II. volební období. | 4. zasedání. |
I. min. železnic na interp. posl. dra Schollicha a druhů
o nápisech na staničních budovách
(tisk 724/X),
II. min. železnic na interp. posl. dra Schollicha a druhů
o užívání jazyků na železnicích
(tisk 724/XV),
III. min. školství a nár. osvěty na
interp. posl. Kreibicha a soudr. o chování ředitelky
občanských škol Schiesslové ve Cvikově
v Čechách (tisk 955/I),
IV. min. vnitra na interp. posl. Brodeckého a soudr. ve
věcí zkracování výkonných
četnických gážistů v právu
na pragmatikální dovolenou (tisk 979/II),
V. min. vnitra na interp. posl. dra Daňka, Šamalíka,
Bezděka a druhů o službě četnictva
(tisk 1017/I),
VI. vlády, na interp. posl. Koudelky a soudr., že
Státní pozemkový úřad zadržuje
přeplatky drobným přídělcům
půdy (tisk 989/XXII),
VII. předsedy vlády na interp. posl. Brožíka
a soudr. o průtazích při vydávání
statistických výkazů o poměrech báňského
průmyslu státním úřadem statistickým
(tisk 989/IV).
VIII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Bergmanna,
Procházky, Pechmanové a druhů o požáru
vyšehradské citadely a o poměrech v poštovní
autosprávě (tisk 989/XXIV),
IX. min. vnitra a min. železnic na interp. posl. Buřívala,
Brodeckého, Procházky a druhů o protizákonném
postupu intervenujícího úředníka
při důvěrné schůzi železničářů
v Michli dne 15. března 1927 (tisk 930/X),
X. vlády na interp. posl. R. Tayerle a soudruhů
o přeřadění jednotlivých obcí
do vyšší skupiny míst činovného
(tisk 797/XI),
XI. vlády na interp. posl. Bergmanna, Procházky,
Buřívala a druhů o přeřadění
jednotlivých obcí do vyšší skupiny
míst činovného (tisk 797/IX),
XII. vlády na interp. posl. Bergmanna, Buřívala,
Procházky, Pechmanové, Riedla a druhů o přeřadění
jednotlivých obcí do vyšší skupiny
míst činovného (tisk 604/X),
XIII. vlády na interp. posl. Bergmanna, Buřívala,
Procházky, Pechmannové a druhů o placení
pensijních příspěvků státními
zaměstnanci (tisk 622/XII),
XIV. min. ver. zdravotníctva a telesnej výchovy
na interp. posl. Brodeckého a súdruhov o úprave
služného obvodným lekárom dla 105/26
Sb. z. a n. a o príplatkoch na miestnosti a iné
potreby (tisk 989/XXIII),
XV. vlády na interp. posl. dra Gátiho, Mondoka,
Sedorjaka a soudruhů o způsobu informování
stran u civilní správy Podkarpatské Rusi
Užhorodě (tisk 797/X),
XVI. min. vnitra na interp. posl. Čermáka, Majora
a soudruhů o rozpuštění důvěrné
schůze železničářů v Michli
(tisk 930/VI),
XVII. min. železnic a financí na interp. posl. Buriana,
Jurana a soudr. o železničním neštěstí
na nádraží v Brně (tisk 989(VI),
XVIII. min. financí a min. železnic na interp. posl.
Brodeckého, inž. Nečase, V. Beneše, Tayerle
a soudr. o nové úpravě pensijních
a zaopatřovacích požitků státních
zaměstnanců, zaměstnanců státních
podniků a fondů státem spravovaných
(tisk 724/XII),
XIX. min, zemědělství na interp. posl. Koudelky,
inž. Nečase, Svobody a soudruhů o volbách
delegátů zemědělských rad v
Čechách a na Moravě (tisk 989/XVII),
XX. min. financí na interp. posl. Tayerle a soudruhů
o zdaněni pivovarství (tisk 979/VI),
XXI. min. pošt a telegrafů a min. vnitra na interp.
posl. Buřívala a druhů o přeložení
vrchního poštmistra Jana Hoyera z města Teplé
(tisk 776/VI),
XXII. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů
o novém zabavení čís. 183 časopisu
ťDeutsche Tageszeitung Karlsbada ze dne 13. srpna 1925 (tisk
1017/XVI),
XXIII. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů
o zabavení čís. 25 časopisu ťGraslitzer
VolksblattŤ ze dne 3. března 1927 (tisk 1017/X),
XXIV. min. vnitra na interp. posl. Krebse, Zieruta a druhů,
že klatovská okresní politická správa
potrestala Maxe Röhrla ze Železné Rudy, poněvadž
dovolil, aby se na spolkové slavností, jak uvádí,
nesl spolkový prapor (tisk 746/XIII),
XXV. min. vnitra na interp. posl. Schweichharta, Leibla a druhů
o zabavení časopisu ťDer kleine LandwirtŤ
ze dne 11. března 1927 (tisk 1017/IX),
XXVI. min. vnitra na interp. posl. Schäfera a druhů
o zabavení plakátu (tisk 955/II),
XXVII. min. vnitra na interp. posl. Hackenberga a druhů
o zákazu slavnosti na pamět březnových
padlých ve Šternberku (tisk 930/XVII),
XXVIII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. dra
Schollicha, Matznera a druhů o odnětí schránek-na
dopisy v Bruntále (tisk 979/XI).
Úprava otázky jazykové pro obor ministerstva
železnic čeká ještě na své
vyřešení. Před konečným
normativním uspořádáním věci
nebylo by ze závažných důvodů
ani vhodno ani účelno prováděti v
některých případech na daném
stavu ojedinělé a event. dočasné změny,
obzvláště když nikdy nelže dnešnímu
stavu vytýkati nezákonnost a naopak pro požadované
opatření chyběl by státní správě
železniční právní podklad.
Ke skutečným, potřebám menšinových
jazyků béře státní správa
železniční v mezích možnosti náležitý
zřetel.
Dovolují si poukázati na svou odpověď
k interpelaci poslance Dra E. Schollicha a druhů o nápisech
na staničních budovách, tisk 1212/I.
Proti ředitelce občanské školy dívčí
s německým jazykem vyučovacím ve Cvikově
Rudolfině Schiesslové byly jíž delší
dobu přednášeny výtky v periodickém
časopise ťVorwärtsŤ, vycházejícím
v Liberci, Redakce tohoto časopisu se však při
soudním smíru zavázala k otištění
provolání, jímž s politováním
odvolává jako bezdůvodná všechna
tvrzení článků uveřejněných
proti jmenované ředitelce.
Mimo zmíněné novinářské
články a nynější interpelací
nedošla školním úřadům žádná
stížnost na ředitelku Schiesslovou, ač
právní řád poskytuje dostatek možnosti,
aby instanční cestou bylo dosaženo nápravy,
uznává-li se její potřeba. Školní
úřady však i na základě dotčených
novinářských zpráv již konaly
úřad a učinily, po př. vzhledem k
podané interpelaci učiní vhodná opatření
podle výsledků příslušných
šetření. Dalšímu působení
jmenované ředitelky bude pak dozorčími
orgány věnována a zvýšená
pozornost.
Jinak však podle zprávy zemské školní
rady v Praze jeví se ředitelka Schiesslová
jako řádná, svých povinností
dbalá a přísná ředitelka a
učitelka. V jejím jednání s dětmi
nebyla shledána stranickost anebo mstivost, Šetřením
nebylo též prokázáno, že by v důsledcích
předvolání do kanceláře ředitelčiny
nechtěla některá žačka dotčené
školy choditi díle do školy anebo že by
jmenovaná ředitelka urážela před
celou třídou rodiče žákyň.
Školním úřadům není ničeho
známa ani o sporech ředitelky Schiesslové
s učitelským sborem. pokud jde o neshody se školníkem
Jindřichem Ballem, neměly školní úřady
dosud důvodu k nějakým zákrokům.
Kontrolou docházky školních dětí
do biografu konala jmenovaná ředitelka jen svoji
povinnost podle § 79 řádu škol. a vyuč.
Z normativního rozkazu zemského četnického
velitelství pro Moravu čís, 75 dův.
ze dne 16. července 1923, jednajícího o uděleni
dovolené, je patrna snaha zabrániti udílení
dovolené na úkor služby v případech
neodůvodněných, nikoli však úmysl
zkracovati vůbec výkonné četnictvo
v jeho právu na normální dovolenou.
Zmíněný rozkaz, který v interpelaci
není přesně reprodukován, který
však tu a tam mohl zavdati podnět k nesprávné
praksi, zemské četnické velitelství
samo mezitím zrušilo, a nemám tudíž
příčiny k nějakému opatření.
Zdokonalení bezpečnostní služby četnictva
a zvýšení jeho bezpečnosti vlastní
jest jíž od delší doby předmětem
bedlivých úvah ministerstva vnitra a byla v tomto
směru také učiněná řada
účelných opatření na př.,
aby četnictvo bylo vybaveno elektrickými svítilnami,
telefony, jízdními koly a podle potřeby i
náležitě vycvičenými policejními
psy.
Výzbroj četnictva bude doplněna zavedením
krátké služební šavle a automatické
pistole, jakož i zavedením přilby chránící
proti nepohodě a útoku. Kromě toho bylo četnictvu
povoleno používati vlastní automatické
pistole.
Pro nejbližší dobu připravuje se zřízení
zvláštních co nejlépe vybavených
pátracích stanic, jichž hlavním úkolem
bude spolupůsobiti při pátrání,
pachatelích závažnějších
trestných činů.
K zvýšení osobní bezpečností
četnictva směřuje také v senátu
Národního shromážděni podaná
vládní osnova novely k zákonu o četnictvu,
pokud se v ní mění předpisy o používání
zbraně.
Na zavedení brokovnice na místě nynější
karabiny, jak páni interpelanti navrhují, nelze
pomýšleti, poněvadž karabina jest podle
dlouholetých zkušeností nejbezpečnější
zbraní pro četnictvo.
Rovněž nelze z důležitých důvodů
služebních dovoliti četnictvu používání
občanského obleku ve službě.
Pokud se v interpelaci žádá, aby byly vysílány
hlídky dvoumužové, podotýká se,
že jest věcí velitele stanice, aby se zřetelem
k úkolu hlídky určil podle stavu stanice,
jak silná má býti ta která hlídka.
Nynější velký počet četnických
stanic s poměrně malými početními
stavy mužstva bohužel nepřipouští,
aby ve všech případech potřeby mohla
býti vyslána vždy hlídka dvoumužová,
jak bylo by to lze učiniti na stanicích s větším
počtem četníků.
Konečné vyúčtování přídělců
může provésti Státní pozemkový
úřad teprve po revisi přídělového
elaborátu t. j. - po zjištění přesných
výměr a přídělových
cen. Státní pozemkový úřad
vyhovuje však žádostem o vrácení
přeplatku na přídělovou cenu jíž
dříve tím způsobem, že stanoví
předběžnou cenu přídělovou
a vrátí přibližný přeplatek
s výhradou dodatečného předpisu, bude-li
při revisi zjištěno, že konečná
přídělová cena jest vyšší.
Oběžníkem Státního pozemkového
úřadu bylo uloženo přídělovým
komisařům, jak mají v těchto případech
postupovat a také denním tiskem poskytl Státní
pozemkový úřad veřejnosti poučení
o tom, kde žádosti o vrácení přeplatku
mají býti podávány. Přece však
dochází mnoho neúplných žádostí,
které vyžadují doplnění a vyšetření.
Mnozí žadatelé nedbají postupu instančního
a zasílají žádosti přímo
Státnímu pozemkovému úřadu
v Praze na místě přídělovému
komisaři. Mnohdy docházejí i žádostí
založené pouze na doměnkách a dohadech,
takže práce ku jích vyřizování
vynaložená ukáže se po vyšetření
zbytečnou.
Tvrzení, že 3 až 4 roky čekají
drobní lidé na vrácení přeplatků
neodpovídá skutečnosti.
Státní pozemkový úřad zařídil
již, aby dosud nevyřízené žádosti
byly s největším urychlením projednány.
Ve velké většině, případů
se jíž tak stalo a přeplatky byly poukázány
přídělcům.
Běží ovšem o případy, ve
kterých přídělci skutečně
podali žádost za vrácení přeplatků.
Ostatní případy mohou býti vyřízeny
teprve po revisí přídělového
elaborátu.
Konečně se připomíná, že
Státní pozemkový úřad přezkoumal
četná tvrzení přídělců
o tom, že se jim zadržují přeplatky, a
zjistil, že nebylo vůbec žádostí
podáno.
Podle vylíčeného stavu věci nemá
vláda příčiny k nějakému
opatření.
Statistika produkce hornické, hutnické a statistika
koksoven a briketáren, jakož i statistika mzdových
poměrů v hornictví byla v roce 1925 po prvé
zpracována na podkladě naprosto nové, methody,
usnesené po obsáhlých předporadách
výborem Statistické rady státní pro
statistiku hornictví a hutnictví ve schůzi
dne 5. června a dne 5. listopadu 1925. Vzhledem k důkladným
změnám obsahu šetření obou těchto
odvětví hornické a hutnické statistiky
- změnám, které měly za následek
značnou a neobvyklou práci na závodech orientovaných
po stránce závodové statistiky na posavadní
odlišné pojmové i formální úpravě
zápisu dat - zpozdilo se do značné míry
jíž sebrání dat od závodů.
Další zdržení způsobila revise
materiálu, Změna dosavadního způsobu
šetření trvajícího téměř
v nezměněné, formě čtvrť
století a vytvořivšího určité
pojmy a vžité methodické tradice, měla
v zápětí přirozeně nedostatky
při vyplňování dotazníků,
takže bylo na poprvé třeba věnovati
mnoho úsilí kvalitativní revisi materiálu,
aby byly chyby a závady v materiálu odstraněny
a praxe tohoto statistického šetření
sjednocena a zaučením závodů i pro
budoucnost připravena a ulehčena.
Tím je plně vysvětlen průtah s uveřejněním
příslušných dat. Dojem pánů
interpelantů, že prodlení v dodání
materiálu vzniklo z jiných než právě
vyložených přirozených příčin,
není správný.
Publikace o hornických mzdách za r. 1925 byla vydána
v dubnu r. 1927 v číslech 22 až 24 ťZpráv
Státního úřadu statistickéhoŤ,
publikace o výrobě hornické, hutnické
a koksovnách a briketárnách za týž
rok, jež mimo to obsahuje i retrospektivní data za
léta 1911 až 1923, je v tisku. Vzhledem k dobré
jakostí došlého materiálu z roku 1926,
jehož revise se právě provádí,
lze míti za to, že obě publikace za r. 1926
- produkce i mzdy - budou vydány již na podzim tohoto
roku.
Na odůvodněné naléhání
veřejnosti byla poštovní správa nucena
ihned po převratu zahájiti automobilový provoz
na poštovních automobilových linkách
za války zrušených a zříditi
celou řadu automobilových tratí v krajinách,
postrádajících železničního
spojení.
Poněvadž tak rozsáhlý provoz automobilový
vyžadoval nezbytně opatření ústředního
skladiště a správkárny, byla jen vítána
nabídka obce pražské na pronájem vyšehradské
citadely, ve které se nalézalo až do roku 1919
automobilové skladiště vojenské. Poštovní
správa byla si však dobře vědoma toho,
že místností v citadele vyšehradské
nevyhovují ani po stránce provozní, ani po
stránce bezpečnosti. Rozhodla-li se přijmouti
nabídku pražské obce, byla to jen železná
nutnost. V té době nebylo totiž vhodných
místností pro jmenovanou služebnu ani v Praze,
ani kde jinde a rovněž nebylo lze tehda pomýšleti
na to, svěřiti správky soukromým podnikům,
poněvadž soukromé podniky na tuto prácí
nejsou ani dnes ještě v žádoucím
rozsahu zařízeny.
Jsouc si však vědoma zmíněných
nedostatků, starala se poštovní správ
ihned od počátku o to, aby skladiště
a dílny umístěny byly tak, aby vyhovovaly
v každém směru. Již v roce 1923 byla v
ohledu požárním nejnebezpečnější
služebna (garáž s příslušným
hlavním benzínovým skladištěm)
přestěhována do vlastní, k tomu účelu
nově zřízené budovy ve Vršovicích
a zároveň bylo intensivně pokračováno
v přípravách na výstavbu vyhovujících,
moderních dílen. Pro překážky
jednak rázu finančního, jednak, a to hlavně,
rázu technického, protáhla se výstavba
těchto dílen až do počátku letošního
roku.
Poněvadž na nerušeném provozu dílen
závisel poštovní automobilový provoz
v celé republice, věnovala poštovní
správa bezpečnostním poměrům
ve vyšehradské citadele co největší
péči a učinila všemožná,
jak technická, tak personální opatření,
aby požáru v dílnách zabránila,
Z toho důvodu také neomezila se pouze na to, ponechati
dozor požární třem zřízencům
v citadele bydlícím a vedoucímu úředníku
v dílnách, nýbrž nařídila,
aby přednosta správy poštovní automobilní
dopravy a vedoucí úředníci této
dohlíželi na dílny co nejbedlivěji.
Jen této krajní péčí lze děkovati,
že nedošlo po celých 7 let k neštěstí,
které se přihodilo nevysvětlitelnou náhodou
10, h 1927 a za které při schátralém
stavu budovy nemůže nikdo býti odpovědným.
V tomto směru upouštím od toho, abych se zabýval
v dotazu uvedenými úvahami novinářskými
a uvádím pouze důvody osvobozujícího
rozsudku (T III-109/27)/18 ze 17. června 1927 v trestním
řízení, které bylo zavedeno na návrh
veřejného žalobce proti Ing. Viktoru Danešovi
pro přestupek § 459 tr. z., ťSoud na základě
výpovědí svědků a zejména
Dra Farského, který z úřední
povinnosti a velmi podrobně vyšetřoval příčiny
vzniku požáru vyšehradské citadely a hlavnímu
líčení jako zástupce ministerstva
pošt a telegrafů byl přítomen, nabyl
přesvědčení a vzal za prokázáno,
že kamna, která požár zavinila, postavena
byla tak, jak za daných poměrů postavěna
býti mohla, že dále nebylo zanedbáno
žádných opatření, která
v daných okolnostech mohla býti, provedena. Na vzniku
a rozšíření požáru nese
vinu schátralý stav budovy vyšehradské
citadely, která pochází z doby Marie Terezie.
Na nedostatky budovy bylo stále odpovědnými
činiteli poukazováno a před nebezpečím
ohně varováno.Ť
Rovněž požární komise, které
se interpelace dovolává (konaná v únoru
1923), a k níž došlo na upozornění,
uveřejněné Klubem za starou Prahu v časopise
ťTribunaŤ ze dně 9. února 1923, č.
32 seznala, že bylo poštovní správou učiněno
vše, co za daných okolností bylo možno
provésti.
Tvrzení, že v bývalém hospodářském.
oddělení na Vyšehradě nebyla žádná
organisace služby a práce, jest nesprávné.
Práce v dílnách byla rozdělena podlé
jednotlivých řemeslných odvětví,
včele každého oddělení byl dílenský
mistr a správa dílen byla svěřena
odbornému technickému úředníku
s vysokoškolským vzděláním. Vedením
hospodářského oddělení byl
pověřen rovněž technický úředník,
mající k ruce potřebné orgány
pro evidenci práce v dílnách a ve skladišti,
jakož i pro osobní záležitostí,
pro agendu nákupu a vyúčtování
dílenského skladiště. Pravomoc a odpovědnost
jednotlivých úředníků, tak
jak se v praxi vyvinula, byla dána povahou věcí
samé a vedoucí úředníci hospodářského
oddělení jednali v mezích kompetence úplně
samostatně. Všechny záležitosti technického
rázu pracovali techničtí odborníci,
bez jejichž dobrozdání se záležitostí
jejích oboru nerozhodovaly. Správa poštovní
automobilové dopravy nejednala se zaměstnanci hospodářského
oddělení přes hlavy vedoucích úředníků
a i personální přesuny, o nichž se interpelace
zmiňuje, provedla v zájmu služby a po dohodě
s vedoucími úředníky dílen.
Vedoucí úředníci v interpelaci uvedení
pečovali vzorně o řádný výkon
služby a k tomu cíli také o to, aby poválečnými
poměry uvolněná disciplína byla utužena.
Byl-li proto některému zaměstnanci uložen
pořádkový nebo disciplinární
trest, stalo se tak jedině v těch případech,
kde se dotyčný prohřešil proti platným
předpisům, zvláště ale proti
oněm, které vydány byly k ochraně
osob, poštovních automobilů používajících.
Nestal se vůbec případ, že by se nějaké
upozornění podřízených orgánů
potíralo nebo stíhalo jako delikt. Nespokojenost
personálu, kterou interpelace označuje jako jednu
z příčin požáru, nebyla všeobecná,
nýbrž jevila se pouze u oněch zaměstnanců,
kteří svých povinností nedbali. Ale
ani o těch to nechci tvrditi a jsem přesvědčen,
že ani interpelace označující nespokojenost
personálu za důvod požáru, nechtěla
vysloviti domnění, že by někdo z nespokojených
zaměstnanců oheň bud úmyslně
založil anebo z hrubé nedbalostí byl zavinil.
Hned po požáru dal jsem komisionelně vyšetřiti
příčinu ohně, při čemž
bylo zjištěno, že k požáru došlo
asi tím, že silný vítr bud srazil z
komínu hořící saze zpět do
kamen tak prudce, že některé prolétly
až do truhlárny a zapálily dřevěný
prach tam všude usazený anebo zapadla jiskra do některého
trouchnivého trámu na půdě a působením
silného větru tento zapálila.
Výše škody požárem vzniklá
činí podle výpočtů úředníků
ministerstva pošt 4,338.945 Kč 60 h (úředníci
pojišťovny zjistili škodu pouze obnosem 4,291.586
Kč 80 h - tedy o 47,358 Kč 80 h nižší).
Pojišťovnou byla na tuto škodu vyplacena náhrada
2,412.201 Kč 84 h. Prodejem ohněm zničených
strojů, součástek a materiálu bylo
vyzískáno asi 300,000 Kč, resp. po odečtení
výloh za vojenskou asistencí pří požáru,
odměny hasičům atd. 250,000 Kč, takže
škoda činí pouze 1,676,743 Kč 76 h.
Uváží-li se, že mezi shořeným
materiálem byla značná část
součástek, které, kdyby byly neshořely,
byly by v důsledku postupné výměny
vozidel starého typu za vozidla moderní na nízkých
kolech s pneumatikami se stály v nejbližší
době úplně nepotřebnými a měly
tudíž toliko cenu starého materiálu,
možno zjištěnou škodu snížiti
ještě dalších asi 300,000 Kč, totiž
na obnos 1,376,743 Kč 76 h.
Činí tudíž skutečná škoda
požárem způsobená okrouhle 1,400,000
Kč a ne, jak tvrdí interpelace 10,000,000 Kč.
Tento výpočet jest naprosto správný
a odmítám co nejrozhodněji tvrzení
interpelace, že k zamaskování schodku byly
v bilanci na rok 1926 uvedeny nesprávné údaje.
Poněvadž jak výše uvedeno, vznikla škoda
náhodou a tedy v důsledku ustanovení §
1311 obč. zák. postihuje toliko poškozeného
(státní správu), odpadá další
řízení náhradové.
Rovněž výtka, že po přestěhováni
do nových místností dílenský
provoz delší dobu vinou správy váznul,
jest naprosto neodůvodněná.
Nehledě k tomu, že v době požáru.
nebyla stavba dílen ještě dokončena,
byla požárem zničena řada pro provoz
nezbytných strojů, jichž dodávka, ač
byly ihned objednány, se zdržela, poněvadž
takové stroje nejsou na skladě, nýbrž
zhotovují se teprve na objednávku.
Rovněž dodávka požárem zničených
náhradních součástek, které
také nebyly na skladě a musely býti teprve
továrnou vyrobeny, byla vyřízena po delší
době. Za toho stavu bylí z důvodů
úsporných zaměstnání zřízenci
pracemi instalačními a odklizením požářiště.
Ujišťuji, že státní podnik automobilový
jest veden v zásadách správného obchodního
podnikání a že není potřebí,
abych v tomto směru něčeho podnikal.
Schůze železničních zaměstnanců,
která byla dne 15. března 1927 svolána do
místností Lidového domu v Michli jménem
tak řečeného pracovního výboru
spojených závodních organisací železničních
dílen a výtopny v Nuslích, nebyla ve smyslu
u 2. zákona o právu shromažďovacím
úřadu předem oznámena. Mimo to nebyly
v daném případě úplně
splněny ani předpoklady tak řečené
schůze důvěrné, t. j. schůze
omezené jen na zvané hosty, takže konáním
schůze byly porušeny platné předpisy
zákona o právu shromažďovacím.
Proto zástupce úřadu schůzi rozpustil,
zabaviv při tom listinu přítomných
jako věc doličnou k trestnímu oznámeni,
které bylo proti svolavateli schůze učiněno
pro přestupek shromažďovacího zákona.
Na schůzi byl dotyčný úředník
vyslán nadřízeným mu správcem
příslušného policejního okresního
komisařství, jemuž bylo hlášeno,
že koná se schůze, která úřadu
předem oznámena nebyla. Nějaké zvláštní
pokyny pro tuto intervenci zmíněnému úředníku
dány nebyly, tím méně pak příkaz
k rozpuštění schůze.
Z uvedeného je patrno, že postupu úředních
orgánů nelze vzhledem k platným předpisům
zákona o shromažďovacím právu nic
vytýkati, takže není důvodu k opatření
v interpelaci žádanému.
O výjimečné zařazení do vyšší
skupiny míst vzhledem k mimořádným
drahotním poměrům podle odst. 7, §u
12 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103
Sb. z. a n. bylo podáno velmi mnoho žádostí,
není téměř větší
obce, která by se o přeřadění
neucházela. Mělo-li by býti těmto
všem žádostem vyhověno, pak by se úplně
setřelo odstupňování činnostního
přídavku, s jakým počítá
citovaný zákon platový. Mimo to byl by s
takovým přeřaděním spojen veliký
nový náklad neuhrazený v rámci prostředků
vyhrazených pro úpravu platů, kteréžto
prostředky se už dnes ukazují nedostatečnými,
Konečně cit, i§ 12, odst. 7, počítá
s možnými změnami poměrů, jež
by ovšem nastaly v drahotních poměrech, nikoli
se stavem v době vydání zákona, poněvadž
s tímto stavem bylo v zákoně samotném
počítáno. Nedá se tvrditi, že
se od vydání platového zákona poměry
změnily tak, že se stalo proto přeřadění
nutným.