.
Ich bemerke jedoch, daß die Postverwaltung in Hinkunft auf
ihrer grundsätzlichen Entscheidung beharren wird, daß
absichtlich beschädigte Kasten bloß dann neuerlich
ausgehängt werden würden, wenn ihr, sei es seitens der
Gemeinde, einer Korporation, anderer Interessenten, oder einer
Einzelperson, voller Ersatz für den durch die Beschädigung
erwachsenen Schaden geleistet werden wird. Diese Maßnahme
ist nicht die Drohung mit einem ungesetzlichen Übel, sondern
beruht bloß auf der Verpflichtung der Postverwaltung, das
Staatseigentum zu schützen. Im übrigen ist die Postverwaltung
zu dieser Maßnahme vollständig berechtigt, weil die
Post als Vertreterin des Staates in Ausübung der diesem in
Hinsicht auf die Beförderung von Sachen vorbehaltenem Rechte
auf Grund des § 20 des Postgesetzes vom Jahre 1837 das unstreitige
Recht besitzt, die Art der Übernahme der gewöhnlichen
Postsendungen zur Postbeförderung zu regeln und daher auch
das Recht zu bestimmen, ob gegebenenfalls auch bloß ein
einziger Briefkasten, der am Postgebäude angebracht ist,
genügt oder ob es sich als zweckmäßig oder angemessen
erweist, im Bereiche eines Postamtes mehrere Kästen auszuhängen.